SADUCEOVÉ

Významná náboženská sekta judaismu spojená s kněžstvem. (Sk 5:17) Nevěřili ani ve vzkříšení, ani v anděly. (Sk 23:8)

Kdy se saduceové objevili jako náboženská sekta, není přesně známo. Jmenovitě se o nich poprvé zmiňuje Josephus ve svých spisech, které ukazují, že v druhé polovině druhého století př. n. l. saduceové odporovali farizeům. (Židovské starožitnosti, XIII, 293 [x, 6]) Josephus poskytl také informace o jejich učení. Je však sporné, zda se jeho podání zcela zakládá na skutečnostech. Josephus říká, že na rozdíl od farizeů popírali saduceové působení osudu a trvali na tom, že jednotlivec svými vlastními skutky plně zodpovídá za to, co se mu stane. (Židovské starožitnosti, XIII, 172, 173 [v, 9]) Saduceové zavrhovali mnoho ústních tradic, které farizeové dodržovali, a zavrhovali také víru v nesmrtelnost duše a v posmrtný trest či odměnu, víru, kterou farizeové zastávali. K sobě navzájem se saduceové chovali poněkud drsně. Říkalo se o nich, že jsou svárliví. Podle Josepha působilo jejich učení na bohaté lidi. (Židovské starožitnosti, XIII, 298 [x, 6]; XVIII, 16, 17 [i, 4]; Válka židovská, II, 162–166)

Jan Křtitel poukázal na to, že saduceové potřebovali nést ovoce, které přísluší pokání. Bylo tomu tak proto, že saduceové podobně jako farizeové nedodržovali Boží zákon. (Mt 3:7, 8) Sám Kristus Ježíš přirovnal jejich zkažené učení ke kvasu. (Mt 16:6, 11, 12)

O náboženských naukách saduceů je ve Skutcích 23:8 řečeno: „Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení ani anděl ani duch, ale farizeové to všechno veřejně oznamují.“ Skupina saduceů se v souvislosti se vzkříšením a švagrovským manželstvím pokoušela Krista Ježíše uvést do rozpaků. Ježíš je však umlčel. Poukázal na Mojžíšovy spisy, o kterých saduceové veřejně prohlašovali, že je přijímají, a tím dokázal, že jejich přesvědčení o tom, že žádné vzkříšení není, je mylné. (Mt 22:23–34; Mr 12:18–27; Lk 20:27–40) Později, když byl apoštol Pavel před Sanhedrinem, způsobil v tomto nejvyšším židovském soudním dvoru rozdělení tím, že farizey a saducey postavil proti sobě. Umožnily mu to náboženské rozdíly, které mezi nimi existovaly. (Sk 23:6–10)

Ačkoli byli saduceové a farizeové nábožensky rozděleni, spojili se ve snaze pokoušet Ježíše tím, že od něj požadovali znamení (Mt 16:1), a obě skupiny byly sjednoceny v odporu proti němu. Biblické podklady ukazují, že saduceové měli vedoucí úlohu ve snahách zabít Ježíše. Saduceové byli členy Sanhedrinu, soudu, který se spikl proti Ježíšovi a který jej později odsoudil ke smrti. Členem Sanhedrinu byl Kaifáš, saduceus a velekněz, a zřejmě i další význační kněží. (Mt 26:59–66; Jan 11:47–53; Sk 5:17, 21) Proto když Křesťanská řecká písma mluví o nějakém jednání předních kněží, nepochybně jsou tím míněni saduceové. (Mt 21:45, 46; 26:3, 4, 62–64; 28:11, 12; Jan 7:32) Zdá se, že saduceové byli po Ježíšově smrti a vzkříšení vedoucí silou ve snahách zastavit šíření křesťanství. (Sk 4:1–23; 5:17–42; 9:14)