Římanům

4 Co tedy řekneme? Co získal náš praotec* Abraham? 2 Kdyby byl Abraham prohlášen za bezúhonného* díky skutkům, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem. 3 Vždyť co říká Písmo? „Abraham uvěřil Jehovovi,* a byl proto považován za bezúhonného.“*+ 4 Tomu, kdo pracuje, se plat nedává z nezasloužené laskavosti, ale z povinnosti.* 5 Kdo se naproti tomu nespoléhá na své skutky,* ale věří v toho, kdo prohlašuje bezbožného za bezúhonného,* ten je díky své víře považován za bezúhonného.*+ 6 I David přece ukazuje, že šťastný je ten, koho Bůh považuje za bezúhonného* ne na základě skutků, když říká: 7 „Šťastní jsou ti, kterým byly prominuty jejich špatné skutky a jejichž hříchy byly odpuštěny.* 8 Šťastný je člověk, jehož hřích Jehova* vůbec nebude brát v úvahu.“+

9 Jsou tedy šťastní jen obřezaní, nebo také ti neobřezaní?+ Vždyť říkáme: „Abraham byl díky své víře považován za bezúhonného.“*+ 10 Kdy za něj byl považován? Když byl obřezaný, nebo když byl neobřezaný? Když byl ještě neobřezaný. 11 A přijal znamení,+ totiž obřízku, jako potvrzení* toho, že ho Bůh schválil* díky víře, kterou měl ještě jako neobřezaný. Mohl se tak stát otcem všech, kdo mají víru,+ i když jsou neobřezaní, a jsou díky ní považováni za bezúhonné.* 12 A mohl se stát otcem i těch, kdo jsou obřezaní – nejen těch, kdo lpí na obřízce, ale také těch, kdo jdou ve stopách víry, kterou měl náš otec Abraham,+ když byl ještě neobřezaný.

13 Slib, že Abraham zdědí svět,+ nedostal on ani jeho potomstvo* díky dodržování Zákona, ale díky Božímu schválení* vyplývajícímu z víry.+ 14 Vždyť pokud jsou dědici ti, kdo lpí na Zákonu, pak je víra zbytečná a slib ztratil smysl. 15 Zákon ve skutečnosti vede k Božímu hněvu,+ ale kde není zákon, tam není ani provinění.+

16 Slib byl proto dán na základě víry, aby byl projevem nezasloužené laskavosti+ a platil pro celé Abrahamovo potomstvo*+ – nejen pro ty, kdo lpí na Zákonu, ale také pro ty, kdo mají víru jako Abraham, který je otcem nás všech.+ 17 (Tak je to i napsáno: „Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů.“+) Stalo se to před zraky Boha, kterému Abraham věřil a který dává život mrtvým a mluví o tom, co není, jako by to už bylo.* 18 I když nebyla naděje, přesto s nadějí věřil, že se stane otcem mnoha národů, jak to bylo řečeno: „Tolik bude tvých potomků.“*+ 19 A nezeslábl ve víře, i když si uvědomoval, že jeho tělo je už jakoby mrtvé (vždyť mu bylo asi 100 let+) a že stejně tak je mrtvé* i lůno Sáry.+ 20 Díky Božímu slibu nezapochyboval a neztratil víru. Ze své víry čerpal sílu, vzdal Bohu slávu 21 a byl pevně přesvědčený, že to, co Bůh slíbil, také dokáže splnit.+ 22 Proto „byl považován za bezúhonného“.*+

23 Slova „byl považován“ nebyla napsána jen kvůli němu,+ 24 ale také kvůli nám. I my budeme považováni za bezúhonné,* protože věříme v toho, kdo vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše.+ 25 Ten byl vydán na smrt kvůli našim hříchům+ a byl vzkříšen, abychom byli prohlášeni za bezúhonné.*+