22 Jedna Féničanka z toho kraje přišla a volala: „Smiluj se nade mnou, Pane, Synu Davida! Má dcera je posedlá démonem a hrozně trpí.“+ 23 Ale neodpověděl jí ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a začali na něj naléhat: „Pošli ji pryč. Jde za námi a pořád křičí.“ 24 Řekl: „Nebyl jsem vyslán k nikomu jinému než ke ztraceným ovcím z izraelského národa.“+ 25 Ale ta žena přišla blíž, klaněla se mu* a prosila: „Pane, pomoz mi!“ 26 Odpověděl jí: „Není správné vzít chleba dětem a hodit ho psíkům.“ 27 Řekla mu: „Ano, Pane, ale i psíci přece jedí drobky, které spadnou ze stolu jejich pánů.“+ 28 Ježíš jí na to řekl: „Ženo, máš velkou víru. Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A v tu chvíli se její dcera uzdravila.