Izajáš
51 Naslouchejte mi, vy, kdo se snažíte jednat správně,*
vy, kdo hledáte Jehovu.
Podívejte se na skálu, ze které jste byli vytesáni,
a na lom, ze kterého jste byli vytaženi.
Zavládne v něm jásot a radování,
bude tam znít díkůvzdání a příjemná píseň.+
4 Věnuj mi pozornost, můj lide,
naslouchej mi, můj národe.+
6 Zvedněte oči k nebesům
a podívejte se dolů na zemi.
Vždyť nebesa se rozplynou jako dým,
země se obnosí jako oděv
a její obyvatelé zemřou jako komáři.
Nebojte se posměchu pouhých lidí
a neděste se jejich urážek.
Ale má spravedlnost bude trvat věčně
a má záchrana po všechny generace.“+
9 Probuď se, probuď se!
Obleč se silou, Jehovova paže!+
Probuď se jako za dávných dnů, jako za minulých generací.
10 Nejsi to ty, kdo vysušil moře, vody ohromné hloubky,+
kdo z mořských hlubin udělal cestu, aby po ní přešli ti vykoupení?+
11 Ti, které Jehova vyplatí, se vrátí.+
Budou se radovat a jásat,
zármutek a vzdychání budou pryč.+
12 „Já jsem ten, kdo vás utěšuje.+
Proč by ses bál pouhého člověka, který zemře,+
a syna člověka, který uschne jako tráva?
Celý den ses děsil vzteku utlačovatele,*
jako by tě mohl zničit.
A kde je teď jeho vztek?
14 Ten, kdo se hrbí v řetězech, bude brzy osvobozen.+
Nezemře a neodejde do jámy
ani mu nebude chybět chleba.
15 Ale já jsem Jehova, tvůj Bůh,
ten, kdo vzdouvá moře, až jeho vlny burácí.+
Jehova, Bůh vojsk, je jeho jméno.+
16 Do úst ti vložím svá slova
a schovám tě ve stínu své ruky,+
abych zasadil nebesa a položil základy země+
a řekl Sionu: ‚Ty jsi můj lid.‘+
17 Probuď se, probuď se! Povstaň, Jeruzaléme,+
ty, kdo jsi pil z poháru vzteku v Jehovově ruce.
Vypil jsi číši,
až do dna jsi vypil pohár, který vede k potácení.+
18 Ani jeden ze všech synů, které jsi zrodil, tě nevede,
nikdo ze synů, které jsi vychoval, tě nedrží za ruku.
19 Postihly tě tyto dvě věci –
zničení a zkáza, hlad a meč.+
Kdo s tebou bude mít soucit?
Kdo tě utěší?+
Plně pocítili Jehovův vztek, kárání tvého Boha.“
21 Proto prosím naslouchej,
ženo ztrápená a opilá, ale ne vínem.
22 Toto říká tvůj Pán Jehova, tvůj Bůh, který brání svůj lid:
„Vezmu ti z ruky pohár, který vede k potácení,+
číši, svůj pohár vzteku.
Už z něj nikdy nebudeš pít.+
23 Dám ho do ruky tvým trýznitelům,+
kteří ti říkali: ‚Skloň se, ať po tobě můžeme přejít!‘
A ty jsi ze svých zad udělala zem,
ulici, po které mohli chodit.“