2. Mojžíšova

9 Jehova tedy Mojžíšovi řekl: „Jdi k faraonovi a řekni mu: ‚Toto řekl Jehova, Bůh Hebrejců: „Propusť můj lid, aby mi mohl sloužit.+ 2 Když ho nepropustíš a budeš ho dál držet, 3 Jehovova ruka+ zasáhne tvá hospodářská zvířata na polích. Koně, osly, velbloudy a stáda dobytka, ovcí a koz postihne ničivý mor.+ 4 A Jehova udělá rozdíl mezi zvířaty Izraele a zvířaty Egypta a z těch, která patří Izraelitům, neuhyne ani jedno.“‘“+ 5 Jehova určil i dobu. Řekl: „Jehova to v této zemi udělá zítra.“

6 A hned příští den to Jehova udělal. Všechna hospodářská zvířata Egypťanů začala umírat,+ ale Izraelitům neuhynulo žádné. 7 Faraon poslal své sluhy a ti zjistili, že Izraelitům opravdu nic neuhynulo. Jeho srdce ale zůstalo neoblomné a lid nepropustil.+

8 Jehova pak Mojžíšovi a Áronovi řekl: „Naberte si plné hrsti sazí z vypalovací pece a Mojžíš je před faraonem vyhodí do vzduchu. 9 Stane se z nich jemný prach, který se rozletí po celém Egyptě, a na lidech i zvířatech se změní v hnisavé boláky.“

10 A tak vzali saze z pece, postavili se před faraona, a když je Mojžíš vyhodil do vzduchu, lidem i zvířatům se na kůži objevily hnisavé boláky. 11 Kněží zabývající se magií nemohli přijít k Mojžíšovi, protože i jim se objevily boláky jako ostatním Egypťanům.+ 12 Ale Jehova dovolil, aby se faraonovo srdce zatvrdilo, a on neposlechl, přesně jak Jehova řekl Mojžíšovi.+

13 Jehova pak Mojžíšovi řekl: „Vstaň brzy ráno, předstup před faraona a řekni mu: ‚Toto řekl Jehova, Bůh Hebrejců: „Propusť můj lid, aby mi mohl sloužit. 14 Mířím všemi svými ranami na tvé srdce, na tvé sluhy a na tvůj lid, abys poznal, že na celé zemi není nikdo jako já.+ 15 Vždyť už jsem dávno mohl napřáhnout ruku, postihnout tebe a tvůj lid ničivým morem a vyhladit tě ze země. 16 Ale nechal jsem tě naživu proto, abych ti ukázal svou moc a aby se o mém jménu mluvilo po celé zemi.+ 17 Ještě pořád jednáš s mým lidem povýšeně a nechceš ho propustit? 18 Zítra touto dobou sešlu silné krupobití, jaké v Egyptě nebylo od jeho založení až dosud. 19 Proto dej všechna svá hospodářská zvířata a všechno, co máš na poli, odvést do bezpečí. Každého člověka nebo zvíře, kteří budou na poli, a ne pod střechou, zasáhne krupobití a zemřou.“‘“

20 Faraonovi sluhové, kteří se báli Jehovova slova, rychle odvedli své sluhy a zvířata pod střechu, 21 ale ti, kdo si Jehovova slova nevzali k srdci, nechali své sluhy a zvířata na poli.

22 Jehova pak Mojžíšovi řekl: „Zvedni ruku k nebi a na celý Egypt přijde krupobití+ – na lidi, zvířata a na všechny rostliny.“+ 23 A tak Mojžíš zvedl svou hůl k nebi a Jehova poslal hřmění a krupobití a k zemi padal oheň.* Jehova postihl Egypt krupobitím. 24 Bylo velmi silné a uprostřed něho šlehal oheň. V celé historii egyptského národa k žádnému podobnému nedošlo.+ 25 Krupobití utlouklo v celém Egyptě všechno, co bylo na poli, od člověka po zvíře, zničilo všechny rostliny a polámalo všechny stromy.+ 26 Jenom v zemi Gošen, kde žili Izraelité, žádné krupobití nebylo.+

27 A tak si dal faraon zavolat Mojžíše a Árona a řekl jim: „Teď uznávám, že jsem zhřešil. Jehova jedná správně, a já a můj lid jsme se provinili. 28 Proste Jehovu, aby už skončilo to Boží hřmění a krupobití. Potom vás propustím a už tu nemusíte zůstávat.“ 29 Mojžíš mu odpověděl: „Hned jak vyjdu z města, pozvednu ruce k Jehovovi. Hřmění a krupobití přestanou, abys poznal, že země patří Jehovovi.+ 30 Ale vím, že ty a tvoji sluhové se Boha Jehovy ani pak nebudete bát.“

31 Len a ječmen byly potlučené, protože ječmen už měl klasy a len kvetl. 32 Ale pšenice a špalda potlučené nebyly, protože byly pozdní. 33 Když Mojžíš odešel od faraona a vyšel z města, pozvedl ruce k Jehovovi. Hřmění i krupobití skončily a déšť se přestal lít na zem.+ 34 Když faraon viděl, že déšť, krupobití a hřmění přestaly, on i jeho sluhové hřešili dál a zatvrdili své srdce.+ 35 Faraonovo srdce zůstalo zatvrzelé a nepropustil Izraelity, přesně jak Jehova prohlásil prostřednictvím Mojžíše.+