JOB
1 V zemi Uc žil muž, který se jmenoval Job.*+ Byl to bezúhonný*+ a čestný člověk. Bál se Boha a vyhýbal se tomu, co je špatné.+ 2 Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. 3 Měl 7 000 ovcí, 3 000 velbloudů, 1 000 kusů* dobytka a 500 oslic a také velmi mnoho sluhů, takže byl největší ze všech orientálců.
4 Jeho synové pořádali hostiny, každý ve svém domě a v určený den.* Zvali i své tři sestry, aby jedly a pily s nimi. 5 Pokaždé když skončily dny hostin, Job pro ně posílal, aby je posvětil. Vstával brzy ráno a za každého z nich přinášel zápalné oběti.+ Říkal si totiž: „Moji synové možná zhřešili a ve svém srdci prokleli Boha.“ Tak to Job dělal pokaždé.+
6 Nastal den, kdy synové pravého Boha*+ předstoupili před Jehovu.+ Přišel mezi ně i Satan.+
7 Jehova se Satana zeptal: „Odkud jsi přišel?“ Satan Jehovovi odpověděl: „Toulal jsem se po zemi a procházel se po ní.“+ 8 Jehova Satanovi řekl: „Všiml sis* mého služebníka Joba? Na zemi není nikdo jako on. Je to bezúhonný*+ a čestný člověk, který se bojí Boha a vyhýbá se tomu, co je špatné.“ 9 Satan na to Jehovovi odpověděl: „Copak se Jobovi nevyplácí, že se bojí Boha?+ 10 Nepostavil jsi snad plot okolo něj,+ okolo jeho domu a okolo všeho, co má, abys ho chránil? Žehnáš všemu, co dělá,+ a jeho stáda se v zemi rozrůstají. 11 Ale napřáhni ruku a sáhni mu na všechno, co má, a uvidíš, že tě prokleje přímo do očí!“* 12 Jehova pak Satanovi řekl: „Všechno, co má, je v tvé moci.* Ale nevztahuj ruku na něj samotného!“ Satan tedy od Jehovy* odešel.+
13 A v den, kdy Jobovi synové a dcery jedli a pili víno v domě svého nejstaršího bratra,+ 14 přišel k Jobovi posel a řekl mu: „Dobytek oral a vedle se pásly oslice, 15 když vtom zaútočili Sabejci, pobrali zvířata a sluhy pobili mečem. Já jediný jsem unikl, abych ti to řekl.“
16 Zatímco ještě mluvil, přišel druhý a řekl: „Z nebe spadl oheň od Boha* a vzplanul mezi ovcemi a sluhy a sežehl je! Já jediný jsem unikl, abych ti to řekl.“
17 Zatímco ještě mluvil, přišel další a řekl: „Chaldejci+ utvořili tři tlupy, vrhli se na velbloudy, pobrali je a sluhy pobili mečem. Já jediný jsem unikl, abych ti to řekl.“
18 Zatímco ještě mluvil, přišel další a řekl: „Tvoji synové a dcery jedli a pili víno v domě svého nejstaršího bratra. 19 Najednou se z pustiny přihnal silný vítr, opřel se do čtyř rohů domu a ten na ty mladé lidi spadl a zabil je. Já jediný jsem unikl, abych ti to řekl.“
20 Nato Job vstal, roztrhl si oděv a ostříhal si vlasy. Pak padl k zemi, poklonil se 21 a řekl:
„Nahý jsem vyšel z lůna své matky
a nahý se vrátím.+
Jehova dal,+ Jehova vzal.
Ať je Jehovovo jméno dál chváleno.“
22 Přes to všechno Job nezhřešil ani neobvinil Boha z ničeho špatného.*
2 Potom nastal den, kdy synové pravého Boha*+ předstoupili před Jehovu.+ Přišel mezi ně i Satan a také předstoupil před Jehovu.+
2 Jehova se Satana zeptal: „Odkud jsi přišel?“ Satan Jehovovi odpověděl: „Toulal jsem se po zemi a procházel se po ní.“+ 3 Jehova Satanovi řekl: „Všiml sis* mého služebníka Joba? Na zemi není nikdo jako on. Je to bezúhonný*+ a čestný člověk, který se bojí Boha a vyhýbá se tomu, co je špatné. Pořád se drží své oddanosti Bohu,*+ i když mě podněcuješ, abych ho bezdůvodně ničil.“*+ 4 Ale Satan Jehovovi odpověděl: „Kůži za kůži! Za svůj život* dá člověk všechno, co má. 5 Jen napřáhni ruku a sáhni mu na kosti a tělo a uvidíš, že tě prokleje přímo do očí!“*+
6 Jehova pak Satanovi řekl: „Je v tvé moci.* Ale nesahej mu na život!“ 7 Satan tedy od Jehovy* odešel a postihl Joba bolestivými vředy*+ od hlavy až k patě. 8 Job si vzal hliněný střep, aby se jím mohl škrábat, a seděl v popelu.+
9 Jeho manželka mu řekla: „Pořád se držíš své oddanosti Bohu?* Proklej Boha a zemři!“ 10 Ale on jí odpověděl: „Mluvíš jako nějaká hloupá žena. Máme od pravého Boha přijímat jen to, co je dobré, a ne to, co je špatné?“+ Přes to všechno Job svými slovy nezhřešil.+
11 Tři Jobovi přátelé* – Temanita Elifaz,+ Šuchovec+ Bildad+ a Naamatita Cofar+ – se doslechli o všech neštěstích, která ho postihla, a každý se vydal na cestu ze svého kraje. Domluvili se tedy, že se setkají a půjdou Jobovi projevit účast a utěšit ho. 12 Když ho zdálky uviděli, nepoznali ho. Začali hlasitě plakat, roztrhli si oděvy a vyhazovali do vzduchu prach a ten jim padal na hlavu.+ 13 Pak s ním sedm dnů a sedm nocí seděli na zemi a nikdo z nich mu neřekl ani slovo, protože viděli, že velmi trpí.+
3 Potom Job promluvil a začal proklínat den svého narození.*+ 2 Řekl:
3 „Ať zahyne den, kdy jsem se narodil,+
i noc, kdy někdo řekl: ‚Byl počat chlapec!‘
4 Ať se ten den stane tmou.
Ať na něj Bůh nahoře zapomene,
ať ho neozáří ani paprsek světla.
7 Ať je ta noc neplodná,
ať se v ní neozývají radostné výkřiky.
9 Ať se zatmí hvězdy jejího svítání,
ať marně čeká na denní světlo
a nespatří paprsky úsvitu.
10 Vždyť nezavřela lůno mé matky+
a neskryla trápení před mýma očima.
11 Proč jsem nezemřel už při porodu?
Proč jsem nezahynul hned, jak jsem vyšel z lůna?+
12 Proč mě matka vzala na kolena
a proč mě kojila svými prsy?
14 s králi země a jejich rádci,
jejichž stavby jsou už v troskách,*
15 nebo s knížaty, kteří měli zlato
a domy plné stříbra.
16 Nebo proč jsem nezanikl jako potracený plod,
jako děti, které nikdy neviděly světlo?
17 Tam i ničemní přestávají zuřit
a vyčerpaní odpočívají.+
18 Tam mají všichni vězni klid,
neslyší toho, kdo je nutí do práce.
19 Malí a velcí jsou si tam rovni+
a otrok je svobodný, bez pána.
21 Proč není smrt dopřána těm, kdo po ní touží,+
kdo ji hledají víc než skryté poklady,
22 těm, kdo by se velmi radovali
a byli by šťastní, kdyby našli hrob?
24 Místo jídla vzdychám,+
můj nářek+ se lije jako voda,
25 protože se mi stalo to, čeho jsem se děsil,
postihlo mě to, čeho jsem se bál.
26 Nemám pokoj, klid ani odpočinek,
valí se na mě samé těžkosti.“
4 Temanita Elifaz+ mu na to řekl:
2 „Pokud se s tebou někdo pokusí promluvit, uneseš to?
Já totiž nemůžu zůstat zticha.
3 Je pravda, že jsi mnohé napravoval
a slabým jsi dodával sílu.
4 Svými slovy jsi pozvedal toho, kdo klopýtal,
a posiloval jsi kolena, která se podlamovala.
5 Ale teď, když došlo na tebe, to nedokážeš unést,*
když se to dotýká tebe, jsi zdrcený.
6 Copak ti tvoje zbožnost nedodává důvěru?
Nedává ti tvoje oddanost Bohu+ naději?
7 Vzpomeň si prosím: Zahynul někdy nevinný?
Stalo se někdy, že by byli zničeni čestní?
8 Pokud vím, ti, kdo orají* zlo,
a ti, kdo rozsévají těžkosti, sklidí to samé.
9 Bůh dýchne, a oni hynou,
jeho hněv zavane, a pomíjejí.
10 Lev řve a mladý lev vrčí,
ale i silným lvům* se lámou zuby.
11 Když není kořist, lev hyne
a lvíčata se rozprchnou.
12 Potají se ke mně doneslo slovo,
k mému uchu dolehl šepot.
13 Během zneklidňujících nočních vidění,
když na lidi padá hluboký spánek,
14 mě přepadl strach a chvění,
děs mi pronikl do všech kostí.
15 Před obličejem mi přešel nějaký duch
a chlupy na těle se mi zježily.
16 Zastavil se,
ale nerozeznal jsem jeho vzhled,
před očima jsem měl cosi nejasného.
V tichu jsem zaslechl hlas:
17 ‚Může být smrtelný člověk bezúhonnější* než Bůh?
Může být čistší než jeho Tvůrce?‘
18 Svým sluhům nevěří,
i na svých andělech* nachází chyby.
19 Tím spíš na těch, kdo bydlí v domech z hlíny,
jejichž základ je v prachu,+
kdo můžou být rozmáčknuti jako mol.
20 Od rána do večera jsou drceni,
navždy hynou a nikdo si toho nevšímá.
21 Jsou jako stan, kterému byla vytažena šňůra.
Umírají bez moudrosti.
5 Jen volej! Je někdo, kdo ti odpoví?
Na koho ze svatých* se obrátíš?
2 Blázna zabije jeho zlost
a hlupák zemře závistí.
3 Viděl jsem blázna, jak zapouští kořeny,
ale najednou je jeho příbytek proklet.
4 Jeho synové ani zdaleka nejsou v bezpečí,
jsou utlačovaní v městské bráně+ a nikdo se jich nezastává.
5 Hladový sní jeho úrodu,
sesbírá ji i mezi trním
a jejich majetku se zmocní jiní.
6 Vždyť neštěstí neklíčí z prachu
a těžkosti nerostou ze země.
7 Jako je jisté, že jiskry létají vzhůru,
tak je jisté, že se člověk rodí pro těžkosti.
8 Na tvém místě bych se obrátil na Boha,
Bohu bych předložil svůj případ,
9 tomu, který dělá velké a nevyzkoumatelné věci,
obdivuhodných věcí bezpočtu.
10 Dává zemi déšť,
sesílá vody na pole.
11 Vysoko pozvedá nevýznamné
a sklíčené vyvyšuje k záchraně.
12 Maří plány chytráků,
takže se jim nic nedaří.
13 Chytá moudré na jejich vlastní vychytralost,+
takže jejich plány vychází naprázdno,
14 ve dne se střetávají s tmou
a v poledne tápou jako v noci.
15 Zachraňuje chudého před mečem jejich úst,
vysvobozuje ho z rukou siláků,
16 takže nevýznamnému svítá naděje
a bezpráví zavírá ústa.
17 Šťastný je člověk, kterého Bůh kárá,
proto nezavrhuj ukázňování od Všemohoucího!
18 Působí totiž bolest, ale také ovazuje zranění,
dává rány, ale také vlastníma rukama uzdravuje.
19 Ze šesti pohrom tě zachrání
a ani sedmá ti neublíží.
20 V době hladomoru tě vyplatí ze smrti
a v době války z moci meče.
21 Před bičem jazyka+ budeš chráněn,
a když přijde pustošení, nebudeš se bát.
22 Zkáze a hladu se vysměješ
a z divokých zvířat nebudeš mít strach.
23 Ani kameny na poli ti neublíží*
a dravá zvířata s tebou budou žít v míru.
24 Ve svém stanu se budeš cítit bezpečně,*
a když se půjdeš podívat na svou pastvinu, nic nebude chybět.
25 Budeš se těšit z mnoha dětí
a tvých potomků bude jako polní trávy.
26 Do hrobu sestoupíš v plné síle,
jako snopy obilí sklízené ve svůj čas.
27 Tohle jsme vyzkoumali a tak to je.
Vyslechni si to a pouč se z toho.“
6 Job na to řekl:
2 „Kdyby tak byla zvážena všechna má bolest,+
kdyby byla spolu s mým neštěstím položena na váhy!
4 Probodly mě šípy Všemohoucího,
vpíjí se do mě jejich jed.
Hrůzy od Boha se sešikovaly proti mně.
5 Hýká divoký osel,+ když má trávu?
Bučí býk, když má píci?
6 Copak se jídlo bez chuti jí neosolené?
Má sléz* nějakou chuť?
7 Nechci se toho ani dotknout,
je to pro mě jako zkažené jídlo.
8 Kdyby se jen splnila moje prosba,
kdyby mi Bůh dal, po čem toužím!
9 Kdyby byl ochotný mě rozdrtit,
kdyby tak vztáhl svou ruku a skoncoval se mnou!+
10 I to by mi přineslo útěchu,
navzdory nepolevující bolesti bych skákal radostí,
vždyť jsem neodmítal slova Svatého.+
11 Kde mám vzít sílu, abych to přečkal?+
Je přede mnou ještě něco dobrého, že bych měl žít dál?
12 Jsem silný jako skála?
Nebo je moje tělo z mědi?
13 Můžu si nějak pomoct sám,
když jsem byl zbaven veškeré opory?
15 Moji vlastní bratři jsou zrádní+ jako zimní potok,
jako voda zimních potoků, které vysychají.
16 Jsou kalné od ledu
a skrývá se v nich tající sníh.
17 Ale v letním horku se z nich ztrácí voda a mizí,
když přijde žár, vysychají.
18 Jejich řečiště se klikatí,
vedou do pouště a tam zanikají.
20 Stydí se, že se na ně spoléhali,
přichází k nim a jsou zklamaní.
22 Copak jsem vás prosil, abyste mi něco dali,
nebo jsem vás žádal, abyste za mě dali dar ze svého majetku?
23 Prosil jsem vás, abyste mě vysvobodili z rukou nepřítele
nebo mě zachránili* před utlačovateli?
24 Poučte mě, a já budu mlčet.+
Vysvětlete mi, jaké chyby jsem se dopustil.
25 Upřímná slova nezraňují.+
Ale k čemu je dobré vaše kárání?+
26 Chcete mě kárat za moje slova?
Za slova řečená v zoufalství,+ která vítr odnáší pryč?
28 A teď se na mě podívejte,
nebudu vám přece lhát do očí.*
29 Promyslete si to znovu prosím, nekřivděte mi,
promyslete si to, vždyť jsem neudělal nic špatného.*
30 Mám snad na jazyku lež?
Copak moje patro necítí, že něco není v pořádku?
7 Není život smrtelného člověka na zemi jako nucená práce
a nejsou jeho dny jako dny najatého dělníka?+
2 Jako otrok touží po stínu,
jako najatý dělník čeká na svou mzdu.+
3 Zdědil jsem měsíce marnosti
a byly mi přiděleny noci plné útrap.+
4 Když uléhám, říkám si: ‚Kdy už vstanu?‘+
Ale noc se vleče a já se neklidně převaluji až do svítání.
8 Oči, které se na mě teď dívají, mě už nespatří,
tvoje oči mě budou hledat, ale já tu nebudu.+
10 Už se nevrátí do svého domu
a v místě, kde žil, na něj zapomenou.+
11 Proto nebudu krotit svá ústa.
12 Jsem snad moře nebo mořská obluda,
že jsi mě dal střežit?
13 Když si řeknu: ‚V posteli se mi uleví,
na lůžku se zmírní moje trápení‘,
14 ty mě vyděsíš sny
a naženeš mi hrůzu vidinami.
16 Život se mi zhnusil,+ už nechci dál žít.
Nech mě, vždyť moje dny jsou jako pára.*+
18 Proč ho každé ráno prověřuješ
a každou chvíli ho zkoušíš?+
19 Kdy už ode mě odvrátíš svůj zrak?+
Nenecháš mě ani polknout slinu?
20 Pokud jsem zhřešil, čím jsem ublížil tobě, pozorovateli lidí?+
Proč sis ze mě udělal terč?
Začal jsem ti být na obtíž?
21 Proč nepromineš můj hřích
a neodpustíš moje provinění?
Vždyť brzy ulehnu do prachu,+
budeš mě hledat, a už tu nebudu.“
8 Šuchovec+ Bildad+ mu na to řekl:
2 „Jak dlouho budeš takhle mluvit?+
Tvá slova jsou jen silný vítr!
3 Překroutí Bůh právo,
překroutí Všemohoucí spravedlnost?
4 Pokud proti němu tvoji synové zhřešili,
potrestal je za jejich vzbouření.*
5 Ale kdybys vzhlížel k Bohu+
a prosil Všemohoucího o přízeň
6 a byl bys opravdu nevinný a čestný,+
všiml by si tě*
a vrátil by tě na místo, které ti právem patří.
7 I kdyby byl tvůj začátek nepatrný,
měl bys před sebou velkou budoucnost.+
8 Zeptej se prosím dřívějších generací
a věnuj pozornost zkušenostem předků.+
9 My jsme se totiž narodili teprve včera a nevíme nic,
naše dny na zemi jsou jen stín.
10 Oni tě poučí
a řeknou ti, co vědí.*
11 Vyroste papyrus tam, kde není močál?
Vyroste rákos bez vody?
12 Teprve pučí, ještě není posekaný,
a už usychá – dřív než ostatní rostliny.
14 Jeho důvěra nemá pevný základ
a trhá se jako pavučina.*
15 Opře se o svůj dům, ale ten se zhroutí,
chytí se ho, ale on nezůstane stát.
16 Je jako svěží rostlina na slunci,
jeho výhonky se rozrůstají po zahradě,+
17 jeho kořeny se proplétají hromadou kamení,
mezi kameny si hledá dům.*
20 Bůh nezavrhne bezúhonné*
a nepodá pomocnou ruku zlým.
21 Ještě naplní tvoje ústa smíchem
a tvoje rty radostnými výkřiky.
22 Ty, kdo tě nenávidí, zahalí hanba
a stan zlých už nebude.“
9 Job na to řekl:
2 „Já vím, že je to tak.
Ale jak může být smrtelný člověk v právu, když je ve sporu s Bohem?+
4 Je moudrý v srdci a nesmírně mocný.+
Kdo se mu může vzepřít a vyváznout bez újmy?+
5 Posouvá* hory a nikdo o tom neví,
převrací je ve svém hněvu.
6 Třese zemí, až se pohne z místa
a její pilíře se otřásají.+
7 Přikazuje slunci, aby nesvítilo,
a zapečeťuje světlo hvězd,+
8 sám roztahuje nebesa+
a kráčí po vysokých mořských vlnách.+
9 Udělal souhvězdí Aše,* Kesilu* a Kimy*+
i souhvězdí jižní oblohy,*
10 dělá velké a nevyzkoumatelné věci,+
obdivuhodných věcí bezpočtu.+
11 Prochází kolem mě, a já ho nevidím,
míjí mě, a já ho nevnímám.
12 Když něco bere, kdo mu v tom zabrání?
Kdo mu řekne: ‚Co to děláš?‘+
14 Jak bych mu tedy mohl odpovídat já?
Musím pečlivě volit slova, když se s ním budu přít.
16 I kdybych volal, odpověděl by mi?
Nevěřím, že by mě chtěl vyslechnout.
17 Vždyť mě drtí bouří
a bez důvodu množí moje rány.+
18 Nenechá mě ani pořádně se nadechnout,
sytí mě hořkostí.
19 Pokud jde o sílu, on je silnější,+
pokud jde o spravedlnost, říká: ‚Kdo mě může volat k odpovědnosti?‘*
20 I kdybych byl v právu, má vlastní ústa by mě odsoudila,
21 I když jsem bezúhonný,* nejsem si jistý sám sebou.
Takový život odmítám.*
22 Je to jedno, proto říkám:
‚Nevinného* ničí stejně jako zlého.‘
23 Kdyby se přivalila záplava a přinesla náhlou smrt,
vysmál by se zoufalství nevinných.
24 Země byla vydána do rukou zlých.+
On zakrývá oči* jejích soudců.
Pokud ne on, kdo tedy?
25 Moje dny utíkají rychleji než běžec,+
utekly a nepřinesly nic dobrého.
26 Propluly kolem jako rákosové čluny,
proletěly jako orel, který se vrhá na kořist.
27 I když si řeknu: ‚Přestanu si stěžovat,
rozjasním svou tvář a budu veselý‘,
28 stejně mě budou děsit všechny moje bolesti+
a vím, že mě neuznáš za nevinného.
30 I kdybych se umyl ve vodě z tajícího sněhu
31 ponořil bys mě do jámy s bahnem,
takže by se mě štítil i vlastní oděv.
32 Vždyť on není člověk jako já, abych mu mohl odpovídat,
abychom šli spolu před soud.+
34 Kdyby mě tak přestal bít*
a děsit mě svými hrůzami,+
35 pak bych se nebál k němu promluvit,
protože nemám důvod se bát.
10 Život se mi zhnusil.+
Dám průchod svým pocitům, budu si stěžovat na svůj úděl,
budu mluvit o svém hořkém trápení!
2 Řeknu Bohu: ‚Neodsuzuj mě.
Vysvětli mi, proč se mnou bojuješ.
4 Máš tělesné oči
a vidíš jako smrtelný člověk?
5 Jsou tvoje dny jako dny smrtelných lidí
a tvoje roky jako roky člověka,+
6 že na mě hledáš chyby
a pátráš po mém hříchu?+
7 Víš přece, že jsem nevinný.+
Ale nikdo mě nemůže zachránit z tvé ruky.+
8 Vytvaroval jsi mě a udělal vlastníma rukama,+
a teď mě chceš úplně zničit?
9 Pamatuj prosím, že jsi mě vytvořil z hlíny.+
Chceš mě teď vrátit do prachu?+
10 Nevylil jsi mě jako mléko
a nenechal srazit jako sýr?
11 Kůží a masem jsi mě oblékl
a protkal jsi mě kostmi a šlachami.+
13 Ale tajně jsi plánoval, čím mě postihneš,*
vím, že tohle je od tebe.
14 Pokud jsem zhřešil, viděl bys to+
a neodpustil bys mi moje chyby.
15 Pokud jsem se provinil, běda mi!
16 A když hlavu zvednu, honíš mě jako lev+
a znovu mi dáváš okusit svou moc.
17 Přivádíš proti mně nové svědky
a hněváš se na mě stále víc,
takže mě stíhá jedno neštěstí za druhým.
18 Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna?+
Měl jsem zemřít dřív, než mě zahlédlo něčí oko.
19 Bylo by to, jako bych nikdy nežil,
z lůna by mě odnesli rovnou do hrobu.‘
20 Copak mi nezbývá už jen pár dnů?+
Ať mě nechá být,
ať ode mě odvrátí svůj zrak, abych si trochu oddechl,*+
21 než nenávratně odejdu+
22 do země neproniknutelné temnoty,
kde vládne hluboký stín a zmatek,
kde i světlo je temnotou.“
11 Naamatita Cofar+ na to řekl:
2 „Mají všechna ta slova zůstat bez odpovědi?
Když má někdo plno řečí,* znamená to, že má pravdu?
3 Umlčíš lidi svým žvaněním?
Copak tě nikdo za tvoje posměšky nepokárá?+
5 Kdyby tak Bůh promluvil
a svými ústy ti odpověděl!+
6 Zjevil by ti tajemství moudrosti,
vždyť moudrost má mnoho stránek,
a ty by sis uvědomil, že na některé tvoje chyby zapomíná.
7 Můžeš odhalit hloubku Boží moudrosti
nebo poznat všechno o Všemohoucím?*
8 Jeho moudrost je vyšší než nebe. Co tedy zmůžeš?
Je hlubší než hrob.* Co můžeš vědět ty?
9 Je větší než země
a širší než moře.
10 Když Bůh kolem někoho projde a uvězní ho a předvolá k soudu,
kdo se mu ubrání?
11 On totiž pozná, kdy lidé podvádějí.
Copak si nevšimne zla, když ho vidí?
12 Spíš by divoký osel porodil člověka,*
než by člověk s prázdnou hlavou přišel k rozumu.
13 Kdybys jen napravil svoje srdce
a vztáhl dlaně k Bohu!
14 Pokud tvá ruka dělá něco špatného, odlož to daleko od sebe
a nedovol, aby ničemnost bydlela v tvých stanech.
15 Pak budeš moct zvednout hlavu, čistý od poskvrny,
a beze strachu pevně stát.
16 Zapomeneš na své těžkosti,
budeš na ně vzpomínat jen jako na vodu, která odtekla.
17 Tvůj život bude jasnější než poledne,
i tma se bude podobat ránu.
18 Budeš mít jistotu, protože existuje naděje,
rozhlédneš se kolem a ulehneš v bezpečí.
19 Ulehneš a nikdo ti nebude nahánět strach,
mnoho lidí se bude snažit získat tvou přízeň.
12 Job na to řekl:
2 „Vy jste ti, co všemu rozumí,
a s vámi moudrost vymře!
3 Ale já mám také rozum,*
nejsem horší než vy.
To, co říkáte, ví každý.
Čestný* a bezúhonný člověk je pro smích!
5 Bezstarostný opovrhuje neštěstím,
myslí si, že postihuje jen ty, kterým se podlamují* nohy.
6 Ve stanech lupičů panuje klid+
a ti, kdo dráždí Boha, žijí v bezpečí,+
ti, kdo drží v rukou svého bůžka.
7 Ale zeptej se prosím zvířat a ta tě poučí
a nebeských ptáků a oni ti řeknou.
8 Nebo si všímej země* a ta tě poučí
a mořské ryby ti to oznámí.
9 Kdo z nich neví,
že to udělala Jehovova ruka?
12 Copak není moudrost u lidí pokročilého věku+
a nepřichází porozumění s léty?
14 Co zboří, to se nedá znovu postavit,+
co zavře, už nikdo neotevře.
16 U něho je síla a moudrost,+
jemu patří ten, kdo schází z cesty, i ten, kdo k tomu svádí druhé.
18 Uvolňuje pouta, která nasadili králové,+
a je samotné svazuje.
19 Kněze nechává kráčet bosé+
a ty, kdo se dlouho drží u moci, svrhává,+
20 spolehlivým rádcům zavírá ústa
a starce* zbavuje dobrého úsudku,
21 na urozené vylévá hanbu+
a mocné zbavuje síly.*
22 Odhaluje hluboké věci ukryté ve tmě,+
hlubokou temnotu vynáší na světlo,
23 dává národům velikost a pak je ničí,
zvětšuje národy a pak je odvádí do vyhnanství.
13 Ano, moje oči to všechno viděly,
moje uši to slyšely a pochopil jsem to.
2 Co víte vy, vím i já,
nejsem horší než vy.
3 Ale chtěl bych mluvit se samotným Všemohoucím,
chci se hájit před Bohem.+
4 Vy mě ale očerňujete lžemi,
všichni jste lékaři k ničemu.+
5 Kdybyste raději mlčeli –
to by od vás bylo moudré!+
6 Vyslechněte si prosím moje argumenty
a věnujte pozornost mé obhajobě.
7 Budete mluvit nespravedlivě v zájmu Boha?
Budete ho hájit falší?
8 Stavíte se na jeho stranu,*
chcete obhajovat pravého Boha?
9 Dopadlo by to dobře, kdyby vás prozkoumal?+
Myslíte si, že ho oklamete jako nějakého člověka?
10 Určitě vás pokárá,
pokud mu budete tajně nadržovat.+
11 Copak vám jeho důstojnost nenahání strach?
Nepadá na vás z něho hrůza?
12 Vaše moudré* řeči jsou průpovídky z popela,
vaše obhajoba je křehká jako štít z hlíny.
13 Mlčte a nechte mě mluvit.
A potom ať se se mnou stane cokoli.
15 I když mě může zabít, budu čekat.+
Budu se před ním hájit*
16 a stane se mou záchranou.+
Žádnému bezbožníkovi* by totiž nedovolil před sebe předstoupit.+
17 Dobře poslouchejte, co vám řeknu,
věnujte pozornost mému prohlášení.
18 Podívejte se, připravil jsem svůj právní případ,
vím, že jsem v právu.
19 Kdo se se mnou bude přít?
Zemřel bych, kdybych mlčel!*
20 Udělej pro mě jen dvě věci, Bože,*
a už se před tebou nebudu skrývat:
21 Vzdal ode mě svou těžkou ruku
a nedopusť, abych se tě děsil.+
22 Buď zavolej a já ti odpovím,
nebo nech mluvit mě a ty mi odpověz.
23 Čím jsem se provinil? Jak jsem zhřešil?
Odhal mi můj přestupek a hřích.
25 Chceš vyděsit list odvátý větrem
nebo se hnát za suchou slámou?
26 Vždyť si sepisuješ trpká obvinění proti mně
a účtuješ se mnou za hříchy mého mládí.
27 Nohy jsi mi dal do klády,
zkoumáš všechny moje cesty
a sleduješ každý můj krok.
28 A člověk* se rozpadá jako něco shnilého,
jako oděv rozežraný moly.
4 Může někdo nečistý zplodit někoho čistého?+
Nemůže.
5 Pokud je o jeho dnech rozhodnuto,
počet jeho měsíců je v tvých rukou.
Stanovil jsi mu hranici, kterou nepřekročí.+
6 Odvrať od něho svůj pohled, ať si odpočine
jako najatý dělník na sklonku dne.+
7 Vždyť i strom má naději.
Když ho podetnou, znovu vyraší
a jeho proutky rostou dál.
8 I když jeho kořen v zemi zestárne
a jeho pařez v půdě odumře,
9 jakmile ucítí vodu, vyraší
a vyžene větve jako nová rostlina.
10 Ale člověk umírá a bezvládně leží.
Když zemře, kde je?+
Dokud nezanikne nebe, neprobudí se,
nic ho neprobere ze spánku.+
13 Kdybys mě tak skryl v hrobě,*+
ukryl mě, dokud nepřejde tvůj hněv,
a určil mi lhůtu a pak si na mě vzpomněl!+
14 Když člověk zemře, může znovu žít?+
Všechny dny své povinné služby budu čekat,
dokud mi nepřijde úleva.+
15 Zavoláš a já ti odpovím.+
Budeš toužit* po díle svých rukou.
16 Ale teď počítáš každý můj krok,
čekáš jenom na můj hřích.
17 Moje přestupky jsou zapečetěné v měšci,
zalepuješ má provinění, abys je uchoval.
18 Jako se hora hroutí a rozpadá,
jako se skála uvolňuje ze svého místa,
19 jako voda omílá kameny
a její proudy odplavují půdu,
tak maříš naději smrtelného člověka.
20 Přemáháš ho, dokud nezahyne,+
znetvořuješ jeho vzhled a posíláš ho pryč.
21 Když si jeho synů lidé váží, on o tom neví,
a když jsou bezvýznamní, on si to neuvědomuje.+
22 Cítí bolest, jen dokud je ve svém těle,
a truchlí, jen dokud je naživu.“
15 Temanita Elifaz+ na to řekl:
2 „Odpovídá moudrý člověk prázdnými argumenty?*
Plní si břicho východním větrem?
3 Nestačí jen kárat slovy,
samotné řeči nepomůžou.
4 Ty podkopáváš bázeň před Bohem
a znevažuješ zájem o něj.
5 Mluví z tebe tvoje hříchy*
a rozhodl ses mluvit jako chytrák.
6 Tvá vlastní ústa tě odsuzují, ne já,
tvé vlastní rty svědčí proti tobě.+
7 Byl jsi první člověk, který se kdy narodil,
nebo jsi přišel na svět ještě dřív než pahorky?
8 Nasloucháš snad Božímu důvěrnému hovoru?
Patří moudrost jen tobě?
9 Víš něco, co my nevíme?+
Je něco, čemu rozumíš, a my ne?
10 Jsou mezi námi šedovlasí a staří,+
muži mnohem starší než tvůj otec.
11 Nestačí ti, jak tě Bůh utěšuje,
nestačí ti, když se s tebou vlídně mluví?
12 Proč se necháváš unášet city*
a proč ti oči planou hněvem?
13 Vždyť svůj hněv* obracíš proti Bohu,
dovoluješ, aby z tvých úst vycházela taková slova.
14 Jak by mohl být smrtelný člověk čistý?
Jak by mohl být někdo narozený z ženy bezúhonný?*+
16 Tím spíš, když je někdo odporný a zkažený,+
muž, který hřeší tak snadno, jako pije vodu!
17 Něco ti řeknu, poslouchej mě.
Budu ti vyprávět, co jsem viděl,
18 co se moudří muži dozvěděli od svých otců+
a co si nenechali pro sebe.
19 Pouze jim byla dána země,
žádný cizinec mezi ně nevešel.
20 Špatný člověk prožívá muka po všechny své dny,
tyran trpí po všechny roky, které jsou mu vyhrazené.
21 V uších mu zní děsivé zvuky,+
v době míru na něj útočí nájezdníci.
22 Nevěří, že unikne tmě,+
čeká ho smrt mečem.
23 Bloudí, když hledá chleba,* a říká: ‚Kde je?‘
Dobře ví, že den temnoty je blízko.
24 Děsí ho tíseň a úzkost,
ochromují ho jako král připravený k útoku.
25 Hrozí totiž rukou samotnému Bohu
a snaží se vzepřít* Všemohoucímu,
26 tvrdohlavě se proti němu žene
se silným, pevným štítem.
27 Obličej mu obrostl tukem,
jeho boky kypí tučností.
28 Žije ve městech, která propadnou zkáze,
v domech, které budou opuštěné
a stanou se hromadami kamení.
29 Nezbohatne, nenahromadí si majetek,
jeho bohatství se nerozšíří po zemi.
31 Ať neklame sám sebe a nedůvěřuje marnosti,
protože odměnou mu bude zase jen marnost.
32 Stane se mu to, než přijde jeho den,
a jeho větve se už nebudou zelenat.+
33 Bude jako réva, která setřásá nezralé hrozny,
a jako olivovník, který shazuje květy.
35 Počnou těžkosti a porodí zlo,
jejich lůno plodí klam.“
16 Job na to řekl:
2 „Takových věcí už jsem slyšel spoustu.
Místo abyste mě utěšili, ještě víc mě trápíte.+
3 Copak těm prázdným slovům* nebude konec?
Co tě dráždí, že takhle mluvíš?
4 Také bych mohl mluvit jako vy.
5 Já bych vás ale svými slovy posílil
a svými rty bych vás utěšil.+
6 Když mluvím, moje bolest se nezmenšuje,+
a když přestanu mluvit, uleví se mi nějak?
8 Také se mě zmocňuje a stalo se to svědectvím,
moje vychrtlost povstává a svědčí proti mně.
9 V hněvu mě roztrhal na kusy a nenávidí mě,+
když mě vidí, skřípe zuby,
můj protivník mě probodává pohledem.+
10 Lidé si na mě otvírají ústa+
a s pohrdáním mě bijí do tváře.
V davu se shlukují proti mně.+
11 Bůh mě vydává napospas chlapcům
a vrhá mě do rukou ničemů.+
12 Žil jsem v klidu, ale on se mnou zatřásl.+
Chytil mě za krk a roztříštil mě,
udělal si ze mě terč.
14 Proráží mě jako zeď, dělá jeden průlom za druhým,
řítí se na mě jako válečník.
16 Obličej mi zrudl pláčem+
a na víčkách mám hluboký stín,*
17 i když se mé ruce nedopustily násilí
a moje modlitba je upřímná.
18 Země, nepřikrývej mou krev!+
Ať neumlkne můj křik!
19 I teď je v nebesích můj svědek,
ten, kdo může svědčit v můj prospěch, je ve výšinách.
21 Ať někdo rozsoudí spor mezi člověkem a Bohem,
tak jako by to udělal mezi člověkem a jeho bližním.+
22 Vždyť mi zbývá už jen pár let
a odejdu cestou, ze které není návratu.+
17 Můj duch je zlomený, moje dny hasnou,
čeká mě hřbitov.+
2 Kolem mě jsou posměvači+
a já se musím dívat na jejich vzpurné chování.
3 Prosím, přijmi moji zástavu a ulož ji u sebe.
Kdo jiný by mi potřásl rukou a zaručil se za mě?+
5 Někdo nabízí část svého majetku přátelům,
zatímco jeho dětem se hladem zatmívá před očima.
7 Utrpením se mi kalí oči+
a z mých rukou a nohou je pouhý stín.
8 Čestní lidé na to ohromeně zírají
a nevinní se pohoršují nad bezbožníky.*
10 Ale pojďte, vy všichni, a znovu mluvte,
zatím jsem mezi vámi nenašel nikoho moudrého.+
12 Noc zaměňujete za den,
když říkáte: ‚Je tma, ale brzy bude světlo.‘
15 Kde je tedy moje naděje?+
Vidí ji někdo?
18 Šuchovec Bildad+ na to řekl:
2 „Jak dlouho ještě budete* vést takové řeči?
Zamyslete se trochu a pak můžeme mluvit dál.
3 Proč nás považujete za zvířata?+
Proč nás pokládáte za hlupáky?*
4 I kdyby ses ve svém hněvu roztrhal na kusy,
zpustne kvůli tobě země
nebo se skála pohne z místa?
5 Světlo zlého zhasne
a plamen jeho ohně nezazáří.+
6 Světlo v jeho stanu se zatmí
a lampa nad ním zhasne.
7 Jeho rázný krok se zkrátí
a jeho vlastní plány ho přivedou k pádu.+
8 Nohy ho totiž zavedou do sítě,
při chůzi se zaplete do jejích provazů.
9 Past ho chytí za patu,
zmocní se ho léčka.+
10 Na zemi je na něj nastražený provaz,
na stezce na něj čeká nástraha.
11 Ze všech stran na něj padá hrůza,+
žene se za ním a je mu v patách.
12 Opouští ho síly
a kvůli neštěstí+ se zapotácí.
13 Ta nejsmrtelnější choroba* mu rozežírá kůži,
požírá mu ruce i nohy.
16 Vespod mu vyschnou kořeny
a nahoře mu uschnou větve.
17 Na zemi po něm nezůstane ani památky
a na ulicích nebudou znát jeho jméno.*
18 Vyženou ho ze světla do tmy
a vypudí ho ze světa.
19 Nebude mít ve svém lidu žádné děti, žádné potomky,
a v místě, kde žije,* po něm nikdo nezůstane.
20 V den jeho neštěstí se lidé na západě zděsí
a lidi na východě zachvátí hrůza.
21 Tohle se stává stanům hříšníka
a místu toho, kdo nezná Boha.“
19 Job na to řekl:
3 Už desetkrát jste mě pokárali.*
Nestydíte se, že se ke mně chováte tak krutě?+
4 Pokud jsem opravdu udělal chybu,
je to jenom moje věc.
5 Ale pokud se nade mě chcete dál povyšovat
a tvrdit, že si tuhle pohanu zasloužím,
6 pak vězte, že to byl Bůh, kdo mě svedl z cesty
a chytil do své lovecké sítě.
8 Zatarasil mi cestu kamennou zdí, takže nemůžu projít,
moje stezky zahalil tmou.+
9 Svlékl ze mě mou slávu
a z hlavy mi sundal korunu.
10 Ze všech stran mě boří a já hynu,
mou naději vyvrací jako strom.
11 Plane proti mně hněvem
a považuje mě za nepřítele.+
12 Jeho oddíly společně přichází a obléhají mě,
táboří kolem mého stanu.
13 Vlastní bratry ode mě odehnal
a moji známí se ke mně otočili zády.+
15 Hosté v mém domě+ i moje otrokyně mě považují za cizího,
v jejich očích jsem cizinec.
16 Volám na svého sluhu, ale nereaguje,
ani když ho prosím, aby se slitoval.
18 I děti mnou pohrdají,
jen co vstanu, už se mi smějí.
21 Slitujte se, přátelé, slitujte se,
vždyť mě zasáhla ruka samotného Boha.+
22 Proč mě pronásledujete tak jako Bůh?+
23 Kéž by byla má slova sepsána!
Kéž by byla zapsána do knihy!
24 Železným rydlem a olovem
kéž by byla navždy vytesána do skály!
25 Ale já vím, že můj výplatce*+ žije.
Nakonec přijde a postaví se nad prachem.
26 I když je moje kůže takhle sedřená,
dokud ještě žiji,* uvidím Boha.
27 Sám ho uvidím,
uvidím ho na vlastní oči, ne očima někoho jiného.+
Ale hluboko uvnitř se cítím přemožený.*
28 Vždyť říkáte: ‚My že ho pronásledujeme?‘,+
jako kdyby kořen problému byl ve mně.
29 Vy sami se bojte meče,+
protože meč trestá ty, kdo hřeší.
Pamatujte, že je tu soudce.“+
20 Naamatita Cofar+ na to řekl:
2 „Tvoje slova mě znepokojují a nutí odpovědět,
jsem z toho rozrušený.
3 Slyším kárání, které mě uráží,
a moje porozumění* mě vyzývá k odpovědi.
4 Sám musíš dávno vědět –
protože je to tak od doby, co byl člověk* postaven na zem+ –
5 že radostný křik zlých má krátké trvání
6 I když se jeho pýcha vypíná až k nebi
a jeho hlava se dotýká oblaků,
7 navždy zanikne jako jeho výkaly
a ti, kdo ho vídali, se budou ptát: ‚Kde je?‘
8 Odlétne jako sen a už ho nenajdou,
zaženou ho jako noční vidění.
9 Oči, které ho vídaly, ho už neuvidí,
ani jeho domov ho už nespatří.+
10 Jeho děti se budou ucházet o přízeň chudých
a on vlastníma rukama vrátí majetek, který pobral druhým.+
11 Byl* plný mladistvé síly,
ale ta i s ním ulehne do prachu.
12 Když mu špatnost v ústech chutná sladce
a nechává ji rozplynout pod jazykem,
13 vychutnává si ji, nechce se jí vzdát
a převaluje ji na patře,
14 jídlo mu v břiše zhořkne
a změní se v něm na kobří jed.*
15 Spolykal majetek, ale vyzvrací ho,
Bůh mu ho vypudí z břicha.
16 Bude sát kobří jed,
zabijí ho zuby* zmije.
17 Už nikdy neuvidí proudy vody,
potoky medu a másla.
18 Vrátí zpátky, co nahromadil, a nebude z toho mít nic,*
bohatství získané obchodováním si neužije.+
19 Vždyť drtil chudé a nechával je bez pomoci,
zabral dům, který nepostavil.
20 Ale ve svém nitru nepocítí klid,
jeho majetek ho nezachrání.
21 Už nemá co pohltit,
proto jeho blahobyt nepotrvá.
22 V největším nadbytku na něj dolehne úzkost,
plnou silou na něj udeří neštěstí.
23 Ve chvíli, kdy si bude plnit břicho,
na něj Bůh* sešle svůj planoucí hněv,
nechá ho na něj padat jako déšť.
24 Když bude prchat před železnou zbraní,
probodnou ho šípy z měděného luku.
26 Jeho poklady pohltí nejčernější tma,
stráví ho oheň, který nikdo nerozdmýchal.
Ty, kdo v jeho stanu přežijí, postihne neštěstí.
27 Nebe odhalí jeho vinu,
země proti němu povstane.
28 Povodeň mu strhne dům,
bude to mohutný proud v den Božího* hněvu.
29 Takto Bůh odplatí zlému člověku,
takové dědictví mu určil.“
21 Job na to řekl:
2 „Pozorně poslouchejte, co teď řeknu,
aspoň tak mě utěšte.
3 Vydržte to, až budu mluvit.
Až skončím, můžete se mi vysmívat.+
4 Copak si stěžuji člověku?
Kdyby to tak bylo, už bych* ztratil trpělivost.
5 Dívejte se na mě, ohromeně zírejte
a mlčte.*
6 Když na to pomyslím, jímá mě hrůza
a celý se třesu.
8 Jsou stále obklopení svými dětmi
a vidí i jejich potomky.
9 Ve svých domech si žijí v bezpečí, beze strachu,+
a Bůh je svým prutem netrestá.
10 Jejich býci úspěšně oplodňují,
jejich krávy rodí a nepotrácejí.
11 Jejich chlapci pobíhají venku jako jehňata,
jejich děti skotačí kolem.
14 A pravému Bohu říkají: ‚Nech nás být!
Nemáme chuť poznávat tvé cesty.+
15 Kdo je Všemohoucí, že bychom mu měli sloužit?+
Co tím získáme, když ho budeme znát?‘+
16 Ale já vím, že svůj blahobyt nemají ve své moci.+
Myšlení* takových ničemů je mi vzdálené.+
17 Jak často lampa špatných lidí zhasne?+
Jak často na ně přijde pohroma?
Jak často na ně Bůh ve svém hněvu přivede zničení?
18 Copak se jim stává, že jsou jako sláma unášená větrem,
jako plevy, které odnáší vichr?
19 Trest člověka Bůh uchovává pro jeho syny.
Kéž i jemu Bůh oplatí, aby to sám pocítil.+
20 Kéž na vlastní oči vidí svou zkázu
a napije se vzteku Všemohoucího.+
23 Jeden umírá v plné síle,+
bezstarostný a klidný,+
24 zatímco má stehna obrostlá tukem
a jeho kosti jsou silné.*
25 Ale druhý umírá ztrápený,
aniž okusil něco dobrého.
28 Říkáte totiž: ‚Kde je dům toho významného muže
a kde je stan, ve kterém ten ničema žil?‘+
29 To jste se nikdy neptali těch, kdo cestují?
31 Kdo mu bude vyčítat jeho skutky?
A kdo mu odplatí za to, co udělal?
32 Až ho odnesou na hřbitov,
budou nad jeho hrobkou bdít.
33 Země v údolí mu bude lehká*+
a celé lidstvo ho bude následovat,*+
stejně jako ho nespočetné zástupy předešly.
34 Proč se mě tedy snažíte utěšit nesmyslnými slovy?+
Vaše řeči jsou samá lež!“
22 Temanita Elifaz+ na to řekl:
2 „Může být člověk užitečný Bohu?
Může mu být někdo, kdo má pochopení, prospěšný?+
3 Záleží Všemohoucímu na tom,* že jednáš správně,
4 Je to snad za tvou zbožnost, že tě trestá
a soudí se s tebou?
5 Není to spíš za to, že jsi tak špatný
a že tvá provinění neberou konce?+
7 Unavenému nedáš napít vodu
a hladovému odpíráš chleba.+
8 Mocným lidem, jako jsi byl ty, patří země+
a takoví oblíbenci v ní bydlí.
a náhle tě zachvacuje hrůza,
11 proto je taková tma, že nic nevidíš,
a přikrývá tě záplava vod.
12 Není Bůh v nebeských výšinách?
Podívej, jak vysoko jsou všechny hvězdy.
13 Ale ty říkáš: ‚Co může Bůh vědět?
Co může posoudit skrz hustou temnotu?
14 Oblaka mu brání ve výhledu,
když se prochází po nebeské klenbě.‘*
15 Budeš se držet té dávné cesty,
po které kráčeli zlí lidé,
16 ti, které předčasně uchvátila smrt,
17 Říkali pravému Bohu: ‚Nech nás být!‘
A také: ‚Co nám může udělat Všemohoucí?‘
18 Přitom to byl on, kdo jejich domy naplnil dobrými věcmi.
(Takové zkažené myšlení je mi vzdálené.)
19 Ti, kdo jednají správně, uvidí jejich zkázu a budou se radovat,
nevinní se jim vysmějí a řeknou:
20 ‚Naši odpůrci byli zničeni
a to, co z nich zbylo, pohltí oheň.‘
21 Poznej Boha blíž a budeš žít v pokoji.
Potom zažiješ dobré věci.
22 Přijmi zákon z jeho úst
a jeho výroky si uchovej v srdci.+
23 Pokud se ke Všemohoucímu vrátíš, bude se ti zase dobře dařit.+
Pokud ze svého stanu odstraníš zkaženost
24 a své zlato* odhodíš do prachu
a zlato z Ofiru+ do skalní rokle,*
25 pak se tvým zlatem* stane Všemohoucí,
on bude tvým nejvybranějším stříbrem.
26 Ve Všemohoucím najdeš své potěšení
a k Bohu pozvedneš svou tvář.
27 Budeš ho prosit a on tě vyslyší.
A budeš plnit své sliby.
28 Všechno, pro co se rozhodneš, se ti podaří
a tvoje cesta bude ozářená světlem.
29 Když budeš mluvit povýšeně, budeš ponížen,
ale pokorného* Bůh zachrání.
30 Vysvobodí toho, kdo je bez viny.
Pokud máš tedy čisté ruce, určitě tě vysvobodí.“
23 Job na to řekl:
2 „I dnes si budu stěžovat a trvat na svém.*+
Jsem ze svého vzdychání úplně vyčerpaný.
3 Kdybych jen věděl, kde Boha najít!+
Vydal bych se k místu, kde bydlí,+
4 předložil bych mu svůj případ
a uvedl všechny důkazy na svou obhajobu.
5 Dozvěděl bych se jeho odpověď
a poslouchal, co mi řekne.
6 Použil by svou velkou moc a přel se se mnou?
Ne! Určitě by si mě vyslechl.+
7 Čestný člověk by tam s ním mohl věci urovnat,
můj soudce by mě jednou provždy zprostil viny.
8 Ale když jdu na východ, on tam není,
když se vracím, nemůžu ho najít,
9 když pracuje nalevo, nezahlédnu ho,
když se vydá doprava, ani tam ho nevidím.
10 Ale on zná cestu, po které kráčím.+
Až mě vyzkouší, vyjdu jako ryzí zlato.+
11 Mé nohy jdou v jeho stopách,
držím se jeho cesty a neodbočuji z ní.+
13 Když se k něčemu rozhodne, kdo mu v tom zabrání?+
Když chce něco udělat, udělá to.+
14 Vykoná všechno, co mi určil,*
a takových věcí má v úmyslu mnoho.
15 Proto se ho děsím,
čím víc o něm přemýšlím, tím větší mám strach.
16 Bůh mě zbavil odvahy,
Všemohoucí mě vyděsil.
17 Ale tma mě ještě neumlčela,
ani temnota, která mi zakrývá tvář.
24 Proč Všemohoucí nestanoví čas zúčtování?+
Proč ti, kdo ho znají, nevidí jeho den?*
2 Lidé posouvají mezníky+
a cizí stáda zahánějí na své pastviny.
4 Chudé odstrkují z cesty
a bezmocní se před nimi musí skrývat.+
5 Chudí shánějí jídlo jako divocí osli+ v pustině,
v poušti hledají jídlo pro své děti.
6 Musí žnout na cizím poli*
a paběrkovat na vinici zlých lidí.
7 Tráví noc nazí, bez oděvu,+
v chladu se nemají čím přikrýt.
8 Jsou promočení lijáky, které se ženou z hor,
tisknou se ke skalám, protože nemají přístřeší.
9 Dítě bez otce odtrhují od prsu+
a chudým berou oděv jako zástavu,+
10 takže musí chodit nazí, bez oděvu,
a o hladu nosit snopy.
11 V poledním žáru dřou mezi zdmi teras.*
Šlapou v lisech víno, ale sami trpí žízní.+
16 Zloději se za tmy vloupávají* do domů,
ale ve dne se zamykají.
Vyhýbají se světlu.+
17 Děsí se rána stejně jako jiní hluboké tmy,
ale na hrůzy tmy jsou zvyklí.
18 Rychle je však odnese voda.*
Jejich díl země bude prokletý.+
Na svoje vinice se už nevrátí.
20 Vlastní matka* na něj zapomene, budou na něm hodovat larvy.
Už se na něj nebude vzpomínat,+
zkaženost bude zlomena jako strom.
21 Vykořisťuje neplodnou ženu
a ubližuje vdově.
22 Bůh* svou silou odstraní mocné.
I kdyby získali vysoké postavení, nemůžou si být jistí životem.
24 Na chviličku se dostali vysoko, a pak už nejsou.+
Jsou sníženi+ a sesbíráni jako kdokoli jiný,
jsou skoseni jako klas.
25 Není to tak? Kdo mě usvědčí ze lži?
Kdo vyvrátí moje slova?“
25 Šuchovec Bildad+ na to řekl:
2 „Jemu patří vláda a má děsivou sílu,
on nastoluje pokoj v nebi.*
3 Dají se spočítat jeho vojska?
Existuje někdo, nad kým nevychází jeho světlo?
4 Může tedy být smrtelný člověk v Božích očích bezúhonný?*+
Může být někdo narozený z ženy nevinný?*+
5 V jeho očích ani měsíc není jasný
a hvězdy nejsou čisté,
6 tím méně smrtelný člověk, který je larva,
syn člověka, ten červ!“
26 Job na to řekl:
2 „Jak jsi jen pomohl bezmocnému!
Jak jsi podepřel zesláblé ruce!+
4 Komu se to snažíš říkat?
Kdo tě podnítil, abys mluvil takové věci?*
5 Mrtví se třesou,
jsou hlouběji než vody a jejich obyvatelé.
8 Balí vody do oblaků,+
a přece se pod jejich vahou netrhají.
9 Zakrývá výhled na svůj trůn,
rozprostírá přes něj oblak.+
11 Nebeské sloupy se třesou,
při jeho kárání trnou strachem.
14 A to jsou jen okraje jeho cest,+
slyšíme o něm jen tichý šepot!
Kdo tedy může rozumět jeho mocnému hromu?“+
27 A Job pokračoval ve své řeči:
2 „Jakože žije Bůh, který mi odepřel spravedlnost,+
jakože žije Všemohoucí, který mě naplnil hořkostí,+
3 dokud ještě dýchám
a je ve mně duch od Boha,+
4 z mých rtů nevyjde nic špatného
a můj jazyk nevysloví lež!
5 Nikdy vám nedám za pravdu!
Dokud nezemřu, nepřestanu být oddaný Bohu!*+
6 Trvám na tom, že jsem bezúhonný,* a bude to tak i dál.+
Dokud budu žít,* moje svědomí* mě nebude odsuzovat.*
7 Ať můj nepřítel dopadne jako ničema
a ti, kdo mě uráží, jako hříšníci.
9 Uslyší Bůh jeho křik,
až na něj přijde tíseň?+
10 Bude mít potěšení ve Všemohoucím?
Bude neustále volat k Bohu?
11 Poučím vás o Boží moci,*
nic o Všemohoucím nebudu tajit.
12 Pokud jste všichni měli vidění,
proč říkáte takové hlouposti?
13 Takto Bůh odplatí zlému člověku,+
takové dědictví od Všemohoucího obdrží tyrani:
14 I kdyby měl mnoho synů, padnou mečem+
a jeho potomci nebudou mít dost jídla.
15 Ti, kdo ho přežijí, budou pohřbeni morem
a jejich vdovy pro ně nebudou plakat.
16 I kdyby nahromadil tolik stříbra jako prachu
a dobrého oblečení jako hlíny,
17 to, co shromáždí,
a jeho stříbro si rozdělí nevinní.
18 Jeho dům je chatrný jako dům, který si staví mol,
jako přístřešek,+ který si udělal strážný.
19 Do postele půjde bohatý, ale nic mu nezůstane.*
Když otevře oči, nebude mít nic.
20 Hrůza ho přepadne jako povodeň,
v noci se ho chopí vichřice.+
21 Odnese ho východní vítr a bude pryč,
smete ho z místa, kde žil.+
4 Hloubí šachtu daleko od lidských obydlí,
na zapomenutých místech, kam ani noha nevkročí.
Někteří se spouští dolů a visí na provazech.
5 Země na povrchu vydává potravu,
ale dole je spoušť jako po ohni.*
6 V kamenech jsou tam safíry
a v prachu zrnka zlata.
7 Žádný dravý pták nezná cestu, která tam vede,
ani oko luňáka* ji nevidělo.
8 Majestátní šelmy po ní nešlapaly,
mladý lev se tam nepotuloval.
9 Člověk svou rukou rozbíjí skálu z křemene,
převrací hory od základů.
10 Do skal vytesává vodní kanály,+
jeho oko zahlédne všechno, co je drahocenné.
11 Přehrazuje prameny řek
a to, co je skryté, vynáší na světlo.
12 Ale kde se dá najít moudrost?+
Kde je zdroj porozumění?+
13 Člověk nezná její hodnotu+
a v zemi živých se nedá najít.
14 Hluboké vody říkají:
‚V nás není!‘
A moře říká: ‚Ani u mě není!‘+
15 Nedá se koupit za ryzí zlato
ani se nedá vyvážit stříbrem.+
16 Nedá se koupit za zlato z Ofiru,+
za vzácný onyx nebo safír.
17 Nevyrovná se jí zlato ani sklo,
nedá se vyměnit za nádobu z ryzího* zlata,+
18 korál a křišťál ani nestojí za zmínku.+
Moudrost je totiž cennější než vak plný perel.
19 Nevyrovná se jí topas+ z Kuše,
nedá se zaplatit ani ryzím zlatem.
20 Odkud ale moudrost pochází?
Kde je zdroj porozumění?+
21 Je skrytá očím všeho živého,+
je utajená i před nebeskými ptáky.
22 Zkáza i smrt říkají:
‚My jsme o ní slyšely jen zprávu.‘
23 Bůh k ní zná cestu,
jen on ví, kde přebývá,+
24 vždyť on dohlédne do všech končin země,
vidí všechno pod nebesy.+
a odměřil vody,+
26 když stanovil zákon dešti+
a cestu hromům a bouřkovým mrakům,+
27 tehdy viděl moudrost a vyprávěl o ní,
pevně ji založil a vyzkoušel.
28 A řekl člověku:
29 A Job pokračoval ve své řeči:
2 „Kéž bych se měl jako kdysi,
jako ve dnech, kdy mě Bůh chránil,
3 když mi nad hlavou nechával zářit svou lampu
a v jeho světle jsem kráčel tmou,+
4 když jsem byl na vrcholu sil
a ve svém stanu jsem se těšil z Božího přátelství,+
5 když byl ještě Všemohoucí se mnou
a kolem mě byly moje děti,*
6 když jsem si nohy koupal v másle
a ze skal mi tekly proudy oleje.+
7 Když jsem vycházel k městské bráně+
a na náměstí si sedával na své místo,+
8 mladí muži ustupovali,* hned jak mě viděli,
a dokonce i starci se zvedali a zůstávali stát.+
9 Knížata přestávala mluvit,
rukou si zakrývala ústa.
10 Hlas významných mužů utichl
a jazyk jim přilnul k patru.
11 Kdo mě slyšel, dobře o mně mluvil,
a kdo mě viděl, mluvil o mně s uznáním.
12 Zachraňoval jsem totiž chudého, který volal o pomoc,+
14 Spravedlnost jsem si oblékal jako oděv.
Právo mi bylo rouchem* a turbanem.
15 Slepému jsem se stal očima
a chromému nohama.
17 Zločincům jsem lámal čelisti+
a ze zubů jsem jim vytrhával kořist.
19 Moje kořeny dosáhnou až k vodám
a na mých větvích celou noc zůstane rosa.
20 Moje sláva nezvadne
a luk v mé ruce nepřestane střílet.‘
21 Lidé mi dychtivě naslouchali
a mlčky čekali na moje rady.+
22 Když jsem domluvil, neměli co dodat,
moje slova lahodila jejich uším.*
23 Čekali na mě jako na déšť,
otevírali ústa, jako když touží po jarním dešti.+
24 Když jsem se na ně usmál, nemohli tomu uvěřit,
světlo mého obličeje jim dodávalo jistotu.*
25 Usedal jsem v jejich čele a určoval jim cestu,
žil jsem jako král mezi svými vojsky,+
jako ten, kdo utěšuje truchlící.+
30 A teď se mi vysmívají+ –
muži mladší než já,
jejichž otcové nebyli dobří ani k tomu,
aby se psy hlídali moje stáda.
2 K čemu mi byla síla jejich rukou?
Jejich energie vyhasla.
3 Jsou vyčerpaní nouzí a hladem,
ohryzávají vyprahlou zem,
dávno zničenou a zpustošenou.
4 Trhají z keřů slané listy,
živí se kořenem janovců.
5 Lidé je od sebe odhánějí+
a řvou na ně jako na zloděje.
6 Žijí na svazích roklí,*
v dírách v zemi a ve skalách.
7 Křičí mezi keři
a choulí se k sobě v kopřivách.
8 Ti synové hlupáků a bezejmenných
byli bičem vyhnáni ze země.
12 Povstávají po mé pravici a útočí na mě jako dav,
zahání mě na útěk
a staví mi do cesty překážky, aby mě zničili.
13 Rozrývají mé cesty
a zvětšují mé těžkosti.+
Nikdo jim nebrání.*
14 Přichází jakoby širokým průlomem v hradbách,
valí se na mě uprostřed zkázy.
15 Zachvátila mě hrůza,
moje důstojnost se ztrácí jako vítr
a má záchrana mizí jako oblak.
18 Velká síla znetvořuje můj oděv*
a ten mě škrtí jako těsný límec.
19 Bůh mě srazil do bláta,
zůstal ze mě jen prach a popel.
20 Volám k tobě o pomoc, ale neodpovídáš mi,+
stojím před tebou, ale ty se na mě jen díváš.
21 Obrátil ses proti mně a jsi krutý,+
tvá ruka na mě útočí plnou silou.
22 Zvedáš mě a odnášíš ve větru,
zmítáš mnou v bouři.*
23 Vím, že mě vydáš smrti,
odvedeš mě do domu, kde se sejdou všichni živí.
25 Copak jsem neplakal kvůli těm, koho postihly těžké časy?*
Copak jsem se netrápil kvůli chudým?+
26 Doufal jsem v dobré, ale přišlo špatné,
čekal jsem světlo, ale přišla tma.
27 Moje nitro se stále bouří,
dolehly na mě dny trápení.
28 Chodím zamračený,+ není žádné sluneční světlo,
před shromážděnými lidmi vstávám a volám o pomoc.
29 Stal jsem se bratrem šakalů
a společníkem pštrosů.+
31 Moje harfa zní už jen při truchlení
a moje flétna* doprovází hlas těch, kdo pláčou.
31 Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima.+
Jak bych se tedy mohl ohlížet za pannou?*+
2 Jak by mi pak Bůh, který je nahoře, oplatil,
jaké dědictví bych získal od Všemohoucího z výšin?
3 Nečeká zločince pohroma
a ty, kdo páchají zlo, neštěstí?+
4 Nevidí snad mé cesty+
a nepočítá všechny mé kroky?
5 Jednal jsem někdy nečestně?*
Spěchaly mé nohy k podvodu?+
6 Ať mě Bůh zváží na přesných vahách.+
7 Pokud mé kroky odbočují z cesty+
nebo mé srdce jde za očima+
nebo jsem si poskvrnil ruce,
8 ať někdo jiný jí, co jsem zasel,+
a ať je vykořeněno, co jsem zasadil.*
9 Pokud se mé srdce dalo svést cizí ženou+
a tajně jsem čekal+ u dveří svého bližního,
10 ať moje manželka mele obilí pro jiného
13 Pokud jsem svému otroku nebo otrokyni odepřel spravedlnost,
když se mnou měli spor,*
14 co udělám, až mě Bůh bude soudit?*
Co mu řeknu, až se mnou bude účtovat?+
15 Copak ten, kdo mě utvořil v lůně, neutvořil i je?+
Nevytvaroval nás před narozením* ten samý?+
16 Pokud jsem chudým odmítl dát, o co prosili,+
17 pokud jsem jedl své jídlo sám
a nepodělil se se sirotky+
18 (vždyť sirotek* u mě vyrůstal od mého mládí a byl jsem pro něj jako otec
a vdově* jsem pomáhal odmalička*),
19 pokud jsem viděl někoho umírat, protože neměl co na sebe,
nebo chudého, který se neměl čím přikrýt,+
20 pokud mi neděkoval*+ za to,
že ho hřeje vlna z mých ovcí,
21 pokud jsem sirotkovi hrozil pěstí,+
když potřeboval moji pomoc v městské bráně,*+
22 ať mi ruka* odpadne od ramene
a ať se mi paže zlomí v lokti.*
23 Děsil jsem se totiž pohromy od Boha,
neobstál bych před jeho vznešeností.
24 Pokud jsem se spoléhal na zlato
a řekl ryzímu zlatu: ‚Ty jsi má jistota!‘,+
25 pokud jsem se radoval ze svého velkého bohatství,+
z toho, že jsem získal velký majetek,+
26 pokud jsem se díval na zářící slunce*
nebo nádherný měsíc, jak putuje po obloze,+
27 a mé srdce se dalo tajně svést,
abych jim rukou poslal polibek* a tak je uctíval,+
28 byl by to trestuhodný zločin,*
protože bych tím zapřel pravého Boha nahoře.
29 Radoval jsem se někdy z neštěstí svého nepřítele?+
Měl jsem radost, když ho postihlo něco zlého?
30 Nedovolil jsem, aby moje ústa zhřešila tím,
že bych ho proklínal a přál si jeho smrt.+
31 Neříkali snad lidé z mého stanu
‚Najde se někdo, kdo se nenasytil jeho jídlem‘?*+
32 Žádný cizinec nemusel nocovat venku,+
pocestný měl u mě otevřené dveře.
33 Skrýval jsem někdy svá provinění, jako to dělají jiní,+
a schovával svou vinu v kapse svého oděvu?
34 Bál jsem se reakce davu
nebo se děsil toho, že mnou budou ostatní rodiny pohrdat,
takže jsem mlčel a bál se vyjít ven?
35 Kéž by si mě někdo vyslechl!+
Pod to, co jsem řekl, bych se podepsal.*
Ať mi odpoví Všemohoucí!+
Kéž by můj žalobce napsal svá obvinění do spisu!
36 Nosil bych ho na rameni
a uvázal si ho kolem hlavy jako korunu.
37 Řekl bych Bohu o každém svém kroku,
přistoupil bych k němu bez zábran, jako kníže.
38 Pokud proti mně křičela má vlastní půda
a její brázdy spolu plakaly,
39 pokud jsem zadarmo jedl její úrodu+
nebo přivedl k zoufalství její majitele,+
40 ať mi místo pšenice vyroste trní
a místo ječmene páchnoucí plevel.“
Zde Jobova slova končí.
32 Ti tři muži tedy přestali Jobovi odpovídat, protože byl přesvědčený, že je bezúhonný.*+ 2 Ale Elihu, syn Buziovce+ Barakela z Ramovy rodiny, se rozhněval. Velmi se zlobil na Joba, protože se snažil dokázat, že v právu je on, a ne Bůh.+ 3 Velmi se zlobil také na jeho tři přátele, protože Jobovi nedokázali odpovědět a prohlásili, že Bůh je zlý.+ 4 Elihu čekal, až s Jobem domluví, protože byli starší než on.+ 5 Když viděl, že ti tři muži nemají co odpovědět, jeho hněv vzplanul. 6 Elihu, syn Buziovce Barakela, tedy promluvil:
Proto jsem se uctivě držel zpátky+
a neodvážil se říct, co vím.
7 Řekl jsem si: ‚Ať promluví věk,*
ať množství let oznámí moudrost.‘
8 Ale je to duch v lidech,
dech Všemohoucího, co jim dává porozumění.+
10 Proto říkám: ‚Vyslechni mě,
i já ti řeknu, co vím.‘
12 Pozorně jsem vás poslouchal,
ale nikdo Jobovi nedokázal, že se mýlí,*
ani mu neodpověděl na jeho argumenty.
13 Tak neříkejte: ‚Našli jsme moudrost.
To Bůh ho kárá, ne člověk.‘
14 Svá slova nenamířil proti mně,
takže nebudu argumentovat jako vy.
15 Jsou zaražení, neodpovídají,
už nemají co říct.
16 Čekal jsem, ale oni už nic dalšího neříkají,
jenom tam stojí a nemají co odpovědět.
17 Proto se teď vyjádřím já,
i já řeknu, co vím,
18 jsem totiž plný slov.
Duch v mém nitru mě nutí mluvit.
19 Moje nitro je jako víno, které nemá průduch,
jako nové kožené měchy, které brzy prasknou.+
20 Nechte mě mluvit, ať se mi uleví!
Otevřu rty a budu odpovídat.
Jinak by se mnou můj Tvůrce rychle skoncoval.
33 Teď si prosím, Jobe, vyslechni má slova,
naslouchej všemu, co ti řeknu.
2 Už musím otevřít ústa,
můj jazyk* musí promluvit.
3 Má slova vychází z upřímnosti mého srdce+
a mé rty otevřeně říkají, co vím.
5 Pokud můžeš, odpověz mi,
připrav se a předlož mi své argumenty.
6 Před pravým Bohem jsem stejný jako ty,
i já jsem byl vytvarován z hlíny.+
7 Nemusíš mít ze mě hrůzu,
nebudu tě svými slovy drtit.
8 Slyšel jsem, jak říkáš,
stále slyším ta slova:
10 Ale Bůh si na mně vždycky něco najde,
považuje mě za nepřítele.+
11 Nohy mi dává do klády,
zkoumá všechny moje cesty.‘+
12 V tomhle nemáš pravdu, a proto ti říkám:
Bůh je mnohem větší než smrtelný člověk.+
13 Proč si na něj stěžuješ?+
Protože neodpověděl na všechna tvá slova?+
14 Vždyť Bůh promluví jednou i podruhé,
ale člověk si toho nevšímá.
16 V tu chvíli lidem odkrývá uši+
a vštěpuje jim své poučení,*
17 aby člověka odvrátil od špatného jednání+
a ochránil ho před pýchou.+
19 Člověk je kárán i bolestí na svém lůžku
a neustálým utrpením v kostech,
20 takže se mu* hnusí chléb
a odmítá i dobré jídlo.+
21 Jeho tělo se ztrácí před očima
a jeho kdysi skryté kosti teď vystupují.*
23 Pokud k němu přijde posel,*
zastánce, jeden z tisíce,
a řekne mu, co je správné,
24 pak mu Bůh projeví přízeň a řekne:
‚Ušetři ho, ať nesestoupí do jámy!*+
Našel jsem výkupné!+
26 Bude se modlit k Bohu+ a on ho přijme,
uvidí Boží tvář a bude křičet radostí
a Bůh ho znovu bude považovat za bezúhonného.*
27 Ten člověk pak bude druhým říkat:*
29 To všechno Bůh dělá pro člověka
dvakrát i třikrát,
30 aby ho zachránil před jámou*
a on se mohl těšit ze světla života.+
31 Věnuj mi pozornost, Jobe! Poslouchej mě.
Mlč a já budu mluvit.
32 Pokud máš co říct, řekni to.
Mluv, vždyť já bych rád dokázal, že jsi v právu.
33 Pokud nemáš co říct, poslouchej mě,
mlč a já tě budu vyučovat moudrosti.“
34 A Elihu pokračoval:
2 „Naslouchejte mým slovům, vy moudří,
poslouchejte mě, vy učení.
3 Vždyť ucho prověřuje slova,
tak jako jazyk* ochutnává jídlo.
4 Prozkoumejme spolu, co je správné,
rozhodněme společně, co je dobré.
6 Mám lhát a tvrdit, že si nezasloužím příznivý rozsudek?
Moje rána se nehojí, i když jsem neudělal nic špatného.‘+
7 Najde se ještě někdo jako Job,
který pije posměch jako vodu?
8 Připojuje se k těm, kdo páchají zlo,
je ve společnosti zlých lidí.+
9 Řekl totiž: ‚Člověk nemá nic z toho,
že se snaží líbit Bohu.‘+
10 Proto mě poslouchejte, moudří muži:*
11 Odmění člověka podle jeho skutků+
a dá mu, co si zaslouží.
13 Kdo ho pověřil vládou nad zemí
a kdo ho ustanovil nad celým světem?*
14 Kdyby se* na lidi zaměřil
a vzal by k sobě jejich ducha a dech,+
15 všichni* by společně zahynuli
a lidstvo by se vrátilo do prachu.+
16 Pokud máš tedy porozumění, dobře poslouchej,
věnuj pozornost tomu, co říkám.
17 Měl by vládnout někdo, kdo nenávidí spravedlnost?
Nebo bys odsoudil mocného, který jedná správně?
18 Řekl bys králi ‚Jsi ničema‘?
Nebo urozeným ‚Jste zločinci‘?+
19 Bůh nenadržuje knížatům
a neupřednostňuje bohaté před chudými,*+
protože jsou všichni dílem jeho rukou.+
20 Můžou umřít náhle,+ uprostřed noci,+
třesou se a hynou,
dokonce i mocní jsou odstraněni bez zásahu lidské ruky.+
21 Boží oči totiž pozorují cesty člověka+
a vidí všechny jeho kroky.
22 Neexistuje taková tma ani tak hluboký stín,
aby se tam zločinci mohli schovat.+
23 Bůh nikomu neurčil čas,
kdy má před něj předstoupit, aby byl souzen.
24 Nemusí vyšetřovat – mocné drtí
a na jejich místo dosazuje jiné.+
26 Sráží je za jejich špatnost,
tam, kde to všichni vidí,+
27 protože ho přestali následovat+
a nedbali na jeho cesty.+
28 Kvůli nim k němu volají chudí,
takže slyší křik bezmocných.+
29 Když Bůh zůstane zticha, kdo ho může odsoudit?
Když skryje svou tvář, kdo ho může spatřit?
Ať už ji skryje před národem, nebo před člověkem, výsledek je stejný:
31 Říkáš Bohu:
‚Byl jsem potrestán, i když jsem se nedopustil ničeho špatného.+
32 Ukaž mi, co jsem přehlédl.
Pokud jsem udělal něco špatně, už to nikdy neudělám.‘
33 Má ti to Bůh vynahradit podle tvých představ, když odmítáš jeho rozsudek?
To musíš posoudit ty, ne já.
Tak mi řekni, co víš.
34 Moudří lidé* mi řeknou,
každý moudrý člověk, který mě slyší, mi řekne:
35 ‚Job mluví bez poznání+
a jeho slovům chybí pochopení.‘
36 Ať je Job vyzkoušen* až do krajnosti,
protože mluví jako zkažení lidé.
37 Nejenže hřeší, ale ještě se bouří,+
pohrdavě před námi tleská rukama
a mnoha slovy obviňuje pravého Boha!“+
35 Elihu pokračoval:
2 „To jsi si tak jistý svou pravdou, že bys řekl
‚Jsem bezúhonnější* než Bůh‘?+
3 Ptáš se totiž: ‚Záleží ti* vůbec na tom, jestli dělám to, co je správné?
Mám se lépe, než kdybych hřešil?‘+
4 Já ti tedy odpovím
a také tvým přátelům.+
5 Vzhlédni k nebi a dívej se,
pozoruj mraky+ vysoko nad sebou.
6 Když hřešíš, jak tím ublížíš Bohu?+
Když tvých provinění přibude, co mu tím způsobíš?+
7 Když jednáš správně, co mu tím dáváš?
Co od tebe dostává?+
8 Svou špatností škodíš jen člověku, jako jsi ty,
a to, že jednáš správně, prospívá jen lidským synům.
10 Ale nikdo neříká: ‚Kde je Bůh, můj Vznešený tvůrce,+
který lidi podněcuje zpívat v noci písně chvály?‘+
14 Tím spíš, když si stěžuješ, že ho nevidíš!+
Tvůj právní spor je před ním, tak bys na něj měl čekat.+
15 Vždyť tě nechtěl v hněvu potrestat
a přehlédl tvé bezmyšlenkovité řeči.+
16 Job otevírá ústa naprázdno,
bez poznání hodně mluví.“+
36 Elihu pokračoval:
2 „Měj se mnou ještě chvíli trpělivost, když budu mluvit,
protože ještě mám co říct ve prospěch Boha.
4 Moje slova nejsou žádná lež.
Před tebou je ten,* kdo má dokonalé poznání.+
8 Ale pokud jsou spoutaní okovy
a svázaní provazy trápení,
9 odhalí jim, čeho se dopustili,
k jakým hříchům je přivedla pýcha.
10 Odkrývá jim uši, aby je napravil,
a říká jim, aby se odvrátili od špatného jednání.+
13 Lidé s bezbožným* srdcem budou v sobě chovat zášť.
Nevolají o pomoc, ani když je Bůh* spoutává.
15 Ale ty, kdo trpí, Bůh* zachraňuje v čase trápení,
když jsou utlačovaní, odkrývá jim uši.
16 Vyvede tě ze svíravé úzkosti+
na prostorné místo, kde není tíseň+
a kde tě utěší stůl plný dobrého jídla.+
17 Uspokojí tě rozsudek nad zlými lidmi,+
až bude vykonán soud a prosazeno právo.
19 Zachránil by ses potom před tísní, kdybys volal o pomoc
nebo napnul všechny své síly?+
20 Neprahni po noci,
kdy lidé mizí ze svého místa.
21 Dej si pozor, abys nezačal páchat zlo
a nevyvolil si ho spíš než trápení.+
22 Bůh je vyvýšený svou mocí,
kdo je takový učitel jako on?
23 Kdo mu určuje, co má dělat?*+
Kdo mu říká ‚Jednal jsi špatně‘?+
25 Celé lidstvo se na ně dívá,
smrtelný člověk je vidí jen zdálky.
27 Kapky vody táhne vzhůru+
a ty se z mlhy mění na déšť,
28 voda se pak lije z oblaků+
a hojně svlažuje lidstvo.
32 V rukou drží blesk
a vrhá ho na cíl.+
33 Hrom o něm vypráví,
i dobytek ohlašuje, kdo* přichází.
37 Srdce mi z toho buší,
jako by chtělo vyskočit ze svého místa.
2 Pozorně naslouchejte burácení jeho hlasu,
hřmění, které vychází z jeho úst.
3 Nechává ho dunět pod celými nebesy
a vysílá blesky+ do konců země.
4 Potom je slyšet rachot.
Hřmí majestátním hlasem,+
a dokud jeho hlas zní, své blesky nezadržuje.
7 Přerušuje všechnu lidskou činnost,*
aby každý smrtelný člověk poznal jeho dílo.
8 Divoká zvířata zalézají do svých skrýší
a zůstávají ve svých doupatech.
14 Naslouchej, Jobe,
zastav se a přemýšlej o úžasných Božích dílech.+
15 Víš, jak Bůh řídí* oblaka
a jak z nich nechává šlehat blesky?
16 Víš, díky čemu se oblaka vznáší?+
Jsou to úžasná díla toho, kdo má dokonalé poznání.+
17 Proč je tvůj oděv horký,
když se země ztiší kvůli jižnímu větru?+
19 Pověz nám, co mu máme říct.
Nedokážeme odpovědět, protože jsme ve tmě.
20 Má se mu oznámit, že s ním chci mluvit?
Řekl snad někdo něco, co by se měl dozvědět?+
21 Vždyť lidé ani nevidí světlo,*
i když jasně svítí na obloze,
dokud nezafouká vítr a nerozežene mraky.
22 Ze severu přichází zlatá záře,
Boží majestát+ vzbuzuje bázeň.
23 Porozumět Všemohoucímu je nad naše síly.+
24 Proto se ho lidé mají bát.+
Nikdo, kdo si o sobě myslí, že je moudrý,* nezíská jeho přízeň.“+
38 Potom Jehova odpověděl Jobovi z větrné bouře:+
2 „Kdo to zpochybňuje má rozhodnutí
tím, že mluví bez poznání?+
3 Přepásej se prosím a jednej jako muž,
budu se tě ptát a ty mě pouč.
4 Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi?+
Pověz mi, pokud víš, jak jsem to udělal.
5 Víš, kdo určil její rozměry
nebo kdo přes ni roztáhl měřicí šňůru?
6 Do čeho byly zapuštěny její základy
a kdo položil její úhelný kámen,+
7 když společně jásaly jitřní hvězdy+
8 A kdo zahradil dveřmi moře,+
když vyrazilo z lůna,
9 když jsem ho oblékl do mraků
a zavinul do husté temnoty,
10 když jsem mu stanovil hranice
a zasadil jeho závory a dveře+
11 a řekl jsem ‚Smíš přijít až sem, a dál ne,
tady se zastaví tvé pyšné vlny‘?+
12 Dával jsi někdy* příkazy ránu?
14 Země se mění jako hlína pod pečetidlem
a její rysy vystupují jako vzor na šatech.
15 Tehdy ničemové přichází o své světlo
a jejich napřažená paže je zlomena.
16 Sestoupil jsi až k pramenům moře,
prozkoumal jsi vodní hlubinu?+
18 Pochopil jsi, jak je země obrovská?+
Řekni mi to, pokud to všechno víš.
19 Kudy vede cesta k příbytku světla?+
A kde sídlí tma?
20 Můžeš je dovést na jejich místo
a porozumět cestám k jejich domovu?
21 Byl jsi už tehdy na světě a je ti tolik let,*
abys na to uměl odpovědět?
22 Vstoupil jsi do zásobáren sněhu+
a viděl jsi sklady krup,+
23 které uchovávám pro čas tísně,
pro den boje a války?+
25 Kdo vyryl koryto, kterým se z nebe valí déšť,
a připravil cestu hromům a bouřkovým mrakům,+
26 aby z nich pršelo na neobydlenou zemi,
na pustinu, kde nikdo nežije,+
27 aby napojil nehostinnou poušť
a nechal vyrašit trávu?+
28 Má déšť otce?+
Kdo zplodil kapky rosy?+
29 Z čího lůna vyšel led
a kdo porodil nebeskou jinovatku?+
30 Kdo přikrývá vodní hladinu jakoby kamenem,
kdo nechává povrch vodní hlubiny zmrznout?+
34 Můžeš zakřičet na mraky,
aby tě zaplavily přívalem vod?+
35 Dokážeš vyslat blesky?
Přijdou a řeknou ti ‚Tady jsme‘?
37 Kdo je tak moudrý, aby spočítal oblaka,
a kdo může převrhnout nebeské džbány s vodou,+
38 aby se prach změnil v bláto
a hroudy země se slepily k sobě?
39 Dokážeš nalovit kořist pro lva
nebo utišit hlad mladých lvů,+
40 když se krčí v doupatech
a číhají ve svých skrýších?
41 Kdo připravuje potravu krkavci,+
když jeho mláďata volají k Bohu o pomoc
a bloudí, protože nemají co žrát?
39 Víš, kdy rodí kozorožci?+
Pozoroval jsi, jak laně přivádí na svět mladé?+
2 Spočítal jsi, kolik měsíců bývají březí?
Znáš čas, kdy mají porodit?
3 Schoulí se, vrhnou mladé
a jejich porodní bolesti končí.
4 Jejich mláďata sílí a rostou ve volné přírodě,
pak odejdou a už se k nim nevrátí.
6 Jako domov jsem mu určil pustinu,
jako obydlí solnou pláň.
7 Vysmívá se ruchu města,
neslyší křik poháněče.
8 Toulá se po kopcích a hledá pastvu,
pátrá po každém stéble trávy.
9 Bude ti poslušně sloužit divoký býk?+
Přenocuje ve tvé stáji?*
10 Udržíš ho zapřáhnutého v brázdě?
Půjde za tebou, aby oral* v údolí?
11 Spolehneš se na jeho obrovskou sílu
a svěříš mu svou těžkou práci?
12 Můžeš mu věřit, že ti sveze úrodu*
a že ji shromáždí na mlat?
13 Pštrosice radostně třepetá křídly,
ale dají se její perutě a peří srovnat s čapími?+
14 Ponechává svá vejce na zemi
a zahřívá je v prachu.
15 Zapomíná, že je může něčí noha rozdrtit
nebo že je může rozšlápnout divoké zvíře.
16 Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její,+
vůbec se nebojí, že její námaha vyjde naprázdno.
17 Bůh jí totiž odepřel* moudrost,
nedal jí porozumění.
18 Ale když zatřepe křídly a dá se do běhu,
směje se koni i jeho jezdci.
19 Jsi to ty, kdo dává sílu koni?+
Oblékáš jeho šíji vlnící se hřívou?
20 Přiměješ ho, aby skákal jako saranče?
Z jeho hrdého frkání jde strach.+
22 Vysmívá se strachu, ničeho se nebojí,+
neustoupí před mečem.
23 Po boku mu chřestí toulec,
blýská se kopí a oštěp.
26 Vznáší se sokol díky tvému porozumění,
to díky němu roztahuje křídla k jihu?
27 Jsi to ty, kdo přikazuje orlovi, aby se vznesl+
a postavil si hnízdo ve výšce,+
28 aby nocoval na útesu
a přebýval ve své pevnosti na skalním útesu?*
29 Odtamtud pátrá po potravě,+
jeho oči hledí do dálky.
30 Jeho mláďata srkají krev,
a kde jsou zabití, tam je i on.“+
40 Jehova pokračoval a řekl Jobovi:
2 „Měl by se nějaký rýpal přít se Všemohoucím?+
Ať ten, kdo kárá Boha, odpoví.“+
3 Job Jehovovi řekl:
4 „Jsem bezvýznamný.+
Co ti mám odpovědět?
Dávám si ruku na ústa.+
5 Jednou jsem promluvil, ale už neodpovím,
i podruhé, ale už nic neřeknu.“
6 Jehova potom z větrné bouře Jobovi řekl:+
7 „Přepásej se prosím a jednej jako muž,
budu se tě ptát a ty mě pouč.+
8 Chceš zpochybňovat* mou spravedlnost?
Odsoudíš mě, abys měl pravdu ty?+
10 Ozdob se prosím slávou a vznešeností,
obleč se důstojností a nádherou.
11 Vylij svůj prudký hněv,
podívej se na všechny pyšné a poniž je.
12 Podívej se na všechny pyšné a pokoř je,
na místě zašlápni ničemné.
13 Schovej je všechny do prachu,
svaž je* na utajeném místě
14 a pak i já uznám,*
že se dokážeš zachránit svou pravicí.
15 Podívej se na behemota,* kterého jsem udělal stejně jako tebe.
Žere trávu jako býk.
16 Jen se podívej, jakou sílu má v bocích
a jak silné jsou jeho břišní svaly.
17 Vztyčuje ocas jako cedr,
šlachy na stehnech má pevně propletené.
18 Jeho kosti jsou měděné trubky,
jeho nohy jsou jako tyče ze železa.
19 Je první* z Božích děl,
jenom jeho Tvůrce se k němu může přiblížit s mečem.
20 Hory, kde si hrají všechna divoká zvířata,
mu poskytují potravu.
21 Uléhá pod trnitými cicimky,
skrývá se v mokřině v rákosí.
22 Cicimky na něj vrhají svůj stín,
obklopují ho topoly říčního údolí.*
23 I když je řeka rozbouřená, nepropadá panice.
Věří si, i když se mu do tlamy valí Jordán.+
24 Může ho někdo chytit, když se dívá,
nebo mu probodnout nos hákem?*
3 Bude se tě snažit uprosit
nebo s tebou mluvit vlídně?
4 Uzavře s tebou smlouvu,
že bude do konce života tvým otrokem?
5 Budeš si s ním hrát jako s ptáčkem
nebo ho uvážeš na vodítko pro svá děvčátka?
6 Budou o něj smlouvat obchodníci?
Rozdělí ho mezi kupce?
7 Propícháš mu kůži harpunami+
nebo hlavu rybářskými oštěpy?
8 Jen na něj polož ruku.
Na ten boj nezapomeneš a víckrát už to nezkusíš.
9 Nedělej si naděje, že ho zkrotíš.
Už jen při pohledu na něj se zhroutíš k zemi.
10 Nikdo se ho neodváží provokovat.
Kdo tedy může obstát přede mnou?+
11 Kdo mi něco dal jako první, že bych mu měl oplatit?+
Všechno pod nebem je moje.+
12 Nebudu mlčet o jeho nohách,
o jeho mohutnosti a dobře stavěném těle.
13 Kdo mu může svléct jeho oděv?
Kdo vstoupí do jeho otevřených čelistí?
14 Kdo vypáčí dveře jeho tlamy?*
Jeho zuby nahání hrůzu.
15 Na hřbetě má* řady šupin,
jsou pevně spojené jakoby pečetí.
16 Přiléhají k sobě tak těsně,
že mezi ně nepronikne ani vzduch.
17 Jsou přitisknuté k sobě,
drží u sebe a nedají se oddělit.
18 Když frkne, vyšlehne světlo,
jeho oči jsou jako paprsky úsvitu.
19 Z tlamy mu šlehají blesky
a srší ohnivé jiskry.
20 Z nozder mu vychází dým
jako z rozpálené pece.*
21 Svým dechem rozpaluje uhly
a z tlamy mu šlehá plamen.
22 V šíji má ohromnou sílu
a předchází ho zděšení.
23 Záhyby na jeho břiše přiléhají těsně k sobě,
jsou pevné, jako odlité, ani se nepohnou.
24 Srdce má tvrdé jako kámen,
jako spodní mlýnský kámen.
25 Když se zvedne, leknou se i silní,
když sebou mrskne, způsobí zmatek.
26 Nezdolá ho ani zásah meče,
ani kopí, šipka nebo hrot šípu.+
27 Železo je pro něj jako sláma
a měď jako ztrouchnivělé dřevo.
28 Šíp ho nezažene na útěk,
kameny z praku jsou pro něj jako stébla slámy.
29 Kyj považuje za slámu
a svištění oštěpu se směje.
30 Břicho má jako ostré hliněné střepy,
v blátě zanechává stopy jako mláticí saně.+
31 Hlubiny přivádí k varu jako v kotli,
pění moře, jako by to byl hrnec na mast.
32 Nechává za sebou třpytivou brázdu,
zdálo by se, že hlubina má šedé vlasy.
33 Na zemi není tvor jemu podobný,
stvořený tak, aby neznal strach.
34 Všemu pyšnému se dívá přímo do očí.
Je králem všech majestátních divokých zvířat.“
42 Job na to Jehovovi řekl:
2 „Teď už vím, že dokážeš cokoli
a nic, co se rozhodneš udělat, pro tebe není nemožné.+
3 Řekl jsi: ‚Kdo to bez poznání zpochybňuje má rozhodnutí?‘+
Je to tak, mluvil jsem bez porozumění
o věcech, které jsou nad moje chápání a které neznám.+
4 Řekl jsi: ‚Poslouchej prosím a já budu mluvit.
Budu se tě ptát a ty mě pouč.‘+
5 Doteď jsem o tobě jen slyšel,
ale teď tě vidím na vlastní oči.
7 Potom co Jehova takto promluvil k Jobovi, řekl Jehova Temanitovi Elifazovi:
„Proti tobě a tvým dvěma přátelům+ plane můj hněv, protože jste o mně neříkali pravdu,+ na rozdíl od mého služebníka Joba. 8 Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů, jděte k mému služebníku Jobovi a obětujte za sebe zápalnou oběť. A můj služebník Job se za vás bude modlit.+ Určitě vyslyším jeho prosbu o to,* abych vás nepotrestal, jak si za své bláznovství zasloužíte. Vy jste o mně totiž neříkali pravdu, na rozdíl od mého služebníka Joba.“
9 Temanita Elifaz, Šuchovec Bildad a Naamatita Cofar tedy šli a udělali to, co jim Jehova řekl. A Jehova Jobovu modlitbu vyslyšel.
10 Když se Job za své přátele pomodlil,+ Jehova ho zbavil trápení+ a vrátil mu blahobyt.* Jehova mu dal dvojnásobek toho, co měl předtím.+ 11 Přišli za ním všichni jeho bratři a sestry a všichni, kdo ho dřív znali,+ a jedli s ním v jeho domě. Projevovali mu účast a utěšovali ho kvůli všemu jeho neštěstí, které Jehova připustil. Každý z nich mu dal kousek stříbra* a zlatý kroužek.
12 Jehova tedy požehnal konci Jobova života víc než jeho začátku.+ Job měl 14 000 ovcí, 6 000 velbloudů, 2 000 kusů* dobytka a 1 000 oslic.+ 13 Narodilo se mu dalších sedm synů a tři dcery.+ 14 První dal jméno Jemima, druhé Kecia a třetí Keren-happuk. 15 V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako Jobovy dcery. A otec jim dal dědictví spolu s jejich bratry.
16 Job potom žil ještě 140 let a viděl své děti a vnoučata až do čtvrté generace. 17 Nakonec Job zemřel. Prožil dlouhý a spokojený život.*
Možná znamená „předmět nepřátelství“.
Nebo „Bohu oddaný, ryzí“.
Dosl. „500 párů“.
Nebo „a když na něj přišla řada“.
Nebo „andělé“.
Dosl. „zaměřil jsi své srdce na“.
Nebo „Bohu oddaný, ryzí“.
Dosl. „obličeje“.
Dosl. „ruce“.
Dosl. „Jehovova obličeje“.
Nebo možná „blesk“.
Nebo „nepřipsal Bohu nic nesprávného“.
Nebo „andělé“.
Dosl. „zaměřil jsi své srdce na“.
Nebo „ryzí“.
Nebo „bezúhonnosti, ryzosti“.
Dosl. „polykal“.
Nebo „duši“.
Dosl. „obličeje“.
Dosl. „ruce“.
Dosl. „Jehovova obličeje“.
Nebo „hroznými boláky“.
Nebo „bezúhonnosti, ryzosti“.
Nebo „známí“.
Dosl. „svůj den“.
Nebo „tma a stín smrti“.
Pravděpodobně se vztahuje na krokodýla nebo na jiné velké a silné zvíře žijící ve vodě.
Nebo možná „kteří si postavili opuštěná místa“.
Dosl. „dává světlo“.
Dosl. „ohradil“.
Dosl. „jsi vyčerpaný“.
Nebo „vymýšlejí, plánují“.
Nebo „mladým lvům s hřívou“.
Nebo „spravedlivější“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „poslech“.
Možná se vztahuje na anděly.
Nebo „i s kameny na poli budeš mít smlouvu“.
Nebo „pokojně“.
Nebo „moje slova byla prudká, zbrklá“.
Rostlina obsahující sliz, který je bez chuti.
Nebo „cestující ze Šeby, výprava Sabejců“.
Dosl. „vyplatili“.
Nebo „sjednávali byste cenu za“.
Dosl. „do obličeje“.
Nebo „má spravedlnost je nedotčená“.
Dosl. „dobré“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Dosl. „ducha“.
Dosl. „než moje kosti“.
Dosl. „dech“.
Dosl. „na něj zaměřuješ své srdce“.
Dosl. „vydal je do rukou jejich vzbouření“.
Nebo „povstal by kvůli tobě“.
Dosl. „a vynesou ze svého srdce slova“.
Dosl. „takové jsou cesty každého“.
Nebo „odpadlíka“.
Dosl. „pavoučí dům“.
Nebo „dívá se na kamenný dům“.
Nebo „spolknut“.
Nebo „takhle se rozpouští jeho cesta“.
Nebo „ty, kdo jsou mu oddaní“.
Nebo „soudit“.
Nebo „odstraňuje“.
Možná souhvězdí Velké medvědice.
Možná souhvězdí Orion.
Možná Plejády, skupina hvězd v souhvězdí Býka.
Dosl. „vnitřní místnosti jihu“.
Možná nějaká mořská obluda.
Nebo možná „svého odpůrce ve sporu“.
Dosl. „předvolat“.
Nebo „oddaný Bohu, ryzí“.
Dosl. „pokřiveného“.
Nebo „oddaný Bohu, ryzí“.
Nebo „se mi protiví“.
Nebo „bezúhonného“.
Dosl. „obličej“.
Dosl. „špatným“.
Nebo „draslem“.
Nebo „byl prostředníkem“.
Dosl. „na nás oba položil ruku“.
Dosl. „odstranil ode mě svůj prut“.
Nebo „dechem, životem“.
Dosl. „a tyto věci jsi skryl ve svém srdci“.
Nebo „abych trochu pookřál“.
Nebo „do země tmy a stínu smrti“.
Nebo „když je někdo chlubil“.
Nebo „zjistit hranice Všemohoucího“.
Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „spíš by se divoký osel narodil jako člověk“.
Dosl. „srdce“.
Nebo „spravedlivý“.
Nebo „podkluzují“.
Nebo možná „promluv si se zemí“.
Nebo „dech“.
Dosl. „všeho lidského těla“.
Dosl. „patro“.
Nebo „radu“.
Nebo „svléká donaha“.
Nebo „starší“.
Dosl. „uvolňuje opasek mocných“.
Dosl. „srdce“.
Nebo „nadržujete mu“.
Nebo „pamětihodné“.
Dosl. „proč nesu v zubech své maso“.
Dosl. „kladu si do dlaně“.
Nebo „obhajovat své cesty“.
Nebo „odpadlíkovi“.
Nebo možná: „Pokud se někdo najde, zmlknu a zemřu.“
Dosl. „jen dvě věci mi nedělej“.
Dosl. „on“, možná se vztahuje na Joba.
Nebo „a je zahlcený nepokojem“.
Nebo možná „je odříznut“.
Dosl. „přivádíš mě na soud s tebou“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazném hrobě lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „prahnout“.
Nebo „s poznáním podobným větru“.
Nebo „tvoje hříchy cvičí tvoje ústa“.
Dosl. „srdcem“.
Dosl. „svého ducha“.
Nebo „spravedlivý“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Možná se vztahuje na anděly.
Nebo „jídlo“.
Nebo „získat převahu nad“.
Tj. ztratí jakoukoli naději, že získá to, o co přišel.
Dosl. „jeho“.
Nebo „odpadlíků“.
Nebo „slovům podobným větru“.
Nebo „ty, kdo se se mnou shromažďují“.
Nebo „sílu“, dosl. „roh“.
Nebo „stín smrti“.
Nebo možná „beze spánku hledí k Bohu“.
Dosl. „jejich srdce“.
Dosl. „příslovím“.
Nebo „odpadlíky“.
Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „hrob“.
Tj. jeho naděje.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Množné číslo se může vztahovat na Joba a na lidi jako on nebo na ty, kdo ho podporují.
Nebo možná „nečisté“.
Dosl. „prvorozený smrti“.
Nebo „na strašnou smrt“.
Dosl. „bude bydlet něco, co není jeho“.
Dosl. „nebude mít jméno“.
Nebo „místě jeho dočasného pobytu“.
Nebo „urazili“.
Nebo „moji příbuzní“.
Dosl. „synům mého lůna“, tj. lůna, které mě porodilo (matčina lůna).
Dosl. „unikám s kůží svých zubů“.
Dosl. „se nenasytíte mým masem“.
Nebo „výkupce“.
Nebo „dokud jsem ve svém těle“.
Nebo: „Selhaly ve mně mé ledviny.“
Dosl. „duch z mého porozumění“.
Nebo „lidstvo, Adam“.
Nebo „odpadlík“.
Dosl. „jeho kosti byly“.
Nebo „kobří žluč“.
Dosl. „jazyk“.
Dosl. „nespolkne to“.
Dosl. „on“.
Dosl. „jeho“.
Dosl. „můj duch by“.
Dosl. „dejte si ruku na ústa“.
Nebo „získávají moc“.
Nebo „píšťaly“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo „ve chvilce“, tj. rychlou a bezbolestnou smrtí.
Nebo „rady, plány“.
Nebo „počet jeho měsíců přeťat“.
Nebo „učit moudrosti“.
Dosl. „morek jeho kostí je vlhký“.
Nebo možná „abyste se na mně dopustili násilí“.
Dosl. „jejich znamení“.
Dosl. „hroudy země v údolí mu budou sladké“.
Dosl. „povleče za sebou“.
Nebo „má Všemohoucí potěšení z toho“.
Nebo „že jsi mu oddaný, že jsi ryzí“.
Dosl. „svlékáš oděvy z nahých“.
Nebo „sirotkům“.
Dosl. „drtil paže“.
Dosl. „ptačí pasti“.
Nebo „kruhu nebes“.
Dosl. „řekou“.
Nebo „zlaté valouny“.
Nebo „říčního údolí, vádí“.
Nebo „zlatým valounem“.
Nebo „toho se sklopenýma očima“.
Nebo: „I dnes si vzpurně stěžuji.“
Nebo „než je mi předepsáno“.
Nebo „předepsal“.
Tj. den soudu.
Nebo „sirotkům“.
Nebo možná „žnout píci na poli“.
Nebo možná: „Mezi zdmi teras lisují olej.“
Nebo možná „Bůh proti nikomu nevznáší obvinění“.
Dosl. „prokopávají“.
Dosl.: „Je rychlý na hladině vod.“
Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Dosl. „lůno“.
Dosl. „on“.
Dosl. „jsou na jejich cestách“.
Dosl. „ve svých výšinách“.
Nebo „spravedlivý“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo „čistý“.
Nebo „štědře“.
Nebo „rozumnost“.
Dosl.: „Čí dech (duch) z tebe vycházel?“
Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Dosl. „ním“.
Nebo „a abaddon“.
Dosl. „sever“.
Dosl. „prázdnem“.
Dosl. „kruh“.
Dosl. „Raaba“.
Nebo „větrem“.
Nebo „mrštného“.
Nebo „zůstanu oddaný Bohu“, „nepřipravím se o svou ryzost“.
Nebo „spravedlivý“.
Nebo „za žádný z mých dnů“.
Dosl. „srdce“.
Nebo „nebude se mi vysmívat“.
Nebo „odpadlík“.
Nebo možná „v síle od Boha“.
Nebo „spravedlivý“.
Dosl. „nic neposbírá“.
Nebo možná „zatleskají“.
Nebo možná „hvízdnou“.
Dosl. „vylévá“.
Dosl. „kameni“.
Patrně se vztahuje na těžbu v dolech.
Tj. luňáka hnědého.
Nebo „přečištěného“.
Dosl. „větru určil váhu“.
Nebo „sloužící“.
Dosl. „se schovávali“.
Nebo „sirotka“.
Nebo „pláštěm bez rukávů“.
Dosl. „ve svém hnízdě“.
Dosl. „na ně kanula“.
Nebo možná „neztemnili světlo mého obličeje“.
Nebo „říčních údolí, vádí“.
Dosl. „příslovím“.
Dosl. „povolil mou tětivu“.
Nebo „popustili uzdu“.
Nebo možná: „Nikdo jim nepomáhá.“
Dosl. „jsou moje kosti provrtané“.
Nebo možná „síla mého utrpení mě znetvořuje“.
Nebo možná „s třeskem mě rozpouštíš“.
Dosl. „hromadě trosek“.
Nebo „kdo měli těžký den“.
Nebo možná „horečka“.
Nebo „píšťala“.
Nebo „věnovat nevhodnou pozornost panně“.
Nebo možná: „Kráčel jsem někdy s nečestnými muži?“
Nebo „že jsem bezúhonný, ryzí“.
Nebo „ať jsou vykořeněni moji potomci“.
Dosl. „nad ní klekají“.
Nebo „zločin, který patří před soud“.
Dosl. „žral (pohlcoval) ke zničení“.
Nebo „by vykořenil“.
Nebo „když si na mě stěžovali“.
Dosl. „až Bůh povstane“.
Dosl. „v lůně“.
Dosl. „způsobil, aby selhaly oči vdovy“.
Dosl. „on“.
Dosl. „jí“.
Dosl. „z matčina lůna“.
Dosl. „jeho bedra nežehnala“.
Nebo možná „když jsem viděl, že mám podporu v městské bráně“.
Nebo „lopatka“.
Nebo „vylomí z kloubu, z horní kosti“.
Dosl. „světlo“.
Dosl. „a moje ruka políbila moje ústa“.
Nebo „zločin, který patří před soud“.
Dosl. „masem“.
Nebo: „Tady je můj podpis.“
Nebo „protože byl ve svých očích spravedlivý“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Dosl. „malý na dny“.
Dosl. „dny“.
Nebo „jen mnohými dny“.
Nebo „Joba nepokáral“.
Nebo „neudělím čestný titul“.
Dosl. „můj jazyk s patrem“.
Dosl. „klade pečeť na jejich poučení“.
Nebo „život“.
Nebo „hrobem“.
Nebo „zbraní (střelou)“.
Dosl. „jeho životu“.
Nebo „leží obnažené“.
Nebo „život“.
Nebo „hrobu“.
Nebo „anděl“.
Nebo „hrobu“.
Nebo „zdravější“.
Nebo „spravedlivého“.
Dosl. „zpívat“.
Nebo možná „a nic jsem z toho neměl“.
Nebo „život“.
Nebo „hrobu“.
Nebo „hrobem“.
Dosl. „patro“.
Dosl. „muži srdce“.
Nebo „obydlenou zemí“.
Dosl. „své srdce“.
Dosl. „všechno tělo“.
Nebo „urozené před prostými“.
Nebo „odpadlík“.
Dosl. „muži srdce“.
Nebo možná „můj otče, ať je Job vyzkoušen“.
Nebo „spravedlivější“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Pravděpodobně se vztahuje na Boha.
Nebo „nadvlády“.
Nebo „lež“.
Nebo „je spravedlivý“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Vztahuje se na Boha.
Nebo „je velký v síle srdce“.
Nebo možná „dosazuje krále“.
Nebo „zbraní (střelou)“.
Nebo „odpadlickým“.
Dosl. „on“.
Nebo možná „končí“.
Dosl. „on“.
Nebo „škodolibému tleskání“.
Nebo možná „kritizuje ho za to, co dělá“, „volá ho k odpovědnosti za to, co dělá“.
Nebo „vyzkoumat“.
Dosl. „chýše“.
Dosl. „světlo“.
Dosl. „kořeny moře“.
Nebo možná „obhajuje zájmy národů“.
Nebo možná „co“.
Dosl. „klade pečeť na ruku každého člověka“.
Nebo „obydlené, úrodné“.
Nebo „bil holí“.
Nebo „rozkazuje“.
Nebo „vytepat“.
Tj. sluneční světlo.
Dosl. „ti, kdo jsou moudří v srdci“.
Nebo „andělé“.
Dosl. „za svých dnů“.
Nebo „stínu smrti“.
Dosl. „dnů“.
Nebo možná „blesky“.
Možná Plejády, skupina hvězd v souhvězdí Býka.
Možná souhvězdí Orion.
Dosl. „Mazzarot“. V 2Kr 23:5 se příbuzný výraz v množném čísle vztahuje na souhvězdí zvěrokruhu.
Možná souhvězdí Velké medvědice.
Nebo možná „Božími zákony“.
Nebo možná „do člověka“.
Nebo možná „a mysli“.
Nebo „onagerovi“.
Nebo „u tvého žlabu“.
Nebo „vláčel“.
Dosl. „semeno“.
Dosl. „dal zapomenout na“.
Dosl. „vychází vstříc zbroji“.
Dosl. „polyká zemi“.
Nebo možná „nevěří mu“.
Dosl. „zubu“.
Nebo „zneplatnit“.
Dosl. „jejich obličeje“.
Nebo „pochválím tě“.
Možná jde o hrocha.
Dosl. „počátek“.
Nebo „vádí“.
Dosl. „smyčkou“.
Možná jde o krokodýla.
Dosl. „sítinu“.
Dosl. „trnem“.
Dosl. „obličeje“.
Nebo možná „jeho pýchou jsou“.
Nebo „pece rozpálené sítinou“.
Dosl. „určitě pozvednu jeho obličej“.
Dosl. „Jehova zvrátil Jobovo zajetí“.
Dosl. „jednu kesítu“. Starověká peněžní jednotka neznámé hodnoty.
Dosl. „1 000 párů“.
Dosl.: „[Byl] starý a nasycený dny.“