mwbr18 09 Vypsané odkazy k Pracovnímu sešitu

3.–9. září

POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | JAN 1, 2

Hledání duchovních drahokamů

nwtsty studijní poznámky k Jan 1:1

Slovo: Nebo „Logos“. Řec. ho logos. Zde je tento výraz použitý jako titul, stejně jako v Jan 1:14 a Zj 19:13. Jan ukazuje, že tento titul patří Ježíšovi. Ježíš byl takto označován během své předlidské existence, kdy byl duchovní bytostí, během své pozemské služby, kdy byl dokonalým člověkem, i po svém vyvýšení do nebe. Ježíš byl Boží mluvčí. Bůh ho používal, když chtěl předat informace a pokyny svým dalším duchovním synům a také lidem. Můžeme se proto domnívat, že když se v Bibli píše o tom, jak v době před Ježíšovým příchodem na zem Bůh mluvil s lidmi, nemluvil s nimi přímo on, ale komunikoval s nimi prostřednictvím „Slova“, svého andělského mluvčího. (1Mo 16:7–11; 22:11; 31:11; 2Mo 3:2–5; Sd 2:1–4; 6:11, 12; 13:3)

u Boha: Dosl. „směrem k Bohu“. V tomto kontextu řecká předložka pros poukazuje na fyzickou blízkost a důvěrný vztah. Vyjadřuje také myšlenku, že se jedná o dvě oddělené osoby – v tomto případě o „Slovo“ a o jediného pravého Boha.

Slovo bylo bohem: Nebo „Slovo bylo božské [nebo ‚jako Bůh‘]“. Jan na tomto místě charakterizuje „Slovo“ (řec. ho logos; viz studijní poznámka „Slovo“ k tomuto verši), tedy Ježíše Krista. Důvodem, proč Jan říká, že „Slovo“ bylo „bohem; jako Bůh; božské; božskou bytostí“, je jeho významné postavení. Jedná se totiž o prvorozeného Božího Syna, prostřednictvím kterého Bůh stvořil všechno ostatní. Mnoho překladatelů upřednostňuje znění „Slovo bylo Bůh“, a tak ho ztotožňují s Všemohoucím Bohem. Jsou ale dobré důvody, proč věřit, že Jan nechtěl říct, že „Slovo“ bylo Všemohoucím Bohem. Za prvé, předchozí část věty i následující věta jasně uvádějí, že „Slovo“ bylo „u Boha“. Za druhé, v řeckém textu se v prvním a druhém verši třikrát vyskytuje slovo theos. V prvním a třetím výskytu před ním stojí určitý člen, kdežto ve druhém výskytu žádný člen není. Hodně odborníků se shoduje, že nepřítomnost určitého členu ve druhém výskytu slova theos je podstatná. Když je v tomto kontextu před slovem theos určitý člen, označuje tento výraz Všemohoucího Boha. Když zde ale před slovem theos člen není, stává se popisem a ukazuje na podstatu nebo povahu „Slova“. Mnoho anglických, francouzských a německých překladů Bible proto uvádí podobné znění této pasáže jako Překlad nového světa a vyjadřuje myšlenku, že „Slovo“ bylo „bohem; božské; božskou bytostí; božské podstaty; jako Bůh“. Toto znění podporují i starověké překlady Janova evangelia do sahidského a bohairského dialektu koptštiny, které pocházejí zřejmě ze třetího a čtvrtého století n. l. První výskyt slova theos v Jan 1:1 překládají jinak než druhý výskyt. Ukazují, že se jedná o charakteristiku „Slova“, tedy že se „Slovo“ podstatou podobá Bohu, ale s jeho Otcem, Všemohoucím Bohem, ho neztotožňují. V souladu s tím se v Kol 2:9 o Kristu píše, že v něm je „celá plnost božské podstaty“. A podle 2Pe 1:4 se dokonce i Kristovi spoludědici stanou „podílníky na božské přirozenosti“. Za třetí, v Septuagintě se řecké slovo theos obvykle používá jako ekvivalent hebrejských slov ʼel a ʼelohim, která se překládají jako „Bůh“ nebo „bůh“. Má se za to, že jejich základní význam je „mocný; silný“. Těmito hebrejskými slovy je v Bibli označen Všemohoucí Bůh, jiní bohové i lidé. (Viz studijní poznámka k Jan 10:34.) Když je „Slovo“ nazváno „bohem“ neboli „mocným“ nebo „silným“, je to v souladu s proroctvím u Iz 9:6, kde se píše, že Mesiáš bude nazván „Silný [Mocný] bůh“ (ne „Všemohoucí Bůh“) a že bude „Věčný otec“ všech, kteří budou mít čest žít jako jeho poddaní. Splní se to díky horlivosti jeho Otce, Jehovy, Boha vojsk. (Iz 9:7)

nwtsty studijní poznámka k Jan 10:34

bohové: Nebo „podobní Bohu“. Ježíš zde cituje ze Ža 82:6, kde se hebrejské slovo ʼelohim (bohové) vztahuje na lidi, konkrétně na izraelské soudce. Byli bohy v tom smyslu, že jako soudci zastupovali Boha a byli jeho mluvčími. Podobně Mojžíš dostal pokyn, aby „sloužil jako Bůh“ pro Árona a faraona. (2Mo 4:16; 7:1)

nwtsty studijní poznámka k Jan 1:29

Boží Beránek: Potom co se Ježíš dal pokřtít a vrátil se z pustiny, kde byl pokoušen Ďáblem, ho Jan Křtitel představil jako „Božího Beránka“. Toto slovní spojení se vyskytuje pouze zde a v Jan 1:36 (viz sgd, 4. část). Přirovnání Ježíše k beránkovi je příhodné. V Bibli se píše o mnoha situacích, kdy lidé obětovali ovci na znamení toho, že uznávají svoji hříšnost a chtějí mít dobrý vztah s Bohem. Bylo to předobrazem oběti, kterou přinesl Ježíš, když dal svůj dokonalý lidský život za celé lidstvo. Vyjádření „Boží Beránek“ může odkazovat na různé pasáže inspirovaných Písem. Jan Křtitel Hebrejská písma dobře znal, a tak se svými slovy mohl odkazovat na berana, kterého Abraham obětoval místo svého syna Izáka (1Mo 22:13), na pesachového beránka, kterého Izraelité porazili v Egyptě a který umožnil, aby byli vysvobozeni z otroctví (2Mo 12:1–13), nebo na berana, který byl každé ráno a večer obětován na Božím oltáři v Jeruzalémě. (2Mo 29:38–42) Jan mohl také vycházet z Izajášova proroctví, podle kterého měl být ten, komu Jehova říká „můj sluha“, „veden právě jako ovce na porážku“. (Iz 52:13; 53:5, 7, 11) Apoštol Pavel v prvním dopise Korinťanům nazval Ježíše „náš pasach“ neboli pesachový beránek. (1Ko 5:7) Apoštol Petr přirovnal Kristovu drahocennou krev ke krvi „bezvadného a neposkvrněného beránka“. (1Pe 1:19) A v knize Zjevení se o vzkříšeném Ježíšovi obrazně mluví jako o „Beránkovi“ víc než 25krát. (Například ve Zj 5:8; 6:1; 7:9; 12:11; 13:8; 14:1; 15:3; 17:14; 19:7; 21:9; 22:1.)

10.–16. září

POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | JAN 3, 4

Ježíš mluví o dobré zprávě se Samaritánkou

nwtsty studijní poznámka k Jan 4:6

unavený: Toto je jediné místo v Bibli, kde se o Ježíšovi píše, že byl „unavený“. Bylo kolem poledne a Ježíš ten den už za sebou pravděpodobně měl cestu z údolí Jordánu v Judeji do Sycharu v Samaří, při které musel překonat přinejmenším 900metrové stoupání. (Jan 4:3–5; viz sgd, 4. část)

Hledání duchovních drahokamů

nwtsty studijní poznámka k Jan 3:29

přítel ženicha: V biblických dobách plnil jeden z ženichových přátel úlohu jeho právního zástupce a hrál důležitou roli při svatebních přípravách. Byl považovaný za osobu, která napomohla uzavření manželství. V den svatby dorazil svatební průvod do domu ženicha nebo jeho otce, kde se pak konala hostina. Přítel ženicha měl radost, když během hostiny slyšel ženicha, jak si povídá s nevěstou. Byl spokojený, protože úspěšně splnil svůj úkol. Jan Křtitel o sobě řekl, že je „přítel ženicha“. V tomto případě byl ženichem Ježíš a učedníci patřili k symbolické nevěstě. To, že Jan představil Ježíšovi první učedníky, kteří patřili k jeho „nevěstě“, bylo součástí jeho úkolu připravit cestu Mesiášovi. (Jan 1:29, 35; 2Ko 11:2; Ef 5:22–27; Zj 21:2, 9) Když „přítel ženicha“ svůj úkol splnil, jeho role už nebyla tak důležitá. Právě proto Jan o Ježíšovi a o sobě řekl: „On musí dále růst, ale já se musím dále menšit.“ (Jan 3:30)

nwtsty studijní poznámka k Jan 4:10

živou vodu: Toto slovní spojení v řečtině doslova označuje tekoucí vodu, pramenitou vodu nebo vodu ze studny, kterou napájí pramen. Protikladem je stojatá voda z nádrže. Hebrejské vyjádření, které je ve 3Mo 14:5 přeložené jako „tekoucí voda“, doslova znamená „živá voda“. A v Jer 2:13 a 17:13 je Jehova označen jako „zdroj [neboli pramen] živé vody“, tedy symbolické vody, která dává život. Při rozhovoru se Samaritánkou Ježíš vyjádření „živá voda“ použil v obrazném smyslu, i když ona podle všeho jeho slova zpočátku brala doslova. (Jan 4:11)

17.–23. září

POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | JAN 5, 6

Následuj Ježíše ze správných pohnutek

nwtsty studijní poznámka k Jan 6:10

muži spočinuli v počtu asi pěti tisíc: Jenom Matouš ve zprávě o tomto zázraku dodává, že tam byly také ženy a malé děti. (Mt 14:21) Je možné, že lidí, které Ježíš zázračně nasytil, bylo hodně přes 15 000.

nwtsty studijní poznámka k Jan 6:14

ten prorok: V 5Mo 18:15, 18 se píše o prorokovi podobném Mojžíšovi. V prvním století n. l. hodně Židů očekávalo, že tento prorok bude Mesiášem. Zdá se, že vyjádření přijít na svět se v Jan 6:14 vztahuje na očekávaný příchod Mesiáše. Informace zmíněné v tomto verši uvedl jenom Jan.

nwtsty studijní poznámky k Jan 6:27, 54

pokrm, který zaniká, ... pokrm, který zůstává k věčnému životu: Ježíš věděl, že někteří lidé jsou s ním a s jeho učedníky jenom proto, že z toho po hmotné stránce něco mají. Doslovný pokrm udržuje lidi naživu den za dnem, ale „pokrm“ z Božího Slova lidem umožní, aby žili věčně. Ježíš zde lidi vybízí, aby pracovali pro „pokrm, který zůstává k věčnému životu“, to znamená, aby se snažili uspokojovat svoje duchovní potřeby a svým životem dávali najevo, že věří tomu, co se dozvídají. (Mt 4:4; 5:3; Jan 6:28–39)

se živí mým tělem a pije mou krev: Z kontextu vyplývá, že ti, kdo jedí a pijí, to dělají obrazně, a to tak, že věří v Ježíše Krista. (Jan 6:35, 40) Ježíš to řekl v roce 32, takže nemluvil o Pánově večeři, kterou zavedl o rok později. Řekl to před židovským svátkem Pesach (Jan 6:4), a tak lidé, kteří to slyšeli, si pravděpodobně připomněli blížící se svátek a také význam beránkovy krve při záchraně životů v tu noc, kdy Izraelité odcházeli z Egypta. (2Mo 12:24–27) Ježíš zdůraznil, že i jeho krev bude naprosto klíčová, a to aby jeho učedníci mohli získat věčný život.

Hledání duchovních drahokamů

nwtsty studijní poznámka k Jan 6:44

ho nepřitáhne: I když řecké sloveso, které je na tomto místě použité, doslova znamená „táhnout“ a používá se v souvislosti s tažením ryb v síti (Jan 21:6, 11), neznamená to, že Bůh k sobě lidi přitahuje proti jejich vůli. Ježíš se svým výrokem možná odvolával na Jer 31:3, kde Jehova izraelskému národu řekl: „Přitahoval [jsem tě] milující laskavostí.“ (V Septuagintě je zde stejné řecké sloveso.) Jan 12:32 ukazuje, že podobným způsobem k sobě lidi všeho druhu přitahuje Ježíš. Z Bible vyplývá, že Jehova dal lidem svobodnou vůli. Každý se může rozhodnout, jestli mu bude sloužit nebo ne. (5Mo 30:19, 20) Jehova k sobě jemně přitahuje ty, kdo mají správný postoj srdce. (Ža 11:5; Př 21:2; Sk 13:48) Dělá to prostřednictvím svého Slova a svatého ducha. O těch, které k sobě Otec přitahuje, mluví proroctví z Iz 54:13 citované v Jan 6:45. (Srovnej s Jan 6:65.)

nwtsty studijní poznámky k Jan 6:64

Ježíš ... věděl..., kdo je ten, jenž ho zradí: Ježíš měl na mysli Jidáše Iškariotského. Předtím než vybral 12 apoštolů, se celou noc modlil. (Lk 6:12–16) Jidáš byl tedy nejdřív Bohu věrný. Ježíš ale z různých proroctví v Hebrejských písmech věděl, že ho zradí blízký přítel. (Ža 41:9; 109:8; Jan 13:18, 19) Když se Jidáš začal měnit k horšímu, Ježíš to rozpoznal, protože mohl číst v srdci a mysli člověka. (Mt 9:4) To, že se důvěryhodný přítel Ježíše stane zrádcem, Bůh věděl díky tomu, že použil svoji schopnost vidět věci dopředu. Nicméně kdyby bylo předem dané, že Ježíše zradí právě Jidáš, bylo by to v rozporu s tím, jaké má Bůh vlastnosti a jak jedná.

od počátku: Toto vyjádření se nevztahuje na narození Jidáše ani na dobu, kdy ho Ježíš, potom co se celou noc modlil, vybral za apoštola. (Lk 6:12–16) Vztahuje se na chvíli, kdy začal jednat zrádně, což Ježíš okamžitě rozpoznal. (Jan 6:70; 13:11; srovnej s Jan 2:24, 25; Zj 1:1; 2:23) Je z toho také vidět, že Jidáš si svoje jednání předem promyslel a naplánoval. Nebylo výsledkem nějakého impulzivního rozhodnutí. Význam výrazu „počátek“ (řec. arche) v Křesťanských řeckých písmech závisí na kontextu. Například v 2Pe 3:4 slovo „počátek“ označuje začátek stvoření. Většinou je ale použito v užším smyslu. Například Petr řekl, že svatý duch padl na lidi z národů „právě jako na počátku také na nás“. (Sk 11:15) Nemluvil o svém narození nebo o době, kdy se stal apoštolem. Mluvil o Letnicích roku 33, tedy o dni, kdy svatý duch začal být vyléván za zvláštním účelem. (Sk 2:1–4) Další místa, kde kontext ovlivňuje význam slova „počátek“, jsou například Lk 1:2 nebo 1Ja 2:7.

24.–30. září

POKLADY Z BOŽÍHO SLOVA | JAN 7, 8

Hledání duchovních drahokamů

nwtsty studijní poznámka k Jan 8:58

byl jsem já: Odpůrci z řad Židů chtěli Ježíše kamenovat, protože prohlásil, že „viděl Abrahama“, i když jak řekli, mu ještě nebylo ani 50 let. (Jan 8:57) Ježíš se v odpovědi zmínil o své předlidské existenci, kdy byl mocnou duchovní bytostí v nebi, což bylo ještě před tím, než se Abraham narodil. Někteří tvrdí, že tento výrok Ježíše ztotožňuje s Bohem. Zastávají názor, že řecké vyjádření ego eimi, které je zde použité a které je v některých Biblích přeložené jako „já jsem“, je nepřímým odkazem na znění 2Mo 3:14 v Septuagintě a že oba verše by se měly překládat stejně. V Jan 8:58 ale děj vyjádřený řeckým slovesem eimi začal „dříve než Abraham začal existovat“, a když to Ježíš řekl, stále pokračoval. Je proto správné toto vyjádření překládat jako „byl jsem“, a ne „jsem“, což podporují i různé starověké a moderní překlady. Stejný tvar řeckého slovesa eimi je použitý v Jan 14:9, kde Ježíš řekl: „Byl jsem s vámi tak dlouho, a přesto jsi mě, Filipe, nepoznal?“ Většina překladů používá podobné znění. Dokazuje to, že v závislosti na kontextu gramaticky nic nebrání tomu překládat eimi jako „byl jsem“. (Další příklady, kdy přítomný čas řeckého slovesa vyjadřuje děj, který začal v minulosti a stále pokračuje, jsou Lk 2:48; 13:7; 15:29; Jan 1:9; 5:6; 15:27; Sk 15:21; 2Ko 12:19; 1Ja 3:8.) Navíc z Ježíšových slov zaznamenaných u Jan 8:54, 55 vyplývá, že nechtěl říct, že on a jeho Otec jsou jedna osoba.