Job
15 Temanita Elifaz+ na to řekl:
2 „Odpovídá moudrý člověk prázdnými argumenty?*
Plní si břicho východním větrem?
3 Nestačí jen kárat slovy,
samotné řeči nepomůžou.
4 Ty podkopáváš bázeň před Bohem
a znevažuješ zájem o něj.
5 Mluví z tebe tvoje hříchy*
a rozhodl ses mluvit jako chytrák.
6 Tvá vlastní ústa tě odsuzují, ne já,
tvé vlastní rty svědčí proti tobě.+
7 Byl jsi první člověk, který se kdy narodil,
nebo jsi přišel na svět ještě dřív než pahorky?
8 Nasloucháš snad Božímu důvěrnému hovoru?
Patří moudrost jen tobě?
9 Víš něco, co my nevíme?+
Je něco, čemu rozumíš, a my ne?
10 Jsou mezi námi šedovlasí a staří,+
muži mnohem starší než tvůj otec.
11 Nestačí ti, jak tě Bůh utěšuje,
nestačí ti, když se s tebou vlídně mluví?
12 Proč se necháváš unášet city*
a proč ti oči planou hněvem?
13 Vždyť svůj hněv* obracíš proti Bohu,
dovoluješ, aby z tvých úst vycházela taková slova.
14 Jak by mohl být smrtelný člověk čistý?
Jak by mohl být někdo narozený z ženy bezúhonný?*+
16 Tím spíš, když je někdo odporný a zkažený,+
muž, který hřeší tak snadno, jako pije vodu!
17 Něco ti řeknu, poslouchej mě.
Budu ti vyprávět, co jsem viděl,
18 co se moudří muži dozvěděli od svých otců+
a co si nenechali pro sebe.
19 Pouze jim byla dána země,
žádný cizinec mezi ně nevešel.
20 Špatný člověk prožívá muka po všechny své dny,
tyran trpí po všechny roky, které jsou mu vyhrazené.
21 V uších mu zní děsivé zvuky,+
v době míru na něj útočí nájezdníci.
22 Nevěří, že unikne tmě,+
čeká ho smrt mečem.
23 Bloudí, když hledá chleba,* a říká: ‚Kde je?‘
Dobře ví, že den temnoty je blízko.
24 Děsí ho tíseň a úzkost,
ochromují ho jako král připravený k útoku.
25 Hrozí totiž rukou samotnému Bohu
a snaží se vzepřít* Všemohoucímu,
26 tvrdohlavě se proti němu žene
se silným, pevným štítem.
27 Obličej mu obrostl tukem,
jeho boky kypí tučností.
28 Žije ve městech, která propadnou zkáze,
v domech, které budou opuštěné
a stanou se hromadami kamení.
29 Nezbohatne, nenahromadí si majetek,
jeho bohatství se nerozšíří po zemi.
31 Ať neklame sám sebe a nedůvěřuje marnosti,
protože odměnou mu bude zase jen marnost.
32 Stane se mu to, než přijde jeho den,
a jeho větve se už nebudou zelenat.+
33 Bude jako réva, která setřásá nezralé hrozny,
a jako olivovník, který shazuje květy.
35 Počnou těžkosti a porodí zlo,
jejich lůno plodí klam.“