Čemu věřit?

„Každý dům je ovšem někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh.“ HEBREJCŮM 3:4

SOUHLASÍTE s logikou tohoto výroku uvedeného v Bibli? Od doby, kdy byla tato slova zapsána, lidstvo zažilo 2 000 let vědeckého pokroku. Našli by se ještě dnes lidé, kteří si myslí, že plánovitost v přírodě svědčí o existenci Konstruktéra, Stvořitele, tedy Boha?

I v rozvinutých zemích mnozí říkají, že ano. Například ve Spojených státech v roce 2005 uspořádal časopis Newsweek anketu, ze které vyplynulo, že 80 procent lidí „věří, že Bůh stvořil vesmír“. Je takový názor důsledkem nedostatečného vzdělání? Věří v Boha nějací vědci? V roce 1997 vědecký časopis Nature uvedl, že téměř 40 procent dotázaných biologů, fyziků a matematiků věří v Boha, který nejen existuje, ale také naslouchá modlitbám a odpovídá na ně.

Jiní vědci však s takovým názorem zásadně nesouhlasí. Nositel Nobelovy ceny dr. Herbert A. Hauptman na jedné nedávné vědecké konferenci prohlásil, že víra v nadpřirozeno, a především víra v Boha, je neslučitelná se skutečnou vědou. Řekl: „Takové přesvědčení poškozuje blaho lidské rasy.“ I vědci, kteří v Boha věří, se zdráhají vyučovat, že plánovitost patrná u rostlin a živočichů je svědectvím o Konstruktérovi. Proč? Na jeden důvod poukazuje Douglas H. Erwin, paleobiolog ze Smithsonova institutu: „Jedno z pravidel vědy zní — zázraky nejsou dovoleny.“

I vám by se mohlo stát, že vám druzí budou diktovat, co si v této záležitosti máte myslet a čemu máte věřit. Současně však máte možnost sami prozkoumat doklady a vyvodit z nich vlastní závěry. Až budete na následujících stránkách číst o nedávných vědeckých objevech, zkuste si položit otázku: ‚Je logické věřit, že existuje Stvořitel?‘

[Praporek na straně 3]

Sami prozkoumejte doklady

[Rámeček na straně 3]

JSOU SVĚDKOVÉ JEHOVOVI KREACIONISTÉ?

Svědkové Jehovovi věří v pravdivost zprávy o stvoření, která je zapsána v Bibli, v 1. knize Mojžíšově. Přesto však není možné zařadit svědky Jehovovy mezi kreacionisty. Proč ne? Za prvé, mnozí kreacionisté věří, že vesmír, země i veškerý život na ní byly stvořeny asi před 10 000 lety během šesti dnů o 24 hodinách. Něco takového však Bible neříká.a Kreacionisté navíc přijali řadu nauk, které nejsou založeny na Bibli. Naproti tomu svědkové Jehovovi zakládají své náboženské nauky výlučně na Božím slově.

Kromě toho je v některých zemích výraz „kreacionista“ spojován s fundamentalistickými skupinami, které se aktivně zapojují do politiky. Snaží se ovlivňovat politiky, soudce a pedagogy, aby přijali zákony a vyučovací osnovy, které budou odpovídat kreacionistickým náboženským názorům.

V protikladu k tomu jsou svědkové Jehovovi politicky neutrální. Respektují právo vládních orgánů vydávat a prosazovat zákony. (Římanům 13:1–7) Berou však vážně Ježíšův výrok, že křesťané „nejsou částí světa“. (Jan 17:14–16) Při své veřejné službě nabízejí lidem příležitost dozvědět se, proč je prospěšné žít podle Božích měřítek. Svědkové Jehovovi však neporušují svou křesťanskou neutralitu tím, že by podporovali úsilí fundamentalistických skupin, které se snaží prosadit právní normy, na jejichž základě by lidé byli nuceni řídit se biblickými měřítky. (Jan 18:36)

[Poznámka pod čarou]

Čemu nás učí příroda?

„Zeptej se . . ., prosím, domácích zvířat, a ta tě poučí; také okřídlených nebeských tvorů, a oni ti povědí. Nebo projev svůj zájem zemi, a ta tě poučí; a mořské ryby ti to oznámí.“ JOB 12:7, 8

V POSLEDNÍCH letech se vědci i konstruktéři doslova obrátili k rostlinám a zvířatům, aby se od nich nechali poučovat. Studují a napodobují různá konstrukční řešení, která jsou patrná u živočichů a rostlin, snaží se vyrobit nové produkty a vylepšit ty existující. Tomuto oboru se říká biomimetika. Až budete číst následující příklady, zkuste si položit otázku: ‚Komu patří chvála za taková díla?‘

Poučení z velrybích ploutví

Mohou se konstruktéři letadel něco naučit od keporkaků? Zdá se, že hodně. Dospělý keporkak váží asi 30 tun, tedy přibližně tolik jako plně naložené nákladní auto, má poměrně neohebné tělo a dlouhé křídlovité ploutve. Pod vodou je tento dvanáctimetrový kytovec velmi obratným plavcem. Při lovu plave ve stoupavých kruzích pod hejnem korýšů nebo ryb, které se chystá pozřít, a vypouští proud bublin, jež kolem hejna vytvářejí jakousi síť. Ta může mít průměr pouhého jeden a půl metru a vytlačuje kořist k hladině. Keporkakovi pak stačí jen pořádně otevřít tlamu.

Vědce zvláště zajímalo, jak je možné, že tvor s tak neohebným tělem dokáže plavat v neuvěřitelně těsných kruzích. Zjistili, že tajemství spočívá v dlouhých ploutvích této velryby. Jejich náběžná hrana není hladká jako u křídel letadla, ale je hrbolatá díky řadě výrůstků, které se podobají bradavicím.

Když keporkak pluje rychle, výrůstky zvyšují vztlak a snižují odpor. Jak je to možné? Časopis Natural History vysvětluje, že díky výrůstkům proudí voda přes ploutve rychleji a plynuleji, a to i tehdy, když keporkak stoupá ve velmi ostrém úhlu. Pokud by náběžná hrana ploutví byla hladká, keporkak by nedokázal plout v tak těsných, stoupavých kruzích, protože voda by za ploutví vířila a nevytvářela by dostatečný vztlak.

Jaké praktické uplatnění může tento objev mít? Pokud by křídla letadel byla zkonstruována podobně jako ploutve keporkaka, mohla by být vybavena menším počtem klapek či jiných mechanických zařízení, která ovlivňují proudění vzduchu. Taková křídla by byla bezpečnější a snadněji by se udržovala v dobrém technickém stavu. John Long, odborník na biomechaniku, je přesvědčen, že nebude trvat dlouho a „každé proudové letadlo bude mít výrůstky, jaké jsou na ploutvích keporkaka“.

Jak využít křídla racků

Již nyní se křídla letadel svým tvarem pochopitelně podobají ptačím křídlům. Nedávno však konstruktéři tuto podobnost ještě vylepšili. Časopis New Scientist uvedl: „Vědci z Univerzity státu Florida vytvořili prototyp dálkově ovládaného bezpilotního letadla, které se dokáže vznášet, létat střemhlav i prudce stoupat, podobně jako to umí rackové.“

Rackové jsou schopni pozoruhodných akrobatických manévrů díky tomu, jakým způsobem ohýbají křídla v loketním a ramenním kloubu. Časopis vysvětluje, že flexibilní konstrukci racčího křídla napodobili konstruktéři tak, že „šedesáticentimetrový prototyp letadla vybavili malým motorem, který ovládá soustavu kovových prutů, jimiž je řízen pohyb křídel“. Díky dovedně zkonstruovaným křídlům se toto malé letadlo dokáže vznášet a prudce klesat mezi vysokými budovami. Americké vojenské letectvo má velký zájem o výrobu takového dobře manévrujícího letadla, které by bylo možné využívat pro hledání chemických a biologických zbraní ve velkoměstech.

Proč napodobovat gekoní prsty

Hodně poučení je možné získat i od suchozemských zvířat. Příkladem je malý ještěr známý jako gekon. Dokáže šplhat po zdech i lézt hlavou dolů po stropě. O této pozoruhodné schopnosti gekonů se vědělo už v biblických dobách. (Přísloví 30:28) Jak to gekon dělá, že dokáže vzdorovat zemské přitažlivosti?

Tajemství toho, že se gekon dokáže udržet i na povrchu hladkém jako sklo, spočívá v mikroskopických vláscích, kterými má pokrytou spodní stranu prstů. Gekon se udrží na zdi ne proto, že by měl lepivá chodila, ale proto, že využívá nepatrné molekulární síly. Molekuly jeho prstů a molekuly povrchu, po němž leze, se k sobě vážou díky velmi slabým přitažlivým silám, kterým se říká van der Waalsovy síly. Za normálních okolností jsou tyto síly snadno překonány zemskou přitažlivostí. To je důvod, proč není možné šplhat po zdi jednoduše tak, že bychom na ni přitiskli dlaně. Drobounké vlásky na gekoních prstech však zvětšují plochu, která je v kontaktu se zdí. Van der Waalsovy síly znásobené tisíci vlásky pak snadno dokáží udržet nepatrnou váhu gekoního těla.

K čemu ale může takový objev sloužit? Syntetické materiály napodobující spodní stranu gekoních prstů mohou být využity jako alternativa suchých zipů, které ostatně také fungují na principech pozorovaných v přírodě.a Časopis The Economist citoval jednoho vědce, který prohlásil, že materiál založený na principu gekoních prstů by mohl být zvláště „praktický v medicíně, když není možné využívat lepidla na chemické bázi“.

Komu patří chvála?

V současnosti Národní úřad pro astronautiku a výzkum vesmíru vyvíjí robota, který má mnoho nohou a chodí jako štír. Konstruktéři ve Finsku již dokončili projekt traktoru, který je vybaven šesti nohama a dokáže přelézt překážku jako nějaký obrovský hmyz. Jiní vědci vyrobili tkaninu s malými klapkami, které se otevírají a zavírají jako šupiny na šišce. Jistý výrobce automobilů pracuje na modelu auta, které má napodobovat pozoruhodně aerodynamický tvar havýše, což je druh mořské ryby. A ještě další konstruktéři zkoumají schránky určitého druhu měkkýšů, protože jejich odolnost vůči nárazům chtějí využít při výrobě lehčích a pevnějších neprůstřelných chráničů.

Příroda poskytuje takové množství nápadů, že výzkumní pracovníci vytvořili databázi, do které již byly zařazeny tisíce biologických systémů. Časopis The Economist říká, že vědci mohou v této databázi hledat, „jak jejich konstrukční problémy vyřešila příroda“. Za normálních okolností je držitelem patentu osoba nebo společnost, která si v souladu se zákonem nechala nový nápad či zařízení zaregistrovat. O databázi biologických patentů The Economist říká: „Když vědci označují biomimetická řešení za ‚biologické patenty‘, zkrátka tím zdůrazňují, že držitelem patentů je sama příroda.“

Kde se v přírodě vzaly všechny ty geniální nápady? Mnozí vědci zastávají názor, že taková geniální konstrukční řešení patrná v přírodě jsou výsledkem milionů let evolučního procesu probíhajícího metodou pokusu a omylu. Jiní odborníci však došli k odlišnému závěru. V článku publikovaném v roce 2005 v listu The New York Times mikrobiolog Michael Behe napsal: „To, že je [v přírodě] jasně patrná plánovitost, vede k velmi prosté úvaze: pokud to vypadá, chodí a kváká jako kačena, a pokud nejsou žádné přesvědčivé důkazy svědčící o opaku, pak musíme dojít k závěru, že to je kačena.“ Co z toho doktor Behe vyvozuje? „Jestliže je plánovitost tak jasně patrná, neměli bychom ji ignorovat.“

Konstruktér, který vyprojektuje bezpečnější a účinnější křídlo letadla, si za svůj výtvor jistě zaslouží chválu. A totéž platí o vynálezci všestranně použitelného obvazu, pohodlnější tkaniny nebo lepšího motorového vozidla. Výrobce, který by okopíroval něčí produkt a neuvedl, kdo je jeho pravým autorem, by se dopustil trestného činu.

Vzdělaní vědci řeší obtížné technické problémy tak, že neobratně kopírují konstrukční řešení patrná v přírodě. Zdá se vám logické, když genialitu originálů připisují neinteligentní evoluci? Jestliže tedy kopie vyžaduje inteligentního konstruktéra, co teprve originál? Kdo si zaslouží větší chválu — mistr, nebo učeň, který ho napodobuje?

Logický závěr

Mnozí přemýšliví lidé, kteří prozkoumali důkazy o plánovitosti v přírodě, mají stejné pocity jako žalmista, jenž napsal: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ (Žalm 104:24) Pavel, jeden z pisatelů Bible, došel k podobnému závěru: „[Boží] neviditelné vlastnosti jsou totiž jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí, dokonce i jeho věčnou moc a Božství.“ (Římanům 1:19, 20)

Nicméně řada upřímných lidí, kteří mají úctu k Bibli a věří v Boha, tvrdí, že Bůh mohl k vytvoření všech nádherných věcí v přírodě využít evoluci. Co však o tom říká Bible?

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

Kde se v přírodě vzaly všechny ty geniální nápady?

[Praporek na straně 6]

Kdo je držitelem patentu na to, co vidíme v přírodě?

[Rámeček a obrázky na straně 7]

Pokud kopie vyžaduje inteligentního konstruktéra, co teprve originál?

Křídla tohoto velmi dobře manévrujícího letadla jsou napodobeninou křídel racků

Gekoní prsty se nezašpiní, nezanechávají otisky, zachytí se na každém podkladu kromě teflonu a snadno se přichytí i uvolní. Vědci se snaží je napodobit

Inspirací pro tvar tohoto auta bylo aerodynamické a kompaktní tělo havýše

[Podpisky]

Letadlo: Kristen Bartlett/ University of Florida; gekoní noha: Breck P. Kent; ryba a auto: Mercedes-Benz USA

[Rámeček a obrázky na straně 8]

INSTINKTIVNĚ MOUDŘÍ NAVIGÁTOŘI

Mnozí tvorové projevují ‚instinktivní moudrost‘ v tom, jak se dokáží orientovat při cestách kolem světa. (Přísloví 30:24, 25) Zde jsou dva příklady.

◼ Řízení mravenčí dopravy Jak dokáží mravenci při shánění potravy najít cestu zpátky do mraveniště? Vědci ve Velké Británii zjistili, že kromě pachových stop někteří mravenci využívají i geometrii a budují cesty, díky kterým snadněji trefí domů. Například mravenci faraoni „vytvářejí cesty, které se paprskovitě rozbíhají od mraveniště a větví se v úhlu mezi 50 až 60 stupni,“ uvádí časopis New Scientist. Co je na tom tak pozoruhodného? Když se mravenec vrací do mraveniště a dojde na místo, kde se cesty větví, instinktivně se vydá tou, která se méně odchyluje od směru, kterým jde. Nakonec tedy nevyhnutelně dorazí domů. Článek říká: „Geometrie větvících se cest optimalizuje provoz v síti mravenčích stezek, a to zvláště tehdy, když mravenci proudí v obou směrech, a minimalizuje množství energie, kterou mravenci ztratí, když jdou špatným směrem.“

◼ Ptačí kompasy Mnoho ptáků se dokáže s naprostou přesností orientovat při dlouhých letech bez ohledu na to, jaké je počasí. Jak je to možné? Vědci zjistili, že ptáci vnímají zemské magnetické pole. Časopis Science však upozorňuje, že „čáry magnetického pole se místo od místa mění a ne vždy ukazují ke skutečnému severu“. Co ptákům pomáhá, aby se neodchýlili od své trasy? Ptáci svůj vnitřní kompas zřejmě každý večer seřídí podle zapadajícího slunce. Bod, kde slunce zapadá, se však mění v závislosti na zeměpisné šířce a na ročním období. Vědci se proto domnívají, že ptáci dokáží brát tyto změny v úvahu pomocí „biologických hodin, které jim říkají, jaké je období roku,“ uvádí Science.

Kdo naprogramoval mravence tak, že se vyznají v geometrii? Kdo dal ptákům kompas, biologické hodiny a mozek, který dokáže správně vyhodnotit přijímané informace? Byla to neinteligentní evoluce, nebo inteligentní Stvořitel?

[Podpisek]

© E.J.H. Robinson 2004

Použil Bůh evoluci ke stvoření života?

„Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ ZJEVENÍ 4:11

KRÁTCE poté, co se Charles Darwin postaral o to, aby se evoluční teorii dostalo všeobecného přijetí, mnohé církve hlásící se ke křesťanství začaly hledat cesty, jak skloubit víru v Boha s myšlenkou evoluce.

Nejvýznamnější „křesťanská“ náboženství dnes podle všeho zastávají názor, že Bůh musel ke stvoření života nějak použít evoluci. Některá učí, že Bůh naprogramoval rozvoj vesmíru tak, aby se z neživých chemických látek vyvinul život a nakonec i lidstvo. Zastánci této nauky označované jako teistická evoluce věří, že jakmile se tento proces jednou rozběhl, Bůh už do něj nemusel zasahovat. Jiní si však myslí, že Bůh sice umožnil, aby se evolucí vytvořila většina skupin živočichů a rostlin, ale že čas od času do tohoto procesu zasahoval a posouval jej kupředu.

Evoluce a stvoření — Lze je skloubit?

Je možné, aby se evoluční teorie v něčem shodovala s tím, co učí Bible? Pokud by platila evoluce, pak by biblická zpráva o stvoření prvního člověka Adama rozhodně nemohla být brána doslova a byla by smyšleným příběhem, z něhož by nanejvýš plynulo jen nějaké mravní poučení. (1. Mojžíšova 1:26, 27; 2:18–24) Jak se na tuto biblickou zprávu díval Ježíš? Při jedné příležitosti řekl: „Nečetli jste, že ten, kdo je stvořil, učinil je od počátku jako muže a ženu a řekl: ‚Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky, a ti dva budou jedno tělo‘? Takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh jhem spojil, ať žádný člověk neodděluje.“ (Matouš 19:4–6)

Ježíš zde citoval zprávu o stvoření, která je uvedena ve druhé kapitole 1. Mojžíšovy. Pokud by Ježíš považoval zprávu o prvním sňatku za součást smyšleného příběhu, byl by to skutečně argument pro svatost manželství? Ne. Ježíš poukázal na zprávu v 1. Mojžíšově proto, že věděl, že se tato událost opravdu stala. (Jan 17:17)

Zprávě o stvoření zapsané v 1. Mojžíšově věřili i Ježíšovi učedníci. Například Lukášovo evangelium uvádí Ježíšův rodokmen až k Adamovi. (Lukáš 3:23–38) Jestliže byl Adam smyšlenou postavou, ve kterém místě Ježíšův rodokmen přechází od faktů k mýtům? Pokud by základ tohoto rodokmenu vycházel z mytologie, jakou váhu by mělo Ježíšovo tvrzení, že je Mesiášem z rodové linie Davida? (Matouš 1:1) Lukáš, pisatel evangelia, uvedl, že „přesně vysledoval všechny věci od začátku“. I on tedy věřil zprávě o stvoření z 1. Mojžíšovy. (Lukáš 1:3)

Také v případě apoštola Pavla jeho víra v Ježíše souvisela s důvěrou v pravdivost biblické zprávy o stvoření. Pavel napsal: „Poněvadž je . . . smrt skrze člověka, vzkříšení mrtvých je také skrze člověka. Vždyť právě jako v Adamovi všichni umírají, tak i v Kristu budou všichni oživeni.“ (1. Korinťanům 15:21, 22) Pokud by Adam nebyl doslovným otcem všeho lidstva, skrze něhož „vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt“, proč by musel Ježíš zemřít, aby mohl odstranit následky zděděného hříchu? (Římanům 5:12; 6:23)

Je-li podkopána víra ve zprávu o stvoření v 1. Mojžíšově, jsou tím podkopány i samotné základy křesťanství. Evoluční teorie a Kristovo učení jsou dvě neslučitelné věci. Jakýkoli pokus je skloubit vede k oslabení víry, takže člověk je pak v nebezpečí, že bude ‚zmítán jako na vlnách a unášen sem a tam každým větrem učení‘. (Efezanům 4:14)

Víra postavená na pevném základě

Bible je terčem kritiky a útoků po celá staletí. Pokaždé se ale ukázalo, že Bible říká pravdu. Ať už se biblický text dotýká historie, zdraví nebo vědy, opakovaně se potvrdilo, že je spolehlivý. Biblické rady týkající se lidských vztahů jsou důvěryhodné a nadčasové. Lidské filozofie a teorie jsou jako tráva — vyraší a za čas uschnou. Ale Boží slovo „potrvá na neurčitý čas“. (Izajáš 40:8)

Evoluce však není jen vědecká teorie. Je to také lidská filozofie, která vyrostla a po desetiletí vzkvétala. V posledních letech však i tradiční pojetí Darwinovy evoluční teorie prodělalo evoluci, ba dokonce zmutovalo. Je to důsledek snahy nějak vysvětlit hromadící se důkazy o plánovitosti v přírodě. Povzbuzujeme vás, abyste tento námět prozkoumali. Můžete to udělat tak, že se zamyslíte nad dalšími články v tomto časopise. Kromě toho si také můžete přečíst publikace, které jsou inzerované na této straně a na straně 32.

Pravděpodobně se tím posílí vaše důvěra, že to, co Bible říká o minulosti, je pravda. A ještě důležitější je, že se posílí vaše víra v biblické sliby, které se týkají budoucnosti. (Hebrejcům 11:1) Možná vás to také podnítí, abyste chválili Jehovu, ‚Původce nebe a země‘. (Žalm 146:6)

DALŠÍ ZDROJE

Kniha pro všechny lidi V této brožuře jsou rozebrány konkrétní důvody, proč je možné věřit tomu, že Bible je spolehlivá

Existuje Stvořitel, který se o vás stará? Prozkoumejte další vědecké doklady a přečtěte si, proč Bůh připouští tolik utrpení

Co Bible doopravdy říká? Ve 3. kapitole této knihy najdete odpověď na otázku „Jaký je Boží záměr se zemí?“

[Praporek na straně 10]

Ježíš věřil zprávě o stvoření zapsané v 1. Mojžíšově. Mýlil se snad?

[Rámeček na straně 9]

CO JE EVOLUCE?

Jeden slovník definuje výraz „evoluce“ jako „proces změn postupujících určitým směrem“. Pojem evoluce se však používá v různých souvislostech. Bývají tak označovány velké změny v neživé hmotě, například vývoj vesmíru. Kromě toho jsou slovem evoluce myšleny malé změny v živých organismech, tedy to, jak se rostliny a zvířata přizpůsobují svému prostředí. Nejčastěji se však tento termín vztahuje na teorii, že život povstal z neživých chemických látek, z nichž se nejprve zformovaly buňky schopné vytvářet své kopie a pak se pomalu vyvíjely ve stále složitější organismy, až tu nakonec stál člověk jako nejinteligentnější produkt evolučního procesu. V našem časopise je slovo evoluce používáno právě v tomto smyslu.

[Podpisek obrázku na straně 10]

Vesmír: J. Hester and P. Scowen (AZ State Univ.), NASA

Rozhovor s biochemikem

V ROCE 1996 Michael J. Behe, profesor biochemie na Lehigh University v Pensylvánii ve Spojených státech, vydal knihu Darwinova černá skříňka. V Probuďte se! z 8. května 1997 byla série článků na námět „Jak jsme vlastně vznikli? Byla to náhoda, nebo záměr?“, která se na tuto knihu odvolávala. Během deseti let, jež od vydání Darwinovy černé skříňky uplynula, evolucionisté zmobilizovali síly, aby vyvrátili argumenty, které profesor Behe předložil. Kritikové jej obvinili, že jeho náboženské přesvědčení (profesor Behe se hlásí k římskokatolické církvi) zastínilo jeho vědecký úsudek. Jiní tvrdí, že používá nevědeckou argumentaci. Redaktor časopisu Probuďte se! požádal profesora o rozhovor, aby zjistil, proč jeho myšlenky vyvolaly takový rozruch.

PROBUĎTE SE!: PROČ SI MYSLÍTE, ŽE ŽIVOT JE DŮKAZEM INTELIGENTNÍHO PLÁNU?

PROFESOR BEHE: Kdykoli se setkáme se složitým funkčním zařízením, vyvodíme z toho, že bylo vyprojektováno za určitým účelem. Příkladem mohou být zařízení, která každý den používáme — sekačka na trávu, auto, a dokonce i jednodušší věci. Rád v této souvislosti používám jako příklad past na myši. Vidíte, že má různé části uspořádané tak, aby plnily konkrétní účel, totiž chytit myš, a tak dospějete k závěru, že tu past někdo vymyslel a vyrobil.

Věda dnes pokročila natolik, že odhalila základní úroveň života. A k našemu nemalému překvapení vědci zjistili, že na molekulární úrovni života existují funkční, složitá zařízení. V živých buňkách jsou například malinké molekulární „náklaďáky“, které převážejí suroviny z jedné části buňky do druhé. Jsou tam malinké „dopravní značky“, které „náklaďákům“ říkají, zda mají zabočit doleva nebo doprava. Některé buňky mají molekulární „přívěsné motory“, které pohánějí buňku při plavbě tekutinou. Kdyby se lidé setkali s takovými funkčními, složitými zařízeními v jakékoli jiné souvislosti, dospěli by k závěru, že byly vyprojektovány. Bez ohledu na to, co tvrdí Darwinova evoluční teorie, nemáme pro existenci takových složitých zařízení žádné jiné vysvětlení. Jelikož se v životě setkáváme výhradně s tím, že za každým zařízením je inteligentní plán, můžeme se oprávněně domnívat, že i tyto molekulární systémy jsou svědectvím o inteligentním plánu.

PROBUĎTE SE!: CO MYSLÍTE, Z JAKÉHO DŮVODU VĚTŠINA VAŠICH KOLEGŮ NESOUHLASÍ S VAŠIMI ZÁVĚRY O INTELIGENTNÍM PLÁNU?

PROFESOR BEHE: Mnoho vědců nesouhlasí s mými závěry proto, že myšlenka inteligentního plánu zasahuje i mimo sféru vědy — výrazně totiž poukazuje na něco, co je mimo náš hmotný svět. Takový závěr mnohé lidi znervózňuje. Já jsem však byl vždy veden k tomu, že věda se má držet dokladů, ať už poukazují na cokoli. Z mého hlediska je projevem strachu couvnout od něčeho, na co výrazně poukazují doklady, jen proto, že takové závěry mají nepříjemné filozofické důsledky.

PROBUĎTE SE!: JAK REAGUJETE NA TVRZENÍ KRITIKŮ, ŽE PŘIJETÍ MYŠLENKY INTELIGENTNÍHO PLÁNU MŮŽE VÉST K NEVZDĚLANOSTI?

PROFESOR BEHE: Závěr, že v přírodě je patrný inteligentní plán, není projevem nevzdělanosti. Není výsledkem toho, co nevíme, ale naopak důsledkem toho, co víme. Když Darwin před 150 lety vydal knihu O původu druhů, živé organismy se zdály jednoduché. Vědci si mysleli, že buňka je tak jednoduchá, že mohla spontánně vzniknout v moři bahna. Od té doby se však zjistilo, že buňky jsou ohromně složité, mnohem složitější než stroje v našem 21. století. Právě tato funkční složitost svědčí o inteligentním záměru.

PROBUĎTE SE!: POSKYTLA VĚDA NĚJAKÉ DŮKAZY SVĚDČÍCÍ O TOM, ŽE EVOLUCE MOHLA PROSTŘEDNICTVÍM PŘÍRODNÍHO VÝBĚRU VÉST KE VZNIKU SLOŽITÝCH MOLEKULÁRNÍCH STRUKTUR, O KTERÝCH MLUVÍTE?

PROFESOR BEHE: Pokud budete hledat ve vědeckých publikacích, zjistíte, že nikdo se vážně nepokusil vysvětlit, ať už pomocí experimentu nebo podrobného vědeckého modelu, jak takové molekulární struktury mohly prostřednictvím darwinovských procesů vzniknout. To vše navzdory tomu, že během deseti let od vydání mé knihy mnohé vědecké organizace, například Národní akademie věd a Americké sdružení pro rozvoj vědy, naléhavě vybízely své členy, aby udělali vše, co je v jejich silách, a vyvrátili myšlenku, že život svědčí o inteligentním plánu.

PROBUĎTE SE!: JAK ODPOVÍDÁTE LIDEM, KTEŘÍ TVRDÍ, ŽE URČITÉ ORGÁNY ROSTLIN NEBO ZVÍŘAT JSOU ŠPATNĚ ZKONSTRUOVÁNY?

PROFESOR BEHE: To, že nevíme, k čemu určité části organismu slouží, neznamená, že nemají žádnou důležitou úlohu. Některé zakrnělé orgány byly dříve považovány za známku toho, že lidské tělo i jiné organismy jsou zkonstruovány špatně. Za takové orgány byly dříve označovány například slepé střevo nebo mandle, a běžně byly chirurgicky odstraňovány. Pak se ale ukázalo, že mají důležitou úlohu v imunitním systému, a už nejsou považovány za zbytečné.

Dále je potřeba pamatovat na to, že v biologii zjevně k určitým věcem dochází náhodou. Ale to, že mám na autě promáčklý blatník nebo píchlou pneumatiku, neznamená, že auto nebo pneumatika nejsou výsledkem inteligentního plánu. Podobně ani skutečnost, že v biologii dochází k některým věcem náhodou, neznamená, že důmyslné, složité molekulární struktury živých organismů vznikly náhodou. Takový argument zkrátka postrádá logiku.

[Praporek na straně 12]

„Z mého hlediska je projevem strachu couvnout od něčeho, na co silně poukazují doklady, jen proto, že takové závěry mají nepříjemné filozofické důsledky“

Je evoluce fakt?

„EVOLUCE je fakt, stejně jako teplo vyzařované sluncem,“ tvrdí profesor Richard Dawkins, významný zastánce evoluce. Experimenty i přímé pozorování dokazují, že slunce je horké. Poskytují však experimenty a přímé pozorování stejně pádné důkazy také o evoluci?

Než si na tuto otázku odpovíme, je potřeba něco vysvětlit. Mnozí vědci si uvědomují, že v průběhu času se potomci v rámci jednoho druhu mohou nepatrně měnit. Charles Darwin označil tento proces jako „vývoj postupnými modifikacemi“. Takové změny lze pozorovat, vyvolat při vědeckých experimentech, a dokonce důmyslně využívat při šlechtění rostlin a zvířat.a Tyto změny je možné považovat za fakt. Vědci je však označují výrazem „mikroevoluce“, což nepřímo poukazuje na to, co mnoho vědců tvrdí otevřeně — že tyto malé změny jsou důkazem úplně jiného jevu, který však nikdo nikdy nepozoroval a který je označován jako makroevoluce.

Je tedy vidět, že Darwin šel nad to, co mohl pozorovat. Ve své slavné knize O původu druhů napsal: „Hledím na všechny bytosti ne jako na zvlášť stvořené, nýbrž jako potomky několika málo bytostí.“ Darwin řekl, že v průběhu dlouhých časových období se těchto původních několik „málo bytostí“, neboli takzvaných jednodušších forem života, pomalu vyvíjelo prostřednictvím ‚nesmírně lehkých modifikací‘, až se z nich staly miliony forem života, které dnes na zemi jsou. Evolucionisté učí, že tyto malé změny se hromadily a vedly k velkým změnám, které byly potřebné k tomu, aby se z ryb stali obojživelníci a z lidoopů lidé. Tyto předpokládané velké změny jsou označovány jako makroevoluce. Mnoha lidem se toto druhé tvrzení zdá rozumné. Říkají: ‚Když může v rámci druhu docházet k malým změnám, proč by v průběhu času nemohla evoluce způsobit velké změny?‘b

Nauka o makroevoluci spočívá na třech hlavních předpokladech:

1. Zdrojem materiálu pro vznik nových druhů jsou mutace.c

2. Ke vzniku nových druhů vede přírodní výběr.

3. Dokladem makroevolučních změn u rostlin a zvířat jsou zkameněliny.

Jsou doklady o makroevoluci tak pádné, že by měla být považována za fakt?

Mohou mutace vést ke vzniku nových druhů?

Mnoho podrobností o rostlině nebo zvířeti je dáno informacemi obsaženými v genetickém kódu. Jsou to jakési stavební plány uložené v jádru každé buňky.d Vědci zjistili, že mutace neboli náhodné změny v genetickém kódu mohou v případě rostlin a živočichů vést k určitým odchylkám u potomstva. V roce 1946 Hermann J. Muller, nositel Nobelovy ceny a zakladatel studia genetických mutací, tvrdil: „Tato kumulace mnoha vzácných a převážně drobných změn je nejen hlavním prostředkem umělého vylepšování zvířat a rostlin, ale — a to je ještě významnější — je to způsob, jímž přírodním výběrem došlo k přirozené evoluci.“

Nauka o makroevoluci stojí na tvrzení, že díky mutacím mohou vzniknout nejen nové druhy, ale také celé nové skupiny rostlin a živočichů. Existuje nějaký způsob, jak toto smělé tvrzení prokázat? Zvažte, k čemu věda dospěla po přibližně 100 letech studia genetiky.

Koncem třicátých let 20. století vědci s nadšením přijali myšlenku, že když z náhodných mutací vznikly přírodním výběrem nové druhy rostlin, potom umělým, tedy lidmi řízeným, výběrem mutací by to mělo jít ještě lépe. Wolf-Ekkehard Lönnig, který pracuje v Institutu Maxe Plancka pro výzkum šlechtění rostlin, při rozhovoru s redaktorem časopisu Probuďte se! prohlásil: „Mezi biology obecně, ale především mezi genetiky a šlechtiteli, zavládlo nadšení.“ Proč? Doktor Lönnig, který strávil asi 28 let studiem genetických mutací rostlin, řekl: „Tito vědci si mysleli, že přišel čas provést revoluci v tradiční metodě šlechtění zvířat a rostlin. Mysleli si, že vyvoláním a výběrem příznivých mutací dokáží vyprodukovat nové a lepší rostliny a zvířata.“e

Vědci ve Spojených státech, Asii a Evropě zahájili štědře sponzorované výzkumné projekty, při nichž využívali metody, které měly urychlit evoluci. Jakých výsledků po více než 40 letech intenzivního výzkumu dosáhli? Profesor Peter von Sengbusch uvádí: „Pokus vytvořit pomocí ozařování čím dál produktivnější odrůdy se navzdory obrovským finančním výdajům obecně ukázal jako neúspěšný.“ Doktor Lönnig řekl: „V osmdesátých letech naděje a nadšení mezi vědci skončily celosvětovým fiaskem. Šlechtění pomocí mutací přestalo být v západní Evropě samostatným výzkumným oborem a upustilo se od něj. Téměř všichni mutanti projevovali ‚negativní výběrové vlastnosti‘, což znamená, že buď uhynuli nebo byli slabší než původní jedinci.“f

Údaje shromážděné v průběhu asi 100 let při výzkumu mutací obecně, a zejména v průběhu 70 let šlechtění mutantů, nicméně vědcům umožňují, aby vyvodili závěry o tom, zda mutace mohou vést ke vzniku nových druhů. Po prozkoumání výsledků došel doktor Lönnig k následujícímu závěru: „Mutace nemohou změnit původní druh [rostliny či zvířete] v úplně nový druh. Tento závěr souhlasí se všemi pokusy a výsledky při výzkumu mutací během 20. století a také se zákony pravděpodobnosti. Ze zákona opakujících se variací vyplývá, že řádně geneticky definovaný druh má skutečné hranice, které nemohou být zrušeny nebo překročeny náhodnými mutacemi.“

Uvažujte o tom, co z výše uvedených skutečností plyne. Pokud špičkoví vědci nejsou schopni na základě uměle vyvolaných a vybraných příznivých mutací vytvořit nové druhy, je pravděpodobné, že by se to podařilo neřízenému procesu? Pokud výzkum ukazuje, že mutace nedokáží přeměnit původní druh v úplně nový druh, jak mohlo k makroevoluci vlastně dojít?

Vede ke vzniku nových druhů přírodní výběr?

Darwin věřil, že proces, který označil jako přírodní výběr, upřednostňuje ty organismy, jež jsou lépe uzpůsobeny k životu v daném prostředí, zatímco méně uzpůsobené organismy časem vyhynou. Moderní evolucionisté učí, že jak se druhy šíří a dostávají se do izolace, přírodní výběr upřednostňuje ty jedince, jejichž genetické mutace je nejlépe vybavily pro život v novém prostředí. Výsledkem je podle názoru evolucionistů to, že z izolovaných skupin se nakonec vyvinou úplně nové druhy.

Jak jsme již uvedli výše, výsledky výzkumu jsou přesvědčivým svědectvím o tom, že mutace nemohou vést ke vzniku úplně nových druhů rostlin či zvířat. Nicméně jaké důkazy evolucionisté předkládají na podporu svého tvrzení, že na vzniku nových druhů se volbou příznivých mutací podílí přírodní výběr? Národní akademie věd ve Spojených státech vydala v roce 1999 brožuru, kde se píše: „Zvláště přesvědčivým příkladem speciace [evoluce nových druhů] je 13 druhů pěnkav, které Darwin studoval na souostroví Galapágy a kterým se říká Darwinovy pěnkavy.“

V sedmdesátých letech 20. století se studiem těchto ptáků začala zabývat skupina vědců vedená Peterem a Rosemary Grantovými. Zjistili, že po roce sucha lépe přežívaly pěnkavy, které měly o něco větší zobáky, zatímco pěnkavy s menšími zobáky vymíraly. Tyto objevy se zdály být významné, protože velikost a tvar zobáků se u těchto 13 druhů pěnkav považuje za jeden z hlavních rozlišovacích znaků. Brožura dále říká: „Grantovi odhadli, že kdyby sucha přicházela zhruba jednou za 10 let, nový druh pěnkav by mohl vzniknout během pouhých asi 200 let.“

Brožura vydaná Národní akademií věd však opomíjí některá významná, ale nepříjemná fakta. V letech, která následovala po tom, co sucho skončilo, opět začaly v populaci převládat pěnkavy s menšími zobáky. Peter Grant a Lisle Gibbs proto v článku, který v roce 1987 vyšel ve vědeckém časopise Nature, uvedli, že zaznamenali „zvrat ve směru výběru“. V roce 1991 Peter Grant napsal, že „populace vystavená přírodnímu výběru se mění jedním nebo druhým směrem“ při každé klimatické změně. Vědci si také povšimli, že některé samostatné „druhy“ pěnkav se mezi sebou křížily a přiváděly na svět potomky, kteří přežívali lépe než jejich rodiče. Peter a Rosemary Grantovi došli k závěru, že pokud by křížení pokračovalo, mohlo by během 200 let vést k tomu, že dva „druhy“ se spojí v jeden.

V roce 1966 evoluční biolog George Christopher Williams napsal: „Považuji za nešťastné, že teorie o přírodním výběru byla nejprve použita k vysvětlení evolučních změn. Mnohem důležitější totiž je, že slouží k vysvětlení toho, proč se získané změny zachovávají.“ Evoluční teoretik Jeffrey Schwartz napsal v roce 1999, že pokud jsou Williamsovy závěry správné, pak přírodní výběr může druhům pomáhat, aby se přizpůsobily měnícím se nárokům na existenci, ale „nevytváří se tím nic nového“.

Z Darwinových pěnkav se skutečně „nic nového“ nevytvořilo. Jsou to pořád pěnkavy. A to, že se mezi sebou kříží, vrhá pochybnosti na metody, jimiž někteří evolucionisté určují, co je vlastně druh. Navíc je patrné, že ani přední vědecké ústavy nedokáží předkládat výsledky svých bádání nezaujatě.

Svědčí zkameněliny o makroevolučních změnách?

Výše zmíněná brožura Národní akademie věd vyvolává ve čtenářích dojem, že zkameněliny, které vědci objevili, jsou více než dostatečným svědectvím o makroevoluci. Píše se tam: „Našlo se tolik přechodných forem mezi rybami a obojživelníky, mezi obojživelníky a plazy, mezi plazy a savci a také ve vývojové linii primátů, že je někdy obtížné kategoricky určit, kdy se jeden konkrétní druh mění v jiný.“

Tento sebejistý výrok je velmi překvapivý. Proč? V roce 2004 časopis National Geographic uvedl, že zkameněliny jsou jako „film o evoluci, u něhož se 999 políček z každého 1 000 ztratilo ve střižně“. Skutečně ta zbývající jedna tisícina vypovídá o průběhu makroevoluce? O čem zkameněliny doopravdy svědčí? Niles Eldredge, nezlomný zastánce evoluce, přiznává, že zkameněliny ukazují, že po dlouhá časová období „se u většiny druhů nahromadily jen malé nebo žádné evoluční změny“.

Až dodnes vědci po celém světě objevili a popsali asi 200 milionů velkých zkamenělin a miliardy mikrozkamenělin. Podle mnoha vědců tento rozsáhlý a podrobný soubor zkamenělin ukazuje, že všechny hlavní skupiny živočichů se objevily náhle a zůstaly prakticky nezměněné, přičemž některé druhy zmizely stejně náhle, jako se objevily. Biolog Jonathan Wells po prozkoumání důkazů patrných ze zkamenělin napsal: „Na úrovni říší, kmenů a tříd není patrné, že by probíhal vývoj ze společných předků na základě modifikací. Vzhledem k tomu, o čem svědčí zkameněliny a molekulární struktury, to není ani dobře podložená teorie.“

Evoluce — Fakt, nebo mýtus?

Proč mnoho významných evolucionistů trvá na tom, že makroevoluce je fakt? Vlivný evolucionista Richard Lewontin se kriticky vyjádřil k úvahám Richarda Dawkinse a napsal, že mnozí vědci jsou ochotni přijmout vědecká tvrzení, která jsou v rozporu se zdravým rozumem, „protože máme přednostní závazek, závazek vůči materialismu“.g Mnozí vědci nejsou ochotni ani se zabývat možností existence inteligentního Konstruktéra, protože, jak píše Richard Lewontin, „nemůžeme dovolit, aby nám Bůh strkal nohu do dveří“.

Časopis Scientific American citoval v této souvislosti výrok sociologa Rodneyho Starka, který řekl: „Dvě stě let je propagována myšlenka, že pokud chcete být vědcem, musíte svou mysl zbavit okovů náboženství.“ Rodney Stark dále uvádí, že ve vědeckých ústavech si „věřící lidé dávají pozor na ústa“ a „nevěřící jsou vyvyšováni“. Říká, že „ve vyšších kruzích [vědecké obce] je k vašemu vlastnímu prospěchu, když jste nevěřící“.

Pokud chcete přijmout myšlenku, že nauka o makroevoluci je pravdivá, pak musíte uvěřit tomu, že agnostičtí a ateističtí vědci dávají pozor na to, aby jejich výklady vědeckých objevů nebyly ovlivněny jejich osobními názory. Musíte uvěřit, že mutace a přírodní výběr vedly ke vzniku všech složitých forem života, navzdory tomu, že během celého století výzkumu, kdy byly podrobeny studiu miliardy mutantů, se ani jeden řádně definovaný druh nezměnil pomocí mutací v něco úplně nového. Musíte uvěřit, že všechny organismy se postupně vyvinuly ze společného předka, navzdory skutečnosti, že ze zkamenělin zřetelně vyplývá, že hlavní druhy rostlin a zvířat se objevily náhle a nevyvinuly se z nich jiné druhy, a to dokonce ani potom, co uběhly celé věky. Řekli byste, že víra v něco takového je založena na faktech? Nezdá se vám, že je to ve skutečnosti mýtus?

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 15]

„Mutace nemohou změnit původní druh [rostliny či zvířete] v úplně nový druh“

[Praporek na straně 16]

V tom nejlepším případě jsou Darwinovy pěnkavy svědectvím, že druh se dokáže přizpůsobit klimatickým změnám

[Praporek na straně 17]

Ze zkamenělin je patrné, že všechny hlavní skupiny živočichů se objevily náhle a zůstaly prakticky nezměněné

[Tabulka na straně 14]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

SYSTEMATICKÉ TŘÍDĚNÍ ORGANISMŮ

Organismy jsou tříděny ve vzestupné linii, a to od jednotlivých druhů k říším.h Pro srovnání zde uvádíme systematické zařazení člověka a octomilky.

ČLOVĚK OCTOMILKA

Druh sapiens melanogaster

Rod Homo Drosophila

Čeleď Hominidi Octomilkovití

Řád Primáti Dvoukřídlí

Třída Savci Hmyz

Kmen Strunatci Členovci

Říše Živočichové Živočichové

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek]

Tabulka je založena na knize Icons of Evolution—Science or Myth? Why Much of What We Teach About Evolution Is Wrong (Symboly evoluce — Věda, nebo mýtus? Co všechno z toho, co učíme o evoluci, je špatně) od Jonathana Wellse.

[Obrázky na straně 15]

Zmutovaná octomilka (nahoře) je deformovaná, ale pořád je to octomilka

[Podpisek]

© Dr. Jeremy Burgess/Photo Researchers, Inc.

[Obrázky na straně 15]

Experimenty s mutacemi rostlin opakovaně ukázaly, že počet nových mutantů stabilně klesal, zatímco tentýž typ mutantů se pravidelně objevoval (mutant na obrázku má větší květy)

[Podpisek obrázku na straně 13]

Z fotografie od Mrs. J. M. Cameron/U.S. National Archives photo

[Podpisek obrázku na straně 16]

Pěnkavy v kroužku: © Dr. Jeremy Burgess/Photo Researchers, Inc.

[Podpisky obrázku na straně 17]

Dinosaurus: © Pat Canova/Index Stock Imagery; fosílie: GOH CHAI HIN/AFP/Getty Images

Proč věříme ve Stvořitele

Mnozí odborníci v různých oblastech vědy jsou přesvědčeni, že v přírodě je patrné účelné uspořádání. Zdá se jim logické, že důmyslná složitost života na zemi nemohla vzniknout náhodou. Proto mnoho vědců a výzkumných pracovníků věří ve Stvořitele.

Někteří z nich se stali svědky Jehovovými. Jsou přesvědčeni, že hmotný vesmír vytvořil Bůh, o kterém mluví Bible. Co je vedlo k tomuto závěru? Několika z nich se na tuto otázku zeptal redaktor tohoto časopisu. Jejich postřehy budou možná zajímat i vás.a

‚Nepředstavitelná složitost živých systémů‘

◼ WOLF-EKKEHARD LÖNNIG:

Posledních 28 let jsem se věnoval zkoumání genetických mutací rostlin. Z toho 21 let pracuji v Institutu Maxe Plancka pro výzkum šlechtění rostlin, který je v Kolíně nad Rýnem. Skoro tři desetiletí také sloužím jako křesťanský starší ve sboru svědků Jehovových.

Při experimentálním výzkumu genetiky, ale také při studiu biologických oborů jako například fyziologie a morfologie jsem se setkával s obrovskou a nepředstavitelnou složitostí živých systémů. Studiem těchto oborů jsem dospěl k přesvědčení, že i v těch nejzákladnějších formách života je patrné promyšlené uspořádání.

Vědecká obec si je dobře vědoma vnitřní provázanosti živých organismů. Nicméně tato úžasná fakta jsou obvykle předkládána tak, aby podpořila evoluci. Podle mého názoru však argumenty proti biblické zprávě o stvoření neobstojí, jestliže jsou podrobeny vědeckému zkoumání. Zabýval jsem se takovými argumenty celá desetiletí. Když vezmu v úvahu to, co jsem si nastudoval o živých organismech, a také fakt, že zákony, jimiž se řídí vesmír, jsou nastaveny přesně tak, aby na zemi mohl existovat život, nemohu jinak než věřit ve Stvořitele.

„Vše, co zkoumám, má nějakou příčinu“

◼ BYRON LEON MEADOWS:

Žiji ve Spojených státech. Zabývám se laserovou fyzikou na Národním úřadu pro astronautiku a výzkum vesmíru. V současné době se věnuji rozvoji technologie monitorování globálního klimatu, počasí a dalších fenoménů týkajících se naší planety. Jsem starším sboru svědků Jehovových v Kilmarnocku ve státě Virginia.

Při výzkumu často pracuji s fyzikálními principy. Snažím se pochopit, proč a jak k určitým jevům dochází. V mém oboru jsou jasné doklady toho, že vše, co zkoumám, má nějakou příčinu. Jsem přesvědčen, že z vědeckého hlediska je rozumné pokládat Boha za původní příčinu všeho, co existuje v přírodě. Jediným vysvětlením naprosté spolehlivosti přírodních zákonů je pro mě to, že je musel zavést nějaký Organizátor, Stvořitel.

Jestliže je tento závěr tak jednoznačný, proč tedy tolik vědců věří v evoluci? Je možné, že by evolucionisté přistupovali ke zjištěným důkazům s určitou předpojatostí? To skutečně není nic neobvyklého. Sebepřesvědčivější výsledky zkoumání přírodních jevů totiž nemusí nutně vést ke správným závěrům. Například odborník zabývající se laserovou fyzikou by mohl trvat na tom, že světlo je vlnění podobně jako zvuk, jelikož světlo se často chová jako vlnění. Takový závěr by však byl neúplný. Existují totiž doklady, že světlo se chová také jako skupina částic zvaných fotony. Podobně vědci, kteří tvrdí, že evoluce je ověřenou skutečností, vycházejí při svých závěrech pouze z části dokladů. Navíc k hodnocení dokladů přistupují s určitou předpojatostí.

Překvapuje mě, že někdo přijímá evoluční teorii jako fakt, i když mezi „odborníky“ na evoluci jsou rozepře ohledně toho, jak to údajně probíhalo. Pokládali byste například matematický výpočet za prokázaný fakt, kdyby někteří odborníci říkali, že 2 a 2 jsou 4, ale jiní by tvrdili, že za výsledek se obecně považuje 3 nebo případně 6? Pokud je úkolem vědy uznat pouze taková fakta, která lze prokázat, vyzkoušet a reprodukovat, pak teorie, že všechny živé organismy se vyvinuly z nějakého společného předka není vědeckým faktem.

‚Něco nemůže vzniknout z ničeho‘

◼ KENNETH LLOYD TANAKA:

Jsem geolog a momentálně pracuji v Americkém  geologickém průzkumu ve Flagstaffu v Arizoně. Téměř tři desetiletí se podílím na výzkumu v různých geologických odvětvích, včetně planetární geologie. V uznávaných odborných časopisech jsem publikoval desítky vědeckých článků a geologické mapy Marsu. Jsem svědek Jehovův a každý měsíc se přibližně 70 hodin věnuji biblické výuce.

Ačkoli jsem byl veden k víře v evoluci, nedokázal jsem přijmout názor, že ohromná energie potřebná k vytvoření vesmíru mohla vzniknout bez mocného Stvořitele. Něco přece nemůže vzniknout z ničeho. Působivé argumenty ve prospěch Stvořitele jsem našel přímo v Bibli. Tato kniha uvádí řadu vědeckých faktů z mého oboru, například, že země je kulatá a že je zavěšena „na ničem“. (Job 26:7; Izajáš 40:22) Tyto skutečnosti byly v Bibli zapsány dlouho před tím, než se je podařilo prokázat pomocí lidského zkoumání.

Zamyslete se nad tím, jak jsme vytvořeni. Prožíváme emoce a máme schopnost smyslového vnímání, sebeuvědomění, inteligentního uvažování a komunikace. A především dokážeme vnímat, oceňovat a projevovat lásku. Vznik těchto nádherných lidských vlastností nedokáže evoluce vysvětlit.

Zeptejte se sami sebe: ‚Jak spolehlivé a důvěryhodné jsou zdroje informací, které se používají na podporu evoluce?‘ Geologické nálezy jsou neúplné, spletité a nejasné. Údajné evoluční procesy se evolucionistům nepodařilo provést v laboratoři pomocí vědeckých metod. Víte, k získání dat sice vědci obvykle používají velmi dobrou techniku výzkumu, ale interpretace výsledků je často ovlivněna jejich sobeckými pohnutkami. Je známo, že když jsou získaná data nesourodá nebo si protiřečí, vědci mají sklon propagovat vlastní názory. Důležitou roli v tom hraje profesní postup a pocit osobní důležitosti.

Jako vědec i jako badatel Bible hledám plnou pravdu, která je v souladu se všemi známými fakty a pozorováními a která vede k co nejpřesnějšímu porozumění. Pro mě osobně je nejlogičtější věřit ve Stvořitele.

„V buňce je jasně patrná plánovitost“

◼ PAULA KINCHELOEOVÁ:

Řadu let pracuji jako výzkumná pracovnice na poli buněčné a molekulární biologie a mikrobiologie. V současné době jsem zaměstnána na Emoryho Univerzitě v Atlantě, která je v americkém státě Georgia. Také bezplatně vyučuji Bibli v rusky mluvící komunitě.

V rámci svého studia molekulární biologie jsem se čtyři roky zaměřovala pouze na buňku a její složky. Čím více jsem se toho dozvídala o DNA, RNA, bílkovinách a metabolických drahách, tím více jsem byla udivena, jak je to vše složité, organizované a přesně seřízené. Ačkoli mě fascinovalo poznání, které jsme již o buňce získali, daleko více mě ohromovalo, kolik toho ještě zbývá poznat. V buňce je jasně patrná plánovitost, a to je jeden z důvodů, proč věřím v Boha.

Studiem Bible jsem zjistila, kdo je tento Stvořitel. Je to Jehova Bůh. Jsem přesvědčena, že je nejen inteligentním Konstruktérem, ale také laskavým a milujícím Otcem, který se o mě zajímá. Bible vysvětluje smysl života a dává naději na šťastnou budoucnost.

Mladí, kteří se ve škole učí o evoluci, mohou být na pochybách, v co věřit. Může to pro ně být složité období. A pokud věří v Boha, je to zkouška víry. Mohou v ní však obstát, když budou zkoumat úžasné věci v přírodě kolem nás a když budou prohlubovat poznání Stvořitele a jeho vlastností. Já osobně jsem to udělala a dospěla jsem k závěru, že biblická zpráva o stvoření je přesná a není v rozporu s pravou vědou.

„Elegantní jednoduchost zákonů“

◼ ENRIQUE HERNÁNDEZ-LEMUS:

Jsem svědek Jehovův a sloužím jako celodobý kazatel. Také se zabývám teoretickou fyzikou. V současnosti pracuji na Národní mexické univerzitě. Věnuji se hledání termodynamicky přijatelného vysvětlení jevu, kterému se říká gravitační kolaps, což je mechanismus zániku hvězdy. Zabýval jsem se také složením sekvencí DNA.

Život je zkrátka příliš komplikovaný na to, aby vznikl náhodou. Vezměte si například neuvěřitelné množství informací obsažených v molekule DNA. Matematická pravděpodobnost náhodného vzniku jediného chromozomu je méně než 1 ku 9 bilionům. A to je tak malá pravděpodobnost, že ji lze pokládat za neuskutečnitelnou. Podle mě je nelogické domnívat se, že neinteligentní síly by mohly vytvořit byť jen jediný chromozom, natož tu vnitřní provázanost, jež je patrná v živých organismech.

Navíc, když studuji vysoce komplikované chování hmoty, ať je to na mikroskopické úrovni nebo se to týká pohybů gigantických mezihvězdných mračen ve vesmíru, silně na mě působí elegantní jednoduchost zákonů, jimiž se jejich pohyb řídí. Pro mě tyto zákony znamenají víc než jen dílo mistrovského matematika — je to jako podpis špičkového umělce.

Lidé jsou často překvapeni, když jim řeknu, že jsem svědek Jehovův. Někdy se mě ptají, jak je možné, že věřím v Boha. Jejich reakce je pochopitelná, protože většina náboženství nevede věřící k tomu, aby zkoumali předkládané náboženské názory nebo pro ně žádali důkazy. Bible nás však vybízí, abychom používali „schopnost přemýšlet“. (Přísloví 3:21) Všechny doklady účelného uspořádání v přírodě spolu s biblickými doklady mě přesvědčily, že Bůh nejen existuje, ale také se zajímá o naše modlitby.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 22]

Mars v pozadí: Courtesy USGS Astrogeology Research Program, http://astrogeology.usgs.gov

Úžasné vzory rostlin

VŠIMLI jste si, že u mnoha rostlin jsou patrné spirálovité vzory? Například na ananasu bývá 8 spirál šupin, které jdou jedním směrem, a 5 nebo 13 spirál jdoucích opačným směrem. (Viz obrázek 1.) Když se podíváte na semena ve slunečnici, uvidíte 55 a 89, a možná ještě víc, vzájemně se křížících spirál. Spirály najdete dokonce i na květáku. Když si začnete spirál všímat, návštěva obchodu s ovocem a zeleninou může být zajímavější než dříve. Proč rostliny rostou právě tímto způsobem? Má počet spirál nějaký význam?

Jak rostou?

Nové orgány, jako jsou stonek, listy a květy, většina rostlin vytváří z drobného centrálního růstového bodu, kterému se říká meristém neboli dělivé pletivo. Každá nová část rostliny zvaná primordium vyrůstá z meristému v novém směru a pod určitým úhlem vzhledem k předchozí části.a (Viz obrázek 2.) U většiny rostlin nové části vyrůstají pod jedinečným úhlem, díky kterému vznikají spirály. Jaký úhel to je?

Zkuste si představit, že byste dostali následující úkol: vyprojektujte rostlinu tak, aby všechny její nové části byly hustě uspořádány kolem růstového bodu a aby byl plně využit veškerý prostor. Předpokládejme, že byste chtěli, aby každá nová část vyrůstala od předchozí části v úhlu, který odpovídá dvěma pětinám kruhu. Každá pátá část by znamenala problém, protože podle tohoto výpočtu by vyrůstala z téhož místa a stejným směrem. Vznikly by tak řady, mezi nimiž by byl nevyužitý prostor. (Viz obrázek 3.) Pravda je taková, že v případě všech jednoduchých zlomků kruhu jsou výsledkem řady, nikoli ideální uspořádání. To vzniká pouze při takzvaném „zlatém úhlu“, který odpovídá přibližně 137,5 stupně. (Viz obrázek 5.) Čím je tento úhel tak zvláštní?

Zlatý úhel je ideální, protože nemůže být vyjádřen jednoduchým zlomkem. Zlomek 5/8 je k ideálnímu úhlu blízko, 8/13 je blíž, 13/21 ještě blíž, ale ani jeden z nich nevyjadřuje ideální hodnotu. Když tedy z meristému vyrůstá nová část rostliny v tomto pevném ideálním úhlu vzhledem k předchozí části, žádné dvě části nebudou nikdy vyrůstat ve stejném směru. (Viz obrázek 4.) Nové části rostliny proto nerostou paprskovitě, ale spirálovitě.

Pozoruhodné je, že při počítačové simulaci růstu z centrálního bodu vznikají viditelné spirály pouze tehdy, pokud je správný úhel růstu nastaven velmi přesně. Stačí odchylka jedné desetiny stupně od zlatého úhlu a spirály jsou pryč. (Viz obrázek 5.)

Kolik je okvětních lístků?

Zajímavé je, že počet spirál, které jsou výsledkem růstu založeného na zlatém úhlu, je obvykle číslo patřící do takzvané Fibonacciho posloupnosti. Tuto číselnou řadu poprvé popsal Leonardo Fibonacci, italský matematik ze 13. století. V této posloupnosti každé číslo následující po čísle 1 se rovná součtu dvou předcházejících čísel — 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55 a tak dále.

Počet okvětních lístků mnoha rostlin, které mají spirálovitý růst, často odpovídá některému z Fibonacciho čísel. Podle názoru některých odborníků mají pryskyřníky obvykle 5 okvětních lístků, krvavěnky 8, starčky 13, hvězdnice 21, kopretiny 34 a astry novoanglické 55 nebo 89. (Viz obrázek 6.) Také na ovoci a zelenině se často najde něco, co Fibonacciho číslům odpovídá. Například banány mají pětiúhlý průřez.

„Každou věc učinil krásnou“

Umělci si byli odedávna vědomi toho, že symetrie založená na zlatém úhlu je lidskému oku nejpříjemnější. Díky čemu však nové části rostlin vyrážejí právě v tomto zajímavém úhlu? Pro mnoho lidí je to další příklad inteligentního plánování u živých organismů.

Když uvažujeme o tom, jak jsou živé organismy zkonstruovány, a když se zamyslíme nad tím, že jsme schopni se z takových věcí těšit, vidíme v tom působení Stvořitele, který si přeje, abychom se ze života radovali. Bible o našem Stvořiteli říká: „Každou věc učinil krásnou v její čas.“ (Kazatel 3:11)

[Poznámka pod čarou]

[Nákresy na straně 24 a 25]

Obrázek 1

(Viz publikaci)

Obrázek 2

(Viz publikaci)

Obrázek 3

(Viz publikaci)

Obrázek 4

(Viz publikaci)

Obrázek 5

(Viz publikaci)

Obrázek 6

(Viz publikaci)

[Obrázek na straně 24]

Detailní pohled na meristém

[Podpisek]

R. Rutishauser, University of Zurich, Switzerland

[Podpisek obrázku na straně 25]

Krvavěnka: Thomas G. Barnes @ USDA-NRCS PLANTS Database

Záleží na tom, v co věříte?

CO MYSLÍTE, má život nějaký smysl? Pokud by byla evoluce pravdivá, pak by platil výrok citovaný v časopise Scientific American: „Z toho, jak v současné době chápeme evoluci, vyplývá . . ., že žádný základní smysl života neexistuje.“

Zamyslete se nad tím, co to v důsledku znamená. Jestliže žádný základní smysl života neexistuje, pak jediným cílem vašeho života je snažit se udělat něco dobrého a možná také předat genetické rysy další generaci. Při smrti přestanete existovat natrvalo. Mozek s jeho schopností přemýšlet, dělat závěry a uvažovat o smyslu života by tedy byl pouhou hříčkou přírody.

To ale není vše. Podle lidí, kteří přijímají evoluci, Bůh buď neexistuje, nebo do lidských záležitostí nezasahuje. V obou případech je naše budoucnost v rukou politických, vědeckých a náboženských představitelů. Na základě toho, co se dělo v minulosti, lze tedy usuzovat, že se lidská společnost bude dále potýkat s konflikty, chaosem a korupcí. Kdyby evoluční teorie byla pravdivá, pak je řada důvodů žít podle tohoto fatalistického hesla: „Jezme a pijme, neboť zítra máme zemřít.“ (1. Korinťanům 15:32)

Můžete se spolehnout, že to tak není. Svědkové Jehovovi se s uvedenými výroky neztotožňují ani neuznávají základní předpoklad pro toto tvrzení, totiž evoluci. Naopak, jsou přesvědčeni, že Bible má pravdu. (Jan 17:17) Věří biblickému vysvětlení o tom, jak jsme se zde ocitli: „U tebe [Bože] je zdroj života.“ (Žalm 36:9) Tato slova mají dalekosáhlý význam.

Ano, život má smysl. Náš Stvořitel má totiž láskyplný záměr, který se týká všech, kdo se rozhodnou žít v souladu s jeho vůlí. (Kazatel 12:13) Součástí tohoto záměru je slib, že lidé budou žít ve světě bez chaosu, konfliktů a korupce, a dokonce beze smrti. (Izajáš 2:4; 25:6–8) Miliony svědků Jehovových na celém světě mohou potvrdit, že když člověk pozná Boha a činí jeho vůli, dává to životu mnohem hlubší smysl. (Jan 17:3)

Na tom, v co věříte, určitě záleží. Může vám to totiž přinést štěstí nejen v současnosti, ale také v budoucnosti. Je na vás, pro co se rozhodnete. Budete věřit v teorii, která nedokáže vyvrátit přibývající doklady o plánovitém uspořádání přírody? Nebo uznáte to, co říká Bible — že země a život na ní je výsledkem činnosti skvělého Konstruktéra, totiž Jehovy, Boha, který „stvořil všechny věci“? (Zjevení 4:11)

Co říká Bible

Popírá věda zprávu v 1. Mojžíšově?

MNOZÍ lidé tvrdí, že věda vyvrací biblickou zprávu o stvoření. Skutečný rozpor však není mezi vědou a Biblí, ale mezi vědou a názory takzvaných křesťanských fundamentalistů. Některé z těchto náboženských skupin nesprávně tvrdí, že podle Bible vzniklo celé hmotné stvoření asi před 10 000 lety, a to v šesti dnech o 24 hodinách.

Pro takový závěr však v Bibli nejsou žádné podklady. Kdyby byly, pak by mnohé vědecké objevy za posledních sto let opravdu zpochybnily hodnotu a přesnost Bible. Z pečlivého studia biblických textů ale vyplývá, že vůbec nejsou v rozporu s prokázanými vědeckými fakty. Proto svědkové Jehovovi nesouhlasí s „křesťanskými“ fundamentalisty ani s mnoha kreacionisty. Další část tohoto článku ukazuje, co Bible doopravdy říká.

Kdy byl ‚počátek‘?

Zpráva v 1. Mojžíšově začíná jednoduchým, ale působivým výrokem: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ (1. Mojžíšova 1:1) Znalci Bible se shodují na tom, že uvedený verš popisuje činnost, jež probíhala odděleně od stvořitelských dní, o kterých je záznam od 3. verše dále. Z tohoto faktu vyplývá klíčový závěr. Podle úvodních slov Bible existoval vesmír včetně naší planety již blíže neurčenou dobu před tím, než stvořitelské dny vůbec začaly.

Geologové odhadují, že naše planeta je stará přibližně 4 miliardy let a astronomové vypočítali, že vesmír může existovat až 15 miliard let. Jsou tato zjištění — nebo případně jejich pozdější upřesnění — v rozporu s tím, co říká 1. Mojžíšova 1:1? Ne. Bible se konkrétně nevyjadřuje, jaký je skutečný věk ‚nebes a země‘. Tento biblický text je tedy v souladu s vědou.

Jak dlouhé byly stvořitelské dny?

Co říci k délce stvořitelských dnů? Jednalo se o doslovných 24 hodin? Mojžíš, pisatel 1. Mojžíšovy, poukázal na den, který následoval po šesti stvořitelských dnech, jako na určitý vzor pro každotýdenní sabat. Někteří lidé na základě toho tvrdí, že každý stvořitelský den tedy musel trvat doslovných 24 hodin. (2. Mojžíšova 20:11) Potvrzuje formulace v 1. Mojžíšově tento závěr?

Ne, nepotvrzuje. Faktem je, že hebrejské slovo překládané jako „den“ může znamenat různě dlouhou dobu, tedy nejen časový úsek o 24 hodinách. Když například Mojžíš shrnul celé Boží stvořitelské dílo, nazval všech šest stvořitelských dnů dohromady jako den. (1. Mojžíšova 2:4) Kromě toho v prvním stvořitelském dnu „Bůh začal nazývat světlo Dnem, ale tmu nazval Nocí“. (1. Mojžíšova 1:5) Ale v tomto případě je jako „den“ označena jen část 24hodinového období. V Písmu tedy určitě není žádný podklad pro tvrzení, že stvořitelské dny trvaly 24 hodin.

Jak dlouhé vlastně byly tyto dny? Z formulace v 1. a 2. kapitole 1. Mojžíšovy vyplývá, že se jednalo o poměrně dlouhá časová období.

Stvořitelská díla se objevovala postupně

Mojžíš zaznamenal svou zprávu v hebrejštině a navíc ji psal z pozice člověka, který je na zemi. Tato dvě hlediska spolu s faktem, že vesmír vznikl již před začátkem stvořitelských období neboli ‚dnů‘, nám pomáhají rozřešit nesrovnalosti kolem zprávy o stvoření. Jak to?

Podrobné zkoumání zprávy v 1. Mojžíšově ukazuje, že události, které začaly v jednom ‚dnu‘, pokračovaly během následujícího dne nebo i dalších dnů. Například před začátkem prvního stvořitelského ‚dne‘ světlo z již existujícího slunce nemohlo z nějakých důvodů dopadat na zemský povrch. Možná, že překážkou byly husté mraky. (Job 38:9) Během prvního ‚dne‘ tato bariéra postupně ustupovala, takže atmosférou již mohlo pronikat rozptýlené světlo.a

Atmosféra se zjevně v „den“ druhý dále vyjasňovala, čímž vznikl prostor mezi hustými mraky nahoře a oceánem dole. Do ‚dne‘ čtvrtého se postupně atmosféra zprůhlednila natolik, že „v nebeském prostoru“ bylo možné rozeznat slunce a měsíc. (1. Mojžíšova 1:14–16) Jinými slovy, slunce i měsíc začaly být patrné z pohledu člověka na zemi. Tyto události probíhaly postupně.

Zpráva v 1. Mojžíšově také uvádí, že s postupujícím rozjasňováním atmosféry se v „den“ pátý začali objevovat létající tvorové — včetně hmyzu a živočichů s blanitými křídly. Z Bible však vyplývá, že proces, kdy „Bůh tvořil ze zemské půdy každé divoké polní zvíře a každého nebeského létajícího tvora“, probíhal ještě během ‚dne‘ šestého. (1. Mojžíšova 2:19)

Biblický jazyk tedy připouští možnost, že k některým význačným událostem během jednotlivých ‚dnů‘ neboli stvořitelských období nedocházelo najednou, ale probíhaly postupně. Je možné, že některé z nich zasahovaly i do následujících stvořitelských ‚dnů‘.

Podle jejich druhu

Znamená tento postupný výskyt rostlin a zvířat, že k vytvoření tak obrovské rozmanitosti živých výtvorů použil Bůh evoluci? Ne. Biblický záznam jasně uvádí, že všechny základní „druhy“ rostlin a živočichů stvořil Bůh. (1. Mojžíšova 1:11, 12, 20–25) Byly tyto původní „druhy“ rostlin a živočichů vytvořeny se schopností přizpůsobit se změnám životního prostředí? Kde jsou hranice určitého „druhu“? Bible to neříká. Uvádí však, že živí tvorové ‚se zahemžili podle svého druhu‘. (1. Mojžíšova 1:21) Z tohoto výroku nicméně vyplývá, že co do množství odchylek v rámci „druhu“ existují určité meze. Myšlenku, že základní kategorie rostlin a zvířat se během dlouhých časových úseků měnily jen velmi málo, podporují jak zkameněliny, tak novodobý výzkum.

V rozporu s tvrzením některých fundamentalistů se v 1. Mojžíšově neříká, že vesmír včetně naší planety a všeho živého na ní byl stvořen během krátkého časového období v relativně nedávné minulosti. Naopak, biblický popis stvoření vesmíru a života na zemi je v souladu s mnoha nedávnými vědeckými objevy.

Řada vědců odmítá biblické tvrzení, že všechno živé vytvořil Bůh, protože to neodpovídá jejich životní filozofii. Je však pozoruhodné, že o tom, že vesmír měl počátek a že život se objevoval v etapách, postupně, v průběhu určitých časových období, psal už Mojžíš. Jak mohl mít před 3 500 lety takové vědecky přesné informace? Existuje jen jedno logické vysvětlení. Ten, kdo měl moc a moudrost vytvořit nebesa a zemi, určitě mohl Mojžíšovi předat tyto vědecké znalosti. Tím získává ještě větší váhu tvrzení Bible, že je ‚inspirována Bohem‘. (2. Timoteovi 3:16)

[Poznámka pod čarou]

K ZAMYŠLENÍ

◼ Před jak dlouhou dobou stvořil Bůh vesmír? (1. Mojžíšova 1:1)

◼ Byla země stvořena během šesti dnů o 24 hodinách? (1. Mojžíšova 2:4)

◼ Jak je možné, že Mojžíšův záznam o stvoření země a života na ní je vědecky přesný? (2. Timoteovi 3:16)

[Praporek na straně 19]

První kniha Mojžíšova neříká, že vesmír byl stvořen během krátkého časového období v relativně nedávné minulosti

[Praporek na straně 20]

„Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ (1. Mojžíšova 1:1)

[Podpisek obrázku na straně 18]

Vesmír: IAC/RGO/David Malin Images

[Podpisek obrázku na straně 20]

NASA photo

Mladí lidé se ptají . . .

Jak mohu obhájit, že věřím ve stvoření?

„Když jsme ve třídě začali probírat evoluci, zpochybnilo se tím všechno, co mi bylo vštěpováno. Předkládali nám ji jako fakt, a mě to děsilo.“ Ryan, 18 let

„Ve 12 letech jsem měl učitelku, která byla zapřisáhlá evolucionistka. Dokonce měla na svém autě darwinovskou nálepku. Měl jsem tudíž zábrany mluvit o své víře ve stvoření.“ Tyler, 19 let

„Vyděsilo mě, když učitelka řekla, že v příští hodině občanské nauky budeme probírat evoluci. Věděla jsem, že budu muset třídě vysvětlit svůj postoj k této kontroverzní otázce.“ Raquel, 14 let

PODOBNĚ jako Ryan, Tyler a Raquel se možná i ty cítíš nesvůj, když se při vyučování rozebírá otázka evoluce. Věříš, že Bůh „stvořil všechny věci“. (Zjevení 4:11) Všude kolem vidíš doklady účelného uspořádání. Avšak učebnice i učitel říkají, že jsme vznikli evolucí. Můžeš si ale dovolit otevřeně vyjádřit nesouhlas? A jak budou tvoji spolužáci reagovat, jestliže začneš mluvit o Bohu?

Pokud se takových otázek obáváš, nestresuj se. Nejsi totiž jediný, kdo věří ve stvoření. Evoluční teorii neuznává také řada vědců a mnoho učitelů. Například ve Spojených státech věří v Boha 80 procent studentů — navzdory tomu, co říkají učebnice.

Přesto si ale můžeš klást otázku: ‚Co řeknu, jestliže svou víru ve stvoření budu muset obhajovat?‘ Buď si jist, že i když jsi bázlivý, dokážeš svůj postoj vyjádřit s vnitřní jistotou. Vyžaduje to ale určitou průpravu.

Prověřuj své názory

Pokud tě vychovávali křesťanští rodiče, možná věříš ve stvoření zkrátka proto, že tě to tak učili. Avšak nyní, když jsi starší, chceš své přesvědčení postavit na pevném základě a uctívat Boha se svou „silou rozumu“. (Římanům 12:1) Křesťany v prvním století Pavel vybízel: „Přesvědčte se o všem.“ (1. Tesaloničanům 5:21) Jak to ale v případě stvoření můžeš udělat?

Především uvažuj o tom, co Pavel napsal o Bohu: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou . . . jasně patrné od stvoření světa, protože je lze pochopit z učiněných věcí.“ (Římanům 1:20) Měj tato slova na mysli, když budeš uvažovat o lidském těle, naší planetě, obrovském vesmíru a hloubkách oceánu. Zkoumej svět hmyzu, rostlin a zvířat — jakoukoli oblast, která tebe osobně zajímá. Potom použij svou ‚sílu rozumu‘ a zeptej se sám sebe: ‚Co mě přesvědčuje o existenci Stvořitele?‘

Jako odpověď na tuto otázku uvádí čtrnáctiletý Sam lidské tělo. „Je detailně propracované, velmi složité, a přesto všechny jeho části skvěle spolupracují,“ říká. „Ne, lidské tělo nemohlo vzniknout evolucí.“ Šestnáctiletá Holly s tím souhlasí a dodává: „Potom, co zjistili, že mám cukrovku, jsem se hodně zajímala o to, jak naše tělo funguje. Je například úžasné, jak zásadním způsobem se slinivka — malý orgán ležící za žaludkem — podílí na funkci krve a dalších orgánů.“

Někteří mladí lidé zkoumají otázku existence Stvořitele z trochu jiného úhlu. „Největším důkazem je pro mě to, že máme duchovní potřeby, smysl pro krásu a touhu učit se,“ říká devatenáctiletý Jared. „Tyto vlastnosti nejsou nutné pro přežití, což je základní argument evoluce. Jediným smysluplným vysvětlením je pro mě to, že nás sem postavil někdo, kdo chtěl, abychom se ze života radovali.“ Tyler, o němž byla zmínka na začátku, dospěl k podobnému závěru: „Když uvažuji o neuvěřitelně složité stavbě rostlin a také o důležité roli, kterou hrají v udržování života, je to pro mě svědectvím, že existuje Stvořitel.“

Mluvit o stvoření je snazší, když to máš promyšlené a jsi o tom zcela přesvědčen. Podobně jako Sam, Holly, Jared a Tyler věnuj určitý čas uvažování o úžasných stránkách Božího díla. Potom ‚naslouchej‘ tomu, co ti tyto věci ‚říkají‘. Nepochybně i ty dospěješ ke stejnému závěru jako apoštol Pavel — Bůh nejen existuje, ale jeho vlastnosti lze snadno „pochopit z učiněných věcí“.a

Poznej, co přesně Bible říká

K obhajobě stvoření potřebuješ kromě zkoumání Božího díla také přesně vědět, co o tom říká Bible. Není však třeba dělat spornou otázku z věcí, o kterých se Bible výslovně nezmiňuje. Podívejme se na několik příkladů.

◼ Učebnice přírodopisu uvádí, že země a sluneční soustava existují miliardy let. Ke stáří země a sluneční soustavy se Bible nevyjadřuje. To, co však říká, je slučitelné s myšlenkou, že vesmír mohl existovat miliardy let před začátkem prvního stvořitelského ‚dne‘. (1. Mojžíšova 1:1, 2)

◼ Učitel řekl, že země nemohla být vytvořena v pouhých šesti dnech. Bible netvrdí, že šest stvořitelských ‚dnů‘ trvalo vždy doslovných 24 hodin. Další informace najdeš na stranách 18–20 tohoto časopisu.

◼ Při vyučování se rozebíralo několik příkladů toho, že zvířata i lidé se během doby měnili. Bible říká, že Bůh vytvořil živé organismy ‚podle jejich druhu‘. (1. Mojžíšova 1:20, 21) Tento výrok nepodporuje myšlenku, že život vznikl z neživé hmoty nebo že Bůh začal evoluční proces vytvořením jedné buňky. Nicméně v rámci každého „druhu“ může být značná různorodost. Bible tedy připouští, že v rámci každého „druhu“ může ke změnám docházet.

Buď si svými názory jistý

Není žádný důvod cítit se trapně nebo se stydět za to, že věříš ve stvoření. Vzhledem k existujícím dokladům je naprosto rozumné — dokonce vědecké — věřit, že člověk je výsledkem inteligentního plánu. Ve skutečnosti je to právě evoluce, k jejímuž přijetí je nutná značná dávka slepé víry a také předpoklad, že došlo k zázrakům, které se děly samy od sebe. Když zvážíš informace v ostatních článcích tohoto vydání Probuďte se!, nepochybně i ty dospěješ k závěru, že doklady podporují stvoření. A jakmile tuto záležitost prozkoumáš a dobře si promyslíš logické argumenty, budeš s větší jistotou hájit své přesvědčení před třídou.

Takovou zkušenost udělala i Raquel, o které byla zmínka na začátku. „Trvalo mi několik dnů, než jsem si uvědomila, že své názory si nemohu nechat pro sebe,“ říká. „Dala jsem učitelce knihu Jak vznikl život? — Evolucí, nebo stvořením? a zvýraznila v ní ty části, na které jsem chtěla upozornit. Později mi řekla, že díky této knize získala na evoluci úplně jiný náhled a že v budoucnosti by chtěla informace z ní použít při výuce.“

Další články z rubriky „Mladí lidé se ptají . . .“ můžeš najít na webové stránce www.watchtower.org/ypb

[Poznámka pod čarou]

K ZAMYŠLENÍ

◼ Jakými způsoby bys mohl ve škole snadno dát najevo svou víru ve stvoření?

◼ Jak můžeš ukázat, že máš ocenění pro Toho, kdo stvořil všechny věci? (Skutky 17:26, 27)

[Rámeček na straně 27]

„DOKLADŮ JE MNOHO“

„Co bys doporučila mladému člověku, který byl od malička veden k víře ve Stvořitele, ale nyní se ve škole učí o evoluci?“ Tuto otázku dostala mikrobioložka, která je svědkem Jehovovým. Co odpověděla? „Měl by to pokládat za příležitost dokázat si, že Bůh existuje — aby věřil nejen proto, že o tom byl poučován svými rodiči, ale hlavně proto, že sám prozkoumal doklady a dospěl k tomuto závěru. Učitelé, kteří mají ‚dokázat‘ evoluci a nejsou toho schopni, si v některých případech uvědomí, že tuto teorii přijali jenom proto, že je to učili. Totéž by se mohlo stát i v tvém případě s vírou ve Stvořitele. Proto se vyplatí, aby ses ty sám přesvědčil, že Bůh opravdu existuje. Dokladů je mnoho. A není těžké je najít.“

[Rámeček a obrázek na straně 28]

CO TEBE OSOBNĚ PŘESVĚDČILO?

Uveď tři věci, které tebe osobně přesvědčily, že existuje Stvořitel.

1. ․․․․․

2. ․․․․․

3. ․․․․․