JOEL
1 Jehova promluvil k Joelovi,* synovi Petuela:
2 „Poslouchejte, starší,
dávejte pozor, všichni obyvatelé země.
Stalo se něco takového za vašich dnů
nebo za dnů vašich předků?+
3 Řekněte o tom svým synům
a ti ať o tom řeknou zase svým synům
a jejich synové další generaci.
4 Co zbylo po náletu sarančat, sežralo další hejno sarančat,+
a co zbylo po nich, sežraly larvy sarančat,
5 Vzbuďte se, opilci,+ a plačte!
Naříkejte, všichni pijani vína,
protože sladké víno vám sebrali od úst.+
6 Do mé země totiž vpadl národ, mocný a početný.+
Jeho zuby jsou lví zuby+ a jeho čelisti jsou lví čelisti.
7 Zpustošil mou révu a z mého fíkovníku zbyl jenom pahýl,
úplně je obnažil, takže na větvích nezbyla ani kůra,
a odhodil je pryč.
9 Z Jehovova domu zmizela obilná i tekutá oběť.+
Kněží, Jehovovi služebníci, truchlí.
11 Rolníci jsou zděšení, vinaři naříkají,
kvůli pšenici a kvůli ječmeni,
protože úroda na poli je zničená.
12 Réva uschla,
fíkovník zvadl.
Přijďte a spěte přes noc v pytlovině, služebníci mého Boha,
protože do Božího domu se už nepřináší obilná ani tekutá oběť.+
14 Vyhlaste* půst. Svolejte slavnostní shromáždění.+
Shromážděte starší i všechny obyvatele země
k domu Jehovy,+ vašeho Boha, a volejte k Jehovovi o pomoc.
15 Běda, ten den se blíží!
Jehovův den je blízko!+
Přijde a přinese zničení od Všemohoucího.
16 Copak nám jídlo nezmizelo přímo před očima?
Copak z domu našeho Boha nezmizelo veselí a radost?
17 Semena* pod jejich lopatami seschla.
Sklady jsou zpustošené.
Sýpky jsou zbořené, protože obilí uschlo.
18 I dobytek sténá!
Stáda krav zmateně bloudí, protože nemají pastvu,
a stáda ovcí trpí.
19 K tobě, Jehovo, budu volat,+
protože oheň pohltil pastviny v pustině
a plamen strávil všechny ovocné stromy.
20 I divoká zvířata touží po tvé pomoci,
protože prameny vyschly
a pastviny v pustině pohltil oheň.“
2 „Zatrubte na Sionu na roh!+
Na mé svaté hoře vydejte válečný pokřik.
Ať se všichni obyvatelé země třesou,
protože Jehovův den přichází.+ Je blízko!
Je tu lid početný a mocný,+
žádný takový ještě nebyl
a nikdy, v žádné další generaci,
už podobný nebude.
3 Před ním hltá oheň,
za ním stravuje plamen.+
Země před ním je jako zahrada Eden,+
za ním je bezútěšná pustina.
Nic neunikne.
4 Vzhledem se podobají koním,
běží jako váleční koně.+
5 Když skáčou po vrcholcích hor, je to jako rachot válečných vozů,+
jako hukot ohně, který pohlcuje strniště.
Jsou jako mocný lid v bojovém šiku.+
6 Národy budou kvůli nim prožívat muka,
všichni budou mít ve tváři strach.*
7 Ženou se jako válečníci,
jako vojáci přelézají hradby,
všichni drží svůj směr
a neuhýbají z cesty.
8 Nevrážejí do sebe,
každý postupuje svým směrem.
Když někdo padne zasažený střelou,*
ostatní neopustí řady.
9 Řítí se do města, běží po hradbách.
Vylézají na domy, vnikají okny jako zloděj.
10 Země se před nimi třese a nebe se kymácí.
Slunce i měsíc se zatměly,+
hvězdy pohasly.
11 Jehova před svým vojskem+ pozvedne hlas, jeho tábor je velmi početný.+
Ten, kdo provádí jeho slovo, je mocný.
Jehovův den je velký a nahání strach.+
Kdo ho může snést?“+
12 „Proto se ještě teď ke mně vraťte celým srdcem,+
s půstem,+ pláčem a naříkáním,“ prohlašuje Jehova.
Je totiž soucitný* a milosrdný, trpělivý*+ a plný věrné lásky.+
Změní svůj názor* a nezpůsobí neštěstí.
14 Kdo ví, snad se obrátí zpět, změní názor*+
a zanechá za sebou požehnání,
abyste mohli přinášet Jehovovi, svému Bohu, obilnou a tekutou oběť.
15 Zatrubte na Sionu na roh!
Vyhlaste* půst. Svolejte slavnostní shromáždění.+
16 Shromážděte lid. Posvěťte sbor.+
Shromážděte starce,* děti i kojence.+
Ať ženich vyjde ze své vnitřní místnosti a nevěsta ze svého pokoje.
17 Ať kněží, Jehovovi služebníci,
pláčou mezi předsíní a oltářem+ a říkají:
‚Jehovo, slituj se přece nad svým lidem.
Nedopusť, aby se tvým dědictvím pohrdalo,
aby nad ním panovaly národy.
Proč by měly národy říkat: „Kde je jejich Bůh?“‘+
18 Pak začne Jehova horlivě pomáhat své zemi
a projeví svému lidu soucit.+
19 Jehova svému lidu odpoví:
‚Posílám vám obilí, mladé víno a olej
a nasytíte se.+
Nedovolím, aby vámi národy dál pohrdaly.+
20 Seveřana odeženu daleko od vás,
zaženu ho do vyprahlé a pusté země,
jeho přední voj* k východnímu moři*
a jeho zadní voj k západnímu moři.*
Vystoupí z něj odporný puch,
bude z něj vystupovat zápach.+
Bůh totiž udělá velké věci.‘
21 Neboj se, země.
Měj radost a raduj se, vždyť Jehova udělá velké věci.
Fíkovník a réva přinesou bohatou úrodu.+
23 Vy, synové Sionu, mějte radost a jásejte nad tím, co udělá Jehova, váš Bůh,+
protože vám dá podzimní déšť ve správné míře
a sešle vám liják,
podzimní déšť a jarní déšť jako dřív.+
24 Mlaty budou plné obilí
a lisy budou přetékat mladým vínem a olejem.+
25 A dám vám náhradu za roky,
kdy vám úrodu sežrala sarančata, hejna sarančat a larvy,
kdy vám všechno sežrala nenasytná sarančata,*
moje velké vojsko, které jsem mezi vás poslal.+
26 Budete jíst do sytosti+
a budete chválit jméno Jehovy, svého Boha,+
který pro vás dělá neobyčejné věci.
Můj lid už nikdy nebude zahanben.+
Můj lid už nikdy nebude zahanben.
28 Potom vyliji svého ducha+ na lidi všeho druhu.
29 V těch dnech vyliji svého ducha
dokonce i na své otroky a otrokyně.
32 A každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn.+
Na hoře Sion a v Jeruzalémě budou ti, kdo unikli,+ jak řekl Jehova,
ti, kdo přežili, ti, které Jehova povolává.“
3 „V těch dnech, v té době,
až přivedu zpět zajatce z Judska a Jeruzaléma,+
2 shromáždím všechny národy
Tam se s nimi budu soudit+
kvůli svému dědictví, kvůli svému lidu Izraeli,
protože je rozptýlili mezi národy
a rozdělili si mezi sebou moji zemi.+
4 Co proti mně máte,
Tyre, Sidone a všechny filištínské kraje?
Vy se mi za něco mstíte?
5 Protože jste vzali mé stříbro a zlato,+
mé nejdražší poklady jste odnesli do svých chrámů
6 a judský a jeruzalémský lid jste prodávali Řekům,+
abyste je odvedli daleko od jejich země,
7 burcuji je, aby se vrátili z míst, kam jste je prodali,+
a vaše jednání vám* oplatím.
Řekl to sám Jehova.
9 Ohlašujte mezi národy:+
‚Připravte se do války!* Vyburcujte válečníky!
Ať všichni vojáci vyrazí kupředu, ať zaútočí!+
10 Překovejte své radlice v meče a vinařské nože v kopí.
Ať slabý muž řekne: „Jsem silný.“
11 Přijďte na pomoc, všechny okolní národy, shromážděte se!‘“+
Jehovo, přiveď na to místo své válečníky.*
12 „Ať se národy vyburcují a přijdou do údolí* Jehošafat.
Tam totiž usednu, abych soudil všechny okolní národy.+
13 Napřáhněte srp, protože úroda dozrála.
Sejděte dolů a šlapejte ve vinném lisu, protože se naplnil.+
Nádrže přetékají, protože špatnost těch národů je veliká.
15 Slunce i měsíc se zatmí
a hvězdy pohasnou.
16 A Jehova zařve ze Sionu,
bude křičet z Jeruzaléma.
17 A poznáte, že já jsem Jehova, váš Bůh, který přebývá na Sionu, své svaté hoře.+
18 Ten den bude z hor stékat sladké víno,+
pahorky budou oplývat mlékem
a všechny judské potoky budou plné vody.
19 Ale Egypt zpustne+
a Edom bude bezútěšnou pustinou,+
protože se na judském lidu dopouštěli násilí+
a v jejich zemi prolévali nevinnou krev.+
20 Judsko ale bude vždycky obydlené,
i Jeruzalém po generaci za generací.+
21 Budu jejich krev* považovat za nevinnou, i když jsem ji předtím za nevinnou nepovažoval.+
A Jehova bude přebývat na Sionu.“+
Znamená „Jehova je Bůh“.
Hebr. text zde používá čtyři různé výrazy pro sarančata.
Nebo „mladá žena“.
Nebo „manželem“.
Dosl. „přepásejte se“.
Nebo „bijte se do prsou“.
Dosl. „posvěťte“.
Nebo možná „sušené fíky“.
Nebo „ve tváři zčervenají“.
Nebo „zbraní“.
Nebo „milostivý“.
Nebo „pomalý k hněvu“.
Nebo „pocítí lítost“.
Nebo „pocítí lítost“.
Dosl. „posvěťte“.
Nebo „starší“.
Dosl. „obličej“.
Tj. Mrtvému moři.
Tj. Středozemnímu moři.
Hebr. text zde používá čtyři různé výrazy pro sarančata.
Nebo „dám předzvěsti“.
Nebo „nížiny“.
Znamená „Jehova je soudce“.
Dosl. „na vaši hlavu“.
Dosl. „na vaši hlavu“.
Nebo „Šeby“.
Dosl.: „Posvěťte válku!“
Dosl. „své silné“.
Nebo „nížiny“.
Nebo „nížině“.
Nebo „cizinci“.
Nebo „říční údolí, vádí“.
Nebo „jejich vinu za prolitou krev“.