Habakuk
1 Prohlášení, které dostal ve vidění prorok Habakuk:*
2 Jehovo, jak dlouho mám volat o pomoc, než uslyšíš?+
Jak dlouho mám křičet kvůli násilí, než zasáhneš?*+
3 Proč dovoluješ, abych viděl špatnost,
a proč připouštíš útlak?
Proč se musím dívat na zkázu a násilí
a proč je tolik hádek a sporů?
4 Zákon je neúčinný
a právo se nedá prosadit.
Ničemové obklopují toho, kdo jedná správně,
a tak se právo překrucuje.+
5 „Podívejte se na národy a dávejte pozor!
Ohromeně zírejte a žasněte!
Za vašich dnů se totiž stane něco,
čemu neuvěříte, i kdyby vám o tom někdo říkal.+
6 Přivádím totiž Chaldejce,+
národ vznětlivý a nelítostný.
Valí se rozlehlou zemí,
aby se zmocnili cizích domovů.+
7 Jsou děsiví a nahánějí strach.
Prosazují vlastní právo a moc.*+
8 Jejich koně jsou rychlejší než levharti
a divočejší než vlci navečer.+
Jejich váleční koně pádí vpřed,
jejich koně se ženou zdaleka.
Vrhají se střemhlav jako orel na kořist.+
9 Všichni jsou posedlí násilím.+
Když společně postupují vpřed, jsou jako východní vítr,+
sbírají zajatce jako písek.
10 Vysmívají se králům,
vysocí úředníci jsou jim k smíchu.+
Smějí se každé pevnosti,
staví násep a dobývají ji.+
11 Přiženou se jako vítr a projdou zemí,
ale proviní se,+
protože zásluhy za to, jak jsou silní, připisují svému bohu.“*+
12 Nejsi snad věčný, Jehovo?+
Můj Bože, můj Svatý, ty neumíráš.*+
Jehovo, pověřil jsi je, aby vykonali rozsudek.
Má Skálo,+ dal jsi jim za úkol trestat.*+
13 Máš příliš čisté oči, než aby ses díval na zlo,
nedokážeš přihlížet špatnosti.+
14 Proč dovoluješ, aby se s člověkem zacházelo jako s mořskými rybami,
jako s mořskými tvory, kteří nemají vládce, aby je chránil?
Proto má velkou radost.+
16 Předkládá oběti své vlečné síti,
před svou rybářskou sítí nechává stoupat obětní dým.
Díky nim je totiž jeho porce bohatá*
a jeho jídlo vynikající.
17 Bude dál lovit svou vlečnou sítí?*
Bude dál nelítostně pobíjet národy?+