Přísloví
18 Tomu, kdo se straní druhých, jde o jeho sobecké touhy.
Zavrhuje* veškerou moudrost.
2 Hlupák nechce ničemu rozumět,
chce jen říct, co má na srdci.+
3 Kam vstoupí ničema, tam vstoupí i pohrdání
a s hanbou přijde i potupa.+
4 Slova z úst člověka jsou hluboké vody.+
Pramen moudrosti je zurčící potok.
9 Kdo je při práci líný,
je bratrem toho, kdo působí zkázu.+
10 Jehovovo jméno je pevná věž.+
Dobrý* člověk do ní utíká a je v bezpečí.*+
11 Majetek boháče je jeho opevněným městem,
v jeho představách je jako hradba.+
13 Pokud někdo odpovídá dřív, než si vyslechne skutečnosti,
je to hloupé a ponižující.+
15 Srdce rozumného člověka získává poznání+
a ucho moudrých po poznání pátrá.
16 Dar člověku otevírá dveře,+
dovede ho k významným lidem.
17 Kdo ve sporu mluví jako první, budí dojem, že má pravdu.+
Pak ale přijde druhá strana a začne mu klást otázky.*+
19 Ukřivděný bratr je nepřístupnější než opevněné město+
a některé spory jsou jako závory na pevnosti.+
20 Plody svých úst si člověk naplní žaludek,+
nasytí se úrodou svých rtů.
23 Chudý člověk úpěnlivě prosí,
ale boháč odpovídá drsně.