DANIEL

1 Ve třetím roce vlády judského krále Jehojakima+ přitáhl babylonský král Nebukadnecar k Jeruzalému a oblehl ho.+ 2 A Jehova mu vydal judského krále Jehojakima do rukou+ spolu s náčiním domu* pravého Boha. Nebukadnecar náčiní odnesl do země Šinar*+ do domu* svého boha a uložil ho v pokladnici svého boha.+

3 Potom král přikázal svému vrchnímu dvornímu úředníku Ašpenazovi, aby přivedl nějaké Izraelity,* zvlášť ty, kdo mají královský nebo urozený původ.+ 4 Měli to být mladí lidé* bez jakékoli vady, kteří hezky vypadají, jsou moudří, vzdělaní a mají dobrý úsudek+ a budou schopni sloužit v králově paláci. Měl je naučit písmo a jazyk Chaldejců. 5 Král také nařídil, aby denně dostávali příděl z králových pochoutek a z vína, které pije. Měli se tři roky školit* a potom vstoupit do královských služeb.

6 Byli mezi nimi někteří z kmene* Juda: Daniel,*+ Chananjáš,* Mišael* a Azarjáš.*+ 7 A hlavní dvorní úředník jim určil jména:* Danielovi dal jméno Beltšacar,+ Chananjášovi Šadrak, Mišaelovi Mešak a Azarjášovi Abednego.+

8 Daniel se ale v srdci rozhodl, že se neznečistí královými pochoutkami ani jeho vínem. A tak žádal hlavního dvorního úředníka, aby se tím nemusel znečistit. 9 A pravý Bůh způsobil, že hlavní dvorní úředník se k Danielovi zachoval laskavě* a byl k němu milosrdný.+ 10 Řekl ale Danielovi: „Bojím se svého pána, krále, který vám určil, co budete jíst a pít. Co když uvidí, že vypadáte hůř než ostatní mladí* ve vašem věku? Kvůli vám budu* před králem vinen.“ 11 Ale Daniel řekl muži, kterému hlavní dvorní úředník svěřil do péče Daniela, Chananjáše, Mišaela a Azarjáše: 12 „Zkus to prosím se svými sluhy deset dnů. Ať nám dají k jídlu nějakou zeleninu a k pití vodu 13 a potom porovnej, jak vypadáme my a jak mladí,* kteří jedí královy pochoutky. A podle toho, co uvidíš, se rozhodni, co budeš se svými sluhy dělat dál.“

14 Ten s jejich návrhem souhlasil a na deset dnů to s nimi zkusil. 15 Po deseti dnech vypadali lépe a zdravěji* než všichni mladí lidé,* kteří jedli královy pochoutky. 16 Odnášel tedy jejich pochoutky a víno a dával jim zeleninu. 17 A pravý Bůh dal těm čtyřem mladým lidem* poznání, pochopení každého druhu psaného textu* a moudrost. Daniel dostal také schopnost porozumět nejrůznějším viděním a snům.+

18 Když uplynula doba, kterou stanovil král,+ hlavní dvorní úředník je přivedl před Nebukadnecara. 19 Když s nimi král mluvil, v celé té skupině se nenašel nikdo jako Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš.+ A tak začali sloužit králi. 20 Kdykoli se jich král ptal na nějakou záležitost, která vyžadovala moudrost a porozumění, zjistil, že jsou desetkrát lepší než všichni kněží zabývající se magií a zaklínači+ v celé jeho říši. 21 A Daniel tam zůstal až do prvního roku krále Kýra.+

2 Ve druhém roce své vlády měl Nebukadnecar sny, které ho* tak rozrušily,+ že nemohl spát. 2 A tak dal král svolat kněze zabývající se magií, zaklínače, kouzelníky a Chaldejce,* aby mu řekli, co se mu zdálo. Přišli tedy a postavili se před krále.+ 3 Král jim řekl: „Měl jsem sen a jsem* rozrušený, protože nevím, co se mi zdálo.“ 4 Chaldejci králi odpověděli aramejsky:*+ „Ať žiješ navěky, králi. Vyprávěj svým sluhům ten sen a my ti řekneme jeho výklad.“

5 Král Chaldejcům řekl: „Toto je moje konečné slovo: Pokud mi nesdělíte ten sen a jeho výklad, budete rozsekáni na kusy a z vašich domů udělají veřejné záchody.* 6 Ale pokud mi ten sen a jeho výklad sdělíte, dostanete ode mě dary a odměnu a velmi vás poctím.+ Takže mi řekněte ten sen i s jeho výkladem.“

7 Odpověděli mu podruhé: „Ať král vypráví svým sluhům ten sen a my ho vyložíme.“

8 Král na to reagoval: „Je mi jasné, že se snažíte získat čas, protože víte, jaké je moje konečné slovo. 9 Pokud mi nesdělíte, jaký to byl sen, čeká vás všechny stejný trest. Vy jste se ale domluvili, že mi budete lhát a podvádět mě, dokud se situace nezmění. Takže mi řekněte ten sen, ať vím, že mi ho dokážete vyložit.“

10 Chaldejci králi odpověděli: „Na zemi* není nikdo, kdo by dokázal udělat, co král žádá. Vždyť žádný velký král ani místodržitel ještě od žádného kněze, který se zabývá magií, zaklínače ani Chaldejce takovou věc nežádal. 11 To, co král žádá, je obtížné. Není nikdo, kdo by to mohl králi sdělit, kromě bohů, kteří nepřebývají mezi smrtelníky.“*

12 Král se rozzuřil a nařídil, aby byli všichni babylonští moudří muži usmrceni.+ 13 Když vyšlo to nařízení a moudří muži měli být zabiti, hledali také Daniela a jeho přátele, aby je usmrtili.

14 Tehdy Daniel opatrně a rozvážně promluvil s velitelem královy osobní stráže Arjokem, který vyšel pobíjet babylonské moudré muže. 15 Zeptal se králova zmocněnce Arjoka: „Proč král vydal takové kruté nařízení?“ Arjok ho tedy o té záležitosti informoval.+ 16 A tak Daniel vešel ke králi a požádal ho, ať mu dá nějaký čas, aby mohl králi sen vyložit.

17 Potom šel Daniel do svého domu a řekl to všechno svým přátelům Chananjášovi, Mišaelovi a Azarjášovi. 18 Poprosil je, ať se modlí k nebeskému Bohu, aby k nim byl milosrdný a odhalil to tajemství, a aby tak Daniel a jeho přátelé nebyli usmrceni spolu s ostatními babylonskými moudrými muži.

19 V noci pak bylo Danielovi to tajemství zjeveno ve vidění.+ Daniel proto chválil nebeského Boha. 20 Řekl:

24 Pak šel Daniel za Arjokem, kterého král pověřil, aby usmrtil babylonské moudré muže,+ a řekl mu: „Nezabíjej babylonské moudré muže. Uveď mě ke králi a já mu sdělím výklad toho snu.“

25 Arjok rychle uvedl Daniela ke králi a řekl mu: „Našel jsem muže z judských vyhnanců,+ který dokáže králi sen vyložit.“ 26 Král řekl Danielovi, jehož jméno bylo Beltšacar:+ „Opravdu mi dokážeš říct, jaký se mi zdál sen a jaký je jeho výklad?“+ 27 Daniel králi odpověděl: „Tajemství, na které se král ptá, mu není schopen odhalit žádný moudrý muž, zaklínač, kněz zabývající se magií ani astrolog.+ 28 V nebesích ale existuje Bůh, který zjevuje tajemství,+ a ten dal králi Nebukadnecarovi na vědomí, co se stane na konci dnů. Toto je tvůj sen a toto je vidění, které jsi měl na svém lůžku:

29 Když jsi byl na lůžku, králi, přišlo ti na mysl, co se bude dít v budoucnosti, a ten, kdo zjevuje tajemství, ti dal vědět, co se stane. 30 Pokud jde o mě, toto tajemství mi nebylo zjeveno proto, že bych měl víc moudrosti než kdokoli jiný, ale proto, aby ses, králi, dozvěděl ten výklad a abys poznal myšlenky svého srdce.+

31 Ty, králi, jsi viděl velikou sochu. Byla obrovská a mimořádně se leskla, stála před tebou a vypadala děsivě. 32 Hlava té sochy byla z ryzího zlata,+ hruď a paže ze stříbra,+ břicho a stehna z mědi,+ 33 holeně ze železa+ a chodidla zčásti ze železa a zčásti z hlíny.*+ 34 Díval ses dál a viděl jsi, že byl vysekán kámen, ne lidskýma rukama, a udeřil sochu do chodidel ze železa a hlíny a rozdrtil je.+ 35 Tehdy byly železo, hlína, měď, stříbro i zlato všechny najednou rozdrceny a byly jako plevy v létě na mlatu, které odnesl vítr, takže po nich nezbyla ani stopa. Ale z kamene, který udeřil do sochy, se stala velká hora a naplnila celou zemi.

36 To byl ten sen a teď řekneme králi jeho výklad. 37 Ty, králi – králi králů, kterému dal nebeský Bůh království,+ moc, sílu a slávu 38 a kterému dal do rukou lidi, ať bydlí kdekoli, a také divoká zvířata a nebeské ptáky a kterého udělal vládcem nad tím vším+ – ty jsi ta zlatá hlava.+

39 Ale po tobě povstane jiné království,+ podřadnější než ty, a potom další království, třetí, měděné, které bude vládnout nad celou zemí.+

40 A čtvrté království bude silné jako železo.+ Jako totiž železo rozbíjí a drtí všechno ostatní, jako železo, které tříští, tak i toto království rozdrtí a roztříští všechna ta předchozí.+

41 A protože chodidla a prsty, které jsi viděl, byly zčásti z hrnčířské hlíny a zčásti ze železa, to království bude rozdělené. Ale bude v něm něco z tvrdosti železa, protože jsi viděl železo smíšené s měkkou hlínou. 42 A protože prsty na nohou byly zčásti ze železa a zčásti z hlíny, to království bude zčásti silné a zčásti křehké. 43 Protože jsi viděl železo smíšené s měkkou hlínou, smíchají se s lidem.* Ale nebudou držet pohromadě, tak jako železo nedrží pohromadě s hlínou.

44 Za dnů těch králů zřídí nebeský Bůh království,+ které nebude nikdy zničeno.+ A toto království nebude předáno žádnému jinému lidu.+ Rozdrtí a ukončí všechna tato království+ a samo bude trvat* navždy.+ 45 Viděl jsi totiž, že z hory byl vysekán kámen, ne lidskýma rukama, a že rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato.+ Vznešený Bůh dal králi na vědomí, co se stane v budoucnosti.+ Ten sen je pravdivý a jeho výklad je spolehlivý.“

46 Nato král Nebukadnecar padl před Danielem tváří k zemi a vzdal mu poctu. A přikázal, aby mu obětovali dar a pálili pro něj kadidlo. 47 Král Danielovi řekl: „Váš Bůh je opravdu Bůh bohů a Pán králů a ten, kdo zjevuje tajemství, protože jsi byl schopen zjevit toto tajemství.“+ 48 Král potom Daniela povýšil a dal mu mnoho vzácných darů a udělal ho vládcem nad celou babylonskou provincií*+ a vrchním prefektem nad všemi babylonskými moudrými muži. 49 Na Danielovu žádost pověřil král správou babylonské provincie Šadraka, Mešaka a Abednega.+ Daniel ale sloužil na králově dvoře.

3 Král Nebukadnecar udělal zlatou sochu, která byla 60 loket* vysoká a 6 loket* široká. Postavil ji na pláni Dura v babylonské provincii.* 2 Král Nebukadnecar nařídil, aby se shromáždili satrapové, prefekti, místodržitelé, rádci, pokladníci, soudci, magistráti a všichni správci provincií a aby přišli na zasvěcení sochy, kterou postavil král Nebukadnecar.

3 Satrapové, prefekti, místodržitelé, rádci, pokladníci, soudci, magistráti a všichni správci provincií se tedy shromáždili k zasvěcení sochy, kterou postavil král Nebukadnecar, a stáli před ní. 4 Hlasatel silným hlasem volal: „Vám, lidé různých národů a jazyků, se přikazuje: 5 Až uslyšíte zvuk rohu, píšťaly, citery, malé harfy, lyry, dud a všech ostatních hudebních nástrojů, padnete k zemi a budete uctívat zlatou sochu, kterou postavil král Nebukadnecar. 6 Kdo nepadne a nebude ji uctívat, bude okamžitě hozen do rozpálené ohnivé pece.“+ 7 Když tedy lidé všech národů a jazyků uslyšeli zvuk rohu, píšťaly, citery, malé harfy, lyry a všech ostatních hudebních nástrojů, padli k zemi a uctívali zlatou sochu, kterou postavil král Nebukadnecar.

8 Tehdy ale přistoupili ke králi nějací Chaldejci a obvinili* Židy. 9 Řekli králi Nebukadnecarovi: „Králi, ať žiješ navěky. 10 Králi, dal jsi příkaz, že každý muž, který uslyší zvuk rohu, píšťaly, citery, malé harfy, lyry, dud a všech ostatních hudebních nástrojů, má padnout k zemi a uctívat zlatou sochu, 11 a kdo nepadne a nebude ji uctívat, má být hozen do rozpálené ohnivé pece.+ 12 Ale jsou tu jistí Židé, které jsi pověřil správou babylonské provincie, Šadrak, Mešak a Abednego.+ Tihle muži tě neberou vážně, králi. Neslouží tvým bohům a odmítají uctívat zlatou sochu, kterou jsi postavil.“

13 Tehdy se Nebukadnecar rozzuřil a přikázal, aby Šadraka, Mešaka a Abednega přivedli. A tak je přivedli před krále. 14 Nebukadnecar jim řekl: „Je to pravda, Šadraku, Mešaku a Abednego, že nesloužíte mým bohům+ a odmítáte uctívat zlatou sochu, kterou jsem postavil? 15 Teď uslyšíte zvuk rohu, píšťaly, citery, malé harfy, lyry, dud a všech ostatních hudebních nástrojů. Pokud jste připraveni padnout a uctívat sochu, kterou jsem udělal, dobře. Ale pokud ji odmítnete uctívat, budete okamžitě hozeni do rozpálené ohnivé pece. A který bůh vás může zachránit z mých rukou?“+

16 Šadrak, Mešak a Abednego na to králi řekli: „Nebukadnecare, není třeba, abychom ti na to odpovídali. 17 Pokud se to stane, náš Bůh, kterému sloužíme, nás dokáže zachránit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi.+ 18 Ale i kdyby to neudělal, ať je ti známo, králi, že tvým bohům nebudeme sloužit a zlatou sochu, kterou jsi postavil, nebudeme uctívat.“+

19 Tehdy se Nebukadnecar na Šadraka, Mešaka a Abednega rozzuřil a začal se na ně tvářit úplně jinak.* Přikázal, aby rozpálili pec sedmkrát víc než obvykle, 20 a několika silným mužům ze svého vojska nařídil, aby Šadraka, Mešaka a Abednega svázali a hodili je do rozpálené ohnivé pece.

21 A tak je svázali, jak byli – v pláštích, oděvech, čapkách a ostatním oblečení – a hodili je do rozpálené pece. 22 Protože byl králův příkaz tak drsný a pec byla mimořádně rozpálená, muže, kteří vedli Šadraka, Mešaka a Abednega, plameny ohně zabily. 23 Ale ti tři, Šadrak, Mešak a Abednego, padli svázaní do rozpálené pece.

24 Vtom se král Nebukadnecar vyděsil, rychle vstal a zeptal se vysokých úředníků: „Nehodili jsme snad do ohně tři svázané muže?“ Odpověděli mu: „Ano, králi.“ 25 „Ale já vidím čtyři!“ řekl. „Volně se procházejí uprostřed ohně a nic se jim nestalo a ten čtvrtý vypadá jako syn bohů.“

26 Nebukadnecar se přiblížil ke dveřím rozpálené ohnivé pece a zavolal: „Šadraku, Mešaku a Abednego, sluhové Nejvyššího Boha,+ vyjděte a pojďte sem!“ A Šadrak, Mešak a Abednego vyšli z ohně ven. 27 Satrapové, prefekti, místodržitelé a královi vysocí úředníci, kteří tam byli shromážděni,+ viděli, že oheň těm mužům vůbec neublížil.*+ Neměli ožehnutý jediný vlas na hlavě, jejich pláště byly nedotčené, a dokonce ani nenačichli ohněm.

28 Nebukadnecar pak prohlásil: „Ať je chválen Bůh Šadraka, Mešaka a Abednega,+ který poslal svého anděla a zachránil své sluhy. Důvěřovali mu a vzepřeli se příkazu krále a byli ochotní zemřít,* protože nechtěli sloužit nebo se klanět* žádnému jinému bohu kromě svého Boha.+ 29 Proto vydávám nařízení, že lidé jakéhokoli národa nebo jazyka, kteří řeknou něco proti Bohu Šadraka, Mešaka a Abednega, budou rozsekáni na kusy a z jejich domů udělají veřejné záchody.* Žádný jiný bůh totiž nedokáže zachraňovat tak jako on.“+

30 Potom se král postaral o to, aby se Šadrakovi, Mešakovi a Abednegovi v babylonské provincii dobře dařilo.+

4 „Král Nebukadnecar lidem všech národů a jazyků, kteří bydlí na celé zemi: Kéž máte hojný pokoj! 2 Je mi potěšením vám oznámit, jaká znamení a zázraky na mně vykonal Nejvyšší Bůh. 3 Jak velká jsou jeho znamení a jak mocné jsou jeho zázraky! Jeho království je věčné a jeho vláda trvá generaci za generací.+

4 Já, Nebukadnecar, jsem spokojeně žil ve svém domě, v mém paláci se mi dobře dařilo. 5 Zdál se mi ale sen, který mě vystrašil. Začaly mě děsit obrazy a vidění, které jsem měl na svém lůžku.+ 6 A tak jsem nařídil, ať ke mně přivedou všechny babylonské moudré muže, aby mi ten sen vyložili.+

7 Přišli kněží zabývající se magií, zaklínači, Chaldejci* a astrologové,+ ale když jsem jim vyprávěl svůj sen, nedokázali mi ho vyložit.+ 8 Nakonec ke mně přišel Daniel, který má podle mého boha+ jméno Beltšacar+ a ve kterém je duch svatých bohů.+ I jemu jsem vyprávěl svůj sen:

9 ‚Beltšacare, nejvyšší z kněží zabývajících se magií,+ dobře vím, že je v tobě duch svatých bohů+ a že neexistuje tajemství, které bys nedokázal odhalit.+ Řekni mi tedy, co znamená vidění, které jsem měl ve snu, a vylož mi ho.

10 Na lůžku jsem ve vidění spatřil strom,+ který stál uprostřed země a byl mimořádně vysoký.+ 11 Ten strom vyrostl a zesílil a jeho vrchol dosáhl až do nebes a bylo ho vidět ze všech konců země. 12 Měl krásné listí a spoustu ovoce a pro všechny na něm byla potrava. Zvířata pod ním nacházela stín, v jeho větvích bydleli ptáci a živili se z něj všichni tvorové.*

13 V tom vidění, které jsem měl na lůžku, jsem uviděl sestupovat z nebes strážce, svatého.+ 14 Hlasitě volal: „Podetněte strom,+ osekejte mu větve, setřeste jeho listí a rozházejte jeho ovoce! Ať utečou zvířata, která jsou pod ním, a ptáci odletí z jeho větví. 15 Ale pařez s kořeny nechte v zemi mezi polní trávou a dejte na něj železnou a měděnou obruč. Ať ho smáčí nebeská rosa a ať je se zvířaty mezi rostlinami země.+ 16 Ať se jeho srdce změní z lidského na zvířecí a ať nad ním přejde sedm časů.+ 17 To nařizují strážci,+ toto rozhodnutí* oznamují svatí, aby ti, kdo žijí, poznali, že vládcem v království lidstva je Nejvyšší+ a že ho dává tomu, komu chce, a dosazuje nad ním dokonce nejméně významného* z lidí.“

18 To je sen, který jsem měl já, král Nebukadnecar. A teď mi, Beltšacare, řekni jeho výklad. Nikdo z ostatních moudrých mužů v mém království mi ho nedokázal vyložit.+ Ale ty to dokážeš, protože je v tobě duch svatých bohů.‘

19 Nato Daniel, jehož jméno je Beltšacar,+ na okamžik ztuhl a jeho myšlenky ho vyděsily.

Král řekl: ‚Beltšacare, ať tě ten sen ani jeho výklad neděsí.‘

Beltšacar odpověděl: ‚Můj pane, kéž by se ten sen splnil na těch, kdo tě nenávidí, a jeho výklad na tvých nepřátelích.

20 Strom, který jsi viděl, který vyrostl a zesílil, jehož vrchol dosáhl až do nebes a bylo ho vidět z celé země,+ 21 který měl krásné listí, spoustu ovoce a potravu pro všechny, pod kterým žila zvířata a v jehož větvích bydleli ptáci,+ 22 to jsi ty, králi, protože jsi vzrostl a zesílil a tvá velkolepost vzrostla a dosáhla až do nebes+ a tvá vláda do konců země.+

23 A král viděl strážce, svatého,+ jak sestupuje z nebes a říká: „Podetněte strom a zničte ho, ale pařez s kořeny nechte v zemi mezi polní trávou a dejte na něj železnou a měděnou obruč. Ať ho smáčí nebeská rosa a ať je se zvířaty, dokud nad ním nepřejde sedm časů.“+ 24 Toto je výklad, králi. Je to nařízení Nejvyššího, které postihne mého pána, krále. 25 Vyženou tě od lidí, budeš žít se zvířaty a budeš žrát trávu jako býk. Bude tě smáčet nebeská rosa+ a přejde nad tebou sedm časů,+ dokud nepoznáš, že Nejvyšší je vládcem v království lidstva a že ho dává, komu chce.+

26 Ale protože řekli, aby byl pařez stromu s jeho kořeny ponechán,+ tvé království ti bude znovu patřit, až poznáš, že vládnou nebesa. 27 Proto kéž přijmeš mou radu, králi. Odvrať se od svých hříchů a jednej správně a od svých špatných skutků a prokazuj milosrdenství chudým. Snad se ti bude dál dobře dařit.‘“+

28 Krále Nebukadnecara to všechno postihlo.

29 Když se o 12 měsíců později procházel po střeše babylonského královského paláce, 30 říkal: „Není tohle velký Babylon, který jsem vlastní silou a mocí vystavěl jako královské sídlo a pro slávu svého majestátu?“

31 Král ještě ani nedomluvil, když se z nebe ozval hlas: „Tobě jsou určena tato slova, králi Nebukadnecare: ‚Přišel jsi o své kralování+ 32 a vyhánějí tě od lidí. Budeš žít se zvířaty a žrát trávu jako býk a přejde nad tebou sedm časů, dokud nepoznáš, že Nejvyšší je vládcem v království lidstva a že ho dává, komu chce.‘“+

33 V tu chvíli se ta slova na Nebukadnecarovi splnila. Vyhnali ho od lidí a začal žrát trávu jako býk a jeho tělo smáčela nebeská rosa. Vlasy mu narostly dlouhé jako orlí peří a nehty měl jako ptačí drápy.+

34 „Na konci toho období+ jsem se já, Nebukadnecar, podíval k nebesům a vrátil se mi rozum. A chválil jsem Nejvyššího a tomu, který žije věčně, jsem vzdával chválu a slávu, protože jeho vláda je věčná a jeho království trvá generaci za generací.+ 35 Všichni obyvatelé země jsou pouhé nic. On jedná mezi nebeským vojskem a obyvateli země podle své vlastní vůle. A neexistuje nikdo, kdo by mu mohl v něčem zabránit*+ nebo mu říct: ‚Co to děláš?‘+

36 V té době se mi vrátil rozum a získal jsem zpátky i slávu svého kralování, svůj majestát a vznešenost.+ Moji rádci a šlechtici mě znovu začali vyhledávat a byl jsem znovu dosazen nad svým královstvím a měl jsem ještě větší slávu než předtím.

37 Já, Nebukadnecar, teď chválím, vyvyšuji a oslavuji nebeského Krále,+ protože všechny jeho skutky jsou správné a jeho cesty spravedlivé+ a protože je schopen pokořit ty, kdo jsou pyšní.“+

5 Král Belšacar+ uspořádal velkou hostinu pro 1 000 svých šlechticů a pil před nimi víno.+ 2 Když byl podnapilý, dal přinést zlaté a stříbrné nádoby, které vzal jeho otec Nebukadnecar z chrámu v Jeruzalémě.+ Belšacar z nich chtěl se svými šlechtici, vedlejšími manželkami a konkubínami pít. 3 A tak přinesli zlaté nádoby, které byly odneseny z chrámu Božího domu v Jeruzalémě, a král a jeho šlechtici, vedlejší manželky a konkubíny z nich pili. 4 Pili víno a chválili bohy ze zlata, stříbra, mědi, železa, dřeva a kamene.

5 Vtom se objevily prsty lidské ruky a začaly psát na omítku stěny králova paláce, u které byl svícen. Když král viděl ruku, jak píše, 6 zbledl,* vyděsil se, roztřásla se mu kolena a sotva se držel na nohou.+

7 Král zakřičel, ať svolají zaklínače, Chaldejce* a astrology.+ Pak babylonským moudrým mužům řekl: „Kdo ten nápis přečte a řekne mi, co znamená, bude oblečen do purpuru, na krk mu dají zlatý náhrdelník+ a bude vládnout jako třetí v království.“+

8 Všichni královi moudří muži tedy přišli, ale nedokázali nápis přečíst ani králi říct, co znamená.+ 9 To krále Belšacara vyděsilo ještě víc a v obličeji byl bledý. A mezi jeho šlechtici zavládl zmatek.+

10 Když královna* slyšela slova krále a šlechticů, vstoupila do hodovního sálu a řekla: „Ať žiješ navěky, králi. Nemusíš se děsit a blednout. 11 V tvém království je muž,* ve kterém je duch svatých bohů. Za dnů tvého otce se ukázalo, že je osvícený a má pochopení a moudrost podobnou moudrosti bohů.+ Tvůj otec, král Nebukadnecar, ho jmenoval nejvyšším z kněží zabývajících se magií, zaklínačů, Chaldejců a astrologů+ – ano, tvůj otec, králi. 12 Daniel, kterému dal král jméno Beltšacar,+ měl totiž výjimečného ducha a poznání a pochopení, takže uměl vykládat sny, vysvětlovat záhady a řešit spletité problémy.*+ Ať teď Daniela zavolají a on ti řekne, co to znamená.“

13 A tak uvedli Daniela ke králi. Král se ho zeptal: „Ty jsi ten Daniel z judských vyhnanců,+ které můj otec, král, přivedl z Judska?+ 14 Slyšel jsem, že je v tobě duch bohů+ a jsi osvícený a máš pochopení a výjimečnou moudrost.+ 15 Teď ke mně přivedli moudré muže a zaklínače, aby přečetli tenhle nápis a řekli mi, co znamená, ale nedokázali mi význam toho poselství sdělit.+ 16 O tobě jsem ale slyšel, že umíš vykládat tajemství+ a řešit spletité problémy.* Pokud teď dokážeš ten nápis přečíst a říct mi, co znamená, budeš oblečen do purpuru, na krk ti dají zlatý náhrdelník a budeš vládnout jako třetí v království.“+

17 Daniel králi odpověděl: „Dary si můžeš nechat a své dárky dej jiným. Ale nápis králi přečtu a řeknu mu, co znamená. 18 Králi, Nejvyšší Bůh dal tvému otci Nebukadnecarovi království, velikost, slávu a majestát.+ 19 Kvůli velikosti, kterou mu dal, se před ním třásli strachem lidé všech národů a jazyků.+ Koho chtěl, toho zabil, a koho chtěl, toho nechal naživu.+ Koho chtěl, toho povýšil, a koho chtěl, toho pokořil. 20 Ale když jeho srdce zpychlo a on se zatvrdil a jednal troufale,+ byl svržen z trůnu svého království a byl zbaven své důstojnosti. 21 Vyhnali ho od lidí a jeho srdce bylo podobné zvířecímu a žil s divokými osly. Žral trávu jako býk a jeho tělo smáčela nebeská rosa, dokud nepoznal, že vládcem v království lidstva je Nejvyšší Bůh a že nad ním dosazuje, koho chce.+

22 Ale ty, jeho synu Belšacare, jsi své srdce nepokořil, i když jsi to všechno věděl. 23 Místo toho ses vyvyšoval nad Pána nebes+ a dal sis přinést nádoby z jeho domu.+ Pak jsi z nich se svými šlechtici, vedlejšími manželkami a konkubínami pil víno a chválil jsi bohy ze stříbra a zlata, z mědi, železa, dřeva a kamene, bohy, kteří nic nevidí, nic neslyší a nic nevědí.+ Ale Boha, v jehož ruce je tvůj dech+ a všechny tvé cesty, jsi neoslavil. 24 Proto poslal tu ruku a byl napsán tento nápis.+ 25 Ten nápis zní: MENE, MENE, TEKEL a PARSIN.

26 Ta slova znamenají toto: MENE – Bůh sečetl dny tvého kralování a ukončil je.+

27 TEKEL – byl jsi zvážen na vahách a shledán nedostatečným.

28 PERES – tvé království bylo rozděleno a dáno Médům a Peršanům.“+

29 Belšacar pak vydal příkaz a oblékli Daniela do purpuru a na krk mu dali zlatý náhrdelník. A ohlásili, že se má stát třetím vládcem v království.+

30 Ještě tu noc byl chaldejský král Belšacar zabit.+ 31 A království přijal Dareios+ Médský, kterému bylo asi 62 let.

6 Dareios považoval za dobré dosadit nad celým královstvím+ 120 satrapů. 2 Nad nimi byli tři vysocí úředníci a jedním z nich byl Daniel.+ Satrapové+ jim podávali hlášení, aby král neutrpěl ztrátu. 3 Daniel vynikal nad ostatními vysokými úředníky a satrapy, protože měl výjimečného ducha,+ a král měl v úmyslu ustanovit ho nad celým královstvím.

4 Tehdy se vysocí úředníci a satrapové snažili na tom, jak Daniel vede státní záležitosti,* najít něco, z čeho by ho mohli obvinit. Nemohli ale najít nic, z čeho by ho obvinili, ani nic nepoctivého, protože byl důvěryhodný a žádná nedbalost ani nepoctivost se na něm najít nedala. 5 Ti muži si pak řekli: „Na tom Danielovi nenajdeme vůbec nic, z čeho bychom ho obvinili. Musíme proti němu najít něco, co souvisí se zákonem jeho Boha.“+

6 Tito vysocí úředníci a satrapové tedy společně vešli ke králi a řekli mu: „Králi Dareie, ať žiješ navěky. 7 Všichni královští úředníci, prefekti, satrapové, královští rádci a místodržitelé se usnesli, že vydají královský výnos a prosadí zákaz, že kdokoli by během 30 dnů vznesl prosbu k nějakému bohu nebo člověku kromě k tobě, králi, má být hozen do lví jámy.+ 8 Kéž teď, králi, vydáš ten výnos a podepíšeš ho,+ aby podle nezrušitelného zákona Médů a Peršanů nemohl být změněn.“+

9 Král Dareios tedy ten výnos a zákaz podepsal.

10 Jakmile se ale Daniel dozvěděl, že byl podepsán takový výnos, šel do svého domu, kde měl ve střešní místnosti otevřená okna směrem k Jeruzalému.+ Tam třikrát denně klekal na kolena a modlil se a předkládal chválu svému Bohu, jako to dělával předtím. 11 Tehdy vtrhli dovnitř ti muži a našli Daniela, jak vznáší prosby ke svému Bohu a žádá ho o přízeň.

12 Potom přišli ke králi a připomněli mu ten královský zákaz: „Nepodepsal jsi snad zákaz, který říká, že kdokoli během 30 dnů vznese prosbu k nějakému bohu nebo člověku kromě k tobě, králi, bude hozen do lví jámy?“ Král odpověděl: „Podle nezrušitelného zákona Médů a Peršanů ten výnos platí.“+ 13 Okamžitě mu řekli: „Daniel, ten judský vyhnanec,+ nebere vážně tebe, králi, ani zákaz, který jsi podepsal, a třikrát denně se modlí.“+ 14 Když to král slyšel, velmi ho to rozrušilo a snažil se vymyslet, jak Daniela zachránit. Až do západu slunce dělal, co mohl, aby ho osvobodil. 15 Nakonec ti muži společně vešli ke králi a řekli mu: „Pamatuj, králi, že podle zákona Médů a Peršanů se žádný zákaz nebo výnos, které stanoví král, nesmí měnit.“+

16 Král tedy dal příkaz a přivedli Daniela a hodili ho do lví jámy.+ Řekl Danielovi: „Tvůj Bůh, kterému vytrvale sloužíš, tě zachrání.“ 17 Pak přinesli kámen, položili ho na otvor* jámy a král ho zapečetil svým pečetním prstenem a pečetním prstenem svých šlechticů, aby se vzhledem k Danielovi nedalo nic změnit.

18 Král pak šel do svého paláce, celou noc držel půst, odmítl veškerou zábavu* a nemohl spát.* 19 Jakmile začalo svítat, vstal a pospíchal ke lví jámě. 20 Když k ní přišel, smutným hlasem zavolal na Daniela: „Danieli, sluho živého Boha, dokázal tě tvůj Bůh, kterému vytrvale sloužíš, zachránit před lvy?“ 21 Daniel hned králi řekl: „Ať žiješ navěky, králi. 22 Můj Bůh poslal svého anděla a zavřel lvům tlamy,+ takže mi neublížili.+ Jsem totiž v jeho očích nevinný a ani tobě, králi, jsem neudělal nic špatného.“

23 Král měl obrovskou radost a přikázal, aby Daniela vytáhli z jámy. Když ho vytáhli, neměl žádné zranění, protože důvěřoval svému Bohu.+

24 Král dal potom příkaz a přivedli ty muže, kteří obvinili* Daniela, a hodili do lví jámy je i s jejich syny a manželkami. Ještě ani nedopadli na dno, když se na ně lvi vrhli a rozdrtili jim všechny kosti.+

25 Potom král Dareios napsal lidem všech národů a jazyků, kteří bydlí na celé zemi:+ „Kéž máte hojný pokoj! 26 Vydávám nařízení, že se v každé oblasti mého království mají lidé třást strachem před Danielovým Bohem,+ protože je to živý Bůh a existuje věčně. Jeho království nebude nikdy zničeno a jeho vláda* potrvá navždy.+ 27 Osvobozuje, zachraňuje+ a provádí znamení a zázraky v nebesích i na zemi.+ Zachránil Daniela ze lvích tlap.“

28 A tak se Danielovi v Dareiově království+ a v království Kýra Perského+ dobře dařilo.

7 V prvním roce babylonského krále Belšacara+ měl Daniel na svém lůžku sen a vidění.+ Potom ten sen zapsal.+ Zaznamenal o tom úplnou zprávu. 2 Daniel prohlásil:

„V noci jsem ve vidění viděl, jak čtyři nebeské větry vzdouvají ohromné moře.+ 3 A z moře vyšla čtyři obrovská zvířata,+ každé jiné.

4 První vypadalo jako lev,+ ale mělo orlí křídla.+ Viděl jsem, jak mu byla křídla vytržena, zvedli ho ze země a postavili na dvě nohy jako člověka a bylo mu dáno lidské srdce.

5 Pak se objevilo druhé zvíře, které vypadalo jako medvěd.+ Bylo na jedné straně zvednuté a mělo v tlamě mezi zuby tři žebra. A bylo mu řečeno: ‚Vstaň, sežer hodně masa.‘+

6 Díval jsem se dál a objevilo se další zvíře. Vypadalo jako levhart,+ ale na zádech mělo čtyři křídla, jako jsou ptačí. Mělo čtyři hlavy+ a byla mu dána moc vládnout.

7 Díval jsem se dál a uviděl jsem v tom nočním vidění čtvrté zvíře, strašlivé a děsivé, neobyčejně silné a mělo veliké železné zuby. Hltalo a drtilo, a co zbylo, zadupalo nohama.+ Bylo jiné než všechna předchozí zvířata a mělo deset rohů. 8 Když jsem si ty rohy prohlížel, najednou se mezi nimi objevil jiný roh, malý,+ a tři z těch prvních rohů byly před ním vytrženy. Ten roh měl oči jako člověk a ústa, která mluvila povýšeně.*+

9 Potom jsem viděl, jak byly rozestaveny trůny a Prastarý na dny+ se posadil.+ Oděv měl bílý jako sníh+ a vlasy na hlavě jako čistou vlnu. Jeho trůn byly plameny ohně a kola trůnu byla hořící oheň.+ 10 Z místa před ním vycházel a tekl ohnivý proud.+ Sloužilo mu tisíc tisíců a stálo před ním desettisíckrát deset tisíc.+ Soud+ zasedl a byly otevřeny knihy.

11 Díval jsem se dál, protože jsem slyšel, jak ten roh mluví povýšeně.*+ Potom jsem viděl, jak bylo to zvíře zabito a jeho tělo bylo hozeno do ohně a zničeno. 12 Ostatním zvířatům+ byla odebrána moc vládnout, ale jejich život byl prodloužen o čas a období.

13 Díval jsem se dál a uviděl jsem v tom nočním vidění, jak někdo podobný synu člověka+ přicházel s nebeskými oblaky. Směl přistoupit k Prastarému na dny+ a přivedli ho až před něj. 14 A byla mu dána vláda,+ čest+ a království, aby mu sloužili lidé všech národů a jazyků.+ Jeho vláda je věčná vláda, která neskončí, a jeho království nebude zničeno.+

15 Já, Daniel, jsem byl rozrušený, protože to, co jsem ve vidění spatřil, mě vyděsilo.+ 16 Přistoupil jsem k jednomu z těch, kdo tam stáli, a zeptal jsem se ho, co to znamená. A tak mi odpověděl a sdělil mi výklad těch věcí.

17 ‚Ta čtyři obrovská zvířata+ jsou čtyři králové, kteří vzejdou ze země.+ 18 Ale království dostanou svatí Nejvyššího+ a bude jim patřit+ navždy – po celou věčnost.‘

19 Pak jsem chtěl vědět víc o tom čtvrtém zvířeti, které bylo jiné než všechna ostatní, bylo mimořádně strašlivé, mělo železné zuby a měděné drápy, hltalo a drtilo, a co zbylo, zadupalo nohama.+ 20 Také jsem chtěl vědět víc o deseti rozích+ na jeho hlavě a o tom jiném rohu, který se objevil a před kterým tři padly,+ o tom rohu, který měl oči a ústa mluvící povýšeně* a který byl větší než ty ostatní.

21 Díval jsem se dál, jak ten roh vede válku se svatými a vítězí nad nimi+ 22 do doby, než přišel Prastarý na dny+ a byl vydán rozsudek ve prospěch svatých Nejvyššího+ a přišel stanovený čas, aby svatí dostali království.+

23 Řekl mi toto: ‚Čtvrté zvíře je čtvrté království, které vznikne na zemi. Bude jiné než všechna ostatní království a pohltí celou zemi a podupe ji a rozdrtí.+ 24 Deset rohů znamená deset králů, kteří z toho království povstanou. A po nich povstane ještě jiný král, bude se lišit od těch předchozích a pokoří tři krále.+ 25 Bude mluvit proti Nejvyššímu+ a bude stále pronásledovat svaté Nejvyššího. Bude mít v úmyslu změnit časy a zákon a oni mu budou vydáni do rukou na čas, časy a půl času.*+ 26 Ale zasedne soud, odeberou mu jeho vládu a zničí ho a úplně vyhladí.+

27 A království a vláda a velkolepost všech království pod nebesy budou dány lidu, který je tvořen svatými Nejvyššího.+ Jejich království bude věčné+ a všechny vlády jim budou sloužit a budou je poslouchat.‘

28 Tím končí tato zpráva. Mě, Daniela, moje myšlenky tak vylekaly, že jsem zbledl.* Ale uchoval jsem si to všechno ve svém srdci.“

8 Ve třetím roce vlády krále Belšacara+ jsem já, Daniel, měl vidění, které jsem dostal po tom předchozím.+ 2 Měl jsem vidění, a když jsem se díval, byl jsem na hradě* v Šušanu*+ v provincii* Elam.+ Sledoval jsem to vidění a byl jsem u vodního toku Ulai. 3 Když jsem se rozhlédl, před vodním tokem stál beran+ a měl dva rohy.+ Ty dva rohy byly velké, ale jeden byl větší než druhý a ten větší se objevil později.+ 4 Viděl jsem, jak beran trká k západu, k severu a k jihu, a žádná divoká zvířata před ním neobstála a nebyl nikdo, kdo by je zachránil z jeho moci.*+ Dělal, co se mu zlíbilo, a povyšoval se.

5 Díval jsem se dál a uviděl jsem, jak od západu přes celou zemi přichází kozel+ a nedotýká se země. Mezi očima měl nápadný roh.+ 6 Blížil se k dvourohému beranovi, kterého jsem viděl stát před vodním tokem – běžel k němu s velkým vztekem.

7 Viděl jsem, jak se dostal až k beranovi a byl na něj rozzuřený. Napadl ho a zlomil mu jeho dva rohy a beran neměl sílu se mu postavit. Srazil berana na zem a podupal ho a nebyl nikdo, kdo by ho zachránil z jeho moci.*

8 Kozel se pak velmi povyšoval, ale jakmile se stal mocným, velký roh se zlomil a místo něj vyrostly čtyři nápadné rohy, směrem ke čtyřem nebeským větrům.+

9 Z jednoho z nich vyrostl jiný roh, malý, a velmi se zvětšil směrem k jihu a k východu a směrem k Okrase.*+ 10 Zvětšil se tak, že dosáhl až k nebeskému vojsku, a způsobil, že někteří z vojska a některé z hvězd spadli na zem, a podupal je. 11 Povyšoval se i nad Knížete vojska a Knížeti byl odebrán stálý rys* a byla svržena svatyně, kterou založil.+ 12 Vojsko bylo spolu se stálým rysem kvůli provinění vydáno rohu. Ten shazoval pravdu na zem a jednal a měl úspěch.

13 A slyšel jsem, jak jeden svatý mluvil, a jiný svatý se ho zeptal: „Jak dlouho bude trvat to, co jsem spatřil ve vidění o stálém rysu, o provinění, které působí zpustošení,+ a o pošlapávání svatého místa a vojska?“ 14 Řekl mi tedy: „Dokud neuplyne 2 300 večerů a rán. Pak bude svaté místo znovu uvedeno do správného stavu.“

15 Když jsem já, Daniel, sledoval to vidění a snažil se mu porozumět, najednou jsem před sebou uviděl stát někoho, kdo vypadal jako člověk. 16 Potom jsem zprostřed Ulaie+ slyšel lidský hlas, jak volá: „Gabrieli,+ vysvětli mu význam toho, co viděl.“+ 17 Přišel tedy k místu, kde jsem stál. Když se přiblížil, byl jsem tak zděšený, že jsem padl tváří k zemi. Řekl mi: „Měl bys vědět, synu člověka, že to vidění se týká času konce.“+ 18 Ale když se mnou mluvil, tvrdě jsem usnul tváří k zemi. A tak se mě dotkl a postavil mě tam, kde jsem stál předtím.+ 19 Pak řekl: „Vysvětlím ti, co se stane na konci veřejného odsouzení, protože se to týká stanoveného času konce.+

20 Dvourohý beran, kterého jsi viděl, představuje médské a perské krále.+ 21 Chlupatý kozel představuje řeckého krále+ a velký roh, který měl mezi očima, představuje prvního krále.+ 22 To, že se roh zlomil a místo něj povstaly čtyři,+ znamená, že z jeho národa povstanou čtyři království, ale nebudou tak silná jako on.

23 Ke konci jejich kralování, až dovrší svá provinění,* povstane král dravého vzhledu, který bude rozumět dvojznačným řečem.* 24 Stane se velmi mocným, ale ne díky své síle. Bude neobvykle působit zkázu,* bude úspěšný a bude jednat účinně. Zničí siláky i lid vytvořený ze svatých.+ 25 Aby dosáhl úspěchu, bude chytře používat podvod. A bude se v srdci vyvyšovat a v období bezpečí* zničí mnohé. Postaví se dokonce proti Knížeti knížat, ale bude zlomen bez použití lidské ruky.

26 To, co bylo ve vidění řečeno o večerech a ránech, je pravda. Ale ty to vidění drž v tajnosti, protože se vztahuje na dobu, která přijde až za mnoho dnů.“*+

27 Já, Daniel, jsem byl vyčerpaný a na několik dnů jsem onemocněl.+ Pak jsem vstal a dělal jsem práci pro krále.+ Ale byl jsem strnulý kvůli tomu, co jsem viděl, a nikdo tomu vidění nerozuměl.+

9 V prvním roce Ahasverova syna Dareia+ – potomka Médů, který byl ustanoven králem nad královstvím Chaldejců+ – 2 v prvním roce jeho vlády jsem já, Daniel, z knih* rozpoznal, kolik let bude Jeruzalém zpustošený.+ Podle Jehovova slova k proroku Jeremjášovi to mělo trvat 70 let.+ 3 A tak jsem se obrátil k Jehovovi, pravému Bohu, a úpěnlivě jsem ho prosil v modlitbě a postil se+ v pytlovině a popelu. 4 Modlil jsem se k Jehovovi, svému Bohu, vyznával se a říkal:

„Ach Jehovo, pravý Bože, ty velký a bázeň vzbuzující! Dodržuješ svou smlouvu a projevuješ věrnou lásku+ těm, kdo tě milují a poslouchají tvá přikázání.+ 5 Hřešili jsme, jednali jsme špatně a zkaženě, bouřili se+ a odvrátili se od tvých přikázání a soudcovských rozhodnutí. 6 Neposlouchali jsme tvé proroky,+ kteří v tvém jménu mluvili k našim králům, knížatům a předkům a ke všemu lidu naší země. 7 Ty, Jehovo, jednáš správně, ale nám dnes patří hanba,* nám mužům z Judska, obyvatelům Jeruzaléma a celému Izraeli, těm blízko i těm daleko, ve všech zemích, do kterých jsi je rozehnal za to, že ti byli nevěrní.+

8 Jehovo, nám patří hanba,* našim králům, knížatům a předkům, protože jsme hřešili proti tobě. 9 Jehova, náš Bůh, je milosrdný a odpouští,+ ale my jsme se proti němu vzbouřili.+ 10 Neposlouchali jsme Jehovu, našeho Boha – neřídili jsme se jeho zákony, které nám předal prostřednictvím svých proroků.+ 11 Celý Izrael překračoval tvůj zákon, odvracel se od tebe a neposlouchal tě, takže jsi na nás vylil kletbu, která byla odpřisáhnuta a zapsána v zákoně Mojžíše, služebníka pravého Boha,+ protože jsme proti tobě hřešili. 12 Vykonal jsi to, před čím jsi varoval nás+ a naše vládce, kteří nám vládli,* a přivedl jsi na nás velké neštěstí. To, co se stalo v Jeruzalémě,+ se pod celými nebesy ještě nikdy nestalo. 13 Všechno to neštěstí na nás přišlo, přesně jak se píše v Mojžíšově zákoně,+ a přesto jsme Jehovu, našeho Boha, neprosili o přízeň.* Neodvrátili jsme se od svého provinění+ a nepochopili jsme* tvou pravdu.*

14 Jehova pamatoval na to neštěstí a přivedl ho na nás. Jehova, náš Bůh, totiž jedná vždycky správně, ale my jsme ho neposlouchali.+

15 Jehovo, náš Bože, ty, který jsi vyvedl svůj lid z Egypta silnou rukou+ a udělal sis jméno, které máš až dodnes,+ hřešili jsme a jednali jsme špatně. 16 Jehovo, tvé skutky byly vždycky správné,+ a tak tě prosím, odvrať svůj hněv a vztek od svého města Jeruzaléma, od své svaté hory. Vždyť kvůli našim hříchům a proviněním našich předků se Jeruzalému a tvému lidu vysmívají všichni kolem nás.+ 17 Náš Bože, naslouchej teď modlitbě svého sluhy a jeho úpěnlivým prosbám a kvůli sobě samému, Jehovo, pohlédni s rozzářenou tváří na svou svatyni,+ která je zpustlá.+ 18 Nakloň své ucho, můj Bože, a naslouchej! Otevři své oči a podívej se na to, jak jsme zpustošení, a na město, které je nazýváno tvým jménem. Vždyť tě neprosíme proto, že bychom jednali správně, ale proto, že jsi velmi milosrdný.+ 19 Jehovo, slyš! Jehovo, odpusť!+ Jehovo, věnuj nám přece pozornost a jednej! Neotálej sám kvůli sobě, můj Bože, vždyť nad tvým městem a nad tvým lidem se vzývá tvé jméno.“+

20 A tak jsem mluvil, modlil se a vyznával svůj hřích a hřích svého lidu Izraele a žádal jsem Jehovu, svého Boha, aby projevil přízeň své svaté hoře.+ 21 Když jsem se ještě modlil, přišel ke mně muž Gabriel,+ kterého jsem předtím viděl ve vidění.+ Bylo to v době večerní oběti a byl jsem úplně vyčerpaný. 22 A dal mi porozumění. Řekl:

„Danieli, přišel jsem, abych ti dal pochopení a porozumění. 23 Když jsi začal úpěnlivě prosit, bylo vysláno slovo a přišel jsem ti ho předat, protože jsi velmi vzácný* člověk.+ Přemýšlej tedy o té věci a porozuměj vidění.

24 Je 70 týdnů,* které byly určeny tvému lidu a svatému městu,+ aby byl ukončen přestupek, skoncovalo se s hříchem,+ bylo vykonáno smíření za provinění,+ bylo uvedeno věčné schválení,*+ bylo zpečetěno vidění a proroctví*+ a byla pomazána Svatá svatých.* 25 Měl bys vědět a pochopit, že od vydání příkazu, aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém,+ do Mesiáše,*+ Vůdce,+ bude 7 týdnů a 62 týdnů.+ Bude obnoven a znovu postaven s náměstím a příkopem, ale v tísnivé době.

26 Po těch 62 týdnech bude Mesiáš usmrcen*+ a nic mu nezůstane.+

Lid vůdce, který přichází, zničí město a svaté místo.+ Jeho* konec bude způsobený záplavou. A až do konce bude válka. Je rozhodnuto o zpustošení.+

27 Pro mnohé bude udržovat smlouvu v platnosti jeden týden. A v polovině týdne způsobí, že přestane oběť a obětní dar.+

A ten, kdo pustoší, bude na křídle ohavností.+ To, o čem je rozhodnuto, se bude vylévat na zpustošeného až do záhuby.“

10 Ve třetím roce perského krále Kýra+ dostal Daniel, kterému bylo dáno jméno Beltšacar,+ zjevení. To poselství bylo pravdivé a týkalo se velkého konfliktu. Pochopil to poselství a dostal porozumění tomu, co viděl.

2 V té době jsem já, Daniel, už celé tři týdny truchlil.+ 3 Celé tři týdny jsem nejedl žádné pochoutky a nevzal jsem do úst maso ani víno a nepotíral jsem se olejem. 4 A 24. den prvního měsíce, když jsem byl na břehu velké řeky, Tigridu,*+ 5 jsem se rozhlédl a uviděl muže, který byl oblečený do lněného oděvu+ a kolem boků měl pás z ufazského zlata. 6 Jeho tělo bylo jako chryzolit,+ jeho obličej zářil jako blesk, oči měl jako ohnivé pochodně, jeho paže a nohy vypadaly jako vyleštěná měď+ a jeho slova zněla jako hluk zástupu. 7 To vidění jsem viděl jen já, Daniel. Muži, kteří byli se mnou, ho neviděli,+ ale přesto se roztřásli strachem, utekli a schovali se.

8 Zůstal jsem sám. Když jsem viděl to velké vidění, opustily mě síly, úplně jsem zbledl a ztratil jsem všechnu sílu.+ 9 Pak jsem uslyšel zvuk jeho slov, a když jsem ho poslouchal, tvrdě jsem usnul tváří k zemi.+ 10 Vtom se mě ale dotkla ruka+ a zahýbala se mnou, takže jsem se zvedl na ruce a na kolena. 11 A řekl mi:

„Danieli, velmi vzácný* muži,+ věnuj pozornost tomu, co ti teď budu říkat. Postav se, protože jsem byl k tobě poslán.“

Když mi to řekl, roztřeseně jsem se postavil.

12 Potom mi řekl: „Neboj se,+ Danieli. Od prvního dne, kdy ses rozhodl, že porozumíš a že se pokoříš před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem přišel kvůli nim.+ 13 Ale 21 dnů mi kladl odpor kníže+ královské říše Persie. Pak mi ale přišel na pomoc Michael,*+ jeden z nejpřednějších knížat.* Zůstal jsem po tu dobu u perských králů. 14 Přišel jsem, abych ti dal porozumění tomu, co potká tvůj lid na konci dnů.+ To vidění se totiž týká budoucnosti.“+

15 Když se mnou mluvil, sklonil jsem tvář k zemi a oněměl jsem. 16 A ten, kdo vypadal jako člověk, se dotkl mých rtů+ a já jsem otevřel ústa a řekl tomu, který stál přede mnou: „Můj pane, kvůli tomu vidění se celý třesu a nemám žádnou sílu.+ 17 Jak tedy můžu já, tvůj sluha, mluvit s tebou, svým pánem?+ Nemám teď sílu a sotva dýchám.“+

18 Ten, kdo vypadal jako člověk, se mě znovu dotkl a posílil mě.+ 19 Potom řekl: „Neboj se,+ velmi vzácný* muži.+ Pokoj tobě.+ Buď silný, ano, buď silný!“ Když se mnou mluvil, cítil jsem se silnější a řekl jsem: „Ať můj pán mluví, posílil jsi mě.“

20 Řekl: „Víš, proč jsem k tobě přišel? Teď se vrátím, abych bojoval s knížetem Persie.+ Až odejdu, přijde kníže Řecka. 21 Ale ještě ti řeknu, co je zapsané ve spisech pravdy. V těchto věcech mě nepodporuje nikdo kromě Michaela,+ vašeho knížete.+

11 Já jsem ho v prvním roce vlády Dareia+ Médského přišel posílit a upevnit.* 2 To, co ti teď řeknu, je pravda:

V Persii povstanou* ještě tři králové a čtvrtý nahromadí větší bohatství než všichni ostatní. Až díky svému bohatství zesílí, vyburcuje všechno proti království Řecka.+

3 A povstane silný král, který bude vládnout s velkou mocí*+ a bude si dělat, co se mu zlíbí. 4 Ale až získá velkou moc, jeho království se rozpadne a bude rozděleno směrem ke čtyřem nebeským větrům,+ ale nepřipadne jeho potomkům* a nebude už tak mocné, jako* bylo za něj. Jeho království bude totiž vykořeněno a přejde na jiné.

5 A zesílí král jihu, tedy jeden z jeho knížat. Ale někdo jiný nad ním získá převahu a bude vládnout s velkou mocí, s větší vladařskou mocí než on.

6 Za několik let uzavřou spojenectví a dcera krále jihu přijde ke králi severu, aby vzniklo vyrovnané uspořádání.* Ona si však neuchová sílu své paže a on neobstojí, ani jeho paže. A bude vydána, ona a ti, kdo ji přivedli, a ten, kdo způsobil její narození, a ten, kdo ji v té době posiloval. 7 A jeden z výhonků jejích kořenů zaujme jeho* místo a přitáhne k vojsku, přijde proti pevnosti krále severu, zaútočí na ně a získá převahu. 8 Také přijde do Egypta s jejich bohy, s jejich kovovými* sochami, s jejich vzácnými předměty ze stříbra a zlata a se zajatci. Několik let si bude udržovat odstup od krále severu. 9 Ten přitáhne proti království krále jihu, ale vrátí se do své země.

10 Jeho* synové se připraví k válce a shromáždí velké, obrovské vojsko. Jeden z nich* bude postupovat vpřed a prožene se jako záplava. Ale vrátí se a celou cestu ke své pevnosti povede válku.

11 A král jihu se rozhořčí a vytáhne a bude s ním, s králem severu, bojovat. Ten sebere velký zástup, který ale bude vydán do rukou onoho. 12 A zástup bude odveden. Jeho srdce se vyvýší a on způsobí, že padnou desítky tisíc. Své silné postavení ale nevyužije.

13 A král severu se vrátí a sebere zástup větší než ten první. Na konci časů, po několika letech, přitáhne s velkým a dobře vyzbrojeným vojskem. 14 V té době mnozí povstanou proti králi jihu.

A násilníci* z tvého lidu se nechají ovlivnit, aby se pokusili uskutečnit vidění. Ale padnou.

15 A král severu přitáhne, navrší obléhací násep a dobude opevněné město. Vojska* jihu neobstojí, ani jeho nejlepší muži, a nebudou mít sílu odporovat. 16 Ten, kdo proti němu* přitáhne, si bude dělat, co se mu zlíbí, a nikdo před ním neobstojí. Postaví se v zemi Okrasy*+ a jeho ruka bude mít moc ničit. 17 Rozhodne se,* že přitáhne s celou silou svého království, a uzavře s ním dohodu. Bude jednat účinně a bude mu dopřáno, aby zničil dceru žen. Ona neobstojí a nebude trvale jeho. 18 On se obrátí zpátky k pobřežním zemím a mnohé z nich dobude. Ale jeden velitel to ponižování od něho zastaví. Ukončí ho a ponižování mu oplatí. 19 Pak se obrátí zpátky k pevnostem své země, ale klopýtne, padne a už nebude.

20 A jeho místo zaujme ten, kdo způsobí, že vymahatel* projde nádherným královstvím. Ale v několika dnech bude zlomen, i když ne v hněvu ani ve válce.

21 A jeho místo zaujme někdo opovrhovaný.* Nedají mu královskou důstojnost, ale přijde v období bezpečí* a zmocní se království pomocí lsti.* 22 A vojska* podobná záplavě budou kvůli němu smetena a budou zlomena. Zlomen bude i Vůdce+ smlouvy.+ 23 A protože s ním budou ve spojenectví, on se uchýlí k podvodu a povstane a prostřednictvím malého národa se stane mocným. 24 V období bezpečí* přijde do nejbohatších částí* provincie* a bude dělat to, co nedělali jeho otcové ani otcové jeho otců. Rozdělí mezi ně vydrancované věci, kořist a majetek. A bude vymýšlet plány proti opevněným místům, ale bude to jen na čas.

25 A sebere sílu a odvahu,* aby s obrovským vojskem vytáhl proti králi jihu. Král jihu shromáždí mimořádně velké a mocné vojsko a připraví se k válce a on neobstojí, protože proti němu budou vymyšleny plány. 26 A ti, kdo jedí jeho pochoutky, způsobí jeho pád.

Jeho vojsko bude smeteno* a mnozí padnou zabití.

27 Srdce těch dvou králů bude mít sklon dělat to, co je špatné, a budou sedět u jednoho stolu a vzájemně si lhát. Ale nic se jim nepodaří, protože konec přijde až ve stanovený čas.+

28 A vrátí se do své země s velkým bohatstvím a jeho srdce bude proti svaté smlouvě. Bude jednat účinně a vrátí se do své země.

29 Ve stanoveném čase se vrátí a přitáhne proti jihu. Ale tentokrát to nebude jako předtím, 30 protože proti němu přijedou lodě z Kittim+ a bude pokořen.

Vrátí se a bude vrhat veřejná odsouzení* proti svaté smlouvě+ a jednat účinně. Vrátí se a bude věnovat pozornost těm, kdo opouští svatou smlouvu. 31 A povstanou jeho vojska* a znesvětí svatyni,+ pevnost, a odstraní stálý rys.*+

A dají na místo ohavnost působící zpustošení.+

32 Ty, kdo ničemně porušují smlouvu, přivede lstivými slovy* k odpadnutí. Ale lid, který zná svého Boha, získá převahu a bude jednat účinně. 33 A ti z lidu, kdo mají pochopení,+ budou mnohým předávat porozumění. Několik dnů budou padat mečem a plamenem, zajetím a drancováním. 34 Až budou padat, dostane se jim trochu pomoci. Ale mnozí se k nim připojí lstivými slovy.* 35 A někteří z těch, kdo mají pochopení, budou přivedeni k pádu, aby v souvislosti s nimi probíhalo přečišťovací dílo a aby se čistilo a bělilo+ až do času konce, protože přijde až ve stanovený čas.

36 Ten král si bude dělat, co se mu zlíbí, a vyvýší se a pozvedne se nad každého boha a bude mluvit hrozné věci proti Bohu bohů.+ A ve všem bude úspěšný, dokud neskončí veřejné odsouzení. Musí se totiž stát to, o čem je rozhodnuto. 37 Nebude brát v úvahu Boha svých otců ani touhu žen ani žádného jiného boha, ale pozvedne se nad všechny. 38 Místo toho* bude vzdávat slávu bohu pevností. Bohu, kterého neznali jeho otcové, bude vzdávat slávu zlatem, stříbrem, drahokamy a vzácnými věcmi. 39 S* cizím bohem bude jednat účinně proti nejlíp opevněným pevnostem. Ty, kdo ho budou uznávat,* zahrne slávou a dá jim vládu nad mnohými. A bude rozdělovat půdu za cenu.

40 V čase konce se s ním bude král jihu strkat* a král severu proti němu zaútočí s válečnými vozy, jezdci na koních a mnoha loděmi. A vstoupí do zemí a prožene se jimi jako záplava. 41 Vstoupí také do země Okrasy*+ a mnoho zemí padne. Ale tihle z jeho rukou uniknou: Edom, Moab a hlavní část Ammonitů. 42 Bude napřahovat ruku proti zemím a neunikne ani egyptská země. 43 Bude vládnout nad skrytými poklady zlata a stříbra a nad všemi vzácnými věcmi Egypta. Libyjci a Etiopané půjdou v jeho stopách.*

44 Ale rozruší ho zprávy z východu a ze severu a vytáhne ve velkém vzteku, aby vyhladil a zničil* mnohé. 45 Postaví své královské* stany mezi velkým mořem a svatou horou Okrasy.*+ A přijde jeho konec a nikdo mu nepomůže.

12 V té době povstane* Michael,*+ velký kníže,+ který stojí ve prospěch tvého lidu.* A nastane takový čas tísně, jaký nebyl od doby, kdy vznikl nějaký národ, až do toho času. V té době tvůj lid unikne,+ každý, kdo bude zapsaný v knize.+ 2 A mnozí z těch, kdo spí v prachu země, se probudí, někteří k věčnému životu a jiní k hanbě a věčnému opovržení.

3 A ti, kdo mají pochopení, budou zářit jako jas oblohy a ti, kdo mnohým pomáhají jednat správně,* budou zářit jako hvězdy po celou věčnost.

4 Ty, Danieli, ta slova drž v tajnosti a zapečeť knihu až do času konce.+ Mnozí se budou toulat* a pravého poznání velmi přibude.“*+

5 Potom jsem se já, Daniel, rozhlédl a uviděl, jak tam stojí dva jiní, jeden na tomto břehu řeky a druhý na druhém břehu řeky.+ 6 Jeden se pak zeptal muže oblečeného do lněného oděvu,+ který byl nad vodami řeky: „Jak dlouho to bude trvat, než přijde konec těchto úžasných věcí?“ 7 Pak jsem uslyšel, jak muž oblečený do lněného oděvu, který byl nad vodami řeky, zvedl pravou i levou ruku k nebi a přísahal při tom, který je věčně živý:+ „Bude to na stanovený čas, stanovené časy a půl času.* Konec všech těchto věcí přijde, jakmile skončí tříštění síly svatého lidu.“+

8 Já jsem to sice slyšel, ale nerozuměl jsem tomu.+ A tak jsem se zeptal: „Můj pane, jak to všechno dopadne?“

9 Odpověděl mi: „Jdi, Danieli, protože ta slova se mají držet v tajnosti a být zapečetěná až do času konce.+ 10 Mnozí se očistí a vybělí a budou přečištěni.+ A zkažení lidé budou jednat zkaženě a nikdo zkažený neporozumí, ale ti, kdo mají pochopení, porozumí.+

11 Od doby, kdy byl odstraněn stálý rys*+ a byla dána na místo ohavnost působící zpustošení,+ bude 1 290 dnů.

12 Šťastný je ten, kdo čeká* a dočká se 1 335 dnů!

13 Ale ty vytrvej až do konce. Budeš odpočívat, ale na konci dnů vstaneš a dostaneš svůj podíl.“*+