PRVNÍ KRÁLOVSKÁ

1 Král David zestárl,+ byl v pokročilém věku,* a přestože ho přikrývali oděvy, nemohl se zahřát. 2 Jeho sluhové mu tedy řekli: „Ať pro našeho pána, krále, najdou dívku, pannu, která bude králi sloužit a pečovat o něj. Bude ti ležet v náruči a tak se náš pán, král, zahřeje.“ 3 Po celém izraelském území proto hledali krásnou dívku. Nakonec našli Šunemanku+ Abišag+ a přivedli ji ke králi. 4 Ta dívka byla neobyčejně krásná. Začala o krále pečovat a sloužit mu, ale král s ní neměl žádný styk.

5 V té době se Adonijáš,+ syn Chaggit, vychloubal: „Králem budu já!“ Obstaral si vůz, jezdce na koních a také 50 mužů, aby před ním běhali.+ 6 Jeho otec ho ale nikdy nepokáral* a neřekl mu: „Proč to děláš?“ Adonijáš byl velmi krásný a narodil se po Absalomovi. 7 Začal jednat s Joabem, synem Ceruji, a s knězem Abjatarem+ a ti mu nabídli pomoc a podporu.+ 8 Ale kněz Cadok,+ Jehojadův syn Benajáš,+ prorok Natan,+ Šimei,+ Rei a Davidovi silní válečníci+ Adonijáše nepodporovali.

9 Jednou Adonijáš obětoval+ ovce, dobytek a vykrmená zvířata u kamene Zochelet, který je poblíž En-rogelu. Pozval všechny své bratry, královy syny, a všechny judské muže, královy sluhy. 10 Ale proroka Natana, Benajáše, Davidovy silné válečníky ani svého bratra Šalomouna nepozval. 11 Natan+ tehdy řekl Šalomounově matce+ Bat-šebě:+ „Neslyšela jsi, že se Adonijáš,+ syn Chaggit, stal králem? A náš pán David o tom vůbec neví! 12 Teď prosím pojď, poradím ti, jak můžeš zachránit život sobě i svému synu Šalomounovi.+ 13 Jdi za králem Davidem a řekni mu: ‚Můj pane, králi, nepřísahal jsi své služce „Tvůj syn Šalomoun se po mně stane králem a usedne na můj trůn“?+ Proč se tedy stal králem Adonijáš?‘ 14 A zatímco ještě budeš s králem mluvit, přijdu tam já a tvá slova potvrdím.“

15 Bat-šeba tedy vešla ke králi do ložnice. Král už byl velmi starý a Šunemanka Abišag+ ho obsluhovala. 16 Bat-šeba padla před králem na kolena a poklonila se až k zemi. Král se jí zeptal: „Co si přeješ?“ 17 Odpověděla mu: „Můj pane, ty sám jsi své služce přísahal při Jehovovi, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun se po mně stane králem a usedne na můj trůn.‘+ 18 Ale králem se stal Adonijáš a můj pán, král, o tom vůbec neví.+ 19 Adonijáš obětoval mnoho býků, vykrmených zvířat a ovcí a pozval všechny královy syny, kněze Abjatara a velitele vojska Joaba,+ ale tvého sluhu Šalomouna nepozval.+ 20 Teď se oči celého Izraele upírají k tobě, můj pane, králi, abys jim řekl, kdo po tobě usedne na trůn. 21 Jinak se stane, že až můj pán, král, zemře,* mě i mého syna Šalomouna budou považovat za zrádce.“

22 Zatímco s králem ještě mluvila, přišel prorok Natan.+ 23 Králi oznámili: „Je tu prorok Natan!“ Natan tedy vešel ke králi a padl před ním tváří k zemi. 24 Pak se zeptal: „Můj pane, králi, řekl jsi někdy ‚Adonijáš se po mně stane králem a usedne na můj trůn‘?+ 25 Dnes totiž odešel obětovat+ mnoho býků, vykrmených zvířat a ovcí a pozval všechny královy syny, vojenské velitele a kněze Abjatara.+ Teď tam s ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adonijáš!‘ 26 Ale mě, tvého sluhu, ani kněze Cadoka, Jehojadova syna Benajáše+ a tvého sluhu Šalomouna nepozval. 27 Schválil to snad můj pán, král, aniž by svému sluhovi řekl, kdo má po mém pánu, králi, usednout na trůn?“

28 Král David potom řekl: „Zavolejte mi Bat-šebu.“ A tak vešla ke králi a postavila se před něj. 29 Král přísahal: „Jakože žije Jehova, který mě vysvobodil* ze všech neštěstí,+ 30 dnes splním to, co jsem ti přísahal při Jehovovi, Bohu Izraele: ‚Tvůj syn Šalomoun se po mně stane králem a usedne na trůn místo mě!‘“ 31 Nato Bat-šeba padla před králem na kolena, poklonila se až k zemi a řekla: „Ať můj pán, král David, žije navěky!“

32 Král David pak přikázal: „Zavolejte mi kněze Cadoka, proroka Natana a Jehojadova syna+ Benajáše.“+ Když přišli, 33 král jim řekl: „Vezměte s sebou sluhy svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na moji mulu+ a doveďte ho dolů ke Gichonu.+ 34 Kněz Cadok a prorok Natan ho tam pomažou+ za krále nad Izraelem. Potom zatrubte na roh a volejte: ‚Ať žije král Šalomoun!‘+ 35 Pak se s ním vraťte a on vejde a usedne na můj trůn. Stane se králem místo mě a já ho dosadím za vůdce nad Izraelem a Judou.“ 36 Jehojadův syn Benajáš králi odpověděl: „Amen!* Kéž to stvrdí Jehova, Bůh mého pána, krále. 37 Stejně jako byl Jehova s mým pánem, králem, kéž je se Šalomounem+ a kéž jeho trůn vyvýší ještě víc než trůn mého pána, krále Davida.“+

38 Kněz Cadok, prorok Natan, Jehojadův syn Benajáš,+ Keretejci a Peletité+ pak odešli, posadili Šalomouna na mulu krále Davida+ a přivedli ho ke Gichonu.+ 39 Kněz Cadok vzal ze stanu+ roh s olejem+ a Šalomouna pomazal.+ Potom zatroubili na roh a všichni lidé začali volat: „Ať žije král Šalomoun!“ 40 Pak s ním šli všichni zpátky, hráli na flétny a radovali se tak, až se tím hlukem otřásala* zem.+

41 Uslyšel to i Adonijáš a všichni jeho hosté, kteří právě dojedli.+ Když Joab zaslechl zvuk rohu, zeptal se: „Proč se z města ozývá takový hluk?“ 42 Ještě ani nedomluvil a přišel Jonatan,+ syn kněze Abjatara. Adonijáš mu řekl: „Pojď sem, vždyť jsi dobrý* muž a určitě přinášíš dobrou zprávu.“ 43 Ale Jonatan Adonijášovi odpověděl: „Nepřináším. Náš pán, král David, udělal králem Šalomouna! 44 Poslal s ním kněze Cadoka, proroka Natana, Jehojadova syna Benajáše, Keretejce a Peletity. Posadili ho na královu mulu+ 45 a kněz Cadok a prorok Natan ho u Gichonu pomazali za krále. Odtamtud se pak s radováním vrátili a ve městě nastal rozruch. To byl ten hluk, který jste slyšeli. 46 A Šalomoun už usedl na královský trůn. 47 Našemu pánu, králi Davidovi, navíc přišli poblahopřát jeho sluhové. Řekli mu: ‚Kéž tvůj Bůh proslaví Šalomounovo jméno ještě víc než tvé jméno a kéž jeho trůn vyvýší ještě víc než tvůj trůn!‘ Potom se král na svém lůžku poklonil 48 a řekl: ‚Chvála Jehovovi, Bohu Izraele, který dnes dosadil mého syna na můj trůn a dovolil, abych to viděl na vlastní oči!‘“

49 Nato se všichni Adonijášovi hosté vyděsili, vstali a začali se rozcházet. 50 Také Adonijáš dostal ze Šalomouna strach, a tak vstal, šel k oltáři a chytil se jeho rohů.*+ 51 Šalomounovi oznámili: „Adonijáš dostal z krále Šalomouna strach. Chytil se rohů oltáře a říká: ‚Ať mi král Šalomoun nejdřív přísahá, že svého sluhu neusmrtí mečem!‘“ 52 Šalomoun na to řekl: „Pokud se bude chovat čestně, nespadne mu na zem ani jediný vlas. Ale pokud udělá něco špatného,+ zemře.“ 53 Král Šalomoun tedy přikázal, aby ho od oltáře přivedli. Adonijáš přišel, poklonil se králi Šalomounovi a ten mu řekl: „Jdi domů.“

2 Když se přiblížila Davidova smrt, dal svému synu Šalomounovi tyto pokyny: 2 „Brzy zemřu.* Buď proto silný+ a ukaž, že jsi muž.+ 3 Plň svůj závazek vůči Jehovovi, svému Bohu. Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení, jeho přikázání, jeho ustanovení a jeho připomínky, které jsou zapsané v Mojžíšově zákoně.+ Potom se ti bude dařit,* ať budeš dělat cokoli a ať půjdeš kamkoli. 4 A Jehova splní slib, který mi dal: ‚Pokud budou tvoji synové dávat pozor na své kroky a budou přede mnou věrně chodit celým srdcem a celou duší,*+ pak bude na izraelském trůnu vždy sedět muž z tvého rodu.‘*+

5 Také dobře víš, co mi udělal Joab, syn Ceruji – co udělal dvěma velitelům izraelských vojsk, Nerovu synu Abnerovi+ a Jeterovu synu Amasovi.+ V čase míru je zabil a prolil krev,+ jako by byla válka. Jejich krví si potřísnil opasek kolem boků i sandály na nohou. 6 Jednej tedy moudře a nenech jeho šediny sestoupit do hrobu* pokojně.+

7 Ale synům Gileaďana Barzillaie+ projevuj věrnou lásku a ať jsou mezi těmi, kdo jedí u tvého stolu. Stáli totiž při mně,+ když jsem byl na útěku před tvým bratrem Absalomem.+

8 Pak je tu také Gerův syn Šimei, Benjamínovec z Bachurimu, který mě v den, kdy jsem šel do Machanajimu,+ urážel zlými slovy.+ Když mi ale přišel naproti k Jordánu, přísahal jsem mu při Jehovovi: ‚Neusmrtím tě mečem.‘+ 9 Ty ho však nenech ujít trestu,+ protože jsi moudrý muž a víš, co bys mu měl udělat. Přivedeš jeho šediny do hrobu* s krví.“+

10 Potom David zemřel* a pohřbili ho ve Městě Davidově.+ 11 Vládl nad Izraelem 40 let – 7 let vládl v Hebronu+ a 33 let v Jeruzalémě.+

12 Šalomoun pak usedl na trůn svého otce Davida a jeho královská moc se upevnila.+

13 Za Šalomounovou matkou Bat-šebou časem přišel Adonijáš, syn Chaggit. Zeptala se ho: „Přicházíš v pokoji?“ Odpověděl: „Přicházím.“ 14 A dodal: „Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit.“ „Mluv,“ řekla. 15 Adonijáš pokračoval: „Sama víš, že kralování mělo připadnout mně. Celý Izrael očekával,* že se stanu králem.+ Kralování mi ale uniklo a připadlo mému bratrovi, protože si to tak Jehova přál.+ 16 Teď bych tě ale chtěl poprosit o jednu věc. Neodmítej mě.“ Odpověděla: „Mluv.“ 17 Adonijáš řekl: „Požádej prosím krále Šalomouna, aby mi dal za manželku Šunemanku Abišag.+ Tebe totiž neodmítne.“ 18 „Dobře,“ souhlasila Bat-šeba. „Já se za tebe u krále přimluvím.“

19 Bat-šeba tedy přišla ke králi Šalomounovi, aby se u něj za Adonijáše přimluvila. Král okamžitě vstal, šel jí naproti a poklonil se jí. Potom se posadil na svůj trůn a nechal přinést trůn pro královu matku, aby se mohla posadit po jeho pravici. 20 Řekla mu: „Mám na tebe jednu malou prosbu. Neodmítej mě.“ Král jí odpověděl: „Vyslov ji, má matko. Neodmítnu tě.“ 21 Požádala ho: „Dovol, aby tvůj bratr Adonijáš dostal za manželku Šunemanku Abišag.“ 22 Král Šalomoun své matce odpověděl: „Proč žádáš pro Adonijáše Šunemanku Abišag? Požádej pro něj rovnou i o kralování!+ Vždyť je to můj starší bratr+ a podporuje ho kněz Abjatar a Joab,+ syn Ceruji.“+

23 Nato král Šalomoun přísahal při Jehovovi: „Ať mě Bůh přísně potrestá,* pokud Adonijáše jeho žádost nebude stát život. 24 Jakože žije Jehova, který mě dosadil na trůn mého otce Davida a upevnil moji vládu+ a který pro mě vybudoval dům,*+ tak jak slíbil, Adonijáš bude ještě dnes usmrcen.“+ 25 Král Šalomoun hned vyslal Jehojadova syna Benajáše,+ který šel a Adonijáše napadl a zabil.

26 Knězi Abjatarovi+ král řekl: „Odejdi na svá pole v Anatotu!+ Zasloužíš si zemřít, ale dnes tě neusmrtím, protože jsi před mým otcem Davidem nosil truhlu Svrchovaného pána Jehovy+ a protože jsi snášel všechny útrapy, které snášel můj otec.“+ 27 Šalomoun tedy Abjatara zbavil postavení Jehovova kněze, aby se splnila slova, která Jehova pronesl v Šilu+ proti domu Eliho.+

28 Když se to dozvěděl Joab, který podporoval Adonijáše,+ přestože k Absalomovi se nepřidal,+ utekl k Jehovovu stanu+ a chytil se rohů* oltáře. 29 Králi Šalomounovi pak oznámili: „Joab utekl k Jehovovu stanu a stojí u oltáře.“ A tak Šalomoun vyslal Jehojadova syna Benajáše a přikázal mu: „Jdi a zabij ho!“ 30 Benajáš tedy šel k Jehovovu stanu a řekl Joabovi: „Toto říká král: ‚Vyjdi ven!‘“ Ale on odpověděl: „Ne, zemřu tady!“ Benajáš se pak vrátil ke králi a řekl mu: „To a to mi odpověděl Joab.“ 31 Král mu nařídil: „Udělej to, co řekl. Zabij ho a pohřbi. Mě a dům mého otce tak zbavíš krve, kterou Joab bezdůvodně prolil.+ 32 Za svou smrt bude před Jehovou odpovědný on sám,* protože bez vědomí mého otce Davida napadl a zabil mečem dva muže čestnější* a lepší než on – velitele izraelského vojska Abnera, syna Nera,+ a velitele judského vojska Amasu, syna Jetera.+ 33 Vina za jejich krev bude na* Joabovi a jeho potomstvu navždy.+ Ale Davidovi, jeho potomstvu, jeho domu a jeho trůnu ať Jehova navždy žehná pokojem.“ 34 Jehojadův syn Benajáš tedy šel, napadl Joaba a zabil ho. Pak ho pohřbili u jeho domu v pustině. 35 Král potom Jehojadova syna Benajáše+ dosadil místo Joaba za velitele vojska a kněze Cadoka+ dosadil místo Abjatara.

36 Král si pak zavolal Šimeie+ a přikázal mu: „Postav si dům v Jeruzalémě, bydli v něm a z města nevycházej. 37 V den, kdy z něj vyjdeš a překročíš údolí Kidron,+ totiž určitě zemřeš. A za svou smrt budeš odpovědný ty sám.“* 38 Šimei králi odpověděl: „Dobře, tvůj sluha udělá to, co můj pán, král, přikázal.“ A tak Šimei dlouho bydlel v Jeruzalémě.

39 Po třech letech ale dva Šimeiovi otroci utekli ke gatskému králi Akišovi,+ synovi Maaky. Když se Šimei dozvěděl, že jeho otroci jsou v Gatu, 40 okamžitě si osedlal osla a odjel do Gatu za Akišem své otroky hledat. Když je z Gatu přivedl zpátky, 41 Šalomounovi oznámili: „Šimei odjel z Jeruzaléma do Gatu a zase se vrátil.“ 42 Nato si král Šimeie zavolal a zeptal se ho: „Nezavázal jsem tě přísahou při Jehovovi a nevaroval jsem tě, že v den, kdy odsud někam vyjdeš, určitě zemřeš? A neřekl jsi mi snad, že mě poslechneš?+ 43 Proč jsi tedy nedodržel to, co jsi před Jehovou přísahal, a to, co jsem ti přikázal?“ 44 Král pak Šimeiovi řekl: „Sám dobře víš, jak jsi ublížil mému otci Davidovi.+ Jehova způsobí, že se to zlo vrátí na tvou vlastní hlavu.+ 45 Ale králi Šalomounovi Jehova požehná+ a navždy upevní Davidův trůn.“ 46 Jehojadův syn Benajáš pak na králův příkaz šel, napadl Šimeie a zabil ho.+

Kralování se tak v Šalomounových rukou upevnilo.+

3 Šalomoun se spříznil sňatkem s faraonem, egyptským králem. Vzal si faraonovu dceru+ a přivedl ji do Města Davidova,+ kde bydlela, dokud nedostavěl svůj dům,+ Jehovův dům+ a hradby kolem Jeruzaléma.+ 2 V té době ale lid přinášel oběti na výšinách,+ protože ještě nebyl postaven dům Jehovovu jménu.+ 3 Šalomoun miloval Jehovu a poslouchal nařízení svého otce Davida – až na to, že přinášel oběti a nechával je dýmat na výšinách.+

4 Král se jednou vydal obětovat do Gibeonu, kde byla nejvýznamnější* výšina,+ a na oltáři tam předložil 1 000 zápalných obětí.+ 5 V Gibeonu se Šalomounovi v noci ve snu objevil Jehova a řekl mu: „Pověz, co ti mám dát.“+ 6 Šalomoun odpověděl: „Mému otci, svému sluhovi Davidovi, který ti sloužil věrně, bezúhonně* a s čistým srdcem, jsi ve velké míře projevoval věrnou lásku. A projevuješ mu ji až dodnes. Dovolil jsi totiž, aby jeho syn usedl na jeho trůn.+ 7 Jehovo, můj Bože, dosadil jsi svého sluhu za krále místo mého otce Davida, i když jsem mladý* a nezkušený.*+ 8 Tvůj sluha vládne nad lidem, který sis vyvolil,+ lidem tak velkým, že se nedá sepsat ani spočítat. 9 Dej tedy svému sluhovi poslušné srdce, aby dokázal soudit tvůj lid+ a rozlišovat dobré od špatného.+ Vždyť kdo dokáže soudit tvůj početný* lid?“

10 Jehovovi se líbilo, o co Šalomoun požádal.+ 11 A tak mu řekl: „Protože jsi nežádal o dlouhý život,* bohatství ani smrt svých nepřátel, ale žádal jsi o porozumění, abys dokázal řešit soudní případy,+ 12 dám ti to, o co jsi prosil.+ Dám ti srdce plné moudrosti a porozumění,+ takže předčíš všechny, kdo byli před tebou, i všechny, kdo budou po tobě.+ 13 A dám ti i to, o co jsi nežádal+ – bohatství a slávu.+ Po všechny tvé dny se ti žádný král nevyrovná.+ 14 A pokud budeš chodit po mých cestách a budeš dodržovat mé předpisy a přikázání, tak jako tvůj otec David,+ dám ti také dlouhý život.“*+

15 Když se Šalomoun probudil, uvědomil si, že to byl sen. Potom se vrátil do Jeruzaléma, postavil se před truhlu Jehovovy smlouvy, předložil zápalné oběti a oběti společenství+ a uspořádal hostinu pro všechny své sluhy.

16 V té době přišly za králem dvě prostitutky. Předstoupily před něj 17 a jedna z nich řekla: „Můj pane, s touhle ženou bydlíme v jednom domě, a když byla doma, narodilo se mi dítě. 18 Tři dny potom, co jsem porodila, se i téhle ženě narodilo dítě. Byly jsme spolu, jen my dvě. Kromě nás v domě nikdo nebyl. 19 Její syn v noci zemřel, protože ho zalehla. 20 A tak vstala uprostřed noci, a zatímco tvá otrokyně spala, sebrala mi mého syna, vzala ho do náruče a svého mrtvého syna dala do náruče mně. 21 Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, a viděla jsem, že je mrtvý. Když jsem si ho pak pořádně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“ 22 Ale druhá žena říkala: „Ne, můj syn je ten živý a tvůj syn je ten mrtvý!“ Ta první ale tvrdila: „Ne, tvůj syn je ten mrtvý a můj syn je ten živý!“ Tak se před králem hádaly.

23 Nakonec král prohlásil: „Jedna říká: ‚Můj syn je ten živý a tvůj syn je ten mrtvý!‘ A druhá říká: ‚Ne, tvůj syn je ten mrtvý a můj syn je ten živý!‘“ 24 Potom přikázal: „Přineste mi meč.“ A tak mu přinesli meč. 25 Král pak řekl: „Rozsekněte živé dítě napůl. Polovinu dejte jedné ženě a polovinu druhé.“ 26 V ženě, jejíž syn byl ten živý, se ozvaly její mateřské city. Začala proto krále prosit: „Můj pane, prosím, dejte jí to živé dítě! Hlavně ho nezabíjejte!“ Ale ta druhá žena říkala: „Nebude ani můj, ani tvůj. Ať ho rozseknou!“ 27 Nato král nařídil: „Dejte živé dítě té první ženě a nezabíjejte ho! Ona je jeho matka.“

28 Celý Izrael se doslechl o rozsudku, který král vynesl, a pocítili ke králi hlubokou úctu.*+ Viděli totiž, že mu Bůh dal moudrost k prosazování práva.+

4 Král Šalomoun vládl nad celým Izraelem.+ 2 Toto byli jeho vysocí úředníci:* Cadokův+ syn Azarjáš byl knězem, 3 Šišovi synové Elichoref a Achijáš byli tajemníky,+ Achiludův syn Jehošafat+ byl zapisovatelem, 4 Jehojadův syn Benajáš+ byl velitelem vojska, Cadok a Abjatar+ byli kněžími, 5 Natanův+ syn Azarjáš byl nad zmocněnci, Natanův syn Zabud byl knězem a královým přítelem,+ 6 Achišar byl správcem paláce a Abdův syn Adoniram+ byl nad těmi, kdo vykonávali nucené práce.+

7 Šalomoun měl nad celým Izraelem 12 zmocněnců, kteří pro krále a jeho domácnost zajišťovali jídlo. Každý měl za úkol zajišťovat jídlo jeden měsíc v roce.+ 8 Byli to: Churův syn v hornatém kraji Efrajima, 9 Dekerův syn v Makacu, Šaalbimu,+ Bet-šemeši a Elon-bet-chananu, 10 Chesedův syn v Arubbotu (měl na starost Soko a celou zemi Chefer), 11 Abinadabův syn na všech dorských svazích (jeho manželkou se stala Šalomounova dcera Tafat), 12 Achiludův syn Baana v Taanaku, Megiddu+ a celém Bet-šeanu,+ který je vedle Caretanu a pod Jezreelem, od Bet-šeanu po Abel-mecholu a až ke kraji Jokmeam,+ 13 Geberův syn v Ramot-gileadu+ (měl na starost stanové vesnice Jaira,+ syna Manasseho, které jsou v Gileadu,+ a také kraj Argob,+ který je v Bašanu+ – 60 velkých měst s hradbami a měděnými závorami), 14 Iddův syn Achinadab v Machanajimu,+ 15 Achimaac na území Naftaliho (vzal si za manželku Basemat, další Šalomounovu dceru), 16 Chušaiův syn Baana na území Ašera a v Bealotu, 17 Paruachův syn Jehošafat na území Isachara, 18 Elův syn Šimei+ na území Benjamína+ 19 a Uriho syn Geber v gileadské zemi,+ tedy v zemi amorejského krále Sichona+ a bašanského krále Oga.+ Nad všemi těmito zmocněnci pak byl ještě jeden zmocněnec.

20 Juda a Izrael byli tak početní jako zrnka písku na břehu moře.+ Jedli, pili a radovali se.+

21 Šalomoun vládl nad všemi královstvími od Řeky*+ po filištínskou zemi a hranici Egypta. Odváděli Šalomounovi poplatky a sloužili mu po celý jeho život.+

22 Každý den se v Šalomounově paláci spotřebovalo 30 korů* jemné mouky, 60 korů obyčejné mouky, 23 10 kusů ustájeného dobytka, 20 kusů dobytka z pastvin, 100 ovcí a k tomu jeleni, gazely, srnci a vykrmené kukačky. 24 Panoval nad vším na této straně Řeky*+ od Tifsachu po Gazu,+ nad všemi králi na této straně Řeky. V celé jeho zemi zavládl klid a se všemi okolními národy žil v míru.+ 25 Po všechny Šalomounovy dny žili Juda a Izrael v bezpečí, každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem, od Danu po Beer-šebu.

26 Šalomoun měl 4 000* stání pro koně, kteří se zapřahali do válečných vozů, a 12 000 koní.*+

27 Zmocněnci zásobovali jídlem krále Šalomouna a všechny, kdo jedli u jeho stolu. Každý z nich v určený měsíc dohlížel na to, aby nic nechybělo.+ 28 A kamkoli to bylo potřeba, dodávali v požadovaném množství ječmen a slámu pro koně, včetně koní, kteří se zapřahali do vozů.

29 Bůh dal Šalomounovi výjimečnou moudrost a úsudek. Také ho obdařil porozuměním tak nezměrným,* jako je množství písku na břehu moře.+ 30 Šalomounova moudrost převyšovala moudrost všech orientálců a všechnu moudrost Egypta.+ 31 Byl moudřejší než jakýkoli jiný člověk – moudřejší než Ezrachovec Etan+ a Macholovi synové Heman,+ Kalkol+ a Darda. Šalomounova sláva se rozšířila do všech okolních národů.+ 32 Pronesl 3 000 přísloví+ a složil 1 005 písní.+ 33 Dokázal mluvit o rostlinách,* od cedru v Libanonu po yzop+ rostoucí na zdi, a také o zvířatech,+ ptácích,+ plazech, hmyzu+ a rybách. 34 Šalomounovu moudrost si přicházeli poslechnout lidé ze všech národů i králové z celého světa, kteří o jeho moudrosti slyšeli.+

5 Když se tyrský+ král Chiram dozvěděl, že Šalomoun byl pomazán za krále místo svého otce, poslal za Šalomounem své sluhy. Chiram byl totiž vždycky Davidovým přítelem.*+ 2 Šalomoun Chiramovi vzkázal:+ 3 „Dobře víš, že můj otec David nemohl postavit dům jménu Jehovy, svého Boha, protože proti němu ze všech stran bojovali jeho nepřátelé, dokud mu nad nimi Jehova nedal vítězství.*+ 4 Ale teď mi Jehova, můj Bůh, dopřál od všech okolních nepřátel klid.+ Nemám žádného protivníka a neděje se nic špatného.+ 5 Chystám se proto postavit dům jménu Jehovy, svého Boha, tak jak Jehova slíbil mému otci Davidovi, když řekl: ‚Tvůj syn, kterého dosadím na tvůj trůn místo tebe, postaví dům mému jménu.‘+ 6 Přikaž svým lidem, ať pro mě v Libanonu kácí cedry.+ Moji sluhové budou pracovat s těmi tvými a já budu tvým sluhům platit takovou mzdu, jakou řekneš. Víš přece, že nikdo z nás neumí kácet stromy tak jako Sidonci.“+

7 Když Chiram slyšel Šalomounova slova, velmi se zaradoval a řekl: „Ať je dnes Jehova chválen za to, že dal Davidovi moudrého syna, aby vládl nad tímto velkým* lidem!“+ 8 Vzkázal Šalomounovi: „Vyslechl jsem si zprávu, kterou jsi mi poslal, a udělám všechno, co si přeješ. Dám ti cedrové a jalovcové dřevo.+ 9 Moji sluhové ho budou svážet z Libanonu k moři, já z něj dám udělat vory a po moři ho dopravím na místo, které mi určíš. Tam vory nechám rozebrat a ty si pak dřevo můžeš odvézt. Výměnou za to budeš mojí domácnosti poskytovat jídlo, o které tě žádám.“+

10 Chiram tedy Šalomounovi dodával tolik cedrového a jalovcového dřeva, kolik si Šalomoun přál. 11 A Šalomoun dával Chiramovi pro jeho domácnost 20 000 korů* pšenice a 20 korů toho nejlepšího olivového oleje.* Dělal to tak každý rok.+ 12 Jehova dal Šalomounovi moudrost, jak mu slíbil.+ Mezi Chiramem a Šalomounem panoval mír a uzavřeli spolu smlouvu.

13 Král Šalomoun povolal z celého Izraele muže k nuceným pracím. Povolaných mužů bylo 30 000.+ 14 Posílal je do Libanonu po 10 000 a oni se po měsíci střídali. Měsíc byli v Libanonu a dva měsíce doma. Nad těmi, kdo vykonávali nucené práce, byl Adoniram.+ 15 Šalomoun měl 70 000 dělníků,* 80 000 kameníků+ v horách+ 16 a také 3 300 zmocněnců,+ kteří působili jako předáci a dohlíželi na pracovníky. 17 Na králův příkaz lámali velké, vzácné kameny,+ které pak otesali,+ aby se daly použít pro základy+ domu. 18 A tak Šalomounovi a Chiramovi muži spolu s Gebalany+ otesávali kameny a připravovali dřevo a kameny na stavbu domu.

6 Ve 480. roce po tom, co Izraelité* vyšli z Egypta,+ ve čtvrtém roce Šalomounovy vlády nad Izraelem, v měsíci zivu*+ (tedy ve druhém měsíci), začal Šalomoun stavět Jehovův dům.*+ 2 Dům,* který král Šalomoun Jehovovi postavil, byl 60 loket* dlouhý, 20 loket široký a 30 loket vysoký.+ 3 Předsíň+ před chrámem* byla stejně široká jako dům – 20 loket. Dlouhá byla 10 loket.

4 Na domě udělal okna se zkosenými* rámy.+ 5 Vybudoval také přístavbu přiléhající ke zdem domu. Postavil ji kolem zdí domu – tedy kolem zdí chrámu* a nejvnitřnější místnosti*+ – a udělal v ní postranní místnosti.+ 6 Postranní místnosti na spodním patře byly široké pět loket, na prostředním patře šest loket a na horním patře sedm loket. Šalomoun totiž udělal po obvodu domu římsy,* aby se trámy nemusely zapouštět do zdí domu.+

7 Dům se stavěl z kamenů, které už byly opracovány v lomu,+ takže během stavby nebyl v domě slyšet zvuk kladiv, seker ani jiných železných nástrojů. 8 Vchod do postranních místností na spodním patře byl na jižní* straně domu.+ Odtud vedlo točité schodiště do prostředního patra a z prostředního patra do horního. 9 Potom co Šalomoun dům dostavěl,+ zastřešil ho pomocí cedrových trámů a prken.+ 10 Postranní místnosti, které kolem domu vybudoval,+ byly všechny vysoké pět loket a přístavba byla s domem spojená cedrovými trámy.

11 V té době řekl Jehova Šalomounovi: 12 „Pokud budeš dodržovat má nařízení, řídit se mými ustanoveními, poslouchat má přikázání a žít podle nich,+ pak na tobě splním slib, který jsem dal tvému otci Davidovi ohledně domu, který stavíš.+ 13 A budu přebývat uprostřed Izraelitů+ a neopustím svůj lid Izrael.“+

14 Šalomoun dokončil stavbu domu. 15 Obložil jeho vnitřní stěny cedrovými deskami – od podlahy až ke stropním trámům obložil stěny dřevem. Podlahu domu udělal z jalovcových desek.+ 16 Dvacet loket od zadní stěny domu postavil od podlahy až ke stropním trámům příčku z cedrových desek a tak v něm vytvořil nejvnitřnější místnost,+ Nejsvětější.+ 17 A chrám,*+ tedy část domu před touto místností, byl dlouhý 40 loket. 18 Na cedrových deskách uvnitř domu byly řezby tykví+ a květů.+ Všude na stěnách bylo cedrové dřevo, nebyl vidět žádný kámen.

19 V domě připravil nejvnitřnější místnost,+ aby se tam mohla uložit truhla Jehovovy smlouvy.+ 20 Nejvnitřnější místnost byla 20 loket dlouhá, 20 loket široká a 20 loket vysoká.+ Potáhl ji ryzím zlatem. Oltář+ obložil cedrovým dřevem. 21 Šalomoun potáhl vnitřek domu ryzím zlatem+ a před nejvnitřnější místností,+ která byla potažená zlatem, natáhl zlaté řetězy. 22 Celý dům potáhl zlatem a zlatem potáhl také celý oltář+ u nejvnitřnější místnosti.

23 V nejvnitřnější místnosti udělal dva cherubíny+ z borového dřeva.* Každý byl vysoký deset loket.+ 24 Jedno křídlo cherubína měřilo pět loket a druhé křídlo také pět loket. Od konce jednoho křídla ke konci druhého křídla bylo deset loket. 25 Druhý cherubín byl také desetiloketní. Oba cherubíni měli stejnou velikost i tvar. 26 Jeden cherubín byl vysoký deset loket a stejně vysoký byl i druhý cherubín. 27 Potom dal cherubíny+ do nejvnitřnější místnosti.* Cherubíni měli roztažená křídla. Křídlo jednoho cherubína dosahovalo k jedné stěně a křídlo druhého cherubína dosahovalo k druhé stěně. Křídla cherubínů, která směřovala doprostřed místnosti, se dotýkala. 28 Cherubíny potáhl zlatem.

29 Na všechny stěny domu, na stěny obou místností,* vyřezal postavy cherubínů,+ palmy+ a květy.+ 30 Podlahu v obou místnostech domu potáhl zlatem. 31 Pro vchod do nejvnitřnější místnosti udělal dveře z borového dřeva, postranní sloupy a zárubeň, jako pátou část.* 32 Na obě křídla těchto dveří z borového dřeva vyřezal cherubíny, palmy a květy a potáhl je zlatem. Zlatem pokryl i cherubíny a palmy. 33 Podobně i pro vchod do chrámu* udělal zárubeň z borového dřeva, jako čtvrtou část.* 34 A udělal dvoje dveře z jalovcového dřeva. Oboje dveře měly dvě křídla, která se otáčela na čepech.+ 35 Vyřezal cherubíny, palmy a květy a tyto řezby potáhl zlatem.

36 Kolem vnitřního nádvoří+ postavil zeď ze tří řad tesaných kamenů a jedné řady cedrových trámů.+

37 Ve čtvrtém roce, v měsíci zivu,* byly položeny základy Jehovova domu+ 38 a v jedenáctém roce, v měsíci bulu* (tedy v osmém měsíci), byl dům dokončen – do nejmenšího detailu a podle plánů.+ Šalomoun ho stavěl sedm let.

7 Šalomoun postavil také svůj vlastní dům.*+ Trvalo mu to 13 let, než ho celý dokončil.+

2 Postavil dům Libanonského lesa,+ který byl 100 loket* dlouhý, 50 loket široký a 30 loket vysoký, na čtyřech řadách cedrových sloupů. A na sloupech byly cedrové trámy.+ 3 Horní část domu, která spočívala na nosnících umístěných na sloupech, byla obložená cedrovým dřevem. Bylo jich* 45, v každé řadě 15. 4 Byla tam okna s rámy ve třech řadách nad sebou. Ve všech třech řadách byla okna naproti sobě. 5 Všechny vchody a zárubně byly čtvercové,* stejně jako okna, která byla naproti sobě ve třech řadách.

6 Postavil Sloupovou síň,* která byla 50 loket dlouhá a 30 loket široká. Před ní byla předsíň se sloupy a stříškou.

7 Postavil také Trůnní síň,* kde soudil,+ tedy Soudní síň.+ Od podlahy k trámům byla obložená cedrovým dřevem.

8 Stranou od Síně,* na jiném nádvoří,+ Šalomoun postavil dům, ve kterém měl bydlet a který byl v podobném stylu jako Síň. Dům podobný Síni postavil také pro faraonovu dceru, kterou si vzal za manželku.+

9 Všechny tyto budovy, od základů po horní římsy, byly postavené ze vzácných kamenů,+ tesaných na míru a ze všech stran ořezaných pilami na kámen. Z takových kamenů bylo i všechno venku až po velké nádvoří.+ 10 Základy budov byly z obrovských vzácných kamenů. Některé z nich měřily deset loket a jiné osm loket. 11 I nad nimi byly vzácné kameny tesané na míru a také cedrové dřevo. 12 Kolem velkého nádvoří byla zeď ze tří řad tesaných kamenů a jedné řady cedrových trámů, podobně jako kolem vnitřního nádvoří+ Jehovova domu a jeho předsíně.+

13 Král Šalomoun poslal do Tyru pro Chirama+ a přivedl ho odtamtud. 14 Byl to syn vdovy z kmene Naftali a jeho otec byl tyrský měditepec.+ Chiram byl velmi zručný, dobře rozuměl veškeré práci s mědí* a měl s ní velké zkušenosti.+ A tak přišel ke králi Šalomounovi a vykonal všechnu práci, kterou od něj dostal za úkol.

15 Odlil dva měděné sloupy,+ které byly vysoké 18 loket a měly obvod 12 loket.*+ 16 Z mědi odlil i dvě hlavice, které se měly nasadit na vrcholy sloupů. Jedna hlavice byla vysoká pět loket a druhá hlavice také pět loket. 17 Hlavice na vrcholech obou sloupů byly ozdobené síťovím s ovinutými řetězy.+ Sedm řetězů bylo na jedné hlavici a sedm na druhé hlavici. 18 Na síťoví kolem hlavice sloupu zavěsil dvě řady granátových jablek. Tak ozdobil obě hlavice. 19 Hlavice sloupů u předsíně měly tvar lilie o výšce čtyř loket. 20 Tato část hlavic byla na sloupech těsně nad vypouklou částí, kolem které bylo síťoví. Na každé hlavici bylo v řadách kolem dokola 200 granátových jablek.+

21 Sloupy postavil k předsíni chrámu.*+ Jeden sloup postavil na pravou* stranu a pojmenoval ho Jakin.* Druhý sloup postavil na levou* stranu a pojmenoval ho Boaz.*+ 22 Vrchol sloupů měl tvar lilie. Tak byla práce na sloupech hotová.

23 Pak z mědi odlil takzvané Moře.*+ Bylo kulaté, od jednoho okraje k druhému měřilo 10 loket, bylo vysoké 5 loket a mělo obvod 30 loket.*+ 24 Pod okrajem Moře byly kolem dokola dvě řady ozdob v podobě tykví,+ deset na jeden loket. Byly s Mořem odlité jako jeden kus. 25 Moře stálo na 12 býcích+ – tři byli obrácení k severu, tři k západu, tři k jihu a tři k východu. Býci, na kterých stálo, směřovali zadní částí doprostřed. 26 Tloušťka jeho stěny byla na šířku dlaně.* Okraj měl tvar okraje poháru a podobal se květu lilie. Vešlo se do něj 2 000 batů.*

27 Potom udělal deset měděných vozíků.*+ Každý byl čtyři lokte dlouhý, čtyři lokte široký a tři lokte vysoký. 28 Vozíky vypadaly takto: Na bocích měly destičky oddělené příčkami. 29 Na těchto destičkách byli lvi,+ býci a cherubíni.+ Stejná výzdoba byla i na jejich příčkách. Nad lvy a býky i pod nimi byly reliéfy v podobě věnců. 30 Každý vozík měl čtyři měděná kola na měděných nápravách, které byly uchycené ke čtyřem rohovým sloupkům. Pod nádrží byly podpěry, odlité s ozdobami v podobě věnců. 31 Okraj nádrže spočíval v prstenci a od jejího dna po prstenec byl jeden loket. Okraj nádrže byl kruhový. Prstenec a podpěry tvořily stojan, který byl vysoký jeden a půl lokte. Na prstenci byly rytiny a jeho destičky nebyly kulaté, ale hranaté. 32 Pod destičkami na bocích byla čtyři kola a jejich uchycení k nápravě bylo napojeno na vozík. Každé kolo bylo jeden a půl lokte vysoké. 33 Kola byla vyrobena podobně jako kola válečného vozu. Jejich uchycení, ráfy,* paprsky a náboje byly odlité z kovu. 34 Vozíky měly čtyři sloupky, v každém rohu jeden, a ty byly s vozíkem odlité jako jeden kus.* 35 Nahoře na vozíku byl prstenec vysoký půl lokte. Destičky na prstenci a jejich orámování byly s vozíkem odlité jako jeden kus.* 36 Na destičky a jejich orámování, všude tam, kde bylo místo, vyryl cherubíny, lvy a palmy a kolem dokola byly věnce.+ 37 Tak vyrobil těch deset vozíků.+ Všechny byly odlité+ stejně, se stejnými rozměry i tvarem.

38 Udělal deset měděných nádrží.+ Do každé se vešlo 40 batů a každá měla průměr* čtyři lokte. Pro každý z těch deseti vozíků byla jedna nádrž. 39 Pět vozíků dal na pravou stranu domu a pět na levou stranu domu. Moře umístil na pravou stranu domu, směrem k jihovýchodu.+

40 Chiram+ vyrobil také další nádrže, lopatky+ a misky.+

Tak dokončil všechnu práci, kterou pro krále Šalomouna dělal na Jehovově domě:+ 41 dva sloupy+ a miskovité hlavice na vrcholu těch dvou sloupů, dvě síťoví,+ která zdobila ty dvě miskovité hlavice na vrcholu sloupů, 42 400 granátových jablek+ pro ta dvě síťoví – dvě řady granátových jablek na každém z těch dvou síťoví, která zdobila miskovité hlavice na dvou sloupech – 43 deset vozíků+ a deset nádrží+ pro vozíky, 44 Moře+ a 12 býků pod ním 45 a nádoby na popel, lopatky, misky a další náčiní. To všechno Chiram udělal z leštěné mědi pro krále Šalomouna, pro Jehovův dům. 46 Král to dal odlít v hliněných formách v jordánském kraji, mezi Sukkotem a Caretanem.

47 Všech těch předmětů bylo tak obrovské množství, že je Šalomoun ani nedal zvážit. Váha mědi zůstala neznámá.+ 48 Šalomoun udělal všechno vybavení pro Jehovův dům: zlatý oltář,+ zlatý stůl,+ na který se dával chléb vystavení, 49 svícny+ z ryzího zlata, pět vpravo a pět vlevo před nejvnitřnější místností, a jejich zlaté květy,+ lampy a zhasínadla,*+ 50 nádrže, kratiknoty,+ misky, poháry+ a nádoby na oheň,+ všechno z ryzího zlata, a zlaté jamky pro čepy dveří nejvnitřnější místnosti,+ tedy Nejsvětější, a pro čepy dveří chrámu.*+

51 Král Šalomoun tak dokončil všechnu práci pro Jehovův dům. Pak přinesl dovnitř věci, které posvětil jeho otec David,+ a stříbro, zlato a další předměty uložil do pokladnic Jehovova domu.+

8 Tehdy král Šalomoun svolal+ izraelské starší, všechny vůdce* kmenů a náčelníky izraelských rodů.+ Přišli k němu do Jeruzaléma, aby z Města Davidova, tedy ze Sionu,+ vynesli truhlu Jehovovy smlouvy.+ 2 Všichni Izraelité se shromáždili před králem Šalomounem o svátku* v měsíci etanimu,* tedy v sedmém měsíci.+ 3 Když přišli všichni izraelští starší, kněží zvedli truhlu.+ 4 Vzali Jehovovu truhlu, stan setkávání+ a všechno svaté náčiní, které bylo ve stanu. Nesli to kněží a Levité.* 5 Král Šalomoun a všichni Izraelité, kteří se u něj shromáždili, byli před truhlou a obětovali tolik ovcí a dobytka,+ že se nedaly sepsat ani spočítat.

6 Potom kněží přinesli truhlu Jehovovy smlouvy na její místo,+ do nejvnitřnější místnosti domu, do Nejsvětější, pod křídla cherubínů.+

7 Cherubíni měli křídla roztažená nad místem, kde byla truhla, a tak zastiňovali truhlu i její tyče.+ 8 Tyče+ byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět ze Svaté před nejvnitřnější místností, ale zvenčí je vidět nebylo. A jsou tam až dodnes. 9 V truhle byly jen dvě kamenné tabulky,+ které tam Mojžíš uložil+ u Chorebu, když Jehova uzavřel smlouvu+ s Izraelity po jejich odchodu z Egypta.+

10 Když kněží vyšli ze svatého místa, naplnil se Jehovův dům oblakem.+ 11 Kvůli tomu oblaku kněží nemohli pokračovat ve své službě, protože Jehovova sláva naplnila Jehovův dům.+ 12 Tehdy Šalomoun řekl: „Jehovo, ty sám jsi prohlásil, že budeš přebývat v hustých oblacích.+ 13 Postavil jsem pro tebe majestátní dům, trvalé místo, kde bys navždy bydlel.“+

14 Potom se král otočil ke všem shromážděným Izraelitům, kteří tam stáli, a začal jim žehnat.+ 15 Řekl: „Ať je chválen Jehova, Bůh Izraele, který dal svými ústy slib mému otci Davidovi a svou rukou ho splnil. Prohlásil: 16 ‚Ode dne, kdy jsem svůj lid Izrael vyvedl z Egypta, jsem si v žádném z izraelských kmenů nevyvolil město, ve kterém by byl postaven dům, kde by přebývalo mé jméno.+ Vyvolil jsem si ale Davida, aby vládl nad mým lidem Izraelem.‘ 17 Můj otec David ze srdce toužil postavit dům jménu Jehovy, Boha Izraele.+ 18 Ale Jehova mu řekl: ‚Máš v srdci touhu postavit dům mému jménu a je dobře, že si to přeješ. 19 Nepostavíš ho ale ty. Tím, kdo postaví dům mému jménu, bude tvůj syn, který se ti narodí.‘*+ 20 A Jehova svůj slib splnil. Usedl jsem na izraelský trůn po svém otci Davidovi, tak jak Jehova slíbil, a postavil jsem dům jménu Jehovy, Boha Izraele.+ 21 Připravil jsem tam místo pro truhlu se smlouvou,+ kterou Jehova uzavřel s našimi předky, když je vyvedl z Egypta.“

22 Potom se Šalomoun před celým izraelským shromážděním postavil před Jehovův oltář, vztáhl ruce k nebi+ 23 a řekl: „Jehovo, Bože Izraele, vysoko v nebesích ani tady na zemi není žádný Bůh jako ty.+ Dodržuješ smlouvu a projevuješ věrnou lásku+ svým služebníkům, kteří ti slouží celým srdcem.+ 24 Splnil jsi slib, který jsi dal mému otci, svému sluhovi Davidovi. Dnes jsi svou rukou splnil to, co jsi svými ústy slíbil.+ 25 A teď, Jehovo, Bože Izraele, splň slib, který jsi dal mému otci, svému sluhovi Davidovi, když jsi řekl: ‚Pokud budou tvoji synové dávat pozor na své kroky a budou přede mnou chodit tak, jako jsi přede mnou chodil ty, na izraelském trůnu bude přede mnou vždy sedět muž z tvého rodu.‘+ 26 Bože Izraele, ať se prosím uskuteční tvůj slib, který jsi dal mému otci, svému sluhovi Davidovi.

27 Bude ale Bůh přebývat na zemi?+ Vždyť ani nebesa, nebe nebes, tě nemůžou obsáhnout.+ Tím méně pak tento dům, který jsem postavil!+ 28 Jehovo, můj Bože, věnuj pozornost modlitbě svého sluhy a jeho prosbě o přízeň a naslouchej volání o pomoc a modlitbě, kterou ti dnes tvůj sluha předkládá. 29 Ať jsou tvé oči dnem i nocí upřené k tomuto domu – k místu, o kterém jsi řekl: ‚Tam bude mé jméno.‘+ Vyslyš modlitbu, kterou tvůj sluha pronáší směrem k tomuto místu.+ 30 Naslouchej svému sluhovi a svému lidu Izraeli, když se budou modlit směrem k tomuto místu a prosit tě o přízeň. Kéž to uslyšíš ze svého příbytku v nebesích,+ kéž to uslyšíš a odpustíš.+

31 Když někdo zhřeší proti svému bližnímu a je přinucený zavázat se přísahou* a pod přísahou* přijde před tvůj oltář v tomto domě,+ 32 kéž v nebesích nasloucháš, zasáhneš a své sluhy rozsoudíš. Kéž špatného člověka prohlásíš za vinného a potrestáš ho za jeho špatnost a kéž dobrého* člověka prohlásíš za nevinného* a odměníš ho za jeho správné jednání.*+

33 Když bude tvůj lid Izrael poražen nepřítelem, protože proti tobě hřešili,+ a vrátí se k tobě a budou oslavovat tvé jméno,+ modlit se a naléhavě tě v tomto domě prosit o přízeň,+ 34 kéž v nebesích nasloucháš, odpustíš hřích svého lidu Izraele a přivedeš je zpátky do země, kterou jsi dal jejich předkům.+

35 Když se zavře nebe a nebude pršet,+ protože proti tobě hřešili,+ a budou se modlit směrem k tomuto místu a oslavovat tvé jméno a odvrátí se od svého hříchu, protože jsi je pokořil,*+ 36 kéž v nebesích nasloucháš a odpustíš hřích svých sluhů, svého lidu Izraele. Kéž je poučuješ+ o správné cestě, po které by měli jít, a sešleš déšť na svou zemi,+ kterou jsi dal svému lidu jako dědictví.

37 Když zemi postihne hlad,+ mor, vysušující vítr, plíseň,+ sarančata nebo kobylky, když některé z měst* oblehne nepřítel nebo když přijde jakákoli jiná pohroma či nemoc+ 38 a když se potom k tobě celý tvůj lid Izrael nebo kterýkoli člověk budou modlit a prosit tě o přízeň+ (vždyť každý zná bolest svého srdce+) a vztáhnou ruce k tomuto domu, 39 kéž nasloucháš v nebesích, ve svém příbytku,+ a kéž odpustíš+ a zasáhneš. Každému odplať jeho jednání,+ protože znáš jeho srdce (jedině ty opravdu znáš srdce každého člověka).+ 40 Potom se tě budou bát po všechny dny, kdy budou žít v této zemi, kterou jsi dal našim předkům.

41 Pokud jde o cizince, který nepatří k tvému lidu Izraeli a který přijde ze vzdálené země kvůli tvému jménu*+ 42 (oni totiž uslyší o tvém velkém jménu,+ o tvé silné ruce a o tvé vztažené paži), který přijde a bude se modlit směrem k tomuto domu, 43 kéž nasloucháš v nebesích, ve svém příbytku,+ a uděláš všechno, o co tě cizinec žádá, aby všechny národy na zemi poznaly tvé jméno a bály se tě+ stejně jako tvůj lid Izrael a aby poznaly, že se tvé jméno vzývá nad tímto domem, který jsem postavil.

44 Když tvůj lid vytáhne do války proti svému nepříteli cestou, kterou je pošleš,+ a budou se k tobě, Jehovo, modlit+ směrem k městu, které jsi vyvolil,+ a směrem k domu, který jsem postavil tvému jménu,+ 45 kéž v nebesích nasloucháš jejich modlitbě a jejich prosbě o přízeň a zjednáš jim spravedlnost.

46 Když proti tobě zhřeší (vždyť není člověk, který nehřeší)+ a ty se na ně rozzlobíš a necháš je napospas nepříteli, který je odvede jako zajatce do své země, ať už vzdálené, nebo blízké,+ 47 a oni se v zemi, kam byli odvedeni, vzpamatují,+ vrátí se k tobě+ a budou tě v zemi svých nepřátel naléhavě prosit o přízeň+ a řeknou: ‚Zhřešili jsme, provinili jsme se, jednali jsme ničemně‘+ 48 a v zemi svých nepřátel, kteří je odvedli do zajetí, se k tobě vrátí celým srdcem+ a celou duší* a budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich předkům, k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem postavil tvému jménu,+ 49 kéž v nebesích, ve svém příbytku,+ nasloucháš jejich modlitbě a jejich prosbě o přízeň, zjednáš jim spravedlnost 50 a svému lidu, který proti tobě zhřešil, odpustíš všechna jejich provinění, kterých se proti tobě dopustili. Dej, ať nad nimi jejich nepřátelé pocítí lítost a smilují se nad nimi+ 51 (vždyť jsou tvým lidem a tvým dědictvím,+ které jsi vyvedl z Egypta,+ z nitra tavicí pece+). 52 Kéž jsou tvé oči upřené k prosbě o přízeň,+ kterou ti bude předkládat tvůj sluha a tvůj lid Izrael, a kéž jim nasloucháš, kdykoli k tobě budou volat.*+ 53 Oddělil jsi je totiž od všech národů na zemi jako své dědictví,+ tak jak jsi prohlásil prostřednictvím svého služebníka Mojžíše, když jsi naše předky vyvedl z Egypta, Svrchovaný pane Jehovo.“

54 Jakmile Šalomoun dokončil tuto modlitbu a prosbu o přízeň, kterou Jehovovi předkládal, vstal od Jehovova oltáře, kde klečel s rukama vztaženýma k nebi.+ 55 Pak stál a celému izraelskému shromáždění silným hlasem žehnal: 56 „Ať je chválen Jehova, který svému lidu Izraeli dopřál odpočinek, tak jak slíbil.+ Neselhalo ani jediné slovo z toho všeho dobrého, co slíbil prostřednictvím svého služebníka Mojžíše.+ 57 Kéž je náš Bůh Jehova s námi, stejně jako byl s našimi předky.+ Kéž nás neopustí ani neodvrhne.+ 58 Kéž k sobě nakloní naše srdce,+ abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání, předpisy a ustanovení, které dal našim předkům. 59 A kéž náš Bůh Jehova dnem i nocí pamatuje na tato má slova, kterými jsem Jehovu naléhavě prosil o přízeň, a kéž svému sluhovi a svému lidu Izraeli zjedná spravedlnost podle toho, jak to bude každý den potřeba, 60 aby všechny národy na zemi poznaly, že jen Jehova je pravý Bůh+ a nikdo jiný.+ 61 Ať je tedy vaše srdce úplně oddané+ Jehovovi, našemu Bohu. Dodržujte jeho předpisy a poslouchejte jeho přikázání, tak jak to děláte dnes.“

62 Potom král a celý Izrael předložili Jehovovi mnoho obětí.+ 63 Šalomoun předložil Jehovovi jako oběti společenství+ 22 000 býků a 120 000 ovcí. Tak král a všichni Izraelité zasvětili Jehovův dům.+ 64 Ten den musel král posvětit střed nádvoří před Jehovovým domem, aby tam mohl předložit zápalné oběti, obilné oběti a tuk z obětí společenství. Měděný oltář,+ který byl před Jehovou, byl totiž pro všechny ty zápalné oběti, obilné oběti a tuk+ z obětí společenství příliš malý. 65 Tehdy Šalomoun slavil svátek+ s celým Izraelem, s velkým množstvím lidí od Lebo-chamatu* až po říční údolí* Egypt.+ Slavili svátek před Jehovou, naším Bohem, 7 dnů a pak dalších 7 dnů, dohromady 14 dnů. 66 Následující* den poslal Šalomoun lidi domů. Žehnali králi a do svých domovů se vraceli s dobrou náladou a radovali se z toho, že Jehova projevil svému služebníku Davidovi a svému lidu Izraeli takovou dobrotu.+

9 Když Šalomoun dostavěl Jehovův dům, králův dům*+ a všechno, co si přál,+ 2 Jehova se mu objevil podruhé, tak jako se mu objevil v Gibeonu.+ 3 Jehova mu řekl: „Slyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu o přízeň, kterou jsi mi předložil. Posvětil jsem tento dům, který jsi postavil, a natrvalo jsem s ním spojil své jméno.+ Nikdy z něj nespustím oči a vždycky ho budu mít v srdci.+ 4 A pokud mi budeš sloužit tak jako tvůj otec David,+ s čistým* srdcem+ a čestně,+ a budeš dělat všechno, co jsem ti přikázal,+ a budeš dodržovat mé předpisy a ustanovení,+ 5 pak navždy upevním trůn tvého kralování nad Izraelem, tak jak jsem slíbil tvému otci Davidovi, když jsem řekl: ‚Na izraelském trůnu bude vždy sedět muž z tvého rodu.‘+ 6 Ale kdybyste mě vy a vaši synové přestali následovat a nedodržovali byste má přikázání a nařízení, která jsem vám dal, a začali byste sloužit jiným bohům a klanět se jim,+ 7 vyhladím Izrael ze země, kterou jsem jim dal,+ a zavrhnu dům, který jsem posvětil pro své jméno.+ Všechny národy budou Izraelem pohrdat* a stane se terčem posměchu.+ 8 A z tohoto domu zbudou jen trosky.+ Každý, kdo půjde kolem, se zděsí a hvízdne. Bude se ptát: ‚Proč to Jehova udělal této zemi a tomuto domu?‘+ 9 A dostane odpověď: ‚Protože opustili svého Boha Jehovu, který jejich předky vyvedl z Egypta, a přijali jiné bohy, klaněli se jim a sloužili jim. Proto na ně Jehova přivedl všechno to neštěstí.‘“+

10 Během 20 let, kdy Šalomoun stavěl ty dva domy, Jehovův dům a králův dům,+ 11 mu tyrský král Chiram+ dodával cedrové a jalovcové dřevo a tolik zlata, kolik si přál.+ Král Šalomoun mu proto dal 20 měst v Galileji. 12 Chiram vyjel z Tyru, aby se podíval na města, která mu Šalomoun dal, ale nebyl s nimi spokojený.* 13 Řekl: „Co jsi mi to dal za města, můj bratře?“ Až dodnes se jim tedy říká země Kabul.* 14 Chiram poslal králi 120 talentů* zlata.+

15 Toto je zpráva o těch, které král Šalomoun povolal k nuceným pracím+ na stavbě Jehovova domu,+ svého domu, Valu,*+ hradeb Jeruzaléma, Chacoru,+ Megidda+ a Gezeru.+ 16 (Faraon, egyptský král, totiž proti Gezeru přitáhl a dobyl ho. Město vypálil, zabil Kananejce,+ kteří v něm bydleli, a dal ho jako věno* své dceři,+ Šalomounově manželce.) 17 Šalomoun vybudoval* Gezer, Dolní Bet-choron,+ 18 Baalat,+ Tamar v pustině na území Izraele,* 19 všechna svá skladištní města, města určená pro válečné vozy+ a města pro jezdce na koních. Šalomoun vybudoval všechno, co si přál postavit v Jeruzalémě, v Libanonu a v celé své říši. 20 Všechny, kdo zůstali z Amorejců, Chetitů, Perizejců, Chivijců a Jebusejců,+ kteří nepatřili k Izraelitům,+ 21 jejich potomky, kteří zůstali v zemi – potomky těch, které Izraelité nedokázali vyhladit* – Šalomoun povolal jako otroky, aby vykonávali nucené práce.+ A je to tak až dodnes. 22 Ale z Izraelitů otroky neudělal.+ Byli jeho válečníky, sluhy, knížaty, pobočníky a veliteli jeho vozatajů a jezdců na koních. 23 Na ty, kdo pracovali pro krále Šalomouna, dohlíželi předáci, velitelé zmocněnců, kterých bylo 550.+

24 A faraonova dcera+ se přestěhovala z Města Davidova+ do domu, který pro ni Šalomoun postavil. Potom postavil Val.+

25 Třikrát do roka+ Šalomoun předkládal zápalné oběti a oběti společenství na oltáři, který pro Jehovu postavil,+ a nechal z něj před Jehovou stoupat obětní dým. Tak dokončil dům.+

26 Král Šalomoun také vybudoval flotilu v Ecjon-geberu,+ který je u Elotu na pobřeží Rudého moře, na území Edomu.+ 27 Chiram posílal své sluhy, zkušené námořníky, aby se na lodích plavili se Šalomounovými sluhy.+ 28 Pluli do Ofiru+ a králi Šalomounovi odtamtud pokaždé přivezli 420 talentů zlata.

10 O Šalomounově slávě, kterou získal v souvislosti s Jehovovým jménem,+ se doslechla královna ze Sáby.* Přišla ho tedy vyzkoušet těžkými otázkami.*+ 2 Dorazila do Jeruzaléma s velmi působivým průvodem,*+ s velbloudy, kteří nesli balzámový olej,+ velké množství zlata a drahokamy. Vešla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci. 3 Král Šalomoun jí odpověděl na všechny její otázky. Nic pro něj nebylo tak složité,* že by jí to nedokázal vysvětlit.

4 Když královna ze Sáby viděla všechnu Šalomounovu moudrost,+ dům, který postavil,+ 5 jídlo na jeho stole,+ rozsazení dvorních úředníků, obsluhu u stolu a oděv těch, kdo obsluhovali, jeho číšníky a jeho zápalné oběti, které pravidelně předkládal u Jehovova domu, vyrazilo jí to dech.* 6 Řekla králi: „To, co jsem ve své zemi slyšela o tvých úspěších* a o tvé moudrosti, je pravda. 7 Ale neuvěřila jsem tomu, dokud jsem nepřišla a neviděla to na vlastní oči. A teď vidím, že mi nepověděli ani polovinu! Moudrostí a blahobytem jsi daleko předčil to, co jsem slyšela. 8 Šťastný je tvůj lid a šťastní jsou tvoji sluhové, kteří jsou denně s tebou a naslouchají tvé moudrosti!+ 9 Ať je chválen Jehova, tvůj Bůh,+ který si tě oblíbil a dosadil tě na izraelský trůn. Ze své věčné lásky k Izraeli tě Jehova dosadil za krále, abys zajišťoval právo a spravedlnost.“

10 Potom dala králi 120 talentů* zlata, velké množství balzámového oleje+ a drahokamy.+ Už nikdy se nedovezlo tolik balzámového oleje, kolik ho královna ze Sáby darovala králi Šalomounovi.

11 Chiramovy lodě, které z Ofiru vozily zlato,+ odtamtud přivážely také obrovské množství santalového dřeva+ a drahokamy.+ 12 Král udělal ze santalového dřeva podpěry pro Jehovův dům a pro králův dům* a také harfy a lyry pro zpěváky.+ Od té doby se už takové santalové dřevo nedovezlo ani ho nebylo vidět.

13 Král Šalomoun dal královně ze Sáby všechno, co si přála a o co požádala – navíc k tomu, co jí dal ze své štědrosti.* Potom odešla a se svými sluhy se vrátila do své země.+

14 Šalomounovi přicházelo každý rok 666 talentů zlata,+ 15 kromě toho, co dostával od kupců, obchodníků, všech arabských králů a místodržitelů země.

16 Král Šalomoun udělal 200 velkých štítů ze slitiny zlata+ (každý velký štít byl z 600 šekelů* zlata)+ 17 a 300 malých štítů* ze slitiny zlata (každý malý štít byl ze tří min* zlata). Potom je dal do domu Libanonského lesa.+

18 Král také udělal velký trůn ze slonoviny+ a potáhl ho přečištěným zlatem.+ 19 K trůnu vedlo šest schodů a měl nad sebou kulatou stříšku. Po obou jeho stranách byla opěradla pro ruce, vedle kterých stáli dva lvi.+ 20 A na šesti schodech stálo 12 lvů, jeden na každém konci všech šesti schodů. Něco takového nemělo žádné jiné království.

21 Všechny nádoby na pití měl král Šalomoun ze zlata a všechno náčiní v domě Libanonského lesa+ bylo z ryzího zlata. Nic nebylo ze stříbra, protože stříbro se za Šalomounových dnů považovalo za nic.+ 22 Král měl totiž flotilu taršišských lodí,+ která byla na moři s flotilou Chiramových lodí. Flotila taršišských lodí přijížděla jednou za tři roky a přivážela zlato, stříbro, slonovinu,+ opice a pávy.

23 Král Šalomoun převyšoval bohatstvím+ a moudrostí všechny ostatní krále světa.+ 24 A lidé z celého světa žádali Šalomouna o audienci,* aby si mohli poslechnout jeho moudrost, kterou mu Bůh vložil do srdce.+ 25 Každý mu přinesl nějaký dar – stříbrné a zlaté předměty, oděvy, zbraně, balzámový olej, koně a muly. A tak to bylo rok co rok.

26 Šalomoun stále shromažďoval válečné vozy a koně,* až měl 1 400 vozů a 12 000 koní.*+ Rozmístil je do měst určených pro válečné vozy a také je měl u sebe v Jeruzalémě.+

27 Král nahromadil v Jeruzalémě tolik stříbra, že ho bylo jako kamení, a tolik cedrového dřeva, že ho bylo jako sykomor v Šefele.+

28 Koně Šalomounovi dováželi z Egypta a královi obchodníci kupovali stáda koní* za jednotnou cenu.+ 29 Vůz dovezený z Egypta stál 600 kousků stříbra a kůň 150. Královi obchodníci je pak prodávali* všem chetitským+ a syrským králům.

11 Král Šalomoun miloval kromě faraonovy dcery+ i mnoho dalších cizinek:+ Moabky,+ Ammonitky,+ Edomitky, Sidonky+ a Chetitky.+ 2 Byly z národů, o kterých Jehova řekl Izraelitům: „Nevcházejte mezi ně* a oni by neměli vcházet mezi vás, protože určitě nakloní vaše srdce ke svým bohům.“+ Ale Šalomoun k nim přilnul a miloval je. 3 Měl 700 manželek, kněžen, a 300 vedlejších manželek.* A jeho manželky na něj měly špatný vliv. 4 Když Šalomoun zestárl,+ naklonily jeho srdce k jiným bohům+ a jeho srdce nebylo úplně oddané Jehovovi, jeho Bohu, jako srdce jeho otce Davida. 5 Šalomoun uctíval Aštoret,+ bohyni Sidonců, a Milkoma,+ ohavného boha Ammonitů. 6 Šalomoun dělal to, co je špatné v Jehovových očích, a nenásledoval Jehovu celým srdcem* jako jeho otec David.+

7 Tehdy Šalomoun postavil na hoře před Jeruzalémem výšinu+ pro Kemoše, ohavného boha Moabců, a pro Moleka,+ ohavného boha Ammonitů.+ 8 Tak to udělal pro všechny své cizozemské manželky, které přinášely oběti svým bohům a nechávaly z nich stoupat obětní dým.

9 Jehova se na Šalomouna rozzlobil, protože se jeho srdce odklonilo od Jehovy, Boha Izraele,+ který se mu dvakrát objevil+ 10 a varoval ho právě před tím, aby neuctíval jiné bohy.+ On ale neposlechl to, co mu Jehova přikázal. 11 Jehova mu tedy řekl: „Za to, že jsi to udělal a nedodržel jsi mou smlouvu a má nařízení, která jsem ti dal, odtrhnu od tebe království a dám ho jednomu z tvých sluhů.+ 12 Kvůli tvému otci Davidovi to ale neudělám za tvého života. Království vytrhnu z rukou tvého syna,+ 13 ale nevytrhnu mu ho celé.+ Tvému synovi nechám jeden kmen,+ a to kvůli svému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem vyvolil.“+

14 Jehova potom proti Šalomounovi přivedl nepřítele,+ Edomitu Hadada z edomského královského rodu.+ 15 Když David porazil Edom,+ velitel vojska Joab přišel pohřbít pobité a chtěl v Edomu zabít všechny muže. 16 (Joab s celým izraelským vojskem tam zůstal šest měsíců, dokud všechny muže v Edomu nevyhladil.) 17 Ale Hadad, který byl tehdy ještě chlapec, utekl s některými Edomity, sluhy svého otce, a společně se vydali do Egypta. 18 Vyrazili z Midianu, šli přes Paran,+ odkud s sebou vzali další muže, a přišli do Egypta k faraonovi, egyptskému králi. Ten dal Hadadovi dům a zemi a zajistil, aby dostával potraviny. 19 Faraon si ho tak oblíbil, že mu dal za ženu sestru své manželky, královny Tachpenes. 20 Časem mu Tachpenesina sestra porodila syna Genubata a Tachpenes ho vychovala ve faraonově paláci. Genubat tam žil mezi faraonovými syny.

21 Hadad se v Egyptě doslechl, že David zemřel*+ a že zemřel i velitel vojska Joab.+ Hadad tedy řekl faraonovi: „Dovol mi vrátit se do mé země.“ 22 Faraon se ho zeptal: „Co ti u mě chybí, že se chceš vrátit do své země?“ Odpověděl mu: „Nic. Ale dovol mi prosím jít.“

23 Bůh proti Šalomounovi přivedl dalšího nepřítele,+ Eljadova syna Rezona, který utekl od svého pána, cobského krále Hadadezera.+ 24 Když David porazil cobské vojsko,*+ Rezon k sobě shromáždil muže a stal se velitelem skupiny nájezdníků. Odešli do Damašku,+ usídlili se tam a začali tam vládnout. 25 Rezon byl nepřítelem Izraele po všechny Šalomounovy dny a škodil Izraeli stejně jako Hadad. Nenáviděl Izrael po celou dobu, kdy vládl nad Sýrií.

26 Proti králi se postavil* také Nebatův syn Jeroboam,+ Efrajimovec z Ceredy, který byl Šalomounovým sluhou.+ Jeho matka se jmenovala Cerua a byla to vdova. 27 A to je zpráva o tom, proč se postavil proti králi: Šalomoun vystavěl Val*+ a uzavřel mezeru v hradbách Města Davidova, města svého otce.+ 28 Jeroboam byl schopný mladý muž. Když Šalomoun viděl, jak tvrdě pracuje, pověřil ho dozorem+ nad pracovníky povolanými z Josefova domu. 29 Jednou Jeroboam vyšel z Jeruzaléma a na cestě se s ním setkal prorok Achijáš,+ Šilonita. Achijáš měl na sobě nový oděv a ti dva tam byli sami. 30 Achijáš vzal nový oděv, který měl na sobě, a roztrhal ho na 12 kusů. 31 Pak Jeroboamovi řekl:

„Vezmi si deset kusů, protože Jehova, Bůh Izraele, říká toto: ‚Vytrhnu království z rukou Šalomouna a tobě dám deset kmenů.+ 32 Ale jeden kmen zůstane jemu,+ a to kvůli mému služebníku Davidovi+ a kvůli Jeruzalému, městu, které jsem vyvolil ze všech izraelských kmenů.+ 33 Udělám to proto, že mě opustili+ a klaní se Aštoret, bohyni Sidonců, Kemošovi, bohu Moabců, a Milkomovi, bohu Ammonitů. Nechodí po mých cestách, nedělají to, co je správné v mých očích, a nedodržují má nařízení a má ustanovení jako Šalomounův otec David. 34 Ale nevezmu mu z rukou celé království. Ponechám ho jako vládce po všechny dny jeho života kvůli svému služebníku Davidovi, kterého jsem vyvolil,+ protože dodržoval má přikázání a má nařízení. 35 Vezmu kralování z rukou jeho syna a dám ho tobě – dostaneš deset kmenů.+ 36 Jeho synovi dám jeden kmen, aby měl můj služebník David vždy přede mnou lampu* v Jeruzalémě,+ ve městě, které jsem si vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno. 37 Dosadím tě za krále a budeš vládnout nad vším, po čem toužíš. Staneš se králem nad Izraelem. 38 Pokud budeš poslouchat všechno, co ti přikazuji, chodit po mých cestách, dělat to, co je správné v mých očích, a dodržovat má nařízení a má přikázání, tak jako můj služebník David,+ budu s tebou. Vybuduji ti trvalý dům, stejně jako jsem ho vybudoval Davidovi,+ a dám ti Izrael. 39 Pokořím Davidovo potomstvo kvůli jejich hříchům,+ ale ne navždy.‘“+

40 Šalomoun se proto snažil Jeroboama zabít, ale Jeroboam utekl do Egypta,+ k egyptskému králi Šišakovi,+ a zůstal tam až do Šalomounovy smrti.

41 Ostatní události Šalomounova života – všechno, co udělal, a jakou měl moudrost – jsou zapsané v Šalomounově kronice.+ 42 Šalomoun vládl v Jeruzalémě nad celým Izraelem 40 let. 43 Potom Šalomoun zemřel* a pohřbili ho ve Městě Davidově, městě jeho otce. Po něm se stal králem jeho syn Rechoboam.+

12 Rechoboam se vydal do Šekemu,+ protože tam přišel celý Izrael, aby ho prohlásili za krále.+ 2 Doslechl se o tom Nebatův syn Jeroboam (byl ještě v Egyptě, kam utekl kvůli králi Šalomounovi a kde se usadil).+ 3 Poslali pro něj, a tak on a celý izraelský sbor přišli k Rechoboamovi a řekli mu: 4 „Tvůj otec ztížil naše jho.+ Pokud nám ulehčíš tvrdou službu a těžké jho, které na nás vložil tvůj otec, budeme ti sloužit.“

5 Odpověděl jim: „Odejděte a za tři dny se ke mně vraťte.“ Lid tedy odešel.+ 6 Král Rechoboam se pak obrátil na starší muže, kteří sloužili jeho otci Šalomounovi, dokud byl naživu, a zeptal se jich: „Co byste mi poradili? Jak mám lidu odpovědět?“ 7 Řekli mu na to: „Pokud se dnes tomuto lidu prokážeš jako služebník, vyhovíš jejich žádosti a odpovíš jim vstřícně, budou ti navždy sloužit.“

8 Odmítl ale radu, kterou mu dali starší muži, a obrátil se na mladé muže, kteří s ním vyrůstali a kteří teď byli v jeho službách.+ 9 Zeptal se jich: „Co byste poradili? Jak máme odpovědět tomuto lidu, který mi řekl ‚Ulehči nám jho, které na nás vložil tvůj otec‘?“ 10 Mladí muži, kteří s ním vyrůstali, mu odpověděli: „Lidu, který tě žádal: ‚Tvůj otec nám jho ztížil, ale ty nám ho ulehči‘, bys měl říct: ‚Můj malíček bude tlustší než boky mého otce. 11 Můj otec na vás vložil těžké jho, ale já k němu ještě přidám. Můj otec vás trestal obyčejným bičem, ale já vás budu trestat bičem s ostny.‘“

12 Jeroboam a všechen lid přišli třetí den ke králi Rechoboamovi v souladu s jeho slovy: „Za tři dny se ke mně vraťte.“+ 13 Král jim odpověděl drsně a neposlechl radu, kterou mu dali starší muži. 14 Řekl jim to, co mu poradili mladí muži: „Můj otec vám jho ztížil, ale já k němu ještě přidám. Můj otec vás trestal obyčejným bičem, ale já vás budu trestat bičem s ostny.“ 15 Král tedy lidu nenaslouchal. Ten zvrat událostí totiž způsobil Jehova,+ aby se splnilo to, co Jehova prostřednictvím Šilonity Achijáše řekl+ Jeroboamovi, synovi Nebata.

16 Když celý Izrael viděl, že jim král odmítl naslouchat, řekli mu: „Co máme společného s Davidem? V Jišaiovu synovi nemáme žádné dědictví. Ke svým bohům, Izraeli! Starej se o svůj dům, Davide!“ Pak se Izraelité vrátili do svých domovů.*+ 17 Ale nad Izraelity, kteří bydleli v judských městech, dál vládl Rechoboam.+

18 Král Rechoboam potom k Izraelitům poslal Adorama,+ který byl nad těmi, kdo vykonávali nucené práce. Izraelité ale Adorama ukamenovali k smrti. Králi Rechoboamovi se podařilo nastoupit do svého vozu a ujet do Jeruzaléma.+ 19 Tak se Izraelité vzbouřili+ proti Davidovu domu a jejich vzpoura trvá až dodnes.

20 Jakmile se Izraelité doslechli, že se Jeroboam vrátil, shromáždili se, zavolali ho a prohlásili ho za krále nad celým Izraelem.+ Davidovu domu zůstal věrný pouze kmen Juda.+

21 Když Rechoboam dorazil do Jeruzaléma, okamžitě shromáždil 180 000 vycvičených* válečníků z kmene Juda a z kmene Benjamín, aby bojovali proti Izraeli a vrátili kralování Rechoboamovi, synovi Šalomouna.+ 22 Potom pravý Bůh řekl svému proroku* Šemajášovi:+ 23 „Řekni judskému králi Rechoboamovi, synovi Šalomouna, a celému domu Judy a Benjamína a ostatnímu lidu: 24 ‚Toto říká Jehova: „Nevytáhnete a nebudete bojovat proti svým izraelským bratrům. Vraťte se domů, protože to, co se stalo, jsem způsobil já.“‘“+ Poslechli tedy Jehovu a vrátili se domů, jak jim Jehova řekl.

25 Jeroboam pak v hornatém kraji Efrajima vybudoval* Šekem+ a usadil se tam. Později odtamtud odešel a vybudoval* Penuel.+ 26 A Jeroboam si řekl: „Kralování se určitě vrátí Davidovu domu.+ 27 Pokud bude lid dál chodit předkládat oběti do Jehovova domu v Jeruzalémě,+ jejich srdce se znovu přikloní k jejich pánovi, judskému králi Rechoboamovi. Zabijí mě a vrátí se k němu.“ 28 Král se tedy poradil, udělal dvě zlatá telata+ a řekl lidu: „Je pro vás příliš náročné chodit do Jeruzaléma. Izraeli, tady je tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta.“+ 29 Pak jedno tele umístil v Betelu+ a druhé v Danu.+ 30 Lid kvůli tomu začal hřešit+ a chodil jedno z telat uctívat až do Danu.

31 Na výšinách Jeroboam postavil svatyně a vybral kněze z obyčejných lidí, kteří nebyli Levité.+ 32 Také určil, že se v osmém měsíci, 15. den toho měsíce, bude konat svátek podobný svátku v Judsku.+ Na oltáři, který postavil v Betelu,+ obětoval telatům, která udělal. V Betelu také vybral kněze pro výšiny, které postavil. 33 A 15. den osmého měsíce – měsíce, který sám vybral – začal na oltáři, který postavil v Betelu, předkládat oběti. Zavedl svátek pro Izraelity, na oltáři předložil oběti a nechal z nich stoupat obětní dým.

13 Když stál Jeroboam u oltáře,+ aby nechal stoupat obětní dým, do Betelu přišel z Judska na Jehovův pokyn Boží prorok.+ 2 Zvolal proti oltáři to, co mu přikázal Jehova: „Oltáři, oltáři! Toto říká Jehova: ‚Davidovu domu se narodí syn jménem Josijáš+ a bude na tobě obětovat kněze výšin, kteří z tebe nechávají stoupat obětní dým, a bude na tobě pálit lidské kosti.‘“+ 3 A ten den řekl, co bude znamením.* Prohlásil: „Znamením,* že to řekl Jehova, bude toto: Oltář se roztrhne a popel,* který je na něm, se rozsype.“

4 Jakmile král Jeroboam, který stál u oltáře, uslyšel, co proti oltáři v Betelu zvolal muž pravého Boha, vztáhl ruku a přikázal: „Chopte se ho!“+ Ruka, kterou proti němu vztáhl, mu okamžitě ochrnula* a on s ní nedokázal pohnout.+ 5 V tu chvíli se oltář roztrhl a popel, který byl na něm, se rozsypal. Stalo se to jako znamení,* o kterém na Jehovův příkaz mluvil muž pravého Boha.

6 Král potom muži pravého Boha řekl: „Prosím, přimluv se za mě u Jehovy,* svého Boha, a modli se za mě, aby se mi ruka uzdravila.“+ A tak se muž pravého Boha přimluvil u Jehovy. Králi se ruka uzdravila a byla jako předtím. 7 Pak řekl muži pravého Boha: „Pojď ke mně domů, najez se a dám ti dar.“ 8 Ale muž pravého Boha králi odpověděl: „I kdybys mi dával polovinu svého domu, nešel bych s tebou. Nebudu na tomto místě nic jíst ani pít. 9 Jehova mi totiž přikázal: ‚Nebudeš nic jíst ani pít a nevrátíš se tou cestou, kterou jsi přišel.‘“ 10 A tak odešel jinudy a nevydal se zpátky cestou, kterou do Betelu přišel.

11 V Betelu bydlel jeden starý prorok. Přišli jeho synové a začali mu vyprávět o všem, co ten den v Betelu udělal muž pravého Boha a co řekl králi. Když to svému otci popsali, 12 zeptal se jich: „Kterou cestou odešel?“ Synové mu tedy ukázali, kudy se vydal muž pravého Boha, který přišel z Judska. 13 Prorok svým synům řekl: „Osedlejte mi osla.“ Udělali to a on na něj nasedl.

14 Vydal se za mužem pravého Boha a našel ho, jak sedí pod velkým stromem. Zeptal se ho: „Ty jsi ten muž pravého Boha, který přišel z Judska?“+ Odpověděl: „Jsem.“ 15 Řekl mu: „Pojď ke mně domů a najez se.“ 16 Muž pravého Boha ale řekl: „Nemůžu se s tebou vrátit a vejít do tvého domu ani s tebou na tomto místě nemůžu nic jíst a pít. 17 Jehova mi totiž přikázal: ‚Nebudeš tam nic jíst ani pít a nevrátíš se tou cestou, kterou jsi přišel.‘“ 18 Odpověděl mu: „Jsem prorok stejně jako ty a anděl mi od Jehovy předal tento pokyn: ‚Přiveď ho k sobě domů, aby se najedl a napil.‘“ (Lhal mu.) 19 A tak se s ním muž pravého Boha vrátil, aby se v jeho domě najedl a napil.

20 Zatímco seděli u stolu, prorok, který ho přivedl zpátky, dostal od Jehovy poselství 21 a muži pravého Boha, který přišel z Judska, silným hlasem oznámil: „Toto říká Jehova: ‚Protože ses vzepřel Jehovovu nařízení a neposlechl jsi, co ti přikázal Jehova, tvůj Bůh, 22 ale vrátil ses, aby ses najedl a napil na místě, o kterém ti bylo řečeno: „Nic tam nejez ani nepij“, tvé mrtvé tělo nebude pohřbeno do hrobky tvých předků.‘“+

23 Když se muž pravého Boha najedl a napil, starý prorok mu* osedlal osla 24 a on se vydal na cestu. Ale na silnici ho napadl lev a zabil ho.+ Jeho mrtvé tělo leželo na silnici a vedle něj stál osel a také lev. 25 Šli kolem nějací muži a uviděli, jak na silnici leží mrtvé tělo a vedle něj stojí lev. Pak vešli do města, kde žil ten starý prorok, a vyprávěli o tom.

26 Když se to doslechl prorok, který ho přivedl zpátky, řekl: „To je muž pravého Boha, který se vzepřel Jehovovu nařízení,+ a tak ho Jehova vydal napospas lvu a ten ho napadl a zabil. Stalo se to, co mu řekl Jehova.“+ 27 Potom řekl svým synům: „Osedlejte mi osla.“ A tak mu ho osedlali. 28 Vydal se na cestu a našel tělo ležet na silnici. Vedle něj stál osel a lev. Lev nesežral tělo ani nenapadl osla. 29 Prorok zvedl tělo muže pravého Boha, naložil ho na osla a přivezl ho zpátky do města, aby ho oplakal a pohřbil. 30 Tělo uložil do své hrobky. Naříkali nad ním: „Běda, můj bratře!“ 31 Když ho pohřbili, řekl svým synům: „Až zemřu, pohřběte mě tam, kde je pohřbený muž pravého Boha. Mé kosti uložte vedle jeho kostí.+ 32 To, co na Jehovův pokyn zvolal proti oltáři v Betelu a proti všem svatyním na výšinách+ v samařských městech, se totiž rozhodně splní.“+

33 Ani po tom, co se stalo, ale Jeroboam nepřestal jednat špatně. Dál vybíral kněze pro výšiny z obyčejných lidí.+ Jmenoval knězem* kohokoli, kdo si to přál. Říkal: „Ať se stane knězem výšin.“+ 34 Za tento hřích byl Jeroboamův dům+ zničen a vyhlazen z povrchu země.+

14 V té době onemocněl Jeroboamův syn Abijáš. 2 Jeroboam tedy řekl své manželce: „Vstaň prosím, převlékni se, aby nebylo poznat, že jsi moje manželka, a jdi do Šila, kde je prorok Achijáš. To on o mně řekl, že se stanu králem nad tímto lidem.+ 3 Vezmi s sebou deset chlebů, koláče a džbán medu a jdi za ním. Řekne ti, co se s chlapcem stane.“

4 Jeroboamova manželka udělala, co jí řekl. Vstala, vydala se do Šila+ a přišla k Achijášovu domu. Achijáš nic neviděl, protože kvůli stáří přišel o zrak.

5 Ale Jehova mu řekl: „Přichází za tebou Jeroboamova manželka, aby se tě zeptala na svého syna, protože je nemocný. Řeknu ti, co jí máš povědět.* Až přijde, bude skrývat, kdo ve skutečnosti je.“

6 Jakmile Achijáš uslyšel, že vchází do dveří, řekl: „Pojď dál, Jeroboamova manželko. Proč skrýváš, kdo jsi? Dostal jsem za úkol předat ti kruté poselství. 7 Jdi a vyřiď Jeroboamovi: ‚Toto říká Jehova, Bůh Izraele: „Vybral jsem tě zprostřed lidu, abych tě dosadil za vůdce nad svým lidem Izraelem.+ 8 Odtrhl jsem království od Davidova domu a dal ho tobě.+ Ty jsi ale nebyl jako můj služebník David, který dodržoval má přikázání, následoval mě celým srdcem a dělal jen to, co je správné v mých očích.+ 9 Jednal jsi hůř než všichni, kdo byli před tebou. Udělal sis jiného boha a kovové modly,* abys mě provokoval,+ a ke mně ses obrátil zády.+ 10 Proto na Jeroboamův dům přivedu neštěstí a vyhladím z něj každého muže* v Izraeli, včetně těch bezmocných a slabých. Jeroboamův dům důkladně vymetu,+ tak jako se důkladně vymetá hnůj. 11 Toho, kdo z Jeroboamovy rodiny zemře ve městě, sežerou psi a toho, kdo zemře mimo město, sežerou ptáci, protože to řekl Jehova.“‘

12 Teď vstaň a jdi domů. Až vkročíš do města, dítě zemře. 13 Celý Izrael ho bude oplakávat a pohřbí ho. On jediný z Jeroboamovy rodiny bude pohřben, protože jenom na něm z celého Jeroboamova domu našel Jehova, Bůh Izraele, něco dobrého. 14 Přichází den, a už je tady, kdy Jehova dosadí nad Izraelem krále, který vyhladí Jeroboamův dům.+ 15 Jehova bude bít Izrael a ten bude jako rákos kymácející se ve vodě. Vykoření Izrael z této dobré země, kterou dal jejich předkům,+ a rozptýlí je až za Řeku,*+ protože si udělali posvátné kůly*+ a Jehovu tak provokovali. 16 Opustí Izrael kvůli hříchům, kterých se dopouštěl Jeroboam a ke kterým svedl i Izrael.“+

17 Jeroboamova manželka se tedy vydala na cestu a přišla do Tirci. Když vstoupila na práh domu, chlapec zemřel. 18 Pohřbili ho a celý Izrael ho oplakával, tak jak řekl Jehova prostřednictvím svého služebníka, proroka Achijáše.

19 Ostatní události Jeroboamova života – jak válčil+ a jak vládl – jsou zapsané v kronice izraelských králů. 20 Jeroboam vládl 22 let a potom zemřel.*+ Po něm se stal králem jeho syn Nadab.+

21 V Judsku kraloval Šalomounův syn Rechoboam. Bylo mu 41 let, když se stal králem, a vládl 17 let v Jeruzalémě – městě, které Jehova vyvolil+ ze všech izraelských kmenů, aby tam přebývalo jeho jméno.+ Rechoboamova matka se jmenovala Naama a byla to Ammonitka.+ 22 A obyvatelé Judska dělali to, co je špatné v Jehovových očích,+ a svými hříchy ho provokovali víc než jejich předkové.+ 23 Stavěli si výšiny, posvátné sloupy* a posvátné kůly+ na každém vyšším kopci+ a pod každým zeleným stromem.+ 24 V zemi byli také chrámoví prostituti.+ Lidé dělali stejné odporné věci jako národy, které Jehova před Izraelity vyhnal.

25 V pátém roce vlády krále Rechoboama přitáhl proti Jeruzalému egyptský král Šišak.+ 26 Vzal poklady Jehovova domu a poklady králova domu.*+ Odnesl všechno, včetně všech zlatých štítů, které udělal Šalomoun.+ 27 Král Rechoboam tedy místo nich udělal měděné štíty a předal je velitelům stráže,* která hlídala vchod do králova domu. 28 Strážci ty štíty brali pokaždé, když šel král do Jehovova domu, a pak je vraceli do strážnice.

29 Ostatní události Rechoboamova života – všechno, co udělal – jsou zapsané v kronice judských králů.+ 30 Rechoboam a Jeroboam spolu po celou dobu válčili.+ 31 Když Rechoboam zemřel,* pohřbili ho k jeho předkům ve Městě Davidově.+ Jeho matka se jmenovala Naama a byla to Ammonitka.+ Po něm se stal králem jeho syn Abijam.*+

15 Abijam se stal králem nad Judskem+ v 18. roce vlády krále Jeroboama,+ syna Nebata. 2 Vládl v Jeruzalémě tři roky. Jeho matka se jmenovala Maaka+ a byla vnučkou Abišaloma.* 3 Abijam se dopouštěl stejných hříchů jako předtím jeho otec a jeho srdce nebylo úplně oddané Jehovovi, jeho Bohu, jako srdce jeho předka Davida. 4 Kvůli Davidovi+ mu ale Jehova, jeho Bůh, dal v Jeruzalémě lampu,*+ když po něm dosadil za krále jeho syna a zachoval Jeruzalém v bezpečí. 5 David totiž dělal to, co je správné v Jehovových očích, a po celý svůj život se nevzdálil od ničeho, co mu přikázal, kromě záležitosti týkající se Chetity Urijáše.+ 6 Rechoboam a Jeroboam spolu po celý život válčili.+

7 Ostatní události Abijamova života – všechno, co udělal – jsou zapsané v kronice judských králů.+ I Abijam válčil s Jeroboamem.+ 8 Když Abijam zemřel,* pohřbili ho ve Městě Davidově. Po něm se stal králem jeho syn Asa.+

9 Asa začal vládnout nad Judskem ve 20. roce vlády izraelského krále Jeroboama. 10 Vládl v Jeruzalémě 41 let. Jeho babička se jmenovala Maaka+ a byla vnučkou Abišaloma. 11 Asa dělal to, co je správné v Jehovových očích,+ stejně jako jeho předek David. 12 Vyhnal ze země chrámové prostituty+ a odstranil všechny odporné modly,* které udělali jeho předkové.+ 13 Dokonce zbavil svou babičku Maaku+ postavení královny matky,* protože udělala hnusnou modlu pro uctívání posvátného kůlu. Asa její hnusnou modlu podetnul+ a spálil ji v údolí Kidron.+ 14 Výšiny sice nezmizely,+ ale Asovo srdce bylo po celý jeho život* úplně oddané Jehovovi. 15 Asa přinesl do Jehovova domu věci, které on a jeho otec posvětili – stříbro, zlato a různé náčiní.+

16 Asa po celou dobu válčil s izraelským králem Baašou.+ 17 Izraelský král Baaša přitáhl proti Judsku a začal budovat* Ramu,+ aby z území judského krále Asy nemohl nikdo odejít ani na něj vstoupit.+ 18 A tak vzal Asa všechno stříbro a zlato, které zbyly v pokladnicích Jehovova domu a v pokladnicích králova domu,* a předal to svým sluhům. Pak je poslal do Damašku k syrskému králi+ Ben-hadadovi, synovi Tabrimmona, syna Chezjona, a vzkázal mu: 19 „Mezi mnou a tebou je smlouva, stejně jako byla mezi mým otcem a tvým otcem. Posílám ti darem stříbro a zlato. Zruš svou smlouvu s izraelským králem Baašou, aby ode mě odtáhl.“ 20 Ben-hadad prosbu krále Asy vyslyšel a poslal velitele svých vojsk proti izraelským městům. Dobyli Ijon,+ Dan,+ Abel-bet-maaku, celý Kinneret a celé území Naftaliho. 21 Když se to Baaša dozvěděl, přestal budovat* Ramu a vrátil se do Tirci.+ 22 Král Asa povolal celé Judsko – všechny bez výjimky – aby z Ramy odnesli kameny a trámy, ze kterých ji Baaša stavěl. Král Asa z nich pak vybudoval* Gebu+ na území Benjamína a také Micpu.+

23 Ostatní události Asova života – všechny jeho mocné skutky, co všechno udělal a která města vybudoval* – jsou zapsané v kronice judských králů. Ve stáří ho ale postihla choroba nohou.+ 24 Když Asa zemřel,* pohřbili ho k jeho předkům ve Městě Davidově, městě jeho předka. Po něm se stal králem jeho syn Jehošafat.+

25 Ve druhém roce vlády judského krále Asy se králem nad Izraelem stal Nadab,+ syn Jeroboama. Vládl nad Izraelem dva roky. 26 Dělal to, co je špatné v Jehovových očích. Jednal jako jeho otec+ a dopouštěl se stejných hříchů, k jakým jeho otec svedl Izrael.+ 27 Když Nadab s celým Izraelem obléhali Gibbeton,+ který patřil Filištínům, spikl se proti němu Baaša, syn Achijáše z Isacharova domu, a u Gibbetonu ho zabil. 28 Zabil ho ve třetím roce vlády judského krále Asy a stal se králem místo něj. 29 Jakmile se Baaša stal králem, pobil všechny z Jeroboamova domu. Nenechal naživu nikoho* z Jeroboamovy rodiny. Vyhladil je, tak jak řekl Jehova prostřednictvím svého služebníka, Šilonity Achijáše.+ 30 Bylo to kvůli hříchům, kterých se dopouštěl Jeroboam a ke kterým svedl i Izrael, a kvůli tomu, jak provokoval Jehovu, Boha Izraele. 31 Ostatní události Nadabova života – všechno, co udělal – jsou zapsané v kronice izraelských králů. 32 Asa a izraelský král Baaša spolu po celou dobu válčili.+

33 Ve třetím roce vlády judského krále Asy se Baaša, syn Achijáše, stal v Tirce králem nad celým Izraelem. Vládl 24 let.+ 34 Dělal to, co je špatné v Jehovových očích.+ Jednal jako Jeroboam a dopouštěl se stejných hříchů, k jakým Jeroboam svedl Izrael.+

16 Jehova vynesl nad Baašou prostřednictvím Jehua,+ syna Chananiho,+ tento rozsudek: 2 „Pozvedl jsem tě z prachu a dosadil jsem tě za vůdce nad svým lidem Izraelem.+ Ty jsi ale jednal stejně jako Jeroboam a způsobil jsi, že můj lid Izrael hřešil, takže mě provokovali svými hříchy.+ 3 Baašu a jeho dům proto vyhladím. Udělám s jeho domem totéž co s domem Jeroboama,+ syna Nebata. 4 Toho, kdo z Baašovy rodiny zemře ve městě, sežerou psi a toho, kdo z jeho rodiny zemře mimo město, sežerou ptáci.“

5 Ostatní události Baašova života – to, co udělal, a jeho mocné skutky – jsou zapsané v kronice izraelských králů. 6 Když Baaša zemřel,* pohřbili ho v Tirce.+ Po něm se stal králem jeho syn Elah. 7 Jehova vynesl prostřednictvím proroka Jehua, syna Chananiho, rozsudek nad Baašou a jeho domem za všechno špatné, čeho se dopustil v Jehovových očích, když ho provokoval svými skutky stejně jako Jeroboamův dům, a také za to, že zabil Nadaba.+

8 Ve 26. roce vlády judského krále Asy se v Tirce stal králem nad Izraelem Baašův syn Elah. Vládl dva roky. 9 Pak se proti němu spikl jeho sluha Zimri, velitel nad polovinou jeho válečných vozů. Když byl Elah v Tirce a opíjel se v domě Arci, který byl správcem jeho paláce v Tirce, 10 Zimri přišel, zabil ho+ a stal se králem místo něj. Došlo k tomu ve 27. roce vlády judského krále Asy. 11 Když se Zimri stal králem a dosedl na trůn, pobil všechny z Baašova domu. Neušetřil jediného muže* – nikoho z jeho příbuzných* ani přátel. 12 Tak Zimri vyhladil celý Baašův dům v souladu s rozsudkem, který Jehova nad Baašou vynesl prostřednictvím proroka Jehua.+ 13 Bylo to kvůli všem hříchům, kterých se dopouštěl Baaša a jeho syn Elah, a kvůli hříchům, ke kterým svedli Izrael. Provokovali Jehovu, Boha Izraele, svými bezcennými modlami.+ 14 Ostatní události Elahova života – všechno, co udělal – jsou zapsané v kronice izraelských králů.

15 Zimri se v Tirce stal králem ve 27. roce vlády judského krále Asy. Vládl sedm dnů. Vojsko tehdy tábořilo u Gibbetonu,+ který patřil Filištínům. 16 Když se vojáci v táboře doslechli, že se Zimri spikl proti králi a zabil ho, ještě ten den dosadili* za krále nad Izraelem velitele vojska Omriho.+ 17 Omri a s ním celý Izrael pak odtáhli od Gibbetonu a oblehli Tircu. 18 Když Zimri viděl, že město bylo dobyto, vešel do opevněné věže králova domu,* dům nad sebou zapálil a zemřel tam.+ 19 Bylo to kvůli jeho hříchům, kterých se dopouštěl, když dělal to, co je špatné v Jehovových očích, a jednal stejně jako Jeroboam, a kvůli hříchům, ke kterým svedl Izrael.+ 20 Ostatní události Zimriho života, včetně jeho spiknutí, jsou zapsané v kronice izraelských králů.

21 Tehdy se izraelský lid rozdělil na dva tábory. Jedni se postavili na stranu Tibniho, syna Ginata, a chtěli ho udělat králem. Druzí stáli na straně Omriho. 22 Ti, kdo podporovali Omriho, nakonec získali převahu nad těmi, kdo podporovali Tibniho, syna Ginata. Tibni zemřel a králem se stal Omri.

23 Omri se stal králem nad Izraelem ve 31. roce vlády judského krále Asy. Vládl 12 let, z toho šest let v Tirce. 24 Za dva talenty* stříbra koupil od Šemera horu Samaří a postavil na ní město. Město nazval Samaří*+ po majiteli* hory Šemerovi. 25 Omri dělal to, co je špatné v Jehovových očích, a byl horší než všichni, kdo byli před ním.+ 26 Jednal jako Jeroboam, syn Nebata, a dopouštěl se stejných hříchů, k jakým Jeroboam svedl Izrael. Provokovali Jehovu, Boha Izraele, svými bezcennými modlami.+ 27 Ostatní události Omriho života – to, co udělal, a jeho mocné skutky – jsou zapsané v kronice izraelských králů. 28 Když Omri zemřel,* pohřbili ho v Samaří. Po něm se stal králem jeho syn Achab.+

29 Achab, syn Omriho, se stal králem nad Izraelem ve 38. roce vlády judského krále Asy. Vládl v Samaří+ nad Izraelem 22 let. 30 Achab, syn Omriho, byl v Jehovových očích horší než všichni, kdo byli před ním.+ 31 A jako by nestačilo, že se dopouštěl stejných hříchů jako Jeroboam,+ syn Nebata, ještě si vzal za manželku Jezábel,+ dceru sidonského+ krále Etbaala, a začal sloužit Baalovi+ a klanět se mu. 32 V Samaří vybudoval Baalův dům,*+ ve kterém mu postavil oltář. 33 Udělal také posvátný kůl.+ Svým jednáním provokoval Jehovu, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové před ním.

34 Za Achabových dnů Betelan Chiel znovu postavil Jericho. Když položil jeho základy, přišel o svého prvorozeného syna Abirama, a když zasadil jeho brány, přišel o svého nejmladšího syna Seguba. Tak se stalo, co řekl Jehova prostřednictvím Nunova syna Jozua.+

17 Tišbean Elijáš,*+ obyvatel Gileadu,+ řekl Achabovi: „Jakože žije Jehova, Bůh Izraele, kterému sloužím,* v následujících letech nebude padat rosa ani déšť – jedině na můj příkaz!“+

2 Jehova pak Elijášovi řekl: 3 „Odejdi odtud, vydej se na východ a skryj se v údolí* Kerit, které je východně od Jordánu. 4 Budeš pít z potoka a já přikážu krkavcům, aby ti tam nosili jídlo.“+ 5 Elijáš poslechl Jehovův pokyn, odešel do údolí Kerit východně od Jordánu a zůstal tam. 6 Ráno i večer mu krkavci přinášeli chléb a maso a pil vodu z potoka.+ 7 Po několika dnech ale potok vyschl,+ protože v zemi nepršelo.

8 Jehova mu řekl: 9 „Vydej se do Carefatu, který patří Sidonu, a zůstaň tam. Přikážu jedné vdově, aby ti dávala jídlo.“+ 10 A tak se vydal do Carefatu. Když přišel k městské bráně, jedna vdova tam sbírala dříví. Zavolal na ni: „Přines mi prosím trochu vody, abych se napil.“+ 11 Když pro ni šla, zavolal: „Přines mi prosím také kousek chleba.“ 12 Odpověděla mu: „Jakože žije Jehova, tvůj Bůh, nemám žádný chléb, jenom hrst mouky ve velkém džbánu a trochu oleje v malém džbánu.+ Teď sbírám dříví, pak půjdu domů a připravím něco pro sebe a pro svého syna. Najíme se a potom zemřeme.“

13 Elijáš jí řekl: „Neboj se. Jdi domů a udělej, co jsi řekla. Nejdřív mi ale z toho, co máš, připrav malý kulatý chléb a přines mi ho. Pak můžeš něco udělat pro sebe a svého syna. 14 Jehova, Bůh Izraele, totiž říká: ‚Mouka ve velkém džbánu ani olej v malém džbánu nedojdou až do dne, kdy dá Jehova na zem déšť.‘“+ 15 A tak šla a udělala, co Elijáš řekl. Ona, její rodina a Elijáš potom měli mnoho dnů co jíst.+ 16 Mouka ve velkém džbánu ani olej v malém džbánu nedošly, tak jak řekl Jehova prostřednictvím Elijáše.

17 Za nějaký čas syn té ženy, majitelky domu, vážně onemocněl a zemřel.*+ 18 Žena řekla Elijášovi: „Co proti mně máš,* muži pravého Boha? Přišel jsi, abys mi připomněl moje provinění a zabil mi syna?“+ 19 On jí ale řekl: „Dej mi svého syna.“ Vzal jí ho z náruče a odnesl ho nahoru do střešní místnosti, kde bydlel. Položil ho na své lůžko+ 20 a začal volat k Jehovovi: „Jehovo, můj Bože,+ to i na vdovu, u které bydlím, přivádíš neštěstí tím, že jsi nechal zemřít jejího syna?“ 21 Potom se nad dítě třikrát natáhl a volal k Jehovovi: „Jehovo, můj Bože, ať se prosím do dítěte vrátí život.“* 22 Jehova Elijášovu prosbu vyslyšel,+ do dítěte se vrátil život* a ono ožilo.+ 23 Elijáš pak dítě vzal a snesl ho ze střešní místnosti dolů do domu. Dal ho jeho matce a řekl: „Podívej, tvůj syn žije.“+ 24 Žena Elijášovi odpověděla: „Teď vím, že jsi Boží prorok+ a že to, co Jehova říká tvými ústy, je pravda.“

18 Po nějaké době, ve třetím roce,+ řekl Jehova Elijášovi: „Jdi a ukaž se Achabovi. Chci totiž na zem seslat déšť.“+ 2 Elijáš se tedy šel ukázat Achabovi. V Samaří byl tehdy krutý hladomor.+

3 Achab si zavolal Obadjáše, který byl správcem paláce. (Obadjáš se velmi bál Jehovy. 4 Když Jezábel+ zabíjela Jehovovy proroky, Obadjáš sto z nich vzal, po padesáti je schoval v jeskyni a zajišťoval jim chleba a vodu.) 5 Achab Obadjášovi řekl: „Obejdi všechny prameny a všechna údolí* v zemi. Snad najdeme dost trávy, aby přežili naši koně a muly a neuhynula nám všechna zvířata.“ 6 Rozdělili si tedy zemi, kterou měli projít. Achab šel jednou cestou a Obadjáš druhou.

7 Když byl Obadjáš na cestě, přišel mu naproti Elijáš. Obadjáš ho poznal, padl tváří k zemi a zeptal se: „Jsi to ty, Elijáši, můj pane?“+ 8 Odpověděl: „Jsem to já. Jdi a vyřiď svému pánovi: ‚Je tu Elijáš.‘“ 9 Ale on mu řekl: „Jaký hřích jsem spáchal, že chceš svého sluhu vydat Achabovi do rukou, aby mě zabil? 10 Jakože žije Jehova, tvůj Bůh, není národ ani království, kde by tě můj pán nedal hledat. A když řekli: ‚Tady není‘, donutil to království nebo národ přísahat, že tě nenašli.+ 11 A ty mi teď říkáš: ‚Jdi a vyřiď svému pánovi: „Je tu Elijáš.“‘ 12 Až od tebe odejdu, Jehovův duch tě někam odnese+ a já nebudu vědět kam. A když o tobě řeknu Achabovi a on tě nenajde, určitě mě zabije. Tvůj sluha se přitom od mládí bojí Jehovy. 13 Neřekli ti, můj pane, co jsem udělal, když Jezábel zabíjela Jehovovy proroky? Sto Jehovových proroků jsem po padesáti schoval v jeskyni a zajišťoval jsem jim chleba a vodu.+ 14 A ty mi teď říkáš: ‚Jdi a vyřiď svému pánovi: „Je tu Elijáš.“‘ Určitě mě zabije!“ 15 Elijáš mu ale řekl: „Jakože žije Jehova, Bůh vojsk,* kterému sloužím,* dnes se Achabovi ukážu.“

16 A tak Obadjáš odešel za Achabem a pověděl mu to. Achab se pak vydal za Elijášem.

17 Když ho Achab uviděl, zvolal: „Tak tady jsi! Uvrhl jsi Izrael do neštěstí!“*

18 Elijáš odpověděl: „Izrael jsem do neštěstí neuvrhl já, ale ty a dům tvého otce, protože jste se odvrátili od Jehovových přikázání a sloužíte Baalům.+ 19 Svolej ke mně na horu Karmel+ celý Izrael a také 450 Baalových proroků a 400 proroků posvátného kůlu,+ kteří jedí u stolu Jezábel.“ 20 Achab tedy svolal všechny Izraelity a shromáždil proroky na horu Karmel.

21 Potom Elijáš předstoupil před všechen lid a řekl: „Jak dlouho budete váhat* mezi dvěma názory?+ Pokud je pravým Bohem Jehova, následujte jeho,+ ale pokud je to Baal, následujte jeho!“ A lid mu neodpověděl jediným slovem. 22 Elijáš pokračoval: „Z Jehovových proroků už jsem zbyl jenom já,+ zatímco Baalových proroků je 450. 23 Ať nám dají dva mladé býky. Ať si jednoho z nich vyberou, rozsekají ho na kusy a položí na dříví. Dříví by ale neměli zapalovat. Já připravím druhého mladého býka, položím ho na dříví, ale dříví také nezapálím. 24 Potom vzývejte jméno svého boha+ a já budu vzývat jméno Jehovy. Bůh, který odpoví ohněm, je pravý Bůh.“+ Všechen lid odpověděl: „To, co říkáš, je dobré.“

25 Elijáš pak řekl Baalovým prorokům: „Vyberte si jednoho mladého býka a připravte ho jako první, protože je vás většina. Potom vzývejte jméno svého boha, ale oheň nezapalujte.“ 26 Vzali tedy mladého býka, kterého si vybrali, připravili ho a vzývali Baalovo jméno od rána až do poledne. Volali: „Baale, odpověz nám!“ a kulhali kolem oltáře, který udělali. Ale neozval se žádný hlas, nikdo neodpovídal.+ 27 Okolo poledne se jim Elijáš začal posmívat: „Volejte co nejhlasitěji! Vždyť je to bůh!+ Možná je zamyšlený nebo si šel ulevit.* Anebo spí a je potřeba ho vzbudit!“ 28 Volali tedy co nejhlasitěji a podle svého zvyku se sekali dýkami a kopími, až z nich tekla krev. 29 Minulo poledne a oni se dál chovali jako šílenci* až do doby, kdy se předkládá večerní obilná oběť. Ale neozval se žádný hlas – nikdo neodpovídal, nikdo nereagoval.+

30 Nakonec řekl Elijáš všemu lidu: „Pojďte sem.“ Všichni k němu tedy přišli blíž. Elijáš pak opravil zničený Jehovův oltář.+ 31 Vzal 12 kamenů podle počtu kmenů ze synů Jákoba, kterému Jehova řekl: „Budeš se jmenovat Izrael.“+ 32 Z kamenů postavil oltář+ ke chvále Jehovova jména a kolem oltáře udělal příkop. Ohraničil tím plochu, která by se dala osít dvěma sea* semene. 33 Potom urovnal dříví, rozsekal mladého býka na kusy, položil ho na dříví+ a řekl: „Naplňte čtyři velké džbány vodou a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví.“ 34 Pak řekl: „Udělejte to znovu.“ A tak to udělali znovu. Ale on řekl: „Udělejte to potřetí.“ Udělali to tedy potřetí. 35 Voda tekla všude kolem oltáře a Elijáš nechal vodou naplnit také příkop.

36 Přibližně v době, kdy se předkládá večerní obilná oběť,+ přistoupil prorok Elijáš k oltáři a řekl: „Jehovo, Bože Abrahama,+ Izáka+ a Izraela! Ať se dnes ukáže, že jsi Bohem v Izraeli, že jsem tvůj služebník a že jsem to všechno udělal na tvůj pokyn.+ 37 Odpověz mi, Jehovo! Odpověz mi, aby tento lid poznal, že ty, Jehovo, jsi pravý Bůh a že si přeješ, aby se jejich srdce vrátilo k tobě.“+

38 Nato od Jehovy sestoupil oheň, pohltil zápalnou oběť,+ dříví, kameny a prach a slízl vodu z příkopu.+ 39 Když to všechen lid viděl, okamžitě padli tváří k zemi a volali: „Jehova je pravý Bůh! Jehova je pravý Bůh!“ 40 Elijáš jim řekl: „Chopte se Baalových proroků! Nikoho z nich nenechte utéct!“ Když se jich chopili, Elijáš je odvedl k potoku* Kišon+ a tam je pobil.+

41 Elijáš pak řekl Achabovi: „Jdi nahoru a jez a pij, protože už je slyšet hukot lijáku.“+ 42 A tak Achab šel, aby se najedl a napil. Elijáš vyšel na vrchol Karmelu a přikrčil se k zemi, s hlavou mezi koleny.+ 43 Potom řekl svému sloužícímu: „Jdi prosím výš a podívej se směrem k moři.“ A tak šel, podíval se a řekl: „Nic tam není.“ Elijáš mu sedmkrát řekl: „Jdi tam znovu.“ 44 Když sloužící přišel posedmé, oznámil: „Z moře vystupuje obláček velký jako mužská dlaň.“ Elijáš mu řekl: „Jdi a vyřiď Achabovi: ‚Zapřáhni a jeď, aby tě nezadržel liják!‘“ 45 Mezitím se obloha zatáhla temnými mraky, zvedl se vítr a začalo hustě pršet.+ Achab se vydal na cestu a jel do Jezreelu.+ 46 Na Elijáše zapůsobila Jehovova ruka, on si uvázal oděv k bokům* a až do Jezreelu běžel před Achabem.

19 Achab+ potom Jezábel+ pověděl o všem, co Elijáš udělal, a jak všechny proroky pobil mečem.+ 2 Nato Jezábel vyslala k Elijášovi posla se vzkazem: „Ať mě bohové přísně potrestají,* pokud zítra touto dobou nedopadneš jako oni!“* 3 Elijáš dostal strach a dal se na útěk, aby si zachránil život.+ Dorazil do Beer-šeby+ na území Judy,+ nechal tam svého sloužícího 4 a vydal se do pustiny. Po celodenním putování si sedl pod janovec a začal prosit, aby mohl* zemřít. Říkal: „Už dost! Ukonči můj život,*+ Jehovo, protože nejsem o nic lepší než moji předkové.“

5 Potom si pod janovcem lehl a usnul. Najednou se ho ale dotkl anděl+ a řekl mu: „Vstaň a najez se.“+ 6 Elijáš se rozhlédl a zjistil, že má u hlavy kulatý chléb na rozpálených kamenech a džbánek vody. Když se najedl a napil, zase si lehl. 7 Později se Jehovův anděl vrátil, dotkl se ho a řekl mu: „Vstaň a najez se, protože tě čeká dlouhá cesta.“ 8 A tak vstal, najedl se a napil a posilněný tímto jídlem šel 40 dnů a 40 nocí až k Chorebu, hoře pravého Boha.+

9 Tam vešel do jeskyně,+ aby v ní přenocoval. Jehova mu řekl: „Co tu děláš, Elijáši?“ 10 Elijáš odpověděl: „Byl jsem plný horlivosti pro Jehovu, Boha vojsk.+ Izraelité totiž opustili tvou smlouvu,+ zbořili tvé oltáře a pobili tvé proroky mečem,+ takže jsem zbyl jenom já. A teď mě chtějí zabít.“+ 11 On mu řekl: „Jdi ven a postav se na hoře před Jehovou.“ Jehova potom procházel kolem.+ Zvedl se tak silný vítr, že před Jehovou tříštil hory a lámal skály.+ Jehova ale v tom větru nebyl. Po větru nastalo zemětřesení,+ ale Jehova v tom zemětřesení nebyl. 12 Po zemětřesení přišel oheň,+ ale Jehova v tom ohni nebyl. A po ohni se ozval klidný, tlumený hlas.+ 13 Když ho Elijáš uslyšel, zakryl si obličej oděvem,*+ šel ven a postavil se u vchodu do jeskyně. Potom se hlas zeptal: „Co tu děláš, Elijáši?“ 14 Elijáš odpověděl: „Byl jsem plný horlivosti pro Jehovu, Boha vojsk. Izraelité totiž opustili tvou smlouvu,+ zbořili tvé oltáře a pobili tvé proroky mečem, takže jsem zbyl jenom já. A teď mě chtějí zabít.“+

15 Jehova mu řekl: „Vrať se a jdi do damašské pustiny. Až tam přijdeš, pomaž Chazaela+ za krále nad Sýrií. 16 Jehua,+ vnuka Nimšiho, pomaž za krále nad Izraelem a Elišu,* syna Šafata, z Abel-mecholy pomaž za proroka místo sebe.+ 17 Toho, kdo unikne Chazaelovu meči,+ usmrtí Jehu+ a toho, kdo unikne Jehuovu meči, usmrtí Eliša.+ 18 Mám v Izraeli ještě 7 000 těch, kdo neklekali před Baalem+ a kdo ho nelíbali.“+

19 A tak se Elijáš vydal na cestu a našel Elišu, syna Šafata, jak orá. Před sebou měl 12 býčích spřežení* a on sám oral s tím dvanáctým. Elijáš k němu přišel a přehodil přes něj svůj oděv.*+ 20 Eliša tam nechal býky a rozběhl se za Elijášem. Řekl mu: „Dovol mi prosím políbit otce a matku. Potom tě budu následovat.“ Odpověděl mu: „Jdi, vždyť ti nebráním.“ 21 A tak šel, vzal jedno spřežení a býky obětoval. Na dřevě z pluhu a jha uvařil jejich maso a dal ho lidem, aby se najedli. Potom vstal, šel za Elijášem a začal mu sloužit.+

20 Syrský+ král Ben-hadad+ shromáždil celé vojsko spolu s 32 dalšími králi a jejich koňmi a válečnými vozy. Vytáhl, oblehl+ Samaří+ a bojoval proti němu. 2 Vyslal k izraelskému králi Achabovi+ do města posly a vzkázal mu: „Toto říká Ben-hadad: 3 ‚Tvé stříbro a zlato patří mně, stejně jako tvé nejkrásnější manželky a synové.‘“ 4 Izraelský král mu odpověděl: „Jak říkáš, můj pane, králi, patřím ti se vším, co je moje.“+

5 Později poslové přišli znovu a řekli: „Toto říká Ben-hadad: ‚Vzkázal jsem ti: „Dáš mi své stříbro, zlato, manželky a syny.“ 6 A navíc k tobě zítra asi touto dobou pošlu své sluhy a oni důkladně prohledají tvůj dům a domy tvých sluhů. Vezmou všechno, co je pro tebe cenné, a odnesou to.‘“

7 Izraelský král zavolal všechny starší a řekl jim: „Podívejte se! Tomu člověku jde jen o to, aby škodil. Vždyť už si vyžádal mé manželky, syny, stříbro a zlato a já jsem to neodmítl.“ 8 Všichni starší a všechen lid mu na to řekli: „Neuposlechni a na jeho požadavky nepřistupuj.“ 9 Achab tedy Ben-hadadovým poslům odpověděl: „Vyřiďte mému pánu, králi: ‚Udělám všechno, co jsi od svého sluhy žádal poprvé. Ale tohle neudělám.‘“ Poslové odešli a vyřídili mu to.

10 Ben-hadad potom Achabovi vzkázal: „Ať mě bohové přísně potrestají,* pokud ze Samaří zbude tolik prachu, že by si všichni moji vojáci mohli nabrat plnou hrst!“ 11 Izraelský král odpověděl: „Řekněte mu: ‚Ať se ten, kdo si zbroj teprve obléká, nevychloubá jako ten, kdo si ji už svléká.‘“+ 12 Když Ben-hadad, který právě s ostatními králi popíjel ve stanech, slyšel tuto odpověď, přikázal svým sluhům: „Připravte se k útoku!“ A tak se připravili k útoku na město.

13 Za izraelským králem Achabem+ ale přišel jeden prorok a oznámil mu: „Toto říká Jehova: ‚Vidíš ten velký zástup? Dnes ti ho vydám do rukou. Pak poznáš, že já jsem Jehova.‘“+ 14 Achab se zeptal: „Koho použiješ?“ Odpověděl: „Toto říká Jehova: ‚Služebníky knížat provincií.‘“* Pak se Achab zeptal: „Kdo zahájí bitvu?“ Odpověděl: „Ty!“

15 Achab potom spočítal služebníky knížat provincií a bylo jich 232. Spočítal také všechny izraelské vojáky a těch bylo 7 000. 16 Vytáhli v poledne. Ben-hadad a 32 králů, kteří mu přišli na pomoc, se mezitím opíjeli ve stanech. 17 Jako první vytáhli služebníci knížat provincií. Ben-hadad vyslal zvědy a ti mu oznámili: „Ze Samaří vyšli nějací muži.“ 18 Řekl na to: „Ať už vyšli v míru, nebo vytáhli do boje, zajměte je živé.“ 19 Ale služebníci knížat provincií a vojáci, kteří šli za nimi, vytáhli z města 20 a začali Syřany zabíjet. Ti se dali na útěk+ a Izraelité je pronásledovali. Syrskému králi Ben-hadadovi se ale podařilo uniknout na koni spolu s několika jezdci. 21 Izraelský král vytáhl, pobíjel Syřany na koních a ve válečných vozech a způsobil jim velkou porážku.

22 Za izraelským králem pak přišel ten prorok+ a řekl mu: „Upevni své pozice a promysli si, co uděláš,+ protože na začátku příštího roku* proti tobě syrský král přitáhne znovu.“+

23 Syrskému králi jeho sluhové řekli: „Jejich Bůh je Bohem hor. Proto nás porazili. Když s nimi ale budeme bojovat na rovině, porazíme my je. 24 Udělej také tohle: Nepovolávej do boje krále,+ ale místodržitele. 25 Shromáždi* stejné vojsko jako to, které jsi ztratil – koně za koně a válečný vůz za válečný vůz. Bojujme s nimi na rovině, a určitě je porazíme.“ Ben-hadad je poslechl a udělal to tak.

26 Na začátku roku* shromáždil Syřany a vytáhl k Afeku+ do bitvy proti Izraeli. 27 Také Izraelité se shromáždili, připravili si zásoby a vytáhli proti Syřanům. Když se před nimi utábořili, připomínali dvě stádečka koz, zatímco Syřanů bylo tolik, že pokrývali celou zemi.+ 28 Potom za izraelským králem přišel muž pravého Boha a oznámil mu: „Toto říká Jehova: ‚Protože Syřané řekli: „Jehova je Bohem hor, a ne Bohem nížin“, vydám ti celý ten velký zástup do rukou+ a vy poznáte, že já jsem Jehova.‘“+

29 Tábořili naproti sobě sedm dnů a sedmý den začala bitva. Izraelité pobili za jediný den 100 000 syrských pěších vojáků. 30 Ostatní utekli do Afeku.+ Ve městě ale na 27 000 mužů, kteří zbyli, spadly hradby. Do města utekl i Ben-hadad a schoval se v zadní místnosti jednoho domu.

31 Jeho sluhové mu řekli: „Slyšeli jsme, že izraelští králové jsou milosrdní.* Dovol nám prosím, ať si boky ovážeme pytlovinou, hlavu si ovážeme provazem a vyjdeme k izraelskému králi. Snad tě* nechá naživu.“+ 32 A tak si boky ovázali pytlovinou, hlavu si ovázali provazem a přišli k izraelskému králi. Řekli mu: „Tvůj sluha Ben-hadad žádá: ‚Nech mě prosím žít.‘“ Odpověděl: „On je ještě naživu? Je mým bratrem.“ 33 Ti muži to považovali za dobré znamení, vzali ho za slovo a řekli: „Ano, Ben-hadad je tvým bratrem.“ Achab jim řekl: „Jděte a přiveďte ho.“ Když k němu Ben-hadad přišel, Achab ho vzal k sobě do válečného vozu.

34 Ben-hadad mu řekl: „Vrátím ti města, která můj otec vzal tvému otci. Také si můžeš v Damašku zřídit tržiště,* jako to udělal můj otec v Samaří.“

Achab odpověděl: „Pokud uzavřeme takovou smlouvu, nechám tě jít.“

Uzavřel tedy s Ben-hadadem smlouvu a propustil ho.

35 Jeden ze synů proroků*+ řekl na Jehovův příkaz svému příteli: „Uhoď mě prosím.“ Ale on to odmítl udělat. 36 Řekl mu tedy: „Protože jsi neposlechl Jehovu, až ode mě odejdeš, zabije tě lev.“ Když od něj odešel, napadl ho lev a zabil ho.

37 Potom šel za jiným mužem a řekl mu: „Uhoď mě prosím.“ Muž ho tedy uhodil a zranil.

38 Ten prorok pak šel, postavil se u cesty a čekal na krále. Oči si zakryl obvazem, aby ho nebylo poznat. 39 Když ho král míjel, prorok na něj zavolal: „Tvůj sluha šel do bitvy. Z bojiště právě přicházel nějaký muž, přivedl ke mně zajatce a řekl: ‚Hlídej ho. Pokud ti uteče, budeš muset za jeho život dát svůj vlastní život*+ nebo zaplatit talent* stříbra.‘ 40 Tvůj sluha měl ale napilno a zajatec byl najednou pryč.“ Izraelský král mu na to řekl: „Sám jsi nad sebou vynesl rozsudek.“ 41 On si potom rychle sundal obvaz z očí a izraelský král poznal, že je jedním z proroků.+ 42 Králi oznámil: „Toto říká Jehova: ‚Protože jsi propustil muže, kterého jsem odsoudil k smrti,*+ budeš muset dát svůj život za jeho život*+ a svůj lid za jeho lid.‘“+ 43 Izraelský král se pak rozmrzelý a skleslý vydal domů do Samaří.+

21 Později došlo k následující události: V Jezreelu+ vedle paláce samařského krále Achaba měl vinici Jezreelita Nabot. 2 Achab Nabotovi řekl: „Dej mi svou vinici, ať si z ní udělám zeleninovou zahradu. Je totiž blízko mého domu. Dám ti za ni lepší vinici. Nebo ti dám peníze, pokud si budeš přát.“ 3 Ale Nabot Achabovi odpověděl: „Z úcty k Jehovovi je pro mě nepředstavitelné, že bych ti dal dědictví po svých předcích.“+ 4 Achab tedy přišel do svého domu rozmrzelý a skleslý, protože mu Jezreelita Nabot řekl: „Nedám ti dědictví po svých předcích.“ Lehl si na lůžko, otočil se ke zdi a nechtěl nic jíst.

5 Přišla za ním jeho manželka Jezábel+ a zeptala se ho: „Proč jsi* tak smutný a nechceš jíst?“ 6 Odpověděl jí: „Požádal jsem Jezreelitu Nabota: ‚Dej mi svou vinici. Dám ti za ni peníze. Nebo ti dám jinou vinici, pokud si budeš přát.‘ Ale on řekl: ‚Nedám ti svou vinici.‘“ 7 Jeho manželka Jezábel mu řekla: „Copak nejsi králem Izraele? Vstaň, najez se a už se tím netrap. Vinici Jezreelity Nabota ti dám já.“+ 8 Pak napsala dopisy Achabovým jménem, zapečetila je jeho pečetí+ a poslala je starším+ a urozeným v Nabotově městě. 9 V dopisech stálo: „Vyhlaste půst a posaďte Nabota před lid. 10 Naproti němu posaďte dva ničemy, kteří ho obviní:+ ‚Proklínal jsi Boha a krále!‘+ Potom ho vyveďte z města a ukamenujte ho k smrti.“+

11 Starší a urození v Nabotově městě udělali přesně to, co stálo v dopisech, které jim Jezábel poslala. 12 Vyhlásili půst a posadili Nabota před lid. 13 Pak přišli dva ničemové, posadili se naproti Nabotovi a před lidmi ho obvinili: „Nabot proklínal Boha a krále!“+ Nakonec ho vyvedli za město a ukamenovali ho k smrti.+ 14 Potom vzkázali Jezábel: „Nabot byl ukamenován.“+

15 Když Jezábel slyšela, že byl Nabot ukamenován, řekla Achabovi: „Vstaň, vezmi si vinici Jezreelity Nabota,+ kterou ti odmítl prodat. Nabot už totiž nežije. Je mrtvý.“ 16 Jakmile Achab slyšel, že Jezreelita Nabot zemřel, vstal a šel na jeho vinici, aby si ji přivlastnil.

17 Jehova pak řekl Tišbeanu Elijášovi:+ 18 „Vydej se za izraelským králem Achabem, který vládne v Samaří.+ Je na Nabotově vinici, kam šel, aby si ji přivlastnil. 19 Řekni mu: ‚Toto říká Jehova: „Zavraždil jsi člověka+ a teď si bereš jeho majetek?“‘+ Pak mu oznam: ‚Toto říká Jehova: „Na místě, kde psi lízali Nabotovu krev, budou psi lízat i tvou krev.“‘“+

20 Achab Elijášovi řekl: „Tak jsi mě našel, můj nepříteli!“+ Elijáš odpověděl: „Našel jsem tě. Bůh říká: ‚Protože ses rozhodl* dělat to, co je špatné v Jehovových očích,+ 21 přivedu na tebe neštěstí. Důkladně za tebou zametu a vyhladím všechny muže* z tvých potomků v Izraeli,+ včetně těch bezmocných a slabých.+ 22 Udělám s tvým domem totéž co s domem Jeroboama,+ syna Nebata, a s domem Baaši,+ syna Achijáše, protože jsi mě provokoval a svedl jsi Izrael k hříchu.‘ 23 A o Jezábel Jehova říká: ‚Jezábel sežerou psi na jezreelské půdě.+ 24 Toho, kdo z Achabovy rodiny zemře ve městě, sežerou psi a toho, kdo zemře mimo město, sežerou ptáci.+ 25 Nikdo nebyl jako Achab,+ který se rozhodl* dělat to, co je špatné v Jehovových očích, a kterého ovlivňovala jeho manželka Jezábel.+ 26 Jednal naprosto otřesně – uctíval odporné modly* stejně jako Amorejci, které Jehova vyhnal před Izraelity.‘“+

27 Když to Achab uslyšel, roztrhl si oděv a oblékl se do pytloviny. Postil se, lehal v pytlovině a chodil zkroušený. 28 Jehova potom Tišbeanu Elijášovi řekl: 29 „Viděl jsi, jak se přede mnou Achab pokořil?+ Protože se přede mnou pokořil, nezpůsobím to neštěstí za jeho života. Neštěstí na jeho dům přivedu až za dnů jeho syna.“+

22 Mezi Sýrií a Izraelem se tři roky neválčilo. 2 Ve třetím roce se za izraelským králem vypravil judský král Jehošafat.+ 3 Izraelský král řekl svým sluhům: „Nevíte, že Ramot-gilead+ patří nám? Tak proč váháme a nesnažíme se ho získat od syrského krále zpátky?“ 4 Potom se zeptal Jehošafata: „Půjdeš se mnou bojovat k Ramot-gileadu?“ Jehošafat izraelskému králi odpověděl: „Půjdu s tebou. Můj lid půjde s tvým lidem a moji koně s tvými koňmi.“+

5 Pak ale izraelskému králi řekl: „Nejdřív se na to prosím zeptej Jehovy.“+ 6 Izraelský král si tedy zavolal proroky, asi 400 mužů, a zeptal se jich: „Mám jít do boje proti Ramot-gileadu, nebo to dělat nemám?“ Odpověděli mu: „Vytáhni, Jehova ho králi vydá do rukou.“

7 Ale Jehošafat řekl: „Není tu nějaký Jehovův prorok, prostřednictvím kterého bychom se mohli zeptat?“+ 8 Izraelský král Jehošafatovi odpověděl: „Ještě je tu jeden muž, prostřednictvím kterého se můžeme Jehovy zeptat.+ Já ho ale nenávidím,+ protože mi nikdy neprorokuje nic dobrého, jenom to špatné.+ Je to Jimlův syn Mikajáš.“ Jehošafat ale řekl: „Tak by král mluvit neměl.“

9 Izraelský král tedy zavolal jednoho z dvorních úředníků a přikázal mu: „Přiveď rychle Jimlova syna Mikajáše.“+ 10 Izraelský král a judský král Jehošafat, oba v královském oděvu, seděli na svých trůnech na mlatu u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali.+ 11 Kenaanův syn Sedekjáš si udělal železné rohy a prohlásil: „Toto říká Jehova: ‚Těmito rohy budeš trkat Syřany, dokud je nevyhladíš.‘“ 12 Všichni ostatní proroci tvrdili totéž. Říkali: „Vytáhni k Ramot-gileadu, a budeš úspěšný. Jehova ho králi vydá do rukou.“

13 Posel, který šel pro Mikajáše, mu tedy řekl: „Všechny předpovědi proroků jsou pro krále příznivé. Mluv prosím stejně jako oni – ať je i tvá předpověď příznivá.“+ 14 Ale Mikajáš řekl: „Jakože Jehova žije, budu mluvit to, co mi řekne Jehova.“ 15 Když přišel ke králi, král se ho zeptal: „Mikajáši, máme jít do boje proti Ramot-gileadu, nebo to dělat nemáme?“ Okamžitě odpověděl: „Vytáhni, a budeš úspěšný. Jehova ho králi vydá do rukou.“ 16 Král mu na to řekl: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Jehovově jménu říkal jen pravdu?“ 17 A tak Mikajáš oznámil: „Vidím všechny Izraelity rozptýlené po horách+ jako ovce, které nemají pastýře. Jehova řekl: ‚Už nemají pána. Ať se každý v pokoji vrátí domů.‘“

18 Izraelský král pak řekl Jehošafatovi: „Neříkal jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, jenom to špatné?“+

19 Mikajáš potom prohlásil: „Teď poslouchej, co říká Jehova. Viděl jsem, jak Jehova sedí na svém trůnu+ a napravo i nalevo od něj stojí celé nebeské vojsko.+ 20 Jehova se zeptal: ‚Kdo oklame Achaba, aby vytáhl a padl u Ramot-gileadu?‘ A jeden říkal to a jiný zase ono. 21 Nakonec před Jehovu předstoupil jeden anděl*+ a řekl: ‚Já ho oklamu.‘ Jehova se ho zeptal: ‚Jak to uděláš?‘ 22 Odpověděl: ‚Půjdu a stanu se lživým duchem v ústech všech jeho proroků.‘+ Řekl mu: ‚Uspěješ a oklameš ho. Jdi a udělej to.‘ 23 Jehova tedy všem těmto tvým prorokům vložil do úst lživého ducha.+ Ve skutečnosti ti ale Jehova předpovídá neštěstí.“+

24 Potom k Mikajášovi přistoupil Kenaanův syn Sedekjáš, uhodil ho do tváře a řekl: „Kudy ode mě Jehovův duch odešel, aby mluvil s tebou?“+ 25 Mikajáš odpověděl: „To uvidíš v den, kdy se půjdeš schovat do vnitřní místnosti.“ 26 Izraelský král pak přikázal: „Odveďte Mikajáše k veliteli města Amonovi a královu synu Joašovi 27 a povězte jim: ‚Toto říká král: „Zavřete toho muže do vězení+ a dávejte mu snížený příděl chleba a vody, dokud se v pokoji nevrátím.“‘“ 28 Ale Mikajáš řekl: „Pokud se v pokoji vrátíš, Jehova se mnou nemluvil.“+ A dodal: „Slyšte to, všechny národy!“

29 Izraelský král a judský král Jehošafat pak vytáhli k Ramot-gileadu.+ 30 Izraelský král řekl Jehošafatovi: „Já půjdu do boje v přestrojení, ale ty měj na sobě svůj královský oděv.“ Izraelský král se tedy přestrojil+ a vyrazil do boje. 31 Syrský král přikázal 32 velitelům svých válečných vozů:+ „Nebojujte s nikým malým ani velkým, jenom s izraelským králem.“ 32 Když velitelé vozů uviděli Jehošafata, řekli si: „To je určitě izraelský král.“ Zamířili tedy k němu, aby na něj zaútočili, a Jehošafat začal volat o pomoc. 33 Jakmile velitelé vozů poznali, že to není izraelský král, přestali ho pronásledovat.

34 Jeden muž ale naslepo* vystřelil z luku a zasáhl izraelského krále mezi šupiny jeho pancíře. Král tedy řekl svému vozataji: „Otoč vůz a odvez mě z boje!* Jsem těžce zraněný.“+ 35 Boj ale zuřil celý den a krále museli ve voze podpírat, aby mohl stát čelem k Syřanům. Krev z jeho zranění tekla do válečného vozu a večer král zemřel.+ 36 Když zapadalo slunce, mezi vojáky se ozvalo volání: „Každý do svého města! Každý do své země!“+ 37 Tak král zemřel. Převezli ho do Samaří a tam ho pohřbili. 38 Když jeho válečný vůz umývali u samařského rybníka, jeho krev lízali psi a koupaly se tam prostitutky,* tak jak řekl Jehova.+

39 Ostatní události Achabova života – co všechno udělal, jaký dům* ze slonoviny+ postavil a která města vybudoval – jsou zapsané v kronice izraelských králů. 40 Když Achab zemřel,*+ stal se po něm králem jeho syn Achazjáš.+

41 Jehošafat,+ syn Asy, se stal králem nad Judskem ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba. 42 Jehošafatovi bylo 35 let, když se stal králem, a vládl v Jeruzalémě 25 let. Jeho matka se jmenovala Azuba a byla dcerou Šilchiho. 43 Jednal jako jeho otec Asa.+ Vždy se řídil jeho příkladem a dělal to, co je správné v Jehovových očích.+ Výšiny ale nezmizely. Lid tam dál předkládal oběti a nechával z nich stoupat obětní dým.+ 44 S izraelským králem žil Jehošafat v míru.+ 45 Ostatní události Jehošafatova života – jeho mocné skutky a to, jak válčil – jsou zapsané v kronice judských králů. 46 Také vyhnal chrámové prostituty,+ kteří v zemi ještě zůstali z doby jeho otce Asy.+

47 V Edomu+ tehdy nebyl žádný král. Vládl tam zmocněnec.+

48 Jehošafat postavil taršišské lodě, aby pluly do Ofiru pro zlato.+ Lodě ale nevypluly, protože v Ecjon-geberu ztroskotaly.+ 49 Achabův syn Achazjáš navrhl Jehošafatovi: „Ať se moji sluhové plaví na lodích s tvými sluhy.“ Jehošafat to ale odmítl.

50 Když Jehošafat zemřel,*+ pohřbili ho k jeho předkům ve Městě Davidově, městě jeho předka. Po něm se stal králem jeho syn Jehoram.+

51 Achazjáš,+ syn Achaba, se v Samaří stal králem nad Izraelem v 17. roce vlády judského krále Jehošafata. Vládl nad Izraelem dva roky. 52 Dělal to, co je špatné v Jehovových očích. Jednal stejně jako jeho otec+ a matka+ a stejně jako Jeroboam, syn Nebata, který svedl Izrael k hříchu.+ 53 Sloužil Baalovi+ a klaněl se mu a provokoval Jehovu, Boha Izraele,+ tak jako jeho otec.