39 Nakonec král David zatoužil jít za Absalomem, protože se už se smrtí Amnona smířil.*

33 Krále to hluboce zasáhlo. Šel do střešní místnosti nad branou, plakal a naříkal: „Můj synu Absalome! Můj synu, můj synu Absalome! Kdybych tak zemřel místo tebe, Absalome, můj synu, můj synu!“+

2 Radost z vítězství* se tedy ten den pro všechny změnila v truchlení, protože slyšeli, že král oplakává svého syna.