PRVNÍ SAMUELOVA

1 Byl jeden muž z Ramatajim-cofimu*+ v hornatém kraji Efrajima,+ který se jmenoval Elkana,+ syn Jerochama, syna Elihua, syna Tochua, syna Cufa, Efrajimovec. 2 Měl dvě manželky – jedna se jmenovala Hana a druhá Peninna. Peninna měla děti, ale Hana děti neměla. 3 Ten muž každý rok chodil ze svého města do Šila, aby tam uctíval* Jehovu, Boha vojsk,* a obětoval mu.+ V Šilu sloužili jako Jehovovi kněží+ dva synové Eliho, Chofni a Pinechas.+

4 Když jednou Elkana předložil oběť, dal z ní podíly své manželce Peninně a také všem jejím synům a dcerám.+ 5 Haně ale dal zvláštní podíl, protože to byla ona, kterou miloval. Jehova jí však nedal děti.* 6 A kvůli tomu, že jí Jehova nedal děti, se jí Peninna neustále posmívala, protože jí chtěla ublížit. 7 Dělala to rok co rok. Pokaždé když šla Hana do Jehovova domu,+ její sokyně se jí tak posmívala, že Hana plakala a nejedla. 8 Její manžel Elkana jí řekl: „Hano, proč pláčeš a nejíš a proč jsi tak smutná?* Nejsem pro tebe lepší než deset synů?“

9 Potom co se v Šilu najedli a napili, Hana vstala. U vchodu do Jehovovy svatyně*+ seděl na sedátku kněz Eli. 10 Hana byla zoufalá,* a tak se začala modlit k Jehovovi+ a usedavě plakat. 11 Slavnostně slíbila: „Jehovo, Bože vojsk, pokud shlédneš na trápení své služebnice a vzpomeneš si na mě, pokud nezapomeneš na svou služebnici a dáš své služebnici syna,+ dám ho tobě, Jehovo, aby ti sloužil po celý svůj život, a jeho hlavy se nedotkne břitva.“+

12 Zatímco se k Jehovovi dlouze modlila, Eli sledoval její ústa. 13 Hana mluvila v duchu.* Rty se jí třásly, ale její hlas nebylo slyšet, a tak si Eli myslel, že je opilá. 14 Řekl jí: „Jak dlouho budeš opilá? Přestaň s tím vínem.“ 15 Hana mu odpověděla: „Nejsem opilá, můj pane. Jsem pod velkým tlakem.* Nepila jsem víno ani jiný alkohol, ale vylévám své srdce* Jehovovi.+ 16 Nepovažuj svou služebnici za ničemnou ženu. Až doteď jsem mluvila ze své velké bolesti a tísně.“ 17 Eli jí odpověděl: „Jdi v pokoji a kéž ti Bůh Izraele dá to, o co jsi ho úpěnlivě prosila.“+ 18 Hana řekla: „Ať má tvoje služebnice dál přízeň ve tvých očích.“ Pak odešla, najedla se a její tvář už nebyla skleslá.

19 Brzy ráno vstali, poklonili se před Jehovou a vrátili se domů do Ramy.+ Potom měl Elkana se svou manželkou Hanou pohlavní styk a Jehova si na ni vzpomněl.+ 20 Do roka* Hana otěhotněla a porodila syna. Dala mu jméno+ Samuel,* protože řekla: „Vyprosila jsem si ho od Jehovy.“

21 Potom šel Elkana s celou domácností předložit Jehovovi každoroční oběť+ a oběť spojenou se svým slavnostním slibem. 22 Ale Hana nešla.+ Řekla manželovi: „Hned jak chlapce odstavím, přivedu ho do Jehovova domu* a už tam zůstane natrvalo.“+ 23 Její manžel Elkana jí odpověděl: „Udělej, co považuješ za dobré.* Zůstaň doma, dokud ho neodstavíš. Ať Jehova uskuteční to, co jsi řekla.“ Hana tedy zůstala doma a kojila svého syna, dokud ho neodstavila.

24 Jakmile ho odstavila, vydala se s ním do Šila a vzala s sebou tříletého býka, efa* mouky a velký džbán vína.+ V Šilu vešla spolu s chlapcem do Jehovova domu.+ 25 Pak porazili býka a přivedli chlapce k Elimu. 26 „Promiň, můj pane,“ řekla Hana. „Jakože žiješ, můj pane, já jsem ta žena, která tady u tebe stála a modlila se k Jehovovi.+ 27 O tohoto chlapce jsem se modlila a Jehova moji úpěnlivou prosbu vyslyšel.+ 28 A já ho teď dávám* Jehovovi. Bude Jehovovi patřit po celý svůj život.“

A on* se tam poklonil Jehovovi.

2 Hana se pak modlila:

11 Potom se Elkana vrátil domů do Ramy, ale chlapec se stal Jehovovým služebníkem+ u kněze Eliho.

12 Eliho synové byli zkažení+ a neměli úctu k Jehovovi. 13 Z obětí, které lidé přinášeli, si měli brát část náležející kněžím.+ Oni ale dělali tohle: Když nějaký muž předložil oběť a maso se pak vařilo, sloužící kněze přišel s trojzubou vidlicí v ruce 14 a vrazil ji do kotle, hrnce nebo jiné nádoby na vaření. To, co sloužící vytáhl, si kněz bral pro sebe. Tak v Šilu jednali se všemi Izraelity, kteří tam přicházeli. 15 Také se stávalo, že než mohl muž, který obětoval, nechat dýmat tuk,+ přišel sloužící kněze a řekl mu: „Dej knězi maso na pečení. Nevezme si od tebe vařené maso, jen syrové.“ 16 Když ten muž odpověděl: „Ať nejdřív dají dýmat tuk.+ Pak si vezmi, co chceš“,* sloužící mu řekl: „Ne, dej mi to hned! Jinak si to vezmu násilím.“ 17 A tak hřích sloužících před Jehovou velmi vzrostl,+ protože ti muži zacházeli s Jehovovou obětí neuctivě.

18 Samuel sloužil+ jako chlapec před Jehovou a nosil* lněný efod.+ 19 Jeho matka mu dělávala pláštík bez rukávů a nosila mu ho rok co rok, když s manželem přicházela předložit každoroční oběť.+ 20 A Eli požehnal Elkanovi a jeho manželce slovy: „Kéž ti Jehova dá potomstvo z této ženy místo syna, který byl dán Jehovovi.“+ Pak se vrátili domů. 21 Jehova si na Hanu znovu vzpomněl, takže otěhotněla+ a porodila další tři syny a dvě dcery. A malý Samuel dál rostl u Jehovy.+

22 Eli už byl velmi starý. Slyšel, co všechno jeho synové dělají+ všem Izraelitům a že spí se ženami, které slouží u vchodu do stanu setkávání.+ 23 Říkával jim: „Proč děláte takové věci? Vždyť to, co o vás slyším od všech lidí, je špatné. 24 To nejde, moji synové. Zprávy, které se o vás mezi Jehovovým lidem šíří, nejsou dobré. 25 Když člověk zhřeší proti jinému člověku, někdo se za něj může přimluvit u Jehovy.* Ale když člověk zhřeší proti Jehovovi,+ kdo se za něj bude modlit?“ Nenaslouchali však svému otci. Jehova totiž rozhodl, že je usmrtí.+ 26 Mezitím malý Samuel dál rostl a Jehova i lidé ho měli stále raději.+

27 K Elimu přišel Boží prorok a oznámil mu: „Toto říká Jehova: ‚Neukázal jsem se snad domu tvého praotce, když byli v Egyptě otroky faraonova domu?+ 28 Ze všech izraelských kmenů jsem si ho vybral za kněze,+ aby přinášel oběti na mém oltáři,+ předkládal kadidlo* a nosil přede mnou efod. A domu tvého praotce jsem dal všechny ohnivé oběti Izraelitů.*+ 29 Proč pohrdáte* mými oběťmi a dary, které jsem nařídil přinášet ve svém obydlí?+ Proč máš své syny ve větší úctě než mě? Vykrmujete se tím nejlepším ze všech obětí mého lidu Izraele.+

30 Výrok Jehovy, Boha Izraele, proto je: „Ano, řekl jsem, že tvůj dům a dům tvého praotce budou navždy sloužit jako moji kněží.“+ Ale teď Jehova prohlašuje: „Nebude to tak. Budu totiž mít v úctě ty, kdo mají v úctě mě,+ ale s těmi, kdo mnou pohrdají, se bude zacházet s opovržením.“ 31 Přichází dny, kdy odejmu tvou sílu* i sílu domu tvého praotce, takže se nikdo ve tvém domě nedožije stáří.+ 32 Zatímco se bude Izraeli dařit dobře, ty uvidíš v mém obydlí nepřítele+ a ve tvém domě už nikdy nebude stařec. 33 Jeden z tvých potomků, kterého nechám sloužit u svého oltáře, způsobí, že tvé oči selžou, a přinese ti zármutek* a mnozí z tvého domu zemřou mečem.+ 34 A znamením pro tebe bude to, co se stane tvým dvěma synům, Chofnimu a Pinechasovi: Oba zemřou v jeden den.+ 35 Pak si vyvolím věrného kněze,+ který bude jednat v souladu s tím, po čem touží moje srdce.* Vybuduji mu trvalý dům a bude navždy sloužit jako kněz pro mého pomazaného. 36 A ten, kdo zůstane ve tvém domě, přijde a pokloní se mu, aby získal peníze a chléb. Řekne: „Dovol mi prosím sloužit jako jeden z kněží, abych mohl sníst kousek chleba.“‘“+

3 Malý Samuel mezitím dál sloužil+ Jehovovi u Eliho. V té době Jehova mluvil s lidmi jen zřídka. Nebylo běžné, že by někdo dostal vidění.+

2 Jednou Eli spal na svém obvyklém místě. Oči mu zeslábly natolik, že už neviděl.+ 3 Boží svícen*+ ještě nezhasl a Samuel ležel v Jehovově svatyni,*+ ve které byla Boží truhla. 4 Jehova potom Samuela zavolal a ten odpověděl: „Tady jsem.“ 5 Běžel za Elim a řekl: „Tady jsem. Volal jsi mě?“ Ale on řekl: „Nevolal. Jdi si zase lehnout.“ A tak Samuel odešel a lehl si. 6 Pak Jehova zavolal znovu: „Samueli!“ Samuel tedy vstal, šel k Elimu a řekl: „Tady jsem, vždyť jsi mě volal.“ Ale on řekl: „Nevolal jsem tě, můj synu. Jdi si zase lehnout.“ 7 (Samuel ještě Jehovu neznal a zatím od Jehovy nedostal žádné poselství.+) 8 Potom Jehova zavolal znovu, potřetí: „Samueli!“ Samuel proto vstal, šel k Elimu a řekl: „Tady jsem, vždyť jsi mě volal.“

Tehdy si Eli uvědomil, že je to Jehova, kdo chlapce volá, 9 a tak Samuelovi řekl: „Jdi, lehni si, a když tě zavolá, odpověz: ‚Mluv, Jehovo. Tvůj sluha naslouchá.‘“ Samuel si tedy šel lehnout.

10 Pak Jehova přišel a stejně jako předtím zavolal: „Samueli, Samueli!“ A tak Samuel odpověděl: „Mluv, tvůj sluha naslouchá.“ 11 Jehova mu řekl: „Chystám se v Izraeli udělat něco, co otřese* každým, kdo o tom uslyší.+ 12 V ten den vykonám od začátku do konce všechno, co jsem řekl o Elim a jeho domě.+ 13 Pověz Elimu, že jeho dům navěky odsuzuji za provinění, o kterém ví.+ Jeho synové totiž proklínají Boha,+ ale on je nepokáral.+ 14 Proto jsem Eliho domu přísahal, že žádná oběť ani dar nikdy neusmíří jejich provinění.“+

15 Samuel ležel až do rána a pak otevřel dveře Jehovova domu. Bál se ale povědět Elimu o vidění, které dostal. 16 Eli si ho však zavolal: „Samueli, můj synu!“ Odpověděl: „Tady jsem.“ 17 Eli se ho zeptal: „Co ti říkal? Prosím, netaj to přede mnou. Ať tě Bůh přísně potrestá,* pokud mi zatajíš jediné slovo z toho všeho, o čem s tebou mluvil.“ 18 Samuel mu tedy všechno pověděl, nic před ním netajil. Eli na to řekl: „Je to Jehova. Ať udělá, co považuje za dobré.“

19 Samuel dál rostl a Jehova byl s ním+ a nedovolil, aby se kterékoli z jeho slov nesplnilo.* 20 Všichni Izraelité od Danu po Beer-šebu si uvědomili, že Samuel byl vybrán za Jehovova proroka. 21 A Jehova se dál objevoval v Šilu. Jehova se tam totiž zjevoval Samuelovi prostřednictvím Jehovova slova.+

4 Samuel dál mluvil k celému Izraeli.

V té době Izraelité vytáhli do boje proti Filištínům a utábořili se vedle Ebenezeru. Filištíni tábořili u Afeku. 2 Pak se Filištíni rozestavili do bojového šiku proti Izraeli. Bitva dopadla špatně. Filištíni Izraelity porazili a na bitevním poli pobili asi 4 000 mužů. 3 Když se vojáci vrátili do tábora, izraelští starší řekli: „Proč Jehova dovolil, aby nás dnes Filištíni porazili?*+ Vezměme si ze Šila truhlu Jehovovy smlouvy,+ aby byla s námi a zachránila nás z rukou našich nepřátel.“ 4 Lid tedy poslal muže do Šila a ti odtamtud přinesli truhlu smlouvy Jehovy, Boha vojsk, který sedí na trůnu nad* cherubíny.+ S truhlou pravého Boha přišli i oba synové Eliho, Chofni a Pinechas.+

5 Jakmile truhla Jehovovy smlouvy dorazila do tábora, všichni Izraelité začali křičet tak hlasitě, že se třásla zem. 6 Když Filištíni ten křik zaslechli, ptali se: „Proč se z tábora Hebrejců ozývá hlasitý křik?“ Nakonec se dozvěděli, že do tábora dorazila Jehovova truhla, 7 a dostali strach. „Do tábora přišel Bůh!“+ volali. „Běda nám! Nic takového se ještě nikdy nestalo! 8 Běda nám! Kdo nás zachrání z rukou toho majestátního Boha? Vždyť to je ten Bůh, který v pustině postihl Egypt všemožnými ranami.+ 9 Buďte odvážní a vzmužte se, Filištíni. Jinak budete muset sloužit Hebrejcům, stejně jako oni sloužili vám.+ Vzmužte se a bojujte!“ 10 A tak Filištíni bojovali. Izraelité byli poraženi+ a rozutekli se domů.* Utrpěli těžké ztráty – z Izraele padlo 30 000 vojáků. 11 Filištíni se navíc zmocnili Boží truhly a oba synové Eliho, Chofni a Pinechas, zemřeli.+

12 Jeden muž z kmene Benjamín utekl z bojiště a dorazil ten den do Šila s roztrženým oděvem a s hlavou posypanou prachem.+ 13 Když přiběhl, Eli seděl na sedátku u cesty a čekal na zprávy, protože se bál o truhlu pravého Boha.+ Muž vešel do města, oznámil, co se stalo, a celé město začalo křičet. 14 Když to Eli zaslechl, zeptal se: „Co je to za hluk?“ A muž k němu spěchal, aby mu podal zprávu. 15 (Elimu bylo 98 let a byl už slepý.+) 16 Muž Elimu řekl: „Přicházím z bitevního pole. Dnes jsem utekl z bojiště.“ Eli se ho zeptal: „Co se stalo, můj synu?“ 17 Muž, který tu zprávu přinesl, odpověděl: „Izrael před Filištíny utekl a utrpěl těžkou porážku.+ Zemřeli i tvoji dva synové, Chofni a Pinechas,+ a Filištíni se zmocnili truhly pravého Boha.“+

18 Ve chvíli, kdy se ten muž zmínil o truhle pravého Boha, Eli spadl dozadu ze svého sedátka u brány, zlomil si vaz a zemřel, protože byl starý a těžký. Soudil Izrael 40 let. 19 Jeho snacha, Pinechasova manželka, byla těhotná a měla krátce před porodem. Když se doslechla, že se Filištíni zmocnili truhly pravého Boha a že její tchán a její manžel zemřeli, náhle na ni přišly bolesti, sklonila se a začala rodit. 20 Když umírala, ženy, které u ní stály, jí řekly: „Neboj se, porodila jsi syna.“ Ona ale neodpovídala a nevnímala to.* 21 Chlapci dala jméno Ikabod*+ se slovy: „Sláva odešla z Izraele do vyhnanství.“+ Řekla to kvůli tomu, co se stalo s truhlou pravého Boha a s jejím tchánem a manželem.+ 22 Prohlásila: „Sláva odešla z Izraele do vyhnanství, protože byla odnesena truhla pravého Boha.“+

5 Potom co se Filištíni zmocnili truhly pravého Boha,+ odnesli ji z Ebenezeru do Ašdodu. 2 Truhlu pravého Boha dali do Dagonova domu* a postavili ji vedle Dagona.+ 3 Když Ašdoďané příští den brzy ráno vstali, Dagon ležel tváří k zemi před Jehovovou truhlou.+ A tak ho zvedli a vrátili na místo.+ 4 Když vstali další den ráno, Dagon znovu ležel tváří k zemi před Jehovovou truhlou. Dagonova hlava a obě ruce byly useknuté a ležely na prahu. Zůstala z něj jen rybí část.* 5 Až dodnes proto Dagonovi kněží ani ti, kdo vchází do Dagonova domu, nešlapou na Dagonův práh v Ašdodu.

6 Jehovova ruka na Ašdoďany těžce dolehla. Obyvatele Ašdodu a jeho okolí Bůh drtil tím, že je postihoval hemoroidy.+ 7 Když muži z Ašdodu viděli, co se děje, řekli: „Nenechávejme u sebe truhlu Boha Izraele, protože jeho ruka tvrdě dopadla na nás i na našeho boha Dagona.“ 8 Svolali tedy všechny filištínské vládce a zeptali se jich: „Co uděláme s truhlou Boha Izraele?“ Odpověděli jim: „Ať se truhla Boha Izraele přesune do Gatu.“+ A tak ji přenesli tam.

9 Potom co ji tam přenesli, dolehla na město Jehovova ruka a způsobila velké zděšení. Bůh postihl obyvatele města, od nejmladších po nejstarší, a začaly se jim objevovat hemoroidy.+ 10 Poslali proto truhlu pravého Boha do Ekronu,+ ale jakmile tam dorazila, Ekroňané začali křičet: „Přinesli k nám truhlu Boha Izraele, aby nás i náš lid usmrtili!“+ 11 Svolali tedy všechny filištínské vládce a řekli jim: „Pošlete truhlu Boha Izraele pryč. Ať se vrátí na své místo, jinak my i náš lid zahyneme.“ Celým městem se totiž šířil strach ze smrti. Ruka pravého Boha na město těžce dolehla+ 12 a ti, kdo nezemřeli, byli postiženi hemoroidy. A volání města o pomoc stoupalo k nebesům.

6 Jehovova truhla+ byla na území Filištínů sedm měsíců. 2 Filištíni pak zavolali kněze a věštce+ a zeptali se jich: „Co máme udělat s Jehovovou truhlou? Řekněte nám, jak ji máme vrátit zpátky.“ 3 Odpověděli: „Pokud budete truhlu smlouvy Jehovy, Boha Izraele, posílat pryč, nevracejte ji jen tak. Určitě byste mu ji měli vrátit s darem na usmířenou.+ Teprve pak budete uzdraveni a dozvíte se, proč se od vás jeho ruka neodvrací.“ 4 Filištíni se zeptali: „Jaký dar mu máme poslat?“ Řekli: „Pošlete pět zlatých hemoroidů a pět zlatých myší podle počtu filištínských vládců,+ protože vás všechny, včetně vašich vládců, postihla stejná rána. 5 Udělejte napodobeniny svých hemoroidů a napodobeniny myší,+ které ničí zemi, a vzdejte slávu Bohu Izraele. Snad na vás, na vašeho boha a na vaši zemi už jeho ruka nebude tak těžce doléhat.+ 6 Proč byste měli zatvrdit své srdce tak, jako své srdce zatvrdili Egypťané a faraon?+ Když s nimi Bůh jednal tvrdě,+ museli Izraelity propustit a oni odešli.+ 7 Teď připravte nový vůz a vezměte dvě krávy, které mají telata a které ještě nenosily jho. Krávy zapřáhněte do vozu a jejich telata odveďte domů, aby nešla za nimi. 8 Vezměte Jehovovu truhlu a položte ji na vůz. Zlaté předměty, které mu posíláte jako dar na usmířenou, dejte do bedny vedle ní.+ Pak ji pošlete pryč 9 a dívejte se: Pokud zamíří na své území, cestou do Bet-šemeše,+ pak nám to velké zlo způsobil on. Ale pokud ne, budeme vědět, že nás neudeřila jeho ruka. Byla to náhoda.“

10 Filištíni to tak udělali. Vzali dvě krávy, které měly telata, zapřáhli je do vozu a jejich telata zavřeli doma. 11 Potom na vůz položili Jehovovu truhlu a také bednu, do které dali zlaté myši a napodobeniny svých hemoroidů. 12 A krávy se vydaly rovnou do Bet-šemeše.+ Šly stále po té jedné silnici, bučely a neodbočovaly napravo ani nalevo. Filištínští vládci kráčeli za nimi až na hranici Bet-šemeše. 13 Lidé z Bet-šemeše sklízeli v údolí* pšenici. Když zvedli oči a uviděli truhlu, měli velkou radost. 14 Vůz dojel na pole Bet-šemešana Jozua a zastavil se u velkého kamene. Pak vůz rozštípali a krávy+ předložili jako zápalnou oběť Jehovovi.

15 Levité+ sundali Jehovovu truhlu spolu s bednou, ve které byly zlaté předměty, a položili je na ten velký kámen. A muži z Bet-šemeše+ ten den předložili Jehovovi zápalné i jiné oběti.

16 Když to pět filištínských vládců vidělo, vrátili se ten den do Ekronu. 17 To jsou zlaté hemoroidy, které Filištíni poslali Jehovovi jako dar na usmířenou:+ jeden za Ašdod,+ jeden za Gazu, jeden za Aškalon, jeden za Gat+ a jeden za Ekron.+ 18 Počet zlatých myší odpovídal počtu všech filištínských měst, která patřila těm pěti vládcům – od opevněných měst po neopevněné vesnice.

A velký kámen, na který položili Jehovovu truhlu, slouží až dodnes jako svědek na poli Bet-šemešana Jozua. 19 Ale Bůh začal obyvatele Bet-šemeše pobíjet, protože se dívali na Jehovovu truhlu. Usmrtil jich 50 070* a lidé kvůli té velké ráně od Jehovy začali truchlit.+ 20 Obyvatelé Bet-šemeše se ptali: „Kdo může obstát před Jehovou, tím svatým Bohem?+ Ke komu od nás Bůh odejde?“+ 21 Vyslali tedy posly k obyvatelům Kirjat-jearimu+ se vzkazem: „Filištíni vrátili Jehovovu truhlu. Přijďte a odneste si ji.“+

7 Muži z Kirjat-jearimu tedy přišli, odnesli Jehovovu truhlu do Abinadabova domu+ na kopci a posvětili jeho syna Eleazara, aby Jehovovu truhlu střežil.

2 Ode dne, kdy se truhla dostala do Kirjat-jearimu, uběhla dlouhá doba, celých 20 let, a všichni Izraelité začali hledat* Jehovu.+ 3 Samuel Izraelitům řekl: „Pokud se chcete celým srdcem vrátit k Jehovovi,+ zbavte se cizích bohů+ a soch Aštoret,+ přimkněte se srdcem k Jehovovi a služte pouze jemu.+ Pak vás vysvobodí z rukou Filištínů.“+ 4 Nato se Izraelité zbavili Baalů a soch Aštoret a začali sloužit pouze Jehovovi.+

5 Potom Samuel řekl: „Shromážděte celý Izrael u Micpy+ a já se za vás budu modlit k Jehovovi.“+ 6 A tak se shromáždili u Micpy, čerpali vodu a vylévali ji před Jehovou. Také se ten den postili+ a říkali: „Hřešili jsme proti Jehovovi.“+ A Samuel se v Micpě stal izraelským soudcem.+

7 Když Filištíni slyšeli, že se Izrael shromáždil u Micpy, jejich vládci+ proti němu vytáhli. Izraelité se to doslechli a dostali z Filištínů strach. 8 Řekli Samuelovi: „Nepřestávej volat k Jehovovi, našemu Bohu, aby nám pomohl+ a zachránil nás z rukou Filištínů.“ 9 Samuel tedy vzal jehňátko a předložil ho jako zápalnou oběť+ Jehovovi. Potom k Jehovovi volal, aby pomohl Izraeli, a Jehova mu odpověděl.+ 10 Zatímco Samuel předkládal zápalnou oběť, Filištíni vyrazili do útoku proti Izraeli. Jehova ale způsobil, že ten den nad Filištíny hlasitě hřmělo,+ uvrhl je do zmatku+ a Izraelité je porazili.+ 11 Nato izraelští muži vyrazili z Micpy, pronásledovali Filištíny až na jih od Bet-karu a pobíjeli je. 12 Potom vzal Samuel kámen,+ postavil ho mezi Micpou a Ješanou a nazval ho Ebenezer.* Řekl totiž: „Až dotud nám Jehova pomáhal.“+ 13 Tak byli Filištíni pokořeni a na území Izraele už znovu nepřišli.+ A Jehovova ruka na ně dopadala po všechny Samuelovy dny.+ 14 Izraelité získali zpátky města, která jim Filištíni vzali, od Ekronu po Gat, včetně území v jejich okolí.

Také nastal mír mezi Izraelity a Amorejci.+

15 Samuel dál soudil Izrael po celý svůj život.+ 16 Každý rok obcházel Betel,+ Gilgal+ a Micpu+ a na všech těch místech soudil Izrael. 17 Potom se vracel do Ramy,+ kde měl dům, a i tam soudil Izrael. Také tam vystavěl oltář Jehovovi.+

8 Když Samuel zestárl, ustanovil za soudce v Izraeli své syny. 2 Prvorozený se jmenoval Joel a ten druhý Abijáš.+ Soudili v Beer-šebě. 3 Ale jeho synové nejednali jako on. Šlo jim o nepoctivý zisk,+ brali úplatky+ a překrucovali právo.+

4 Všichni izraelští starší se tedy shromáždili a přišli k Samuelovi do Ramy. 5 Řekli mu: „Ty jsi zestárl a tvoji synové nejednají jako ty. Dosaď nad námi krále, aby nás soudil, jak je to ve všech ostatních národech.“+ 6 Samuelovi se ale nelíbilo,* že řekli: „Dej nám krále, aby nás soudil.“ Modlil se proto k Jehovovi 7 a Jehova mu odpověděl: „Poslechni lid ve všem, co po tobě žádá. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mě jako svého krále.+ 8 Tak jako jednají dnes, jednají už ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta – opouští mě+ a slouží jiným bohům.+ A stejně se teď zachovali i k tobě. 9 Proto je poslechni. Ale důrazně je varuj a řekni jim, co od nich bude právem vyžadovat král, který nad nimi bude vládnout.“

10 Samuel tedy lidu, který od něj žádal krále, předal všechna Jehovova slova. 11 Řekl jim: „Král, který nad vámi bude vládnout, bude právem vyžadovat toto:+ Vezme vaše syny+ a postaví je do svých válečných vozů,+ udělá z nich své jezdce+ a někteří budou běhat před jeho vozy. 12 Ustanoví si velitele nad tisíci+ a nad padesáti+ a někteří mu budou orat,+ sklízet úrodu+ a vyrábět válečné zbraně a výstroj jeho vozů.+ 13 Vezme vaše dcery, aby mu vyráběly masti,* vařily a pekly.+ 14 Vezme vám ta nejlepší pole, vinice a olivové háje+ a dá je svým sluhům. 15 Vezme desetinu z vašich obilných polí a z vašich vinic a dá ji svým dvorním úředníkům a svým sluhům. 16 Vezme vaše sluhy a vaše služky, váš nejlepší dobytek a vaše osly a budou pracovat pro něj.+ 17 Vezme desetinu z vašich ovcí a koz+ a vy sami se stanete jeho sluhy. 18 Přijde den, kdy budete kvůli králi, kterého jste chtěli, volat o pomoc,+ ale Jehova vám ten den neodpoví.“

19 Lid však odmítl Samuelovi naslouchat. Řekli: „Ne. Chceme nad sebou mít krále. 20 Pak budeme jako všechny ostatní národy a náš král nás bude soudit a vést a bude bojovat v našich bitvách.“ 21 Samuel si všechna jejich slova vyslechl a pak je přednesl Jehovovi. 22 Jehova mu řekl: „Poslechni je a dosaď nad nimi krále.“+ Samuel pak řekl izraelským mužům: „Každý se vraťte do svého města.“

9 Byl jeden muž z Benjamína, který se jmenoval Kiš,+ syn Abiela, syna Cerora, syna Bekorata, syna Afiacha. Tento Benjamínovec+ byl velmi bohatý. 2 Měl syna, který se jmenoval Saul+ a který byl mladý a krásný – nikdo z Izraelitů nebyl krásnější než on. Byl o hlavu vyšší než všichni ostatní.

3 Jednou se Saulovu otci Kišovi ztratily oslice. Kiš proto Saulovi řekl: „Prosím, vezmi s sebou jednoho ze sloužících a jdi ty oslice hledat.“ 4 Prošli tedy hornatý kraj Efrajima a zemi Šališa, ale nenašli je. Prošli zemi Šaalim, ale oslice nebyly ani tam. Pak prošli celou zemi Benjamínovců, ale nenašli je.

5 Když došli do země Cuf, Saul svému sloužícímu řekl: „Pojď, vrátíme se, nebo se můj otec spíš než o oslice začne bát o nás.“+ 6 Ale sloužící mu odpověděl: „V tomto městě je Boží prorok, kterého mají lidé v úctě. Všechno, co říká, se vždycky splní.+ Pojďme tam. Třeba nám poví, kudy máme jít.“ 7 Saul mu na to řekl: „Když ale za tím mužem půjdeme, co mu přineseme? V brašnách už nemáme žádný chleba. Nemáme nic, co bychom muži pravého Boha přinesli jako dar. Co mu dáme?“ 8 Sloužící Saulovi odpověděl: „Podívej, mám u sebe čtvrt šekelu* stříbra. Dám to muži pravého Boha a on nám poví, kudy máme jít.“ 9 (Když se dřív někdo v Izraeli šel radit s Bohem, říkal: „Pojďme za jasnovidcem.“+ Prorokovi se totiž dřív říkalo jasnovidec.) 10 Saul sloužícímu odpověděl: „To, co říkáš, je dobré. Pojďme.“ A tak se vydali do města, kde byl muž pravého Boha.

11 Jak stoupali k městu, potkali dívky, které šly čerpat vodu. Zeptali se jich: „Je tady jasnovidec?“+ 12 Odpověděly: „Ano, je před vámi. Pospěšte si! Dnes přišel do města, protože lidé na výšině+ předkládají oběť.+ 13 Až přijdete do města, snažte se ho zastihnout dřív, než vyjde jíst na výšinu. Lidé totiž nezačnou jíst, dokud nepřijde a nepomodlí se.* Teprve potom se můžou ti, kdo jsou pozvaní, dát do jídla. Když vyrazíte hned, najdete ho.“ 14 A tak dál stoupali k městu. Když do něj vešli, přicházel jim naproti Samuel, aby je vzal s sebou na výšinu.

15 Den před Saulovým příchodem Jehova Samuelovi řekl:* 16 „Zítra asi touto dobou k tobě pošlu jednoho muže z Benjamínovy země.+ Pomažeš ho za vůdce nad mým lidem Izraelem+ a zachrání ho z rukou Filištínů. Viděl jsem totiž trápení svého lidu a dolehl ke mně jejich křik.“+ 17 Když Samuel uviděl Saula, Jehova mu oznámil: „To je ten muž, o kterém jsem ti řekl: ‚Bude vládnout nad mým lidem.‘“*+

18 Saul potom v bráně přistoupil k Samuelovi a řekl mu: „Prosím, pověz mi, kde je dům jasnovidce.“ 19 Samuel odpověděl: „Já jsem ten jasnovidec. Pojďme na výšinu a ty jdi první. Dnes se mnou budete jíst,+ a než ráno půjdete, povím ti všechno, co chceš vědět.* 20 O oslice, které se před třemi dny ztratily,+ si nedělej starosti, protože se našly. A komu patří všechno bohatství v Izraeli? Nepatří snad tobě a celému domu tvého otce?“+ 21 Saul mu odpověděl: „Vždyť jsem z Benjamína, toho nejmenšího izraelského kmene,+ a moje rodina je v kmeni Benjamín ta nejméně významná. Proč mi tedy říkáš něco takového?“

22 Potom Samuel zavedl Saula a jeho sloužícího do jídelny a dal jim mezi pozvanými místo v čele. Bylo tam asi 30 mužů. 23 Samuel pak řekl kuchařovi: „Přines tu porci, kterou jsem ti dal a o které jsem ti řekl: ‚Dej ji stranou.‘“ 24 Nato kuchař přinesl kýtu, položil ji před Saula a Samuel řekl: „Tohle pro tebe schovali. Jez, protože je to pro tebe připravené na tuto příležitost. Řekl jsem jim totiž, že jsem pozval hosty.“ Saul tedy ten den jedl se Samuelem. 25 Potom sešli z výšiny+ do města a Samuel pokračoval v rozhovoru se Saulem na střeše domu. 26 Druhý den za svítání vstali a Samuel zavolal na Saula, který byl na střeše domu: „Připrav se, ať se můžeš vydat na cestu.“ Saul se tedy připravil a oba vyšli ven. 27 Zatímco sestupovali k okraji města, Samuel řekl Saulovi: „Pověz sloužícímu,+ aby šel napřed.“ Sloužící tedy šel napřed a Samuel pokračoval: „Ale ty se zastav a já ti oznámím Boží slovo.“

10 Potom vzal Samuel lahvičku oleje a vylil ji Saulovi na hlavu.+ Políbil ho a řekl mu: „Jehova tě pomazal za vůdce+ nad svým dědictvím.+ 2 Až ode mě dnes odejdeš, potkáš dva muže u Rácheliny hrobky+ na území Benjamína u Celcachu, kteří ti řeknou: ‚Oslice, které jsi šel hledat, se našly, takže tvůj otec už nemá starost o oslice,+ ale bojí se o vás. Říká: „Co se stalo s mým synem? Co mám dělat?“‘ 3 Odtamtud pokračuj dál, až dojdeš k velkému stromu v Taboru, kde potkáš tři muže, kteří půjdou k pravému Bohu do Betelu.+ Jeden ponese tři kůzlata, druhý ponese tři chleby a třetí ponese velký džbán vína. 4 Zeptají se tě, jak se ti daří, a dají ti dva chleby. Vezmi si je od nich. 5 Potom přijdeš k pahorku pravého Boha, kde je posádka Filištínů. Až se budeš blížit k městu, potkáš skupinu proroků, kteří budou scházet z výšiny. Lidé před nimi budou hrát na lyru, tamburínu, flétnu a harfu a oni budou prorokovat. 6 Zapůsobí na tebe Jehovův duch+ a ty budeš prorokovat s nimi a stane se z tebe jiný člověk.+ 7 Až se tato znamení splní, udělej všechno, co uznáš za vhodné, protože pravý Bůh je s tebou. 8 Potom jdi napřed do Gilgalu+ a já tam za tebou přijdu, abych předložil zápalné oběti a oběti společenství. Čekej tam sedm dnů, dokud k tobě nepřijdu. Pak ti oznámím, co máš dělat.“

9 Jakmile se Saul otočil, aby od Samuela odešel, Bůh začal měnit jeho srdce a všechna ta znamení se ten den splnila. 10 Když Saul se sloužícím přišli k pahorku, setkali se tam se skupinou proroků. Na Saula okamžitě zapůsobil Boží duch+ a on mezi nimi začal prorokovat.+ 11 Když všichni, kdo ho znali, viděli, jak prorokuje spolu s proroky, ptali se jeden druhého: „Co se to Kišovu synovi stalo? Je i Saul jedním z proroků?“ 12 Pak jeden místní muž řekl: „A co ti ostatní proroci? Kdo jsou jejich otcové?“ Tak vzniklo rčení: „Je i Saul jedním z proroků?“+

13 Když Saul přestal prorokovat, přišel na výšinu. 14 Bratr Saulova otce se později Saula a jeho sloužícího zeptal: „Kam jste šli?“ Odpověděl mu: „Hledat oslice.+ Ale protože jsme je nemohli najít, šli jsme za Samuelem.“ 15 Saulův strýc ho požádal: „Pověz mi prosím, co vám Samuel řekl.“ 16 Saul mu odpověděl: „Řekl nám, že se oslice našly.“ Ale to, co mu Samuel pověděl ohledně kralování, svému strýci neřekl.

17 Samuel pak vyzval Izraelity, aby se u Micpy shromáždili před Jehovou,+ 18 a řekl jim: „Jehova, Bůh Izraele, říká: ‚To já jsem vyvedl Izrael z Egypta a vysvobodil vás z rukou Egypťanů+ a z rukou všech království, která vás utlačovala. 19 Ale vy jste dnes zavrhli svého Boha,+ který vás zachraňoval ze všech vašich neštěstí a trápení, a řekli jste: „Ne. Dosaď nad námi krále.“ A teď se postavte před Jehovu po svých kmenech a rodech.‘“*

20 Samuel pak nechal všechny izraelské kmeny předstupovat jeden po druhém+ a byl vybrán kmen Benjamín.+ 21 Potom nechal kmen Benjamín předstupovat po rodinách a byla vybrána rodina Matriovců. Nakonec byl vybrán Kišův syn Saul.+ Když ho ale šli hledat, nemohli ho nikde najít. 22 Ptali se proto Jehovy:+ „Už sem ten muž přišel?“ Jehova odpověděl: „Schovává se tady mezi zavazadly.“ 23 Běželi tedy pro něj a přivedli ho. Když stál mezi lidmi, ukázalo se, že je o hlavu vyšší než všichni ostatní.+ 24 Samuel pak řekl: „Vidíte, koho Jehova vyvolil?+ V celém národu není nikdo jako on!“ A všichni začali křičet: „Ať žije král!“

25 Samuel řekl lidu, co bude král právem vyžadovat,+ zapsal to do knihy a uložil ji před Jehovou. Potom všechny poslal domů. 26 Také Saul šel domů, do Gibeje, a doprovázeli ho válečníci, jejichž srdcí se Jehova dotkl. 27 Někteří ničemové ale říkali: „Jak by nás tenhle mohl zachránit?“+ A tak jím pohrdli a nepřinesli mu žádný dar.+ Ale on na to nic neřekl.*

11 Pak přitáhl Ammonita+ Nachaš a utábořil se u Jabeše v Gileadu.+ Všichni muži z Jabeše Nachašovi řekli: „Uzavři s námi smlouvu, a budeme ti sloužit.“ 2 Ammonita Nachaš jim odpověděl: „Uzavřu ji s vámi pod podmínkou, že každému z vás vydloubnu pravé oko, abych pokořil celý Izrael.“ 3 Starší z Jabeše mu na to řekli: „Dej nám sedm dnů. Rozešleme posly po celém území Izraele, a pokud se nenajde nikdo, kdo by nás zachránil, pak se ti vzdáme.“ 4 Když poslové dorazili do Gibeje,+ kde žil Saul, a řekli o tom lidem, všichni začali hlasitě plakat.

5 Saul právě přicházel se stádem z pole a ptal se: „Co se stalo? Proč lidé pláčou?“ A tak mu začali vyprávět, co říkali muži z Jabeše. 6 Když to Saul slyšel, zapůsobil na něj Boží duch+ a jeho hněv vzplanul. 7 Vzal tedy dva býky, rozsekal je na kusy a ty rozeslal prostřednictvím poslů po celém území Izraele se vzkazem: „Takhle to dopadne s dobytkem každého, kdo nebude následovat Saula a Samuela!“ A Jehova způsobil, že na lid padla bázeň, takže vyšli jako jeden muž. 8 Potom je v Bezeku spočítal a bylo tam 300 000 izraelských mužů a 30 000 judských mužů. 9 Poslům z Jabeše řekli: „Tohle vyřiďte mužům z Jabeše v Gileadu: ‚Až zítra začne pálit slunce, budete zachráněni.‘“ Poslové tedy šli a oznámili to mužům z Jabeše. Ti měli obrovskou radost. 10 Řekli Ammonitům: „Zítra se vám vzdáme. Pak nám můžete udělat, co budete chtít.“+

11 Příští den Saul rozdělil lid do tří oddílů. Během ranní hlídky* pronikli do tábora Ammonitů+ a pobíjeli je až do poledního žáru. Ti, kdo přežili, se rozutekli a ani dva nezůstali spolu. 12 Lid se pak Samuela ptal: „Kdo říkal: ‚To má být naším králem Saul?‘+ Vydejte nám ty muže, ať je můžeme zabít!“ 13 Saul však prohlásil: „Tento den by neměl být usmrcen žádný muž,+ protože Jehova dnes zachránil Izrael.“

14 Samuel pak řekl lidu: „Pojďme do Gilgalu,+ abychom tam potvrdili, že Saul je králem.“+ 15 Všichni Izraelité tedy šli do Gilgalu a před Jehovou prohlásili Saula za krále. Potom Jehovovi předložili oběti společenství+ a Saul a všichni Izraelité tam s velkou radostí slavili.+

12 Nakonec Samuel řekl celému Izraeli: „Udělal jsem všechno,* o co jste mě žádali, a dosadil jsem nad vámi krále.+ 2 Tady je král, který vás teď vede!*+ Já jsem zestárl a zešedivěl a moji synové jsou mezi vámi.+ Vedl jsem vás od svého mládí až dodnes.+ 3 Tady jsem. Vypovídejte proti mně před Jehovou a před jeho pomazaným:+ Komu jsem vzal býka nebo osla?+ Koho jsem ošidil nebo utlačoval? Od koho jsem přijal úplatek,* abych nad něčím přivřel oči?+ Pokud jsem něco z toho udělal, vynahradím vám to.“+ 4 Odpověděli mu: „Neošidil jsi nás ani jsi nás neutlačoval a od nikoho sis nic nevzal.“ 5 Řekl jim tedy: „Jehova je mi dnes svědkem, a stejně tak i jeho pomazaný, že jste na mě nenašli nic špatného.“* A oni prohlásili: „Je svědkem.“

6 Samuel tedy řekl: „Svědkem je Jehova, který vyvolil Mojžíše a Árona a vyvedl vaše předky z Egypta.+ 7 Teď předstupte a povedu s vámi před Jehovou soudní spor na základě všeho dobrého,* co pro vás a vaše předky Jehova udělal.

8 Když Jákob přišel do Egypta+ a vaši předkové začali k Jehovovi volat o pomoc,+ Jehova k nim poslal Mojžíše+ a Árona. Ti vaše předky vyvedli z Egypta na toto místo a oni se tu usadili.+ 9 Ale zapomněli na Jehovu, svého Boha, a tak je vydal*+ do rukou Sisery, velitele chacorského vojska,+ do rukou Filištínů+ a do rukou moabského krále+ a ti proti nim bojovali. 10 A volali k Jehovovi o pomoc+ a říkali: ‚Zhřešili jsme.+ Opustili jsme Jehovu a začali jsme sloužit Baalům+ a sochám Aštoret.+ Vysvoboď nás z rukou našich nepřátel, a my ti budeme sloužit.‘ 11 Jehova tedy poslal Jerubbaala,+ Bedana, Jeftu+ a Samuela+ a vysvobozoval vás z rukou nepřátel kolem vás, takže jste mohli bydlet v bezpečí.+ 12 Když jste viděli, že proti vám vytáhl ammonský král Nachaš,+ říkali jste mi: ‚Ne, chceme nad sebou mít krále!‘,+ přestože vaším králem je Jehova, váš Bůh.+ 13 A tady je král, kterého jste si vyvolili a o kterého jste žádali. Podívejte, Jehova nad vámi dosadil krále!+ 14 Pokud se budete bát Jehovy,+ sloužit mu+ a poslouchat ho+ a pokud se nebudete bouřit proti Jehovovým nařízením a vy i váš král budete následovat Jehovu, svého Boha, bude se vám dobře dařit. 15 Pokud však Jehovu nebudete poslouchat a budete se bouřit proti Jehovovým nařízením, Jehovova ruka se obrátí proti vám a vašim otcům.+ 16 Teď předstupte a dívejte se, co velkého Jehova před vašima očima udělá. 17 Není právě sklizeň pšenice? Budu volat k Jehovovi, aby seslal hromy a déšť. Pak pochopíte, jak špatnou věc jste v Jehovových očích udělali, když jste žádali o krále.“+

18 Nato Samuel volal k Jehovovi a Jehova ten den seslal hromy a déšť, takže na všechny padla velká bázeň před Jehovou a před Samuelem. 19 A lid řekl Samuelovi: „Modli se za své sluhy k Jehovovi, svému Bohu,+ abychom nezemřeli. Ke všem svým hříchům jsme totiž přidali další špatnost, když jsme žádali o krále.“

20 Samuel jim odpověděl: „Nebojte se. Jednali jste špatně, ale teď nepřestávejte následovat Jehovu+ a služte Jehovovi celým srdcem.+ 21 Neobracejte se k bezcenným bohům,*+ kteří jsou k ničemu+ a nedokážou zachránit, protože to jsou bezcenné modly.* 22 Kvůli svému velkému jménu+ vás Jehova neopustí.+ Jehova se totiž rozhodl, že z vás udělá svůj lid.+ 23 Je pro mě nepředstavitelné, že bych zhřešil proti Jehovovi a přestal se za vás modlit. Budu vás dál poučovat o dobré a přímé cestě. 24 Jen se bojte Jehovy+ a věrně* mu služte celým svým srdcem. Pamatujte, jaké velké věci pro vás udělal.+ 25 Pokud však budete neustále jednat špatně, vy i váš král+ zahynete.“+

13 Saulovi bylo ...* let, když se stal králem.+ Vládl nad Izraelem dva roky 2 a potom z Izraele vybral 3 000 mužů – 2 000 s ním bylo v Mikmaši a v hornatém kraji Betelu a 1 000 bylo s Jonatanem+ v Benjamínově Gibeji.+ Zbytek lidu Saul poslal domů.* 3 Jonatan pobil posádku Filištínů,+ která byla v Gebě,+ a Filištíni se o tom doslechli. Saul pak dal po celé zemi troubit na roh+ se slovy: „Ať o tom Hebrejci slyší!“ 4 K celému Izraeli se tak doneslo: „Saul pobil posádku Filištínů a Filištíni začali Izrael nenávidět.“ Lid byl tedy svolán k Saulovi do Gilgalu.+

5 Také Filištíni se shromáždili do boje proti Izraeli. Měli 30 000 válečných vozů a 6 000 jezdců na koních. Jejich vojáků bylo tolik jako zrnek písku na břehu moře.+ Přitáhli a utábořili se v Mikmaši, východně od Bet-avenu.+ 6 Když Izraelité viděli, že se pod tlakem nepřátel dostali do úzkých, poschovávali se v jeskyních,+ rozsedlinách, skalách, sklepeních a nádržích na vodu.* 7 Někteří Hebrejci dokonce utekli za Jordán na území Gada a Gileadu.+ Ale Saul zůstal v Gilgalu a všichni, kdo byli s ním, se třásli strachy. 8 Čekal sedm dnů, po dobu, kterou stanovil Samuel. Ten ale do Gilgalu nepřicházel a lid začal Saula opouštět. 9 Nakonec Saul řekl: „Doneste mi zápalnou oběť a oběti společenství.“ A předložil zápalnou oběť.+

10 Ale jakmile dokončil předkládání zápalné oběti, přišel Samuel. Saul mu tedy šel naproti, aby ho přivítal.* 11 Samuel řekl: „Cos to udělal?“ Saul mu odpověděl: „Viděl jsem, že mě lid opouští,+ ty jsi ve stanovenou dobu nepřišel a Filištíni se shromažďují v Mikmaši.+ 12 A tak jsem si řekl: ‚Teď proti mně Filištíni přitáhnou do Gilgalu a já jsem Jehovu nepožádal o přízeň.‘* Proto jsem považoval za nutné předložit zápalnou oběť.“

13 Samuel na to Saulovi řekl: „Zachoval ses nerozumně. Neposlechl jsi to, co ti přikázal Jehova, tvůj Bůh.+ Kdybys poslechl, Jehova by způsobil, že by tvé kralování nad Izraelem trvalo navždy. 14 Ale teď tvé kralování nepotrvá.+ Jehova najde muže, který bude příjemný jeho srdci.+ Jehova ho pověří, aby vedl jeho lid,+ protože jsi neposlechl, co ti Jehova přikázal.“+

15 Potom Samuel vstal a odešel z Gilgalu do Benjamínovy Gibeje. Saul spočítal ty, kdo s ním zůstali, a bylo jich asi 600 mužů.+ 16 Saul, jeho syn Jonatan a ti, kdo zůstali s nimi, pobývali v Benjamínově Gebě+ a Filištíni tábořili v Mikmaši.+ 17 Z filištínského tábora vyrážely tři oddíly nájezdníků. Jeden oddíl se vydával po cestě k Ofře, k zemi Šual, 18 druhý se vydával po cestě k Bet-choronu+ a třetí se vydával po cestě k hranici, která leží nad údolím Ceboim, směrem k pustině.

19 V celé izraelské zemi nebyl žádný kovář, protože Filištíni řekli: „Ať si Hebrejci nevyrobí meč ani kopí.“ 20 Když si tedy Izraelité chtěli dát nabrousit radlice, motyky, sekery a srpy, museli chodit k Filištínům. 21 Nabroušení radlice, motyky, vidlí a sekery nebo upevnění volského bodce stálo jeden pim.* 22 Nikdo z těch, kdo byli se Saulem a Jonatanem, proto neměl v bitvě meč ani kopí.+ Zbraně měli jen Saul a jeho syn Jonatan.

23 Mezitím se předsunutý oddíl Filištínů přemístil k mikmašskému průsmyku.+

14 Jednoho dne Saulův syn Jonatan+ řekl svému sloužícímu, který mu nosil zbraně: „Pojď, vydejme se k předsunutému oddílu Filištínů, který je na druhé straně.“ Ale otci to nepověděl. 2 Saul tábořil na okraji Gibeje+ pod granátovníkem v Migronu a bylo s ním asi 600 mužů.+ 3 (Efod+ nosil Achijáš, syn Ikabodova+ bratra Achituba,+ syna Pinechase,+ syna Eliho,+ Jehovova kněze v Šilu.+) A nikdo z mužů nevěděl, že Jonatan odešel. 4 Na obou stranách průsmyku, kterým se chtěl Jonatan dostat k předsunutému oddílu Filištínů, byl špičatý skalní útes. Jeden se jmenoval Bocec a druhý Sene. 5 Jeden útes se tyčil na severu naproti Mikmaši a druhý na jihu naproti Gebě.+

6 Jonatan řekl svému zbrojnoši: „Pojď, vydejme se k předsunutému oddílu těch neobřezanců.+ Snad nám Jehova pomůže. Jehovovi totiž nemůže nic zabránit, aby zachraňoval jak prostřednictvím mnohých, tak prostřednictvím několika.“+ 7 Jeho zbrojnoš mu odpověděl: „Udělej, k čemu tě vede tvé srdce. Jdi a já tě budu následovat, kamkoli tě tvé srdce povede.“ 8 Jonatan řekl: „Půjdeme k těm mužům a upozorníme je na sebe. 9 Když nám řeknou: ‚Zůstaňte na místě, dokud k vám nepřijdeme!‘, pak zůstaneme stát a nepůjdeme za nimi nahoru. 10 Ale když nám řeknou: ‚Vylezte sem k nám!‘, tak půjdeme, protože Jehova nám je vydá do rukou. Bude to pro nás znamení.“+

11 Pak na sebe oba upozornili předsunutý oddíl Filištínů. Ti řekli: „Podívejte! Hebrejci lezou z děr, kde se poschovávali.“+ 12 Potom muži z předsunutého oddílu zavolali na Jonatana a jeho zbrojnoše: „Vylezte sem k nám a my vám ukážeme!“+ Jonatan okamžitě řekl svému zbrojnoši: „Pojď za mnou, protože Jehova je vydá Izraeli do rukou.“+ 13 Jonatan vylezl po čtyřech nahoru a jeho zbrojnoš za ním. Pak začal Jonatan Filištíny srážet a zbrojnoš je za ním dobíjel. 14 Při prvním útoku Jonatan a jeho zbrojnoš pobili asi 20 mužů na vzdálenosti odpovídající přibližně polovině délky akrového pole.*

15 Ve filištínském táboře a mezi muži z předsunutého oddílu zavládl strach. Hrůza padla i na oddíly nájezdníků.+ Země se začala třást a Bůh vyvolal mezi Filištíny zděšení. 16 Saulovi strážní v Benjamínově Gibeji+ viděli, že se všude šíří zmatek.+

17 Saul řekl svým mužům: „Spočítejte se prosím a zjistěte, kdo odešel.“ Když to udělali, zjistili, že chybí Jonatan a jeho zbrojnoš. 18 Saul pak řekl Achijášovi:+ „Přines truhlu pravého Boha!“ (Truhla pravého Boha totiž byla v té době* mezi Izraelity.) 19 Zatímco Saul mluvil s knězem, zmatek ve filištínském táboře stále narůstal. Potom Saul knězi řekl: „Počkej s tím.“* 20 Saul a jeho muži se shromáždili, a když vytáhli do bitvy, zjistili, že Filištíni obrátili meče jeden proti druhému. Všude byl obrovský zmatek. 21 Hebrejci, kteří byli předtím na straně Filištínů a přitáhli s nimi do tábora, přešli na stranu Izraelitů k Saulovi a Jonatanovi. 22 A všichni izraelští muži, kteří se schovávali+ v hornatém kraji Efrajima, slyšeli, že se Filištíni dali na útěk, a začali je spolu s ostatními pronásledovat. 23 Jehova tedy ten den zachránil Izrael+ a bitva se rozšířila až do Bet-avenu.+

24 Izraelští muži byli ale ten den vyčerpaní, protože Saul je zavázal touto přísahou: „Ať je prokletý ten, kdo něco* sní dřív, než bude večer a než se pomstím svým nepřátelům!“ Nikdo tedy nic nesnědl.+

25 Potom všichni* vešli do lesa a na zemi tam byl med. 26 I když ale med stékající na zem viděli, nikdo ho ani neochutnal, protože se báli přísahy. 27 Jonatan ale neslyšel, jak jeho otec zavázal lid přísahou,+ a tak natáhl hůl, kterou měl v ruce, a její konec ponořil do plástve medu. Když ho ochutnal, oči se mu rozzářily. 28 Nato mu jeden muž řekl: „Tvůj otec zavázal lid touto přísahou: ‚Ať je prokletý ten, kdo dnes něco sní!‘+ Proto jsou muži tak unavení.“ 29 Jonatan ale odpověděl: „Můj otec přivedl lid do velkých potíží.* Podívejte se, jak se mi rozzářily oči, když jsem ochutnal tuhle trošku medu. 30 A co teprve, kdyby se dnes muži mohli pořádně najíst+ z kořisti, kterou vzali svým nepřátelům! Pak by Filištíni utrpěli ještě větší porážku.“

31 Izraelští muži ten den pobíjeli Filištíny od Mikmaše k Aijalonu+ a velmi se unavili. 32 Proto se začali lačně vrhat na kořist, brali ovce, býky a telata, poráželi je na zemi a jedli maso i s krví.+ 33 Saulovi pak oznámili: „Lid hřeší proti Jehovovi tím, že jí maso i s krví.“+ Nato Saul řekl: „Jednali jste nevěrně. Okamžitě mi přivalte velký kámen.“ 34 Potom dodal: „Jděte mezi lid a řekněte jim: ‚Přiveďte každý svého býka nebo ovci, porazte je tady a pak je jezte. Nehřešte proti Jehovovi tím, že byste jedli maso i s krví.‘“+ A tak každý tu noc přivedl svého býka a porazil ho tam. 35 Tehdy Saul postavil oltář Jehovovi.+ Byl to první oltář, který Jehovovi postavil.

36 Potom Saul řekl: „Zaútočme v noci na Filištíny a drancujme, dokud se nerozední. Nikoho nenecháme naživu.“ Odpověděli: „Udělej, co považuješ za dobré.“ Ale kněz řekl: „Zeptejme se pravého Boha.“+ 37 A tak se Saul Boha zeptal: „Mám zaútočit na Filištíny?+ Vydáš je Izraeli do rukou?“ Ale Bůh mu ten den neodpověděl. 38 Saul tedy řekl: „Pojďte sem, všichni vůdci lidu, a zjistěte, jaký hřích byl dnes spáchán. 39 Jakože žije Jehova, který zachránil Izrael, i kdyby šlo o mého syna Jonatana, musí zemřít.“ Nikdo mu však neodpověděl. 40 Pak řekl celému Izraeli: „Vy budete na jedné straně a já budu se svým synem Jonatanem na druhé straně.“ Lid na to Saulovi řekl: „Udělej, co považuješ za dobré.“

41 Saul Jehovu požádal: „Bože Izraele, odpověz prostřednictvím tumim!“+ Byli vybráni Jonatan se Saulem a lid vyšel bez viny. 42 Saul pak přikázal: „Házejte los,+ aby se rozhodlo mezi mnou a mým synem Jonatanem.“ A byl vybrán Jonatan. 43 Saul mu řekl: „Pověz mi, co jsi udělal.“ Jonatan odpověděl: „Jen jsem ochutnal trochu medu, který jsem nabral koncem své hole.+ Jsem teď připravený zemřít!“

44 Nato Saul řekl: „Ať mě Bůh přísně potrestá,* pokud nezemřeš, Jonatane.“+ 45 Ale lid Saulovi řekl: „Má zemřít Jonatan? Ten, kdo dovedl Izrael k tak velkému vítězství?*+ To ne! Jakože Jehova žije, ani jediný vlas mu nesmí spadnout z hlavy na zem. Vždyť dnes spolupracoval s Bohem.“+ A tak lid Jonatana zachránil* před smrtí.

46 Potom Saul přestal Filištíny pronásledovat a ti se vrátili na své území.

47 Saul upevnil své kralování nad Izraelem a bojoval proti všem okolním nepřátelům – proti Moabcům,+ Ammonitům,+ Edomitům,+ cobským+ králům a Filištínům.+ Své nepřátele porážel všude, kam šel. 48 Odvážně bojoval, porazil Amalekity+ a vysvobodil Izrael z rukou nájezdníků.

49 Saulovi synové byli Jonatan, Jišvi a Malki-šua.+ Měl také dvě dcery – starší se jmenovala Merab+ a mladší Mikal.+ 50 Saulova manželka se jmenovala Achinoam, dcera Achimaace. Velitelem Saulova vojska byl jeho strýc Abner,+ syn Nera. 51 Saulovým otcem byl Kiš+ a Abnerův otec Ner+ byl synem Abiela.

52 Po všechny Saulovy dny probíhaly těžké boje s Filištíny.+ Když tedy Saul viděl nějakého silného nebo odvážného muže, povolal ho do svého vojska.+

15 Samuel řekl Saulovi: „Jehova mě poslal, abych tě pomazal za krále nad jeho lidem Izraelem.+ A teď naslouchej Jehovovým slovům.+ 2 Toto říká Jehova, Bůh vojsk: ‚Poženu Amalekity k odpovědnosti za to, co udělali Izraeli – že se mu postavili na odpor, když byl na cestě z Egypta.+ 3 Jdi tedy a Amalekity pobij.+ Znič*+ je se vším, co mají. Neměj s nimi slitování. Usmrtíš+ muže i ženy, děti i kojence, býky i ovce, velbloudy i osly.‘“+ 4 Saul pak svolal lid a v Telaimu ho spočítal. Bylo tam 200 000 pěších vojáků a 10 000 mužů z Judy.+

5 Saul přitáhl až k Amalekovu městu a v údolí* postavil zálohu. 6 Potom vzkázal Kenitům:+ „Odejděte pryč od Amalekitů, abych spolu s nimi nesmetl i vás.+ Když totiž Izraelité vycházeli z Egypta, jednali jste s nimi laskavě.“*+ Kenité tedy od Amalekitů odešli. 7 Nato Saul vyhladil Amalekity+ od Chavily+ až po Šur,+ který leží u Egypta. 8 Amaleckého krále Agaga+ chytil živého, ale všechny ostatní pobil* mečem.+ 9 Saul a lid ušetřili Agaga a také ty nejlepší ovce, dobytek, vykrmená zvířata a berany a všechno dobré.+ Nechtěli je zničit. Ale všechno, co bylo bezcenné a podřadné, to zničili.

10 Pak Jehova řekl Samuelovi: 11 „Lituji, že jsem Saula dosadil za krále, protože se ode mě odvrátil a neudělal, co jsem mu nařídil.“+ Samuela to velmi rozrušilo a celou noc volal k Jehovovi.+ 12 Když brzy ráno vstal, aby šel za Saulem, řekli mu: „Saul se vydal do Karmelu+ a postavil si tam pomník.+ Potom odtamtud zamířil do Gilgalu.“ 13 Když se Samuel se Saulem konečně setkal, Saul mu řekl: „Kéž ti Jehova požehná. Udělal jsem, co mi Jehova nařídil.“ 14 Ale Samuel se zeptal: „A co tedy znamená to bečení ovcí a bučení dobytka, které slyším?“+ 15 Saul mu odpověděl: „Přivedli je od Amalekitů. Lid ušetřil ty nejlepší ovce a dobytek, aby je obětoval Jehovovi, tvému Bohu. Ale všechno ostatní jsme zničili.“ 16 „Zadrž!“ přerušil ho Samuel. „Povím ti, co mi včera v noci řekl Jehova.“+ Saul mu odpověděl: „Mluv.“

17 Samuel tedy řekl: „Nepovažoval ses snad za nevýznamného,+ když ses stal vůdcem* izraelských kmenů a Jehova tě pomazal za krále nad Izraelem?+ 18 Jehova ti později dal tento úkol: ‚Jdi a znič ty hříšné Amalekity.+ Bojuj proti nim, dokud je nevyhladíš.‘+ 19 Proč jsi tedy Jehovu neposlechl? Chamtivě ses vrhl na kořist+ a udělal jsi to, co je v Jehovových očích špatné!“

20 Saul Samuelovi odpověděl: „Ale já jsem Jehovu poslechl! Vydal jsem se splnit úkol, který jsem od Jehovy dostal. Přivedl jsem amaleckého krále Agaga a Amalekity jsem vyhladil.*+ 21 Lid ale vzal z kořisti, která se měla zničit, ty nejlepší ovce a dobytek, aby je v Gilgalu obětoval Jehovovi, tvému Bohu.“+

22 Samuel na to řekl: „Z čeho má Jehova větší radost? Ze zápalných obětí,+ nebo z poslušnosti Jehovova hlasu? Poslušnost je lepší než oběť,+ pozorně naslouchat je lepší než předkládat tuk+ beranů. 23 Vždyť vzpurnost+ je stejným hříchem jako věštění.+ Troufalé jednání je stejné jako modlářství* a používání magie. Protože jsi zavrhl Jehovovo slovo,+ on zavrhl tebe jako krále.“+

24 Saul potom Samuelovi řekl: „Zhřešil jsem. Neposlechl jsem Jehovův příkaz a tvoje slova. Bál jsem se totiž lidu, a tak jsem jim vyhověl. 25 A teď prosím odpusť můj hřích a vrať se se mnou, abych se mohl poklonit Jehovovi.“+ 26 Ale Samuel mu odpověděl: „Nevrátím se s tebou. Zavrhl jsi totiž Jehovovo slovo a Jehova zavrhl tebe, takže už nebudeš králem Izraele.“+ 27 Jak se Samuel obracel k odchodu, Saul ho chytil za lem jeho pláště bez rukávů a ten se odtrhl. 28 Nato mu Samuel řekl: „Dnes od tebe Jehova odtrhl kralování nad Izraelem a dá ho tvému bližnímu, který je lepší než ty.+ 29 Vznešený Bůh Izraele+ dodrží slovo+ a nezmění své rozhodnutí.* Není totiž pouhý člověk, aby své rozhodnutí měnil.“*+

30 Saul řekl: „Zhřešil jsem. Ale teď mi prosím prokaž čest před staršími mého lidu a před Izraelem. Vrať se se mnou a já se pokloním Jehovovi, tvému Bohu.“+ 31 Samuel se tedy vrátil se Saulem a Saul se poklonil Jehovovi. 32 Pak Samuel nařídil: „Přiveďte ke mně amaleckého krále Agaga.“ Agag k němu šel neochotně,* protože si už začal říkat: „Hrozba* smrti určitě pominula.“ 33 Samuel však řekl: „Stejně jako tvůj meč připravoval ženy o děti, teď bude o dítě připravena i tvoje matka.“ Nato Samuel Agaga rozsekal na kusy před Jehovou v Gilgalu.+

34 Samuel potom odešel do Ramy a Saul se vrátil domů do Gibeje. 35 Samuel Saula neviděl až do své smrti a trápil se kvůli němu.+ A Jehova litoval, že Saula dosadil za krále nad Izraelem.+

16 Jehova nakonec Samuelovi řekl: „Jak dlouho se budeš kvůli Saulovi trápit?+ Já jsem ho jako krále nad Izraelem zavrhl.+ Naplň si roh olejem+ a jdi. Posílám tě k Betlémanu Jišaiovi,+ protože jsem si vybral krále mezi jeho syny.“+ 2 Ale Samuel namítl: „Jak bych tam mohl jít? Když se o tom Saul doslechne, zabije mě.“+ Jehova mu odpověděl: „Vezmi s sebou mladou krávu a řekni: ‚Přišel jsem obětovat Jehovovi.‘ 3 Přizvi Jišaie k oběti a já ti pak dám vědět, co máš dělat. Pomažeš mi toho, koho určím.“+

4 Samuel udělal, co Jehova řekl. Když přišel do Betléma+ a potkali ho starší z města, začali se třást strachy a ptali se: „Znamená tvůj příchod pokoj?“ 5 Samuel odpověděl: „Ano, znamená. Přišel jsem obětovat Jehovovi. Posvěťte se a pojďte se mnou k oběti.“ Pak posvětil Jišaie a jeho syny a k oběti přizval i je. 6 Když přišli a Samuel uviděl Eliaba,+ řekl si: „To je určitě Jehovův pomazaný.“ 7 Ale Jehova Samuelovi řekl: „Nedívej se na to, jak vypadá a jak je vysoký,+ protože jsem ho zavrhl. Bůh se na věci dívá jinak než člověk. Člověk totiž vidí jen to, co má před očima, ale Jehova vidí do srdce.“+ 8 Potom Jišai zavolal Abinadaba+ a přivedl ho před Samuela, ale ten řekl: „Ani toho Jehova nevybral.“ 9 Pak Jišai přivedl Šammaha,+ ale Samuel řekl: „Ani toho Jehova nevybral.“ 10 Jišai tedy před Samuela postupně přivedl svých sedm synů, ale Samuel mu řekl: „Jehova nevybral žádného z nich.“

11 Nakonec se Samuel Jišaie zeptal: „Jsou to všichni tvoji chlapci?“ Odpověděl: „Ještě zbývá nejmladší.+ Pase ovce.“+ Samuel mu na to řekl: „Pošli pro něj, protože nezačneme jíst, dokud sem nepřijde.“ 12 A tak pro něj poslal a přivedl ho před Samuela. Byl to hezký mladík s červenými tvářemi+ a krásnýma očima. Jehova potom Samuelovi řekl: „Vstaň, pomaž ho, protože to je on!“+ 13 Samuel tedy vzal roh s olejem+ a Davida v přítomnosti jeho bratrů pomazal. A od toho dne na Davida působil Jehovův duch.+ Pak se Samuel zvedl a odešel do Ramy.+

14 Pokud jde o Saula, Jehova mu svého ducha odebral.+ A tak Jehova dovolil, aby Saula děsila jeho vlastní mysl.*+ 15 Jeho sluhové mu řekli: „Bůh dovolil, aby tě děsila tvá mysl.* 16 Ať náš pán prosím přikáže svým sluhům, kteří stojí před tebou, aby hledali muže, který umí dobře hrát na harfu.+ Kdykoli pak Bůh dovolí, aby tě děsila tvá mysl,* bude ten muž hrát a tobě se uleví.“ 17 Saul tedy svým sluhům řekl: „Najděte prosím muže, který umí dobře hrát, a přiveďte mi ho.“

18 Jeden ze sloužících řekl: „Viděl jsem, že syn Betlémana Jišaie umí hrát. Je to odvážný a silný válečník.+ Dokáže dobře mluvit, je pohledný+ a Jehova je s ním.“+ 19 Potom Saul vyslal k Jišaiovi posly se vzkazem: „Pošli ke mně svého syna Davida, který se stará o ovce.“+ 20 Jišai tedy vzal osla, naložil na něj chleba, kožený měch vína a kůzle a po svém synu Davidovi to poslal Saulovi. 21 A tak David přišel k Saulovi a začal mu sloužit.+ Saul si ho velmi zamiloval a David se stal jeho zbrojnošem. 22 Saul pak Jišaiovi vzkázal: „Ať prosím David zůstane v mých službách, protože jsem si ho velmi oblíbil.“ 23 Kdykoli Bůh dovolil, aby Saula děsila jeho mysl,* David vzal harfu a začal na ni hrát. Saulovi se pak ulevilo, cítil se lépe a jeho mysl ho přestala děsit.*+

17 Filištíni+ shromáždili svá vojska* k válce. Shromáždili se u Soka+ na území Judy a utábořili se v Efes-dammimu+ mezi Sokem a Azekou.+ 2 Saul a izraelští muži se také shromáždili. Utábořili se v údolí* Elah+ a pak vytáhli v bojovém šiku proti Filištínům. 3 Filištíni obsadili jednu horu, Izraelité druhou a mezi nimi bylo údolí.

4 Potom z filištínských řad vyšel přední bojovník, který se jmenoval Goliáš+ a pocházel z Gatu.+ Byl vysoký šest loket a jednu píď.* 5 Na hlavě měl měděnou přilbu a nosil měděný šupinový pancíř,+ který vážil 5 000 šekelů.* 6 Na nohou měl měděné holenní chrániče a na zádech měděný oštěp.+ 7 Dřevěná násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo+ a železné ostří jeho kopí vážilo 600 šekelů.* Před ním pochodoval voják, který mu nosil štít. 8 Goliáš se pak zastavil a začal volat na izraelské vojáky:+ „Proč jste vytáhli a rozestavili se do bojového šiku? Jsem přece Filištín a vy jste Saulovi sluhové! Vyberte muže, který by se mnou šel bojovat. 9 Pokud se mi dokáže postavit a zabije mě, staneme se vašimi sluhy. Ale pokud já zvítězím nad ním a zabiju ho, vy se stanete našimi sluhy a budete nám sloužit.“ 10 Pak ten Filištín řekl: „Vyzývám dnes izraelské vojsko:+ Pošlete sem nějakého muže, aby se mnou bojoval!“

11 Když Saul a celý Izrael slyšeli slova toho Filištína, zděsili se a dostali velký strach.

12 David byl synem Jišaie z Efraty+ neboli judského Betléma.*+ Jišai+ měl osm synů+ a za Saulových dnů už byl starý. 13 Tři nejstarší Jišaiovi synové šli se Saulem do války.+ Prvorozený se jmenoval Eliab,+ druhý Abinadab+ a třetí Šammah.+ 14 David byl nejmladší+ a ti tři nejstarší šli se Saulem.

15 David se od Saula opakovaně vracel do Betléma, aby se staral o ovce,+ které patřily jeho otci. 16 Mezitím ten Filištín každé ráno a každý večer, celkem 40 dnů, vycházel před izraelské vojáky.

17 Jednou řekl Jišai svému synu Davidovi: „Vezmi prosím tady to efa* praženého obilí a těchto deset chlebů a dones je rychle do tábora svým bratrům. 18 Veliteli tisíce vezmi těchto deset kusů sýra.* Zjisti, jestli jsou tvoji bratři v pořádku, a přines o tom nějaký důkaz.“ 19 Davidovi bratři byli se Saulem a ostatními izraelskými muži v údolí* Elah+ a bojovali proti Filištínům.+

20 A tak David brzy ráno vstal a svěřil ovce někomu jinému. Potom sbalil všechny věci a vydal se na cestu, jak mu Jišai přikázal. Když přišel k táboru, vojsko právě s válečným pokřikem vycházelo na bojiště. 21 Vojska Izraelitů a Filištínů se rozestavila proti sobě. 22 David okamžitě nechal svoje věci u hlídače zavazadel a rozběhl se k bojišti. Když tam dorazil, začal se svých bratrů ptát, jak se jim daří.+

23 Zatímco s nimi mluvil, z filištínských řad vyšel přední bojovník Goliáš,+ Filištín z Gatu. Říkal to samé jako vždycky+ a David to slyšel. 24 Když izraelští muži Goliáše viděli, všichni se s hrůzou dali na útěk.+ 25 Říkali: „Viděli jste toho muže? Přichází, aby urážel Izrael.+ Muže, který ho zabije, král odmění velkým bohatstvím, dá mu svou dceru+ a rod jeho otce v Izraeli osvobodí od povinností.“

26 David se mužů, kteří stáli poblíž, začal ptát: „Co získá muž, který zabije toho Filištína a zbaví Izrael pohany? Vždyť kdo je ten neobřezaný Filištín, že uráží vojsko živého Boha?“+ 27 Řekli mu znovu to samé: „Tohle získá muž, který ho zabije.“ 28 Když jeho nejstarší bratr Eliab+ zaslechl, jak David s těmi muži mluví, rozzlobil se na něj a řekl: „Proč jsi přišel? A komu jsi dal na starost těch pár ovcí v pustině?+ Dobře znám tvoji troufalost a tvé špatné úmysly. Přišel jsi jen proto, aby ses podíval na bitvu.“ 29 David mu odpověděl: „Co jsem udělal? Jen jsem se ptal!“ 30 Pak se obrátil na někoho jiného, zeptal se ho na to samé+ a dostal stejnou odpověď jako předtím.+

31 To, co David říkal, se doneslo až k Saulovi, a tak pro něj poslal. 32 David Saulovi řekl: „Ať kvůli tomu Filištínovi nikdo neztrácí odvahu.* Tvůj sluha půjde a bude s ním bojovat.“+ 33 Ale Saul namítl: „Nedokážeš s tím Filištínem bojovat. Vždyť jsi jen chlapec+ a on je už od mládí vojákem.“* 34 David na to Saulovi řekl: „Tvůj sluha se stal pastýřem ovcí svého otce. Když jednou přišel lev+ a jindy medvěd a každý odnesl ze stáda ovci, 35 vyrazil jsem za ním, srazil ho a zachránil ji z jeho tlamy. Když se proti mně zvedl, popadl jsem ho za srst,* srazil ho a usmrtil. 36 Tvůj sluha zabil lva i medvěda a ten neobřezaný Filištín skončí stejně, protože urážel vojsko živého Boha.“+ 37 Potom David dodal: „Jehova, který mě zachránil ze spárů lva a medvěda, mě zachrání i z rukou toho Filištína.“+ Saul mu tedy řekl: „Jdi. A ať je Jehova s tebou.“

38 Saul pak Davida oblékl do své výstroje. Na hlavu mu dal měděnou přilbu a navlékl mu pancíř. 39 Potom si David připásal meč a chtěl jít, ale nemohl, protože na tu výstroj nebyl zvyklý. Řekl tedy Saulovi: „Nemůžu v tom jít. Nejsem na to zvyklý.“ A tak to ze sebe sundal. 40 Vzal do ruky hůl, vybral si pět hladkých kamenů z říčního koryta* a dal je do kapsy své pastýřské mošny. S prakem+ v ruce pak vyrazil proti Filištínovi.

41 Filištín přicházel k Davidovi blíž a blíž a před ním šel voják, který mu nosil štít. 42 Když Filištín Davida uviděl, pohrdavě se ušklíbl, protože to byl jen chlapec, hezký mladík s červenými tvářemi.+ 43 Volal na Davida: „Jsem snad pes,+ že na mě jdeš s holí?“ A při svých bozích ho proklínal. 44 Pak Davidovi řekl: „Jen sem pojď, a já tvým masem nakrmím nebeské ptáky a divoká zvířata.“

45 David Filištínovi odpověděl: „Jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem,+ ale já jdu proti tobě ve jménu Jehovy, Boha vojsk,+ Boha izraelských bojových šiků, kterého jsi urážel.+ 46 Dnes mi tě Jehova vydá do rukou+ a já tě zabiju a useknu ti hlavu. Ještě dnes dám mrtvoly filištínských vojáků nebeským ptákům a divokým zvířatům a celá země pozná, že v Izraeli je Bůh.+ 47 A všichni, kdo jsou tady,* poznají, že Jehova nezachraňuje mečem ani kopím.+ Je to Jehovův boj+ a on vás všechny vydá do našich rukou.“+

48 Filištín se dál blížil k Davidovi a ten se rychle rozběhl po bojišti směrem k němu. 49 Sáhl do mošny, vytáhl z ní kámen a vystřelil ho z praku. Kámen zasáhl Filištína do čela, zaryl se mu do něj a Filištín padl tváří k zemi.+ 50 Tak David s prakem a kamenem zvítězil nad Filištínem. Srazil ho a zabil, i když neměl meč.+ 51 Potom k němu přiběhl a postavil se nad něj. Vzal jeho meč,+ vytáhl ho z pochvy a dorazil ho tím, že mu usekl hlavu. Když Filištíni viděli, že jejich hrdina zemřel, dali se na útěk.+

52 Izraelští a judští muži s křikem vyrazili za nimi a pronásledovali je od údolí+ až k branám Ekronu.+ Všude podél cesty od Šaarajimu+ až po Gat a Ekron pak ležely mrtvoly Filištínů. 53 Když se Izraelité z pronásledování Filištínů vrátili, vydrancovali jejich tábor.

54 Potom vzal David Filištínovu hlavu a přinesl ji do Jeruzaléma a jeho zbraně si dal do stanu.+

55 Když Saul viděl Davida, jak jde proti Filištínovi, zeptal se velitele vojska Abnera:+ „Čí syn je ten chlapec,+ Abnere?“ Odpověděl mu: „Jakože žiješ, králi, nevím!“ 56 Král řekl: „Zjisti, čí je to syn.“ 57 Když se tedy David po zabití Filištína vrátil a jeho hlavu ještě držel v ruce, Abner ho přivedl před Saula.+ 58 Saul se ho zeptal: „Čí jsi syn, chlapče?“ David odpověděl: „Jsem syn tvého sluhy Betlémana+ Jišaie.“+

18 Potom co David se Saulem domluvil, z Jonatana+ a Davida se stali blízcí přátelé* a Jonatan si ho zamiloval jako sám sebe.+ 2 Od toho dne si Saul nechal Davida ve svých službách a nedovolil mu, aby se vrátil domů ke svému otci.+ 3 A Jonatan uzavřel s Davidem smlouvu,+ protože ho miloval jako sám sebe.+ 4 Také si svlékl svůj plášť bez rukávů a dal ho Davidovi. Dal mu i svou výstroj, meč, luk a opasek. 5 David se začal vydávat na válečné výpravy, a ať ho Saul vyslal kamkoli, byl úspěšný.*+ Saul mu proto svěřil velení nad válečníky+ a celému lidu i Saulovým sluhům se to líbilo.

6 Když se David a ostatní válečníci vraceli z vítězné bitvy proti Filištínům, ze všech izraelských měst vyšly králi Saulovi naproti ženy, které se radovaly, zpívaly,+ tančily a hrály na tamburíny+ a loutny. 7 Oslavovaly a zpívaly:

8 Saulovi se ta píseň vůbec nelíbila a velmi se rozzlobil.+ Řekl: „Davidovi připsaly desetitisíce a mně jenom tisíce. Teď mu ještě dát kralování!“+ 9 A od toho dne se Saul na Davida neustále díval podezíravě.

10 Příští den Bůh dovolil, aby Saula děsila jeho mysl,*+ a on se ve svém domě začal chovat podivně.* David stejně jako jindy hrál na harfu.+ Saul držel kopí+ 11 a najednou ho po Davidovi hodil.+ Řekl si: „Přibodnu Davida ke stěně!“ Ale Davidovi se dvakrát podařilo uniknout. 12 Saul z něj pak dostal strach, protože Jehova byl s ním,+ ale Saula opustil.+ 13 Saul se tedy Davida zbavil tím, že ho dosadil za velitele tisíce. A David začal v čele vojska vyrážet do boje.*+ 14 Dál byl úspěšný*+ ve všem, co dělal, a Jehova byl s ním.+ 15 Když Saul viděl, jak je David úspěšný, měl z něj strach. 16 Ale celý Izrael a Juda Davida milovali, protože v jejich čele vyrážel do boje.

17 Později Saul Davidovi řekl: „Tady je moje nejstarší dcera Merab.+ Dám ti ji za manželku.+ Buď ale dál mým odvážným bojovníkem a veď Jehovovy války.“+ Saul si totiž říkal: „Ať nezemře mojí rukou, ale rukou Filištínů.“+ 18 David mu odpověděl: „Kdo jsem já a co je rodina mého otce v Izraeli, že mám být královým zetěm?“+ 19 Když se však Saulova dcera Merab měla za Davida provdat, byla dána za manželku Mecholanu Adrielovi.+

20 Do Davida se ale zamilovala Saulova dcera Mikal.+ Saul se o tom dozvěděl a líbilo se mu to. 21 Pomyslel si: „Dám mu ji, aby pro něj byla léčkou a aby zemřel rukou Filištínů.“+ Znovu tedy Davidovi řekl: „Dnes se staneš mým zetěm.“* 22 Potom přikázal svým sluhům: „Promluvte si tajně s Davidem a řekněte mu: ‚Král si tě oblíbil a všichni jeho sluhové tě mají rádi. Staň se tedy královým zetěm.‘“ 23 Když to Saulovi sluhové Davidovi řekli, odpověděl: „Myslíte si, že stát se královým zetěm je taková maličkost? Jsem přece chudý a nevýznamný.“+ 24 Saulovi potom jeho sluhové oznámili: „David řekl to a to.“

25 Saul jim přikázal: „Řekněte Davidovi: ‚Král nechce jako cenu za nevěstu+ nic jiného než 100 předkožek+ Filištínů, aby se pomstil svým nepřátelům.‘“ Saul totiž plánoval, že nechá Davida zemřít rukou Filištínů. 26 Jeho sluhové o tom tedy řekli Davidovi a jemu se líbilo, že by se stal královým zetěm.+ Než vypršel stanovený čas, 27 David se svými muži vytáhl a pobil 200 Filištínů. Všechny jejich předkožky pak přinesl králi, aby se mohl stát jeho zetěm. Saul mu tedy dal svou dceru Mikal za manželku.+ 28 Když si uvědomil, že Jehova je s Davidem+ a že jeho dcera Mikal Davida miluje,+ 29 dostal z něj ještě větší strach a až do konce života byl jeho nepřítelem.+

30 Filištínská knížata dál vyrážela do boje. Kdykoli se to stalo, David byl úspěšnější* než všichni Saulovi sluhové.+ Jeho jméno měli lidé ve velké úctě.+

19 Později Saul mluvil se svým synem Jonatanem a se všemi svými sluhy o tom, že by měl David zemřít.+ 2 Jonatan měl ale Davida velmi rád,+ a tak mu řekl: „Můj otec Saul tě chce zabít. Dávej si prosím zítra ráno pozor. Najdi si úkryt a zůstaň schovaný. 3 Já půjdu se svým otcem na pole a budeme stát nedaleko místa, kde budeš ty. Promluvím s ním o tobě, a když se něco dozvím, určitě ti to řeknu.“+

4 Jonatan pak se Saulem mluvil o Davidovi pochvalně.+ Řekl mu: „Ať král nehřeší proti svému sluhovi Davidovi, protože se proti tobě nijak neprovinil a z toho, co dělá, máš prospěch. 5 Riskoval život,* aby zabil toho Filištína,+ a Jehova tak dal celému Izraeli velké vítězství.* Když jsi to viděl, měl jsi radost. Proč bys tedy měl hřešit proti nevinné krvi tím, že bys dal Davida bezdůvodně zabít?“+ 6 Saul Jonatana poslechl a přísahal: „Jakože Jehova žije, David nebude usmrcen.“ 7 Jonatan tedy Davida zavolal a všechno mu pověděl. Potom ho přivedl k Saulovi a David mu dál sloužil jako dřív.+

8 Časem znovu vypukla válka a David vytáhl do boje proti Filištínům. Způsobil jim těžké ztráty a oni se před ním dali na útěk.

9 Když jednoho dne Saul seděl ve svém domě, Jehova dovolil, aby ho děsila jeho mysl.*+ Saul držel kopí a David hrál na harfu.+ 10 Najednou se Saul pokusil Davida přibodnout kopím ke stěně. On ale Saulovi uhnul, takže se kopí zarazilo do stěny. Tu noc David utekl. 11 Saul pak poslal své muže, aby sledovali Davidův dům a aby ho ráno zabili.+ Davidova žena Mikal mu ale řekla: „Pokud dnes v noci neutečeš, zítra budeš mrtvý.“ 12 Potom mu pomohla spustit se oknem a on utekl a zachránil se. 13 Nakonec Mikal vzala sošku terafim,* položila ji na lůžko, na místo hlavy dala síťku z kozí srsti a přikryla to oděvem.

14 Saul pak poslal své muže, aby Davida přivedli, ale Mikal řekla: „Je nemocný.“ 15 Saul je tedy za Davidem poslal znovu, aby se na něj podívali, a přikázal jim: „Přineste ho ke mně i s lůžkem, abych ho mohl zabít.“+ 16 Když ti muži vešli, zjistili, že na lůžku leží soška terafim* a na místě hlavy je síťka z kozí srsti. 17 Saul se Mikal zeptal: „Proč jsi mě takhle oklamala a nechala mého nepřítele+ uprchnout?“ Mikal mu odpověděla: „Vyhrožoval mi: ‚Nech mě utéct, nebo tě zabiju!‘“

18 David utekl až k Samuelovi do Ramy+ a pověděl mu o všem, co mu Saul udělal. Potom David se Samuelem odešli a usadili se v Najotu.+ 19 Časem se Saulovi doneslo: „David je v Najotu v Ramě.“ 20 Saul hned poslal své muže, aby Davida zajali. Když pak ale Saulovi muži uviděli skupinu starších proroků, jak prorokují, a Samuela, jak stojí v jejich čele, zapůsobil na ně Boží duch a oni se také začali chovat jako proroci.

21 Když to pověděli Saulovi, hned poslal jiné muže a ti se také začali chovat jako proroci. Saul tedy poslal třetí skupinu mužů a i ti se začali chovat jako proroci. 22 Nakonec se do Ramy vydal i Saul. Když došel k velké nádrži na vodu,* která je v Seku, zeptal se: „Kde jsou Samuel a David?“ Odpověděli mu: „V Najotu+ v Ramě.“ 23 Potom co se tam vypravil, zapůsobil Boží duch i na něj a Saul se celou cestu do Najotu v Ramě choval jako prorok. 24 Také on si svlékl oděv a choval se před Samuelem jako prorok. Celý den a celou noc tam ležel nahý.* Proto se říká: „Je i Saul jedním z proroků?“+

20 David z Najotu v Ramě utekl a přišel k Jonatanovi. Zeptal se ho: „Co jsem udělal?+ Čím jsem se provinil a jak jsem zhřešil proti tvému otci, že mě chce zabít?“ 2 Jonatan mu odpověděl: „Tak to určitě není!+ Nezemřeš. Můj otec neudělá nic velkého ani malého, aniž by mi o tom řekl. Proč by měl tohle přede mnou tajit? To se nestane.“ 3 David ale přísahal, že to tak je. Řekl: „Tvůj otec určitě ví, že sis mě oblíbil,+ a říká si: ‚Ať se to Jonatan nedozví, aby se netrápil.‘ Ale jakože žije Jehova a jakože žiješ ty, od smrti mě dělí jen krůček!“+

4 Jonatan pak Davidovi řekl: „Udělám pro tebe, cokoli si budeš přát.“ 5 David mu odpověděl: „Zítra je novoluní+ a já bych měl sedět s králem u jídla. Nech mě odejít a já se budu až do pozítří večer skrývat na poli. 6 Kdyby mě tvůj otec postrádal, řekni: ‚David mě prosil o svolení rychle odejít do svého města Betléma,+ protože se tam koná každoroční oběť za celou rodinu.‘+ 7 Pokud odpoví: ‚V pořádku‘, znamená to, že tvůj sluha může být klidný. Ale pokud se tvůj otec rozzlobí, buď si jistý, že se rozhodl mi ublížit. 8 Projev svému sluhovi věrnou lásku,+ protože jsi se svým sluhou uzavřel před Jehovou smlouvu.+ Ale pokud jsem se nějak provinil,+ zabij mě sám. Proč bys mě vodil ke svému otci?“

9 Jonatan odpověděl: „Nic takového nepřipadá v úvahu! Pokud se dozvím, že je můj otec rozhodnutý ti ublížit, určitě ti to řeknu.“+ 10 David se ho zeptal: „Kdo mi ale poví, jestli tvůj otec zareagoval drsně?“ 11 Jonatan mu řekl: „Pojďme na pole.“ Oba se tedy vydali na pole. 12 Jonatan pak Davidovi řekl: „Jehova, Bůh Izraele, ať je svědkem, že zítra nebo pozítří zjistím, co má můj otec v plánu. Pokud ti* bude příznivě nakloněný, vzkážu ti to. Určitě se to dozvíš. 13 Ale pokud ti můj otec bude chtít ublížit, ať mě Jehova přísně potrestá,* kdybych ti to neoznámil a nenechal tě v pokoji odejít. Ať je Jehova s tebou,+ stejně jako byl s mým otcem.+ 14 Během mého života i po mé smrti mi prosím projevuj stejnou věrnou lásku, jakou projevuje Jehova.+ 15 Svou věrnou lásku mé domácnosti nikdy neodepři+ – ani potom, co Jehova z povrchu země vyhladí všechny tvé* nepřátele.“ 16 Jonatan tedy uzavřel s Davidovým domem smlouvu a řekl: „Jehova požene Davidovy nepřátele k odpovědnosti.“ 17 Jonatan pak Davida požádal, aby znovu přísahal při své lásce k němu. Miloval ho totiž jako sám sebe.+

18 Jonatan mu potom řekl: „Zítra je novoluní,+ a protože tvé místo bude prázdné, budou se po tobě shánět. 19 Pozítří se po tobě budou shánět ještě víc. A ty přijď sem, na místo, kde ses tehdy* schoval, a čekej blízko tady toho kamene. 20 Já směrem k němu vystřelím tři šípy, jako bych střílel na nějaký cíl. 21 Svému sloužícímu potom řeknu: ‚Běž, najdi ty šípy.‘ Když dodám: ‚Ty šípy jsou kousek od tebe, vezmi je‘, pak můžeš přijít. Jakože totiž Jehova žije, znamená to, že je všechno v pořádku a nehrozí ti žádné nebezpečí. 22 Když ale tomu chlapci řeknu: ‚Ty šípy doletěly dál‘, potom jdi, protože Jehova si přeje, abys odešel. 23 Ať je Jehova navždy svědkem+ toho, co jsme si vzájemně slíbili.“+

24 A tak se David skryl na poli. Když nastalo novoluní, král usedl k jídlu.+ 25 Seděl na svém obvyklém místě u stěny, Jonatan naproti němu a Abner+ po Saulově boku. Davidovo místo bylo ale prázdné. 26 Saul ten den nic neřekl, protože si pomyslel: „Něco se stalo a on se znečistil.+ Určitě je nečistý.“ 27 Davidovo místo bylo ale prázdné i další den, den po novoluní. Saul se proto svého syna Jonatana zeptal: „Proč Jišaiův syn+ včera ani dnes nepřišel k jídlu?“ 28 Jonatan mu odpověděl: „David mě prosil o svolení odejít do Betléma.+ 29 Řekl mi: ‚Nech mě prosím odejít, protože máme ve městě rodinnou oběť a zavolal mě můj vlastní bratr. Pokud jsem tedy získal tvou přízeň, dovol mi prosím se nenápadně vytratit a navštívit své bratry.‘ Proto nepřišel ke královu stolu.“ 30 Saul se rozzuřil a křičel na Jonatana: „Ty synu vzpurné ženy! Myslíš si, že nevím, že ses s Jišaiovým synem spikl? Děláš hanbu sobě i své matce!* 31 Dokud bude Jišaiův syn naživu, budeš v ohrožení ty i tvé kralování.+ Hned ho ke mně dej přivést, protože musí zemřít!“*+

32 Jonatan ale svému otci Saulovi řekl: „Proč by měl zemřít?+ Co udělal?“ 33 Nato po něm Saul hodil kopí, aby ho probodl,+ a tak Jonatan poznal, že se jeho otec rozhodl Davida zabít.+ 34 Jonatan vzplanul hněvem. Okamžitě vstal od stolu a ten den po novoluní nic nejedl, protože se trápil kvůli Davidovi+ a protože ho vlastní otec ponížil.

35 Ráno se Jonatan vydal na pole, aby se setkal s Davidem. A byl s ním mladý sloužící.+ 36 Jonatan mu řekl: „Běž prosím najít šípy, které vystřelím.“ Sloužící se tedy rozběhl a Jonatan vystřelil šíp tak, aby ho přeletěl. 37 Když sloužící doběhl na místo, kam Jonatanův šíp dopadl, Jonatan na něj zavolal: „Není ten šíp ještě dál?“ 38 Potom na něj volal: „Rychle! Pospěš si! Nezastavuj se!“ A Jonatanův sloužící posbíral šípy a vrátil se ke svému pánovi. 39 Sloužící nic netušil. Jenom Jonatan a David věděli, o co jde. 40 Jonatan pak dal sloužícímu své zbraně a řekl mu: „Jdi, vezmi je do města.“

41 Když sloužící odešel, David se zvedl a přišel od jihu. Padl na kolena a třikrát se poklonil až k zemi. Potom se políbili a jeden pro druhého plakali, hlavně David. 42 Jonatan mu řekl: „Jdi v pokoji, protože jsme oba přísahali+ v Jehovově jménu a řekli: ‚Ať je Jehova navždy svědkem mezi mnou a tebou a mezi mým potomstvem* a tvým potomstvem.‘“*+

Potom David odešel a Jonatan se vrátil do města.

21 Později přišel David do Nobu+ ke knězi Achimelekovi. Když se setkali, Achimelek dostal strach a zeptal se ho: „Proč jsi sám a nikdo s tebou není?“+ 2 David mu odpověděl: „Král mě pověřil jistým úkolem a řekl mi: ‚Ať se nikdo nedozví, kvůli čemu jsem tě poslal a jaké pokyny jsem ti dal.‘ Se svými muži jsem se domluvil, že se sejdeme na určitém místě. 3 Pokud bys tedy měl po ruce pět chlebů, dej mi je – nebo cokoli jiného, co se najde.“ 4 Kněz mu řekl: „Žádný obyčejný chléb nemám. Je tady svatý chléb,+ ale tvoji muži ho můžou jíst jenom pod podmínkou, že se drželi dál od žen.“*+ 5 David knězi odpověděl: „Od žen jsme se drželi dál, stejně jako při mých předchozích výpravách.+ Těla mých mužů jsou svatá i v případě, že úkol je obyčejný, a tím spíš to platí dnes.“ 6 Kněz mu tedy dal svatý chléb.+ Nebyl tam totiž jiný chléb než chléb vystavení, který byl odnesen z místa Jehovovy přítomnosti a byl ten den nahrazen čerstvým chlebem.

7 Tehdy tam byl před Jehovou zadržovaný* jeden ze Saulových sluhů. Jmenoval se Doeg+ a byl to Edomita,+ předák Saulových pastýřů.

8 David se pak Achimeleka zeptal: „Nemáš tady nějaké kopí nebo meč? Nevzal jsem si totiž svůj meč ani jinou zbraň, protože úkol, který jsem od krále dostal, byl naléhavý.“ 9 Kněz odpověděl: „Je tady meč Filištína Goliáše,+ kterého jsi zabil v údolí* Elah.+ Je za efodem,+ zabalený v látce. Pokud chceš, vezmi si ho, protože jiný meč tady není.“ David na to řekl: „Žádný není jako on. Dej mi ho.“

12 David o těch slovech přemýšlel a dostal z gatského krále Akiše velký strach.+ 13 A tak začal předstírat, že se zbláznil,+ a choval se mezi nimi* jako šílenec. Dělal značky na vrata městské brány a nechal si po vousech stékat sliny. 14 Nakonec Akiš řekl svým sluhům: „Vždyť vidíte, že je to blázen! Proč ho ke mně vodíte? 15 Mám tady snad málo šílenců, že mi přivádíte dalšího? Tenhle muž má vstoupit do mého domu?“

22 David pak odtamtud odešel+ a skryl se v adullamské jeskyni.+ Když se o tom doslechli jeho bratři a celý dům jeho otce, přišli tam za ním. 2 Také se k němu shromáždili všichni, kdo se dostali do těžkostí, byli zadlužení nebo měli pocit křivdy,* a David se stal jejich velitelem. Celkem s ním bylo asi 400 mužů.

3 Později se odtamtud David vydal do Micpe v Moabu a řekl moabskému králi:+ „Dovol prosím, ať můj otec a matka bydlí u vás, dokud nezjistím, co pro mě Bůh udělá.“ 4 Nechal je tedy u moabského krále a oni u něj zůstali celou tu dobu, kdy se David skrýval v horách.+

5 Časem řekl Davidovi prorok Gad:+ „Už se neskrývej v horách. Odejdi do judské země.“+ David tedy odešel a vstoupil do cheretského lesa.

6 Saul se doslechl, že David a jeho muži byli objeveni. Saul tehdy seděl pod tamaryškem na výšině v Gibeji,+ držel kopí a kolem něj byli všichni jeho sluhové. 7 Saul svým sluhům řekl: „Naslouchejte prosím, Benjamínovci. Copak vám všem dá Jišaiův syn+ pole a vinice? Dosadí vás všechny za velitele tisíců a velitele set?+ 8 Všichni jste se proti mně spikli! Nikdo mi neprozradil, že můj vlastní syn uzavřel smlouvu s Jišaiovým synem.+ Nikdo z vás mě nelituje a neřekne mi, že můj syn navádí mého sluhu, aby mi nastražil léčku, jak se to stalo teď.“

9 Edomita Doeg,+ který byl dosazený nad Saulovými sluhy, na to řekl:+ „Viděl jsem Jišaiova syna přicházet do Nobu k Achimelekovi, synovi Achituba.+ 10 Achimelek se kvůli němu dotazoval Jehovy a dal mu potraviny. Dokonce mu dal i meč Filištína Goliáše.“+ 11 Král okamžitě poslal pro kněze Achimeleka, syna Achituba, a pro všechny kněze z domu jeho otce, kteří byli v Nobu. Všichni tedy přišli ke králi.

12 Saul pak řekl: „Naslouchej prosím, synu Achituba!“ „Ano, můj pane,“ odpověděl Achimelek. 13 Saul mu řekl: „Proč ses proti mně spikl s Jišaiovým synem? Dal jsi mu chléb a meč a dotazoval ses kvůli němu Boha, a on se mi teď staví na odpor a snaží se mi nastražit léčku.“ 14 Achimelek králi odpověděl: „Kdo z tvých sluhů je tak důvěryhodný* jako David?+ Je to králův zeť+ a velitel tvé osobní stráže a získal si úctu tvého domu.+ 15 Bylo to snad poprvé, co jsem se kvůli němu dotazoval Boha?+ To, o čem mluvíš, bych nikdy neudělal! Ať král svého sluhu ani celý dům mého otce z ničeho neobviňuje, protože tvůj sluha o ničem z toho nevěděl.“+

16 Ale král řekl: „Zemřeš,+ Achimeleku, ty i celý dům tvého otce.“+ 17 Pak přikázal strážcům,* kteří stáli kolem něj: „Jděte, pobijte Jehovovy kněze, protože se přidali na Davidovu stranu! Věděli, že je na útěku, a nepodali mi zprávu.“ Ale královi sluhové nechtěli na Jehovovy kněze vztáhnout ruku. 18 Král proto řekl Doegovi:+ „Jdi, pobij ty kněze!“ Edomita+ Doeg neváhal a kněze pobil. Usmrtil ten den 85 mužů, kteří nosili lněný efod.+ 19 Zaútočil také na kněžské město Nob+ a mečem pobil muže i ženy, děti i kojence, býky, osly i ovce.

20 Jednomu ze synů Achimeleka, syna Achituba, který se jmenoval Abjatar,+ se ale podařilo uniknout. Utekl za Davidem 21 a oznámil mu: „Saul pobil Jehovovy kněze.“ 22 David mu odpověděl: „Když jsem tam tehdy+ viděl Edomitu Doega, bylo mi jasné, že o tom řekne Saulovi. Jsem odpovědný za smrt každého* z domu tvého otce. 23 Zůstaň se mnou. Neboj se, protože kdo usiluje o tvůj život, usiluje i o můj. Jsi pod mojí ochranou.“+

23 Časem Davidovi řekli: „Filištíni bojují proti Keile+ a berou obilí z mlatů.“ 2 A tak se David zeptal Jehovy:+ „Mám vytáhnout a pobít ty Filištíny?“ Jehova mu odpověděl: „Vytáhni. Pobij je a zachraň Keilu.“ 3 Davidovi ale jeho muži řekli: „Vždyť se bojíme i tady na území Judy.+ A co teprve kdybychom šli ke Keile proti filištínskému vojsku!“+ 4 David se tedy Jehovy zeptal znovu+ a Jehova mu odpověděl: „Vytáhni ke Keile, protože ti vydám Filištíny do rukou.“+ 5 David tedy se svými muži vytáhl ke Keile a zaútočil na Filištíny. Odvedl jejich stáda a mnoho Filištínů pobil. Tak David zachránil obyvatele Keily.+

6 Když Abjatar,+ syn Achimeleka, utekl za Davidem do Keily, měl s sebou efod. 7 Saulovi podali zprávu: „David přišel do Keily.“ Saul na to řekl: „Bůh mi ho vydal* do rukou.+ Sám se chytil do pasti, když vešel do města s branami a závorami.“ 8 Saul tedy svolal celé vojsko, aby vytáhli ke Keile a aby Davida a jeho muže obklíčili. 9 Když se David dozvěděl, že proti němu Saul něco chystá, požádal kněze Abjatara: „Přines efod.“+ 10 Pak David řekl: „Jehovo, Bože Izraele, tvůj sluha se doslechl, že Saul chce přitáhnout ke Keile, aby město kvůli mně zničil.+ 11 Vydají mě keilští vůdci* do jeho rukou? Přitáhne Saul, jak tvůj sluha slyšel? Jehovo, Bože Izraele, pověz to prosím svému sluhovi.“ Jehova odpověděl: „Přitáhne.“ 12 David se potom zeptal: „Vydají keilští vůdci mě a mé muže Saulovi do rukou?“ Jehova odpověděl: „Vydají.“

13 A tak David a jeho muži, kterých bylo asi 600,+ z Keily odešli a přesouvali se z místa na místo podle toho, kde to bylo bezpečné. Když se Saul dozvěděl, že David z Keily unikl, odvolal tažení. 14 David pak pobýval na těžko přístupných místech v horách pustiny Zif.+ Saul ho stále hledal,+ ale Jehova mu ho nevydával do rukou. 15 David zůstával v Choreši v pustině Zif. Věděl, že* Saul vytáhl a usiluje mu o život.

16 Za Davidem se do Choreše vydal Saulův syn Jonatan a posílil jeho důvěru v Jehovu.*+ 17 Řekl mu: „Neboj se, můj otec Saul tě nenajde. Budeš králem nad Izraelem+ a já budu druhý po tobě. I můj otec Saul to ví.“+ 18 Potom spolu před Jehovou uzavřeli smlouvu.+ David zůstal v Choreši a Jonatan se vrátil domů.

19 Později přišli k Saulovi do Gibeje+ zifští muži a řekli: „David se skrývá nedaleko od nás,+ na těžko přístupných místech v Choreši,+ na pahorku Chakila,+ který je jižně* od Ješimonu.*+ 20 Kdykoli si tedy, králi, budeš přát, přijď a my ho králi vydáme do rukou.“+ 21 Saul jim odpověděl: „Ať vám Jehova požehná za to, že jste se mnou měli soucit. 22 Jděte prosím a zkuste zjistit, kde přesně je a kdo ho tam viděl. Slyšel jsem totiž, že je velmi vychytralý. 23 Pečlivě pátrejte, kde všude se schovává, a až to budete vědět přesně, vraťte se ke mně. Já pak půjdu s vámi, a pokud v té zemi někde je, tak ho mezi všemi judskými rody* najdu.“

24 Odešli tedy a ještě před Saulem se vypravili do Zifu.+ David a jeho muži byli tehdy v pustině Maon+ v Arabě+ jižně od Ješimonu. 25 Potom ho přišel hledat Saul se svými muži.+ Když to pověděli Davidovi, okamžitě se přesunul ke skalnímu útesu,+ ale zůstal v pustině Maon. Saul se o tom doslechl a hnal se do pustiny Maon za Davidem. 26 Saul přitáhl k jedné straně hory a David byl se svými muži na její druhé straně. David se snažil před Saulem rychle utéct,+ ale Saul a jeho muži začali Davida a jeho muže obkličovat, aby je zajali.+ 27 Vtom k Saulovi přišel posel a řekl: „Rychle se vrať! Do země vtrhli Filištíni.“ 28 Saul tedy přestal Davida pronásledovat+ a vytáhl proti Filištínům. Proto bylo to místo nazváno Skalní útes rozdělení.

29 Potom odtamtud David odešel a pobýval na těžko přístupných místech v En-gedi.+

24 Jakmile se Saul vrátil z tažení proti Filištínům, dostal zprávu: „David je v pustině En-gedi.“+

2 Saul tedy vzal 3 000 mužů vybraných z celého Izraele a šel Davida a jeho muže hledat na skály kozorožců. 3 Když dorazil ke kamenným ohradám pro ovce postaveným podél cesty, vešel do nedaleké jeskyně, aby vykonal potřebu.* V zadní části té jeskyně ale seděl David a jeho muži.+ 4 Ti Davidovi řekli: „Toto je den, kdy ti Jehova říká: ‚Vydávám ti tvého nepřítele do rukou+ a můžeš mu udělat, cokoli uznáš za dobré.‘“ David tedy vstal a potají uřízl okraj Saulova pláště bez rukávů. 5 Když ale David okraj Saulova pláště uřízl, začalo ho trápit svědomí.*+ 6 Řekl svým mužům: „Z úcty k Jehovovi je pro mě nepředstavitelné, že bych svému pánovi, Jehovovu pomazanému, udělal něco takového – že bych na něj vztáhl ruku. Vždyť je to Jehovův pomazaný.“+ 7 Těmito slovy David své muže zadržel* a nedovolil jim Saula napadnout. Saul tedy z jeskyně odešel a pokračoval v cestě.

8 Potom vyšel z jeskyně i David a zavolal na Saula: „Můj pane, králi!“+ Když se Saul ohlédl, David padl na kolena a poklonil se až k zemi. 9 Pak se Saula zeptal: „Proč nasloucháš těm, kdo říkají ‚David se ti snaží ublížit‘?+ 10 Dnes na vlastní oči vidíš, že mi tě Jehova v této jeskyni vydal do rukou. Když mi ale radili, abych tě zabil,+ slitoval jsem se nad tebou a řekl jsem: ‚Nevztáhnu ruku na svého pána. Je to Jehovův pomazaný.‘+ 11 Podívej se, můj otče, v ruce mám okraj tvého pláště bez rukávů. Uřízl jsem ti totiž okraj pláště, ale nezabil jsem tě. Jasně teď vidíš, že ti nechci ublížit ani se bouřit a že jsem proti tobě nezhřešil.+ A ty mě přitom pronásleduješ a chceš mě připravit o život.+ 12 Ať nás Jehova rozsoudí+ a ať se ti Jehova pomstí za to, jak se mnou jednáš,+ ale já na tebe ruku nevztáhnu.+ 13 ‚Zlo pochází od zlých,‘ říká staré přísloví. Já na tebe ruku nevztáhnu. 14 Za kým se izraelský král vydal? Koho pronásleduješ? Mrtvého psa? Pouhou blechu?+ 15 Ať je Jehova soudcem. Rozsoudí nás, prozkoumá tu záležitost a ujme se mého sporu.+ Posoudí mě a vysvobodí mě z tvých rukou.“

16 Když David domluvil, Saul se zeptal: „Je to tvůj hlas, můj synu Davide?“+ A začal hlasitě plakat. 17 Řekl Davidovi: „Jsi lepší než já, protože jsi se mnou jednal dobře, ale já jsem ti oplácel zlem.+ 18 Dnes jsi mi řekl, co dobrého jsi udělal. Jehova mě vydal do tvých rukou, ale ty jsi mě nezabil.+ 19 Když někdo narazí na svého nepřítele, nechá ho jen tak odejít? Jehova tě odmění+ za to, co jsi pro mě dnes udělal. 20 Teď už vím, že určitě budeš kralovat+ a že izraelské království zůstane ve tvých rukou. 21 Proto mi přísahej při Jehovovi,+ že po mé smrti nevyhladíš mé potomky* a nevymažeš mé jméno z domu mého otce.“+ 22 David tedy Saulovi přísahal. Potom se Saul vrátil domů+ a David a jeho muži odešli do úkrytu.+

25 Po nějaké době zemřel Samuel+ a všichni Izraelité se sešli, aby ho oplakávali a aby ho pohřbili u jeho domu v Ramě.+ Potom se David vydal do pustiny Paran.

2 V Maonu+ žil jeden muž, který měl stáda v Karmelu.*+ Byl velmi bohatý – měl 3 000 ovcí a 1 000 koz. V té době zrovna v Karmelu stříhal své ovce. 3 Jmenoval se Nabal+ a jeho manželka se jmenovala Abigail.+ Byla rozumná a krásná, ale její manžel, který pocházel z Kalebova+ rodu, byl drsný a zlý.+ 4 David se v pustině doslechl, že Nabal stříhá své ovce, 5 a tak za ním poslal deset mužů. Řekl jim: „Jděte za Nabalem do Karmelu a zeptejte se ho mým jménem, jak se mu daří. 6 Pak řekněte: ‚Buď dlouho živ a ať se dobře daří tobě,* tvé domácnosti i všemu, co máš. 7 Slyšel jsem, že stříháš ovce. Když byli tvoji pastýři s námi, neubližovali jsme jim+ a za celou tu dobu, kdy byli v Karmelu, se jim nic neztratilo. 8 Zeptej se svých mužů, a oni ti to povědí. Ať moji muži získají tvoji přízeň, protože jsme přišli v radostné době.* Dej prosím svým sluhům a svému synu Davidovi, cokoli bys mohl postrádat.‘“+

9 Davidovi muži tedy šli a vyřídili Nabalovi všechno, co jim David řekl. Když domluvili, 10 Nabal Davidovým sluhům odpověděl: „Kdo je David? Kdo je Jišaiův syn? Dnes je mnoho sluhů, kteří utíkají od svých pánů.+ 11 To mám vzít svůj chleba, vodu a maso ze zvířat, která jsem porazil pro své střihače, a dát to mužům, kteří přišli kdoví odkud?“

12 Davidovi sluhové se tedy vrátili a všechno to Davidovi řekli. 13 David okamžitě přikázal svým mužům: „Všichni si připásejte meč!“+ A tak si každý připásal meč a David to udělal také. Asi 400 mužů vytáhlo s Davidem a 200 mužů zůstalo u zavazadel.

14 Nabalově manželce Abigail mezitím jeden ze sluhů oznámil: „David poslal z pustiny své muže, aby našemu pánovi popřáli všechno dobré, ale ten je začal urážet.+ 15 Ti muži se k nám chovali velmi hezky. Nikdy nám neublížili a za celou tu dobu, kdy jsme s nimi byli na pastvinách, se nám nic neztratilo.+ 16 Chránili nás jako hradba ve dne i v noci – celou dobu, co jsme byli s nimi a pásli stáda. 17 Teď si promysli, co uděláš, protože našeho pána a celý jeho dům určitě postihne neštěstí.+ Je to takový ničema,+ že se s ním vůbec nedá mluvit.“

18 Abigail+ tedy rychle vzala 200 chlebů, dva velké džbány vína, pět poražených ovcí, pět sea* praženého obilí, 100 koláčů rozinek a 200 koláčů lisovaných fíků a všechno to naložila na osly.+ 19 Potom řekla svým sluhům: „Jděte napřed, já půjdu za vámi.“ Svému manželu Nabalovi ale nic neřekla.

20 Jela na oslu dolů z hory a David a jeho muži sestupovali proti ní. Neviděli ji ale, protože ji hora zakrývala. Pak se najednou setkali. 21 Ještě předtím David řekl: „Bylo to k ničemu, že jsem v pustině chránil všechno, co patří tomu člověku. Vůbec nic se mu neztratilo,+ a přesto mi dobro oplácí zlem.+ 22 Ať Bůh Davidovy nepřátele* přísně potrestá,* pokud do rána nechám jediného z jeho mužů* naživu.“

23 Když Abigail Davida zahlédla, hned sesedla z osla, padla před Davidem na kolena a poklonila se až k zemi. 24 Padla mu k nohám a řekla: „Můj pane, beru vinu na sebe. Dovol prosím své služce, aby k tobě promluvila, a naslouchej slovům své služky. 25 Prosím, ať si můj pán nevšímá toho ničemy Nabala,+ protože je přesně takový, jaké je jeho jméno. Jmenuje se Nabal* a opravdu se chová jako hlupák. Já, tvoje služka, jsem neviděla muže, které můj pán poslal. 26 Můj pane, jakože žije Jehova a jakože žiješ ty, Jehova tě zadržel,+ aby ses neprovinil prolitou krví+ a nepomstil ses* vlastní rukou. Ať tvoji nepřátelé a ti, kdo se mému pánovi snaží uškodit, dopadnou jako Nabal. 27 A ať je tento dar,*+ který tvoje služka přinesla svému pánovi, předán mužům, kteří mého pána následují.+ 28 Odpusť prosím provinění své služky. Vždyť Jehova pro mého pána určitě vybuduje trvalý dům,+ protože můj pán vede Jehovovy války+ a po všechny tvé dny se v tobě nenašlo žádné zlo.+ 29 Když tě někdo začne pronásledovat a bude ti usilovat o život, bude život mého pána zabalený ve vaku života u Jehovy, tvého Boha. Ale životy tvých nepřátel Bůh vymrští jako kámen z praku.* 30 A až Jehova udělá pro mého pána všechno to dobré, co slíbil, a dosadí tě za vůdce nad Izraelem,+ 31 nebudeš si v srdci vyčítat ani litovat,* že jsi bezdůvodně prolil krev a že se můj pán pomstil* vlastní rukou.+ Až Jehova prokáže mému pánovi dobro, vzpomeň si na svou služku.“

32 David na to Abigail řekl: „Chvála Jehovovi, Bohu Izraele, který mi tě dnes poslal naproti! 33 Ať je požehnaná tvá rozumnost! A ať jsi požehnaná za to, že jsi mě dnes zadržela, abych se neprovinil prolitou krví+ a nepomstil se* vlastní rukou. 34 Kdybys mi totiž rychle nepřišla naproti,+ potom – jakože žije Jehova, Bůh Izraele, který mě zadržel, abych ti neublížil+ – by do rána Nabalovi nezůstal ani jediný muž.“*+ 35 Pak si od ní David vzal to, co mu přivezla, a řekl jí: „Jdi v pokoji domů. Jak vidíš, naslouchal jsem ti a tvé prosbě vyhovím.“

36 Abigail se potom vrátila k Nabalovi, který právě ve svém domě hodoval jako král. Nabal* měl dobrou náladu a byl úplně opilý. Až do rozednění mu Abigail nic neřekla. 37 Když Nabal ráno vystřízlivěl a jeho manželka mu to všechno pověděla, jeho srdce zmrtvělo a on jako by zkameněl. 38 Asi o deset dnů později Jehova Nabala udeřil a on zemřel.

39 Když se David doslechl, že Nabal zemřel, řekl: „Chvála Jehovovi, který se ujal mého sporu,+ když mě Nabal potupil,+ a který zadržel svého sluhu, aby neudělal něco špatného.+ Jehova způsobil, že se Nabalova špatnost vrátila na jeho vlastní hlavu!“ David potom k Abigail poslal své muže s nabídkou, že si ji vezme za manželku. 40 Davidovi sluhové tedy přišli k Abigail do Karmelu a řekli jí: „Posílá nás k tobě David, protože si tě chce vzít za manželku.“ 41 Okamžitě vstala, poklonila se až k zemi a řekla: „Tady je tvá otrokyně. Stanu se služkou, která bude mýt nohy+ sluhů mého pána.“ 42 Pak se Abigail+ rychle zvedla, nasedla na osla a spolu s pěti svými služkami se vydala na cestu s Davidovými posly. A stala se Davidovou manželkou.

43 David si také vzal Achinoam+ z Jezreelu+ a obě ženy se staly jeho manželkami.+

44 Ale Davidovu manželku Mikal+ dal její otec Saul Lajišovu synovi Paltimu,+ který byl z Gallimu.

26 Časem přišli k Saulovi do Gibeje+ zifští+ muži a řekli: „David se skrývá na pahorku Chakila naproti Ješimonu.“*+ 2 Saul tedy s 3 000 muži vybranými z Izraele vytáhl do pustiny Zif, aby tam Davida hledali.+ 3 Saul se utábořil u cesty na pahorku Chakila, který je naproti Ješimonu. David tehdy pobýval v pustině a dozvěděl se, že proti němu Saul přitáhl. 4 Vyslal proto zvědy, aby si ověřil, že to tak je. 5 Pak se vydal k místu, kde se Saul utábořil, a uviděl, kde spí Saul a velitel jeho vojska, Nerův syn Abner.+ Saul ležel uprostřed tábora a vojsko tábořilo kolem něj. 6 Potom David řekl Chetitovi+ Achimelekovi a Joabovu bratru Abišaiovi,+ synovi Ceruji:+ „Kdo se mnou sejde k Saulovi do tábora?“ Abišai odpověděl: „Já s tebou sejdu.“ 7 A tak se David s Abišaiem vydali v noci do Saulova tábora a našli tam Saula, jak spí a u hlavy má své kopí zaražené do země. Abner s vojskem leželi kolem něj.

8 Abišai řekl Davidovi: „Bůh ti dnes vydal tvého nepřítele do rukou.+ A teď mě prosím nech, ať ho kopím přibodnu k zemi – jen jednou, podruhé to nebude potřeba.“ 9 David ale Abišaiovi řekl: „Neubližuj mu. Vždyť kdo může vztáhnout ruku na Jehovova pomazaného+ a zůstat nevinný?“+ 10 A pokračoval: „Jakože Jehova žije, sám Jehova ho usmrtí+ nebo přijde jeho den+ a on zemře nebo půjde do bitvy a zahyne.+ 11 Z úcty k Jehovovi je pro mě nepředstavitelné, že bych vztáhl ruku na Jehovova pomazaného!+ Vezmi teď prosím kopí, které má u hlavy, a tady ten džbán na vodu a pojďme.“ 12 David tedy vzal kopí a džbán na vodu, které měl Saul u hlavy, a odešli. Nikdo je neviděl+ a nevšiml si jich ani se nikdo neprobudil. Všichni spali, protože na ně padl hluboký spánek od Jehovy. 13 Potom David přešel na druhou stranu údolí a postavil se na vrcholek hory, takže je dělila velká vzdálenost.

14 David zavolal na Saulovy vojáky a na Nerova syna Abnera:+ „Abnere, slyšíš mě?“ Abner odpověděl: „Kdo jsi, že voláš na krále?“ 15 David mu řekl: „Nejsi snad statečný muž? A kdo v Izraeli je jako ty? Proč jsi tedy nestřežil svého pána, krále? Vždyť ho jeden voják přišel zabít!+ 16 Nesplnil jsi svou povinnost. Jakože Jehova žije, zasloužíte si zemřít, protože jste nestřežili svého pána, Jehovova pomazaného.+ Rozhlédni se! Kde je královo kopí a džbán na vodu,+ které měl u hlavy?“

17 Vtom Saul poznal Davidův hlas a zeptal se: „Je to tvůj hlas, můj synu Davide?“+ David odpověděl: „Je to můj hlas, můj pane, králi.“ 18 A dodal: „Proč se můj pán honí za svým sluhou?+ Co jsem udělal a čím jsem se provinil?+ 19 Můj pane, králi, naslouchej prosím slovům svého sluhy: Pokud tě proti mně podnítil Jehova, ať přijme* moji obilnou oběť. Ale pokud to byli lidé,+ ať je Jehova prokleje, protože mě odhánějí od Jehovova dědictví+ a vlastně mi říkají: ‚Jdi sloužit jiným bohům!‘ 20 Nenech moji krev vylít na zem daleko od Jehovovy tváře. Vždyť král Izraele se vydal hledat pouhou blechu+ – jako by honil koroptev po horách.“

21 Saul na to řekl: „Zhřešil jsem.+ Vrať se, můj synu Davide. Už ti neublížím, protože jsi dnes považoval můj život za drahocenný.+ Choval jsem se jako hlupák a udělal jsem hroznou chybu.“ 22 David odpověděl: „Tady je královo kopí. Ať sem někdo z tvých mužů přijde a odnese ho. 23 Jehova každému oplatí jeho správné jednání+ a věrnost. Dnes mi tě totiž Jehova vydal do rukou, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na Jehovova pomazaného.+ 24 Stejně jako jsem dnes já považoval za drahocenný tvůj život, ať Jehova považuje za drahocenný můj život a vysvobodí mě ze všech neštěstí.“+ 25 Saul na to Davidovi řekl: „Ať jsi požehnaný, můj synu Davide. Určitě dokážeš velké věci a budeš úspěšný.“+ Pak David odešel a Saul se vrátil domů.+

27 David si ale řekl: „Jednoho dne mě Saul zabije. Nejlepší bude, když uteču+ do země Filištínů. Saul to pak vzdá a už mě nebude hledat po celém Izraeli+ a já uniknu z jeho rukou.“ 2 David se tedy se 600 muži,+ kteří byli s ním, vydal za gatským králem Akišem,+ synem Maoka. 3 David a jeho muži se u Akiše v Gatu usadili, každý muž se svou domácností. S Davidem byly jeho dvě manželky – Jezreelitka Achinoam+ a Karmelanka Abigail,+ vdova po Nabalovi. 4 Když Saulovi oznámili, že David utekl do Gatu, přestal ho hledat.+

5 David potom řekl Akišovi: „Pokud jsem získal tvou přízeň, dovol mi bydlet v jednom z měst na venkově. Proč by měl tvůj sluha bydlet u tebe v královském městě?“ 6 Akiš mu tedy ten den dal Ciklag.+ Proto Ciklag až dodnes patří judským králům.

7 David žil na filištínském venkově rok a čtyři měsíce.+ 8 On a jeho muži prováděli nájezdy na Gešurovce,+ Girzejce a Amalekity,+ kteří obývali území od Telamu po Šur+ a až k Egyptu. 9 Pokaždé když David na to území zaútočil, nenechal naživu muže ani ženy,+ ale vzal ovce, dobytek, osly, velbloudy a oděvy. Pak se vracel k Akišovi. 10 Když se Akiš ptal: „Kam jste dnes provedli nájezd?“, David mu odpovídal: „Na jih* Judy“+ nebo „Na jih území Jerachmeelovců“+ nebo „Na jih území Kenitů.“+ 11 David nenechával naživu žádného muže ani ženu. Nechtěl je vodit do Gatu, protože si říkal: „Aby nás neprozradili a neřekli, co jsem udělal.“ (A tak to dělal celou tu dobu, kdy žil na filištínském venkově.) 12 Akiš tedy Davidovi uvěřil a řekl si: „Určitě ho jeho lid Izrael začal nenávidět a on už napořád zůstane mým sluhou.“

28 V té době Filištíni svolali svá vojska, aby vytáhli do války proti Izraeli.+ Akiš řekl Davidovi: „Ty a tvoji muži byste měli jít do bitvy se mnou.“+ 2 David mu odpověděl: „Ty dobře víš, co tvůj sluha udělá.“ Akiš Davidovi řekl: „Proto tě natrvalo jmenuji svým osobním strážcem.“*+

3 Samuel už byl po smrti a všichni Izraelité ho oplakali a pohřbili v jeho městě Ramě.+ A Saul odstranil z Izraele spiritistická média a věštce.+

4 Filištíni se shromáždili, vytáhli a utábořili se v Šunemu.+ Saul proto shromáždil celý Izrael a utábořili se na hoře Gilboa.+ 5 Když Saul uviděl tábor Filištínů, dostal strach a jeho srdce se roztřáslo.+ 6 Přestože se ptal Jehovy,+ Jehova mu neodpovídal – ani skrze sny, ani skrze urim,+ ani skrze proroky. 7 Nakonec řekl svým sluhům: „Najděte mi nějakou ženu, která je spiritistickým médiem,+ a já se s ní půjdu poradit.“ Jeho sluhové mu odpověděli: „V En-doru+ je jedna žena, která je spiritistickým médiem.“

8 Saul se tedy převlékl, aby ho nebylo poznat, a se dvěma svými muži se v noci za tou ženou vydal. Řekl jí: „Prosím, odhal mi budoucnost. Buď pro mě spiritistickým médiem+ a vyvolej mi toho, koho ti řeknu.“ 9 Žena mu ale odpověděla: „Víš přece, co udělal Saul – že ze země odstranil spiritistická média a věštce.+ Proč se mě snažíš chytit do pasti, abys mě mohl dát usmrtit?“+ 10 Saul jí pak přísahal při Jehovovi: „Jakože Jehova žije, nepostihne tě za to žádný trest.“ 11 Žena se tedy zeptala: „Koho ti mám vyvolat?“ Odpověděl jí: „Vyvolej mi Samuela.“ 12 Když žena uviděla „Samuela“,*+ hlasitě vykřikla a řekla Saulovi: „Proč jsi mě oklamal? Vždyť ty jsi Saul!“ 13 Král jí řekl: „Neboj se. Co vidíš?“ Žena mu odpověděla: „Vidím někoho, kdo se podobá bohu a vystupuje ze země.“ 14 „Jak vypadá?“ zeptal se jí. Odpověděla mu: „Je to starý muž a má na sobě plášť bez rukávů.“+ V tu chvíli Saul poznal, že jde o „Samuela“, padl na kolena a poklonil se až k zemi.

15 Nato „Samuel“ řekl Saulovi: „Proč mě rušíš? Proč jsi mě dal vyvolat?“ Saul odpověděl: „Jsem v úzkých. Bojují proti mně Filištíni a Bůh se ode mě vzdálil. Už mi neodpovídá ani skrze proroky, ani skrze sny.+ Proto se obracím na tebe, abys mi dal vědět, co mám dělat.“+

16 „Samuel“ mu řekl: „Proč se ptáš mě? Vždyť Jehova se od tebe vzdálil+ a stal se tvým nepřítelem. 17 Jehova udělá to, co předpověděl mým prostřednictvím: Jehova vytrhne království z tvých rukou a dá ho jednomu z tvých bližních, Davidovi.+ 18 Jehova tak s tebou dnes jedná proto, že jsi neposlechl Jehovu a nedal jsi Amalekitům+ pocítit jeho planoucí hněv. 19 Jehova také vydá Izrael i tebe do rukou Filištínů+ a zítra budeš ty+ i tvoji synové+ u mě. Izraelské vojsko Jehova vydá Filištínům do rukou.“+

20 Nato Saul padl na zem a dostal kvůli „Samuelovým“ slovům velký strach. Opustila ho veškerá síla, protože celý den a celou noc nic nejedl. 21 Když žena přistoupila k Saulovi a viděla, jak je rozrušený, řekla mu: „Tvá služka tě poslechla. Riskovala jsem život*+ a udělala jsem, co jsi mi řekl. 22 A ty teď prosím poslechni svou služku. Dovol mi, abych ti přinesla kus chleba, a najez se, ať před cestou nabereš síly.“ 23 „Nebudu jíst,“ odmítl to Saul. Jeho sluhové a ta žena na něj ale naléhali, a tak je nakonec poslechl, vstal ze země a posadil se na lůžko. 24 Žena měla vykrmené tele, a tak ho rychle porazila.* Také vzala mouku, uhnětla těsto a upekla nekvašené chleby. 25 Přinesla to Saulovi a jeho sluhům a oni se najedli. Potom vstali a ještě tu noc odešli.+

6 Akiš+ si tedy Davida zavolal a řekl mu: „Jakože Jehova žije, jsi čestný a já jsem rád, že jsi vytáhl do boje s mým vojskem.+ Od chvíle, co jsi ke mně přišel, jsem na tobě až dodnes nenašel žádnou špatnost.+ Ale ostatní vládci ti nevěří.+ 7 Vrať se tedy v pokoji. Nedělej nic, co by se filištínským vládcům nelíbilo.“ 8 David se ale Akiše zeptal: „A co jsem udělal? Jakou špatnost jsi na svém sluhovi našel od chvíle, co jsem k tobě přišel, až dodnes? Proč bych s tebou neměl jít a bojovat proti nepřátelům mého pána, krále?“ 9 Akiš Davidovi odpověděl: „Já vím, že jsi dobrý jako Boží anděl.+ Ale filištínská knížata řekla: ‚Nenech ho jít s námi do bitvy.‘ 10 Ty a sluhové tvého pána, kteří přišli s tebou, tedy brzy ráno vstaňte. Vstaňte a odejděte, hned jak se rozední.“

11 David a jeho muži proto brzy ráno vstali a vydali se zpátky do země Filištínů. A Filištíni vytáhli k Jezreelu.+

30 David a jeho muži přišli třetí den k Ciklagu.+ Ještě předtím ale Amalekité+ provedli nájezd na jih* a na Ciklag a město dobyli a vypálili. 2 Zajali ženy+ a všechny ostatní, kdo ve městě byli, od nejmladších po nejstarší. Nikoho nezabili, ale odvedli je s sebou. 3 Když David a jeho muži přišli do města, zjistili, že je vypálené a že jejich manželky, synové a dcery byli odvedeni do zajetí. 4 A tak se David a jeho muži dali do hlasitého pláče a plakali, až už neměli sílu plakat dál. 5 Do zajetí byly odvedeny i Davidovy dvě manželky – Jezreelitka Achinoam a Abigail, vdova po Karmelanu Nabalovi.+ 6 Davidovi bylo velmi úzko, protože se jeho muži začali domlouvat, že ho ukamenují. Všichni jeho muži totiž byli rozhořčení kvůli tomu, že přišli o své syny a dcery. Ale David načerpal sílu od Jehovy, svého Boha.+

7 David pak řekl knězi Abjatarovi,+ synovi Achimeleka: „Přines prosím efod.“+ A tak Abjatar přišel s efodem k Davidovi. 8 David se Jehovy zeptal:+ „Mám ty nájezdníky pronásledovat? Doženu je?“ Odpověděl mu: „Pronásleduj je, protože je určitě doženeš a všechno získáš zpátky.“+

9 David a jeho 600 mužů+ se okamžitě vydali na cestu. Dorazili až k říčnímu údolí* Besor, kde někteří muži zůstali. 10 David pak pokračoval v pronásledování se 400 muži – bez těch 200 mužů, kteří byli příliš unavení, než aby překročili říční údolí Besor.+

11 Na poli našli nějakého Egypťana a přivedli ho k Davidovi. Dali mu chleba, vodu, 12 plátek z koláče lisovaných fíků a dva koláče rozinek. Když se najedl, vrátily se mu síly.* Tři dny a tři noci totiž nic nejedl ani nepil. 13 David se ho zeptal: „Komu patříš a odkud jsi?“ Odpověděl mu: „Jsem egyptský sloužící, otrok jednoho Amalekity. Můj pán mě ale opustil, protože jsem před třemi dny onemocněl. 14 Provedli jsme nájezd na jih* území Keretejců,+ na území Judy a na jih* Kalebova+ území a vypálili jsme Ciklag.“ 15 David se ho zeptal: „Dovedeš mě k těm nájezdníkům?“ Odpověděl: „Přísahej mi při Bohu, že mě nezabiješ a že mě mému pánovi nevydáš do rukou, a já tě k nim dovedu.“

16 A tak ho tam dovedl. Byli rozesetí všude po zemi a jedli, pili a oslavovali to, jak velkou kořist vzali z filištínské a z judské země. 17 David na ně zaútočil a pobíjel je od ranního šera až do soumraku.* Neunikl nikdo+ kromě 400 mužů, kteří ujeli na velbloudech. 18 David získal zpátky všechno, co Amalekité vzali,+ a osvobodil obě své manželky. 19 Nikdo nescházel – mladí ani staří, synové ani dcery – a nechybělo ani nic z kořisti.+ David všechno získal zpátky. 20 Také vzal všechny ovce a dobytek. Hnali je před svými stády a říkali: „To je Davidova kořist.“

21 Pak David přišel k těm 200 mužů, kteří byli tak unavení, že s ním nemohli jít dál, a kteří zůstali u říčního údolí Besor.+ Ti vyšli naproti Davidovi a všem, kdo byli s ním, a David k nim přistoupil a zeptal se jich, jak se jim vede. 22 Ale všichni špatní muži a ničemové mezi těmi, kdo šli s Davidem, řekli: „Oni s námi nešli, a proto jim nedáme nic z kořisti, kterou jsme získali. Ať si každý vezme svoji manželku a syny a ať jdou.“ 23 Ale David řekl: „Bratři, takhle nesmíte zacházet s tím, co nám Jehova dal. Chránil nás a vydal nám do rukou nájezdníky, kteří proti nám přitáhli.+ 24 Myslíte si, že s vámi někdo bude souhlasit? Ten, kdo šel do bitvy, bude mít stejný podíl jako ten, kdo seděl u zavazadel.+ Podíl dostanou všichni.“+ 25 A od toho dne to v Izraeli platilo jako předpis a zákon.

26 Když se David vrátil do Ciklagu, poslal něco z kořisti judským starším, kteří byli jeho přáteli. Vzkázal jim: „To je dar* pro vás z kořisti získané od Jehovových nepřátel.“ 27 Poslal to starším do Betelu,+ do Ramotu v Negebu,* do Jattiru,+ 28 do Aroeru, do Sifmotu, do Eštemoy,+ 29 do Rakalu, do měst Jerachmeelovců,+ do měst Kenitů,+ 30 do Chormy,+ do Borašanu, do Ataku, 31 do Hebronu+ a na všechna místa, kam David se svými muži chodíval.

31 Filištíni pak začali bojovat proti Izraeli.+ Izraelští muži se před nimi dali na útěk a mnoho jich padlo na hoře Gilboa.+ 2 Filištíni pronásledovali Saula a jeho syny a nakonec zabili Saulovy syny Jonatana,+ Abinadaba a Malki-šuu.+ 3 Pak se proti Saulovi rozpoutal prudký boj, objevili ho lukostřelci a těžce ho zranili.+ 4 Saul proto řekl svému zbrojnoši: „Vytas meč a probodni mě. Jinak přijdou ti neobřezanci,+ probodnou mě oni a nebudou se mnou mít slitování.“* Ale jeho zbrojnoš to nechtěl udělat, protože se velmi bál. Saul tedy vzal meč a nalehl na něj.+ 5 Když jeho zbrojnoš viděl, že je Saul mrtvý,+ i on nalehl na svůj meč a zemřel s ním. 6 A tak ten den spolu zemřeli Saul, jeho tři synové, jeho zbrojnoš i všichni jeho muži.+ 7 Když Izraelité, kteří žili v tom údolí* a v jordánském kraji, viděli, že izraelští vojáci utekli a že Saul a jeho synové zemřeli, začali opouštět svá města a utíkat pryč.+ Potom přišli Filištíni a usadili se v nich.

8 Když příští den Filištíni přišli obírat zabité, našli na hoře Gilboa mrtvého Saula a jeho tři syny.+ 9 Usekli mu hlavu a svlékli zbroj a rozeslali tu zprávu po celé filištínské zemi,+ aby zazněla v domech* jejich model+ a mezi lidem. 10 Pak jeho zbroj uložili do domu Aštoret a jeho mrtvolu přibili na hradby Bet-šanu.+ 11 Když se obyvatelé Jabeš-gileadu+ doslechli, co Filištíni udělali Saulovi, 12 všichni jejich válečníci se vydali na cestu, šli celou noc a sundali těla Saula a jeho synů z hradeb Bet-šanu. Pak se vrátili do Jabeše a jejich těla tam spálili. 13 Vzali jejich kosti,+ pohřbili je pod tamaryškem v Jabeši+ a sedm dnů se postili.