I potom, co vedoucí sbor v prvním století vyřešil otázku obřízky, jistí jednotlivci, kteří se prohlašovali za křesťany, tuto věc tvrdošíjně rozdmýchávali dál. Apoštol Pavel je označil jako falešné bratry, kteří „chtějí překroutit dobrou zprávu o Kristu“. (Gal. 1:7; 2:4; Tit. 1:10)
Stoupenci judaismu patrně chtěli uklidnit Židy, kteří zuřivě odporovali křesťanství. (Gal. 6:12, 13) Tvrdili, že aby měl člověk Boží přízeň, musí zachovávat Mojžíšův zákon například v takových věcech, jako jsou obřízka, židovské svátky a omezení týkající se jídla. (Kol. 2:16)
Zastánci těchto názorů se pochopitelně necítili dobře v přítomnosti věřících, kteří pocházeli z jiných národů. Je politováníhodné, že takové nezdravé postoje projevovali dokonce i mnozí vážení křesťané židovského původu. Například když představitelé jeruzalémského sboru navštívili Antiochii, stranili se tam svých bratrů nežidovského původu. Odtahoval se od nich i Petr, který se do té doby s lidmi z jiných národů bez zábran stýkal. Nyní s nimi ani nejedl. Ano, jednal v rozporu se zásadami, které dříve obhajoval. Pavel ho tedy otevřeně usměrnil. (Gal. 2:11–14)