1. Samuelova
26 Časem přišli k Saulovi do Gibeje+ zifští+ muži a řekli: „David se skrývá na pahorku Chakila naproti Ješimonu.“*+ 2 Saul tedy s 3 000 muži vybranými z Izraele vytáhl do pustiny Zif, aby tam Davida hledali.+ 3 Saul se utábořil u cesty na pahorku Chakila, který je naproti Ješimonu. David tehdy pobýval v pustině a dozvěděl se, že proti němu Saul přitáhl. 4 Vyslal proto zvědy, aby si ověřil, že to tak je. 5 Pak se vydal k místu, kde se Saul utábořil, a uviděl, kde spí Saul a velitel jeho vojska, Nerův syn Abner.+ Saul ležel uprostřed tábora a vojsko tábořilo kolem něj. 6 Potom David řekl Chetitovi+ Achimelekovi a Joabovu bratru Abišaiovi,+ synovi Ceruji:+ „Kdo se mnou sejde k Saulovi do tábora?“ Abišai odpověděl: „Já s tebou sejdu.“ 7 A tak se David s Abišaiem vydali v noci do Saulova tábora a našli tam Saula, jak spí a u hlavy má své kopí zaražené do země. Abner s vojskem leželi kolem něj.
8 Abišai řekl Davidovi: „Bůh ti dnes vydal tvého nepřítele do rukou.+ A teď mě prosím nech, ať ho kopím přibodnu k zemi – jen jednou, podruhé to nebude potřeba.“ 9 David ale Abišaiovi řekl: „Neubližuj mu. Vždyť kdo může vztáhnout ruku na Jehovova pomazaného+ a zůstat nevinný?“+ 10 A pokračoval: „Jakože Jehova žije, sám Jehova ho usmrtí+ nebo přijde jeho den+ a on zemře nebo půjde do bitvy a zahyne.+ 11 Z úcty k Jehovovi je pro mě nepředstavitelné, že bych vztáhl ruku na Jehovova pomazaného!+ Vezmi teď prosím kopí, které má u hlavy, a tady ten džbán na vodu a pojďme.“ 12 David tedy vzal kopí a džbán na vodu, které měl Saul u hlavy, a odešli. Nikdo je neviděl+ a nevšiml si jich ani se nikdo neprobudil. Všichni spali, protože na ně padl hluboký spánek od Jehovy. 13 Potom David přešel na druhou stranu údolí a postavil se na vrcholek hory, takže je dělila velká vzdálenost.
14 David zavolal na Saulovy vojáky a na Nerova syna Abnera:+ „Abnere, slyšíš mě?“ Abner odpověděl: „Kdo jsi, že voláš na krále?“ 15 David mu řekl: „Nejsi snad statečný muž? A kdo v Izraeli je jako ty? Proč jsi tedy nestřežil svého pána, krále? Vždyť ho jeden voják přišel zabít!+ 16 Nesplnil jsi svou povinnost. Jakože Jehova žije, zasloužíte si zemřít, protože jste nestřežili svého pána, Jehovova pomazaného.+ Rozhlédni se! Kde je královo kopí a džbán na vodu,+ které měl u hlavy?“
17 Vtom Saul poznal Davidův hlas a zeptal se: „Je to tvůj hlas, můj synu Davide?“+ David odpověděl: „Je to můj hlas, můj pane, králi.“ 18 A dodal: „Proč se můj pán honí za svým sluhou?+ Co jsem udělal a čím jsem se provinil?+ 19 Můj pane, králi, naslouchej prosím slovům svého sluhy: Pokud tě proti mně podnítil Jehova, ať přijme* moji obilnou oběť. Ale pokud to byli lidé,+ ať je Jehova prokleje, protože mě odhánějí od Jehovova dědictví+ a vlastně mi říkají: ‚Jdi sloužit jiným bohům!‘ 20 Nenech moji krev vylít na zem daleko od Jehovovy tváře. Vždyť král Izraele se vydal hledat pouhou blechu+ – jako by honil koroptev po horách.“
21 Saul na to řekl: „Zhřešil jsem.+ Vrať se, můj synu Davide. Už ti neublížím, protože jsi dnes považoval můj život za drahocenný.+ Choval jsem se jako hlupák a udělal jsem hroznou chybu.“ 22 David odpověděl: „Tady je královo kopí. Ať sem někdo z tvých mužů přijde a odnese ho. 23 Jehova každému oplatí jeho správné jednání+ a věrnost. Dnes mi tě totiž Jehova vydal do rukou, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na Jehovova pomazaného.+ 24 Stejně jako jsem dnes já považoval za drahocenný tvůj život, ať Jehova považuje za drahocenný můj život a vysvobodí mě ze všech neštěstí.“+ 25 Saul na to Davidovi řekl: „Ať jsi požehnaný, můj synu Davide. Určitě dokážeš velké věci a budeš úspěšný.“+ Pak David odešel a Saul se vrátil domů.+