SNACHA

Synova manželka. Hebrejské slovo kal·lahʹ i řecké slovo nymʹfe se překládá nejen jako „snacha“, ale v některých případech také jako „nevěsta“. (Pís 4:8–12; Iz 61:10; Jer 7:34; Jan 3:29; Zj 18:23; 21:2, 9; 22:17)

V patriarchálních dobách to byl otec, kdo obvykle domlouval sňatek svého syna, a tak vlastně jeho snacha do velké míry odpovídala jeho vkusu. (1Mo 24) Byla přizvána do tchánovy domácnosti, s níž se v případě stěhování rovněž stěhovala. (1Mo 11:31) Mojžíšský Zákon zakazoval pod trestem smrti pohlavní styky se snachou. (3Mo 18:15; 20:12; Ez 22:11)

To, jak se se snachami zacházelo a jaký měly postoj k příbuzným, bylo různé. Například Rut byla pro svou tchyni Noemi opravdu věrnou a oddanou společnicí — spíše než Orpa — a řekla: „Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde zemřeš ty, tam zemřu já.“ (Rut 1:6–17, 22; 4:14, 15) Esauovy chetitské manželky svého tchána a tchyni, Izáka a Rebeku, velmi znepokojovaly. (1Mo 26:34; 27:46) Kristus Ježíš předpověděl, že poselství o Království rozdělí snachy proti tchyním. (Lk 12:53)