HABAKUK
1 Prohlášení, které dostal ve vidění prorok Habakuk:*
2 Jehovo, jak dlouho mám volat o pomoc, než uslyšíš?+
Jak dlouho mám křičet kvůli násilí, než zasáhneš?*+
3 Proč dovoluješ, abych viděl špatnost,
a proč připouštíš útlak?
Proč se musím dívat na zkázu a násilí
a proč je tolik hádek a sporů?
4 Zákon je neúčinný
a právo se nedá prosadit.
Ničemové obklopují toho, kdo jedná správně,
a tak se právo překrucuje.+
5 „Podívejte se na národy a dávejte pozor!
Ohromeně zírejte a žasněte!
Za vašich dnů se totiž stane něco,
čemu neuvěříte, i kdyby vám o tom někdo říkal.+
6 Přivádím totiž Chaldejce,+
národ vznětlivý a nelítostný.
Valí se rozlehlou zemí,
aby se zmocnili cizích domovů.+
7 Jsou děsiví a nahánějí strach.
Prosazují vlastní právo a moc.*+
8 Jejich koně jsou rychlejší než levharti
a divočejší než vlci navečer.+
Jejich váleční koně pádí vpřed,
jejich koně se ženou zdaleka.
Vrhají se střemhlav jako orel na kořist.+
9 Všichni jsou posedlí násilím.+
Když společně postupují vpřed, jsou jako východní vítr,+
sbírají zajatce jako písek.
10 Vysmívají se králům,
vysocí úředníci jsou jim k smíchu.+
Smějí se každé pevnosti,
staví násep a dobývají ji.+
11 Přiženou se jako vítr a projdou zemí,
ale proviní se,+
protože zásluhy za to, jak jsou silní, připisují svému bohu.“*+
12 Nejsi snad věčný, Jehovo?+
Můj Bože, můj Svatý, ty neumíráš.*+
Jehovo, pověřil jsi je, aby vykonali rozsudek.
Má Skálo,+ dal jsi jim za úkol trestat.*+
13 Máš příliš čisté oči, než aby ses díval na zlo,
nedokážeš přihlížet špatnosti.+
14 Proč dovoluješ, aby se s člověkem zacházelo jako s mořskými rybami,
jako s mořskými tvory, kteří nemají vládce, aby je chránil?
Proto má velkou radost.+
16 Předkládá oběti své vlečné síti,
před svou rybářskou sítí nechává stoupat obětní dým.
Díky nim je totiž jeho porce bohatá*
a jeho jídlo vynikající.
17 Bude dál lovit svou vlečnou sítí?*
Bude dál nelítostně pobíjet národy?+
2 Budu stát na stráži,+
postavím se na hradby.*
Budu pozorně sledovat, co bude říkat mým prostřednictvím,
a budu přemýšlet, co odpovím, když mě pokárá.
2 Jehova mi řekl:
„Zapiš to vidění. Zřetelně to vyryj na tabulky,+
I kdyby se zdrželo,* stále ho očekávej!*+
Určitě se totiž splní,
neopozdí se!
4 Podívej se na toho, kdo je pyšný.
Jeho srdce není čestné.
Ale bezúhonný* bude žít díky své věrnosti.*+
5 Protože víno je zrádné,
pyšný člověk nedosáhne svého cíle.
Je nenasytný jako hrob,*
je jako smrt, která nikdy nemá dost.
Sbírá všechny národy,
shromažďuje k sobě všechny lidi.+
6 Ti všichni o něm budou pronášet přísloví, narážky a hádanky.+
Řeknou:
‚Běda tomu, kdo hromadí, co mu nepatří,
a kdo zvětšuje svůj dluh!
Jak dlouho to bude trvat?
7 Nepovstanou snad náhle tvoji věřitelé?
Probudí se, hrubě tebou zatřesou
a ty se staneš jejich kořistí.+
8 Protože jsi vyplenil mnoho národů,
všichni, kdo v nich zbyli, vyplení tebe.+
9 Běda tomu, kdo dosahuje nepoctivého zisku pro svůj dům,
aby si své hnízdo postavil vysoko
a unikl tak neštěstí!
10 Tvé úklady přináší hanbu tvému domu.
Zhřešil jsi sám proti sobě, když jsi vyhladil mnoho národů.+
11 Ze zdi bude křičet kámen
a ze střechy mu odpoví trám.
12 Běda tomu, kdo buduje město krveproléváním
a zakládá ho na bezpráví!
13 Není to snad Jehova, Bůh vojsk,* kdo působí, že tvrdá práce národů skončí v ohni
a že se namáhají zbytečně?+
14 Vždyť země se naplní poznáním Jehovovy slávy,
tak jako je moře naplněné vodou.+
15 Běda tomu, kdo dává svým bližním něco k pití
a přidává k tomu vztek a hněv, aby je opil
a mohl se dívat na jejich nahotu!
16 Nenasytíš se slávou, ale hanbou.
Pij i ty a odhal svou neobřezanost.*
Pohár v Jehovově pravici dojde až k tobě+
a tvou slávu zahalí potupa.
17 Postihne tě násilí, které jsi spáchal na Libanonu,
a zkáza, která vyděsila zvířata.
18 K čemu je dobrá modla,
kterou někdo vytesal?
K čemu je dobrá kovová modla* a učitel lží,
i když jí její tvůrce důvěřuje?
Jsou to jen bezcenní němí bohové.+
19 Běda tomu, kdo říká kusu dřeva: „Probuď se!“
nebo němému kameni: „Vstávej! Poučuj nás!“
20 Jehova je ale ve svém svatém chrámu.+
Mlč před ním, celá země!‘“+
3 Modlitba proroka Habakuka vyjádřená v žalozpěvech:*
2 Jehovo, slyšel jsem zprávu o tobě.
Jehovo, žasnu nad tím, co jsi udělal.
Ve svůj čas* znovu jednej!
Ve svůj čas* to oznam.
Až způsobíš nepokoj, pamatuj prosím na milosrdenství.+
Jeho vznešenost pokryla nebesa+
a země se naplnila jeho chválou.
4 Jeho jas zářil jako denní světlo.+
Z ruky mu vyzařovaly dva paprsky,
v ní se ukrývala jeho síla.
5 Před ním šel mor+
a za ním spalující horečka.
Věčné hory se roztříštily
a dávné pahorky se sklonily.+
Tak jedná odedávna.
7 Ve stanech v Kušanu jsem viděl tíseň,
stanové látky v Midianu se třásly.+
8 To proti řekám, Jehovo,
to proti řekám plane tvůj hněv?
Je snad tvůj vztek namířený proti moři?+
9 Vytáhl jsi svůj luk, je připravený.
Hole* se chystají udělat svou práci podle přísahy.* (Sela)
Rozdělil jsi zemi řekami.
10 Hory se při pohledu na tebe svíjely bolestí.+
Přehnal se prudký liják.
Vodní hlubina zaburácela,+
zvedla ruce do výšky.
11 Slunce a měsíc nevyšly, zůstaly ve svém vznešeném příbytku.+
Tvé šípy vyšlehly jako světlo,+
tvé kopí zazářilo jako blesk.
12 Rozhořčeně jsi pochodoval zemí,
v hněvu jsi dupal* po národech.
13 Vyšel jsi zachránit svůj lid, zachránit svého pomazaného.
Rozdrtil jsi vůdce* domu ničemných.
Dům jsi obnažil od základů až po střechu.* (Sela)
14 Když se proti mně přihnali jeho válečníci,
probodl jsi jim hlavu jejich vlastními zbraněmi.*
Dělalo jim velkou radost z úkrytu pohlcovat trpícího.
15 Na svých koních jsi prošel mořem,
skrz přívaly ohromných vod.
16 Když jsem o tom slyšel, uvnitř jsem se roztřásl,*
při tom zvuku se mi chvěly rty,
do kostí mi vnikla hniloba,+
podlamovaly se mi nohy.
Přesto budu tiše čekat na den tísně,+
protože přijde na lidi, kteří na nás útočí.
17 I kdyby fíkovník nerozkvetl
a réva nedala úrodu,
i kdyby olivovník nepřinesl plody
a na polích* se nic neurodilo,
i kdyby stádo zmizelo z ohrady
a ve stájích nebyl žádný dobytek,
18 já budu přesto jásat díky Jehovovi,
budu mít radost díky Bohu, svému zachránci.+
19 Svrchovaný pán Jehova je má síla.+
Mým nohám dá mrštnost laně
a způsobí, že budu kráčet po výšinách.+
Pro dirigenta: Hrát na mé lyry.
Možná znamená „vřelé objetí“.
Nebo „zachráníš“.
Nebo „důstojnost“.
Nebo možná „protože jejich síla je jejich bohem“.
Nebo možná „my nezemřeme“.
Nebo „kárat“.
Nebo „spravedlivějšího“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Tj. jejich chaldejský nepřítel.
Dosl. „dobře omaštěná“.
Nebo možná „tasit svůj meč“.
Nebo „násep“.
Nebo „plynule“.
Dosl. „konci“.
Dosl. „nebude lhát“.
Nebo „zdánlivě zdrželo“.
Nebo „dychtivě na něj čekej“.
Nebo „spravedlivý“. Viz heslo Spravedlnost ve Slovníčku pojmů.
Nebo možná „víře“.
Nebo „šeol“, tj. obrazný hrob lidstva. Viz Slovníček pojmů.
Viz Slovníček pojmů.
Nebo možná „a potácej se“.
Nebo „litá socha“.
Nebo „smutečních písních“.
Nebo možná „v naší době“, dosl. „uprostřed let“.
Nebo možná „v naší době“, dosl. „uprostřed let“.
Viz Slovníček pojmů.
Nebo „byly záchranou“.
Nebo možná „šípy“.
Nebo možná: „Přísahy kmenů zazněly.“
Dosl. „mlátil“.
Dosl. „hlavu“.
Dosl. „krk“.
Dosl. „jeho holemi“.
Dosl. „moje břicho se rozechvělo“.
Nebo „terasách“.