Žalmy
2 Otevřu ústa v příslovích,
přednesu starodávné hádanky,+
3 to, co jsme slyšeli a známe,
co nám vyprávěli naši otcové.+
4 Nebudeme to tajit před svými syny,
budoucí generaci budeme vyprávět+
o Jehovových chvályhodných skutcích a jeho síle,+
o úžasných věcech, které vykonal.+
5 Dal Jákobovi připomínky,
stanovil v Izraeli zákon
a přikázal našim předkům,
aby tyto věci předávali svým dětem,+
6 a tak je znala i příští generace,
děti, které se teprve měly narodit.+
Ty je zase měly vyprávět svým dětem,+
7 aby se spoléhaly na Boha,
nezapomínaly na Boží skutky+
a dodržovaly jeho přikázání.+
8 Pak by nebyly jako jejich předkové,
jako ta zatvrzelá a vzpurná generace,+
která nebyla* Bohu věrná.
9 Efrajimovci byli vyzbrojení luky,
ale v den boje se dali na ústup.
14 Ve dne je vedl oblakem
a po celou noc světlem ohně.+
15 Rozpoltil skály v pustině
a uhasil jejich žízeň, jako by jim dal pít z hlubokých vod.+
16 Vyvedl proudy vody ze skály
a nechal je stékat jako řeky.+
17 Ale oni proti němu dál hřešili,
bouřili se v poušti proti Nejvyššímu.+
19 Mluvili proti Bohu,
říkali: „Dokáže Bůh prostřít stůl v pustině?“+
20 Udeřil do skály
a vytryskla z ní voda, valila se proudem.+
„Může nám dát i chleba
nebo obstarat svému lidu maso?“+
21 Když je Jehova slyšel, dostal vztek.+
Proti Jákobovi se rozhořel oheň,+
proti Izraeli vzplanul hněv,+
22 protože nedůvěřovali Bohu,+
nevěřili, že je dokáže zachránit.
23 A tak dal příkaz mrakům nahoře
a otevřel brány nebe.
24 Nechával pršet manu, aby měli co jíst,
dával jim nebeské obilí.+
26 Zvedl v nebesích východní vítr,
svou mocí přihnal vítr z jihu.+
27 A nechal na ně pršet maso, bylo ho jako prachu,
tolik ptáků jako zrnek písku na břehu moře.
28 Nechal je padat doprostřed svého tábora,
všude kolem svých stanů.
29 A oni jedli, až se přejedli,
dal jim, po čem toužili.+
30 Ještě nestihli uspokojit svoji touhu,
ještě měli jídlo v ústech,
31 když proti nim vzplanul Boží hněv.+
Usmrtil jejich nejsilnější muže,+
srazil mladé muže Izraele.
33 Proto ukončil jejich dny, takže pominuly jako závan větru,+
zkrátil jejich roky náhlou hrůzou.
34 Pokaždé když je zabíjel, začali po něm pátrat,+
vraceli se k Bohu a hledali ho,
35 vzpomněli si, že Bůh je jejich skála,+
36 Ale svými ústy ho podváděli,
svým jazykem mu lhali.
Často potlačoval svůj hněv+
a neprobouzel všechen svůj vztek.
42 Nepamatovali na jeho moc,*
na den, kdy je vysvobodil* z rukou nepřítele,+
43 na to, jak v Egyptě prováděl znamení,+
zázraky v oblasti Coanu,
44 a jak změnil nilské kanály v krev,+
takže ze svých toků nemohli pít.
46 Jejich úrodu dal nenasytným sarančatům,
plody jejich práce hejnům sarančat.+
47 Jejich révu ničil krupobitím,+
jejich sykomory kroupami.
49 Seslal na ně svůj planoucí hněv,
zuřivost, rozhořčení a tíseň,
zástupy andělů přinášejících zkázu.
50 Dal volný průchod svému hněvu.
Neušetřil je smrti,
vydal je* napospas moru.
51 Nakonec v Egyptě srazil všechny prvorozené,+
ty první, kteří se narodili v Chamových stanech.
52 Pak svůj lid vyvedl jako ovce+
a vedl je jako stádo pustinou.
53 Bezpečně je vedl,
proto neměli strach.+
Jejich nepřátele přikrylo moře.+
55 Vyhnal před nimi národy,+
měřicí šňůrou jim přidělil dědictví+
a usadil izraelské kmeny v jejich domovech.+
56 Ale oni se stavěli proti* Nejvyššímu Bohu a bouřili se proti němu,+
nevěnovali pozornost jeho připomínkám.+
59 Bůh slyšel a rozzuřil se,+
úplně Izrael zavrhl.
61 Symbol své moci nechal padnout do zajetí,
svou slávu do rukou nepřátel.+
62 Svůj lid vydal meči,+
rozzuřil se na své dědictví.
63 Jeho mladé muže pohltil oheň
a jeho pannám nezpívali svatební písně.*
66 A zahnal své nepřátele na útěk,+
vydal je věčné potupě.