Používání Bible při odpovídání

KDYŽ se nás někdo zeptá na naše náboženské názory, náš způsob života, naše stanovisko k určitým aktuálním událostem či na naši naději do budoucnosti, snažíme se při odpovídání používat Bibli. Proč? Protože je to Boží slovo. O Bibli se opírají naše náboženské názory. Podle ní se řídíme ve svém životě. Bible formuje náš náhled na světové události. A na biblických inspirovaných slibech zakládáme svou naději do budoucnosti. (2. Tim. 3:16, 17)

Jsme si dobře vědomi toho, jaká povinnost je spojena s naším jménem. Jsme svědkové Jehovovi. (Iz. 43:12) Na otázky tedy odpovídáme ne na základě lidské filozofie, ale na základě toho, co říká Jehova ve svém inspirovaném Slově. Je pravda, že jako jednotlivci máme na různé věci určitý názor, ale své mínění necháváme formovat Božím slovem, protože jsme pevně přesvědčeni, že Bible je pravdivá. Boží slovo nám v mnoha záležitostech samozřejmě dává volnost, abychom se sami rozhodli, čemu dáme přednost. Svá osobní rozhodnutí však druhým nevnucujeme, nýbrž toužíme své posluchače vyučovat zásadám stanoveným v Písmu, a tak lidem umožňujeme, aby uplatňovali tutéž svobodnou vůli, jakou máme my. Podobně jako apoštol Pavel se snažíme, aby byla „poslušnost podpořena vírou“. (Řím. 16:26)

Ježíš Kristus je ve Zjevení 3:14 popsán jako „věrný a pravý svědek“. Jak odpovídal na otázky a jak se vypořádával se situacemi, do nichž se dostal? Někdy používal znázornění, která lidi přiměla k přemýšlení. Jindy se tazatele zeptal, jak on sám rozumí určitému biblickému textu. Často však biblické texty citoval, vyjadřoval je vlastními slovy nebo na ně nepřímo poukazoval. (Mat. 4:3–10; 12:1–8; Luk. 10:25–28; 17:32) V prvním století se svitky Písma uchovávaly obvykle v synagogách. Nic nenasvědčuje tomu, že by Ježíš měl nějakou osobní sbírku těchto svitků, a přesto znal Písmo dobře a když vyučoval, často se na ně odvolával. (Luk. 24:27, 44–47) Právem mohl říci, že to, co vyučuje, nevyučuje sám od sebe. Mluvil to, co slyšel od svého Otce. (Jan 8:26)

Toužíme následovat Ježíšův příklad. Osobně jsme sice neslyšeli Boha mluvit, jak jej slyšel Ježíš, ale Bible je Boží slovo. Když na ní zakládáme své odpovědi, snažíme se neobracet pozornost na sebe. Dáváme najevo, že místo toho, abychom vyjadřovali názor nedokonalého člověka, jsme pevně rozhodnuti nechat Boha, ať řekne, co je pravda. (Jan 7:18; Řím. 3:4)

Naší touhou samozřejmě není Bibli pouze používat, nýbrž dělat to tak, aby z toho měl oslovený co největší užitek. Přejeme si, aby naslouchal s otevřenou myslí. Podle toho, jaký postoj má ten člověk, bys mohl určité biblické myšlenky uvést slovy: „Důležité je, co říká Bůh, souhlasíte?“ Nebo bys mohl říci: „Věděl jste, že právě tuto otázku rozebírá Bible?“ Pokud mluvíš s někým, kdo Bibli nerespektuje, bude možná zapotřebí použít poněkud jiné uvedení. Mohl bys říci: „Dovolte mi, abych vám ukázal, co říká toto starověké proroctví.“ Nebo bys snad mohl říci: „Nejrozšířenější kniha lidských dějin říká toto...“

V některých případech se možná rozhodneš nějaký text jednoduše vyjádřit vlastními slovy. Když je to však možné, je nejlepší otevřít samotnou Bibli a přečíst, co říká. Pokud je to praktické, ukaž ten text oslovenému v jeho vlastní Bibli. Toto přímé používání Bible na lidi často silně zapůsobí. (Hebr. 4:12)

Povinnost používat Bibli při odpovídání na otázky mají zejména křesťanští starší. Jedním z požadavků, aby nějaký bratr mohl sloužit jako starší, je to, že se „pevně ... drží věrného slova při svém umění vyučovat“. (Tit. 1:9) Některý člen sboru by na základě rady od staršího mohl učinit nějaké závažné životní rozhodnutí. Je tedy velmi důležité, aby tato rada byla pevně založena na Písmu. Takový příklad staršího pak může ovlivnit způsob vyučování dalších bratrů.