NÁŘKY
א [alef]*
1 Jak osaměle sedí to město, které bývalo plné lidí!+
Je jako vdova, to kdysi významné* město mezi národy!+
Bývalo kněžnou mezi provinciemi,* a teď je otrokyní!+
ב [bet]
2 Za noci usedavě pláče,+ po tvářích jí stékají slzy.
Žádný z jejích milenců ji nepřijde utěšit.+
Všichni přátelé ji zradili+ a stali se jejími nepřáteli.
ג [gimel]
3 Juda odešel do vyhnanství+ ztrápený a krutě zotročený.+
Musí bydlet mezi národy+ a nenachází místo k odpočinku.
Všichni, kdo ho pronásledovali, ho dostihli v jeho tísni.
ד [dalet]
4 Cesty k Sionu truchlí, protože nikdo nepřichází na svátek.+
Všechny jeho brány jsou pobořené,+ jeho kněží vzdychají.
Jeho panny* se trápí a jemu je hořko.
ה [he]
5 Jeho protivníci jsou teď jeho pány, jeho nepřátelé žijí v klidu,+
protože Jehova ho postihl zármutkem pro množství jeho hříchů.+
Protivník mu odvedl děti do zajetí.+
ו [vav]
6 Sionská dcera ztratila všechnu svou krásu.+
Její knížata jsou jako jeleni, kteří nenašli pastvu,
vyčerpaně kráčí na útěku před pronásledovatelem.
ז [zajin]
7 Ve dnech svého trápení, když přišel o domov, Jeruzalém vzpomíná
na všechny vzácné věci, které měl v dávných časech.+
Když jeho lid padl do rukou nepřítele a nikdo mu nepřišel na pomoc,+
protivníci ho viděli a smáli se jeho zkáze.+
ח [chet]
8 Jeruzalémská dcera těžce zhřešila,+
a proto je teď odpudivá.
Všichni, kdo ji ctili, jí teď opovrhují, protože viděli její nahotu.+
Ona sama vzdychá+ a s hanbou se odvrací.
ט [tet]
9 Na svých sukních má nečistotu,
nemyslela na svou budoucnost.+
Její pád byl ohromující, nemá nikoho, kdo by ji utěšil.
Jehovo, podívej se, jak se trápím, vždyť nepřítel se vyvyšuje.+
י [jod]
10 Protivník vztáhl ruku na všechny její poklady.+
Viděla národy, jak vstupují do její svatyně,+
ty, kterým jsi zakázal vejít do tvého sboru.
כ [kaf]
11 Všechen její lid vzdychá a hledá chléb.+
Své cennosti vyměnili za jídlo, jen aby zůstali naživu.
Jen se podívej, Jehovo, jsem jako bezcenná žena!*
ל [lamed]
12 Je vám to úplně jedno, vy všichni, kdo procházíte kolem?
Jen se dobře podívejte!
Viděli jste už takovou bolest, jaká postihla mě,
bolest, kterou mi Jehova způsobil v den svého planoucího hněvu?+
מ [mem]
13 Z výše seslal oheň do mých kostí+ a všechny si je podmaňuje.
Nastražil před mé nohy síť, přinutil mě obrátit se zpět.
Zpustošil mě,
celý den jsem nemocná.
נ [nun]
14 Mé hříchy jsou svázané do jha, spletené k sobě jeho rukou.
Položil mi je na šíji a opustila mě síla.
Jehova mě vydal do rukou těch, kterým nedokážu vzdorovat.+
ס [samech]
15 Jehova odhodil všechny silné muže z mého středu.+
Svolal proti mně dav, aby rozdrtil mé mladé muže.+
Jehova pošlapal panenskou dceru Judy ve vinném lisu.+
ע [ajin]
16 To proto pláču,+ proto se z mých očí řinou slzy.
Všichni, kdo by mě mohli utěšit nebo posílit, jsou daleko.
Moji synové jsou zdrcení, protože nepřítel zvítězil.
פ [pe]
17 Sion vztahuje ruce,+ nemá nikoho, kdo by ho utěšil.
Jehova přikázal všem okolním nepřátelům, aby povstali proti Jákobovi.+
Jeruzalém se jim zhnusil.+
צ [cade]
18 Jehova jedná správně,+ vždyť jsem se vzbouřila proti jeho nařízením.*+
Naslouchejte, všechny národy, a podívejte se na mou bolest.
Mé panny* a moji mladí muži odešli do zajetí.+
ק [kof]
19 Volala jsem na své milence, ale oni mě zradili.+
Moji kněží a moji starší ve městě zahynuli,
když hledali jídlo, aby zůstali naživu.+
ר [reš]
20 Podívej se, Jehovo, jsem ve velké tísni.
Mé nitro* je rozbouřené.
Srdce se mi svírá, protože jsem byla velmi vzpurná.+
Venku řádí meč+ a v domě smrt.
ש [šin]
21 Lidé slyšeli, jak vzdychám, ale není nikdo, kdo by mě utěšil.
Všichni moji nepřátelé slyšeli o mém neštěstí
a radují se, že jsi ho způsobil.+
Ale přivodíš den, který jsi ohlásil,+ kdy na tom budou stejně jako já.+
ת [tav]
22 Kéž se všechna jejich špatnost dostane před tebe a kéž je potrestáš,+
jako jsi potrestal mě za všechny mé hříchy.
Vždyť mých vzdechů je mnoho a mé srdce je nemocné.
א [alef]
2 Jak jen Jehova zahalil sionskou dceru mrakem svého hněvu!
Krásu Izraele svrhl z nebe na zem.+
V den svého hněvu nepamatoval na svou podnožku.+
ב [bet]
2 Jehova bez milosti spolkl všechny Jákobovy příbytky,
ve svém vzteku zbořil pevnosti judské dcery.+
Království a její knížata+ strhl k zemi a znesvětil.+
ג [gimel]
3 V žáru hněvu odsekl všechnu moc* Izraele.
Stáhl zpět svou pravici, když přišel nepřítel,+
a hořel v Jákobovi jako oheň, který pohlcuje všechno kolem.+
ד [dalet]
4 Napnul* luk jako nepřítel, jako protivník připravil svou pravici k boji,+
pobíjel všechny krásné na pohled.+
Do stanu sionské dcery+ vylil svůj vztek jako oheň.+
ה [he]
5 Jehova se zachoval jako nepřítel,+
spolkl Izrael,
spolkl všechny jeho věže,
zničil všechny jeho pevnosti.
A v judské dceři rozmnožuje truchlení a nářek.
ו [vav]
6 Zbořil svou chýši+ jako boudu v zahradě.
Jehova způsobil, že se na Sionu zapomnělo na svátek i sabat,
a ve svém krutém hněvu zavrhl krále i kněze.+
ז [zajin]
7 Jehova odvrhl svůj oltář,
odkopl svou svatyni.+
Hradby s opevněnými věžemi vydal do rukou nepřátel,+
v Jehovově domě bylo slyšet jejich pokřik+ jako v den svátku.
ח [chet]
8 Jehova se rozhodl zničit hradby sionské dcery.+
Natáhl měřicí šňůru.+
Nezadržel svou ruku před ničením.*
Násep a hradby kvůli němu truchlí,
společně se zhroutily.
ט [tet]
9 Její brány se propadly do země,+
závory zničil a rozlámal.
Její král a knížata jsou mezi národy.+
Není zákon.* Ani její proroci nemají vidění od Jehovy.+
י [jod]
10 Sionští starší* sedí na zemi a mlčí.+
Sypou si na hlavu prach a oblékli se do pytloviny.+
Jeruzalémské panny svěsily hlavy k zemi.
כ [kaf]
Má játra se vylila na zem kvůli pádu mé dcery,* mého lidu,+
protože děti a kojenci omdlévají na náměstích.+
ל [lamed]
12 „Kde je obilí a víno?“ ptají se svých matek,+
když omdlévají na náměstích jako ranění,
když v náruči matek vyhasíná jejich život.
מ [mem]
13 Co ti mám uvést za příklad?
K čemu tě mám připodobnit, jeruzalémská dcero?
K čemu tě mám přirovnat, abych tě utěšil, panenská sionská dcero?
Vždyť tvá zkáza je velká jako moře.+ Kdo tě uzdraví?+
נ [nun]
14 Vidění, která ti předávali tví proroci, byla falešná a prázdná.+
ס [samech]
15 Všichni, kdo prochází kolem, nad tebou posměšně tleskají.+
S úžasem hvízdají+ a potřásají hlavou nad jeruzalémskou dcerou. Ptají se:
„Je tohle to město, o kterém se říkalo ‚Je dokonale krásné, je radostí pro celou zemi‘?“+
פ [pe]
16 Všichni tvoji nepřátelé si na tebe otevřeli ústa.
Hvízdají, skřípají zuby a říkají: „Spolkli jsme ji.+
Na tenhle den jsme čekali!+ Už je tady, dočkali jsme se!“+
ע [ajin]
Bez milosti tě strhl.+
Dovolil nepříteli, aby se nad tebou radoval. Zvětšil moc* tvých protivníků.
צ [cade]
18 Poslouchej, hradbo sionské dcery, srdce lidu křičí k Jehovovi.
Ať tvé slzy tečou proudem dnem i nocí,
nepřestávej, nedopřej svému oku* odpočinek.
ק [kof]
19 Vstaň! Naříkej v noci, na začátku hlídek,
před Jehovovou tváří vylévej své srdce jako vodu.
Zvedej k němu ruce a pros za život svých dětí,
které omdlévají hladem na každém rohu.+
ר [reš]
20 Jehovo, podívej se na svůj lid, se kterým jsi jednal tak krutě.
Měly by ženy jíst vlastní potomky,* své zdravé děti, které porodily?+
Měli by být kněží a proroci zabíjeni v Jehovově svatyni?+
ש [šin]
Zabíjel jsi v den svého hněvu, pobíjel jsi bez milosti.+
ת [tav]
22 Hrůzy svoláváš ze všech koutů jako na den svátku.+
V den Jehovovy zloby nikdo neunikl ani nepřežil.+
Ty, které jsem porodila* a vychovala, vyhladil můj nepřítel.+
א [alef]
3 Jsem muž, který viděl, jak nás Bůh potrestal ve svém velkém hněvu.
2 Vyhnal mě a přinutil kráčet tmou, a ne světlem.+
3 Celý den na mě znovu a znovu vztahuje ruku.+
ב [bet]
4 Sedřel mé tělo i kůži.
Zlámal mi kosti.
5 Oblehl mě, obklíčil mě hořkým jedem+ a těžkostmi.
6 Usadil mě v temnotách jako ty, kdo jsou už dávno mrtví.
ג [gimel]
7 Zazdil mě, abych nemohl uniknout.
Spoutal mě těžkými měděnými okovy.+
8 A když zoufale volám o pomoc, odmítá* moji modlitbu.+
9 Zahradil mé cesty tesanými kameny,
pokroutil mé stezky.+
ד [dalet]
10 Číhá na mě jako medvěd, jako lev ve skrýši.+
11 Odvlekl mě z cesty a roztrhal na kusy.*
Zničil mě.+
12 Napnul* svůj luk a udělal ze mě terč pro šíp.
ה [he]
13 Ledviny mi prostřelil šípy* svého toulce.
14 Všem národům jsem k smíchu, celý den si o mně posměšně zpívají.
15 Nasytil mě hořkými věcmi, napojil mě pelyňkem.+
ו [vav]
16 Vylamuje mi zuby štěrkem.
Zadupal mě do popela.+
17 Bereš mi klid, zapomněl jsem na to, co je dobré.
18 A tak říkám: „Zanikla má sláva i naděje, kterou jsem vkládal v Jehovu.“
ז [zajin]
19 Vzpomeň si na mé trápení a na to, že jsem bez domova,+ na ten pelyněk a hořký jed.+
20 Určitě si vzpomeneš a skloníš se ke mně.+
21 To si v srdci připomínám, a proto budu trpělivě čekat.+
ח [chet]
23 Je nové každé ráno,+ tvá věrnost je veliká.+
24 „Jehova je můj podíl,“+ řekl jsem, „proto na něj budu trpělivě čekat.“+
ט [tet]
25 Jehova je dobrý k tomu, kdo v něj doufá,+ k člověku, který ho hledá.+
26 Je dobré mlčky* čekat+ na záchranu od Jehovy.+
27 Je dobré, když člověk v mládí nosí jho.+
י [jod]
28 Ať sedí sám a mlčí, když ho na něj Bůh položí.+
29 Ať si lehne tváří do prachu,+ možná je ještě naděje.+
30 Ať nastaví tvář tomu, kdo ho bije, ať se nasytí potupou.
כ [kaf]
31 Vždyť Jehova nás neodvrhne navždy.+
32 Způsobil sice zármutek, ale také se slituje, protože jeho věrná láska je velká.+
33 Nedělá mu radost trápit a zarmucovat lidské syny.+
ל [lamed]
34 Když se šlape po všech vězních na zemi,+
35 když se někomu upírá právo před tváří Nejvyššího,+
36 když se křivdí člověku v soudním sporu – to Jehova nesnese.
מ [mem]
37 Může se tedy něčí slovo splnit, když to Jehova nepřikázal?
38 Z úst Nejvyššího
nevychází s dobrými věcmi i ty špatné.
39 Proč by si měl člověk* stěžovat, že musí nést následky svého hříchu?+
נ [nun]
40 Prověřme a prozkoumejme své cesty+ a vraťme se k Jehovovi.+
41 Pozvedněme k Bohu v nebesích své ruce i srdce a vyznejme:+
42 „Zhřešili jsme, vzbouřili jsme se+ a ty jsi neodpustil.+
ס [samech]
44 Zahradil jsi k sobě přístup oblakem, aby k tobě nepronikly naše modlitby.+
45 Děláš z nás odpad a smetí mezi národy.“
פ [pe]
46 Všichni naši nepřátelé si na nás otvírají ústa.+
47 Naším údělem je děs a nástrahy,+ zpustošení a zkáza.+
48 Kvůli zhroucení mé dcery, mého lidu, se mi z očí řinou proudy vody.+
ע [ajin]
49 Mé oči pláčou bez přestání, ne a ne se utišit,+
50 dokud Jehova neshlédne z nebe a neuvidí utrpení svého lidu.+
51 Trápím se při pohledu na všechny dcery mého města.+
צ [cade]
52 Moji nepřátelé mě bezdůvodně lovili jako ptáka.
53 Snažili se umlčet můj život v jámě a házeli po mně kameny.
54 Vody se mi převalily přes hlavu a řekl jsem: „To je můj konec!“
ק [kof]
55 Z hlubin jámy jsem volal tvé jméno, Jehovo.+
56 Vyslyš můj hlas, nezakrývej si uši před mým voláním o pomoc, o úlevu.
57 V den, kdy jsem tě volal, ses přiblížil a řekl jsi: „Neboj se.“
ר [reš]
58 Ujal ses mého případu,* Jehovo. Vyplatil jsi můj život.+
59 Jehovo, viděl jsi, jaká křivda se mi stala, zjednej mi prosím spravedlnost.+
60 Viděl jsi jejich pomstychtivost, všechny jejich úklady proti mně.
ש [sin] nebo [šin]
61 Jehovo, slyšel jsi jejich posměšky, všechny jejich úklady proti mně,+
62 slyšel jsi slova mých nepřátel, jak se proti mně celý den tajně domlouvají.
63 Podívej se na ně: Ať sedí, nebo stojí, vysmívají se mi v písních!
ת [tav]
64 Ty jim odplatíš, Jehovo, za jejich skutky.
65 Dáš jim bezcitné srdce a tím je prokleješ.
66 Budeš je v hněvu pronásledovat a vyhladíš je zpod svých nebes, Jehovo.
א [alef]
4 Jak jen pohaslo to zářivé, ryzí zlato!+
Svaté kameny+ leží poházené na každém rohu.+
ב [bet]
2 Drahocenní synové Sionu, kteří byli vyvažováni* přečištěným zlatem,
teď nemají větší hodnotu než hliněné džbány,
dílo hrnčířových rukou!
ג [gimel]
3 I šakali nastavují struky a krmí svá mláďata,
ale moje dcera, můj lid, se stala krutou+ jako pštrosi v pustině.+
ד [dalet]
4 Kojencům se žízní lepí jazyk k patru.
Děti prosí o chleba,+ ale nikdo jim ho nedá.+
ה [he]
5 Ti, kdo jídávali lahůdky, leží na ulicích vyhladovělí.*+
Ti, kdo odmalička nosili šarlat,+ objímají hromady popela.
ו [vav]
6 Trest* mé dcery, mého lidu, je větší než trest za hřích Sodomy,+
která byla zničena v okamžiku a nikdo jí nepřišel na pomoc.+
ז [zajin]
7 Její nazirejci+ byli čistší než sníh, bělejší než mléko.
Byli červenější než korály, byli jako vyleštěné safíry.
ח [chet]
8 Teď jsou černější než saze,*
na ulicích je nikdo nepoznává.
Kůže jim přischla ke kostem,+ je jako suché dřevo.
ט [tet]
9 Ti, kdo byli zabiti mečem, jsou na tom líp než ti, kdo zemřeli hladem,+
než ti, kdo hynou jako probodnutí kvůli tomu, že není co jíst.
י [jod]
10 Ruce soucitných žen vařily jejich vlastní děti.+
Staly se pro ně jídlem útěchy během zhroucení mé dcery, mého lidu.+
כ [kaf]
11 Jehova projevil svůj vztek,
vylil svůj planoucí hněv.+
Zapálil na Sionu oheň, který pohlcuje jeho základy.+
ל [lamed]
12 Králové země a všichni její obyvatelé nevěřili,
že protivník a nepřítel vejde do bran Jeruzaléma.+
מ [mem]
13 Stalo se to kvůli hříchům jeho proroků a proviněním jeho kněží,+
נ [nun]
14 Bloudí ulicemi jako slepí.+
Jsou znečištění od krve,+
takže se nikdo nesmí dotknout jejich oděvů.
ס [samech]
15 „Běžte pryč, nečistí!“ křičí na ně. „Běžte pryč! Běžte pryč! Nedotýkejte se nás!“
Ocitli se totiž bez domova a bloudí.
Lidé z národů říkají: „S námi nemůžou zůstat.*+
פ [pe]
Lidé nebudou mít úctu ke kněžím+ a nebudou brát ohled ani na starší.“+
ע [ajin]
17 Naše oči se unavily marným čekáním na pomoc.+
Upírali jsme svůj zrak k národu, který nás nemohl zachránit.+
צ [cade]
18 Lovili nás na každém kroku,+ takže jsme ani nemohli chodit po našich náměstích.
Náš konec se přiblížil, naše dny se naplnily. Ano, přišel náš konec.
ק [kof]
19 Naši pronásledovatelé byli rychlejší než orli na nebi.+
Hnali se za námi po horách, počkali si na nás v pustině.
ר [reš]
20 Jehovův pomazaný,+ dech našeho života, byl chycen do jejich velké jámy,+
ten, o kterém jsme říkali: „V jeho stínu budeme žít mezi národy.“
ש [sin]
21 Jásej a raduj se, edomská dcero,+ ty, která žiješ v zemi Uc.
Ale i k tobě dojde ten pohár,+ opiješ se a odhalíš svou nahotu.+
ת [tav]
22 Trest za tvá provinění, sionská dcero, je u konce,
už tě znovu do vyhnanství neodvede.+
Ale zaměří se na tvá provinění, edomská dcero,
odhalí tvé hříchy.+
5 Vzpomeň si, Jehovo, co se nám stalo.
Podívej se na naši potupu.+
2 Naše dědictví připadlo cizím lidem, naše domy cizincům.+
3 Jsou z nás sirotci, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy.+
4 Vlastní vodu pijeme za peníze+ a za vlastní dříví musíme platit.
5 Naši pronásledovatelé nám dýchají na krk.
Jsme unavení, ale nenechají nás odpočinout.+
6 Natahujeme ruce k Egyptu+ a Asýrii,+ abychom se nasytili chlebem.
7 Naši předkové, kteří hřešili, už nejsou, ale my musíme nést jejich provinění.
8 Vládnou nám teď sluhové, není nikdo, kdo by nás vytrhl z jejich ruky.
9 S nasazením života sháníme chleba,+ protože v pustině je meč.
10 Trýznivý hlad nám rozpálil kůži jako pec.+
11 Naše manželky pokořili* na Sionu, naše panny v judských městech.+
12 Knížata pověsili za ruku+ a ke starším neměli úctu.+
13 Mladí muži nosí mlýnek a chlapci klopýtají pod nákladem dříví.
14 Starší už nesedají v bráně,+ mladí muži už nehrají na své hudební nástroje.+
15 Z našeho srdce se vytratila radost, náš tanec se změnil v truchlení.+
16 Z hlavy nám spadla koruna. Běda nám, protože jsme hřešili!
17 Proto nám onemocnělo srdce+
a oči nám pohasly,+
18 vždyť hora Sion je zpustošená,+ běhají po ní lišky.
19 Ale ty, Jehovo, sedíš na svém trůnu věčně.
Tvůj trůn trvá generaci za generací.+
20 Proč bys na nás měl navždy zapomenout a na tak dlouho nás opustit?+
21 Přiveď nás zpět k sobě, Jehovo, a my se k tobě ochotně vrátíme.+
Ať je všechno jako dřív.+
22 Ale ty jsi nás úplně zavrhl.
Stále se na nás velmi zlobíš.+
První čtyři kapitoly jsou žalozpěvy napsané ve formě akrostichu podle hebr. abecedy.
Nebo „lidnaté“.
Nebo „soudními oblastmi“.
Nebo „mladé ženy“.
Personifikace Jeruzaléma.
Dosl. „ústům“.
Nebo „mladé ženy“.
Dosl. „střeva“.
Dosl. „každý roh“.
Dosl. „sešlápl“.
Nebo „zničil“.
Dosl. „polykáním“.
Nebo „poučení“.
Dosl. „starší sionské dcery“.
Dosl. „střeva“.
Poetická personifikace, která možná vyjadřuje lítost nebo soucit.
Dosl. „vyvýšil roh“.
Dosl. „dceři svého oka“.
Nebo „plody“.
Nebo „mladé ženy“.
Nebo „přivedla na svět zdravé“.
Nebo „brání, nevpouští“.
Nebo možná „nechává mě ležet ladem“.
Dosl. „sešlápl“.
Dosl. „syny“.
Nebo „trpělivě“.
Dosl. „živý člověk“.
Nebo „obhajoval jsi mě v soudních sporech“.
Nebo „tak cenní jako“.
Dosl. „zubožení“.
Dosl. „provinění“.
Dosl. „čerň“.
Nebo „spravedlivých“.
Nebo „přebývat jako cizinci“.
Dosl. „Jehovův obličej“.
Nebo „znásilnili“.