SOUDCI

1 Po Jozuově smrti+ se Izraelité* zeptali Jehovy:+ „Kdo z nás má vytáhnout do boje proti Kananejcům jako první?“ 2 Jehova jim odpověděl: „Ať vytáhne kmen Juda.+ Dávám* mu tu zemi do rukou.“ 3 Tehdy muži z kmene Juda řekli svým bratrům z kmene Simeon: „Pojďte s námi bojovat proti Kananejcům na území, které nám bylo přidělené.*+ My potom půjdeme s vámi na území přidělené vám.“ A tak šli Simeonovci s nimi.

4 Když kmen Juda vytáhl proti Kananejcům a Perizejcům, Jehova jim je vydal do rukou+ a porazili v Bezeku 10 000 mužů. 5 V Bezeku našli Adoni-bezeka, bojovali tam proti němu a Kananejce+ a Perizejce porazili.+ 6 Když se Adoni-bezek dal na útěk, pronásledovali ho, zajali ho a usekli mu palce u rukou i u nohou. 7 Adoni-bezek tehdy řekl: „Sedmdesát králů s useknutými palci u rukou i u nohou sbíralo jídlo pod mým stolem. Jak jsem to dělal já, tak mi Bůh oplatil.“ Potom ho přivedli do Jeruzaléma+ a tam zemřel.

8 Muži z kmene Juda bojovali i proti Jeruzalému+ a dobyli ho. Obyvatele pobili mečem a město zapálili. 9 Potom šli bojovat proti Kananejcům, kteří žili v hornatém kraji, v Negebu a v Šefele.+ 10 Judovci tedy vytáhli do boje proti Kananejcům, kteří bydleli v Hebronu (Hebron se dřív jmenoval Kirjat-arba), a porazili Šešaie, Achimana a Talmaie.+

11 Odtamtud vytáhli proti obyvatelům Debiru.+ (Debir se dřív jmenoval Kirjat-sefer.)+ 12 Kaleb+ tehdy řekl: „Tomu, kdo zaútočí na Kirjat-sefer a dobude ho, dám za manželku svou dceru Aksu.“+ 13 Dobyl ho Otniel,+ syn Kalebova mladšího bratra Kenaze.+ A tak mu Kaleb dal svou dceru Aksu za manželku. 14 Cestou domů na Otniela naléhala, aby požádal jejího otce o pole. Když potom sesedla z osla,* Kaleb se jí zeptal: „Co si přeješ?“ 15 Odpověděla mu: „Dej mi prosím dar jako projev svého požehnání, vždyť jsem od tebe dostala jen kus suché země na jihu.* Dej mi také Gullot-majim.“* A tak jí dal Horní Gullot a Dolní Gullot.

16 A potomci Mojžíšova tchána,+ který byl Kenita,+ vyšli z města palem*+ spolu s kmenem Juda a došli do judské pustiny jižně od Aradu.+ Tam se usídlili mezi lidem.+ 17 Ale kmen Juda se svými bratry z kmene Simeon táhli dál, zaútočili na Kananejce žijící v Cefatu a město zničili.*+ Nazvali ho proto Chorma.*+ 18 Potom Judovci dobyli Gazu,+ Aškalon,+ Ekron+ a jejich území. 19 Jehova byl s nimi, a tak se zmocnili hornatého kraje, ale nedokázali vyhnat obyvatele nížiny, protože ti měli válečné vozy se železnými kosami.*+ 20 Kalebovi dali Hebron, jak slíbil Mojžíš,+ a on odtamtud vyhnal tři Anakovy syny.+

21 Ale Benjamínovci nevyhnali Jebusejce, kteří bydleli v Jeruzalémě, takže Jebusejci s nimi v Jeruzalémě žijí až dodnes.+

22 Josefovi potomci+ v té době vytáhli proti Betelu a Jehova byl s nimi.+ 23 Když jejich zvědové obhlíželi Betel (mimochodem, dřív se to město jmenovalo Luz),+ 24 viděli z něj vycházet nějakého muže. Řekli mu: „Ukaž nám prosím, jak se dostat do města, a my tě ušetříme.“* 25 A tak jim ukázal, jak se dostat do města. Oni pak pobili obyvatele mečem, ale toho muže a celou jeho rodinu nechali odejít.+ 26 Ten muž šel do země Chetitů, postavil tam město a nazval ho Luz. Tak se jmenuje až dodnes.

27 Manasseovci nevyhnali obyvatele Bet-šeanu, Taanaku,+ Doru, Jibleamu, Megidda a vesnic v jejich okolí.*+ Kananejci v té zemi zůstali. 28 Když Izraelité zesílili, donutili Kananejce vykonávat nucené práce,+ ale úplně je nevyhnali.+

29 Ani Efrajimovci nevyhnali Kananejce, kteří bydleli v Gezeru. Kananejci s nimi v Gezeru žili dál.+

30 Zebulonovci nevyhnali obyvatele Kitronu ani Nahalolu.+ Kananejci s nimi žili dál a vykonávali pro ně nucené práce.+

31 Ašerovci nevyhnali obyvatele Akka ani obyvatele Sidonu,+ Achlabu, Akzibu,+ Chelby, Afiku+ a Rechobu.+ 32 A tak Ašerovci žili mezi Kananejci, kteří v té zemi bydleli, protože je nevyhnali.

33 Naftaliovci nevyhnali obyvatele Bet-šemeše ani Bet-anatu,+ ale žili mezi Kananejci, kteří v té zemi bydleli.+ Obyvatelé Bet-šemeše a Bet-anatu pro ně začali vykonávat nucené práce.

34 Danovce zatlačili Amorejci do hornatého kraje a nedovolili jim sestoupit do nížiny.+ 35 Amorejci tedy zůstali na hoře Cheres, v Aijalonu+ a v Šaalbimu.+ Ale když zesílili Josefovi potomci,* donutili Amorejce vykonávat nucené práce. 36 Území Amorejců se rozkládalo od průsmyku Akrabbim+ a od Sely nahoru.

2 Potom Jehovův anděl+ přišel z Gilgalu+ do Bokimu a řekl: „Vyvedl jsem vás z Egypta do země, o které jsem přísahal vašim praotcům, že jim ji dám.+ Navíc jsem řekl: ‚Nikdy neporuším svou smlouvu s vámi.+ 2 Vy však nesmíte uzavřít smlouvu s obyvateli této země+ a jejich oltáře byste měli zbořit.‘+ Ale neposlechli jste mě.+ Proč jste to udělali? 3 Proto jsem řekl: ‚Nevyženu je před vámi+ a stanou se vám léčkou+ a necháte se zlákat jejich bohy.‘“+

4 Když Jehovův anděl promluvil ta slova ke všem Izraelitům, začali hlasitě plakat. 5 A tak to místo nazvali Bokim* a obětovali tam Jehovovi.

6 Když Jozue propustil lid, Izraelité odešli každý na své dědičné území, aby se té země zmocnili.+ 7 Lid sloužil Jehovovi po všechny Jozuovy dny i po všechny dny starších, kteří Jozua přežili a kteří viděli všechny ty velké věci, které Jehova udělal pro Izrael.+ 8 Jehovův služebník Jozue, syn Nuna, zemřel ve věku 110 let.+ 9 Pohřbili ho tedy na území, které patřilo k jeho dědictví, v Timnat-cheresu,+ v hornatém kraji Efrajima severně od hory Gaaš.+ 10 Celá ta generace se připojila ke svým předkům* a po ní nastoupila další generace, která neznala Jehovu ani to, co vykonal pro Izrael.

11 A tak Izraelité dělali to, co je špatné v Jehovových očích, a sloužili* Baalům.+ 12 Opustili Jehovu, Boha svých otců, který je vyvedl z Egypta.+ A sloužili jiným bohům, bohům okolních národů,+ klaněli se jim a provokovali Jehovu.+ 13 Opustili Jehovu a uctívali Baala a sochy Aštoret.+ 14 Proto vzplanul proti Izraelitům Jehovův hněv, takže je vydal napospas nájezdníkům a ti jejich zemi drancovali.+ Vydal* je do rukou okolních nepřátel+ a už se jim nedokázali ubránit.+ 15 Kamkoli šli, Jehova byl proti nim a působil jim neštěstí,+ tak jak to Jehova řekl a jak jim Jehova přísahal.+ A byli ve velké tísni.+ 16 Jehova tedy povolával soudce, kteří je zachraňovali z rukou jejich nepřátel.+

17 Ale i tyto soudce odmítali poslouchat a dopouštěli se prostituce s jinými bohy a klaněli se jim. Brzy odbočili z cesty, po které chodili jejich předkové. Ti Jehovova přikázání poslouchali,+ ale oni ne. 18 Pokaždé když Jehova povolal nějakého soudce, aby je vedl,+ Jehova byl s ním a po všechny jeho dny zachraňoval Izraelity z rukou jejich nepřátel. Jehovovi jich totiž začalo být líto,+ když sténali kvůli těm, kdo je utlačovali+ a tyranizovali.

19 Když ale soudce zemřel, znovu se zkazili a jednali ještě hůř než jejich otcové. Obraceli se na jiné bohy, sloužili jim a klaněli se jim.+ Nezměnili se a nepřestali se chovat zatvrzele. 20 Nakonec proti Izraeli vzplanul Jehovův hněv.+ Řekl: „Protože tento národ porušuje mou smlouvu,+ kterou jsem uzavřel s jejich předky, a neposlouchá mě,+ 21 nevyženu už před nimi žádný z národů, které po Jozuově smrti zůstaly v zemi.+ 22 Tak Izraelity vyzkouším, jestli budou stejně jako jejich předkové chodit po cestě, kterou jsem jim já, Jehova, ukázal.“+ 23 Jehova tedy těmto národům dovolil zůstat. Nevyhnal je rychle a nevydal je Jozuovi do rukou.

3 Toto jsou národy, které Jehova nechal v zemi, aby jejich prostřednictvím mohl zkoušet všechny Izraelity, kteří nezažili žádnou z kananejských válek+ 2 (udělal to proto, aby generace Izraelitů, které nezažily válku, s ní získaly zkušenost): 3 pět filištínských+ vládců a všichni Kananejci, Sidonci+ a Chivijci,+ kteří obývají pohoří Libanon+ od hory Baal-hermon až k Lebo-chamatu.*+ 4 Sloužili k vyzkoušení Izraelitů, aby se ukázalo, jestli budou poslouchat přikázání, která dal Jehova jejich předkům prostřednictvím Mojžíše.+ 5 Izraelité tedy žili mezi Kananejci,+ Chetity, Amorejci, Perizejci, Chivijci a Jebusejci. 6 Brali si jejich dcery za manželky a své dcery dávali jejich synům a začali sloužit jejich bohům.+

7 Izraelité dělali to, co je špatné v Jehovových očích, zapomínali na Jehovu, svého Boha, a uctívali Baaly+ a posvátné kůly.*+ 8 Nato vzplanul proti Izraeli Jehovův hněv, a tak je vydal* do rukou Kušan-rišatajima, krále Mezopotámie.* Izraelité sloužili Kušan-rišatajimovi osm let. 9 Když volali k Jehovovi o pomoc,+ Jehova povolal zachránce,+ Otniela,+ syna Kalebova mladšího bratra Kenaze, aby je osvobodil. 10 Začal na něj působit Jehovův duch+ a stal se soudcem Izraele. Když vytáhl do bitvy, Jehova mu Kušan-rišatajima, krále Mezopotámie,* vydal do rukou, a tak ho porazil. 11 V zemi byl potom 40 let klid.* Kenazův syn Otniel pak zemřel.

12 A Izraelité znovu začali dělat to, co je špatné v Jehovových očích.+ Jehova tedy dovolil moabskému+ králi Eglonovi, aby nad Izraelem získal nadvládu, protože dělali to, co je špatné v Jehovových očích. 13 Ten se proti nim spojil s Ammonity+ a Amalekity.+ Zaútočili na Izrael a dobyli město palem.*+ 14 Izraelité sloužili moabskému králi Eglonovi 18 let.+ 15 Potom začali volat k Jehovovi o pomoc,+ a tak jim Jehova povolal zachránce,+ Ehuda,+ syna Benjamínovce+ Gery. Byl to levák.+ Izraelité po něm za nějakou dobu poslali moabskému králi Eglonovi dar, který požadoval. 16 Ehud si udělal dvojsečný meč dlouhý jeden loket,* připásal si ho pod oděv k pravému boku 17 a předal dar moabskému králi Eglonovi. Eglon byl velmi tlustý.

18 Po předání daru Ehud propustil ty, kdo dar nesli, 19 a sám se od tesaných soch* u Gilgalu+ vrátil. Řekl: „Králi, mám pro tebe tajnou zprávu.“ Král řekl: „Nechte nás o samotě!“* A tak všichni jeho sluhové odešli. 20 Když seděl sám ve své chladné střešní místnosti, Ehud k němu přistoupil a řekl: „Mám pro tebe poselství od Boha.“ Eglon tedy vstal ze svého trůnu.* 21 Potom Ehud sáhl levou rukou po meči, který měl u pravého boku, a vrazil mu ho do břicha. 22 Za čepelí vnikla i rukojeť a tuk se za čepelí zavřel, protože mu meč z břicha nevytáhl. A vyšly z něho výkaly. 23 Ehud se dostal ven přes verandu,* ale dveře střešní místnosti za sebou zavřel a zamkl. 24 Potom co odešel, se sluhové vrátili a viděli, že dveře střešní místnosti jsou zamčené. A tak si řekli: „Asi v chladné vnitřní místnosti vykonává potřebu.“* 25 Čekali a čekali, až už jim to bylo trapné. Ale když dveře střešní místnosti pořád neotvíral, vzali klíč a otevřeli je sami. A viděli, že jejich pán leží na podlaze* mrtvý!

26 Zatímco váhali, Ehud utekl. Minul tesané sochy*+ a bezpečně se dostal do Seiry. 27 Tam v hornatém kraji Efrajima+ zatroubil na roh+ a Izraelité začali sestupovat z hor. Postavil se do jejich čela 28 a řekl: „Pojďte za mnou, protože Jehova vám vydal do rukou vaše nepřátele Moabce.“ A tak šli za ním a obsadili jordánské brody, aby Moabcům odřízli cestu. 29 Tehdy pobili asi 10 000 Moabců,+ všechno to byli silní a stateční muži. Neunikl ani jediný.+ 30 Ten den si Izraelité Moabce podrobili a v zemi byl potom 80 let klid.*+

31 Po Ehudovi zachránil Izrael Anatův syn Šamgar,+ který pobil 600 Filištínů+ bodcem na pohánění dobytka.+

4 Ale po Ehudově smrti Izraelité znovu dělali to, co je špatné v Jehovových očích.+ 2 Jehova je tedy vydal* do rukou kananejského krále Jabina,+ který vládl v Chacoru. Velitelem jeho vojska byl Sisera, který žil v Charošetu národů.*+ 3 Izraelité volali k Jehovovi o pomoc,+ protože Jabin* měl 900 válečných vozů se železnými kosami*+ a tvrdě Izraelity utlačoval+ 20 let.

4 V té době soudila Izrael prorokyně+ Debora, která byla manželkou Lappidota. 5 Sedávala pod Debořinou palmou mezi Ramou+ a Betelem+ v hornatém kraji Efrajima a Izraelité k ní přicházeli pro soud. 6 Poslala pro Abinoamova syna Baraka+ z Kedeš-naftali+ a řekla mu: „Jehova, Bůh Izraele, ti přikazuje: ‚Jdi, vezmi s sebou 10 000 mužů z kmenů Naftali a Zebulon a vytáhněte* na horu Tabor. 7 A já přivedu Siseru, velitele Jabinova vojska, spolu s jeho válečnými vozy a jeho vojskem k potoku* Kišon+ a vydám ti ho do rukou.‘“+

8 Barak jí na to řekl: „Pokud se mnou půjdeš, půjdu, ale pokud se mnou nepůjdeš, nepůjdu.“ 9 Odpověděla mu: „Půjdu s tebou. Ale tažení, na které se vydáš, nepřinese slávu tobě, protože Jehova dá Siseru do rukou ženy.“+ Potom Debora vstala a odešla s Barakem do Kedeše.+ 10 Barak svolal do Kedeše Zebulonovce a Naftaliovce.+ Vydalo se s ním na cestu 10 000 mužů a šla s ním i Debora.

11 Mimochodem, Kenita Cheber se oddělil od ostatních Kenitů,+ potomků Mojžíšova tchána Chobaba,+ a měl svůj stan postavený nedaleko velkého stromu v Caanannimu, který je u Kedeše.

12 Když Sisera dostal zprávu, že Abinoamův syn Barak vystoupil na horu Tabor,+ 13 hned shromáždil všechny válečné vozy – 900 vozů se železnými kosami* – a celé své vojsko a vytáhl z Charošetu národů k potoku Kišon.+ 14 Debora teď řekla Barakovi: „Vstaň, protože dnes ti Jehova vydá Siseru do rukou. Nejde snad Jehova před tebou?“ A tak Barak se svými 10 000 muži sestoupil z hory Tabor. 15 Jehova potom Siseru se všemi jeho válečnými vozy a celým vojskem uvrhl před Barakem do zmatku.+ Sisera nakonec seskočil z vozu a dal se na útěk. 16 A Barak pronásledoval vojsko a válečné vozy až k Charošetu národů. Celé Siserovo vojsko padlo mečem, nikdo nezůstal naživu.+

17 Sisera ale utekl ke stanu Jael,+ manželky Kenity Chebera,+ protože mezi chacorským králem Jabinem+ a domácností Kenity Chebera byl mír. 18 Jael vyšla Siserovi naproti a řekla: „Pojď dál, můj pane, pojď dál. Neboj se.“ Vešel tedy k ní do stanu a ona ho přikryla pokrývkou. 19 Potom ji požádal: „Dej mi prosím napít trochu vody. Mám žízeň.“ A tak otevřela kožený měch s mlékem, dala mu napít+ a znovu ho přikryla. 20 Řekl jí: „Stůj u vchodu do stanu, a pokud někdo přijde a zeptá se: ‚Není uvnitř nějaký muž?‘, řekni, že není.“

21 Ale když Sisera vyčerpáním tvrdě usnul, Cheberova manželka Jael vzala stanový kolík a kladivo, přikradla se k němu a zatloukla mu kolík do spánku, až se zabodl do země. Tak Sisera zemřel.+

22 Pak se objevil Barak, který Siseru pronásledoval. Jael mu vyšla naproti a řekla: „Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš.“ Vešel s ní do stanu a uviděl, jak tam Sisera leží mrtvý, s kolíkem ve spáncích.

23 A tak Bůh ten den způsobil, že si Izraelité podrobili kananejského krále Jabina.+ 24 A ruka Izraelitů dopadala na kananejského+ krále Jabina stále tvrději, až ho nakonec úplně zničili.+

5 Ten den Debora+ spolu s Abinoamovým synem Barakem+ zpívali tuto píseň:+

 3 Naslouchejte, králové! Naslouchejte, vládci!

Budu zpívat Jehovovi.

Budu zpěvem chválit* Jehovu,+ Boha Izraele.+

Chvalte Jehovu!

Tehdy Jehovův lid sestoupil k branám.

Povstaň, Baraku,+ odveď své zajatce, Abinoamův synu!

Byl poslán pěšky do údolí.+

Ale srdce lidí z kmene Ruben byla nerozhodná.

Srdce lidí z kmene Ruben byla nerozhodná.

Ale žádné stříbro nezískali.+

Pošlapala jsi mocné, má duše.*

25 Požádal o vodu, dala mu mléko.

V nádherné misce mu nabídla kyselé mléko.*+

Proč se dusot jeho spřežení tak opožďuje?‘+

31 Tak ať zahynou všichni tvoji nepřátelé,+ Jehovo.

Ale ať jsou ti, kdo tě milují, jako slunce, když vychází ve své slávě.“

A v zemi byl potom 40 let klid.*+

6 Izraelité ale znovu začali dělat to, co je špatné v Jehovových očích,+ a tak je Jehova na sedm let vydal do rukou Midianitů.+ 2 A Midianité Izrael utlačovali.+ Izraelité si proto udělali skrýše* v horách, v jeskyních a na těžko přístupných místech.+ 3 Vždycky když zaseli, Midianité, Amalekité+ a orientálci+ na ně zaútočili. 4 Utábořili se na jejich území a ničili úrodu až ke Gaze. Nenechávali jim nic k jídlu ani žádné ovce, býky a osly.+ 5 Přicházeli se svými stády i stany a bylo jich jako sarančat.+ Bylo jich bezpočet, stejně jako jejich velbloudů,+ a přicházeli do země, aby ji pustošili. 6 Midianité tedy způsobili, že Izrael velmi zchudl. A Izraelité začali volat k Jehovovi o pomoc.+

7 Když Izraelité kvůli Midianitům volali k Jehovovi o pomoc,+ 8 Jehova k nim poslal proroka, který jim oznámil: „Toto vám říká Jehova, Bůh Izraele: ‚Vyvedl jsem vás z Egypta, ze země, kde jste byli v otroctví.+ 9 Vysvobodil jsem vás z rukou Egypťanů a z rukou všech utlačovatelů. Vyhnal jsem před vámi vaše nepřátele a dal jsem vám jejich zemi.+ 10 A řekl jsem vám: „Já jsem Jehova, váš Bůh.+ Nebudete uctívat* bohy Amorejců, v jejichž zemi žijete.“+ Ale neposlouchali jste mě.‘“*+

11 Po čase přišel Jehovův anděl+ a posadil se v Ofře pod velkým stromem, který patřil Abi-ezrovci+ Joašovi. Jeho syn Gideon+ mlátil pšenici ve vinném lisu, aby ji ukryl před Midianity. 12 Jehovův anděl se mu objevil a řekl: „Jehova je s tebou,+ silný bojovníku.“ 13 Gideon mu odpověděl: „Promiň, můj pane, ale pokud je Jehova s námi, proč nás to všechno postihlo?+ Kde jsou všechny jeho úžasné skutky, o kterých nám vyprávěli naši otcové?+ Říkali nám: ‚Jehova nás vyvedl z Egypta.‘+ Ale teď nás Jehova opustil+ a vydal nás napospas Midianitům.“ 14 Jehova se k němu obrátil a řekl: „Jdi v síle, kterou máš, a zachráníš Izrael z rukou Midianitů.+ Vždyť tě posílám já.“ 15 Gideon mu odpověděl: „Promiň, Jehovo, ale jak bych mohl zachránit Izrael? Můj rod* je ten nejméně významný v Manassem a já jsem ten poslední v domě svého otce.“ 16 Ale Jehova mu řekl: „Budu s tebou,+ a tak porazíš Midianity, jako by to byl jediný muž.“

17 Gideon mu na to řekl: „Pokud jsem získal tvou přízeň, dej mi nějaké znamení, že jsi to ty, kdo se mnou mluví. 18 Neodcházej prosím, dokud se nevrátím a nepřinesu ti dar.“+ Odpověděl mu: „Počkám tady, dokud se nevrátíš.“ 19 A tak Gideon šel a připravil kůzle a z jednoho efa* mouky udělal nekvašené chleby.+ Maso dal do koše a vývar do hrnce. Potom to všechno přinesl pod velký strom a nabídl mu to.

20 Anděl pravého Boha mu řekl: „Vezmi maso a nekvašené chleby, polož je tam na skálu a vylij tam vývar.“ Gideon to udělal. 21 Potom Jehovův anděl napřáhl hůl a jejím koncem se dotkl masa a nekvašených chlebů. Ze skály vyšlehl oheň a to maso i nekvašené chleby pohltil.+ Jehovův anděl se mu pak ztratil z očí. 22 Tehdy si Gideon uvědomil, že to byl Jehovův anděl.+ Zvolal: „Běda mi, Svrchovaný pane Jehovo, setkal jsem se s Jehovovým andělem tváří v tvář!“+ 23 Ale Jehova mu řekl: „Buď klidný.* Neboj se,+ nezemřeš.“ 24 Gideon tam tedy Jehovovi postavil oltář, který se až dodnes jmenuje Jehova-šalom.*+ Stojí v Ofře Abi-ezrovců až dosud.

25 Tu noc mu Jehova řekl: „Vezmi mladého býka, který je tvého otce, toho druhého býka, sedmiletého, a zboř Baalův oltář, který patří tvému otci, a podetni posvátný kůl stojící vedle.+ 26 Potom na vrcholu této výšiny postav Jehovovi, svému Bohu, oltář z řádně poskládaných kamenů, vezmi toho mladého býka a obětuj ho jako zápalnou oběť na kusech dřeva z posvátného kůlu, který podetneš.“ 27 Gideon tedy vzal ze svých sluhů deset mužů a udělal, co mu Jehova řekl. Ale protože se příliš bál domácnosti svého otce a mužů z toho města, neudělal to ve dne, ale v noci.

28 Když druhý den muži z toho města brzy ráno vstali, viděli, že Baalův oltář je zbořený, posvátný kůl, který stál vedle něj, je podťatý, a na nově postaveném oltáři byl obětovaný mladý býk. 29 Ptali se jeden druhého: „Kdo to udělal?“ A tak pátrali a nakonec řekli: „Udělal to Joašův syn Gideon.“ 30 Muži z toho města tedy řekli Joašovi: „Vyveď svého syna ven! Musí zemřít, protože zbořil Baalův oltář a podetnul posvátný kůl, který stál vedle něj.“ 31 Nato řekl Joaš+ všem, kdo se proti němu postavili: „Musíte Baala hájit vy? Musíte ho zachraňovat? Ten, kdo ho hájí, by měl být ještě dnes ráno usmrcen.+ Pokud je to bůh, ať se hájí sám,+ když mu někdo zbořil oltář.“ 32 A Joaš dal ten den Gideonovi jméno Jerubbaal.* Řekl totiž: „Ať se Baal hájí sám, když mu někdo zbořil oltář.“

33 Všichni Midianité,+ Amalekité+ a orientálci spojili své síly,+ překročili řeku a utábořili se v údolí* Jezreel. 34 Tehdy na Gideona začal působit* Jehovův duch.+ Gideon zatroubil na roh+ a Abi-ezrovci+ se k němu shromáždili. 35 Pak vyslal posly na celé území Manasseho a muži z tohoto kmene se k němu také shromáždili. Vyslal posly i k Ašerovcům, Zebulonovcům a Naftaliovcům a ti mu vyšli naproti.

36 Potom řekl Gideon pravému Bohu: „Pokud zachráníš Izrael mým prostřednictvím, tak jak jsi slíbil,+ 37 dej mi znamení: Položím na mlatu ovčí rouno.* Když bude rosa jenom na rounu, ale všude kolem bude zem suchá, pak budu vědět, že zachráníš Izrael mým prostřednictvím, jak jsi slíbil.“ 38 A tak se také stalo. Když příští den brzy ráno vstal, vyždímal z rouna tolik rosy, že naplnil velkou misku. 39 Gideon ale řekl pravému Bohu: „Nerozzlob se na mě, když k tobě promluvím ještě jednou. Dovol mi prosím udělat s rounem ještě jednu zkoušku. Prosím, ať rouno zůstane suché, ale všude kolem na zemi ať je rosa.“ 40 A tu noc to tak Bůh udělal. Rouno zůstalo suché a na zemi všude kolem něj byla rosa.

7 Potom Jerubbaal, tedy Gideon,+ a všichni, kdo byli s ním, brzy ráno vstali a utábořili se u pramene Charod. Midianský tábor byl na sever od nich, v údolí* u pahorku More. 2 Jehova teď Gideonovi řekl: „Máš s sebou příliš mnoho mužů na to, abych jim vydal Midianity do rukou.+ Izrael by se pak mohl přede mnou vychloubat a říkat: ‚Vítězství mi zajistila má vlastní ruka.‘+ 3 Teď prosím oznam všem mužům: ‚Kdo se bojí a třese, ať se vrátí domů.‘“+ Gideon je tedy těmito slovy vyzkoušel. A tak se 22 000 mužů vrátilo domů a 10 000 jich zůstalo.

4 Jehova však Gideonovi řekl: „Mužů je pořád příliš mnoho. Řekni jim, aby sešli k vodě, a já je tam podrobím zkoušce. O kom ti řeknu: ‚Ten s tebou půjde‘, toho vezmeš s sebou. Ale o kom ti řeknu: ‚Ten s tebou nepůjde‘, toho nevezmeš.“ 5 Gideon tedy odvedl muže k vodě.

Potom mu Jehova řekl: „Oddělíš ty, kdo budou pít vodu z dlaně a budou ji chlemtat jako pes, od těch, kdo si k pití kleknou.“ 6 A těch, kdo chlemtali vodu z dlaně, kterou zvedli k ústům, bylo 300. Ostatní si k pití klekli.

7 Jehova teď Gideonovi řekl: „S těmi 300 muži, kteří pili vodu z dlaně, vás zachráním a vydám ti Midianity do rukou.+ Všichni ostatní ať se vrátí domů.“ 8 Gideon tedy poslal ostatní Izraelity domů a nechal si jenom těch 300 mužů. Ještě předtím si od nich ale vzali potraviny a rohy. A midianský tábor byl pod ním v údolí.+

9 Tu noc Jehova řekl Gideonovi: „Vstaň a zaútoč na tábor. Vydal jsem ti ho do rukou.+ 10 Ale pokud se bojíš zaútočit, sestup k táboru se svým sloužícím Purou. 11 Až si poslechneš, o čem budou mluvit, získáš odvahu* na tábor zaútočit.“ Nato Gideon a jeho sloužící Pura sešli na kraj vojenského tábora.

12 Midianité, Amalekité a všichni orientálci+ pokrývali údolí jako hejno sarančat a jejich velbloudů bylo bezpočet,+ jako zrnek písku na břehu moře. 13 Gideon tam přišel, právě když nějaký muž vyprávěl jinému svůj sen: „Zdálo se mi, že se do midianského tábora kutálel kulatý ječný chléb. Přikutálel se k jednomu stanu a narazil do něj tak silně, že stan spadl.+ Úplně se převrátil a zbortil se.“ 14 Ten druhý muž mu na to řekl: „To nemůže znamenat nic jiného než meč Izraelity Gideona,+ Joašova syna. Bůh mu Midianity a celý tábor vydal do rukou.“+

15 Jakmile Gideon slyšel vyprávění snu a jeho výklad,+ poklonil se Bohu. Vrátil se do izraelského tábora a zvolal: „Vstaňte, Jehova vám vydal midianský tábor do rukou.“ 16 Potom těch 300 mužů rozdělil do tří oddílů a všem jim rozdal rohy+ a velké prázdné džbány, ve kterých byly pochodně. 17 A řekl jim: „Pozorujte mě a dělejte přesně to co já. Až přijdu na kraj tábora, udělejte to samé co já. 18 Až já a všichni, kdo půjdou se mnou, zatroubíme na rohy, zatroubíte na rohy i vy, kdo budete stát kolem celého tábora, a zakřičíte: ‚Za Jehovu a za Gideona!‘“

19 Gideon se 100 muži, kteří byli s ním, přišli na kraj tábora na začátku prostřední noční hlídky,* těsně po střídání stráží. Zatroubili na rohy+ a rozbili velké džbány na vodu, které měli v ruce.+ 20 Všechny tři oddíly tedy zatroubily na rohy a rozbily džbány. V levé ruce drželi pochodně a v pravé ruce rohy. Troubili a křičeli: „Meč Jehovy a Gideona!“ 21 Byli rozestavení kolem tábora a celou tu dobu stál každý na svém místě. A všichni v táboře se dali s křikem na útěk.+ 22 Zatímco těch 300 mužů troubilo na rohy, Jehova v celém táboře obrátil meč jednoho proti druhému.+ Celé vojsko prchalo k Bet-šittě, dál k Cereře a až k okraji Abel-mecholy+ u Tabbatu.

23 A byli svoláni izraelští muži z kmenů Naftali a Ašer a z celého kmene Manasse+ a začali Midianity pronásledovat. 24 Gideon také vyslal posly do celého hornatého kraje Efrajima s výzvou: „Sejděte dolů a zaútočte na Midianity. Zabraňte jim v přístupu k vodám až po Bet-baru a v přístupu k Jordánu.“ Všichni efrajimští muži se tedy shromáždili a zmocnili se vod až k Bet-baře a také Jordánu. 25 Zajali i dvě midianská knížata, Oreba a Zeeba. Oreba zabili na Orebově skále+ a Zeeba u Zeebova vinného lisu. A dál pronásledovali Midianity+ a přinesli Orebovu a Zeebovu hlavu Gideonovi k Jordánu.

8 Potom efrajimští muži Gideonovi řekli: „Cos nám to udělal? Proč jsi nás nezavolal, když jsi šel bojovat proti Midianitům?“+ Ostře mu to vyčítali.+ 2 Ale on jim řekl: „Co jsem udělal ve srovnání s vámi? Nejsou snad Efrajimovy paběrky+ lepší než Abi-ezerovo vinobraní?+ 3 To vám Bůh vydal do rukou midianská knížata Oreba a Zeeba.+ Co jsem udělal já ve srovnání s vámi?“ Po těchto slovech se uklidnili.*

4 Pak přišel Gideon k Jordánu a překročil ho. On i jeho 300 mužů byli unavení, ale dál své nepřátele pronásledovali. 5 Když dorazili do Sukkotu, řekl místním mužům: „Dejte prosím mým mužům chléb, protože jsou unavení. Pronásleduji midianské krále Zebacha a Calmunnu.“ 6 Ale sukkotská knížata řekla: „Už ti Zebach a Calmunna padli do rukou, že bychom měli tvému vojsku dát chléb?“ 7 Gideon jim na to odpověděl: „Za tohle vás zmrskám pouštním trním a bodláčím, až mi Jehova vydá Zebacha a Calmunnu do rukou.“+ 8 Odtamtud se vydal nahoru do Penuelu a požádal místní muže o to samé, ale odpověděli mu stejně jako sukkotští. 9 Proto penuelským mužům řekl: „Až se vrátím jako vítěz,* zbořím vaši věž.“+

10 Zebach a Calmunna byli v Karkoru se svými vojsky, asi s 15 000 muži. Jenom tolik jich zůstalo z celého vojska orientálců,+ protože 120 000 mužů ozbrojených mečem už padlo. 11 Gideon pokračoval nahoru cestou kočovníků, která vedla východně od Nobachu a Jogbehy,+ a překvapil tábor nečekaným útokem. 12 Když se ti dva midianští králové, Zebach a Calmunna, dali na útěk, Gideon je pronásledoval a zajal. V celém táboře tak vyvolal paniku.

13 Joašův syn Gideon se pak vracel z boje průsmykem, který vede nahoru k Cheresu. 14 Cestou zajal mladého muže ze Sukkotu a vyslýchal ho. Mladý muž mu tedy napsal jména 77 sukkotských knížat a starších. 15 Když pak Gideon přišel k sukkotským mužům, řekl jim: „Tady jsou Zebach a Calmunna, kvůli kterým jste se mi vysmívali a říkali: ‚Už ti Zebach a Calmunna padli do rukou, že bychom měli tvým vyčerpaným mužům dát chléb?‘“+ 16 Vzal pouštní trní a bodláčí a dal sukkotským starším za vyučenou.+ 17 V Penuelu pak zbořil věž+ a muže z toho města zabil.

18 A Zebacha a Calmunny se zeptal: „Jak vypadali muži, které jste zabili na hoře Tabor?“ Odpověděli mu: „Byli ti podobní, každý vypadal jako královský syn.“ 19 Nato řekl: „Byli to moji bratři, synové mé matky. Jakože Jehova žije, kdybyste je nechali naživu, nemusel bych vás zabít.“ 20 Potom řekl svému prvorozenému synu Jeterovi: „Vstaň a zabij je!“ On ale meč nevytasil. Bál se, protože byl ještě mladý. 21 Zebach a Calmunna tedy řekli: „Ty sám vstaň a zabij nás, protože muže posuzují podle jeho síly.“* A tak je Gideon zabil+ a vzal si ozdobné půlměsíce, které měli jejich velbloudi na krku.

22 Později řekli izraelští muži Gideonovi: „Vládni nám, ty a pak i tvůj syn a tvůj vnuk, protože jsi nás osvobodil z rukou Midianitů.“+ 23 Ale Gideon jim řekl: „Nebudu vám vládnout a nebude vám vládnout ani můj syn. Bude vám vládnout Jehova.“+ 24 A pokračoval: „Ale rád bych vás o něco požádal. Každý mi dejte ze své kořisti jeden nosní kroužek.“ (Jejich nepřátelé totiž měli zlaté nosní kroužky, protože to byli Išmaelité.+) 25 Odpověděli mu: „Dáme ti je.“ A tak rozprostřeli přehoz a každý na něj hodil jeden nosní kroužek ze své kořisti. 26 Zlaté nosní kroužky, které si Gideon vyžádal, vážily 1 700 šekelů.* Kromě toho si vzal ozdobné půlměsíce, přívěsky, roucha z červenofialové vlny, která nosili midianští králové, a náhrdelníky z krků velbloudů.+

27 Gideon z toho udělal efod+ a vystavil ho ve svém městě, v Ofře.+ Celý Izrael tam efod začal uctívat,*+ takže se stal pro Gideona a jeho domácnost léčkou.+

28 Izraelité si tedy podrobili Midianity+ a ti se už proti nim znovu nepostavili.* A za Gideonových dnů byl v zemi 40 let klid.*+

29 Joašův syn Jerubbaal*+ se vrátil domů a už tam zůstal.

30 Gideon se stal otcem 70 synů,* měl totiž hodně manželek. 31 Také jeho vedlejší manželka* v Šekemu mu porodila syna a dal mu jméno Abimelek.+ 32 A Joašův syn Gideon se dožil krásného věku, a když zemřel, pohřbili ho do hrobky jeho otce Joaše v Ofře Abi-ezrovců.+

33 Jakmile Gideon zemřel, Izraelité znovu začali uctívat* Baaly+ a zvolili si za svého boha Baal-berita.+ 34 Zapomínali na Jehovu, svého Boha,+ který je osvobodil z rukou všech okolních nepřátel,+ 35 a neprojevovali věrnou lásku domácnosti Jerubbaala, tedy Gideona, za všechno to dobré, co pro Izrael udělal.+

9 Po nějaké době šel Jerubbaalův syn Abimelek+ k bratrům své matky do Šekemu a řekl jim a celé rodině svého dědečka:* 2 „Zeptejte se prosím všech šekemských vůdců:* ‚Co je pro vás lepší – aby nad vámi vládlo všech 70 Jerubbaalových synů,+ nebo aby nad vámi vládl jeden muž? A nezapomeňte, že jsme jedné krve.‘“*

3 Bratři jeho matky tedy předali jeho slova všem šekemským vůdcům a ti se přiklonili* na stranu Abimeleka. Řekli si totiž: „Je to náš bratr.“ 4 Pak mu dali 70 kousků stříbra z Baal-beritova domu*+ a Abimelek za ně najal zahálčivé a nestoudné muže, aby se k němu přidali. 5 Potom šel do domu svého otce v Ofře+ a zabil na jednom kameni své bratry,+ 70 Jerubbaalových synů. Přežil jenom Jerubbaalův nejmladší syn Jotam, protože se schoval.

6 Potom se všichni šekemští vůdci a všichni z Bet-milla shromáždili u velkého stromu, u sloupu, který byl v Šekemu, a prohlásili tam Abimeleka za krále.+

7 Když to oznámili Jotamovi, okamžitě se vydal na vrcholek hory Gerizim,+ postavil se tam a hlasitě na ně volal: „Naslouchejte mi, šekemští vůdci, a Bůh pak bude naslouchat vám.

8 Jednou se stromy sešly, aby si zvolily* krále. Řekly tedy olivovníku: ‚Vládni nám.‘+ 9 Ale olivovník jim řekl: ‚Mám přestat dávat olej,* který se používá k oslavě Boha a lidí, a jít vládnout* ostatním stromům?‘ 10 Potom stromy řekly fíkovníku: ‚Pojď, vládni nám ty.‘ 11 Ale fíkovník jim odpověděl: ‚Mám přestat nést sladké, dobré plody a jít vládnout* ostatním stromům?‘ 12 Stromy pak řekly révě: ‚Pojď, vládni nám ty.‘ 13 Réva jim odpověděla: ‚Mám přestat dávat mladé víno, které rozradostňuje Boha a lidi, a jít vládnout* stromům?‘ 14 Nakonec všechny stromy řekly trnitému keři: ‚Pojď, vládni nám ty.‘+ 15 Trnitý keř stromům odpověděl: ‚Pokud mě nad sebou opravdu dosazujete* za krále, pojďte a ukryjte se v mém stínu. Ale pokud ne, ať ze mě vyšlehne oheň a pohltí libanonské cedry.‘

16 Jednali jste upřímně a čestně, když jste Abimeleka dosadili za krále?+ Prokázali jste Jerubbaalovi a jeho domácnosti dobro? Zachovali jste se k němu tak, jak si to zasloužil? 17 Když za vás můj otec bojoval,+ riskoval svůj život,* aby vás zachránil z rukou Midianitů.+ 18 Ale vy jste se dnes postavili proti domácnosti mého otce a zabili jste na jednom kameni jeho 70 synů.+ A pak jste Abimeleka, syna otcovy otrokyně,+ dosadili za krále nad šekemskými vůdci jen proto, že to je váš bratr. 19 Pokud jste tedy dnes s Jerubbaalem a jeho domácností jednali upřímně a čestně, radujte se z Abimeleka a on ať se raduje z vás. 20 Ale pokud ne, ať vyšlehne oheň z Abimeleka a pohltí šekemské vůdce a Bet-millo+ a ať vyšlehne oheň z šekemských vůdců a z Bet-milla a pohltí Abimeleka.“+

21 Pak Jotam+ utekl do Beeru a usadil se tam, protože se svého bratra Abimeleka bál.

22 Abimelek panoval* nad Izraelem tři roky. 23 Potom Bůh dovolil, aby vzniklo nepřátelství* mezi Abimelekem a šekemskými vůdci, a ti Abimeleka zradili. 24 Bylo to proto, aby násilí spáchané na 70 Jerubbaalových synech bylo pomstěno a viníci tak zaplatili za prolitou krev – Abimelek za zabití svých bratrů+ a šekemští vůdci za to, že ho v tom podporovali. 25 Šekemští vůdci postavili na vrcholcích hor muže do zálohy, aby na Abimeleka číhali, a ti oloupili každého, kdo kolem nich procházel. Časem se o tom Abimelek dozvěděl.

26 Potom přišel do Šekemu+ Ebedův syn Gaal se svými bratry a získal si důvěru šekemských vůdců. 27 Obyvatelé Šekemu vyšli z města, sbírali hrozny na svých vinicích a šlapali je. Uspořádali slavnost a pak vešli do domu svého boha,+ jedli a pili a proklínali Abimeleka. 28 Tehdy Ebedův syn Gaal řekl: „Kdo je Abimelek a kdo je Šekem,* že bychom jim měli sloužit? Není Abimelek syn Jerubbaala+ a není Zebul jeho zmocněnec? Služte radši synům Chamora, Šekemova otce. Proč bychom měli sloužit Abimelekovi? 29 Kdybych tomuto lidu velel já, Abimeleka bych svrhl.“ Pak Abimeleka vyzval: „Zvětši své vojsko a vytáhni do boje.“

30 Když Zebul, kníže toho města, uslyšel slova Ebedova syna Gaala, rozčílil se. 31 Vyslal tedy tajně* k Abimelekovi posly se vzkazem: „Ebedův syn Gaal a jeho bratři jsou teď v Šekemu a podněcují město ke vzpouře proti tobě. 32 Vydej se v noci se svými muži na cestu a čekejte v záloze u města. 33 Brzy ráno, hned jak vyjde slunce, vstaň a zaútoč na město. A když proti tobě Gaal se svými muži vytáhne, udělej, co můžeš, abys ho porazil.“*

34 Abimelek a všichni jeho muži se tedy v noci vydali na cestu. Rozdělili se do čtyř oddílů a čekali v záloze nedaleko Šekemu. 35 Když Ebedův syn Gaal vyšel a postavil se u vchodu do městské brány, Abimelek a jeho muži vstali ze zálohy. 36 Když je Gaal zahlédl, řekl Zebulovi: „Podívej se, z vrcholků hor sestupují lidé.“ Ale Zebul mu řekl: „To nejsou lidé, to jsou jenom stíny hor.“

37 Gaal po chvíli řekl: „Podívej se, lidé sestupují z vrchu uprostřed krajiny a jeden oddíl přichází cestou od velkého stromu Meonenim.“ 38 Zebul mu řekl: „Už jsi zapomněl, co jsi říkal? Vychloubal ses: ‚Kdo je Abimelek, že bychom mu měli sloužit?‘+ Nejsou to ti, proti kterým jsi mluvil? Vytáhni a bojuj proti nim.“

39 A tak Gaal vyšel v čele šekemských vůdců a začal bojovat s Abimelekem. 40 Abimelek ho zahnal na útěk a pronásledoval ho. A zůstalo mnoho pobitých, leželi až po vchod do městské brány.

41 Abimelek dál bydlel v Arumě a Zebul+ vyhnal Gaala a jeho bratry ze Šekemu. 42 Příští den vyšli lidé z města a Abimelek se o tom dozvěděl. 43 Vzal proto své muže, rozdělil je do tří oddílů a číhal s nimi v záloze. Když uviděl, jak lidé vychází z města, zaútočil na ně a pobil je. 44 Abimelek a muži, kteří byli s ním, vyrazili do útoku a postavili se ke vchodu do městské brány. Dva oddíly mezitím zaútočily na všechny, kdo byli mimo město, a pobily je. 45 Abimelek bojoval proti městu celý den a dobyl ho. Zabil jeho obyvatele a pak město zbořil+ a posypal solí.

46 Když se o tom doslechli všichni vůdci šekemské věže, okamžitě šli do sklepení* El-beritova domu.*+ 47 Jakmile se Abimelek dozvěděl, že jsou všichni vůdci šekemské věže pohromadě, 48 vyšel se všemi svými muži na horu Calmon. Vzal do ruky sekeru, odsekl ze stromu větev, dal si ji na rameno a řekl svým mužům: „To, co jste viděli dělat mě, udělejte rychle i vy!“ 49 A tak si každý muž odsekl větev a šel za Abimelekem. Potom větvemi obložili sklepení a zapálili ho, takže zemřeli i všichni lidé ze šekemské věže, asi 1 000 mužů a žen.

50 Abimelek pak šel do Tebece, utábořil se u něj a dobyl ho. 51 Uprostřed města stála opevněná věž, kam utekli všichni muži a ženy a všichni městští vůdci. Zavřeli se tam a vyšli na střechu. 52 Abimelek se dostal k věži a zaútočil na ni. Když se přiblížil k jejímu vchodu, aby ji podpálil, 53 nějaká žena mu na hlavu shodila mlýnský kámen a rozdrtila mu lebku.+ 54 Rychle zavolal sloužícího, který mu nosil zbraně, a řekl mu: „Vytas meč a zabij mě, aby o mně neříkali: ‚Zabila ho žena.‘“ Jeho sloužící ho tedy probodl a on zemřel.

55 Když izraelští muži viděli, že je Abimelek mrtvý, všichni se vrátili domů. 56 Tak Bůh odplatil Abimelekovi za zlo, které způsobil svému otci tím, že zabil svých 70 bratrů.+ 57 I šekemským mužům Bůh odplatil za všechno jejich zlo. Tak se na nich splnilo prokletí Jerubbaalova+ syna Jotama.+

10 Po smrti Abimeleka povstal k záchraně Izraele Tola, syn Puy, syna Doda, muž z kmene Isachar.+ Žil v Šamiru v hornatém kraji Efrajima 2 a soudil Izrael 23 let. Potom zemřel a pohřbili ho v Šamiru.

3 Po něm povstal Gileaďan Jair a soudil Izrael 22 let. 4 Měl 30 synů, kteří jezdili na 30 oslech a měli 30 měst. Ta jsou v gileadské zemi a dodnes se jim říká Chavvot-jair.+ 5 Potom Jair zemřel a pohřbili ho v Kamonu.

6 A Izraelité znovu začali dělat to, co je špatné v Jehovových očích,+ a začali sloužit Baalům,+ sochám Aštoret, aramejským,* sidonským a moabským bohům+ a také bohům Ammonitů+ a Filištínů.+ Opustili Jehovu a nesloužili mu. 7 Kvůli tomu proti Izraeli vzplanul Jehovův hněv a on je vydal* do rukou Filištínů a Ammonitů.+ 8 V tom roce proto Izraelity drtili a krutě utlačovali. Osmnáct let utlačovali všechny Izraelity, kteří žili za Jordánem v zemi Amorejců, v Gileadu. 9 Ammonité překračovali Jordán, aby bojovali i proti kmenům Juda, Benjamín a Efrajim. Izraelité se dostali do velké tísně. 10 Začali tedy volat k Jehovovi o pomoc+ a říkali: „Hřešili jsme proti tobě, náš Bože, když jsme tě opustili a sloužili Baalům.“+

11 Ale Jehova Izraelitům řekl: „Nezachraňoval jsem vás snad, když vás utlačovali Egypťané,+ Amorejci,+ Ammonité, Filištíni,+ 12 Sidonci, Amalekité a Midianité? Když jste ke mně volali, vysvobozoval jsem vás z jejich rukou. 13 Ale vy jste mě zase opustili a sloužili jste jiným bohům.+ Proto vás už nezachráním.+ 14 Jděte k bohům, které jste si zvolili, a volejte o pomoc k nim.+ Ať vás zachrání oni, když jste teď v tísni.“+ 15 Ale Izraelité Jehovovi řekli: „Hřešili jsme. Udělej s námi, co uznáš za vhodné. Jen nás dnes prosím vysvoboď.“ 16 A odstranili ze svého středu cizí bohy a začali sloužit Jehovovi,+ takže se už nedokázal dívat na* jejich utrpení.+

17 Po nějaké době byli Ammonité+ svoláni k boji a utábořili se v Gileadu. Izraelité se tedy shromáždili a utábořili se v Micpě. 18 Lid a gileadská knížata se mezi sebou domlouvaly: „Kdo nás povede v boji proti Ammonitům?+ Ať se stane vůdcem všech obyvatel Gileadu.“

11 Gileaďan Jefta+ byl silný bojovník. Byl synem prostitutky a jeho otcem byl Gilead. 2 Ale Gileadovi porodila syny i jeho manželka. Když vyrostli, vyhnali Jeftu a řekli mu: „Z majetku našeho otce nebudeš nic dědit, protože jsi syn jiné ženy.“ 3 Jefta tedy od svých bratrů utekl a usadil se v zemi Tob. Tam se k němu přidávali muži, kteří neměli co dělat, a podnikali s ním výpady proti nepřátelům.

4 Po nějaké době začali Ammonité bojovat proti Izraeli.+ 5 Když na Izrael zaútočili, gileadští starší se okamžitě vydali za Jeftou, aby ho přivedli zpátky ze země Tob. 6 Řekli mu: „Pojď, staň se naším velitelem, abychom mohli bojovat proti Ammonitům.“ 7 Ale Jefta gileadským starším řekl: „Copak jste mě právě vy z nenávisti nevyhnali z domu mého otce?+ A teď, když jste v tísni, za mnou přicházíte?“ 8 Gileadští starší mu odpověděli: „Máš pravdu, ale když teď půjdeš s námi a budeš bojovat proti Ammonitům, staneš se naším vůdcem, vůdcem všech obyvatel Gileadu.“+ 9 Jefta tedy gileadským starším řekl: „Dobře, když mě přivedete zpět, abych bojoval proti Ammonitům, a Jehova mi je vydá do rukou, opravdu se stanu vaším vůdcem.“ 10 Gileadští starší na to Jeftovi řekli: „Ať je Jehova mezi námi svědkem,* pokud neuděláme, co říkáš.“ 11 Jefta tedy šel s gileadskými staršími a lid ho dosadil za svého vůdce a velitele. A Jefta zopakoval všechna svá slova před Jehovou v Micpě.+

12 Jefta potom k ammonskému+ králi vyslal posly se vzkazem: „Co proti mně máš,* že jsi přitáhl, abys napadl mou zemi?“ 13 Ammonský král tedy Jeftovým poslům odpověděl: „Přitáhl jsem proto, že když Izraelité vyšli z Egypta,+ zabrali mou zemi od Arnonu+ po Jabbok a až k Jordánu.+ Teď mi ji po dobrém vrať.“ 14 Ale Jefta vyslal posly zpátky k ammonskému králi, 15 aby mu vzkázali:

„Toto říká Jefta: ‚Izraelité nezabrali zemi Moabců+ ani zemi Ammonitů.+ 16 Když vyšli z Egypta, šli pustinou až k Rudému moři+ a dostali se do Kadeše.+ 17 Tehdy Izraelité vyslali posly k edomskému+ králi se vzkazem: „Nech nás prosím projít svou zemí.“ Ale edomský král je nevyslyšel. Vyslali posly také k moabskému+ králi, ale ani on jim to nedovolil. Izraelité proto zůstali v Kadeši.+ 18 Když šli pustinou, území Edomu+ a Moabu obešli. Putovali východně od Moabu+ a utábořili se u Arnonu. Hranici Moabu+ nepřekročili, tu totiž tvořil Arnon.

19 Pak Izraelité vyslali posly k amorejskému králi Sichonovi, který vládl v Chešbonu, a řekli mu: „Dovol nám prosím projít tvou zemí na místo, kam jdeme.“+ 20 Ale Sichon nedůvěřoval Izraelitům, že chtějí jenom přejít přes jeho území. Shromáždil tedy celé své vojsko, utábořil se v Jahacu a bojoval proti nim.+ 21 Nato Jehova, Bůh Izraele, vydal Sichona a celé jeho vojsko do rukou Izraelitů, takže je porazili a zmocnili se celé země Amorejců, kteří žili v té oblasti.+ 22 Zmocnili se celého území Amorejců od Arnonu po Jabbok a od pustiny po Jordán.+

23 Byl to Jehova, Bůh Izraele, kdo Amorejce vyhnal před svým lidem.+ A ty teď chceš Izraelity vyhnat? 24 Copak to není tak, že obsadíš tu zemi, kterou ti dá tvůj bůh Kemoš?+ Tak i my vyženeme každého, koho před námi vyžene náš Bůh Jehova.+ 25 A jsi snad lepší než moabský král Balak,+ Cipporův syn? Přel se snad on někdy s Izraelem nebo proti němu bojoval? 26 Izraelité bydlí v Chešbonu a okolních vesnicích,*+ v Aroeru a okolních vesnicích a ve všech městech na březích Arnonu už 300 let. Proč jste se za tu dobu nikdy nepokusili ta města dobýt zpět?+ 27 Já jsem se proti tobě neprohřešil, ale ty jednáš špatně, když na mě chceš zaútočit. Ať dnes Izraelity a Ammonity rozsoudí soudce Jehova.‘“+

28 Ale ammonský král nenaslouchal tomu, co mu Jefta vzkázal.

29 Na Jeftu začal působit Jehovův duch+ a on prošel Gileadem a územím kmene Manasse do gileadské Micpy*+ a odtamtud vytáhl proti Ammonitům.

30 Pak Jefta Jehovovi slavnostně slíbil:+ „Pokud mi Ammonity vydáš do rukou, 31 potom ten, kdo mi první vyjde vstříc ze dveří mého domu, až se vrátím jako vítěz* z boje proti Ammonitům, bude patřit tobě,+ Jehovo, a dám ho jako zápalnou oběť.“*+

32 Jefta tedy vytáhl do boje proti Ammonitům a Jehova mu je vydal do rukou. 33 Způsobil jim velkou porážku na území od Aroeru po Minnit a až po Abel-keramim, dobyl tam 20 měst. Tak si Izraelité Ammonity podrobili.

34 Nakonec Jefta přišel ke svému domu v Micpě+ a vtom mu vyšla vstříc jeho dcera, hrála na tamburínu a tančila! Byla jeho jediným dítětem, kromě ní neměl syna ani dceru. 35 Když ji uviděl, roztrhl si oděv a zvolal: „Ach ne, dcero moje! Hluboce jsi mě ranila,* protože právě tebe teď musím poslat pryč. Dal jsem Jehovovi slib a nemůžu ho zrušit.“+

36 Ale ona mu řekla: „Můj otče, pokud jsi dal Jehovovi slib, udělej se mnou to, co jsi slíbil,+ protože Jehova ti pomohl pomstít se tvým nepřátelům Ammonitům.“ 37 Potom svému otci řekla: „Prosím tě o jednu věc: Dovol mi odejít na dva měsíce do hor, abych mohla se svými přítelkyněmi oplakat to, že se nikdy nevdám.“*

38 „Jdi,“ odpověděl jí. Tak jí dovolil na dva měsíce odejít s jejími přítelkyněmi do hor, aby mohla oplakávat to, že se nikdy nevdá. 39 Po dvou měsících se vrátila ke svému otci a on splnil slavnostní slib, který vzhledem k ní dal.+ Nikdy neměla pohlavní styk s mužem. A v Izraeli se stalo zvykem,* 40 že mladé Izraelitky chodívaly rok co rok, čtyři dny v roce, chválit dceru Gileaďana Jefty.

12 Potom byli svoláni efrajimští muži. Překročili řeku, přišli do Cafonu* a řekli Jeftovi: „Proč jsi nás nezavolal, když jsi šel bojovat proti Ammonitům?+ Podpálíme tvůj dům i s tebou.“ 2 Ale Jefta jim řekl: „Když jsme já a můj lid měli velký konflikt s Ammonity, žádal jsem vás o pomoc, ale vy jste mě z jejich rukou neosvobodili. 3 Viděl jsem, že mi nepomůžete, a proto jsem se rozhodl nasadit svůj život* a vytáhnout proti Ammonitům,+ a Jehova mi je vydal do rukou. Tak proč jste dnes přišli proti mně bojovat?“

4 Jefta tedy shromáždil všechny gileadské+ muže a bojovali s Efrajimovci a porazili je. Efrajimovci předtím řekli: „Vy, Gileaďané, sice žijete na území Efrajima a Manasseho, ale jste jenom utečenci z Efrajima.“ 5 A gileadští muži obsadili jordánské brody,+ aby Efrajimovcům zabránili uniknout. Vždycky když nějaký Efrajimovec řekl: „Nechte mě přejít na druhou stranu“, gileadští muži se ho zeptali: „Jsi Efrajimovec?“ Když odpověděl: „Ne“, 6 vyzvali ho: „Tak řekni šibbolet.“ Ale on řekl „sibbolet“, protože to slovo nedokázal správně vyslovit. Nato ho tam u jordánských brodů chytili a zabili. A tak tehdy padlo 42 000 Efrajimovců.

7 Gileaďan Jefta soudil Izrael šest let. Potom zemřel a pohřbili ho v jeho městě v Gileadu.

8 Po něm soudil Izrael Ibcan z Betléma.+ 9 Měl 30 synů a 30 dcer. Svoje dcery provdal za muže z jiných rodů a pro své syny přivedl 30 žen odjinud. A soudil Izrael sedm let. 10 Potom Ibcan zemřel a pohřbili ho v Betlémě.

11 Po něm se stal soudcem v Izraeli Zebulonovec Elon. Soudil Izrael deset let. 12 Pak Zebulonovec Elon zemřel a pohřbili ho v Aijalonu na území Zebulona.

13 Po něm soudil Izrael Abdon, syn Piratoňana Hillela. 14 Měl 40 synů a 30 vnuků, kteří jezdili na 70 oslech. Soudil Izrael osm let. 15 Potom Abdon, syn Piratoňana Hillela, zemřel a pohřbili ho v Piratonu, v pohoří Amalekitů+ na území Efrajima.

13 Izraelité znovu začali dělat to, co je špatné v Jehovových očích,+ a proto je Jehova vydal na 40 let do rukou Filištínů.+

2 V té době žil jeden muž z Cory,+ který se jmenoval Manoach+ a pocházel z kmene Dan.+ Jeho manželka byla neplodná a bezdětná.+ 3 Jednoho dne se té ženě objevil Jehovův anděl a řekl jí: „I když jsi neplodná a bezdětná, otěhotníš a porodíš syna.+ 4 Odteď si dávej pozor, abys nepila víno ani jiný alkohol+ a nejedla nic nečistého.+ 5 Otěhotníš a porodíš syna. Jeho hlavy se nesmí dotknout břitva,+ protože bude od narození* Božím nazirejcem a bude zachraňovat Izrael z rukou Filištínů.“+

6 Žena pak šla za svým manželem a řekla mu: „Přišel ke mně muž pravého Boha a vypadal jako anděl pravého Boha, vzbuzoval velkou bázeň. Neptala jsem se ho, odkud je, ani mi neřekl své jméno.+ 7 Ale řekl mi: ‚Otěhotníš a porodíš syna. Odteď nepij víno ani jiný alkohol a nejez nic nečistého, protože to dítě bude od narození* až do smrti Božím nazirejcem.‘“

8 Manoach se obrátil na Jehovu s úpěnlivou prosbou: „Promiň, Jehovo. Ať muž pravého Boha, kterého jsi poslal, přijde prosím znovu a poučí nás, jak máme to dítě, které se narodí, vychovávat.“ 9 Pravý Bůh tedy Manoacha vyslyšel a anděl pravého Boha k té ženě přišel znovu. Seděla na poli a její manžel Manoach s ní nebyl. 10 Rychle za ním běžela a řekla mu: „Objevil se mi ten muž, který ke mně tehdy přišel.“+

11 Manoach vstal, šel se svou manželkou k tomu muži a zeptal se ho: „Ty jsi ten muž, který mluvil s mou manželkou?“ Odpověděl mu: „Ano.“ 12 Potom Manoach řekl: „Kéž se tvá slova splní! Jak bude to dítě žít a co bude dělat?“+ 13 Jehovův anděl Manoachovi odpověděl: „Ať se tvoje manželka vyhýbá všemu, o čem jsem s ní mluvil.+ 14 Neměla by jíst nic, co pochází z vinné révy, neměla by pít víno ani jiný alkohol+ a neměla by jíst nic nečistého.+ Ať dodržuje všechno, co jsem jí přikázal.“

15 Manoach pak Jehovovu andělovi řekl: „Zůstaň tady prosím a dovol, abychom pro tebe připravili kůzle.“+ 16 Jehovův anděl mu ale odpověděl: „I když tady zůstanu, nebudu nic jíst. Ale pokud chceš předložit zápalnou oběť Jehovovi, můžeš to udělat.“ Manoach nevěděl, že to je Jehovův anděl. 17 Potom se Jehovova anděla zeptal: „Jak se jmenuješ?+ Rádi bychom ti vzdali poctu, až se tvé slovo splní.“ 18 Jehovův anděl mu však řekl: „Proč se mě ptáš na jméno? Je neobyčejné.“

19 Potom vzal Manoach kůzle a obilnou oběť a obětoval to na skále Jehovovi. Ten před očima Manoacha a jeho manželky udělal něco úžasného. 20 Zatímco plameny z oltáře stoupaly k nebi, Jehovův anděl vystoupil v těch plamenech vzhůru. Jakmile to Manoach a jeho manželka uviděli, padli tváří k zemi. 21 Tehdy si Manoach uvědomil, že to byl Jehovův anděl. A Jehovův anděl se jim už znovu neobjevil.+ 22 Manoach potom své manželce řekl: „Určitě zemřeme, protože jsme viděli Boha.“+ 23 Ona mu ale odpověděla: „Kdyby nás chtěl Jehova usmrtit, nepřijal by od nás zápalnou+ a obilnou oběť, neukázal by nám to všechno ani by nám neřekl nic z toho, co jsme slyšeli.“

24 Ta žena pak porodila syna a dala mu jméno Samson.+ Chlapec rostl a Jehova mu žehnal. 25 Za nějakou dobu ho v Machane-danu+ mezi Corou a Eštaolem+ začal podněcovat Jehovův duch.+

14 Samson potom sešel do Timnahu a uviděl tam jednu Filištínku.* 2 Když se vrátil, řekl svému otci a matce: „V Timnahu se mi líbila jedna Filištínka. Chci, abyste mi ji vzali za manželku.“ 3 Ale jeho rodiče mu řekli: „Copak si nemůžeš najít ženu mezi svými příbuznými? Ani v celém našem národu?+ To si musíš brát manželku z neobřezaných Filištínů?“ Ale Samson svému otci řekl: „Vezmi mi ji, protože ona je pro mě* ta pravá.“ 4 Jeho rodiče si neuvědomovali, že to je od Jehovy. Ten totiž hledal záminku k tomu, aby mohl zasáhnout proti Filištínům, kteří v té době panovali nad Izraelem.+

5 A tak se Samson vydal se svým otcem a matkou dolů do Timnahu. Když přišel k vinicím Timnahu, náhle na něj s řevem zaútočil lev.* 6 Tehdy ho posílil Jehovův duch,+ takže lva holýma rukama roztrhl, jako by to bylo jen kůzle. Ale otci ani matce o tom neřekl. 7 Potom přišel dolů do Timnahu, a když si s tou ženou promluvil, viděl, že je pro něj stále ta pravá.+

8 Když se pro ni po nějaké době vracel, aby si ji vzal domů,+ odbočil z cesty, aby se podíval na mrtvého lva. A v mrtvole byl včelí roj a med. 9 Nabral si tedy med do dlaní a při chůzi ho jedl. Když se znovu připojil ke svému otci a matce, dal trochu i jim. Neřekl jim ale, že ho nabral z mrtvoly lva.

10 Jeho otec zašel za tou ženou a Samson tam uspořádal hostinu, protože tak to ženichové dělávali. 11 Když přišel, dali mu 30 družbů, aby ho doprovázeli. 12 Samson jim řekl: „Chtěl bych vám dát hádanku. Pokud ji během sedmi dnů hostiny uhodnete, dám vám 30 lněných a 30 jiných oděvů. 13 Ale pokud ji neuhodnete, dáte 30 lněných a 30 jiných oděvů vy mně.“ Odpověděli mu: „Řekni nám svou hádanku, chceme ji slyšet.“ 14 A tak jim řekl:

Tři dny se jim nedařilo tu hádanku vyřešit. 15 Čtvrtý den řekli Samsonově manželce: „Vymysli něco na svého manžela,+ aby ti prozradil odpověď na tu hádanku. Jinak tebe i domácnost tvého otce upálíme. To jste nás sem pozvali proto, abyste nás obrali o majetek?“ 16 Samsonova manželka tedy před ním plakala a říkala: „Ty mě nenávidíš. Vůbec mě nemiluješ.+ Dal jsi lidem z mého národa hádanku, ale mně jsi odpověď neřekl.“ Odpověděl jí: „Neřekl jsem ji ani vlastnímu otci a matce! Tak proč bych ji měl prozradit tobě?“ 17 Ona ale před ním plakala po zbytek té sedmidenní hostiny. Protože na něj tak naléhala, sedmý den jí nakonec odpověď prozradil. A ona ji řekla lidem ze svého národa.+ 18 Sedmý den před západem slunce* mu tedy muži z toho města řekli:

Odpověděl jim:

19 Tehdy ho posílil Jehovův duch+ a on sešel do Aškalonu,+ zabil tam 30 mužů, sebral jim oděvy a dal je těm, kdo mu řekli odpověď na hádanku.+ Potom se rozzuřený vrátil do domu svého otce.

20 Samsonovu manželku+ pak dali jednomu z jeho družbů.+

15 Po nějaké době, když se sklízela pšenice, vzal Samson kůzle a šel navštívit svou manželku. Řekl: „Chci jít ke své manželce do ložnice.“* Ale její otec mu to nedovolil. 2 Řekl: „Myslel jsem si, že se ti zprotivila,+ a tak jsem ji dal tvému družbovi.+ Není snad její mladší sestra hezčí než ona? Vezmi si ji prosím místo ní.“ 3 Samson však řekl: „Tentokrát mě Filištíni nebudou moct obvinit, že jsem jim uškodil neoprávněně.“

4 Samson tedy šel a pochytal 300 lišek. Potom vzal pochodně, otočil vždy dvě lišky ocasy k sobě a mezi jejich ocasy připevnil pochodeň. 5 Pak pochodně zapálil a poslal lišky do obilných polí, která patřila Filištínům. Zapálil tak všechno od snopu po stojící obilí a také vinice a olivové háje.

6 „Kdo to udělal?“ ptali se Filištíni. Řekli jim: „Byl to Samson, zeť toho Timňana, protože ten mu vzal manželku a dal ji jeho družbovi.“+ Nato Filištíni šli a tu ženu i jejího otce upálili.+ 7 Samson jim řekl: „Když jednáte takhle, tak já nepřestanu, dokud se vám nepomstím.“+ 8 Potom je zabíjel jednoho po druhém* a pobil jich velké množství. Pak sestoupil dolů a usadil se v jeskyni* ve skalním útesu Etam.

9 Za čas Filištíni přitáhli na území Judy, utábořili se tam a pohybovali se po Lechi.+ 10 „Proč jste proti nám přitáhli?“ ptali se judští muži. Odpověděli jim: „Přišli jsme, abychom zajali* Samsona a udělali mu to, co udělal on nám.“ 11 A tak 3 000 judských mužů sešlo k jeskyni* ve skalním útesu Etam a řekli Samsonovi: „Copak nevíš, že nad námi Filištíni panují?+ Proč jsi nám to udělal?“ Odpověděl jim: „Co udělali oni mně, to jsem já udělal jim.“ 12 Řekli mu: „Přišli jsme tě zajmout* a vydat Filištínům.“ Samson na to řekl: „Přísahejte mi, že vy sami mě nenapadnete.“ 13 Řekli mu: „Ne, jen tě svážeme a vydáme tě jim. Nezabijeme tě.“

Spoutali ho tedy dvěma novými provazy a odvedli ho od skalního útesu. 14 Když došel do Lechi a Filištíni ho uviděli, začali vítězoslavně křičet. Tehdy ho posílil Jehovův duch+ a provazy, které měl kolem paží, se přetrhly jako nitě sežehnuté ohněm a pouta mu spadla z rukou.+ 15 Sáhl po čerstvé* oslí čelisti, kterou tam našel, a pobil s ní 1 000 mužů.+ 16 Samson potom řekl:

„Oslí čelistí – hromada, dvě hromady!

Oslí čelistí jsem pobil 1 000 mužů.“+

17 Po těch slovech odhodil čelist a nazval to místo Ramat-lechi.*+ 18 Pak dostal velkou žízeň a volal k Jehovovi: „To ty jsi dal svému sluhovi toto velké vítězství. A teď mám umřít žízní a padnout do rukou těch neobřezanců?“ 19 Bůh tedy rozpoltil prohlubeň, která byla v Lechi, a začala z ní vytékat voda.+ Když se Samson napil, vrátila se mu síla* a ožil. Proto nazval ten pramen En-hakkore.* Je v Lechi až dodnes.

20 Samson soudil Izrael za dnů Filištínů 20 let.+

16 Jednou se Samson vydal do Gazy. Uviděl tam prostitutku a vešel do jejího domu. 2 Ke Gazanům se dostala zpráva: „Přišel sem Samson.“ Obklíčili tedy to místo a celou noc na něj číhali v městské bráně. Celou tu noc byli potichu a říkali si: „Až se rozední, zabijeme ho.“

3 Samson tam ale ležel jen do půlnoci. O půlnoci vstal, popadl vrata městské brány a vytrhl je i se závorou a dvěma postranními trámy. Dal si je na ramena a vynesl je na vrchol hory, která je naproti Hebronu.

4 Po nějaké době se zamiloval do jedné ženy z údolí* Sorek, která se jmenovala Delila.+ 5 Přišli za ní tedy filištínští vládci a řekli jí: „Obelsti* ho+ nějak a zjisti, v čem spočívá jeho velká síla a jak ho můžeme přemoct, svázat a ovládnout. Každý z nás ti za to dá 1 100 kousků stříbra.“

6 Delila později Samsonovi řekla: „Prozraď mi prosím: Z čeho pochází tvoje velká síla a čím je možné tě svázat a ovládnout?“ 7 Samson jí řekl: „Pokud mě svážou sedmi čerstvými šlachami,* které ještě nevyschly, zeslábnu a budu jako obyčejný člověk.“ 8 Filištínští vládci tedy Delile přinesli sedm čerstvých šlach, které ještě nevyschly, a ona ho jimi svázala. 9 Ve vnitřní místnosti byli ukrytí muži. „Samsone, jdou po tobě Filištíni!“ zavolala na něj. Nato šlachy roztrhl – tak snadno, jako se roztrhne nit,* když se jí dotkne plamen.+ A tajemství jeho síly zůstalo neodhalené.

10 Delila potom Samsonovi řekla: „Ty jsi mě podvedl,* lhal jsi mi! Teď mi prosím prozraď, čím je možné tě svázat.“ 11 Řekl jí tedy: „Pokud mě svážou novými provazy, které se zatím nepoužily k žádné práci, zeslábnu a budu jako obyčejný člověk.“ 12 A tak Delila vzala nové provazy, svázala ho jimi a zakřičela: „Samsone, jdou po tobě Filištíni!“ (Ve vnitřní místnosti byli celou dobu ukrytí muži.) Nato Samson provazy na svých pažích zpřetrhal, jako by to byly nitě.+

13 Delila mu pak řekla: „Až doteď jsi mě klamal a lhal jsi mi.+ Prozraď mi, čím je možné tě svázat.“ Odpověděl jí: „Stačí, když mých sedm copů vpleteš do osnovy tkalcovského stavu.“ 14 Upevnila je tedy kolíkem a zavolala na něj: „Samsone, jdou po tobě Filištíni!“ On se probudil ze spánku a vytrhl tkalcovský kolík i s osnovou.

15 A znovu mu vyčítala: „Jak můžeš říkat: ‚Miluji tě‘,+ když svým srdcem nejsi se mnou? Už třikrát jsi mě oklamal a neřekl jsi mi, v čem spočívá tvoje velká síla.“+ 16 Den co den na něj naléhala a dotírala, až ho to k smrti unavilo.+ 17 Nakonec jí to tedy prozradil: „Mé hlavy se ještě nikdy nedotkla břitva, protože jsem od narození* Boží nazirejec.+ Kdyby mi někdo hlavu oholil, ztratil bych svou sílu, zeslábl bych a byl bych jako všichni ostatní.“

18 Když Delila viděla, že jí otevřel srdce, okamžitě poslala vzkaz filištínským vládcům:+ „Tentokrát přijďte, protože mi to prozradil.“ Filištínští vládci za ní tedy přišli a přinesli s sebou peníze. 19 Delila uspala Samsona na klíně a zavolala jednoho muže, který mu pak oholil jeho sedm copů. Tak ho přemohla, protože ztratil svou sílu. 20 Pak zakřičela: „Samsone, jdou po tobě Filištíni!“ Samson se probudil a řekl si: „Osvobodím se a vyváznu jako jindy.“+ Nevěděl ale, že ho Jehova opustil. 21 Filištíni ho tedy zajali, vypíchli mu oči a odvedli ho dolů do Gazy. Tam ho spoutali měděnými okovy a ve vězení musel mlít obilí. 22 Vlasy mu však po oholení začaly znovu růst.+

23 Po nějaké době se filištínští vládci shromáždili, aby předložili velkou oběť svému bohu Dagonovi+ a aby slavili. Říkali: „Náš bůh nám vydal do rukou našeho nepřítele Samsona!“ 24 Když lidé uviděli sochu svého boha, začali ho chválit a říkali: „Náš bůh nám vydal do rukou našeho nepřítele, který pustošil naši zemi+ a pozabíjel tolik našich lidí.“+

25 Protože byli v dobré náladě, řekli: „Přiveďte Samsona, ať se pobavíme.“ Přivedli ho tedy z vězení, aby je bavil, a postavili ho mezi sloupy. 26 Samson řekl chlapci, který ho držel za ruku: „Nech mě nahmatat sloupy, které podpírají tento dům, abych se o ně mohl opřít.“ 27 (Mimochodem, dům byl plný mužů a žen. Byli tam všichni filištínští vládci a na střeše bylo asi 3 000 lidí, kteří se na Samsona dívali a bavili se na jeho účet.)

28 Pak Samson+ volal k Jehovovi: „Svrchovaný pane Jehovo, vzpomeň si na mě prosím a posilni mě+ prosím ještě tentokrát, Bože, ať se můžu Filištínům pomstít za jedno ze svých dvou očí.“+

29 Nato se Samson opřel o dva prostřední sloupy, které podpíraly dům. Do jednoho se zapřel pravou rukou a do druhého levou. 30 A zvolal: „Ať zemřu s Filištíny!“ Potom se zapřel vší silou a dům spadl na filištínské vládce a na všechny, kdo v něm byli.+ A tak při své smrti zabil víc Filištínů než během svého života.+

31 Později přišli jeho bratři a celá rodina jeho otce, vzali jeho tělo a pohřbili ho mezi Corou+ a Eštaolem v hrobce jeho otce Manoacha.+ Samson soudil Izrael 20 let.+

17 V hornatém kraji Efrajima+ žil muž, který se jmenoval Micheáš. 2 Jednou řekl své matce: „Pamatuješ na těch 1 100 kousků stříbra, které ti někdo vzal a kvůli kterým jsi v mé přítomnosti vyslovila kletbu? To stříbro je u mě, to já jsem ho vzal.“ Jeho matka na to řekla: „Kéž Jehova mému synovi požehná.“ 3 Vrátil jí tedy těch 1 100 kousků stříbra, ale ona mu řekla: „Dám* to stříbro Jehovovi. Chci, aby se za něj udělaly dvě sochy, které budou tvoje, jedna vytesaná a druhá odlitá z kovu.+ Dávám ti ho tedy zpátky.“

4 A tak potom, co Micheáš vrátil stříbro své matce, vzala z něj 200 kousků a dala je stříbrotepci. Ten udělal dvě sochy, jednu vytesal a druhou odlil z kovu, a umístili je do Micheášova domu. 5 Ten muž, Micheáš, měl svatyni. Udělal efod+ a sošky terafim*+ a pověřil* jednoho ze svých synů, aby mu sloužil jako kněz.+ 6 V té době neměl Izrael krále.+ Každý dělal to, co považoval za správné.*+

7 V Betlémě+ na území Judy žil jeden mladý muž a byl to Levita.+ Nějakou dobu bydlel mezi Judovci, 8 ale potom z Betléma odešel, aby se usadil někde jinde. Při svém putování došel do hornatého kraje Efrajima k Micheášovu domu.+ 9 „Odkud přicházíš?“ zeptal se ho Micheáš. Odpověděl mu: „Jsem Levita z judského Betléma a hledám místo, kde bych se usadil.“ 10 Micheáš mu tedy řekl: „Zůstaň u mě a služ mi jako rádce* a kněz. Budu ti dávat deset kousků stříbra ročně, oblečení a stravu.“ A tak Levita vešel do jeho domu. 11 Tento mladý muž souhlasil, že u Micheáše zůstane, a stal se pro něj jakoby jedním z jeho synů. 12 Micheáš ho pověřil,* aby mu sloužil jako kněz,+ a on žil dál v jeho domě. 13 Micheáš si říkal: „Teď vím, že mi Jehova bude prokazovat dobro, protože se mým knězem stal Levita.“

18 V té době neměl Izrael krále.+ A kmen Dan+ si hledal místo, kde by se usadil, protože území, které do té doby dostal jako dědictví uprostřed izraelských kmenů, pro něj nebylo dost velké.+

2 Danovci vyslali pět mužů ze svého kmene, schopné muže z Cory a Eštaolu,+ aby šli na výzvědy a prozkoumali zemi. Řekli jim: „Jděte a prozkoumejte zemi.“ Když přišli do hornatého kraje Efrajima, k Micheášovu+ domu, přenocovali tam. 3 Když byli u Micheášova domu, poznali hlas* mladého Levity, a tak za ním přišli a vyptávali se ho: „Kdo tě sem přivedl? Co tu děláš? Co tě tu drží?“ 4 Pověděl jim, co pro něj Micheáš udělal, a řekl: „Najal si mě, abych mu sloužil jako kněz.“+ 5 A tak ho požádali: „Zeptej se prosím Boha, jestli bude naše cesta úspěšná.“ 6 Kněz jim řekl: „Jděte v pokoji. Jehova bude na vaší cestě s vámi.“

7 Těch pět mužů tedy šlo dál, až přišli do Lajiše.+ Viděli, že místní lidé spoléhají sami na sebe, stejně jako Sidonci. Žili v poklidu a bezstarostně+ a nebyl nikdo, kdo by na jejich zemi útočil a znepokojoval je. Bydleli daleko od Sidonců a s nikým jiným se nestýkali.

8 Když se vrátili do Cory a Eštaolu,+ jejich bratři se jich ptali: „Co jste zjistili?“ 9 Odpověděli: „Vytáhněme proti nim. Viděli jsme totiž, že ta země je velmi dobrá. Proč váháte? Nezdržujte se a jděte tu zemi obsadit. 10 Až tam přijdete, uvidíte, že místní lidé jsou bezstarostní+ a že země je rozlehlá. Bůh vám ji dal do rukou. Na tom místě je všechno, co země může poskytnout.“+

11 A tak 600 ozbrojených mužů z kmene Dan vytáhlo z Cory a Eštaolu.+ 12 Vydali se na cestu a utábořili se u Kirjat-jearimu+ na území Judy. Proto se to místo, které je západně od Kirjat-jearimu, až dodnes jmenuje Machane-dan.*+ 13 Odtamtud pokračovali do hornatého kraje Efrajima a přišli k Micheášovu+ domu.

14 Tehdy těch pět mužů, kteří byli na výzvědách v lajišské zemi,+ řeklo svým bratrům: „Víte, že je v těchto domech efod, sošky terafim,* vytesaná socha a socha odlitá z kovu?+ Zvažte, co s tím.“ 15 Zastavili se tedy a těch pět mužů zašlo za mladým Levitou,+ jehož dům byl u Micheášova domu, a zeptali se ho, jak se mu daří. 16 Těch 600 ozbrojených mužů z kmene Dan+ zatím stálo u brány. 17 Pět mužů, kteří byli v zemi na výzvědách,+ vešlo dovnitř, aby vzali vytesanou sochu, efod,+ sošky terafim+ i sochu z kovu.+ (Kněz+ stál u brány s těmi 600 ozbrojenými muži.) 18 Když vešli do Micheášova domu, vzali vytesanou sochu, efod, sošky terafim i sochu z kovu. „Co to děláte?“ ptal se jich kněz. 19 Ale oni mu řekli: „Buď zticha! Mlč.* Pojď s námi a staň se naším rádcem* a knězem. Co je lepší: abys byl knězem pro domácnost jednoho muže,+ nebo aby ses stal knězem pro kmen a rod v Izraeli?“+ 20 To se knězi líbilo, a tak vzal efod, sošky terafim a vytesanou sochu+ a odešel s těmi muži.

21 Pak se Danovci znovu vydali na cestu a děti, dobytek a cenné věci umístili do čela skupiny. 22 Když už byli od Micheášova domu v určité vzdálenosti, muži, kteří žili v jeho sousedství, se shromáždili a začali je pronásledovat. Nakonec je dostihli. 23 Když na ně volali, Danovci se otočili a řekli Micheášovi: „Co se děje? Proč jste se shromáždili?“ 24 Odpověděl jim: „Vzali jste mi bohy, které jsem udělal, a odešli jste i s mým knězem. Nic jste mi nenechali. Jak se mě můžete ptát, co se děje?“ 25 Danovci mu na to řekli: „Nekřič na nás, nebo se muži rozzlobí, napadnou vás a přijdeš o život ty i celá tvoje domácnost.“ 26 A šli dál. Micheáš viděl, že jsou silnější než on, a tak se vrátil domů.

27 Potom co vzali bohy, které Micheáš udělal, a také jeho kněze, došli k Lajiši,+ kde lidé žili v poklidu a bezstarostně.+ Pobili je mečem a město vypálili. 28 Nikdo jim nepřišel na pomoc, protože od Sidonu to bylo daleko a s nikým jiným se nestýkali. Lajiš ležel v údolí* patřícím k Bet-rechobu.+ Danovci potom město znovu postavili a usadili se v něm. 29 A pojmenovali ho Dan+ po svém praotci Danovi, který se narodil Izraelovi.+ Ale původně se to město jmenovalo Lajiš.+ 30 Danovci si tam postavili tu vytesanou sochu+ a Jonatan,+ syn Mojžíšova syna Geršoma,+ a po něm jeho synové se stali kněžími pro kmen Dan až do dne, kdy byli obyvatelé země odvedeni do vyhnanství. 31 A vytesaná socha, kterou udělal Micheáš, tam stála po celou dobu, kdy byl dům pravého Boha v Šilu.+

19 V té době, kdy Izrael neměl krále,+ si jistý Levita, který na čas žil v odlehlé části hornatého kraje Efrajima,+ vzal za vedlejší manželku* jednu ženu z judského Betléma.+ 2 Ona mu ale byla nevěrná a odešla od něj do domu svého otce v judském Betlémě. Zůstala tam čtyři měsíce. 3 Potom šel její manžel za ní a chtěl ji přesvědčit, aby se vrátila. Měl s sebou sloužícího a dva osly. Přišel k domu jejího otce a ona ho pozvala dál. Když ho jeho tchán uviděl, zaradoval se, že se s ním setkává, 4 a přemluvil ho, aby u něj zůstal tři dny. Jedli a pili a zůstával tam přes noc.

5 Když čtvrtý den brzy ráno vstali, aby se vydali na cestu, otec té mladé ženy svému zeťovi řekl: „Najez se, ať máš sílu,* a potom můžete jít.“ 6 A tak se oba posadili a začali spolu jíst a pít. Potom otec mladé ženy tomu muži řekl: „Zůstaň tu prosím přes noc a ještě si pohov.“* 7 Když se ten muž zvedl k odchodu, jeho tchán na něj naléhal, aby neodcházel, takže tam znovu zůstal přes noc.

8 Pátý den brzy ráno vstal, aby se vydal na cestu, ale otec mladé ženy mu řekl: „Najez se prosím, ať máš sílu.“* A oba vysedávali u jídla, až den pokročil. 9 Když se ten muž zvedl, aby se svou manželkou* a sloužícím odešel, jeho tchán, otec mladé ženy, mu řekl: „Podívej, už je skoro večer. Zůstaňte prosím přes noc. Za chvíli se začne stmívat. Zůstaň tu přes noc a ještě si pohov. Zítra si přivstanete a vydáte se na cestu domů.“* 10 Ale on tam už nechtěl zůstat další noc. Proto se zvedl, vydal se na cestu a došel až k Jebusu, což je Jeruzalém.+ Měl s sebou dva osedlané osly, manželku a sloužícího.

11 Když byli blízko Jebusu, bylo už docela pozdě. Sloužící tedy svému pánovi řekl: „Co kdybychom se zastavili v tomto městě Jebusejců a přenocovali tam?“ 12 Ale jeho pán mu řekl: „Neměli bychom se zastavovat ve městě cizinců, kteří nejsou Izraelité. Půjdeme dál až do Gibeje.“+ 13 Potom dodal: „Pojď, pokusme se dostat do Gibeje nebo do Ramy.+ Přenocujeme v jednom z těchto měst.“ 14 A tak šli dál. Když byli blízko Gibeje na území Benjamína, slunce už zapadalo.

15 Vešli tedy do Gibeje, aby tam přenocovali. Posadili se na náměstí, ale nikdo je nepozval na noc k sobě domů.+ 16 Nakonec se tam objevil starý muž, který se ten večer vracel z práce na poli. Pocházel z hornatého kraje Efrajima+ a nějakou dobu žil v Gibeji. Obyvatelé toho města ale byli Benjamínovci.+ 17 Když na náměstí zahlédl toho muže, pocestného, zeptal se ho: „Odkud přicházíš a kam jdeš?“ 18 Odpověděl mu: „Cestujeme z judského Betléma do odlehlé části hornatého kraje Efrajima, kde bydlím. Šel jsem do judského Betléma+ a teď jdu do Jehovova domu,* ale nikdo mě na noc nepozval k sobě. 19 Přitom máme dost slámy a krmení pro naše osly+ i chléb+ a víno pro mě, pro ženu a pro našeho sloužícího. Nic nám nechybí.“ 20 Starý muž mu na to řekl: „U mě jsi vítán!* Rád se postarám o všechno, co potřebuješ. Jenom nezůstávej přes noc na náměstí.“ 21 Přivedl ho tedy do svého domu a dal oslům krmení.* Pak si umyli nohy a začali jíst a pít.

22 Zatímco seděli u jídla, kolem domu se shromáždili ničemové z toho města. Bušili na dveře a volali na starého muže, majitele domu: „Vyveď toho muže, který k tobě přišel! Chceme si s ním užít.“+ 23 Nato majitel domu vyšel ven a řekl jim: „Ne, moji bratři, nedělejte prosím něco tak špatného. Ten muž je hostem v mém domě. Nedopouštějte se takového hanebného skutku. 24 Tady je moje dcera, která je panna, a manželka toho muže. Ty vám vyvedu a můžete je zneuctít, pokud na tom trváte.*+ Ale tomu muži takovou hanebnou věc nesmíte udělat.“

25 Nechtěli o tom však ani slyšet. Muž tedy vzal svou manželku+ a vyvedl jim ji ven. Znásilňovali ji a zneužívali celou noc, až do rána. Potom ji za úsvitu poslali pryč. 26 Brzy ráno se ta žena vrátila a padla u vchodu do domu, kde byl její pán. Ležela tam, dokud se nerozednilo. 27 Když její pán ráno vstal a otevřel dveře domu, aby pokračoval v cestě, uviděl, jak jeho manželka leží u vchodu do domu s rukama na prahu. 28 Řekl jí: „Vstávej, půjdeme.“ Ale neodpovídala. A tak ji naložil na osla a vydal se na cestu domů.

29 Když přišel domů, vzal velký nůž, rozsekal tělo své manželky podle kostí na 12 částí a na každé území Izraele poslal jednu část. 30 Všichni, kdo to viděli, říkali: „Něco takového se ještě nikdy nestalo ani to nebylo vidět od doby, kdy Izraelité vyšli z Egypta, až dodnes. Zamyslete se,* poraďte se+ a řekněte, co s tím.“

20 Všichni Izraelité z území od Danu+ po Beer-šebu i z gileadské země+ tedy vyšli a jako jeden muž se shromáždili před Jehovou v Micpě.+ 2 Vůdci lidu ze všech izraelských kmenů zaujali svá místa ve sboru Božího lidu. Pěších vojáků ozbrojených mečem bylo 400 000.+

3 Benjamínovci se doslechli, že se izraelští muži sešli v Micpě.

Izraelští muži se zeptali: „Řekněte nám, jak se ta hrozná věc stala?“+ 4 Levita,+ manžel té zavražděné ženy, odpověděl: „Přišel jsem se svou vedlejší manželkou* do Gibeje+ na území Benjamína, abychom tam přenocovali. 5 A obyvatelé* Gibeje v noci obklopili dům, kde jsem byl, a chtěli mě zabít. Ale místo toho znásilnili moji manželku,* a ona zemřela.+ 6 Protože se v Izraeli dopustili takového ostudného a hanebného skutku, vzal jsem její tělo, rozsekal ho na kusy a rozeslal je do všech částí Izraele.+ 7 A teď, celý izraelský lide, poraďte+ a řekněte, co s tím.“

8 Všechen lid potom jako jeden muž povstal a prohlásil: „Nikdo z nás nepůjde do svého stanu ani se nevrátí do svého domu. 9 S Gibeou uděláme toto: Vytáhneme proti ní, jak určí los.+ 10 Ze všech izraelských kmenů vybereme 10 mužů ze 100, 100 z 1 000 a 1 000 z 10 000 a ti zajistí potraviny pro vojsko, aby mohlo zasáhnout proti obyvatelům Benjamínovy Gibeje a potrestat je za ten hanebný skutek, kterého se dopustili v Izraeli.“ 11 A tak se všichni Izraelité shromáždili jako jeden muž, jako spojenci, aby na město zaútočili.

12 Izraelské kmeny potom poslaly muže ke všem Benjamínovcům se slovy: „Co se to u vás stalo za hroznou věc? 13 Vydejte nám ty ničemy z Gibeje,+ abychom je usmrtili a tak odstranili z Izraele, co je špatné.“+ Ale Benjamínovci nechtěli své izraelské bratry poslechnout.

14 Benjamínovci se pak ze svých měst shromáždili ke Gibeji, aby vytáhli do boje proti izraelským mužům. 15 Kromě 700 schopných mužů z Gibeje povolali ten den ze svých měst 26 000 mužů ozbrojených mečem. 16 V jejich vojsku bylo 700 schopných mužů, kteří byli leváci. Každý z nich střílel kameny z praku navlas přesně a nemíjel cíl.

17 Z Izraelitů (bez Benjamínovců) bylo povoláno 400 000 mužů ozbrojených mečem.+ Všichni to byli zkušení bojovníci. 18 Vydali se do Betelu a zeptali se tam Boha:+ „Kdo z nás má do bitvy proti Benjamínovcům vytáhnout v čele?“ Jehova odpověděl: „Ať v čele vytáhne Juda.“

19 A tak Izraelité ráno vstali a utábořili se u Gibeje.

20 Potom vytáhli do boje proti Benjamínovcům a u Gibeje se proti nim rozestavili do bojového šiku. 21 Ale Benjamínovci vyrazili z Gibeje a pobili ten den 22 000 izraelských mužů. 22 Muži z izraelského vojska však projevili odvahu. Znovu se rozestavili do bojového šiku na stejném místě jako první den. 23 Také vyšli do Betelu, plakali před Jehovou až do večera a ptali se Jehovy: „Máme znovu bojovat proti našim bratrům Benjamínovcům?“+ Jehova řekl: „Vytáhněte proti nim.“

24 Izraelité se tedy vydali bojovat s Benjamínovci také druhý den. 25 Jenže ti proti nim z Gibeje i ten den vyrazili a pobili dalších 18 000 Izraelitů+ ozbrojených mečem. 26 Všichni izraelští muži potom vyšli do Betelu, kde seděli a plakali před Jehovou.+ Ten den se až do večera postili+ a přinášeli Jehovovi zápalné oběti+ a oběti společenství.+ 27 Potom se ptali Jehovy,+ co mají dělat. V těch dnech tam totiž byla truhla smlouvy pravého Boha. 28 Tehdy u ní sloužil* Pinechas,+ syn Áronova syna Eleazara. Izraelité se ptali: „Máme znovu vytáhnout do boje proti našim bratrům Benjamínovcům, nebo s nimi máme přestat bojovat?“+ Jehova odpověděl: „Vytáhněte, protože zítra vám je vydám do rukou.“ 29 Izraelité tedy všude kolem Gibeje rozestavili muže do zálohy.+

30 Třetí den vyšli proti Benjamínovcům a tak jako předtím se proti Gibeji rozestavili do bojového šiku.+ 31 Když Benjamínovci vyrazili, aby zaútočili na jejich vojsko, nechali se odlákat od města.+ Začali tak jako předtím napadat izraelské muže a některé z nich zabili. Na silnicích, z nichž jedna vede do Betelu a druhá do Gibeje, padlo asi 30 izraelských mužů.+ 32 A tak si Benjamínovci říkali: „Zase je porážíme.“+ Ale Izraelité si říkali: „Budeme ustupovat a odlákáme je od města na silnice.“ 33 Všichni izraelští muži tedy vstali ze svých míst a rozestavili se do bojového šiku v Baal-tamaru, zatímco Izraelité, kteří byli v záloze kolem Gibeje, vyrazili do útoku. 34 A tak se 10 000 schopných mužů z celého Izraele přesunulo před Gibeu, kde se strhl prudký boj. Benjamínovci netušili, že jim hrozí neštěstí.

35 Ten den dal Jehova Izraeli vítězství nad Benjamínem,+ takže Izraelité pobili 25 100 Benjamínovců ozbrojených mečem.+

36 Když izraelští muži ustupovali, Benjamínovci si mysleli, že je porazí.+ Ale oni ustupovali, protože důvěřovali záloze, kterou u Gibeje postavili.+ 37 Muži, kteří byli v záloze, jednali rychle a vyrazili ke Gibeji. Pronikli do všech částí města a pobili mečem všechny jeho obyvatele.

38 Izraelští muži byli se zálohou domluvení, že jim dá signál kouřem, který bude vystupovat z města.

39 Když se Izraelité dali na ústup, Benjamínovci je začali napadat a zabili asi 30 izraelských mužů.+ Říkali si: „Určitě je zase porazíme, stejně jako v předchozí bitvě.“+ 40 Ale z města začal vystupovat signál, sloup kouře. Když se Benjamínovci otočili, viděli, že z celého města šlehají k nebi plameny. 41 V tu chvíli se izraelští muži obrátili a vrhli se do útoku. Benjamínovci si uvědomili, že je dostihlo neštěstí, a zděsili se. 42 A tak se dali před izraelskými muži na ústup směrem k pustině, ale ti je pronásledovali. K pobíjení Benjamínovců se připojili i muži, kteří vyběhli z okolních měst. 43 Obklíčili Benjamínovce a neúnavně je pronásledovali. Rozdrtili je přímo před Gibeou, na východ od ní. 44 Tak padlo 18 000 mužů z Benjamína, všichni to byli silní bojovníci.+

45 Zbylí Benjamínovci se obrátili a dali se na útěk do pustiny ke skále Rimmon.+ Na silnicích Izraelité zabili* 5 000 z nich. Pak je pronásledovali až ke Gidomu a zabili další 2 000 mužů. 46 Ten den padlo z kmene Benjamín celkem 25 000 mužů ozbrojených mečem,+ všichni to byli silní bojovníci. 47 Ale 600 mužů uteklo do pustiny ke skále Rimmon. Zůstali na ní čtyři měsíce.

48 A izraelští muži se vrátili a začali v městech Benjamínovců pobíjet mečem všechny, kdo tam zůstali, lidi i dobytek. Všechna města, do kterých přišli, vypálili.

21 Izraelští muži vyslovili v Micpě+ tuto přísahu: „Nikdo z nás nedá svou dceru za manželku muži z kmene Benjamín.“+ 2 Potom Izraelité přišli do Betelu,+ seděli tam před pravým Bohem až do večera a naříkali a hořce plakali. 3 Ptali se: „Jehovo, Bože Izraele, jak se to mohlo v Izraeli stát? Proč by měl ode dneška v Izraeli chybět jeden kmen?“ 4 Příští den brzy ráno vstali, postavili tam oltář a předložili zápalné oběti a oběti společenství.+

5 Izraelité pak řekli: „Kdo ze všech izraelských kmenů nepřišel, když jsme se shromáždili před Jehovou?“ Předtím totiž slavnostně přísahali, že každý, kdo nepřijde k Jehovovi do Micpy, musí být usmrcen. 6 Izraelitům bylo líto, že to s jejich bratry Benjamínovci takhle dopadlo a řekli: „Dnes byl z Izraele odseknut jeden kmen. 7 Co teď uděláme? Jak obstaráme manželky pro ty, kdo zbyli, když jsme přísahali při Jehovovi,+ že jim nedáme žádnou ze svých dcer?“+

8 Ptali se: „Kdo z izraelských kmenů nepřišel k Jehovovi do Micpy?“+ A ukázalo se, že do tábora, kde se shromáždili, nepřišel nikdo z Jabeš-gileadu. 9 Když spočítali lid, zjistili, že tam nebyli žádní obyvatelé Jabeš-gileadu. 10 Shromáždění tam tedy poslalo 12 000 nejstatečnějších mužů. Přikázali jim: „Jděte a pobijte mečem obyvatele Jabeš-gileadu, i ženy a děti.+ 11 Postupujte takto: Zabijte* každého muže a také každou ženu, která už měla pohlavní styk s mužem.“ 12 Mezi obyvateli Jabeš-gileadu ale našli 400 dívek, panen, které nikdy neměly styk s mužem. Přivedli je tedy do tábora v Šilu,+ které je v kananejské zemi.

13 Celé shromáždění pak poslalo vzkaz Benjamínovcům, kteří byli na skále Rimmon,+ a nabídlo jim mír. 14 Benjamínovci se tedy vrátili a Izraelité jim dali ženy z Jabeš-gileadu,+ které nechali naživu. Nebylo jich ale dost pro všechny. 15 A Izraelitům bylo líto, že to s Benjamínovci+ takhle dopadlo, protože Jehova způsobil mezi izraelskými kmeny rozkol. 16 Starší, kteří byli ve shromáždění, se ptali: „Jak obstaráme manželky pro ty ostatní, když byly všechny ženy z Benjamína vyhlazeny?“ 17 Řekli: „Ti, kdo z Benjamína přežili, by měli být schopni udržet si dědictví, aby z Izraele nebyl vymazán jeden kmen. 18 Ale my jim nemůžeme dát své dcery za manželky, protože jsme přísahali: ‚Ať je prokletý ten, kdo dává manželku Benjamínovi.‘“+

19 Potom řekli: „Každý rok se koná Jehovův svátek v Šilu,+ které je severně od Betelu, východně od silnice, která vede z Betelu do Šekemu, a jižně od Lebony.“ 20 A tak přikázali Benjamínovcům: „Jděte a schovejte se ve vinicích. 21 Až uvidíte, že šiloské dívky* vychází, aby tančily kolové tance, vyběhněte z vinic, každý si uneste manželku a vraťte se do Benjamínovy země. 22 A kdyby si na nás jejich otcové nebo bratři přišli stěžovat, řekneme jim: ‚Prokažte jim kvůli nám laskavost, protože jsme válkou nedokázali obstarat manželku pro každého z nich+ a vy jste jim manželku nemohli dát, aniž byste porušili přísahu.‘“+

23 Benjamínovci to tedy tak udělali a každý si z tančících žen odvedl manželku. Potom se vrátili na své dědičné území, znovu postavili svá města+ a usadili se v nich.

24 Tehdy se odtamtud Izraelité rozešli, každý ke svému kmeni a své rodině. Každý se vrátil ke svému dědictví.

25 V té době neměl Izrael krále.+ Každý dělal to, co považoval za správné.*