17 Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Učiteli, přivedl jsem k tobě svého syna, protože mu duch způsobuje němotu.+ 18 Kdekoli se ho zmocní, mrští jím o zem a on má pěnu u úst, skřípe zuby a ztrácí sílu. Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nedokázali to.“ 19 Řekl jim: „Nevěřící generace,+ jak dlouho ještě budu muset být s vámi? Jak dlouho vás budu muset snášet? Přiveďte ho ke mně.“+ 20 A tak ho k němu přivedli. Ale jakmile duch uviděl Ježíše, zachvátil chlapce křečemi a ten spadl, válel se po zemi a měl pěnu u úst. 21 Ježíš se zeptal otce: „Jak dlouho se mu to děje?“ Odpověděl: „Od dětství. 22 Mnohokrát ho hodil do ohně i do vody, aby ho zabil. Ale pokud můžeš něco udělat, slituj se nad námi a pomoz nám.“ 23 Ježíš mu řekl: „Říkáš ‚pokud můžeš‘? Pro toho, kdo věří, je možné všechno.“+ 24 Chlapcův otec okamžitě vykřikl: „Věřím! Pomoz mi, kde víru potřebuji!“+

25 Když si Ježíš všiml, že se k nim sbíhá zástup, ostře napomenul nečistého ducha: „Němý a hluchý duchu, nařizuji ti, vyjdi z něho a už do něho nevstupuj!“+ 26 Ten vykřikl, způsobil mu silné křeče a vyšel z něho. Chlapec zůstal ležet jako mrtvý, takže většina lidí říkala: „Je mrtvý!“ 27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, zvedl ho a on se postavil. 28 Když Ježíš vešel do domu, jeho učedníci se ho soukromě zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“+ 29 Odpověděl jim: „Tento druh nemůže vyjít jinak než modlitbou.“