15 Vždyť duch, kterého jste dostali, nevede k otroctví a strachu, ale k vašemu přijetí za syny. Pod působením tohoto ducha voláme: „Abba,* Otče!“+

29 Předem totiž určil, že se ti, o kterých od začátku věděl, budou podobat jeho Synovi,+ aby byl prvorozený+ mezi mnoha bratry.+

23 A nejen to. I my, kdo máme první plody, tedy ducha, v nitru naříkáme,+ zatímco toužebně čekáme na přijetí za syny+ – na propuštění ze svých těl na základě výkupného.

28 Víme, že všechno, co Bůh dělá, společně působí k dobru těch, kdo ho milují – těch, kdo jsou povoláni podle jeho záměru.+