Od té doby, co Ježíš a jeho učedníci přišli z Jericha, strávili v Betanii tři noci. Teď je 10. nisanu a oni se časně ráno vydávají do Jeruzaléma. Ježíš má hlad, a tak když uvidí fíkovník, jde k němu. Najde na něm nějaké fíky?

Období fíků bývá v červnu, ale teď je teprve konec března. Přesto už jsou na stromě listy, protože vyrašily brzo. Ježíš proto usuzuje, že by na něm mohly být časné fíky. Zjistí ale, že tam žádné nejsou. To, že má strom listy, vyvolává nesprávný dojem. Ježíš pak říká: „Ať z tebe už nikdy nikdo nejí ovoce.“ (Marek 11:14) Strom začne okamžitě usychat. Význam toho všeho ale Ježíš objasní až druhý den ráno.

Zanedlouho Ježíš s učedníky dorazí do Jeruzaléma. Jde do chrámu, kde se porozhlédl předchozí odpoledne. Dnes má ale v úmyslu udělat něco víc. Pustí se do něčeho podobného, co udělal už před třemi lety při Pesachu roku 30 n. l. (Jan 2:14–16) Vyhání z chrámu ty, kdo tam něco prodávají a kupují. Převrací stoly směnárníků a lavice těch, kdo prodávají holubice. (Marek 11:15) Dokonce lidem brání, aby si přes chrámové nádvoří zkracovali cestu, když něco přenáší do jiné části města.

Proč Ježíš postupuje proti směnárníkům a prodejcům zvířat tak tvrdě? Říká: „Není napsáno ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘? Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“ (Marek 11:17) Nazývá je lupiči, protože od těch, kdo chtějí v chrámu obětovat zvíře a musí si ho koupit, vyžadují přemrštěné částky. Ježíš to vnímá jako zlodějinu.

Přední kněží, znalci Zákona a význační muži z lidu se o tom, co Ježíš udělal, samozřejmě dozvídají a znovu mu začínají usilovat o život. Naráží ale na jeden problém. Nevědí, jak Ježíše odstranit, protože je kolem něj pořád plno lidí, kteří si ho chtějí poslechnout.

Na Pesach přicestovali kromě rodilých Židů také proselyté neboli lidé, kteří konvertovali k judaismu. Jsou mezi nimi i nějací Řekové. Obrací se na Filipa, snad proto, že má řecké jméno, a prosí ho, jestli by mohli vidět Ježíše. Filip si nejspíš není jistý, jestli je takové setkání vhodné, a tak se poradí s Ondřejem. Pak s tím jdou za Ježíšem, který je zjevně ještě v chrámu.

Ježíš ví, že za několik dní zemře, a tak není zrovna ideální čas na to, aby uspokojoval něčí zvědavost nebo zvyšoval svoji popularitu. Odpoví apoštolům pomocí jednoho přirovnání: „Přišel čas, aby byl Syn člověka oslaven. Ujišťuji vás, že pokud pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane jen to jedno zrno, ale pokud zemře, přinese velkou úrodu.“ (Jan 12:23, 24)

Může se zdát, že jedno pšeničné zrno je bezvýznamné. Když se ale zaseje do země a „zemře“ v tom smyslu, že z něj přestane být semínko, může časem vyrůst v plodnou rostlinu s mnoha zrny. Podobné je to s Ježíšem. Je to pouze jeden dokonalý člověk. Když ale zůstane věrný Bohu až do smrti, získá díky němu věčný život mnoho lidí, kteří jsou podobně obětaví. Ježíš proto říká: „Kdo má rád svůj život, přijde o něj, ale kdo nenávidí svůj život v tomto světě, zachrání ho pro věčný život.“ (Jan 12:25)

Ježíš pokračuje: „Pokud mi chce někdo sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Pokud mi někdo bude sloužit, Otec ho poctí.“ (Jan 12:26) Ti, které Otec poctí, se stanou Kristovými spolupracovníky v Božím království. To je úžasná odměna!

Ježíš si uvědomuje, že ho čeká velké utrpení a mučivá smrt, a tak říká: „Jsem teď znepokojený, a co mám říct? Otče, zachraň mě od této hodiny.“ Ježíš se ale nechce vyhnout tomu, aby dokončil, co si Bůh přeje. Dodává totiž: „A přesto, kvůli této hodině jsem přišel.“ (Jan 12:27) Ježíš souhlasí se vším, co Bůh naplánoval, a to i se svou obětní smrtí.

Je pondělí 10. nisanu a Ježíš mluví v chrámu o tom, že brzy zemře. Protože mu dělá starosti, jaký vliv to bude mít na Boží pověst, říká: „Otče, oslav své jméno.“ Z nebe se ozve silný hlas: „Oslavil jsem ho a znovu ho oslavím.“ (Jan 12:27, 28)

Lidé kolem nechápou, co se děje. Někteří si myslí, že zahřmělo. Jiní říkají: „Mluvil k němu anděl.“ (Jan 12:29) Ten, koho právě slyšeli, byl ale Jehova! A není to poprvé, co lidé během Ježíšovy služby slyšeli Boží hlas.

Před třemi a půl lety byl Jan Křtitel svědkem toho, jak Bůh při Ježíšově křtu řekl: „To je můj milovaný Syn, který má moje schválení.“ Později, po Pesachu roku 32 n. l., byl Ježíš před Jakubem, Janem a Petrem proměněn. Ti tři slyšeli, jak Bůh prohlásil: „To je můj milovaný Syn, který má moje schválení. Naslouchejte mu.“ (Matouš 3:17; 17:5) Když teď ale Jehova mluví z nebe potřetí, je to v situaci, kdy ho může slyšet hodně lidí.

Ježíš říká: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.“ (Jan 12:30) Je důkazem, že Ježíš je skutečně Boží Syn a předpovězený Mesiáš.

Ježíš žije tak, jak si to Bůh přeje, a tím názorně ukazuje, jak by lidé měli žít, a zároveň tím potvrzuje, že vládce světa Satan si zaslouží zničení. Ježíš pokračuje: „Teď je souzen tento svět. Teď bude vládce tohoto světa svržen.“ Až Ježíš zanedlouho zemře, nebude to porážka, ale naopak vítězství. Jak to? Vysvětluje: „Ale já, až budu vyzdvižen ze země, přitáhnu k sobě lidi všeho druhu.“ (Jan 12:31, 32) Svou smrtí na kůlu k sobě přitáhne druhé a oni tak budou moct získat věčný život.

Na Ježíšovu zmínku o tom, že bude „vyzdvižen“, reagují lidé ze zástupu slovy: „Ze Zákona jsme slyšeli, že Kristus zůstane navždy. Jak to, že říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je ten Syn člověka?“ (Jan 12:34) I přes všechny důkazy, včetně toho, že slyšeli hlas samotného Boha, většina z nich neuznává Ježíše jako pravého Syna člověka, slíbeného Mesiáše.

Stejně jako při jiných příležitostech i teď o sobě Ježíš mluví jako o „světle“. (Jan 8:12; 9:5) Vybízí lidi: „Světlo bude ještě chvilku mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nepřemohla tma. ... Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ (Jan 12:35, 36) Potom Ježíš odchází pryč, protože 10. nisan není dnem, kdy má zemřít. „Vyzdvižen“ neboli přibit na kůl má být až o Pesachu, který bude 14. nisanu. (Galaťanům 3:13)

Když se člověk ohlédne za Ježíšovou službou a vidí, jak Židé nechtějí v Ježíše uvěřit, je zřejmé, že se tím plní Izajášovo proroctví. Ten předpověděl, že lidé budou mít zaslepené oči a zatvrzelé srdce, takže se neobrátí a nebudou uzdraveni. (Izajáš 6:10; Jan 12:40) A přesně tak to je. Většina Židů tvrdohlavě odmítá uznat důkazy, že Ježíš je jejich slíbeným osvoboditelem a cestou k životu.

Nikodém, Josef z Arimatie a mnozí další židovští vůdci v Ježíše sice uvěřili, ale dají svoji víru najevo skutky? Nebo se budou držet zpátky, ať už proto, že se bojí vyloučení ze synagogy, nebo proto, že milují „slávu od lidí“? (Jan 12:42, 43)

Ježíš vysvětluje, s čím je víra v něj spojená: „Kdo věří ve mě, nevěří jen ve mě, ale také v toho, kdo mě poslal. A kdo vidí mě, vidí také toho, kdo mě poslal.“ Všechno, co Ježíš na Jehovův pokyn sděluje lidem, je nesmírně důležité. Dokonce tak, že Ježíš říká: „Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce: Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v posledním dni.“ (Jan 12:44, 45, 48)

Na závěr Ježíš říká: „Nemluvil jsem ... sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, mi přikázal, co mám říkat a učit. A vím, že jeho přikázání znamená věčný život.“ (Jan 12:49, 50) Ježíš ví, že už brzo prolije svoji krev ve prospěch těch, kdo v něj věří. (Římanům 5:8, 9)