1. Mojžíšova

32 Jákob pokračoval v cestě a setkali se s ním Boží andělé. 2 Když je uviděl, zvolal: „To je Boží tábor!“ A tak to místo nazval Machanajim.*

3 Potom Jákob vyslal posly ke svému bratru Ezauovi do země Seir,+ na území* Edomu,+ 4 a přikázal jim: „Řeknete mému pánu Ezauovi: ‚Toto říká tvůj sluha Jákob: „Dlouho jsem bydlel* u Labana, byl jsem tam až doteď.+ 5 Mám býky, osly, ovce, sluhy a služky+ a posílám o tom zprávu svému pánovi, abych získal tvou přízeň.“‘“

6 Po čase se poslové k Jákobovi vrátili a řekli mu: „Setkali jsme se s tvým bratrem Ezauem. Teď ti jde naproti a je s ním 400 mužů.“+ 7 Jákob dostal velký strach a bylo mu úzko.+ A tak lidi, kteří byli s ním, i stáda ovcí a koz, dobytek a velbloudy rozdělil do dvou táborů. 8 Řekl: „Kdyby Ezau napadl jeden tábor, ten druhý může uniknout.“

9 Potom se Jákob modlil: „Bože mého otce Abrahama a Bože mého otce Izáka, Jehovo, ty, který mi říkáš: ‚Vrať se do své země a ke svým příbuzným a budu ti žehnat‘,+ 10 nezasloužím si veškerou lásku* a věrnost, které projevuješ svému sluhovi.+ Vždyť jsem překročil tento Jordán jen se svou holí a teď jsou ze mě dva tábory.+ 11 Zachraň mě prosím+ z rukou mého bratra Ezaua. Bojím se, že přijde a napadne mě+ i matky s dětmi. 12 Ty jsi přece řekl: ‚Určitě ti požehnám a způsobím, že tvých potomků* bude jako zrnek mořského písku, kterých je tolik, že se nedají spočítat.‘“+

13 A přenocoval tam. Potom vybral ze svého majetku dar pro svého bratra Ezaua:+ 14 200 koz, 20 kozlů, 200 ovcí, 20 beranů, 15 30 kojících velbloudic s mláďaty, 40 krav, 10 býků, 20 oslic a 10 oslů.+

16 Jednotlivá stáda svěřil svým sluhům a řekl jim: „Jděte přede mnou a mezi stády nechávejte nějaký odstup.“ 17 A prvnímu přikázal: „Když potkáš mého bratra Ezaua a on se tě zeptá: ‚Čí jsi sluha a kam jdeš? A komu patří to stádo?‘, 18 odpovíš mu: ‚Tvému sluhovi Jákobovi. Je to dar, který posílá mému pánu Ezauovi.+ On sám jde za námi.‘“ 19 Druhému a třetímu sluhovi a všem, kteří šli za stády, přikázal: „To samé řekněte Ezauovi i vy, až ho potkáte. 20 A také řekněte: ‚Tvůj sluha Jákob jde za námi.‘“ Jákob si totiž říkal: „Udobřím si ho darem, který pošlu před sebou,+ a až se setkáme, snad mě přijme přátelsky.“ 21 Dar tedy poslal napřed, ale on sám strávil noc v táboře.

22 Později tu noc vstal, vzal obě své manželky+ i obě služky+ a svých 11 synů a přešel přes brod Jabboku.+ 23 Vzal je tedy, převedl je přes potok* a převedl i všechno ostatní, co měl.

24 Pak zůstal Jákob sám. A začal s ním zápasit nějaký muž. Zápasili až do svítání.+ 25 Když viděl, že Jákoba nepřemůže, dotkl se jeho kyčelního kloubu a ten se při zápase vykloubil.+ 26 Potom řekl: „Pusť mě, už svítá.“ Jákob ale řekl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“+ 27 A tak se ho zeptal: „Jak se jmenuješ?“ „Jákob,“ odpověděl. 28 Pak ten muž řekl: „Už se nebudeš jmenovat Jákob, ale Izrael,*+ protože jsi zápasil s Bohem+ i s lidmi a nakonec jsi zvítězil.“ 29 Jákob ho požádal: „Řekni mi prosím svoje jméno.“ Ale on řekl: „Proč se mě ptáš na jméno?“+ Pak mu tam požehnal. 30 Jákob nazval to místo Peniel.*+ Řekl totiž: „Viděl jsem Boha tváří v tvář a zůstal jsem naživu.“+

31 Když opustil Penuel,* právě vyšlo slunce. Ale kvůli té kyčli kulhal.+ 32 Proto Izraelovi potomci až dodnes nejedí šlachu,* která je u kyčelního kloubu, protože se ten muž na tom místě dotkl Jákobova kyčelního kloubu.