Šalomounova píseň
4 „Jsi tak krásná, má milovaná.
Jsi tak krásná!
Za závojem máš oči jako holubice.
Tvé vlasy jsou jako stádo koz,
které sbíhají z gileadských hor.+
2 Tvé zuby jsou jako stádo ostříhaných ovcí,
které vycházejí z koupele.
Všechny rodí po dvou
a žádná neztratila svá mláďata.
3 Tvé rty jsou jako šarlatová stuha,
tvá řeč je příjemná.
Tvé tváře* za závojem
jsou jako dílky granátového jablka.
Je na ní zavěšeno tisíc štítů,
všechny kulaté štíty silných mužů.+
7 „Celá jsi krásná, má milovaná,+
není na tobě žádná vada.
8 Sejdi se mnou z Libanonu, má nevěsto,
sejdi se mnou z Libanonu.+
9 Zmocnila ses mého srdce,+ má sestro, má nevěsto,
zmocnila ses mého srdce jediným pohledem,
jediným přívěskem svého náhrdelníku.
10 Jak příjemné jsou tvé něžnosti,+ má sestro, má nevěsto!
11 Ze rtů ti kane med,+ má nevěsto.
Pod jazykem máš med a mléko+
a tvůj oděv voní jako libanonské lesy.
12 Má sestra, má nevěsta je jako uzavřená zahrada,
uzavřená zahrada, zapečetěný pramen.
13 Tvé výhonky* jsou rájem* granátovníků
s nejlepšími plody, s henou a nardem,
14 s nardem+ a šafránem, puškvorcem+ a skořicí,+
s nejrůznějšími kadidlovými stromy, myrhou a aloí+
a se všemi nejjemnějšími vůněmi.+
15 Jsi zahradní pramen, studna čerstvé vody,
proudy řinoucí se z Libanonu.+
16 Probuď se, severní větře,
přijď, jižní větře.
Věj na mou zahradu,
ať se její vůně šíří.“
„Ať můj milý vejde do své zahrady
a ochutná její nejlepší plody.“