JONÁŠ
1 Jehova promluvil k Jonášovi,*+ synovi Amittaie: 2 „Vstaň, jdi do velkého města Ninive+ a ohlašuj, že nad ním vykonám rozsudek, protože jsem viděl jejich špatnost.“
3 Jonáš se ale rozhodl, že před Jehovou uteče do Taršiše. Když přišel do Joppe, našel loď, která tam měla namířeno. Zaplatil tedy jízdné a nastoupil na ni, aby odplul do Taršiše, daleko od Jehovy.
4 Jehova ale na moře seslal silný vítr. Strhla se velká bouře a hrozilo, že loď ztroskotá. 5 Námořníci byli tak vyděšení, že každý začal volat o pomoc ke svému bohu. A házeli do moře věci z lodi, aby ji odlehčili.+ Jonáš ale předtím sešel do podpalubí, lehl si tam a tvrdě usnul. 6 Přišel za ním kapitán lodi a řekl mu: „Jak to, že spíš? Vstaň a volej ke svému bohu! Snad se nad námi pravý Bůh slituje a nezemřeme.“+
7 Potom si námořníci řekli: „Pojďme házet los,+ abychom zjistili, kdo za tohle neštěstí může.“ A tak házeli los a ten padl na Jonáše.+ 8 Zeptali se ho: „Řekni nám prosím, to kvůli tobě nás potkalo tohle neštěstí? Jakou děláš práci a odkud jsi přišel? Z jaké jsi země a z jakého národa?“
9 Odpověděl jim: „Jsem Hebrejec a bojím se* Jehovy, Boha nebes, toho, kdo udělal moře i souš.“
10 Ti muži dostali ještě větší strach a řekli mu: „Co jsi to udělal?“ (Dozvěděli se totiž od něj, že je před Jehovou na útěku.) 11 Když viděli, že moře je rozbouřené čím dál víc, zeptali se ho: „Co s tebou máme udělat, aby se moře uklidnilo?“ 12 Odpověděl: „Vezměte mě a hoďte mě do moře. Pak se moře uklidní, protože vím, že tahle velká bouře na vás přišla kvůli mně.“ 13 Ti muži ale ze všech sil veslovali,* aby dostali loď ke břehu, ale marně, protože moře se vzdouvalo čím dál víc.
14 A tak začali volat k Jehovovi: „Ach Jehovo, ať prosím kvůli tomu muži nezemřeme! Nepřipisuj nám vinu za smrt* nevinného člověka, vždyť se to všechno děje z tvé vůle, Jehovo!“ 15 Potom Jonáše zvedli a hodili ho do moře. A moře přestalo zuřit. 16 Ti muži dostali z Jehovy velký strach+ a přinesli Jehovovi oběť a dali mu slavnostní sliby.
17 A Jehova poslal obrovskou rybu, aby Jonáše spolkla. Tak se Jonáš na tři dny a tři noci ocitl v břiše ryby.+
2 Jonáš se v břiše ryby modlil k Jehovovi, svému Bohu:+
2 „V tísni jsem volal k Jehovovi a on mi odpověděl.+
3 Uvrhl jsi mě do hlubin, do srdce širého moře,
zmocnily se mě proudy.+
Všechny tvé mohutné vlny se přese mě převalily.+
4 A já jsem řekl: ‚Odehnal jsi mě od svých očí!
Uvidím ještě někdy tvůj svatý chrám?‘
6 Klesl jsem k základům hor,
závory země se nade mnou navždy zavřely.
Ale ty jsi vynesl můj život z jámy, Jehovo, můj Bože.+
7 Když můj život vyhasínal, myslel jsem na Jehovu.+
Moje modlitba přišla k tobě, do tvého svatého chrámu.+
8 Ti, kdo jsou oddaní bezcenným modlám, opouští zdroj věrné lásky.*
9 Ale já ti přinesu oběti se slovy díků.
Co jsem slavnostně slíbil, splním.+
Záchrana je od Jehovy.“+
10 Jehova pak dal rybě příkaz a ona vyvrhla Jonáše na souš.
3 Potom Jehova promluvil k Jonášovi podruhé:+ 2 „Vstaň, jdi do Ninive,+ toho velkého města, a ohlas mu poselství, které ti říkám.“
3 A tak Jonáš Jehovu poslechl,+ vstal a šel do Ninive.+ Ninive bylo velké město* – projít ho trvalo tři dny. 4 Jonáš vstoupil do města a šel na den cesty a ohlašoval:* „Už jen 40 dnů a Ninive bude zničeno.“
5 A Ninivané uvěřili Bohu,+ vyhlásili půst a všichni, od největšího po nejmenšího, se oblékli do pytloviny. 6 Když se to poselství dostalo k ninivskému králi, vstal z trůnu, svlékl si královský oděv, oblékl se do pytloviny a usedl do popela. 7 A dal po celém Ninive rozhlásit:
„Toto je nařízení krále a urozených mužů: Žádný člověk ani zvíře, dobytek ani ovce, nesmí nic jíst. Ať nikdo nic nejí ani nepije. 8 Ať se všichni oblečou do pytloviny a zahalí do ní i zvířata. A ať úpěnlivě volají k Bohu a odvrátí se od špatných skutků a od násilí, které páchají. 9 Kdo ví, možná pravý Bůh změní své rozhodnutí* a přestane planout hněvem, takže nezahyneme.“
10 Když pravý Bůh viděl, co udělali, jak se odvrátili od špatných skutků,+ změnil své rozhodnutí* a nepřivedl na ně neštěstí, o kterém mluvil.+
4 Jonášovi se to ale vůbec nelíbilo a rozzlobil se. 2 Modlil se tedy k Jehovovi: „Ach Jehovo, přesně toho jsem se bál, když jsem byl ještě ve své zemi. Proto jsem chtěl utéct do Taršiše.+ Vždyť jsem věděl, že jsi soucitný* a milosrdný Bůh, trpělivý* a plný věrné lásky+ a je ti líto způsobit neštěstí. 3 Jehovo, prosím, ukonči můj život! Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.“+
4 Jehova se ho zeptal: „Myslíš, že ses rozzlobil právem?“
5 Pak Jonáš vyšel z města a posadil se na východ od něj. Udělal si tam přístřešek, sedl si pod něj, aby byl ve stínu, a čekal, co se s městem stane.+ 6 Bůh Jehova pak nechal nad Jonášem vyrůst lahvovitou tykev,* aby měl hlavu ve stínu a ulevilo se mu. Jonáš z ní měl velkou radost.
7 Ale další den za svítání poslal pravý Bůh červa, aby tykev napadl, takže uschla. 8 Když vyšlo slunce, poslal Bůh také spalující východní vítr a slunce pražilo Jonášovi na hlavu, až omdléval. Prosil, aby mohl zemřít, a říkal: „Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.“+
9 Bůh se Jonáše zeptal: „Rozzlobil ses kvůli té lahvovité tykvi právem?“+
On odpověděl: „Ano, právem. Jsem tak rozzlobený, že se mi ani nechce žít.“ 10 Ale Jehova řekl: „Tobě je líto tykve, která tě nestála žádnou námahu ani jsi neměl zásluhu na tom, že vyrostla. Za noc vyrostla a za noc uhynula. 11 A mně nemá být líto Ninive, velkého města,+ kde žije víc než 120 000 lidí, kteří navíc neumí rozlišit dobré od špatného,* a také spousta jejich zvířat?“+
Znamená „holubice“.
Nebo „uctívám“.
Nebo „snažili se prorazit vlnami“.
Dosl. „krev“.
Dosl. „břicha“.
Nebo „šeolu“, tj. obrazného hrobu lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Nebo možná „svou věrnost“.
Dosl. „bylo u Boha velké město“.
Nebo možná „a po jednom dni chůze začal ohlašovat“.
Nebo „pocítí lítost“.
Nebo „pocítil lítost“.
Nebo „milostivý“.
Nebo „pomalý k hněvu“.
Nebo možná „skočec“.
Nebo „neznají rozdíl mezi svou pravicí a levicí“.