KENITA

Příslušník národa, který za dnů Abrama (Abrahama) bydlel v Kanaánu nebo v jeho okolí. Písmo však neposkytuje žádný přesný rodopisný záznam, z něhož by se dal určit původ tohoto národa. (1Mo 15:18–21)

Někteří badatelé se sice na základě podobného aramejského slova domnívají, že ‚Kenita‘ znamená „kovář“, ale tento význam není úplně jistý. Bible se o Kenitech nevyjadřuje jako o kovářích, ale vyplývá z ní, že přinejmenším někteří z nich byli pastýři. (Srovnej 2Mo 2:15, 16; 3:1; Sd 1:16.) Podle jiného názoru výraz „Kenita“ souvisí s hebrejským slovem, jež znamená „hnízdo“, a to by odpovídalo popisu, že bydliště neboli ‚hnízdo‘ Kenitů stojí „na skalním útesu“. (4Mo 24:21)

Mojžíš utekl z Egypta do midianské země a tam se přiženil do kenitské rodiny. Když se ve zprávě mluví o tom, že tato rodina bydlela v Midianu, jsou její členové nazýváni Midianité; v jiných případech jsou označováni jako Kenité. To naznačuje, že Mojžíšova tchána Jetra, „midianského kněze“, a jeho švagra Chobaba je snad možné ze zeměpisného hlediska považovat za Midianity. (2Mo 2:15, 16; 3:1; 18:1; 4Mo 10:29, 30; Sd 1:16) Na druhé straně se Mojžíšovi příbuzní, pokud byli tělesnými potomky Midiana, mohou nazývat Kenité, protože patřili ke kenitské větvi či rodině Midianitů, a to je etnicky odlišuje od Kenitů, kteří existovali již v době Abrahama před narozením Midiana.

Když se Izraelité chystali odejít z oblasti hory Sinaj, Mojžíš požádal Chobaba, aby šel s nimi a sloužil jim jako „oči“ neboli jako zvěd, protože to území dobře znal. Chobab to sice zpočátku odmítal, ale pak s nimi zřejmě šel, protože později je o Kenitech zmínka, že se usídlili v Judské pustině na J od Aradu. (4Mo 10:29–32; Sd 1:16)

V pozdější době se Kenita Cheber oddělil od ostatních Kenitů a postavil si stan u Kedeše. (Sd 4:11; viz heslo KEDEŠ č. 3.) Když bylo kananejské vojsko poraženo, Sisera „uprchl pěšky ke stanu Jael, manželky Kenity Chebera, neboť mezi Jabinem, králem Chacoru, a domácností Kenity Chebera byl mír“. Jael však Siseru ve svém stanu zabila. (Sd 4:17–21; 5:24–27)

Za dnů krále Saula bydleli někteří Kenité mezi Amalekity. Proto Saul, když se chystal vést válku proti Amalekitům, Kenity vyzval, aby se od nich oddělili a tak unikli neštěstí. Tuto laskavost poskytl Kenitům proto, že oni sami projevovali „milující laskavost všem izraelským synům v čase, kdy vycházeli z Egypta“. (1Sa 15:5, 6; srovnej 2Mo 18:8, 9; 4Mo 10:29–33.) Později David řekl Akišovi, že udělal nájezd „na jih Kenitů“. (1Sa 27:10) To však bylo součástí úskoku. Ve skutečnosti byl mezi Kenity a Izraelity přátelský vztah. Část kořisti, kterou David získal útokem na Amalekity, proto poslal „těm ve městech Kenitů“, pravděpodobně v hornatém kraji již. Judy. (1Sa 30:29)

Rodiny písařů, kteří bydleli v Jabeci, byli Kenité „kteří pocházeli z Chammata, otce Rekabova domu“. (1Pa 2:55) Je o nich zmínka ve spojitosti s Judovými potomky. (1Pa 2:3)

Z toho, že Kenité žili v různých dobách a na různých místech společně s rozličnými národy, možná vyplývá, že tento kočovný nebo polokočovný národ se nikdy úplně nesmísil s jiným kmenem nebo národem.

Bible dopodrobna nepopisuje, co se stalo s Kenity, jimž se také říkalo Kajin. Balám ve svém příslovečném výroku o nich položil otázku: „Jak dlouho to bude, než tě Asýrie odvede zajatého?“ (4Mo 24:21, 22) Je tedy možné, že někteří Kenité žili v severním království Izraele a na okolních územích a že je Asyřané odvedli do zajetí společně s Izraelity. (2Kr 15:29; 17:6)