mwbr18 06 Vypsané odkazy k Pracovnímu sešitu

4.–10. června

POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | MAREK 15, 16

Ježíš naplnil proroctví

nwtsty studijní poznámky k Mr 15:24, 29

rozdělili si jeho svrchní oděvy: Jan 19:23, 24 doplňuje podrobnosti, které nejsou zapsané u Matouše, Marka ani Lukáše. Z evangelií vyplývají následující informace: Římští vojáci házeli los jak při rozdělování Ježíšova svrchního oděvu, tak i spodního; svrchní oděv rozdělili na „čtyři díly, pro každého vojáka díl“; spodní oděv chtěli nechat vcelku, a proto o něj losovali; tím, že o Mesiášův oděv losovali, se naplnilo proroctví zapsané v Ža 22:18. Svléknout odsouzeného ještě před popravou a vzít si jeho osobní věci bylo podle všeho běžné. Ti, kdo popravu vykonávali, ho tak ještě víc ponížili.

potřásali hlavami: Toto gesto bylo obvykle doprovázeno i slovy a vyjadřovalo výsměch nebo opovržení. Lidé, kteří procházeli kolem, tak nevědomky naplnili proroctví ze Ža 22:7.

nwtsty studijní poznámka k Mr 15:43

Josef: Z toho, co jednotliví evangelisté zapsali o Josefovi, poznáváme, co pro ně bylo charakteristické. Matouš, který býval výběrčím daní, napsal, že to byl „bohatý člověk“. Marek, jehož evangelium bylo určeno především Římanům, napsal, že Josef byl „vážený člen Rady“, který očekával Boží království. Podle soucitného lékaře Lukáše to byl „dobrý a spravedlivý muž“, který při hlasování v Radě nepodpořil akci proti Ježíšovi. Jenom Jan uvádí, že Josef „byl Ježíšovým učedníkem, ale tajným ze strachu před Židy“. (Mt 27:57–60; Mr 15:43–46; Lk 23:50–53; Jan 19:38–42)

Hledání duchovních drahokamů

nwtsty studijní poznámka k Mr 15:25

třetí hodina: Tj. asi v devět hodin dopoledne. Někteří poukazují na údajný rozpor mezi tím, co zaznamenal Marek a co Jan. Podle Jana 19:14–16 totiž „bylo kolem šesté hodiny“, když Pilát vydal Ježíše, aby byl popraven. Bible sice nevysvětluje, proč se zprávy liší, ale můžeme vzít v úvahu několik faktorů: Základní časové údaje ohledně událostí během Ježíšova posledního dne na zemi jsou ve všech evangeliích shodné. Všechna čtyři uvádějí, že kněží a starší muži se sešli za svítání a že Ježíš pak byl odveden k římskému místodržiteli Pontskému Pilátovi. (Mt 27:1, 2; Mr 15:1; Lk 22:66–23:1; Jan 18:28) Matouš, Marek i Lukáš uvádějí, že když „od šesté hodiny padla na celou zemi tma až do deváté hodiny“, Ježíš už visel na kůlu. (Mt 27:45, 46; Mr 15:33, 34; Lk 23:44) Jedním důvodem zdánlivého rozporu by mohlo být, že bičování se někdy považovalo za součást popravy. Občas bylo tak strašné, že při něm odsouzenec zemřel. I Ježíš byl zbičován tak krutě, že pak nedokázal nést mučednický kůl celou cestu sám, ale nějaký muž mu musel pomoct. (Lk 23:26; Jan 19:17) Pokud bychom bičování považovali za začátek popravy, do samotného přibití na kůl by samozřejmě musel uplynout nějaký čas. Bylo by to v souladu s Mt 27:26 a Mr 15:15, kde se o bičování a popravě píše současně. Různí lidé by tedy délku popravy popsali odlišně – podle toho, kdy podle nich začala. Mohlo by to vysvětlovat, proč se Pilát divil, že Ježíš zemřel tak brzy. Za začátek popravy totiž zřejmě považoval až přibití na kůl. (Mr 15:44) Svoji roli mohl hrát i fakt, že den i noc se obvykle dělily do čtyř částí po třech hodinách, přičemž hodiny se počítaly od východu slunce, tedy asi od šesti hodin ráno. Z toho důvodu se v Bibli při popisu mnoha událostí zmiňuje třetí, šestá nebo devátá hodina. (Mt 20:1–5; Jan 4:6; Sk 2:15; 3:1; 10:3, 9, 30) Lidé navíc obvykle neměli k dispozici přesné hodiny, a tak se při udávání času často používal výraz „kolem“, jako například v Janovi 19:14. (Mt 27:46; Lk 23:44; Jan 4:6; Sk 10:3, 9) Shrnutí: Je možné, že Marek do popravy zařadil bičování i přibití na kůl, kdežto Jan mluvil jenom o přibití na kůl. Oba pisatelé také pravděpodobně čas zaokrouhlili podle toho, jestli byla blíž třetí nebo šestá hodina, a Jan při udávání času použil slovo „kolem“. To vše by mohlo vysvětlovat, proč se informace o čase v evangeliích zdánlivě liší. Navíc Jan svoje evangelium napsal o několik desítek let později a to, že uvádí jiný čas popravy než Marek, ukazuje, že záznam pouze neopsal.

nwtsty studijní poznámka k Mr 16:8

neboť se bály: V nejstarších dostupných rukopisech, které obsahují poslední část Markova evangelia, končí zpráva 8. veršem. Někteří lidé tvrdí, že to je příliš náhlý konec na to, aby to tak Marek skutečně napsal. Vzhledem k jeho stručnému stylu psaní ale není takové ukončení vyloučeno. To, že původní text končil slovy „neboť se bály“, vyplývá i z toho, co napsali učenci Jeroným a Eusebius, kteří žili ve čtvrtém století n. l.

V mnoha řeckých rukopisech i v překladech do dalších jazyků ale po 8. verši následuje krátký nebo dlouhý závěr. Dlouhý závěr, který má 12 veršů, obsahují Alexandrijský kodex, Codex Ephraemi Syri rescriptus a Codex Bezae Cantabrigiensis, které jsou z pátého století n. l. Najdeme ho také v latinské Vulgátě, Curetonijském syrském překladu a v syrské Pešitě. Neobsahují ho nicméně dva dřívější řecké rukopisy ze čtvrtého století, a to Sinajský kodex a Vatikánský kodex, ani Sinajský syrský kodex, který pochází ze čtvrtého nebo pátého století. Není ani v nejstarším rukopisu Marka v sahidské koptštině z pátého století. Osmým veršem končí také nejstarší rukopisy tohoto evangelia v arménštině a gruzínštině.

V některých pozdějších řeckých rukopisech a překladech do dalších jazyků najdeme krátký závěr, který má jenom dvě věty. Codex Regius z osmého století obsahuje oba závěry, nejdřív krátký a potom dlouhý. Před každým z nich uvádí poznámku, že tyto pasáže jsou uznávané mezi některými učenci, a tak zjevně naznačuje, že se ani jeden nedá považovat za zcela věrohodný.

11.–17. června

Hledání duchovních drahokamů

nwtsty studijní poznámka k Lk 1:69

roh záchrany: Nebo „mocného zachránce“. Zvířecí rohy v Bibli často představují sílu, dobývání a vítězství. (1Sa 2:1; Ža 75:4, 5, 10; 148:14) Symbolizují také vládce a vládnoucí dynastie, ať už dobré, nebo špatné, a k trkání rohy jsou připodobněna dobyvačná tažení těchto vládců. (5Mo 33:17; Da 7:24; 8:2–10, 20–24) V tomto případě se výraz „roh záchrany“ vztahuje na Mesiáše, tedy na toho, kdo má moc zachránit.

nwtsty studijní poznámky k Lk 1:76

půjdeš před Jehovou: Jan Křtitel šel před Jehovou v tom smyslu, že byl předchůdcem Ježíše, který zastupoval svého Otce a přišel v jeho jménu. (Jan 5:43; 8:29)

Jehovou: Zecharjáš ve svém prorockém vyjádření v druhé části tohoto verše použil slova z Iz 40:3 a Mal 3:1. V původním hebrejském textu se na těchto místech vyskytuje Boží jméno v podobě čtyř souhlásek, které se přepisují jako JHVH. Vzhledem k této spojitosti s Hebrejskými písmy je v Lk 1:76 použito Boží jméno, přestože dostupné řecké rukopisy obsahují slovo Kyrios (Pán). Stojí také za povšimnutí, že v tomto verši ani na mnoha dalších místech v první kapitole Lukáše není v řeckém textu před slovem Kyrios určitý člen, přestože by zde podle ustálených jazykových zvyklostí měl být. Slovo Kyrios je tím postaveno na roveň vlastnímu jménu. To, že se v tomto verši mluví o Bohu Jehovovi, je vidět i z mnoha dalších překladů. V hlavním textu nebo v poznámkách k tomuto verši používají Jehovah, Yahveh, Yahweh, יהוה (JHVH neboli tetragrammaton), LORD (PÁN) nebo ADONAI (PÁN). Tento názor je v souladu s mnoha odbornými publikacemi.

18.–24. června

POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | LUKÁŠ 2, 3

Mladí, pracujete na svém vztahu s Jehovou?

nwtsty studijní poznámka k Lk 2:41

jeho rodiče byli zvyklí: Podle Zákona se ženy oslavy Pesachu nemusely účastnit. Marie ale na svátek do Jeruzaléma chodívala s Josefem každý rok. (2Mo 23:17; 34:23) Když se svou rozrůstající se rodinou cestovali tam a zpět, celkem ušli téměř 300 km.

nwtsty studijní poznámky k Lk 2:46, 47

vyptává se jich: Z reakce těch, kdo Ježíšovi naslouchali, je vidět, že to nebyly pouhé otázky zvědavého kluka. (Lk 2:47) Řecké slovo přeložené jako „vyptávat se“ se může někdy vztahovat na kladení otázek a protiotázek jako při soudním vyšetřování. (Mt 27:11; Mr 14:60, 61; 15:2, 4; Sk 5:27) Historikové říkají, že někteří přední náboženští vůdci zůstávali po svátcích v chrámu a vyučovali v některé z tamních prostorných síní. Lidé sedávali u jejich nohou, naslouchali jim a kladli otázky.

zůstávali ohromeni: Tvar řeckého slovesa přeloženého jako „zůstávat ohromený“ zde může vyjadřovat neustávající nebo opakovaný úžas.

nwtsty studijní poznámka k Lk 2:51, 52

dále jim byl podřízen: Nebo „zůstával v podřízenosti; zůstával poslušný“. Průběhový tvar řeckého slovesa naznačuje, že potom co Ježíš svou znalostí Božího Slova zapůsobil na učitele v chrámu, vrátil se domů a pokorně se podřizoval svým rodičům. Na jeho poslušnosti záleželo víc než na poslušnosti kteréhokoli jiného dítěte. Měl totiž dodržet Mojžíšův zákon v každém detailu. (2Mo 20:12; Ga 4:4)

Hledání duchovních drahokamů

nwtsty studijní poznámky k Lk 2:14

na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle: Text některých rukopisů by se dal přeložit jako „na zemi pokoj, lidem dobrá vůle“ a znění některých překladů Bible tomu odpovídá. To, co uvádí Překlad nového světa, má ale oporu ve starších a důvěryhodnějších rukopisech. Toto andělské prohlášení se nevztahuje na vyjádření Boží přízně (dobré vůle) vůči všem lidem bez ohledu na jejich postoje a jednání. Vztahuje se na ty, kdo získají Boží přízeň proto, že v něho upřímně věří a stanou se následovníky jeho Syna. (Viz studijní poznámka „lidmi dobré vůle“ k tomuto verši.)

lidmi dobré vůle: „Dobrá vůle“ se v tomto andělském prohlášení zjevně vztahuje na dobrou vůli ze strany Boha, ne lidí. Řecké slovo eudokia je možné překládat také jako „přízeň; zalíbení; schválení“. U Mt 3:17; Mr 1:11 a Lk 3:22, kde Bůh mluví ke svému Synu hned po jeho křtu, je použito příbuzné sloveso eudokeo (viz studijní poznámka k Mr 1:11), jehož základní význam je „schvalovat; mít potěšení; dívat se příznivě; mít zalíbení“. V souladu s tímto použitím se výraz „lidé dobré vůle“ (anthropois eudokias) vztahuje na lidi, kteří mají Boží schválení a přízeň, a mohl by být přeložen také jako „lidé, které schvaluje; lidé, ve kterých má potěšení“. Nebyla to tedy Boží přízeň vůči všem lidem, ale vůči těm, kdo mají jeho schválení proto, že v něho upřímně věří a stávají se následovníky jeho Syna. I když se řecké slovo eudokia někdy může vztahovat na dobrou vůli lidí (Ří 10:1; Fil 1:15), často se používá k vyjádření dobré vůle neboli zalíbení ze strany Boha nebo k označení něčeho, co schvaluje. (Mt 11:26; Lk 10:21; Ef 1:5, 9; Fil 2:13; 2Te 1:11) Toto slovo je použito k vyjádření Božího schválení také v Septuagintě, a to v Ža 51:18 [50:20, LXX].

25. června – 1. července

POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | LUKÁŠ 4, 5

Odolávej pokušením tak jako Ježíš

nwtsty multimédia

Chrámové cimbuří

Je možné, že Satan Ježíše doslova vzal na „chrámové cimbuří“ (nebo „nejvyšší místo“) a řekl mu, aby skočil dolů. Nicméně konkrétní místo, kde Ježíš mohl stát, neznáme. Slovo přeložené jako „chrám“ se může vztahovat na celý chrámový komplex, takže Ježíš možná stál na jihovýchodním rohu komplexu (1) nebo na kterémkoli jiném. Ať už by skočil z kteréhokoli z těchto míst, pokud by Jehova nezasáhl, Ježíš by určitě zemřel.

Hledání duchovních drahokamů

nwtsty studijní poznámka k Lk 4:17

svitek proroka Izajáše: Izajášův svitek od Mrtvého moře se skládá ze 17 spojených pergamenových pruhů. Měří 7,3 m a text je napsán v 54 sloupcích. Svitek, který se používal v synagoze v Nazaretu, mohl mít podobnou délku. V prvním století nebylo Izajášovo proroctví rozděleno na kapitoly a verše, a proto když chtěl Ježíš přečíst konkrétní pasáž, musel vědět, kde ji hledat. Z toho, že ji našel, je vidět, že Boží Slovo dobře znal.

nwtsty studijní poznámka k Lk 4:25

tři roky a šest měsíců: Podle 1Kr 18:1 Elijáš oznámil konec sucha „ve třetím roce“. Někteří proto tvrdí, že Ježíšovo vyjádření je se zprávou v 1. Královské v rozporu. Nicméně z toho, co je zapsáno v Hebrejských písmech, nevyplývá, že sucho trvalo méně než tři roky. Slova „ve třetím roce“ se zjevně vztahují na časové období, které začalo, když Elijáš oznámil sucho Achabovi. (1Kr 17:1) K tomu nejspíš došlo už v období sucha, které obvykle trvá šest měsíců, ale v tomto případě možná trvalo i déle. Navíc sucho neskončilo hned poté, co Elijáš „ve třetím roce“ znovu přišel k Achabovi, ale až po zkoušce na hoře Karmel. (1Kr 18:18–45) Jak slova Ježíše, tak i slova jeho nevlastního bratra Jakuba zaznamenaná u Jk 5:17 jsou tedy se záznamem v 1Kr 18:1 v souladu.