REFAIM
Národ nebo kmen vysokých lidí. Význam a původ tohoto jména je nejasný. Tento lid dostal název Refaim pravděpodobně proto, že jeho příslušníci byli potomky muže jménem Rafah. Zdá se, že výraz ha·Ra·fahʹ (doslova ten Rafah) ve 2. Samuelově 21:16 používá otcovo jméno na celou rasu obrů.
Někdy dávno bydleli Refaim zřejmě na V od Mrtvého moře. Moabci, kteří je vyhnali, nazývali Refaim Emim („strašlivé věci“) a Ammonité jim říkali Zamzummim (možná z kořene, který znamená „zamýšlet; úkladně plánovat“). (5Mo 2:10, 11, 19, 20) Když elamský král Kedorlaomer přišel na Z, aby bojoval s pěti vzpurnými králi poblíž Mrtvého moře (přičemž zajal Lota), porazil Refaim v Ašterot-karnajimu. (1Mo 14:1, 5) To znamená, že Refaim žili v tu dobu v Bašanu, na V od Jordánu. Krátce nato Bůh řekl, že dá Abrahamovým potomkům Zaslíbenou zemi, do které spadalo i území, kde žili Refaim. (1Mo 15:18–20)
O více než 400 let později, těsně před tím, než Izrael vstoupil do Kanaánu, byla „země Refaim“ stále ztotožňována s Bašanem. Tam Izraelité porazili bašanského krále Oga (5Mo 3:3, 11, 13; Joz 12:4; 13:12), jenž jako jediný „zůstal z toho, co zbylo z Refaim“. Není jisté, zda to znamená, že to byl poslední král Refaim, nebo že to byl poslední Refaim v té oblasti, protože Refaim se krátce vyskytovali na Z od Jordánu.
V Zaslíbené zemi měli Izraelité s Refaim problémy, protože někteří z nich nadále žili v lesích hornatého kraje Efrajima a Josefovi synové se je báli vyhnat. (Joz 17:14–18) Když David bojoval proti Filištínům, on a jeho sluhové srazili čtyři muže, kteří „se narodili Refaim v Gatu“. Jeden z nich byl popsán jako „muž mimořádné velikosti, jehož prstů na rukou a na nohou bylo po šesti, čtyřiadvacet“. Popis jejich výzbroje naznačuje, že všichni byli muži velké postavy. Jeden z nich byl ‚Lachmi, bratr Gaťana Goliata‘. (1Pa 20:4–8) Tento Goliat, kterého David zabil, byl vysoký šest loktů a píď (2,9 m). (1Sa 17:4–7) Zpráva ve 2. Samuelově 21:16–22 říká, že to byl ‚Goliat‘, nikoli ‚bratr Goliata‘, jak je řečeno v 1. Paralipomenon 20:5. To může znamenat, že Goliatové byli dva. (Viz heslo GOLIAT.)
Hebrejské slovo refa·ʼimʹ je v Bibli použito i v jiném smyslu. Někdy se jasně vztahuje nikoli na konkrétní národ, ale na ty, kdo jsou mrtví. Někteří učenci dávají toto slovo do souvislosti s kořenem, který znamená „klesnout, ochabnout“, a docházejí k závěru, že to znamená „zemřelí, bezmocní lidé“. V textech, kde to slovo má tento význam, je výraz refa·ʼimʹ v Překladu nového světa přeložen jako „ti bezmocní ve smrti“. Mnoho jiných překladů používá výrazy jako „mrtvé věci“, „zesnulí“ a „mrtví“. (Job 26:5; Ža 88:10; Př 2:18; 9:18; 21:16; Iz 14:9; 26:14, 19)