Přísloví
2 Budeš tak střežit svou schopnost přemýšlet
a svými rty opatrovat poznání.+
5 Její nohy sestupují ke smrti,
její kroky vedou přímo do hrobu.*
6 O stezce života nepřemýšlí,
bloudí na své cestě, jde, ani neví kam.
7 Proto mi, synové, naslouchejte
a neodvracejte se od toho, co říkám.
8 Drž se od ní daleko,
nepřibližuj se ke vchodu do jejího domu,+
9 abys u druhých neztratil dobré jméno+
a po zbytek života netrpěl,+
10 aby z toho, co jsi získal,* nežili cizí lidé+
a to, pro co jsi tvrdě pracoval, neskončilo v domě cizince.
11 Jinak budeš na konci života naříkat,
až tě opustí síla a tvé tělo zchřadne.+
12 Řekneš: „Proč jsem nenáviděl ukázňování?
Proč mé srdce opovrhovalo káráním?
13 Neposlouchal jsem ty, kdo mě poučovali,
nevěnoval jsem pozornost svým učitelům.
16 Mají se tvé prameny rozlévat ven,
tvé proudy vody po náměstích?+
17 Ať patří jen tobě,
neděl se o ně s cizími lidmi.+
18 Ať je tvé zřídlo* požehnané
a raduj se s manželkou svého mládí,+
19 líbeznou laní a půvabnou kozorožicí.+
21 Vždyť Jehova má před očima cesty člověka,
sleduje všechny jeho stezky.+
22 Ničemu polapí jeho provinění,
chytí se do provazů svého hříchu.+
23 Zemře, protože se nenechal ukáznit,
sejde z cesty kvůli své velké hlouposti.