Obrázky ze Zaslíbené země

Staral se o Izrael na Sinaji

PŘEDSTAVTE si milióny lidí — mužů, žen a dětí — směřující do ‚veliké a bázeň vzbuzující pustiny s jedovatými hady a štíry a se žíznivou zemskou půdou, která nemá vodu‘.

Tato Boží slova nacházející se v 5. Mojžíšově 8:15 vyjadřují, jakou bázeň asi vzbuzovala u Izraelitů cesta, kterou měli před sebou, když vyšli z Egypta do pustiny Sinaj. Objevil se jeden nemalý problém: Kdo zajistí dostatek jídla a pití?

Izraelité byli předtím v otroctví u delty řeky Nilu, ale nestrádali. Nástěnné malby starověkých hrobek zobrazují množství hroznů, melounů a jiných plodin a rovněž ryby a drůbež, což zřejmě tvořilo rozmanitou stravu. Toužebné nářky v pustině tomu skutečně odpovídají: „Kdo nám dá k jídlu maso? Jak vzpomínáme na ryby, které jsme zadarmo jídávali v Egyptě, na okurky a vodní melouny a pór a cibuli a česnek!“ — 4. Mojžíšova 11:4, 5; 20:5.

Když Izraelité přešli Rudé moře, náhle pochopili, jaká Sinaj opravdu je. Nevydali se schůdnou obchodní cestou na sever, ale zamířili k cípu poloostrova ve tvaru trojúhelníka. V době, kdy za sebou měli již asi 80 kilometrů cesty pustinou, vyvstala naléhavá potřeba vody. Nemohli pít vodu, na kterou narazili, protože byla hořká, a možná i nakažená. „Co máme pít?“ křičeli. Bůh zasáhl a přeměnil hořkou vodu ve sladkou. — 2. Mojžíšova 15:22–25.

Povšimni si obrázku velbloudí karavany nahoře. Pomůže ti to pochopit, jak mohl Izrael procházet pustinou směrem k hoře Sinaj. Jak mohli postupovat a mít přitom dostatek vody — a jídla — jak pro sebe, tak pro stáda bravu a stáda dobytka, která potřebovali uchovat naživu? — 2. Mojžíšova 12:38.

Pak se pohnuli dále na jih a brzy nalezli osvěžující vodu a potravu v Elimu. (2. Mojžíšova 15:27) Zde však nebyl cíl jejich cesty. Směřovali k „hoře pravého Boha“, hoře Sinaj. (2. Mojžíšova 3:1; 18:5; 19:2; 24:12–18) Ta byla vzdálena 120 kilometrů — byly to kilometry drsné, vyprahlé země.

Když jako obrovská skupina postupovali směrem k hoře Sinaj, přiblížili se k velké oáze známé jako Feiran — a pravděpodobně se zde zastavili. Její malou část je možné vidět na fotografii na protější straně.a Leží v údolí v pustině směrem k Rudému moři (Suezskému průplavu). Jaké občerstvení zde asi nalezli!

Zatímco pro pustinu Sinaj se asi většinou hodí popis ‚veliká a bázeň vzbuzující pustina‘, v oáze Feiran se Izraelité mohli těšit ze stínu majestátních palem a jiných stromů. Nalezli zde dostatek sladkých datlí, jež je nasytily přímo na místě a které si mohli vzít s sebou do zásoby.

To vše bylo možné proto, že ve Feiran vyvěrala na povrch podzemní voda. Představte si, co byste asi cítili, kdybyste byli ve vyprahlé pustině, a najednou jste narazili na čerstvou pitnou vodu. Ukazuje to, že dokonce i v Sinaji existují místa, kde je možné nalézt vodu. Někdy je nutno vyhloubit poměrně hlubokou studnu. Dalo to potom práci vytáhnout vědra nebo džbány plné životně důležité tekutiny, zejména když bylo zapotřebí napojit stáda bravu a stáda dobytka. Až dodnes sinajské beduíny přitahují studny, z nichž mohou načerpat vodu pro sebe a své velbloudy. — Srovnej 1. Mojžíšovu 24:11–20; 26:18–22.

Ano, Izraelité sice byli v situacích, kdy reptali na zdánlivě nepřekonatelný nedostatek, ale měli vodu a jídlo. Bůh jim je někdy opatřil zázračným způsobem. (2. Mojžíšova 16:11–18, 31; 17:2–6) Jindy je zřejmě vedl na „místo odpočinku“, kde mohly být jejich skutečné potřeby uspokojeny z přírodních zdrojů. (4. Mojžíšova 10:33–36) Po celou dobu je ujišťoval o nadbytku, který čekal věrné osoby v Zaslíbené zemi. — 5. Mojžíšova 11:10–15.

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 24]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.

[Podpisek obrázku na straně 24]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.

[Podpisek obrázku na straně 24 a 25]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.

[Podpisek obrázku na straně 25]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.