CHULDA

[ženský tvar jména Cheled, jež znamená „trvání života; systém věcí“; nebo možná „slepec“ [viz heslo SLEPEC]].

Manželka Šalluma; prorokyně, která žila v Jeruzalémě za vlády věrného judského krále Josijáše.

Když Josijáš uslyšel znění ‚samotné knihy zákona‘, kterou našel velekněz Chilkijáš při opravných pracích na chrámu, vyslal delegaci, aby se dotázala Jehovy. Šli k prorokyni Chuldě, která jim předala Jehovovo slovo, že odpadlý národ postihnou všechna neštěstí, jež přijdou za neposlušnost a jež byla zapsána v „knize“. Chulda dodala, že jelikož se Josijáš před Jehovou pokořil, nebude se muset dívat na toto neštěstí, ale bude připojen ke svým praotcům a v pokoji bude sebrán na svůj hřbitov. (2Kr 22:8–20; 2Pa 34:14–28)

Vzhledem k Josijášově smrti ve zbytečné bitvě pokládají někteří lidé Chuldino proroctví za mylné. (2Kr 23:28–30) Nicméně ‚pokoj‘, v němž měl být Josijáš sebrán na svůj vlastní hřbitov, je v nápadném kontrastu s ‚neštěstím‘, které mělo přijít na Judu. (2Kr 22:20; 2Pa 34:28) Josijáš zemřel dříve, než v letech 609–607 př. n. l. toto neštěstí přišlo a Babylóňané Jeruzalém dobyli a zničili. Navíc vyjádření ‚být připojen ke svým praotcům‘ nemusí bezpodmínečně vylučovat násilnou smrt při válčení, což je vidět z použití srovnatelného výrazu ‚uléhat se svými praotci‘ ve spojení jak se smrtí v bitvě, tak s nenásilnou smrtí. (Srovnej 5Mo 31:16; 1Kr 2:10; 22:34, 40.)