Izajáš
41 „Tiše mi naslouchejte,* ostrovy.
Ať národy znovu získají sílu,
ať přistoupí a promluví.+
Sejděme se u soudu.
2 Kdo povolal někoho od východu slunce?+
Kdo ho povolal ke svým nohám,* aby vykonal spravedlnost?
Kdo mu vydává do rukou národy
a působí, že si podmaňuje krále?+
Kdo je před jeho mečem mění v prach
a před jeho lukem je rozmetává jako slámu odvátou větrem?
3 Pronásleduje je, bez zábran prochází
po stezkách, po kterých ještě nikdy nešel.
4 Čí je to dílo? Kdo to udělal?
Kdo od začátku povolává jednu generaci za druhou?
5 Ostrovy to viděly a dostaly strach,
končiny země se začaly třást.
Národy se blíží, přichází.
6 Navzájem si pomáhají
a každý říká svému bratrovi: „Buď silný.“
7 Řemeslník povzbuzuje kovotepce,+
ten, kdo vyklepává kov kladivem,
povzbuzuje toho, kdo buší do kovadliny.
O tom, jak je kov spojený, řekne: „Je to dobré.“
Nakonec se ta modla upevní hřeby, aby nespadla.
8 „Ale ty, Izraeli, jsi můj služebník,+
tebe, Jákobe, potomstvo* mého přítele Abrahama,+
jsem si vyvolil.+
9 Přivedl jsem tě z končin země,+
povolal jsem tě z jejích nejodlehlejších částí.
10 Neboj se, vždyť jsem s tebou.+
Neměj strach, vždyť jsem tvůj Bůh.+
Posílím tě, pomůžu ti.+
Budu tě pevně držet svou spravedlivou pravicí.‘
11 Všichni, kdo jsou na tebe rozzuření, budou zahanbeni a pokořeni.+
Ti, kdo s tebou bojují, budou zničeni a zahynou.+
12 Budeš hledat ty, kdo s tebou zápasí, ale nenajdeš je.
Ti, kdo s tebou válčí, přestanou existovat, nezbude z nich vůbec nic.+
14 Neboj se, červíčku* Jákobe,+
pomůžu ti, izraelský lide,“ prohlašuje Jehova, tvůj Výkupce,+ Svatý Izraele.
15 „Udělal jsem z tebe mláticí saně,+
nový nástroj k mlácení s ostrými hroty.
Pošlapeš hory a rozdrtíš je,
kopce proměníš v plevy.
16 Převěješ je
a vítr je odnese,
vichřice je rozežene.
17 „Trpící a chudí hledají vodu, ale žádná není,
jazyk jim vyschl žízní.+
Já, Jehova, jim odpovím.+
Já, Bůh Izraele, je neopustím.+
Pustinu změním v rákosnatou tůň
a bezvodou zemi v prameny vod.+
19 V poušti zasadím cedry,
akácie, myrty a borovice.+
Na pouštní pláni zasadím jalovce,
jasany a cypřiše,+
20 aby všichni lidé viděli a poznali,
všimli si a pochopili,
že to udělala Jehovova ruka,
že to stvořil Svatý Izraele.“+
21 „Předložte svůj spor,“ říká Jehova.
„Předneste své argumenty,“ říká Jákobův Král.
22 „Předložte důkazy a povězte nám, co se stane.
Anebo nám oznamte, co bude dál.+
23 Řekněte nám, co se stane v budoucnu,
ať poznáme, že jste bohové.+
Udělejte něco dobrého nebo špatného,
ať nad tím můžeme žasnout, až to uvidíme.+
24 Nejste nic
a nic jste nedokázali.+
Kdo se pro vás rozhodne, je odporný.+
25 Povolal jsem někoho ze severu, a on přijde+ –
někoho od východu slunce,+ kdo bude vzývat mé jméno.
26 Kdo o tom mluvil od začátku, abychom o tom věděli,
nebo odedávna, abychom řekli ‚Má pravdu‘?+
Nikdo to neoznámil!
Nikdo o tom nemluvil!
Nikdo od vás neslyšel ani slovo!“+
27 Já jsem byl první, kdo řekl Sionu: „Podívej se, co se stane!“+
A do Jeruzaléma pošlu nositele dobrých zpráv.+
28 Díval jsem se, ale nikdo tam nebyl,
nebyl mezi nimi žádný rádce.
Žádal jsem je, aby odpověděli.
29 Všichni jsou jen klam.*