1. Samuelova
25 Po nějaké době zemřel Samuel+ a všichni Izraelité se sešli, aby ho oplakávali a aby ho pohřbili u jeho domu v Ramě.+ Potom se David vydal do pustiny Paran.
2 V Maonu+ žil jeden muž, který měl stáda v Karmelu.*+ Byl velmi bohatý – měl 3 000 ovcí a 1 000 koz. V té době zrovna v Karmelu stříhal své ovce. 3 Jmenoval se Nabal+ a jeho manželka se jmenovala Abigail.+ Byla rozumná a krásná, ale její manžel, který pocházel z Kalebova+ rodu, byl drsný a zlý.+ 4 David se v pustině doslechl, že Nabal stříhá své ovce, 5 a tak za ním poslal deset mužů. Řekl jim: „Jděte za Nabalem do Karmelu a zeptejte se ho mým jménem, jak se mu daří. 6 Pak řekněte: ‚Buď dlouho živ a ať se dobře daří tobě,* tvé domácnosti i všemu, co máš. 7 Slyšel jsem, že stříháš ovce. Když byli tvoji pastýři s námi, neubližovali jsme jim+ a za celou tu dobu, kdy byli v Karmelu, se jim nic neztratilo. 8 Zeptej se svých mužů, a oni ti to povědí. Ať moji muži získají tvoji přízeň, protože jsme přišli v radostné době.* Dej prosím svým sluhům a svému synu Davidovi, cokoli bys mohl postrádat.‘“+
9 Davidovi muži tedy šli a vyřídili Nabalovi všechno, co jim David řekl. Když domluvili, 10 Nabal Davidovým sluhům odpověděl: „Kdo je David? Kdo je Jišaiův syn? Dnes je mnoho sluhů, kteří utíkají od svých pánů.+ 11 To mám vzít svůj chleba, vodu a maso ze zvířat, která jsem porazil pro své střihače, a dát to mužům, kteří přišli kdoví odkud?“
12 Davidovi sluhové se tedy vrátili a všechno to Davidovi řekli. 13 David okamžitě přikázal svým mužům: „Všichni si připásejte meč!“+ A tak si každý připásal meč a David to udělal také. Asi 400 mužů vytáhlo s Davidem a 200 mužů zůstalo u zavazadel.
14 Nabalově manželce Abigail mezitím jeden ze sluhů oznámil: „David poslal z pustiny své muže, aby našemu pánovi popřáli všechno dobré, ale ten je začal urážet.+ 15 Ti muži se k nám chovali velmi hezky. Nikdy nám neublížili a za celou tu dobu, kdy jsme s nimi byli na pastvinách, se nám nic neztratilo.+ 16 Chránili nás jako hradba ve dne i v noci – celou dobu, co jsme byli s nimi a pásli stáda. 17 Teď si promysli, co uděláš, protože našeho pána a celý jeho dům určitě postihne neštěstí.+ Je to takový ničema,+ že se s ním vůbec nedá mluvit.“
18 Abigail+ tedy rychle vzala 200 chlebů, dva velké džbány vína, pět poražených ovcí, pět sea* praženého obilí, 100 koláčů rozinek a 200 koláčů lisovaných fíků a všechno to naložila na osly.+ 19 Potom řekla svým sluhům: „Jděte napřed, já půjdu za vámi.“ Svému manželu Nabalovi ale nic neřekla.
20 Jela na oslu dolů z hory a David a jeho muži sestupovali proti ní. Neviděli ji ale, protože ji hora zakrývala. Pak se najednou setkali. 21 Ještě předtím David řekl: „Bylo to k ničemu, že jsem v pustině chránil všechno, co patří tomu člověku. Vůbec nic se mu neztratilo,+ a přesto mi dobro oplácí zlem.+ 22 Ať Bůh Davidovy nepřátele* přísně potrestá,* pokud do rána nechám jediného z jeho mužů* naživu.“
23 Když Abigail Davida zahlédla, hned sesedla z osla, padla před Davidem na kolena a poklonila se až k zemi. 24 Padla mu k nohám a řekla: „Můj pane, beru vinu na sebe. Dovol prosím své služce, aby k tobě promluvila, a naslouchej slovům své služky. 25 Prosím, ať si můj pán nevšímá toho ničemy Nabala,+ protože je přesně takový, jaké je jeho jméno. Jmenuje se Nabal* a opravdu se chová jako hlupák. Já, tvoje služka, jsem neviděla muže, které můj pán poslal. 26 Můj pane, jakože žije Jehova a jakože žiješ ty, Jehova tě zadržel,+ aby ses neprovinil prolitou krví+ a nepomstil ses* vlastní rukou. Ať tvoji nepřátelé a ti, kdo se mému pánovi snaží uškodit, dopadnou jako Nabal. 27 A ať je tento dar,*+ který tvoje služka přinesla svému pánovi, předán mužům, kteří mého pána následují.+ 28 Odpusť prosím provinění své služky. Vždyť Jehova pro mého pána určitě vybuduje trvalý dům,+ protože můj pán vede Jehovovy války+ a po všechny tvé dny se v tobě nenašlo žádné zlo.+ 29 Když tě někdo začne pronásledovat a bude ti usilovat o život, bude život mého pána zabalený ve vaku života u Jehovy, tvého Boha. Ale životy tvých nepřátel Bůh vymrští jako kámen z praku.* 30 A až Jehova udělá pro mého pána všechno to dobré, co slíbil, a dosadí tě za vůdce nad Izraelem,+ 31 nebudeš si v srdci vyčítat ani litovat,* že jsi bezdůvodně prolil krev a že se můj pán pomstil* vlastní rukou.+ Až Jehova prokáže mému pánovi dobro, vzpomeň si na svou služku.“
32 David na to Abigail řekl: „Chvála Jehovovi, Bohu Izraele, který mi tě dnes poslal naproti! 33 Ať je požehnaná tvá rozumnost! A ať jsi požehnaná za to, že jsi mě dnes zadržela, abych se neprovinil prolitou krví+ a nepomstil se* vlastní rukou. 34 Kdybys mi totiž rychle nepřišla naproti,+ potom – jakože žije Jehova, Bůh Izraele, který mě zadržel, abych ti neublížil+ – by do rána Nabalovi nezůstal ani jediný muž.“*+ 35 Pak si od ní David vzal to, co mu přivezla, a řekl jí: „Jdi v pokoji domů. Jak vidíš, naslouchal jsem ti a tvé prosbě vyhovím.“
36 Abigail se potom vrátila k Nabalovi, který právě ve svém domě hodoval jako král. Nabal* měl dobrou náladu a byl úplně opilý. Až do rozednění mu Abigail nic neřekla. 37 Když Nabal ráno vystřízlivěl a jeho manželka mu to všechno pověděla, jeho srdce zmrtvělo a on jako by zkameněl. 38 Asi o deset dnů později Jehova Nabala udeřil a on zemřel.
39 Když se David doslechl, že Nabal zemřel, řekl: „Chvála Jehovovi, který se ujal mého sporu,+ když mě Nabal potupil,+ a který zadržel svého sluhu, aby neudělal něco špatného.+ Jehova způsobil, že se Nabalova špatnost vrátila na jeho vlastní hlavu!“ David potom k Abigail poslal své muže s nabídkou, že si ji vezme za manželku. 40 Davidovi sluhové tedy přišli k Abigail do Karmelu a řekli jí: „Posílá nás k tobě David, protože si tě chce vzít za manželku.“ 41 Okamžitě vstala, poklonila se až k zemi a řekla: „Tady je tvá otrokyně. Stanu se služkou, která bude mýt nohy+ sluhů mého pána.“ 42 Pak se Abigail+ rychle zvedla, nasedla na osla a spolu s pěti svými služkami se vydala na cestu s Davidovými posly. A stala se Davidovou manželkou.
43 David si také vzal Achinoam+ z Jezreelu+ a obě ženy se staly jeho manželkami.+
44 Ale Davidovu manželku Mikal+ dal její otec Saul Lajišovu synovi Paltimu,+ který byl z Gallimu.