4. Mojžíšova

14 Všechen lid pak začal naříkat. Lidé křičeli a plakali celou noc.+ 2 A všichni Izraelité začali reptat proti Mojžíšovi a Áronovi.+ Říkali jim: „Proč jsme radši nezemřeli v Egyptě? Proč jsme radši nezemřeli v téhle pustině? 3 Proč nás Jehova přivádí do téhle země? Abychom byli pobiti mečem?+ Naše manželky a děti se stanou kořistí.+ Není lepší vrátit se do Egypta?“+ 4 A říkali jeden druhému: „Vyberme si vůdce a vraťme se do Egypta!“+

5 Nato Mojžíš a Áron padli před všemi shromážděnými Izraelity tváří k zemi. 6 Jozue,+ syn Nuna, a Kaleb,+ syn Jefunneho, kteří byli mezi těmi, kdo prozkoumávali zemi, si roztrhli oděv 7 a celému shromáždění řekli: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, je velmi, velmi dobrá.+ 8 Pokud s námi bude Jehova spokojený, určitě nás do ní přivede a dá nám ji, tu zemi, která oplývá mlékem a medem.+ 9 Jenom se nebouřete proti Jehovovi a nebojte se lidí v té zemi.+ Spolkneme je jako kus chleba. Přišli o svou ochranu a Jehova je s námi.+ Nebojte se jich!“

10 Ale všichni Izraelité mluvili o tom, že je ukamenují.+ Vtom se celému izraelskému lidu objevila nad stanem setkávání Jehovova sláva.+

11 Potom řekl Jehova Mojžíšovi: „Jak dlouho se ke mně bude tento lid chovat neuctivě+ a jak dlouho mi nebudou věřit navzdory všem zázrakům,* které jsem mezi nimi vykonal?+ 12 Postihnu je morem a vyhladím je a z tebe udělám národ větší a mocnější, než jsou oni.“+

13 Ale Mojžíš Jehovovi řekl: „Když se o tom doslechnou Egypťané, z jejichž středu jsi svou mocí vyvedl tento lid,+ 14 řeknou to obyvatelům této země. Ti už slyšeli, že jsi mezi tímto lidem,+ Jehovo, a objevuješ se jim tváří v tvář.+ Jsi Jehova a stojí nad nimi tvůj oblak. Jdeš před nimi v oblačném sloupu ve dne a v ohnivém sloupu v noci.+ 15 Kdybys celý tento lid najednou* vyhladil, potom by národy, které se o tobě doslechly, řekly: 16 ‚Jehova nedokázal přivést tento lid do země, o které přísahal, že jim ji dá, a tak je pobil v pustině.‘+ 17 Ať se teď prosím ukáže tvá velká moc, Jehovo, jak jsi sám řekl: 18 ‚Jehova je trpělivý* a plný věrné lásky,*+ promíjí provinění a přestupek, ale rozhodně nenechá viníka bez trestu a přivede trest za provinění otců na syny, na vnuky i na pravnuky.‘*+ 19 Odpusť prosím provinění tohoto lidu podle velikosti své věrné lásky, stejně jako jsi promíjel tomuto lidu od doby, kdy byli v Egyptě, až dosud.“+

20 Jehova na to řekl: „Odpouštím jim, jak jsi prosil.+ 21 Ale jakože žiji, celou zemi naplní Jehovova sláva.+ 22 Nikdo z mužů, kteří viděli mou slávu a zázraky,*+ které jsem vykonal v Egyptě a v pustině, a přesto mě už desetkrát zkoušeli+ a neposlouchali mě,+ 23 neuvidí zemi, o které jsem přísahal jejich otcům. Nikdo z těch, kdo se ke mně chovali neuctivě, ji neuvidí.+ 24 Ale můj služebník Kaleb+ projevil jiný postoj* a celým srdcem mě následoval, a proto ho přivedu do země, do které vešel, a jeho potomci ji získají do vlastnictví.+ 25 Protože v údolí* bydlí Amalekité a Kananejci,+ zítra se obraťte a vydejte se do pustiny cestou vedoucí k Rudému moři.“+

26 Jehova pak řekl Mojžíšovi a Áronovi: 27 „Jak dlouho ještě bude tento zlý lid proti mně reptat?+ Slyšel jsem, jak proti mně Izraelité reptají.+ 28 Řekni jim: ‚„Jakože žiji,“ prohlašuje Jehova, „udělám vám přesně to, o čem jsem vás slyšel mluvit!+ 29 Vaše mrtvoly padnou v této pustině+ – zemřete vy všichni, kterým je 20 let a víc a byli jste sepsaní, vy všichni, kdo jste proti mně reptali.+ 30 Nikdo z vás nevejde do země, o které jsem přísahal,* že se v ní usadíte,+ kromě Kaleba, syna Jefunneho, a Jozua, syna Nuna.+

31 Přivedu do ní vaše děti, o kterých jste řekli, že se stanou kořistí,+ a uvidí zemi, kterou jste zavrhli.+ 32 Ale vaše mrtvoly padnou v této pustině. 33 A vaši synové se na 40 let stanou pastýři v pustině+ a budou se muset zodpovídat z vašeho nevěrného jednání,* dokud v pustině nepadne mrtvola posledního z vás.+ 34 Protože jste prozkoumávali zemi 40 dnů,+ budete se zodpovídat ze svých provinění 40 let+ – den za rok, den za rok – a pochopíte, co to znamená stavět se mi na odpor.*

35 Já, Jehova, jsem promluvil. Celému tomuto zlému lidu, těm, kdo se proti mně postavili, udělám toto: Tady v pustině přijde jejich konec a zemřou.+ 36 Ty muže, které Mojžíš poslal prozkoumat zemi a kteří o ní po svém návratu říkali špatné věci a podnítili všechny Izraelity, aby proti němu reptali,+ 37 ty muže, kteří o zemi přinesli špatnou zprávu, zasáhne rána a zemřou před Jehovou.+ 38 Ale Jozue, syn Nuna, a Kaleb, syn Jefunneho, kteří byli mezi těmi, kdo šli prozkoumat zemi, zůstanou naživu.“‘“+

39 Když Mojžíš předal tato slova všem Izraelitům, začali velmi naříkat. 40 Brzy ráno pak vstali a vydali se k vrcholkům hor. Říkali: „Zhřešili jsme. Ale teď jsme připravení vyjít na místo, o kterém Jehova mluvil.“+ 41 Mojžíš ale řekl: „Proč porušujete Jehovův příkaz? Nepodaří se vám to. 42 Nechoďte tam, protože Jehova s vámi není. Vaši nepřátelé vás porazí.+ 43 Postaví se tam proti vám Amalekité a Kananejci+ a padnete mečem. Protože jste se odvrátili od Jehovy, Jehova s vámi nebude.“+

44 Přesto se troufale vydali k vrcholkům hor,+ ale truhla Jehovovy smlouvy a Mojžíš neopustili tábor.+ 45 Amalekité a Kananejci, kteří bydleli v těch horách, pak sestoupili, pobíjeli je a rozehnali je až k Chormě.+