I ty můžeš vydávat svědectví neformálně
1. (a) Co znamená vydávat svědectví neformálně? (b) Kolik přítomných poprvé slyšelo o pravdě při neformálním svědectví?
1 Kolik zvěstovatelů ve vašem sboru se poprvé dozvědělo o pravdě díky tomu, že jim někdo neformálně vydal svědectví? Odpověď tě možná překvapí. Vydávat svědectví neformálně znamená mluvit o dobré zprávě s lidmi, které potkáváme při našich každodenních činnostech — když cestujeme, navštěvujeme příbuzné nebo sousedy, nakupujeme, jsme ve škole nebo v práci a podobně. V jedné skupině více než 200 svědků se celých 40 procent z nich poprvé setkalo s pravdou právě při neformálním svědectví. Je z toho vidět, že tento způsob kázání je velmi účinný.
2. Které příklady neformálního vydávání svědectví nacházíme v Písmu?
2 I kazatelé v prvním století často vydávali svědectví neformálně. Například když Ježíš cestoval přes Samaří, mluvil se ženou u Jákobova pramene. (Jan 4:6–26) Filip se připojil k etiopskému dvornímu úředníkovi, který četl svitek Izajáše, a začal rozhovor otázkou: „Opravdu víš, co čteš?“ (Sk. 8:26–38) Poté, co byl apoštol Pavel ve Filipech uvězněn, vydal svědectví žalářníkovi. (Sk. 16:23–34) Později, když byl v domácím vězení, „laskavě přijímal všechny, kdo k němu přišli, kázal jim Boží království a vyučoval je o Pánu Ježíši Kristu“. (Sk. 28:30, 31) I ty můžeš vydávat svědectví neformálně, přestože možná bojuješ s plachostí. Jak na to?
3. Jak můžeme překonávat plachost?
3 Čím začít: Pro mnohé z nás je těžké dát se do hovoru s někým, koho neznáme. Určité rozpaky možná pociťujeme i tehdy, když chceme o pravdě mluvit s našimi známými, kteří nepatří ke svědkům. Jak získáme potřebnou motivaci? Tak, že budeme rozjímat o Jehovově dobrotě, o duchovních pokladech, které svým služebníkům dává, a o tom, v jak zoufalém stavu jsou lidé ve světě. (Jon. 4:11; Žalm 40:5; Mat. 13:52) Navíc můžeme Jehovu prosit, aby nám pomohl ‚sebrat smělost‘. (1. Tes. 2:2) Jeden student Gileadu řekl: „Když je pro mě těžké dát se s někým do řeči, často mi pomůže modlitba.“ Pokud tedy máš zábrany začít, v duchu se krátce pomodli. (Neh. 2:4)
4. Jaký cíl si pro začátek můžeme dát a proč?
4 Jak ukazuje samotné slovo „neformální“, není nutné začínat rozhovor formálním způsobem, tedy připraveným úvodem a biblickým textem. Pomůže nám, když si dáme za cíl začít si s někým jen tak povídat, aniž bychom měli pocit, že mu rovnou musíme vydat svědectví. Mnozí zvěstovatelé uvedli, že jakmile zvládli tento krok, dodalo jim to potřebnou sebedůvěru, aby v rozhovorech nakonec dokázali přejít na dobrou zprávu. Pokud si oslovený člověk nepřeje s námi mluvit, nebudeme ho k tomu nutit a slušně se rozloučíme.
5. Co pomáhá jedné plaché sestře, aby vydávala svědectví neformálně?
5 Jedna plachá sestra se při nakupování na trhu nejdřív snaží s někým navázat zrakový kontakt a přátelsky se na něj usmát. Pokud jí člověk úsměv oplatí, sestra něco krátce prohodí. Jestliže dotyčný reaguje vstřícně, povzbudí ji to, aby v rozhovoru pokračovala. Pozorně naslouchá a snaží se rozpoznat, která stránka dobré zprávy by osloveného člověka mohla zaujmout. Díky tomuto přístupu se jí podařilo rozdat mnoho našich publikací, a dokonce zahájit biblické studium.
6. Jak můžeme přirozeně začít rozhovor?
6 Jak zahájit rozhovor: Ježíš zahájil rozhovor se ženou u studny tím, že ji jednoduše požádal, aby mu dala napít. (Jan 4:7) Můžeš tedy začít přátelským pozdravem nebo nějakou otázkou. Během rozhovoru se ti snad podaří zmínit se o nějaké myšlence z Bible a možná tak zaseješ semeno pravdy. (Kaz. 11:6) Některým se osvědčilo pronést zajímavou poznámku, která vzbudí zvědavost a vyvolá otázky. Například v čekárně u lékaře můžeš začít tak, že řekneš: „Těším se na dobu, kdy už se nebudu muset bát žádných nemocí.“
7. Jak nám k neformálnímu vydávání svědectví pomáhá všímavost?
7 Začít rozhovor nám pomůže také to, když budeme všímaví. Pokud například vidíme, že nějaký rodič má dobře vychované děti, můžeme ho za to pochválit a zeptat se: „Jak to děláte, že se vaše děti tak hezky chovají?“ Jedna sestra si všímá, o čem se baví spolupracovníci, a pak jim na základě toho řekne nebo přinese konkrétní informace. Když se dozvěděla, že se jedna kolegyně bude vdávat, dala jí Probuďte se! s články o plánování svatby. Vedlo to k dalším rozhovorům o Bibli.
8. Jak můžeme zahájit rozhovor pomocí našich publikací?
8 Jinou možností, jak zahájit rozhovor, je číst si naše publikace tam, kde jsme lidem na očích. Jeden bratr si otevře Strážnou věž nebo Probuďte se! na článku s poutavým titulkem a začne si číst. Jakmile zpozoruje, že se někdo na časopis dívá, položí mu otázku nebo k článku pronese nějakou poznámku. Často to vede k rozhovoru a k vydání svědectví. Pokud jednoduše necháš nějakou naši publikaci na místě, kde si jí spolupracovníci nebo spolužáci mohou všimnout, můžeš tak vzbudit jejich zvědavost a podnítit je, aby se na něco zeptali.
9, 10. (a) Jak si můžeme vytvářet příležitosti k vydání svědectví? (b) Jak se ti to daří?
9 Jak si vytvářet příležitosti: Vzhledem k tomu, jak je kazatelská služba naléhavá, neměli bychom na neformální vydávání svědectví pohlížet jako na něco, co můžeme ponechat náhodě. Při našich každodenních činnostech bychom si naopak měli příležitosti k vydání svědectví vytvářet. Předem přemýšlej o lidech, se kterými se pravděpodobně setkáš, a uvažuj, jak se s nimi můžeš dát do přátelského hovoru. Měj při ruce Bibli a nos s sebou i publikace, které můžeš v případě zájmu nabídnout. (1. Petra 3:15)
10 Mnozí zvěstovatelé si vytvářejí příležitosti k vydání svědectví díky tomu, že jsou vynalézaví. Jedna sestra, která bydlí v uzavřeném bytovém komplexu, si chodí do tamější společenské místnosti skládat puzzle s nádhernými přírodními scenériemi. Když se u ní lidé zastaví a obdivují tyto krásné krajiny, začne si s nimi povídat a řekne jim o biblickém slibu ‚nového nebe a nové země‘. (Zjev. 21:1–4) Jak si můžeš příležitosti k vydání svědectví vytvářet ty?
11. Jak můžeme podchytit zájem někoho, komu jsme neformálně vydali svědectví?
11 Jak podchytit zájem: Když najdeš člověka, kterého rozhovor zaujal, snaž se jeho zájem podchytit. Pokud je to vhodné, můžeš mu říct: „Hezky jsme si popovídali. Mohli bychom v tom někdy pokračovat?“ Někteří zvěstovatelé oslovenému prostě předají svoji adresu a telefonní číslo a řeknou: „Byl to příjemný rozhovor. Pokud byste se chtěl dozvědět něco víc, tady je na mě kontakt.“ Jestliže od dotyčného získáš adresu a nemůžeš ho navštívit osobně, co nejdřív vyplň formulář Kontaktujte prosím tuto osobu (S-43) a předej ho tajemníkovi. Umožníš tak, aby se za tímto člověkem zastavil někdo z příslušného sboru.
12. (a) Proč máme do své zprávy zahrnout čas, který strávíme neformálním vydáváním svědectví? (b) Z čeho je vidět, že je tato forma kázání účinná? (Viz rámeček „Neformální vydávání svědectví přináší dobré výsledky“.)
12 Čas, který strávíme neformálním vydáváním svědectví, bychom měli zahrnout do své zprávy. Proto si ho zaznamenávej, i kdyby to bylo jen několik minut denně. Pro zajímavost: Kdyby všichni zvěstovatelé neformálně vydávali svědectví každý den pět minut, dohromady by to bylo víc než 17 milionů hodin měsíčně.
13. Co by nás mělo k neformálnímu vydávání svědectví podněcovat?
13 K neformálnímu vydávání svědectví máme ty nejlepší důvody — lásku k Bohu a k bližnímu. (Mat. 22:37–39) Hluboké ocenění pro Jehovovy vlastnosti a jeho záměr nás podněcuje k tomu, abychom oznamovali „slávu nádhery jeho kralování“. (Žalm 145:7, 10–12) A opravdový zájem o naše bližní nás vede k tomu, abychom využili každou vhodnou příležitost a podělili se s nimi o dobrou zprávu, dokud je ještě čas. (Řím. 10:13, 14) Pokud věnujeme pár chvil přípravě, můžeme neformálně vydávat svědectví všichni. Možná pak zažijeme radost z toho, že jsme někomu s upřímným srdcem pomohli poznat pravdu.
[Praporek na straně 4]
Pomůže ti, když si dáš za cíl začít si s lidmi jen tak povídat.
[Praporek na straně 5]
Mnozí zvěstovatelé si vytvářejí příležitosti k vydání svědectví díky tomu, že jsou vynalézaví.
[Rámeček na straně 5]
Co ti pomůže začít rozhovor
◼ Modli se o to, abys dokázal začít
◼ Vybírej si ty, kdo vypadají přátelsky a nespěchají
◼ Navaž zrakový kontakt, usměj se a řekni něco, co se hodí v dané situaci
◼ Dobře naslouchej
[Rámeček na straně 6]
Neformální vydávání svědectví přináší dobré výsledky
• Když jeden bratr čekal v servisu, až mu opraví auto, vydal svědectví lidem, kteří byli kolem, a dal jim pozvánky na sjezdovou přednášku. O rok později se k němu na sjezdu vřele hlásil bratr, kterého neznal. Byl to jeden z mužů, kterému dal tehdy v servisu pozvánku. Ten muž na přednášku skutečně šel, požádal o biblické studium a i s manželkou se dal pokřtít.
• Sestra, která sama poznala pravdu díky neformálnímu svědectví, považuje za svůj speciální obvod lidi, s nimiž přichází do styku prostřednictvím svých tří dětí. Do tohoto obvodu patří sousedé a rodiče, které potkává ve škole a na třídních schůzkách. Když se s někým seznámí, jednoduše, ale upřímně řekne, že při výchově dětí je pro ni cennou pomůckou Bible. Pak převede hovor na jiný námět. Poté, co si takto připravila půdu, je pro ni mnohem snazší začít mluvit o Bibli v dalších rozhovorech. Díky této metodě pomohla ke křtu dvanácti lidem.
• K vydání svědectví využila jedna sestra situaci, kdy za ní přišel pojišťovací agent. Zeptala se ho, zda by si přál mít zajištěné dobré zdraví, štěstí a věčný život. Řekl, že ano, a chtěl vědět, o jaké pojistce mluví. Sestra mu v Bibli ukázala, že tyto věci slibuje Bůh, a nabídla mu jednu z našich publikací. Přečetl ji za jediný večer. Sestra zařídila, aby s ním někdo studoval Bibli. Muž začal chodit na shromáždění a později byl pokřtěn.
• Jedna sestra si začala povídat se ženou, vedle které seděla v letadle, a vydala jí svědectví. Před přistáním jí dala svoji adresu a telefonní číslo a povzbudila ji, aby požádala o studium Bible, až k ní příště přijdou svědkové Jehovovi. Hned další den ji navštívily dvě zvěstovatelky. Žena začala studovat, dělala rychlé pokroky, nechala se pokřtít a brzy sama vedla tři biblická studia.
• Stoletý nevidomý bratr, který žije v pečovatelském domě, často říká: „Potřebujeme Království.“ U sestřiček i pacientů to vzbuzuje zvědavost a on tak má příležitost vysvětlit, co Království je. Jedna ze zaměstnankyň se ho zeptala, co bude v ráji dělat. Odpověděl jí: „Budu zase vidět a chodit a spálím svůj invalidní vozík.“ Často ji žádá, aby mu četla naše časopisy. Když bratra navštívila jeho dcera, žena ji poprosila, zda si může vzít časopisy domů. Jedna sestřička dceři řekla: „Teď máme v našem pečovatelském domě nové téma: ‚Potřebujeme Království.‘“
• Jedna sestra čekala v jídelně ve frontě a zaslechla, jak se skupinka starších mužů baví o politice. Jeden muž prohlásil, že vláda nedokáže vyřešit problémy, se kterými se lidé potýkají. Sestra si pomyslela: To musím využít. Krátce se pomodlila a přistoupila k nim. Představila se a řekla jim, že existuje vláda, která problémy lidí vyřeší, a že tou vládou je Boží Království. Pak jim nabídla brožuru, kterou měla s sebou. V tu chvíli k ní přistoupil vedoucí jídelny. Sestra si myslela, že ji požádá, aby odešla. On jí ale řekl, že ji poslouchal a že by chtěl brožuru také. Jiná zaměstnankyně, která je slyšela, přišla za sestrou se slzami v očích. Kdysi studovala Bibli a teď chtěla znovu začít.