Znázornění vycházející z běžných situací

SAMOZŘEJMĚ, že je důležité, aby se každé znázornění, které použiješ, hodilo k rozebírané látce. Má-li však být co nejpůsobivější, je neméně důležité, aby se hodilo také pro tvé posluchače.

Jak by mohlo to, k jakým posluchačům mluvíš, ovlivnit tvou volbu znázornění? Jaká znázornění používal Ježíš Kristus? Ať už mluvil k zástupům nebo ke svým učedníkům, příklady ke svému vyučování nečerpal ze způsobu života, který byl typický pro lidi za hranicemi Izraele. Taková znázornění by jeho posluchačům připadala neobvyklá. Ježíš například nemluvil o způsobu života na egyptském dvoře ani o indických náboženských zvyklostech. Nicméně jeho znázornění vycházela z činností, kterými se běžně zabývají lidé ve všech zemích. Mluvil o spravování oděvů, obchodování, ztrátě něčeho drahocenného i o návštěvě svatební hostiny. Věděl, jak lidé reagují za různých okolností, a tuto znalost využíval. (Mar. 2:21; Luk. 14:7–11; 15:8, 9; 19:15–23) Vzhledem k tomu, že jeho veřejné kazatelské dílo bylo zaměřeno zejména na Izraelity, Ježíšova znázornění nejčastěji poukazovala na předměty a činnosti, které byly součástí jejich každodenního života. Ježíš se tedy zmiňoval o takových věcech, jako je zemědělství, způsob, jakým ovce reagují na svého pastýře, nebo využívání zvířecí kůže k uchovávání vína. (Mar. 2:22; 4:2–9; Jan 10:1–5) Také poukazoval na známé historické příklady — mimo jiné na stvoření první lidské dvojice, potopu v Noemově době, zničení Sodomy a Gomory nebo na smrt Lotovy manželky. (Mat. 10:15; 19:4–6; 24:37–39; Luk. 17:32) Bereš i ty při výběru znázornění pečlivě v úvahu to, které činnosti jsou pro tvé posluchače běžné a z jakého kulturního prostředí posluchači pocházejí?

Co když ale budeš mluvit jen k jednomu posluchači nebo případně k několika, a ne k velké skupině posluchačů? Snaž se zvolit znázornění, které se hodí konkrétně pro danou skupinku posluchačů. Když Ježíš vydával svědectví Samaritánce u studny poblíž Sycharu, mluvil o ‚živé vodě‘, o tom, že ten, kdo ji pije, „vůbec nikdy nedostane žízeň“, a o ‚prameni prýštící vody, jež předává věčný život‘ — tedy používal obrazná vyjádření, která přímo souvisela s prací, jíž se ta žena věnovala. (Jan 4:7–15) A když mluvil s muži, kteří vymývali své rybářské sítě, zvolil taková obrazná vyjádření, jež se týkala jejich řemesla. (Luk. 5:2–11) V obou případech Ježíš sice mohl poukázat na něco ze zemědělství, protože oslovení lidé žili v zemědělské oblasti, ale mnohem působivější bylo vyvolat určitou představu pomocí činnosti, které se sami věnovali. Snažíš se o to i ty?

Ježíš se zaměřoval na ‚ztracené ovce izraelského domu‘, kdežto apoštol Pavel byl poslán nejen k Izraelitům, ale také k pohanským národům. (Mat. 15:24; Sk. 9:15) Ovlivnilo to Pavlův způsob vyjadřování? Ano. Když psal křesťanům v Korintu, poukázal na závody v běhu, na zvyklost jíst jídlo v modlářských chrámech a na triumfální průvody — tedy na věci, které tito křesťané pohanského původu dobře znali. (1. Kor. 8:1–10; 9:24, 25; 2. Kor. 2:14–16)

Volíš stejně pečlivě jako Ježíš nebo Pavel ta znázornění a příklady, které chceš použít při svém vyučování? Bereš v úvahu, z jakého prostředí tvoji posluchači pocházejí a co patří k jejich každodenním činnostem? Svět pochopitelně prošel od prvního století řadou změn. Mnoho lidí může v televizi sledovat zprávy z celého světa. Lidé mají často přehled o situaci v jiných zemích. Pokud to platí i v případě tvých posluchačů, potom jistě není na závadu, použiješ-li takové zprávy jako znázornění. Nicméně na lidi zpravidla nejsilněji působí to, co se jich týká osobně — jejich domov, rodina, práce, jídlo nebo počasí v místě jejich bydliště.

Vyžaduje-li tvoje znázornění obsáhlé vysvětlení, je to možná proto, že mluvíš o něčem, co pro tvé posluchače není běžné. Takové znázornění může snadno zastínit rozebíranou myšlenku, a posluchači si pak zapamatují dané znázornění, a ne biblickou pravdu, kterou se jim snažíš sdělit.

Ježíš při vyučování nepoužíval složitá přirovnání, nýbrž předkládal jednoduché příklady z každodenního života. Pomocí malých věcí vysvětloval věci velké a pomocí snadných ty obtížné. Ježíš spojoval každodenní události s duchovními pravdami, jimž vyučoval, a tak lidem pomáhal tyto pravdy lépe pochopit a zapamatovat si je. To je pro nás vynikající příklad k napodobování.