Přísloví
7 Můj synu, zachovávej má slova
a opatruj má přikázání jako poklad.+
3 Přivaž si je k prstům,
napiš si je na tabulku svého srdce.+
4 Řekni moudrosti: „Jsi má sestra“
a porozumění nazvi svou příbuznou.
6 Díval jsem se z okna svého domu,
vyhlížel jsem skrz mřížoví,
7 a když jsem pozoroval nezkušené,
všiml jsem si mezi mladými muži jednoho, který neměl rozum.*+
8 Procházel ulicí blízko jejího nároží,
šel směrem k jejímu domu.
9 Bylo to večer, za soumraku,+
kdy přichází noc a temnota.
12 V jednu chvíli je na ulici, pak hned na náměstí.
Číhá na každém rohu.+
13 Chytila ho a políbila,
se smělým výrazem ve tváři mu říká:
14 „Měla jsem předložit oběti společenství,+
dnes jsem splnila své slavnostní sliby.
15 Proto jsem se ti vydala naproti.
Hledala jsem tě a už jsem tě našla.
16 Na své lůžko jsem rozprostřela přikrývky,
pestrobarevné plátno z Egypta.+
17 Pokropila jsem své lůžko myrhou, aloí a skořicí.+
18 Pojď, pijme plnými doušky svou lásku až do rána,
užijme si vášnivé milování.
19 Můj manžel totiž není doma,
odjel na dalekou cestu.
20 Vzal si s sebou měšec s penězi
a vrátí se až v den úplňku.“
21 Zlákala ho svým vytrvalým přemlouváním,+
svedla ho svými úlisnými slovy.
22 V tu chvíli se za ní vydává jako býk, který jde na porážku,
23 Nakonec mu šíp probodne játra.
Stejně jako pták, který se vrhá do pasti, neví, že ho to bude stát život.+
24 A teď mi, synové, naslouchejte,
věnujte pozornost tomu, co říkám.
25 Ať tvé srdce nesejde na její cesty,
nezatoulej se na její stezky.+
27 Její dům je cesta do hrobu,*
vede do komnat smrti.