Job
33 Teď si prosím, Jobe, vyslechni má slova,
naslouchej všemu, co ti řeknu.
2 Už musím otevřít ústa,
můj jazyk* musí promluvit.
3 Má slova vychází z upřímnosti mého srdce+
a mé rty otevřeně říkají, co vím.
5 Pokud můžeš, odpověz mi,
připrav se a předlož mi své argumenty.
6 Před pravým Bohem jsem stejný jako ty,
i já jsem byl vytvarován z hlíny.+
7 Nemusíš mít ze mě hrůzu,
nebudu tě svými slovy drtit.
8 Slyšel jsem, jak říkáš,
stále slyším ta slova:
10 Ale Bůh si na mně vždycky něco najde,
považuje mě za nepřítele.+
11 Nohy mi dává do klády,
zkoumá všechny moje cesty.‘+
12 V tomhle nemáš pravdu, a proto ti říkám:
Bůh je mnohem větší než smrtelný člověk.+
13 Proč si na něj stěžuješ?+
Protože neodpověděl na všechna tvá slova?+
14 Vždyť Bůh promluví jednou i podruhé,
ale člověk si toho nevšímá.
16 V tu chvíli lidem odkrývá uši+
a vštěpuje jim své poučení,*
17 aby člověka odvrátil od špatného jednání+
a ochránil ho před pýchou.+
19 Člověk je kárán i bolestí na svém lůžku
a neustálým utrpením v kostech,
20 takže se mu* hnusí chléb
a odmítá i dobré jídlo.+
21 Jeho tělo se ztrácí před očima
a jeho kdysi skryté kosti teď vystupují.*
23 Pokud k němu přijde posel,*
zastánce, jeden z tisíce,
a řekne mu, co je správné,
24 pak mu Bůh projeví přízeň a řekne:
‚Ušetři ho, ať nesestoupí do jámy!*+
Našel jsem výkupné!+
26 Bude se modlit k Bohu+ a on ho přijme,
uvidí Boží tvář a bude křičet radostí
a Bůh ho znovu bude považovat za bezúhonného.*
27 Ten člověk pak bude druhým říkat:*
29 To všechno Bůh dělá pro člověka
dvakrát i třikrát,
30 aby ho zachránil před jámou*
a on se mohl těšit ze světla života.+
31 Věnuj mi pozornost, Jobe! Poslouchej mě.
Mlč a já budu mluvit.
32 Pokud máš co říct, řekni to.
Mluv, vždyť já bych rád dokázal, že jsi v právu.
33 Pokud nemáš co říct, poslouchej mě,
mlč a já tě budu vyučovat moudrosti.“