Galaťanům

4 Říkám, že dokud je dědic dítětem, v ničem se neliší od otroka, přestože je pánem všeho. 2 Až do dne, který předem stanovil jeho otec, podléhá poručníkům a správcům. 3 Podobně i nás, když jsme byli dětmi, zotročovaly základní principy tohoto světa.+ 4 Ale když se naplnil stanovený čas, Bůh poslal svého Syna, který se narodil z ženy+ a byl pod Zákonem,+ 5 aby vykoupil ty pod Zákonem,+ a my tak mohli být přijati za syny.+

6 A protože jste synové, Bůh poslal ducha+ svého Syna do našeho srdce+ a ten volá: „Abba,* Otče!“+ 7 Už tedy nejsi otrokem, ale synem. A pokud jsi synem, Bůh tě také ustanovil dědicem.+

8 Když jste neznali Boha, byli jste otroky těch, kdo ve skutečnosti nejsou bohové. 9 Ale teď Boha znáte, nebo spíš Bůh zná vás. Proč se tedy znovu obracíte k těm bezmocným+ a ubohým základním principům a chcete jim zase otročit?+ 10 Puntičkářsky zachováváte dny, měsíce,+ období a roky. 11 Bojím se o vás. Zdá se totiž, že mé snahy vám pomoct byly zbytečné.

12 Bratři, prosím vás, buďte jako já, protože i já jsem býval jako vy.+ Nijak jste mi neublížili. 13 Víte, že když jsem vám poprvé oznamoval dobrou zprávu, dala mi k tomu příležitost má nemoc. 14 A i když pro vás byl můj stav zkouškou, nechovali jste se ke mně s pohrdáním ani s odporem.* Přijali jste mě jako Božího anděla, jako Krista Ježíše. 15 Kam se poděla vaše radost? Jsem si jistý, že kdyby to tehdy bylo možné, vydloubli byste si oči a dali mi je.+ 16 Stal jsem se tedy vaším nepřítelem, protože vám říkám pravdu? 17 Ti lidé se vás všemožně snaží získat na svou stranu, ale ne z dobrých pohnutek. Chtějí vás ode mě vzdálit, abyste se stali jejich horlivými následovníky. 18 Když se vás někdo snaží získat z dobrých pohnutek, je to v pořádku – a mělo by to tak být vždycky, nejen když jsem u vás. 19 Moje děťátka,+ znovu kvůli vám prožívám porodní bolesti, dokud se ve vás nevytvoří Kristus. 20 Přál bych si být teď u vás a mluvit jinak, protože si s vámi nevím rady.

21 Povězte mi, vy, kdo chcete být pod Zákonem: Neslyšíte, co Zákon říká? 22 Například je napsáno, že Abraham měl dva syny. Jednoho mu porodila služka+ a druhého svobodná žena.+ 23 Syn služky se narodil běžným způsobem,*+ ale ten druhý, syn svobodné, se narodil na základě slibu.+ 24 Má to symbolický význam: Ty ženy představují dvě smlouvy. První smlouva je z hory Sinaj+ a rodí děti do otroctví – to je Hagar. 25 Hagar představuje Sinaj,+ horu v Arábii, a odpovídá dnešnímu Jeruzalému, protože ten je se svými dětmi v otroctví. 26 Ale Jeruzalém nahoře je svobodný a on je naše matka.

27 Je totiž napsáno: „Raduj se, neplodná, která nerodíš. Radostně volej, ty, která nemáš porodní bolesti. Vždyť opuštěná žena má víc dětí než ta, která má manžela.“+ 28 Bratři, tak jako Izák jste dětmi slibu.+ 29 Ale stejně jako ten, kdo se narodil běžným způsobem,* tehdy pronásledoval toho, kdo se narodil prostřednictvím ducha,+ tak je to i teď.+ 30 Co ale říká Písmo? „Vyžeň tu služku a jejího syna! Syn té služky rozhodně nebude dědicem se synem svobodné.“+ 31 Bratři, nejsme tedy dětmi služky, ale svobodné.