ŠALOMOUNOVA PÍSEŇ
2 „Líbej mě polibky svých úst,
vždyť tvé něžnosti jsou lepší než víno.+
3 Tvé oleje příjemně voní.+
Tvé jméno je jako vonný olej, který se jemně vylévá.+
Proto tě mladé ženy milují.
4 Vezmi mě s sebou,* poběžme.
Král mě zavedl do svých pokojů!
Radujme se a těšme se spolu,
budeme chválit* tvé něžnosti víc než víno.
Milují* tě právem.
5 Jsem tmavá,* ale krásná, jeruzalémské dcery,
6 Nehleďte na mě, jak jsem snědá,
to se na mě dívalo slunce.
Synové mé matky se na mě rozzlobili
a poslali mě hlídat vinice,
ale svou vlastní vinici jsem nehlídala.
Proč bych měla chodit jako žena zahalená závojem*
mezi stády tvých přátel?“
8 „Pokud to nevíš, nejkrásnější z žen,
jdi ve stopách stáda
a pas svá kůzlata vedle stanů pastýřů.“
9 „Jsi jako klisna* ve faraonových vozech, má milovaná.+
10 Tvé tváře zdobené šperky* jsou půvabné,
i tvá šíje se šňůrkami korálků.
11 Uděláme ti zlaté kroužky*
ozdobené stříbrem.“
13 Můj milý je pro mě jako vonný váček myrhy,+
mezi mými ňadry tráví noc.
15 „Jsi tak krásná, má milovaná.
Jsi tak krásná! Máš oči jako holubice.“+
16 „Jsi tak krásný, můj milý, tak nádherný!+
Naše lůžko je z listí.
17 Trámy našeho domu* jsou cedry,
naším krovem jsou jalovce.
2 „Jako lilie mezi trním,
taková je má milovaná mezi dcerami.“
3 „Jako jabloň mezi lesními stromy,
takový je můj milý mezi syny.
Vášnivě toužím sedět v jeho stínu,
jeho ovoce je pro mě sladké.
4 Uvedl mě do domu hostiny*
a vztyčil nade mnou prapor lásky.
6 Jeho levici mám pod hlavou
a jeho pravice mě objímá.+
7 Jeruzalémské dcery, zapřísahám vás
při gazelách+ a polních laních:
Neprobouzejte a nerozněcujte ve mně lásku, dokud se neprobudí sama.+
8 Slyším svého milého.
Podívejte, přichází,
šplhá po horách, skáče po kopcích.
9 Můj milý je jako gazela, jako jelínek.+
Je tady, stojí za naší zdí,
dívá se okny,
nahlíží mřížovím.
10 Můj milý mluví, říká mi:
‚Vstaň, má krásná a milovaná,
odejdi se mnou.
11 Vždyť zima* už minula,
deště skončily, jsou pryč.
V našem kraji zní zpěv hrdličky.+
13 Na fíkovníku zrají rané fíky,+
réva je v květu a voní.
Vstaň a pojď, má krásná a milovaná,
odejdi se mnou.
14 Má holubičko v rozsedlině skal,+
ve skrýši nad srázem,
vyjdi, ať tě vidím, ať slyším tvůj hlas,+
tvůj hlas je příjemný a celá jsi nádherná.‘“+
15 „Pochytejte nám lišky,
lištičky, které ničí vinice,
vždyť naše vinice jsou v květu.“
16 „Můj milý je můj a já jsem jeho.+
17 Než se den ochladí* a stíny prchnou,
rychle se vrať, můj milý,
3 Za nocí jsem na svém lůžku
hledala toho, koho miluji.+
Hledala jsem ho, ale nenašla.+
2 Vstanu a budu procházet městem.
Na ulicích a náměstích
budu hledat toho, koho miluji.
Hledala jsem ho, ale nenašla.
3 Potkali mě strážní, kteří obcházeli město.+
‚Neviděli jste toho, koho miluji?‘
4 Sotva jsem od nich poodešla,
našla jsem toho, koho miluji.
Držela jsem se ho a nenechala ho odejít,
dokud jsem ho nepřivedla do domu své matky,+
do pokoje té, která mě počala.
5 Jeruzalémské dcery, zapřísahám vás
při gazelách a polních laních:
Neprobouzejte a nerozněcujte ve mně lásku, dokud se neprobudí sama.“+
6 „Co se to blíží z pustiny jako sloupy dýmu?
Co to voní myrhou a kadidlovou pryskyřicí,
všemi vonnými prášky od obchodníka?“+
7 „To je lehátko samotného Šalomouna.
Obklopuje ho šedesát silných mužů
ze silných mužů Izraele,+
8 všichni vyzbrojení mečem,
všichni vycvičení k válce
a každý s mečem u boku,
aby ho chránili před hrůzami noci.“
10 Jejich sloupky udělal ze stříbra,
opěry ze zlata
a sedadlo z červenofialové vlny.
Jejich vnitřek s láskou ozdobily
jeruzalémské dcery.“
11 „Vyjděte ven, sionské dcery,
podívejte se na krále Šalomouna.
4 „Jsi tak krásná, má milovaná.
Jsi tak krásná!
Za závojem máš oči jako holubice.
Tvé vlasy jsou jako stádo koz,
které sbíhají z gileadských hor.+
2 Tvé zuby jsou jako stádo ostříhaných ovcí,
které vycházejí z koupele.
Všechny rodí po dvou
a žádná neztratila svá mláďata.
3 Tvé rty jsou jako šarlatová stuha,
tvá řeč je příjemná.
Tvé tváře* za závojem
jsou jako dílky granátového jablka.
Je na ní zavěšeno tisíc štítů,
všechny kulaté štíty silných mužů.+
7 „Celá jsi krásná, má milovaná,+
není na tobě žádná vada.
8 Sejdi se mnou z Libanonu, má nevěsto,
sejdi se mnou z Libanonu.+
9 Zmocnila ses mého srdce,+ má sestro, má nevěsto,
zmocnila ses mého srdce jediným pohledem,
jediným přívěskem svého náhrdelníku.
10 Jak příjemné jsou tvé něžnosti,+ má sestro, má nevěsto!
11 Ze rtů ti kane med,+ má nevěsto.
Pod jazykem máš med a mléko+
a tvůj oděv voní jako libanonské lesy.
12 Má sestra, má nevěsta je jako uzavřená zahrada,
uzavřená zahrada, zapečetěný pramen.
13 Tvé výhonky* jsou rájem* granátovníků
s nejlepšími plody, s henou a nardem,
14 s nardem+ a šafránem, puškvorcem+ a skořicí,+
s nejrůznějšími kadidlovými stromy, myrhou a aloí+
a se všemi nejjemnějšími vůněmi.+
15 Jsi zahradní pramen, studna čerstvé vody,
proudy řinoucí se z Libanonu.+
16 Probuď se, severní větře,
přijď, jižní větře.
Věj na mou zahradu,
ať se její vůně šíří.“
„Ať můj milý vejde do své zahrady
a ochutná její nejlepší plody.“
5 „Přišel jsem do své zahrady,+
má sestro, má nevěsto.
Nasbíral jsem svou myrhu a své koření.+
Jedl jsem svou plástev a svůj med,
pil jsem své víno a své mléko.“+
„Jezte, milí přátelé!
Pijte a opijte se něžnostmi!“+
2 „Spím, ale mé srdce bdí.+
Slyším, jak můj milý klepe!
‚Otevři mi, má sestro, má milovaná,
má holubičko, má dokonalá!
Vždyť mám hlavu pokrytou rosou,
kadeře nočními krůpějemi.‘+
3 Už jsem si svlékla šaty.
Mám si je znovu obléct?
Už jsem si umyla nohy.
Mám si je znovu zašpinit?
4 Můj milý odtáhl ruku od otvoru ve dveřích
a mé city k němu se rozhořely.
5 Vstala jsem, abych svému milému otevřela.
Z mých rukou kanula myrha,
stékala z mých prstů
na rukojeť zámku.
6 Otevřela jsem svému milému,
ale on už tam nebyl, zmizel.
Byla jsem zoufalá, když odešel.*
Hledala jsem ho, ale nenašla.+
Volala jsem ho, ale neozval se mi.
7 Potkali mě strážní, kteří obcházeli město.
Zbili mě, zranili.
Strážci hradeb mi sebrali přehoz.*
8 Jeruzalémské dcery, zapřísahám vás:
Pokud najdete mého milého,
řekněte mu, že jsem nemocná láskou.“
9 „V čem je tvůj milý lepší než ostatní,
ty nejkrásnější z žen?
V čem je tvůj milý lepší než ostatní,
že jsi nás zavázala takovou přísahou?“
10 „Můj drahý je okouzlující a ruměný,
vyniká mezi deseti tisíci.
11 Jeho hlava je zlato, ryzí zlato.
Jeho vlasy jsou jako vlnící se palmové listy*
a černé jako krkavec.
13 Jeho tváře jsou jako záhon koření,+
hromádky vonných bylin.
Jeho rty jsou lilie, kane z nich tekutá myrha.+
14 Jeho ruce jsou zlaté válce osázené chryzolity.
Jeho břicho je hladká slonovina pokrytá safíry.
15 Jeho nohy jsou mramorové sloupy na podstavcích z ryzího zlata.
Je krásný jako Libanon, jedinečný jako cedry.+
To je můj milý, to je můj milovaný, jeruzalémské dcery.“
6 „Kam odešel tvůj milý,
ty nejkrásnější z žen?
Kudy se tvůj milý vydal?
Budeme ho hledat s tebou.“
3 Já jsem svého milého
a můj milý je můj.+
Pase stádo mezi liliemi.“+
5 Odvrať ode mě své oči,+
přemáhají mě.
Tvé vlasy jsou jako stádo koz,
které sbíhají z gileadských svahů.+
6 Tvé zuby jsou jako stádo ovcí,
které vycházejí z koupele.
Všechny rodí po dvou
a žádná neztratila svá mláďata.
7 Tvé tváře* za závojem
jsou jako dílky granátového jablka.
8 Je šedesát královen
a osmdesát manželek*
a mladých žen bez počtu,+
9 ale jen jediná je má holubička,+ má dokonalá,
jediná pro svou matku,
nejdražší* pro tu, která ji porodila.
Dcery ji vidí a nazývají ji šťastnou,
královny a manželky ji chválí.
10 ‚Kdo je ta, která září* jako úsvit,
tak krásná jako úplněk,
čistá jako sluneční světlo
a úchvatná jako vojska pod prapory?‘“+
11 „Sestoupila jsem do ořechového sadu,+
podívat se na poupata v údolí,*
podívat se, jestli vyrašila réva,
jestli rozkvetly granátovníky.
13 „Vrať se, vrať se, Šulamitko!
Vrať se, vrať se,
ať tě znovu vidíme!“
„Co vidíte na Šulamitce?“+
„Je jako tanec dvou táborů!“*
7 „Jak krásné jsou tvé nohy v sandálech,
vznešená dcero!
Křivky tvých boků jsou jako ozdoby,
dílo řemeslníkových rukou.
2 Tvůj pupek je oblá miska.
Ať v ní nikdy nechybí míchané víno.
Tvé břicho je hromada pšenice
obklopená liliemi.
3 Tvá ňadra jsou jako dva koloušci,
gazelí dvojčata.+
4 Tvá šíje+ je jako slonovinová věž.+
Tvůj nos je jako libanonská věž
hledící k Damašku.
Tvými rozpuštěnými vlasy je král okouzlen.*
6 Jsi tak krásná, tak příjemná,
milovaná dívko, víc než všechna dokonalá potěšení!
7 Tvá postava je jako palma
a tvá ňadra jako hrozny datlí.+
8 Řekl jsem si: ‚Vylezu na palmu
a uchopím stopky jejích plodů.‘
Ať jsou tvá ňadra jako hrozny révy,
ať tvůj dech voní po jablkách
9 a tvá ústa* jako nejlepší víno.“
„Ať hladce klouže pro mého milého,
hebce stéká po rtech spících.
10 Já jsem svého milého+
a on touží po mně.
12 Vstaňme brzy a pojďme na vinice,
podívat se, jestli vyrašila réva,
jestli se otevřely květy,+
jestli rozkvetly granátovníky.+
Tam tě zahrnu něžnostmi.+
13 Mandragory+ vydávají svou vůni.
U našich dveří jsou všechny druhy vybraného ovoce,+
nové i staré jsem uchovala pro tebe, můj milý.
8 Kéž bys byl jako můj bratr,
který sál z prsou mé matky!
Kdybych tě potkala venku, políbila bych tě+
a nikdo by mnou nepohrdal.
Dala bych ti napít kořeněného vína,
čerstvé šťávy z granátových jablek.
3 Jeho levici bych měla pod hlavou
a jeho pravice by mě objímala.+
4 Jeruzalémské dcery, zapřísahám vás:
Neprobouzejte a nerozněcujte ve mně lásku, dokud se neprobudí sama.“+
5 „Kdo to přichází z pustiny
a opírá se o svého milého?“
„Probudila jsem tě pod jabloní.
Tam měla tvá matka porodní bolesti,
tam tě v bolestech porodila.
6 Dej si mě jako pečeť* na srdce,
jako pečeť na ruku.
Její plameny jsou plameny ohně, plamen Jah.*+
Kdyby někdo za lásku nabízel všechno bohatství svého domu,
určitě by tím* pohrdli.“
8 „Máme sestřičku,+
která ještě nemá prsa.
Co pro svou sestru uděláme v den,
kdy si o ni řeknou?“
9 „Pokud je hradbou,
postavíme na ní stříbrné cimbuří,
ale pokud je dveřmi,
zahradíme ji cedrovým prknem.“
10 „Jsem hradba
a má prsa jsou jako věže.
Proto jsem v jeho očích ženou,
která nalézá pokoj.
11 Šalomoun měl v Baal-hamonu vinici+
a tu svěřil správcům.
Každý měl dávat za její ovoce tisíc kousků stříbra.
12 Tisíc kousků stříbra* patří tobě, Šalomoune,
a dvě stě těm, kdo pečují o její ovoce.
Ale já mám pro sebe vlastní vinici.“
13 „Ty, která přebýváš v zahradách,+
druhové čekají, až uslyší tvůj hlas.
Ať ho slyším i já.“+
Nebo „nejskvělejší píseň“.
Dosl. „táhni mě za sebou“.
Nebo „vyprávět o“.
Tj. mladé ženy.
Dosl. „černá“.
Nebo „závojem truchlení“.
Nebo „má klisna“.
Nebo možná „tvé tváře mezi pletenci vlasů“.
Nebo „ozdoby“.
Dosl. „nard“.
Nebo „velkolepého domu“.
Nebo „krokus“.
Dosl. „vína“.
Nebo „období dešťů“.
Dosl. „den zavane“.
Nebo „horách Bether“, nebo možná „rozeklaných horách“.
Krytá nosítka, na kterých nosili významné lidi.
Nebo „věnec, girlandu“.
Nebo „spánky“.
Dosl. „den zavane“.
Nebo „Antilibanonu“.
Nebo možná „kůže“.
Nebo „zahradou“.
Nebo možná „mluvil“.
Nebo „závoj“.
Nebo možná „jako hrozny datlí“.
Nebo možná „u okrajů pramene“.
Dosl. „patro“.
Nebo „Příjemné město“.
Nebo „spánky“.
Nebo „konkubín“.
Dosl. „čistá“.
Dosl. „shlíží dolů“.
Nebo „říčním údolí, vádí“.
Nebo „ochotného“.
Nebo „tanec Machanajim“.
Dosl. „tvé hlavy“.
Nebo „svázán“.
Dosl. „patro“.
Nebo „pečetidlo“.
Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
„Jah“ je zkrácený tvar jména Jehova.
Nebo možná „jím“.
Dosl. „ten tisíc“.