EVANGELIUM PODLE JANA

1 Na počátku bylo Slovo+ a to Slovo bylo u Boha+ a to Slovo bylo bohem.*+ 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno začalo existovat prostřednictvím něho+ a bez něho nezačalo existovat nic.

To, co začalo existovat 4 jeho prostřednictvím, byl život a život byl světlem lidí.+ 5 A světlo září ve tmě,+ ale tma ho nepřemohla.

6 Přišel člověk, který byl vyslán Bohem. Jmenoval se Jan.+ 7 Přišel jako svědek, aby o tom světle vydal svědectví,+ aby prostřednictvím něho uvěřili lidé všeho druhu. 8 On sám nebyl tím světlem,+ ale měl o něm svědčit.

9 Pravé světlo, které svítí na lidi všeho druhu, mělo brzy přijít do světa.+ 10 Byl ve světě+ a svět začal existovat prostřednictvím něho,+ ale svět ho nepoznal. 11 Přišel ke svým vlastním, ale oni ho nepřijali. 12 Ale všem, kdo ho přijali, dal právo stát se Božími dětmi,+ protože věřili v jeho jméno.+ 13 A nenarodili se z lidských rodičů* ani z přání těla ani z přání muže, ale z Boha.+

14 Tak se Slovo stalo tělem+ a přebývalo mezi námi a viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od otce jediný* syn.+ A byl plný nezasloužené laskavosti* a pravdy. 15 (Jan o něm svědčil a volal: „To je ten, o kom jsem řekl: ‚Ten, kdo přichází po mně, mě převyšuje, protože existoval přede mnou.‘“)+ 16 Vždyť z jeho plnosti jsme všichni přijímali, nezaslouženou laskavost za nezaslouženou laskavostí. 17 Zákon byl totiž dán prostřednictvím Mojžíše,+ ale nezasloužená laskavost+ a pravda přišly prostřednictvím Ježíše Krista.+ 18 Boha nikdy nikdo neviděl.+ Jednorozený* bůh,+ který je po Otcově boku,*+ nám ho přiblížil.+

19 Takto Jan svědčil, když k němu Židé poslali kněze a Levity z Jeruzaléma, aby se ho zeptali: „Kdo jsi?“+ 20 Nevyhnul se odpovědi, ale otevřeně řekl: „Já nejsem Kristus.“ 21 Zeptali se ho: „Kdo tedy jsi? Elijáš?“+ Odpověděl: „Nejsem.“ „Jsi ten prorok?“+ Odpověděl: „Ne!“ 22 A tak mu řekli: „Kdo jsi? Ať můžeme tvou odpověď předat těm, kdo nás poslali. Co o sobě říkáš?“ 23 Řekl: „Jsem hlas toho, kdo volá v pustině: ‚Vyrovnejte Jehovovu* cestu‘,+ jak řekl prorok Izajáš.“+ 24 Ty muže vyslali farizeové. 25 Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Kristus, ani Elijáš, ani ten prorok?“ 26 Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Mezi vámi je někdo, koho neznáte, 27 ten, kdo přichází po mně a komu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u sandálu.“+ 28 To se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.+

29 Příští den uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Podívejte se, Boží Beránek,+ který zbavuje svět hříchu!+ 30 To je ten, o kterém jsem řekl: ‚Po mně přichází muž, který mě převyšuje, protože existoval přede mnou.‘+ 31 Ani já jsem ho neznal, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby se stal známým Izraeli.“+ 32 Jan svědčil i takto: „Viděl jsem, jak z nebe sestoupil duch jako holubice a zůstal na něm.+ 33 Ani já jsem ho neznal, ale ten, kdo mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‚Na koho uvidíš sestupovat ducha a zůstávat na něm,+ to je ten, kdo křtí svatým duchem.‘+ 34 Viděl jsem to a dosvědčuji, že je to Boží Syn.“+

35 Příští den tam Jan stál se dvěma svými učedníky, 36 a když viděl Ježíše procházet kolem, řekl: „Podívejte se, Boží Beránek!“+ 37 Když to ti dva učedníci slyšeli, šli za Ježíšem. 38 Ježíš se otočil, a když viděl, že jdou za ním, zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Řekli mu: „Rabbi (což v překladu znamená „učiteli“), kde bydlíš?“ 39 Řekl jim: „Pojďte a uvidíte.“ A tak šli, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den s ním. Bylo kolem čtvrté hodiny odpoledne.* 40 Jedním z těch dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a šli za Ježíšem, byl Ondřej,+ bratr Šimona Petra. 41 Našel nejdřív svého bratra Šimona a řekl mu: „Našli jsme Mesiáše“+ (což v překladu znamená „Kristus“). 42 A přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš se na něj podíval a řekl: „Ty jsi Šimon,+ Janův syn. Budeš se jmenovat Kéfas“ (což se překládá „Petr“).+

43 Příští den chtěl Ježíš odejít do Galileje. Našel Filipa+ a řekl mu: „Buď mým následovníkem.“ 44 Filip byl z Betsaidy, stejně jako Ondřej a Petr. 45 Filip našel Natanaela+ a řekl mu: „Našli jsme toho, o kom psal Mojžíš v Zákoně i Proroci – Ježíše, Josefova syna,+ z Nazaretu.“ 46 Ale Natanael reagoval: „Může přijít něco dobrého z Nazaretu?“ Filip mu řekl: „Pojď a uvidíš.“ 47 Když Ježíš viděl přicházet Natanaela, řekl o něm: „Toto je pravý Izraelita, ve kterém není žádný klam.“+ 48 Natanael se ho zeptal: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Ještě než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkovníkem.“ 49 Natanael zvolal: „Rabbi, ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!“+ 50 Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl, že jsem tě viděl pod fíkovníkem? Uvidíš ještě větší věci.“ 51 A dodal: „Ujišťuji vás, že uvidíte otevřené nebe a Boží anděly, jak sestupují k Synu člověka a vystupují nahoru.“+

2 Třetí den se konala svatební hostina v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. 2 Na hostinu byli pozvaní i Ježíš a jeho učedníci.

3 Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: „Nemají víno.“ 4 Ale Ježíš jí odpověděl: „Ženo, to přece není naše starost.* Můj čas ještě nepřišel.“ 5 Jeho matka pak řekla těm, kdo obsluhovali: „Udělejte, co vám řekne.“ 6 Stálo tam šest kamenných nádob na vodu, jak to vyžadovaly očišťovací předpisy Židů.+ Do každé se vešly dvě nebo tři míry.* 7 Ježíš řekl sloužícím: „Naplňte nádoby vodou.“ A tak je naplnili až po okraj. 8 Pak jim řekl: „Teď trochu naberte a doneste to vedoucímu hostiny.“ Udělali to tak. 9 Když vedoucí hostiny ochutnal vodu přeměněnou ve víno (nevěděl, odkud je, i když sloužící, kteří vodu nabírali, to věděli), zavolal ženicha 10 a řekl mu: „Každý nejdřív podává dobré víno, a když už hosté hodně vypili, podává to horší. Ty jsi nechal dobré víno až na teď.“ 11 To, co Ježíš udělal v galilejské Káně, byl první z jeho zázraků* a tím zjevil svou slávu.+ A jeho učedníci v něj uvěřili.

12 Potom spolu s matkou, bratry+ a učedníky sešli do Kafarnaa,+ kde zůstali jen několik dnů.

13 Blížil se židovský Pesach+ a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. 14 V chrámu viděl ty, kdo prodávali dobytek, ovce a holubice,+ a také směnárníky, jak sedí na svých místech. 15 A tak si udělal bič z provazů a vyhnal z chrámu všechny ty s ovcemi a dobytkem. Směnárníkům rozsypal mince a zpřevracel jim stoly.+ 16 A prodavačům holubic řekl: „Odneste to odtud! Přestaňte dělat z domu mého Otce tržiště!“*+ 17 Tehdy si jeho učedníci vzpomněli, že je napsáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stráví.“+

18 Židé mu na to řekli: „Jaký zázrak* uděláš,+ abys nám dokázal, že máš právo takhle jednat?“ 19 Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám a za tři dny ho postavím.“+ 20 Řekli mu: „Tento chrám se stavěl 46 let a ty ho chceš postavit za tři dny?“ 21 On ale chrámem myslel své tělo.+ 22 Když byl vzkříšen z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to říkával,+ a uvěřili Písmu a Ježíšovým slovům.

23 Když byl v Jeruzalémě na svátku Pesach, mnoho lidí uvěřilo v jeho jméno, protože viděli zázraky,* které dělal. 24 Ale nezískali si jeho plnou důvěru, protože je všechny znal 25 a nepotřeboval, aby mu někdo o někom říkal, jaký je. Věděl totiž, co je v srdci člověka.+

3 Mezi farizei byl jistý člověk jménem Nikodém,+ který byl jedním z židovských vůdců. 2 Přišel v noci+ za Ježíšem a řekl mu: „Rabbi,+ víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, protože nikdo nemůže provádět takové zázraky*+ jako ty, pokud s ním není Bůh.“+ 3 Ježíš mu na to řekl: „Ujišťuji tě, že pokud se někdo nenarodí znovu,*+ nemůže vidět Boží království.“+ 4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže přece vejít do lůna své matky a narodit se podruhé.“ 5 Ježíš odpověděl: „Ujišťuji tě, že pokud se někdo nenarodí z vody+ a ducha,+ nemůže vejít do Božího království. 6 Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch. 7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu narodit. 8 Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z ducha.“+

9 Nikodém se zeptal: „Jak se to může stát?“ 10 Ježíš odpověděl: „Jsi učitel v Izraeli, a nevíš to? 11 Ujišťuji tě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli. Ale vy naše svědectví nepřijímáte. 12 Pokud nevěříte, když s vámi mluvím o pozemských věcech, jak uvěříte, když vám řeknu o těch nebeských? 13 Nikdo nevystoupil do nebe,+ jen ten, kdo z nebe sestoupil,+ Syn člověka. 14 A jako Mojžíš vyzdvihl hada v pustině,+ tak musí být vyzdvižen Syn člověka,+ 15 aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život.+

16 Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného* Syna,+ aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.+ 17 Bůh totiž neposlal svého Syna do světa, aby svět soudil, ale aby byl prostřednictvím něho svět zachráněn.+ 18 Kdo v něj věří, nebude souzen.+ Kdo nevěří, je už odsouzen, protože nevěří ve jméno jediného* Božího Syna.+ 19 A toto je základ pro soud: Světlo přišlo do světa,+ ale lidé si spíš než světlo zamilovali tmu, protože jejich skutky byly špatné. 20 Kdo totiž páchá zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny.* 21 Ale kdo dělá to, co je správné, přichází ke světlu,+ aby se ukázalo, že jeho skutky jsou v souladu s Boží vůlí.“

22 Potom šel Ježíš se svými učedníky na judejský venkov. Tam s nimi strávil nějaký čas a křtil.+ 23 I Jan křtil, a to v Ainonu poblíž Salimu, protože tam bylo hodně vody.+ Lidé přicházeli a dávali se křtít.+ 24 Jan totiž ještě nebyl ve vězení.+

25 Mezi Janovými učedníky a jedním Židem došlo ke sporu ohledně očišťování. 26 Přišli tedy za Janem a řekli mu: „Rabbi, ten muž, který za tebou přišel, když jsi byl za Jordánem, a o kterém jsi svědčil,+ teď křtí a všichni jdou k němu.“ 27 Jan jim odpověděl: „Člověk nemůže získat nic, pokud mu to není dáno z nebe. 28 Vy sami mi dosvědčíte, že jsem řekl: ‚Já nejsem Kristus,+ ale byl jsem vyslán před ním.‘+ 29 Kdo má nevěstu, je ženich.+ Ale přítel ženicha má velkou radost, když u něj stojí a slyší jeho hlas. A tak je moje radost úplná. 30 On musí růst, ale já se musím zmenšovat.“

31 Kdo přichází shora,+ je nade všemi. Kdo je ze země, je ze země a mluví o pozemských věcech. Kdo přichází z nebe, je nade všemi.+ 32 Svědčí o tom, co viděl a slyšel,+ ale jeho svědectví nikdo nepřijímá.+ 33 Kdo přijímá jeho svědectví, potvrzuje,* že Bůh mluví pravdu.+ 34 Ten, koho Bůh poslal, totiž mluví Boží slova,+ protože Bůh dává ducha štědře.* 35 Otec miluje Syna+ a všechno dal do jeho rukou.+ 36 Kdo věří v Syna, má věčný život.+ Kdo neposlouchá Syna, neuvidí život,+ ale zůstává na něm Boží hněv.+

4 Když se Pán dozvěděl, že farizeové slyšeli, že činí a křtí+ víc učedníků než Jan 2 (ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale křtili jeho učedníci), 3 odešel z Judeje a vydal se znovu do Galileje. 4 Musel ale projít Samařím. 5 Přišel tedy k samařskému městu Sychar, poblíž pole, které dal Jákob svému synu Josefovi.+ 6 Byla tam Jákobova studna*+ a Ježíš, unavený z cesty, se u ní posadil. Bylo kolem poledne.*

7 Nějaká samařská žena přišla načerpat vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ 8 (Jeho učedníci předtím odešli do města koupit něco k jídlu.) 9 Samaritánka se ho tedy zeptala: „Jak to, že ty jako Žid prosíš o vodu mě, když jsem Samaritánka?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.)+ 10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala Boží dar+ a věděla, kdo ti říká: ‚Dej mi napít‘, poprosila bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“+ 11 Řekla mu: „Pane, nemáš ani vědro, abys načerpal vodu, a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu? 12 Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuhle studnu dal a který z ní pil i se svými syny a svými stády?“ 13 Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije tuhle vodu, dostane zase žízeň. 14 Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, už nikdy nebude mít žízeň,+ ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem prýštící vody, která dává věčný život.“+ 15 Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat vodu.“

16 Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého manžela a přijď sem.“ 17 Žena odpověděla: „Nemám manžela.“ „Správně jsi řekla, že nemáš manžela,“ řekl Ježíš. 18 „Měla jsi totiž pět manželů a ten muž, se kterým žiješ teď, není tvůj manžel. Řekla jsi pravdu.“ 19 Žena na to reagovala: „Pane, vidím, že jsi prorok.+ 20 Naši předkové uctívali Boha na této hoře, ale vy říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“+ 21 Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, přichází doba, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. 22 Vy uctíváte, co neznáte.+ My uctíváme, co známe, protože záchrana pochází ze Židů.*+ 23 Ale přichází doba a už je tady, kdy praví služebníci budou uctívat Otce v souladu s duchem a pravdou, protože Otec hledá ty, kdo ho budou takto uctívat.+ 24 Bůh je duch+ a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v souladu s duchem a pravdou.“+ 25 Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, který je nazýván Kristus. Až přijde, všechno nám oznámí.“ 26 „To jsem já, ten, kdo s tebou mluví,“ řekl Ježíš.+

27 Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že mluví s ženou. Nikdo se ho ale nezeptal: „Co od ní chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ 28 Žena tam tedy nechala džbán na vodu, odešla do města a řekla lidem: 29 „Pojďte a uvidíte člověka, který mi řekl všechno, co jsem dělala. Nemohl by to být Kristus?“ 30 A tak vyšli z města a vydali se k němu.

31 Mezitím na něj učedníci naléhali: „Rabbi,+ najez se.“ 32 Ale on jim řekl: „Mám pokrm, o kterém nevíte.“ 33 Učedníci si proto mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?“ 34 Ježíš jim řekl: „Můj pokrm je konat vůli toho, kdo mě poslal,+ a dokončit jeho dílo.+ 35 Neříkáte, že do žně zbývají ještě čtyři měsíce? Říkám vám: Rozhlédněte se a podívejte se na pole, že se bělají ke žni.+ 36 Žnec už dostává mzdu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se rozsévač i žnec radovali spolu.+ 37 Potvrzuje se tu rčení: Jeden rozsévá a jiný žne. 38 Poslal jsem vás sklízet to, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali a vy máte užitek z jejich práce.“

39 Mnozí Samaritáni z toho města v něj uvěřili kvůli svědectví té ženy, která prohlásila: „Řekl mi všechno, co jsem dělala.“+ 40 Když k němu tedy Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. A zůstal tam dva dny. 41 A tak jich mnohem víc uvěřilo kvůli jeho slovům 42 a řekli té ženě: „Teď už věříme nejen kvůli tomu, co jsi říkala. Sami jsme ho slyšeli a víme, že je opravdu zachráncem světa.“+

43 Po dvou dnech odtamtud Ježíš odešel do Galileje. 44 (Sám však řekl, že proroka v jeho domovském území neuznávají.)+ 45 Když přišel do Galileje, Galilejci ho vítali, protože i oni byli na svátku v Jeruzalémě+ a viděli všechno, co tam udělal.

46 A znovu přišel do galilejské Kány, kde přeměnil vodu ve víno.+ Byl tam jeden královský úředník z Kafarnaa, který měl nemocného syna. 47 Když se totiž doslechl, že Ježíš přišel z Judeje do Galileje, vydal se za ním a prosil ho, aby šel jeho syna uzdravit, protože byl na pokraji smrti. 48 Ale Ježíš mu řekl: „Pokud neuvidíte znamení a zázraky, neuvěříte.“+ 49 Královský úředník ho prosil: „Pane, pojď, než moje dítě zemře.“ 50 Ježíš mu řekl: „Jdi domů, tvůj syn žije.“+ A on uvěřil Ježíšovým slovům a odešel. 51 Když byl ještě na cestě, přicházeli mu naproti jeho otroci a řekli mu, že jeho chlapec žije. 52 Zeptal se jich tedy, odkdy je mu lépe. Odpověděli mu: „Horečka ustoupila včera v jednu hodinu odpoledne.“* 53 Tehdy si otec uvědomil, že to bylo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn žije.“+ A tak uvěřil on i celá jeho domácnost. 54 To byl druhý zázrak,*+ který Ježíš provedl, když přišel z Judeje do Galileje.

5 Potom byl židovský svátek+ a Ježíš odešel do Jeruzaléma. 2 V Jeruzalémě je u Ovčí brány+ rybník, nazývaný hebrejsky Betzata, s pěti sloupořadími. 3 Leželo v nich mnoho nemocných, slepých, chromých a lidí s ochrnutými* končetinami. 4 *—— 5 Byl tam také jeden muž, který byl nemocný 38 let. 6 Když ho tam Ježíš viděl ležet a uvědomil si, že je nemocný už dlouho, zeptal se ho: „Chceš se uzdravit?“+ 7 Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se čeří voda, a než tam dojdu, sestoupí do něj někdo jiný.“ 8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi si své lehátko a choď!“+ 9 Ten člověk se okamžitě uzdravil, vzal si své lehátko a začal chodit.

Ten den byl sabat. 10 Židé proto uzdravenému muži říkali: „Je sabat, nesmíš nosit lehátko.“+ 11 Odpověděl jim však: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi si své lehátko a choď.‘“ 12 Zeptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‚Vezmi si ho a choď‘?“ 13 Ale uzdravený muž nevěděl, kdo to byl, protože se Ježíš ztratil v davu.

14 Potom se s ním Ježíš setkal v chrámu a řekl mu: „Teď, když jsi zdravý, už nehřeš, aby se ti nestalo něco horšího.“ 15 Ten člověk odešel a řekl Židům, že to byl Ježíš, kdo ho uzdravil. 16 Protože Ježíš dělal takové skutky o sabatu, Židé ho začali pronásledovat. 17 Ale on jim řekl: „Můj Otec až dosud pracuje, proto pracuji i já.“+ 18 Kvůli tomu se ho Židé tím víc snažili zabít, protože nejen porušoval sabat, ale také nazýval Boha svým Otcem+ a tak se stavěl na roveň Bohu.+

19 Ježíš na to reagoval slovy: „Ujišťuji vás, že Syn nemůže dělat nic sám od sebe, jenom to, co vidí dělat Otce.+ Co dělá on, to dělá podobně i Syn. 20 Otec totiž Syna miluje+ a ukazuje mu všechno, co dělá, a ukáže mu ještě větší skutky než tyto, abyste žasli.+ 21 Jako Otec křísí mrtvé a dává jim život,+ tak i Syn dává život těm, kterým chce.+ 22 Vždyť Otec nikoho nesoudí, ale všechno souzení svěřil Synovi,+ 23 aby všichni měli v úctě Syna, tak jako mají v úctě Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě Otce, který ho poslal.+ 24 Ujišťuji vás, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mě poslal, má věčný život+ a nebude souzen, ale přešel ze smrti do života.+

25 Ujišťuji vás, že přichází doba a už je tady, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kdo ho poslouchali, budou žít. 26 Vždyť jako má Otec život sám v sobě,*+ tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.+ 27 A dal mu pravomoc soudit,+ protože je Syn člověka.+ 28 Nedivte se tomu, protože přichází doba, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas+ 29 a vyjdou: Ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu a ti, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k soudu.+ 30 Sám od sebe nemůžu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý,+ protože nechci konat svou vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.+

31 Pokud o sobě svědčím já sám, mé svědectví není platné.+ 32 Ale je tu někdo další, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je platné.+ 33 Poslali jste lidi k Janovi a on dosvědčil pravdu.+ 34 Nepotřebuji sice svědectví od člověka, ale říkám to, abyste byli zachráněni. 35 On byl hořící a zářící lampou a vy jste se chvíli chtěli velmi radovat v jeho světle.+ 36 Ale já mám významnější svědectví než to Janovo: skutky, které mě můj Otec pověřil vykonat. Ty skutky samy svědčí o tom, že mě poslal Otec.+ 37 A svědčil o mně i sám Otec, který mě poslal.+ Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho podobu+ 38 a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte tomu, koho poslal.

39 Zkoumáte Písmo,+ protože si myslíte, že jeho prostřednictvím získáte věčný život, a právě Písmo svědčí o mně.+ 40 A přece ke mně nechcete přijít,+ abyste získali život. 41 Netoužím po slávě od lidí, 42 ale o vás dobře vím, že v sobě nemáte lásku k Bohu. 43 Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mě. Kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho byste přijali. 44 Jak mi můžete věřit, když přijímáte slávu jeden od druhého a neusilujete o slávu, která pochází od jediného Boha?+ 45 Nemyslete si, že vás budu u Otce obviňovat já. Obviňuje vás někdo jiný, Mojžíš,+ na kterého spoléháte. 46 Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, protože o mně psal.+ 47 Ale když nevěříte jeho spisům, jak uvěříte tomu, co říkám já?“

6 Potom se Ježíš vydal na druhý břeh Galilejského neboli Tiberiadského moře.+ 2 A následoval ho velký zástup lidí,+ protože viděli, jak zázračně uzdravuje nemocné.*+ 3 Ježíš vyšel na horu a tam si sedl se svými učedníky. 4 Blížil se židovský svátek Pesach.+ 5 Když Ježíš zvedl oči a uviděl, že k němu přichází velký zástup, zeptal se Filipa: „Kde koupíme chleba, aby se mohli najíst?“+ 6 Ale ptal se ho, jen aby ho vyzkoušel. Věděl totiž, co chce udělat. 7 Filip mu odpověděl: „Nestačily by chleby ani za 200 denárů,* aby každý dostal aspoň kousek.“ 8 Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: 9 „Je tu chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě malé ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“+

10 Ježíš řekl: „Řekněte jim, ať se posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak si všichni posedali. V zástupu bylo asi 5 000 mužů.+ 11 Ježíš vzal chleby, a když vzdal díky, rozdělil je mezi ty, kdo tam seděli, a podobně to udělal i s rybami. Každý dostal, kolik chtěl. 12 Když se dosyta najedli, řekl svým učedníkům: „Sesbírejte zbylé úlomky, aby nic nepřišlo nazmar.“ 13 Sesbírali je tedy a úlomků po těch, kdo se najedli z pěti ječných chlebů, bylo 12 plných košů.

14 Když lidé viděli tento zázrak,* říkali: „To je opravdu ten prorok, který měl přijít do světa.“+ 15 Ježíš si uvědomil, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho udělali králem, a tak znovu odešel sám+ na horu.+

16 Když nastal večer, jeho učedníci sešli k moři,+ 17 nastoupili do člunu a vydali se na druhý břeh do Kafarnaa. Už se setmělo a Ježíš s nimi ještě nebyl.+ 18 A moře se rozbouřilo, protože vanul silný vítr.+ 19 Když veslovali asi pět nebo šest kilometrů,* uviděli Ježíše, jak jde po moři a blíží se k člunu. A dostali strach. 20 Ale řekl jim: „To jsem já, nebojte se!“+ 21 A tak ho s radostí vzali do člunu a za chvíli se dostali ke břehu, ke kterému pluli.+

22 Lidé ze zástupu, který zůstal na druhé straně moře, si příští den všimli, že na břehu není žádný člun. Předtím tam byl jeden malý člun, ale Ježíš do něj nenastoupil, učedníci odjeli sami. 23 Nedaleko toho místa, kde jedli chleba po tom, co Pán vzdal díky, však přistály čluny z Tiberiady. 24 Když tedy lidé viděli, že tam není ani Ježíš, ani jeho učedníci, nastoupili do nich a odpluli ho hledat do Kafarnaa.

25 Když ho na druhém břehu moře našli, zeptali se ho: „Rabbi,+ kdy ses sem dostal?“ 26 Ježíš jim odpověděl: „Řeknu vám pravdu. Nehledáte mě proto, že jste viděli zázraky,* ale proto, že jste se dosyta najedli chleba.+ 27 Nepracujte pro pokrm, který pomíjí, ale pro pokrm, který je trvalý a dává věčný život.+ Dá vám ho Syn člověka, protože Otec, sám Bůh, ukázal, že to je ten, koho schvaluje.“*+

28 A tak se ho zeptali: „Co máme dělat, abychom konali skutky, které Bůh schvaluje?“ 29 Ježíš jim odpověděl: „To je skutek, který Bůh schvaluje: Věřit v toho, kterého poslal.“+ 30 Řekli mu: „Jaký zázrak* nám ukážeš,+ abychom ti uvěřili? Co uděláš? 31 Naši předkové jedli manu v pustině,+ jak je napsáno: ‚Dal jim k jídlu chléb z nebe.‘“+ 32 Ježíš jim na to řekl: „Ujišťuji vás, že Mojžíš vám nedal chléb z nebe, ale můj Otec vám dává pravý chléb z nebe. 33 Vždyť Božím chlebem je ten, kdo sestupuje z nebe a dává světu život.“ 34 Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám tento chléb stále.“

35 Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mě, nikdy nebude mít žízeň.+ 36 Ale jak jsem vám už řekl: Viděli jste mě, a přece nevěříte.+ 37 Všichni, které mi dává Otec, přijdou ke mně a toho, kdo ke mně přijde, nikdy neodeženu.+ 38 Vždyť jsem sestoupil z nebe,+ ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.+ 39 To je vůle toho, kdo mě poslal: Abych z těch, které mi dal, nikoho neztratil, ale abych je vzkřísil+ v posledním dni. 40 To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo uznává Syna a věří v něj, měl věčný život.+ A já ho vzkřísím+ v posledním dni.“

41 Židé proti němu začali reptat, protože řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“+ 42 Říkali: „Copak to není Josefův syn Ježíš? Známe přece jeho otce i matku.+ Jak to, že teď říká ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“ 43 Ježíš jim na to řekl: „Přestaňte reptat. 44 Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne Otec,+ který mě poslal, a já ho vzkřísím v posledním dni.+ 45 V Prorocích se píše: ‚Všichni budou vyučováni Jehovou.‘*+ Každý, kdo naslouchá Otci a učí se od něj, přichází ke mně. 46 Otce samozřejmě nikdo neviděl,+ kromě toho, který je od Boha. Ten Otce viděl.+ 47 Ujišťuji vás, že kdo věří, má věčný život.+

48 Já jsem chléb života.+ 49 Vaši předkové jedli v pustině manu, a přesto zemřeli.+ 50 Ale nikdo, kdo jí chléb, který sestupuje z nebe, nezemře. 51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Pokud někdo jí z tohoto chleba, bude žít věčně. A tím chlebem, který dám, aby svět získal život, je moje tělo.“+

52 Židé se mezi sebou začali dohadovat: „Jak nám tenhle člověk může dát jíst svoje tělo?“ 53 Ježíš jim proto řekl: „Ujišťuji vás, že pokud nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nezískáte život.*+ 54 Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím+ v posledním dni. 55 Mé tělo je totiž pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. 56 Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, zůstává v jednotě se mnou a já v jednotě s ním.+ 57 Jako mě poslal živý Otec a žiji díky Otci, tak i ten, kdo se živí mnou, bude žít díky mně.+ 58 To je ten chléb, který sestoupil z nebe. Není to jako s chlebem, který vaši předkové jedli, a přesto zemřeli. Kdo se živí tímto chlebem, bude žít věčně.“+ 59 To řekl, když vyučoval v synagoze* v Kafarnau.

60 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „Takové otřesné řeči! Kdo to má poslouchat?“ 61 Ježíš věděl, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a řekl jim: „Tohle vás pohoršuje? 62 Co teprve až uvidíte, jak Syn člověka vystupuje tam, kde byl předtím?+ 63 Je to duch, co dává život,+ tělo není k ničemu. Slova, která jsem vám říkal, pochází z ducha a dávají život.+ 64 Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od začátku věděl, kdo nevěří a kdo je ten, který ho zradí.+ 65 A dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, pokud mu to neumožní Otec.“+

66 To byl důvod, proč se mnozí jeho učedníci vrátili k tomu, čemu se věnovali předtím,+ a už ho nenásledovali. 67 Ježíš se tedy zeptal těch dvanácti: „Nechcete odejít i vy?“ 68 Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli?+ Máš slova věčného života.+ 69 My jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý.“+ 70 Ježíš jim řekl: „Nevybral jsem si vás dvanáct?+ A přesto je jeden z vás pomlouvač.“*+ 71 Mluvil o Jidášovi, synovi Šimona Iškariotského, protože ten se ho chystal zradit, i když byl jedním z těch dvanácti.+

7 Potom Ježíš chodil po Galileji. V Judeji působit* nechtěl, protože se ho Židé snažili zabít.+ 2 Blížil se však židovský Svátek stánků,*+ 3 a tak mu jeho bratři+ řekli: „Odejdi odtud a jdi do Judeje, aby tam tvoji učedníci viděli skutky, které děláš. 4 Nikdo nedělá nic potají, když chce být veřejně známý. Pokud děláš takové věci, ukaž se světu.“ 5 Jeho bratři v něj totiž nevěřili.+ 6 Proto jim Ježíš řekl: „Můj čas ještě nepřišel,+ ale pro vás je vhodný čas kdykoli. 7 Vás svět nemá důvod nenávidět, ale mě nenávidí, protože svědčím o tom, že jeho skutky jsou špatné.+ 8 Jděte na svátek sami. Já na něj zatím nepůjdu, protože můj čas ještě nepřišel.“+ 9 To jim řekl a zůstal v Galileji.

10 Když však jeho bratři odešli na svátek, odešel i on, ne veřejně, ale potají. 11 Židé ho během svátku hledali a ptali se: „Kde je?“ 12 A mezi lidmi se o něm hodně šuškalo. Jedni říkali: „Je to dobrý člověk.“ Jiní tvrdili: „Není. Klame lidi.“+ 13 Ale protože se báli Židů, nikdo o něm nemluvil veřejně.+

14 Když byl svátek v polovině, Ježíš vešel do chrámu a začal vyučovat. 15 Židé se divili a říkali: „Jak to, že ten člověk tak dobře zná Písmo,*+ když nestudoval na školách?“*+ 16 Ježíš jim na to řekl: „Co vyučuji, nepochází ode mě, ale od toho, kdo mě poslal.+ 17 Pokud si někdo přeje konat jeho vůli, pozná, jestli je to učení od Boha,+ nebo mluvím sám od sebe. 18 Kdo mluví sám od sebe, usiluje o vlastní slávu. Kdo však usiluje o slávu toho, kdo ho poslal,+ mluví pravdu a není v něm nic falešného. 19 Nedal vám Mojžíš Zákon?+ Nikdo z vás však Zákon neposlouchá. Proč se mě snažíte zabít?“+ 20 Lidé mu řekli: „Jsi posedlý démonem. Kdo se tě snaží zabít?“ 21 Ježíš jim odpověděl: „Jeden skutek, který jsem udělal, vás všechny překvapil, 22 ale zamyslete se: Mojžíš vám dal zákon o obřízce+ – ačkoli ta nepochází z doby Mojžíše, ale z doby praotců+ – a vy obřezáváte člověka o sabatu. 23 Když člověka o sabatu obřezáváte, aby nebyl porušen Mojžíšův zákon, proč se na mě tak zlobíte, že jsem nějakého člověka o sabatu úplně uzdravil?+ 24 Přestaňte soudit podle toho, jak se co jeví navenek, ale suďte spravedlivě.“+

25 Někteří obyvatelé Jeruzaléma začali říkat: „Není to ten, koho chtějí zabít?+ 26 Ale podívejte se! Mluví veřejně a nikdo mu nic neříká. Že by naši vůdci došli k závěru, že je to Kristus? 27 Jenže o tomhle víme, odkud je,+ ale až přijde Kristus, nikdo nebude vědět, odkud je.“ 28 Proto Ježíš, když vyučoval v chrámu, zvolal: „Znáte mě a víte, odkud jsem. Nepřišel jsem sám od sebe.+ Ten, kdo mě poslal, skutečně existuje, ale vy ho neznáte.+ 29 Já ho znám,+ protože přicházím od něj. To on mě poslal.“ 30 Proto ho chtěli zatknout,+ ale nedokázali to. Ještě totiž nepřišel jeho čas.+ 31 Mnozí lidé v něj však uvěřili+ a říkali: „Až přijde Kristus, bude snad provádět víc zázraků* než tenhle člověk?“

32 Když farizeové slyšeli, co si o něm lidé říkají, spolu s předními kněžími poslali stráže, aby ho zatkly. 33 Tehdy Ježíš řekl: „Budu s vámi ještě chvilku a potom půjdu k tomu, kdo mě poslal.+ 34 Budete mě hledat, ale nenajdete mě. A tam, kde budu, nemůžete přijít.“+ 35 Proto si Židé mezi sebou říkali: „Kam chce jít, že ho nenajdeme? Chce snad jít k Židům rozptýleným mezi Řeky a vyučovat Řeky? 36 Co myslel tím, když řekl ‚Budete mě hledat, ale nenajdete mě a tam, kde budu, nemůžete přijít‘?“

37 Když nastal poslední den svátku,+ ten nejvýznamnější, Ježíš se postavil a zvolal: „Pokud má někdo žízeň, ať přijde ke mně a pije.+ 38 Kdo ve mě uvěří, ‚z jeho nitra potečou proudy živé vody,‘+ jak říká Písmo.“ 39 To řekl o duchu, kterého měli dostat ti, kdo v něj uvěří. Tehdy ještě nedostali ducha,+ protože Ježíš ještě nebyl oslaven.+ 40 Někteří ze zástupu, kteří slyšeli tato slova, říkali: „To je opravdu ten prorok.“+ 41 Jiní říkali: „To je Kristus.“+ Ale někteří namítali: „Copak má Kristus přijít z Galileje?+ 42 Neříká Písmo, že Kristus má být Davidovým potomkem+ a má pocházet z Betléma,+ z vesnice, odkud byl David?“+ 43 A tak kvůli němu vznikly mezi lidmi neshody. 44 Někteří z nich se ho sice chtěli chopit,* ale nikdo to neudělal.

45 Potom se stráže vrátily k předním kněžím a farizeům. Ti se jich zeptali: „Jak to, že jste ho nepřivedli?“ 46 Stráže odpověděly: „Tak nikdy nikdo nemluvil.“+ 47 Farizeové jim na to řekli: „I vy jste se nechali oklamat? 48 Uvěřil mu snad někdo z našich vůdců nebo z farizeů?+ 49 Jen tenhle zástup, ti prokletí lidé, kteří neznají Zákon!“ 50 Nikodém, který za ním předtím přišel a který byl jedním z nich, jim řekl: 51 „Neříká snad náš zákon, že člověka je možné odsoudit až potom, co je vyslechnut a zjistí se, co dělá?“+ 52 Odpověděli mu: „Nejsi i ty z Galileje? Zkoumej a uvidíš, že z Galileje nemá přijít žádný prorok.“*

8 12 Potom k nim Ježíš znovu promluvil: „Jsem světlo světa.+ Kdo mě následuje, rozhodně nebude chodit ve tmě, ale bude vlastnit světlo+ života.“ 13 Farizeové mu na to řekli: „Svědčíš sám o sobě, takže tvoje svědectví není platné.“ 14 Ježíš jim odpověděl: „I když svědčím sám o sobě, moje svědectví je platné, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu.+ Vy ale nevíte, odkud jsem přišel a kam jdu. 15 Vy soudíte podle lidských měřítek,*+ já nesoudím nikoho. 16 A pokud přece soudím, soudím v souladu s pravdou, protože nejsem sám, ale je se mnou Otec, který mě poslal.+ 17 Kromě toho, ve vašem zákoně je napsáno: ‚Svědectví dvou lidí je platné.‘+ 18 Svědčím o sobě já sám a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“+ 19 Nato se ho zeptali: „Kde je tvůj Otec?“ Ježíš odpověděl: „Neznáte ani mě, ani mého Otce.+ Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.“+ 20 Tato slova řekl v pokladnici,*+ když vyučoval v chrámu. Ale nikdo se ho nechopil, protože ještě nepřišel jeho čas.+

21 Znovu jim řekl: „Odcházím a budete mě hledat, a přece zemřete ve svém hříchu.+ Kam jdu, tam nemůžete přijít.“+ 22 Židé tedy říkali: „Snad se nechce zabít, když prohlašuje ‚Kam jdu, tam nemůžete přijít‘?“ 23 Pokračoval: „Vy jste zdola, já jsem shora.+ Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa. 24 Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Pokud totiž neuvěříte, že já jsem ten, kdo měl přijít, zemřete ve svých hříších.“ 25 Zeptali se ho tedy: „Kdo jsi?“ Ježíš na to reagoval: „Proč s vámi vůbec mluvím? 26 Mám o vás hodně co říct a o mnoha věcech vynést soud. Ten, kdo mě poslal, mluví pravdu a já říkám světu to, co jsem slyšel od něj.“+ 27 Nepochopili, že s nimi mluvil o Otci. 28 Proto Ježíš řekl: „Až vyzdvihnete* Syna člověka,+ poznáte, že jsem to já+ a že nedělám nic sám od sebe,+ ale mluvím tak, jak mě naučil Otec. 29 A ten, kdo mě poslal, je se mnou. Nenechal mě samotného, protože vždycky dělám to, co se mu líbí.“+ 30 Když to říkal, mnozí v něj uvěřili.

31 Potom se Ježíš obrátil na Židy, kteří mu uvěřili: „Pokud zůstanete v mém slovu, jste skutečně moji učedníci 32 a poznáte pravdu+ a pravda vás osvobodí.“+ 33 Řekli mu na to: „Jsme Abrahamovi potomci a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak to, že říkáš ‚Budete osvobozeni‘?“ 34 Ježíš jim odpověděl: „Ujišťuji vás, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu.+ 35 Otrok navíc nezůstává v domácnosti navždy, syn zůstává navždy. 36 Pokud vás tedy osvobodí Syn, budete skutečně svobodní. 37 Vím, že jste Abrahamovi potomci, ale snažíte se mě zabít, protože nepřijímáte moje slovo. 38 Mluvím o tom, co jsem viděl, když jsem byl u svého Otce,+ a vy děláte to, co jste slyšeli od svého otce.“ 39 Reagovali: „Náš otec je Abraham.“ Ježíš jim na to řekl: „Kdybyste byli Abrahamovy děti,+ jednali byste jako Abraham. 40 Já jsem vám řekl pravdu, kterou jsem slyšel od Boha,+ ale vy se mě snažíte zabít. To Abraham nedělal. 41 Jednáte jako váš otec.“ Řekli mu: „My jsme se nenarodili z nemravnosti,* máme jednoho Otce, Boha.“

42 Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě,+ protože od něho jsem přišel a jsem tady. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal.+ 43 Proč nechápete, co vám říkám? Protože nedokážete naslouchat mému slovu. 44 Vaším otcem je Ďábel a přejete si jednat podle tužeb svého otce.+ Ten byl vrahem, když začal,*+ a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když lže, mluví podle své povahy, protože je to lhář a otec lži.+ 45 Ale já mluvím pravdu, a proto mi nevěříte. 46 Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Pokud mluvím pravdu, proč mi nevěříte? 47 Ten, kdo je z Boha, naslouchá Božím slovům.+ Vy nenasloucháte, protože nejste z Boha.“+

48 Židé mu řekli: „Nemáme pravdu, když říkáme, že jsi Samaritán+ a jsi posedlý démonem?“+ 49 Ježíš odpověděl: „Nejsem posedlý démonem. Mám v úctě svého Otce, ale vy mě zneuctíváte. 50 Já však neusiluji o slávu pro sebe.+ Je někdo jiný, kdo mi ji chce dát a kdo je soudcem. 51 Ujišťuji vás, že pokud někdo zachovává moje slovo, nikdy neuvidí smrt.“+ 52 Židé mu řekli: „Teď už jsme si jistí, že jsi posedlý démonem. Abraham zemřel, proroci také, ale ty říkáš: ‚Pokud někdo zachovává moje slovo, nikdy nezakusí smrt.‘ 53 Přece nejsi větší než náš otec Abraham, který zemřel? I proroci zemřeli. Za koho se to prohlašuješ?“ 54 Ježíš odpověděl: „Kdybych oslavoval sám sebe, moje sláva by nic neznamenala. Je to můj Otec, kdo mě oslavuje,+ ten, o kom říkáte, že je vaším Bohem. 55 Přesto ho neznáte,+ ale já ho znám.+ Kdybych řekl, že ho neznám, byl bych lhář jako vy. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo. 56 Váš otec Abraham se velmi těšil na to, že uvidí můj den, a viděl ho a radoval se.“+ 57 Nato mu Židé řekli: „Není ti ani 50 let, a viděl jsi Abrahama?“ 58 Ježíš jim odpověděl: „Řeknu vám pravdu: Existoval jsem dřív, než se Abraham narodil.“+ 59 A tak vzali kameny a chtěli je po něm házet, ale Ježíš se schoval a vyšel z chrámu.

9 Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. 2 Jeho učedníci se ho zeptali: „Rabbi,+ kdo zhřešil, že se narodil slepý? On, nebo jeho rodiče?“ 3 Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm ukázat Boží skutky.+ 4 Musíme konat skutky toho, kdo mě poslal, dokud je den.+ Přichází noc, kdy nikdo nebude moct pracovat. 5 Dokud jsem ve světě, jsem světlo světa.“+ 6 Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, tím blátem potřel tomu muži oči+ 7 a řekl mu: „Jdi se umýt do rybníka Siloe“ (což se překládá „vyslaný“). A tak muž odešel, umyl se, a když se vrátil, viděl.+

8 Sousedé a ti, kdo ho předtím vídali žebrat, se divili: „Není to ten člověk, který tu sedával a žebral?“ 9 Jedni říkali: „Je to on.“ Jiní tvrdili: „Není, je mu jenom podobný.“ On ale říkal: „Jsem to já.“ 10 Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ 11 Odpověděl jim: „Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi jím oči a řekl mi: ‚Jdi k Siloe a umyj se.‘+ A tak jsem šel, umyl se a získal zrak.“ 12 Ptali se: „Kde je ten člověk?“ Řekl: „Nevím.“

13 Pak toho muže, který býval slepý, přivedli k farizeům. 14 Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči,+ byl sabat.+ 15 Také farizeové se ho ptali, jak získal zrak. Odpověděl jim: „Dal mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ 16 Nato někteří z farizeů začali říkat: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sabat.“+ Jiní zase říkali: „Jak může hříšník dělat takové zázraky?“*+ A tak mezi nimi vznikly neshody.+ 17 Znovu se zeptali toho slepého: „Co o něm říkáš ty? Vždyť ti otevřel oči.“ Odpověděl: „Je to prorok.“

18 Židé však nevěřili, že byl slepý a získal zrak, a tak si zavolali jeho rodiče 19 a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ 20 Jeho rodiče odpověděli: „Ano, je to náš syn a narodil se slepý. 21 Ale nevíme, jak je možné, že teď vidí, ani nevíme, kdo mu otevřel oči. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe.“ 22 Řekli to proto, že se báli Židů.+ Židé se totiž dohodli, že každý, kdo by Ježíše uznal za Krista, bude vyloučen ze synagogy.+ 23 Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý. Zeptejte se jeho.“

24 Podruhé tedy zavolali toho muže, který byl slepý, a řekli mu: „Vzdej slávu Bohu!* My víme, že ten člověk je hříšník.“ 25 Odpověděl: „Jestli je hříšník, nevím. Jedno ale vím: Byl jsem slepý a teď vidím.“ 26 Zeptali se ho: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ 27 Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale vy jste neposlouchali. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad také stát jeho učedníky?“ 28 Na to mu s opovržením řekli: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíše. 29 Víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomhle člověku nevíme, kdo ho poslal.“ 30 On jim odpověděl: „To je opravdu zvláštní, že nevíte, kdo ho poslal, a přitom mi otevřel oči. 31 Víme, že hříšníkům Bůh nenaslouchá,+ ale když k němu má někdo úctu a koná jeho vůli, tomu naslouchá.+ 32 Odedávna nikdo neslyšel, že by někdo otevřel oči někomu, kdo je od narození slepý. 33 Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového udělat.“+ 34 Řekli mu: „Ty ses narodil úplně v hříchu, a chceš nás poučovat?“ A vyhnali ho.+

35 Když se Ježíš dozvěděl, že ho vyhnali, našel ho a zeptal se ho: „Věříš v Syna člověka?“ 36 Odpověděl: „A kdo to je, pane, abych v něj uvěřil?“ 37 Ježíš mu řekl: „Už jsi ho viděl. Je to ten, kdo s tebou mluví.“ 38 „Věřím v něj, Pane!“ zvolal a poklonil se mu.* 39 Pak Ježíš řekl: „Přišel jsem do světa, aby lidé byli souzeni: Aby ti, kdo nevidí, uviděli+ a ti, kdo vidí, oslepli.“+ 40 Slyšeli to farizeové, kteří tam byli, a řekli mu: „Nechceš snad říct, že i my jsme slepí?“ 41 Ježíš na to reagoval: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Ale protože říkáte: ‚Vidíme‘, váš hřích zůstává.“+

10 „Řeknu vám pravdu: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá jinudy, je zloděj a lupič.+ 2 Kdo ale vchází dveřmi, je pastýř ovcí.+ 3 Tomu vrátný otevírá+ a ovce naslouchají jeho hlasu.+ Volá své ovce jménem a vyvádí je ven. 4 Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ony ho následují, protože znají jeho hlas. 5 Cizího člověka nikdy nenásledují, ale utečou od něj, protože hlas cizích lidí neznají.“ 6 Když jim Ježíš vyprávěl toto přirovnání, nepochopili, co jim chtěl říct.

7 A tak Ježíš řekl znovu: „Řeknu vám pravdu, já jsem dveře pro ovce.+ 8 Všichni, kdo přišli a vydávali se za mě, jsou zloději a lupiči a ovce jim nenaslouchaly. 9 Já jsem ty dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn a bude vcházet a vycházet a najde pastvu.+ 10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil.+ Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojné míře. 11 Jsem dobrý pastýř.+ Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.*+ 12 Nádeník, který není pastýřem a kterému ovce nepatří, vidí přicházet vlka a opustí ovce a uteče. A vlk je napadne a rozežene. 13 Je to nádeník a na ovcích mu nezáleží. 14 Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě,+ 15 stejně jako Otec zná mě a já znám Otce.+ A dávám za ovce svůj život.*+

16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.+ Také ty musím přivést a budou naslouchat mému hlasu a vznikne jedno stádo s jedním pastýřem.+ 17 Proto mě Otec miluje,+ že se vzdávám svého života,+ abych ho zase přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale vzdávám se ho z vlastní vůle. Mám oprávnění se ho vzdát a mám oprávnění ho zase přijmout.+ Takový příkaz jsem dostal od svého Otce.“

19 Kvůli těm slovům znovu vznikly mezi Židy neshody.+ 20 Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a je šílený. Proč ho posloucháte?“ 21 Jiní říkali: „Takhle nemluví člověk posedlý démonem. Může snad démon otevřít slepým oči?“

22 Tehdy se v Jeruzalémě konal Svátek zasvěcení. Bylo to v zimě 23 a Ježíš se procházel v chrámu v Šalomounově sloupořadí.+ 24 Židé ho obklopili a říkali mu: „Jak dlouho nás budeš držet v napětí? Pokud jsi Kristus, řekni nám to otevřeně.“ 25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a stejně nevěříte. Svědčí o mně skutky, které dělám ve jménu svého Otce.+ 26 Ale nevěříte, protože nejste mé ovce.+ 27 Mé ovce naslouchají mému hlasu. Znám je a ony mě následují.+ 28 Dávám jim věčný život.+ Rozhodně nezahynou a nikdo je nevytrhne z mé ruky.+ 29 Ty, které mi dal můj Otec, jsou cennější než všechno ostatní a nikdo je nemůže vytrhnout z Otcovy ruky.+ 30 Já a Otec jsme jedno.“*+

31 Nato Židé znovu vzali kameny a chtěli ho ukamenovat. 32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků, které mě pověřil vykonat Otec. Za který z nich mě chcete kamenovat?“ 33 Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat za nějaký dobrý skutek, ale za rouhání:+ I když jsi člověk, děláš ze sebe boha.“ 34 Ježíš jim odpověděl: „Není ve vašem zákoně napsáno ‚Řekl jsem: „Jste bohové“‘?*+ 35 Takže Bůh nazval ‚bohy‘+ ty, které jeho slovo odsoudilo, a Písmo se přece nedá prohlásit za neplatné. 36 Jak to, že mně, kterého Otec posvětil a poslal do světa, říkáte, že se rouhám, protože jsem řekl ‚Jsem Boží Syn‘?+ 37 Pokud nekonám skutky svého Otce, nevěřte mi. 38 Ale pokud je konám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům.+ Pak poznáte a budete vědět, že Otec je v jednotě se mnou a já v jednotě s ním.“+ 39 Proto se ho zase pokusili chopit, ale unikl jim.

40 A znovu odešel za Jordán na místo, kde Jan předtím křtil,+ a zůstal tam. 41 Mnoho lidí k němu přicházelo a říkali: „Jan sice neprovedl ani jeden zázrak,* ale všechno, co řekl o tomhle člověku, je pravda.“+ 42 A mnozí tam v něj uvěřili.

11 Jistý muž jménem Lazar onemocněl. Byl z Betanie, z vesnice, kde žila Marie a její sestra Marta.+ 2 Byla to ta Marie, která potřela Pána vonným olejem a osušila mu nohy svými vlasy.+ Lazar, který onemocněl, byl její bratr. 3 Jeho sestry tedy Ježíšovi poslaly vzkaz: „Pane, ten, kterého máš rád, je nemocný.“ 4 Když to uslyšel, řekl: „Tato nemoc neskončí smrtí, ale je k Boží slávě,+ aby byl jejím prostřednictvím oslaven Boží Syn.“

5 Ježíš miloval Martu a její sestru i Lazara. 6 Ale když slyšel, že je Lazar nemocný, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. 7 Potom řekl učedníkům: „Pojďme znovu do Judeje.“ 8 Učedníci mu řekli: „Rabbi,+ nedávno tě Judejci chtěli kamenovat,+ a ty tam chceš jít znovu?“ 9 Ježíš odpověděl: „Není denní světlo 12 hodin?+ Pokud někdo chodí za denního světla, o nic neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. 10 Ale pokud někdo chodí v noci, klopýtá, protože v něm světlo není.“

11 Po těchto slovech dodal: „Náš přítel Lazar usnul,+ ale jdu tam, abych ho probudil.“ 12 Učedníci mu na to řekli: „Pane, pokud spí, uzdraví se.“ 13 Ježíš mluvil o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o běžném spánku. 14 Tehdy jim otevřeně řekl: „Lazar zemřel.+ 15 A kvůli vám jsem rád, že jsem tam nebyl, protože vaše víra se teď upevní. Pojďme k němu.“ 16 Tomáš, kterému říkali Dvojče, řekl ostatním učedníkům: „Pojďme také, abychom zemřeli s ním.“+

17 Když Ježíš přišel, zjistil, že Lazar je už čtyři dny v hrobce.* 18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, asi tři kilometry* od něj. 19 K Martě a Marii přišlo mnoho Židů, aby je utěšili po smrti jejich bratra. 20 Když Marta slyšela, že přichází Ježíš, šla mu naproti. Ale Marie+ zůstala doma. 21 Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel. 22 Přesto i teď vím, že ti Bůh dá všechno, o co ho poprosíš.“ 23 Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ 24 „Vím, že vstane při vzkříšení+ v posledním dni,“ odpověděla Marta. 25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život.+ Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, ožije. 26 A nikdo, kdo žije a věří ve mě, nikdy nezemře.+ Věříš tomu?“ 27 Odpověděla: „Ano, Pane, uvěřila jsem, že jsi Kristus, Boží Syn, ten, kdo měl přijít do světa.“ 28 Po těch slovech odešla a zavolala svou sestru Marii. Soukromě jí řekla: „Učitel+ je tady a chce tě vidět.“ 29 Když to Marie slyšela, rychle vstala a šla k němu.

30 Ježíš ještě nevešel do vesnice, ale byl pořád na tom místě, kde se s ním Marta setkala. 31 Když Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, viděli, že rychle vstala a vyšla ven, šli za ní, protože si mysleli, že jde plakat k hrobce.+ 32 Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a když ho uviděla, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“ 33 Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří s ní přišli, rozrušilo ho to a hluboce* vzdychl. 34 Zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat.“ 35 Ježíšovi vyhrkly slzy.+ 36 Nato Židé říkali: „Podívejte se, jak ho měl rád!“ 37 Ale někteří z nich se ptali: „Když otevřel oči slepému,+ nemohl zabránit, aby tento člověk zemřel?“

38 Ježíš znovu hluboce vzdychl a šel k hrobce. Byla to vlastně jeskyně a k jejímu vchodu byl přivalený kámen. 39 Ježíš přikázal: „Odvalte ten kámen.“ Marta, sestra zesnulého, mu řekla: „Pane, teď už určitě zapáchá, vždyť je to čtvrtý den.“ 40 Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že když uvěříš, uvidíš Boží slávu?“+ 41 A tak kámen odvalili. Ježíš vzhlédl k nebi+ a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. 42 Sice jsem věděl, že mě vždycky vyslyšíš, ale řekl jsem to kvůli lidem, kteří tu stojí, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“+ 43 Když to řekl, hlasitě zvolal: „Lazare, pojď ven!“+ 44 Muž, který byl mrtvý, vyšel ven. Nohy a ruce měl ovázané pruhy látky a také obličej měl ovázaný látkou. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho, ať může chodit.“

45 Mnozí Židé, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něj proto uvěřili.+ 46 Ale někteří z nich šli za farizei a řekli jim, co udělal. 47 Přední kněží a farizeové tedy svolali Sanhedrin a řekli: „Co budeme dělat? Ten člověk provádí tolik zázraků!*+ 48 Když ho necháme být, všichni v něj uvěří a přijdou Římané a odstraní náš chrám* i náš národ.“ 49 Ale jeden z nich, Kaifáš,+ který byl v tom roce veleknězem, jim řekl: „Vůbec nic nechápete. 50 Nemyslíte, že je pro vás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby byl celý národ zničen?“ 51 To však neřekl sám od sebe, ale protože byl v tom roce veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za národ, 52 a nejen za národ, ale také proto, aby shromáždil a sjednotil Boží děti, které jsou rozptýleny. 53 Od toho dne tedy hledali způsob, jak ho zabít.

54 Proto už Ježíš mezi Židy veřejně nechodil, ale odešel odtamtud do oblasti poblíž pustiny, do města nazývaného Efrajim,+ a tam s učedníky zůstal. 55 Blížil se židovský svátek Pesach+ a mnoho lidí z venkova se vydalo do Jeruzaléma, aby se před Pesachem obřadně očistili. 56 Hledali Ježíše, a jak postávali v chrámu, říkali jeden druhému: „Co myslíte? Že by na svátek vůbec nepřišel?“ 57 Přední kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo dozví, kde Ježíš je, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.

12 Šest dnů před Pesachem přišel Ježíš do Betanie, kde žil Lazar,+ kterého vzkřísil z mrtvých. 2 Tam pro Ježíše připravili večeři. Marta je obsluhovala+ a Lazar byl mezi těmi, kdo s ním jedli.* 3 Marie vzala libru* velmi drahého vonného oleje, pravého nardu, vylila ho Ježíšovi na nohy a otřela mu je svými vlasy. A dům se naplnil vůní oleje.+ 4 Ale jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský,+ který se ho chystal zradit, řekl: 5 „Proč se ten vonný olej neprodal za 300 denárů* a peníze se nedaly chudým?“ 6 To však neřekl proto, že by mu záleželo na chudých, ale proto, že byl zloděj. Měl na starost pokladničku a kradl z ní peníze. 7 Ježíš řekl: „Nech ji, ať to udělá jako přípravu na den mého pohřbu.+ 8 Chudé budete mít kolem sebe vždycky,+ ale já s vámi vždycky nebudu.“+

9 Mezitím se velké množství Židů dozvědělo, že je Ježíš v Betanii, a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých.+ 10 A tak se přední kněží domluvili, že zabijí i Lazara, 11 protože tam kvůli němu chodili mnozí Židé a uvěřili v Ježíše.+

12 Příští den se velký zástup lidí, kteří přišli na svátek, doslechl, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13 Vzali palmové listy, šli mu naproti a volali: „Zachraň, prosíme! Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu,+ král Izraele!“+ 14 Ježíš našel oslátko a posadil se na něj,+ jak je napsáno: 15 „Neboj se, sionská dcero. Podívej, přichází tvůj král a sedí na oslátku.“+ 16 Jeho učedníci to tehdy nechápali, ale když byl Ježíš oslaven,+ vzpomněli si, že to o něm bylo napsáno a že to pro něj udělali.+

17 Lidé, kteří byli u toho, když zavolal Lazara z hrobky*+ a vzkřísil ho z mrtvých, o tom vydávali svědectví.+ 18 Také proto mu zástup vyšel naproti, protože slyšel, že provedl tento zázrak.* 19 A tak si farizeové mezi sebou říkali: „Vidíte? Nic nezmůžeme. Celý svět jde za ním.“+

20 Mezi těmi, kdo přišli na svátek uctívat Boha, byli nějací Řekové. 21 Obrátili se na Filipa,+ který byl z galilejské Betsaidy, a poprosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ 22 Filip to šel říct Ondřejovi a společně to šli říct Ježíšovi.

23 Ale Ježíš jim na to řekl: „Přišel čas,* aby byl Syn člověka oslaven.+ 24 Ujišťuji vás, že pokud pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane jen to jedno zrno, ale pokud zemře,+ přinese velkou úrodu. 25 Kdo má rád svůj život, přijde o něj, ale kdo nenávidí svůj život+ v tomto světě, zachrání ho pro věčný život.+ 26 Pokud mi chce někdo sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník.+ Pokud mi někdo bude sloužit, Otec ho poctí. 27 Jsem teď znepokojený+ a co mám říct? Otče, zachraň mě od této hodiny.+ A přesto, kvůli této hodině jsem přišel. 28 Otče, oslav své jméno.“ Tehdy se z nebe ozval hlas:+ „Oslavil jsem ho a znovu ho oslavím.“+

29 Lidé, kteří stáli kolem a slyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní tvrdili: „Mluvil k němu anděl.“ 30 Ježíš na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. 31 Teď je souzen tento svět. Teď bude vládce tohoto světa+ svržen.+ 32 Ale já, až budu vyzdvižen ze země,+ přitáhnu k sobě lidi všeho druhu.“ 33 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.+ 34 Lidé mu na to řekli: „Ze Zákona jsme slyšeli, že Kristus zůstane navždy.+ Jak to, že říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen?+ Kdo je ten Syn člověka?“ 35 Ježíš jim odpověděl: „Světlo bude ještě chvilku mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nepřemohla tma. Kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.+ 36 Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“+

Po těchto slovech Ježíš odešel a skryl se před nimi. 37 I když před jejich očima provedl tolik zázraků,* neuvěřili v něj. 38 Tak se splnilo to, co řekl prorok Izajáš: „Jehovo,* kdo uvěřil tomu, co od nás slyšel?*+ A komu byla zjevena Jehovova* moc?“*+ 39 A Izajáš řekl také důvod, proč nemohli uvěřit: 40 „Zaslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, aby očima neviděli a srdcem nepochopili a neobrátili se a já je nemohl uzdravit.“+ 41 Izajáš to řekl, protože viděl jeho slávu a mluvil o něm.+ 42 Přesto v něj uvěřilo i mnoho židovských vůdců,+ ale kvůli farizeům se k tomu nepřiznali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy,+ 43 protože slávu od lidí milovali víc než slávu od Boha.+

44 Pak Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mě, nevěří jen ve mě, ale také v toho, kdo mě poslal.+ 45 A kdo vidí mě, vidí také toho, kdo mě poslal.+ 46 Přišel jsem do světa jako světlo,+ aby nikdo, kdo ve mě věří, nezůstal ve tmě.+ 47 Pokud někdo slyší moje slova a neřídí se jimi, nesoudím ho, protože jsem nepřišel svět soudit, ale zachránit.+ 48 Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce: Slovo, které jsem mluvil, to ho bude soudit v posledním dni. 49 Nemluvil jsem totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, mi přikázal, co mám říkat a učit.+ 50 A vím, že jeho přikázání znamená věčný život.+ Co tedy říkám, říkám tak, jak mi to pověděl Otec.“+

13 Bylo před svátkem Pesach a Ježíš si uvědomoval, že přišel jeho čas,+ aby opustil tento svět a šel k Otci.+ Protože miloval své vlastní, kteří byli ve světě, projevoval jim lásku až do konce.+ 2 Večeřeli a Ďábel už podnítil* Jidáše Iškariotského,+ Šimonova syna, aby Ježíše zradil.+ 3 Ježíš věděl, že mu Otec dal všechno do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází,+ 4 a tak vstal od večeře, odložil svrchní oděv, vzal ručník a uvázal si ho kolem pasu.*+ 5 Pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, který měl kolem pasu.* 6 Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ 7 Ježíš mu odpověděl: „Teď ještě nerozumíš tomu, co dělám, ale později to pochopíš.“ 8 Petr namítl: „Ty mi nikdy nebudeš mýt nohy!“ Ježíš mu na to řekl: „Pokud tě neumyji,+ nebudeš mít se mnou nic společného.“* 9 „Pane, umyj mi nejen nohy, ale i ruce a hlavu,“ reagoval Šimon Petr. 10 Ježíš mu řekl: „Kdo se vykoupal, potřebuje umýt už jen nohy, protože je celý čistý. A vy jste čistí, ale ne všichni.“ 11 Věděl totiž, kdo ho zradí.+ Proto řekl: „Ne všichni jste čistí.“

12 Když jim umyl nohy, oblékl si svrchní oděv, vrátil se* ke stolu a zeptal se jich: „Chápete, co jsem vám udělal? 13 Oslovujete mě ‚Učiteli‘ a ‚Pane‘ a je to namístě, protože jím jsem.+ 14 Pokud jsem vám tedy umyl nohy já,+ váš Pán a Učitel, máte* i vy umývat nohy jeden druhému.+ 15 Dal jsem vám totiž příklad, abyste i vy jednali tak, jak jsem já jednal s vámi.+ 16 Ujišťuji vás, že otrok není větší než jeho pán ani posel není větší než ten, kdo ho vyslal. 17 Teď to víte, ale budete šťastní, pokud tak budete jednat.+ 18 Nemluvím o vás všech, znám ty, které jsem si vybral. Ale plní se tím slova z Písma:+ ‚Ten, kdo jedl můj chléb, pozvedl proti mně patu.‘*+ 19 Říkám vám to už teď, dřív než se to stane, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že jsem to já.+ 20 Ujišťuji vás, že kdo přijímá toho, koho posílám, přijímá i mě.+ A kdo přijímá mě, přijímá i toho, kdo mě poslal.“+

21 Po těch slovech se Ježíš hluboce* znepokojil a prohlásil: „Řeknu vám pravdu, jeden z vás mě zradí.“+ 22 Učedníci se dívali jeden na druhého a byli na rozpacích, o kom to mluví.+ 23 Jeden z učedníků, ten, kterého Ježíš miloval,+ byl* u stolu vedle* Ježíše. 24 Šimon Petr na něj proto kývl a zeptal se ho: „O kom to mluví?“ 25 Ten se tedy naklonil dozadu na Ježíšovu hruď a zeptal se: „Pane, kdo to je?“+ 26 Ježíš odpověděl: „Je to ten, komu podám kousek chleba, který namočím.“+ A tak vzal kousek chleba, namočil ho v míse a podal Jidášovi, synovi Šimona Iškariotského. 27 Když si ho Jidáš vzal, vstoupil do něj Satan.+ Ježíš mu řekl: „Co děláš, udělej rychleji.“ 28 Ale nikdo z těch, kdo byli* u stolu, nevěděl, proč mu to řekl. 29 Jidáš měl u sebe pokladničku,+ a proto si někteří mysleli, že mu Ježíš řekl, aby koupil to, co potřebují na svátek, nebo že má dát něco chudým. 30 Když si tedy vzal ten kousek chleba, okamžitě vyšel ven. Byla noc.+

31 Když odešel, Ježíš řekl: „Teď je Syn člověka oslaven+ a jeho prostřednictvím je oslaven Bůh. 32 Sám Bůh ho oslaví+ a oslaví ho hned. 33 Děťátka, ještě chvíli budu s vámi. Budete mě hledat, ale teď i vám říkám, co jsem řekl Židům: ‚Kam jdu, tam nemůžete přijít.‘+ 34 Dávám vám nové přikázání, abyste jeden druhého milovali. Jako jsem miloval já vás,+ tak i vy milujte jeden druhého.+ 35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – když budete mít mezi sebou lásku.“+

36 Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Tam, kam jdu, teď za mnou jít nemůžeš, ale půjdeš za mnou později.“+ 37 Petr mu řekl: „Pane, proč za tebou nemůžu jít teď? Dám za tebe i svůj život.“+ 38 Ježíš odpověděl: „Dáš za mě svůj život? Ujišťuji tě, že než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+

14 „Ať se vaše srdce neznepokojuje.+ Věřte v Boha,+ věřte i ve mě. 2 V domě mého Otce je hodně místa k bydlení.* Kdyby to bylo jinak, řekl bych vám to. Odcházím, abych vám připravil místo.+ 3 Až odejdu a připravím vám místo, přijdu znovu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.+ 4 A cestu, kam jdu, znáte.“

5 Tomáš+ mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“

6 Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta,+ pravda+ a život.+ Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mě.+ 7 Pokud znáte mě, znáte i mého Otce. Odteď už ho znáte a viděli jste ho.“+

8 Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“

9 Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem byl s vámi a ty mě neznáš? Kdo viděl mě, viděl také Otce.+ Jak můžeš říct ‚Ukaž nám Otce‘? 10 Nevěříš, že jsem v jednotě s Otcem a Otec je v jednotě se mnou?+ Co vám říkám, neříkám sám od sebe,+ ale Otec, který zůstává v jednotě se mnou, koná své skutky. 11 Věřte mi, že jsem v jednotě s Otcem a Otec je v jednotě se mnou. Pokud nevěříte mně, věřte aspoň kvůli těm skutkům.+ 12 Ujišťuji vás, že kdo ve mě věří, bude konat stejné skutky, jaké konám já, a bude konat ještě větší skutky,+ protože já odcházím k Otci.+ 13 A o cokoli poprosíte v mém jménu, udělám to, aby byl Otec oslaven prostřednictvím Syna.+ 14 Pokud poprosíte o cokoli v mém jménu, udělám to.

15 Pokud mě milujete, budete dodržovat má přikázání.+ 16 A požádám Otce a on vám dá jiného pomocníka,* aby byl s vámi navždy,+ 17 ducha pravdy,+ kterého svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná.+ Vy ho znáte, protože zůstává s vámi a je ve vás. 18 Nezanechám vás jako sirotky. Vrátím se k vám.+ 19 Ještě chvíli a svět mě už neuvidí, ale vy mě uvidíte,+ protože já žiji a vy budete také žít. 20 V ten den poznáte, že jsem v jednotě se svým Otcem a vy v jednotě se mnou a já v jednotě s vámi.+ 21 Kdo přijímá moje přikázání a dodržuje je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a budu ho milovat i já a jasně se mu ukážu.“

22 Jidáš,+ ne ten Iškariotský, se ho zeptal: „Pane, co se stalo, že se chceš jasně ukázat nám, a ne světu?“

23 Ježíš mu odpověděl: „Pokud mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo+ a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a budeme u něj bydlet.*+ 24 Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova. Slovo, které slyšíte, není moje, ale je od Otce, který mě poslal.+

25 Tyto věci vám říkám, dokud jsem s vámi. 26 Ale pomocník,* svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všechno a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.+ 27 Zanechávám vám pokoj, dávám vám svůj pokoj.+ Není to takový pokoj, jaký dává svět. Ať se vaše srdce neznepokojuje ani nesvírá strachem. 28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‚Odcházím a vrátím se k vám.‘ Pokud mě milujete, budete mít radost, že jdu k Otci, protože Otec je větší než já.+ 29 Řekl jsem vám to teď, dřív než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane.+ 30 Už s vámi nebudu mnoho mluvit, protože přichází vládce světa.+ A nemá nade mnou moc.+ 31 Ale aby svět viděl, že miluji Otce, jednám tak, jak mi Otec přikázal.+ Vstaňte, pojďme odtud.

15 Já jsem pravá réva a můj Otec je vinař. 2 Odstraňuje na mně každou větev, která nenese ovoce, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla víc ovoce.+ 3 Vy už jste čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil.+ 4 Zůstaňte v jednotě se mnou, a já zůstanu v jednotě s vámi. Jako větev nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane na révě, tak ani vy nemůžete nést ovoce, pokud nezůstanete v jednotě se mnou.+ 5 Já jsem réva, vy jste větve. Kdo zůstává v jednotě se mnou a já v jednotě s ním, ten nese mnoho ovoce.+ Odděleně ode mě nemůžete dělat vůbec nic. 6 Pokud někdo nezůstane v jednotě se mnou, bude podobně jako větev vyhozen a uschne. A lidé ty větve posbírají, hodí do ohně a spálí. 7 Pokud zůstanete v jednotě se mnou a moje slova zůstanou ve vás, proste, o co chcete, a dostanete to.+ 8 Můj Otec je oslaven tím, že nesete mnoho ovoce a projevujete se jako moji učedníci.+ 9 Jako Otec miluje mě,+ tak já miluji vás. Zůstaňte v mé lásce. 10 Pokud budete dodržovat má přikázání, zůstanete v mé lásce, tak jako já dodržuji Otcova přikázání a zůstávám v jeho lásce.

11 Tyto věci vám říkám, abyste v plné míře prožívali takovou radost jako já.+ 12 To je mé přikázání: Milujte jeden druhého, jako jsem já miloval vás.+ 13 Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo dá svůj život* za své přátele.+ 14 Pokud děláte, co vám přikazuji, jste moji přátelé.+ 15 Už vás nenazývám otroky, protože otrok neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože jsem vám oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 16 Vy jste si nevybrali mě, ale já vás a pověřil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce – ovoce, které bude trvalé. A Otec vám dá všechno, o co ho v mém jménu poprosíte.+

17 To vám přikazuji proto, abyste jeden druhého milovali.+ 18 Pokud vás svět nenávidí, pamatujte, že mě nenáviděl dřív než vás.+ 19 Kdybyste byli částí světa, svět by vás měl rád, protože byste byli jeho. Protože však nejste částí světa,+ ale já jsem vás ze světa vyvolil, svět vás nenávidí.+ 20 Pamatujte na moje slova: Otrok není větší než jeho pán. Pokud pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás,+ pokud zachovávali mé slovo, budou zachovávat i vaše. 21 Ale budou tak s vámi zacházet kvůli mému jménu, protože neznají toho, kdo mě poslal.+ 22 Kdybych nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích.+ Teď ale pro svůj hřích nemají omluvu.+ 23 Kdo nenávidí mě, nenávidí i mého Otce.+ 24 Kdybych mezi nimi nevykonal skutky, jaké nevykonal nikdo jiný, neměli by hřích.+ Oni mě* však viděli, a přesto nenávidí mě i mého Otce. 25 To se ale stalo, aby se splnila slova napsaná v jejich zákoně: ‚Nenáviděli mě bez důvodu.‘+ 26 Až přijde pomocník,* kterého vám pošlu od Otce – duch pravdy,+ který vychází od Otce – ten o mně bude svědčit.+ 27 I vy máte svědčit,+ protože jste se mnou byli od začátku.

16 Tyto věci vám říkám, abyste neztratili víru.* 2 Lidé vás vyloučí ze synagogy.+ Dokonce přichází doba, kdy si každý, kdo vás zabije,+ bude myslet, že tím slouží* Bohu. 3 Budou to dělat, protože nepoznali ani Otce, ani mě.+ 4 Říkám vám to, abyste si vzpomněli na má slova, až ta doba přijde.+

Na začátku jsem vám to neříkal, protože jsem byl s vámi. 5 Teď ale jdu k tomu, kdo mě poslal,+ a nikdo z vás se mě neptá: ‚Kam jdeš?‘ 6 Ale kvůli tomu, co jsem vám řekl, naplnil vaše srdce smutek.+ 7 Říkám vám však pravdu: Je to k vašemu dobru, že odcházím. Pokud totiž neodejdu, nepřijde k vám pomocník.*+ Pokud ale odejdu, pošlu vám ho. 8 Až přijde, dá světu přesvědčivé důkazy o hříchu, o tom, kdo jedná správně, a o soudu: 9 Nejdřív o hříchu,+ protože ve mě lidé nevěří,+ 10 pak o tom, kdo jedná správně, protože jdu k Otci a už mě neuvidíte, 11 a také o soudu, protože vládce tohoto světa je už odsouzen.+

12 Ještě vám mám hodně co říct, ale teď to nejste schopni unést. 13 Ale až přijde on, duch pravdy,+ povede vás, abyste pochopili celou pravdu, protože nebude mluvit sám od sebe, ale bude říkat to, co slyší, a bude vám oznamovat to, co přijde.+ 14 Ten mě oslaví,+ protože vám oznámí to, co přijme ode mě.+ 15 Všechno, co má Otec, je moje.+ Proto jsem řekl, že vám duch oznámí to, co přijme ode mě. 16 Za chvilku mě už neuvidíte+ a za další chvilku mě uvidíte.“

17 Nato se někteří jeho učedníci začali jeden druhého ptát: „Co tím myslí, když nám říká ‚za chvilku mě neuvidíte a za další chvilku mě uvidíte‘ a ‚protože jdu k Otci‘?“ 18 Ptali se: „Co myslí tím ‚za chvilku‘? Nevíme, o čem to mluví.“ 19 Ježíš věděl, že se ho na to chtějí zeptat, a tak jim řekl: „Ptáte se jeden druhého, proč jsem řekl ‚za chvilku mě neuvidíte a za další chvilku mě uvidíte‘? 20 Řeknu vám pravdu: Budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete smutní, ale váš smutek se změní v radost.+ 21 Když žena rodí, prožívá bolest,* protože přišel její čas. Ale když porodí, na svoje trápení už nevzpomíná, protože má radost, že se jí narodilo dítě. 22 Tak i vy teď prožíváte smutek, ale až se s vámi znovu uvidím, vaše srdce se bude radovat+ a tu radost vám nikdo nevezme. 23 Ten den se mě už nebudete na nic ptát. Ujišťuji vás, že pokud Otce o něco poprosíte v mém jménu, dá vám to.+ 24 Doteď jste o nic neprosili v mém jménu. Proste, a dostanete, aby byla vaše radost úplná.

25 Zatím jsem s vámi o těchto věcech mluvil v přirovnáních. Přichází doba, kdy už k vám o Otci nebudu mluvit v přirovnáních, ale otevřeně. 26 Ten den budete Otce prosit v mém jménu. Tím nechci říct, že za vás budu prosit já. 27 Sám Otec vás totiž miluje, protože milujete mě+ a uvěřili jste, že jsem přišel od Boha.+ 28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem do světa. Teď ze světa odcházím a vracím se k Otci.“+

29 Jeho učedníci řekli: „Teď mluvíš otevřeně a nepoužíváš přirovnání. 30 Teď si uvědomujeme, že víš všechno a nemusíš čekat, až se tě někdo zeptá. Proto věříme, že jsi přišel od Boha.“ 31 Ježíš jim odpověděl: „Teď věříte? 32 Přichází chvíle, a už přišla, kdy se rozprchnete každý do svého domu a necháte mě samotného.+ Ale já nejsem sám, protože je se mnou Otec.+ 33 Řekl jsem vám to, abyste mým prostřednictvím měli pokoj.+ Ve světě budete mít těžkosti, ale buďte odvážní! Zvítězil jsem nad světem.“+

17 Po těch slovech Ježíš zvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého syna, aby tvůj syn oslavil tebe.+ 2 Dal jsi mu pravomoc nad všemi lidmi,*+ aby dal věčný život+ všem, které jsi mu svěřil.+ 3 K věčnému životu vede to,+ že poznávají tebe, jediného pravého Boha,+ a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.+ 4 Oslavil jsem tě na zemi+ tím, že jsem dokončil dílo, kterým jsi mě pověřil.+ 5 A teď mě, Otče, oslav vedle sebe slávou, jakou jsem měl vedle tebe dřív, než byl svět.+

6 Oznámil* jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa.+ Byli tvoji a dal jsi je mně a zachovali* tvé slovo. 7 Teď už vědí, že všechno, co jsi mi dal, je od tebe, 8 protože jsem jim dal slova, která jsi mi dal ty.+ Oni je přijali a s jistotou poznali, že jsem přišel od tebe,+ a uvěřili, že jsi mě poslal.+ 9 Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji. 10 Všechno, co je moje, je tvoje, a co je tvoje, je moje.+ A byl jsem mezi nimi oslaven.

11 Já už nejsem ve světě, protože jdu k tobě, ale oni jsou ve světě.+ Svatý Otče, dávej na ně pozor+ kvůli svému jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno,* tak jako my jsme jedno.*+ 12 Když jsem byl s nimi, dával jsem na ně pozor+ kvůli tvému jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a ani jeden z nich není ztracen,*+ kromě syna zničení,+ aby se splnilo Písmo.+ 13 Ale teď jdu k tobě a mluvím o těch věcech, dokud jsem ještě ve světě, aby v plné míře prožívali takovou radost jako já.+ 14 Předal jsem jim tvé slovo, ale svět je nenávidí, protože nejsou částí světa,+ stejně jako já nejsem částí světa.

15 Neprosím tě, abys je vzal ze světa, ale abys na ně dával pozor kvůli tomu zlému.+ 16 Nejsou částí světa,+ stejně jako já nejsem částí světa.+ 17 Posvěť je* pravdou.+ Tvé slovo je pravda.+ 18 Tak jako ty jsi mě poslal do světa, i já jsem je poslal do světa.+ 19 A posvěcuji se kvůli nim, aby i oni byli posvěceni pravdou.

20 Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo ve mě uvěří díky jejich slovu, 21 aby všichni byli jedno,+ stejně jako jsi ty, Otče, v jednotě se mnou a já v jednotě s tebou,+ aby také oni byli v jednotě s námi. Tak svět uvěří, že jsi mě poslal. 22 Dal jsem jim slávu, kterou jsi mi dal ty, aby byli jedno, stejně jako my jsme jedno.+ 23 Já jsem v jednotě s nimi a ty jsi v jednotě se mnou, aby byli dokonale sjednoceni,* a aby tak svět poznal, že jsi mě poslal a že je miluješ, stejně jako miluješ mě. 24 Otče, chci, aby ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já,+ a aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval ještě před založením světa.+ 25 Spravedlivý Otče, svět tě nezná,+ ale já tě znám+ a tito moji učedníci poznali, že jsi mě poslal. 26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě jim ho dám poznat,+ aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v jednotě s nimi.“+

18 Po těch slovech Ježíš odešel se svými učedníky do zahrady,+ která byla na druhé straně údolí* Kidron.+ 2 To místo znal i jeho zrádce Jidáš, protože Ježíš se tam se svými učedníky často scházel. 3 Jidáš tam tedy přivedl oddíl vojáků a stráže, které poslali přední kněží a farizeové. Přišli s pochodněmi, lampami a zbraněmi.+ 4 Ježíš věděl, co všechno ho čeká. Vykročil k nim a zeptal se: „Koho hledáte?“ 5 Odpověděli mu: „Ježíše Nazaretského.“+ Řekl jim: „To jsem já.“ Jeho zrádce Jidáš tam stál s nimi.+

6 Když jim však Ježíš řekl: „To jsem já“, ustoupili dozadu a padli na zem.+ 7 A tak se jich znovu zeptal: „Koho hledáte?“ Odpověděli: „Ježíše Nazaretského.“ 8 „Řekl jsem vám, že jsem to já,“ reagoval Ježíš. „Pokud tedy hledáte mě, tyto muže nechte odejít.“ 9 To se stalo, aby se splnila jeho slova: „Z těch, které jsi mi dal, jsem neztratil ani jednoho.“+

10 V tu chvíli Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova otroka a usekl mu pravé ucho.+ Ten otrok se jmenoval Malchos. 11 Ale Ježíš Petrovi řekl: „Vrať meč do pochvy.+ Nemám snad pít pohár, který mi dal Otec?“+

12 Nato vojáci, vojenský velitel a židovské stráže Ježíše zatkli a spoutali ho. 13 Odvedli ho nejdřív k Annášovi. Ten byl totiž tchánem Kaifáše,+ který byl v tom roce veleknězem.+ 14 Právě Kaifáš poradil Židům, že je pro ně lepší, aby jeden člověk zemřel za lid.+

15 Šimon Petr a ještě jeden učedník šli za Ježíšem.+ Ten učedník se znal s veleknězem, a tak vešel s Ježíšem na nádvoří veleknězova domu, 16 ale Petr zůstal stát venku u dveří.* A tak ten učedník, který se znal s veleknězem, vyšel, promluvil s vrátnou a přivedl Petra dovnitř. 17 Služka, vrátná, pak řekla Petrovi: „Nejsi i ty jeden z učedníků toho člověka?“ Odpověděl: „Nejsem.“+ 18 Otroci a stráže postávali kolem ohně, který si rozdělali, protože bylo chladno, a ohřívali se u něj. Petr tam stál s nimi a také se ohříval.

19 Přední kněz se Ježíše vyptával na jeho učedníky a na jeho učení. 20 Ježíš mu odpověděl: „Mluvil jsem k světu veřejně. Vždycky jsem vyučoval v synagoze a v chrámu,+ kde se schází všichni Židé. Nic jsem neříkal potají. 21 Proč se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“ 22 Když to Ježíš řekl, jeden ze strážců, který tam stál, ho uhodil přes tvář+ a okřikl ho: „Takhle odpovídáš přednímu knězi?“ 23 Ježíš mu odpověděl: „Pokud jsem řekl něco špatně, dokaž to.* Ale pokud ne, proč mě biješ?“ 24 Pak ho Annáš poslal spoutaného k veleknězi Kaifášovi.+

25 Zatímco Šimon Petr stál u ohně a ohříval se, řekli mu: „Nejsi i ty jeden z jeho učedníků?“ „Nejsem,“ popřel to Petr.+ 26 Jeden veleknězův otrok, příbuzný toho, kterému Petr usekl ucho,+ řekl: „Vždyť jsem tě s ním viděl v zahradě!“ 27 Petr to ale znovu popřel. Vtom zakokrhal kohout.+

28 Od Kaifáše pak Ježíše odvedli do místodržitelského paláce.+ Bylo brzy ráno. Židé ale do paláce nevstoupili, aby se neznečistili+ a mohli jíst pesachové jídlo. 29 Pilát proto vyšel k nim ven a zeptal se jich: „Z čeho toho člověka obviňujete?“ 30 Odpověděli mu: „Kdyby to nebyl zločinec, tak bychom ti ho nevydali.“ 31 Pilát jim na to řekl: „Odveďte si ho a suďte ho podle svého zákona.“+ Židé mu řekli: „My nemáme pravomoc někoho popravit.“+ 32 To se stalo, aby se splnila Ježíšova slova, kterými naznačil, jakou smrtí má zemřít.+

33 Pilát tedy znovu vešel do místodržitelského paláce, zavolal si Ježíše a zeptal se ho: „Jsi králem Židů?“+ 34 Ježíš odpověděl: „Ptáš se proto, že si to myslíš ty sám, nebo ti to o mně řekli jiní?“ 35 „Copak jsem Žid?“ reagoval Pilát. „Vydal mi tě tvůj vlastní národ a přední kněží. Co jsi udělal?“ 36 Ježíš odpověděl:+ „Moje království není částí tohoto světa.+ Kdyby moje království bylo částí tohoto světa, moji sloužící by bojovali, abych nebyl vydán Židům.+ Moje království však není odtud.“ 37 Pilát se ho tedy zeptal: „Takže jsi král?“ Ježíš odpověděl: „Sám říkáš, že jsem král.+ Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě.+ Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ 38 Pilát mu řekl: „Co je pravda?“

Po těch slovech znovu vyšel k Židům a řekl jim: „Podle mě se ničím neprovinil.+ 39 Navíc je u vás zvykem, že bych měl o Pesachu propustit jednoho člověka.+ Chcete tedy, abych propustil krále Židů?“ 40 Začali křičet: „Jeho ne! Propusť Barabáše!“ Barabáš byl lupič.+

19 Nato dal Pilát Ježíše zbičovat.+ 2 A vojáci upletli korunu z trní, nasadili mu ji na hlavu a oblékli mu purpurový oděv.+ 3 Přistupovali k němu a říkali: „Buď zdráv, ty králi Židů!“* Také ho bili do tváře.+ 4 Pilát znovu vyšel ven a řekl Židům: „Podívejte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že se podle mě ničím neprovinil.“+ 5 Ježíš vyšel s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém oděvu. Pilát jim řekl: „Podívejte se, člověk!“ 6 Když ho ale uviděli přední kněží a stráže, začali křičet: „Na kůl s ním! Na kůl s ním!“+ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho a pověste ho na kůl sami. Podle mě se ničím neprovinil.“+ 7 Židé mu odpověděli: „Máme zákon, podle kterého musí zemřít,+ protože ze sebe dělal Božího syna.“+

8 Když to Pilát slyšel, dostal ještě větší strach. 9 Znovu vešel do místodržitelského paláce a zeptal se Ježíše: „Odkud jsi?“ Ale Ježíš mu neodpověděl.+ 10 A tak mu Pilát řekl: „Ty se mnou nemluvíš? Nevíš, že mám pravomoc tě propustit a také pravomoc tě pověsit na kůl?“ 11 Ježíš mu odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou pravomoc, kdybys ji nedostal shora. Proto ten, kdo ti mě vydal, má větší hřích.“

12 Pilát tedy dál hledal způsob, jak ho propustit. Ale Židé křičeli: „Pokud ho propustíš, nejsi císařův přítel. Každý, kdo se prohlašuje za krále, mluví* proti císaři.“+ 13 Když Pilát ta slova slyšel, vyvedl Ježíše ven a posadil se na soudcovský stolec na místě nazývaném Kamenné dláždění, hebrejsky Gabbata. 14 Byl právě den přípravy+ Pesachu, kolem poledne.* Pilát řekl Židům: „Podívejte se, váš král!“ 15 Ale oni křičeli: „Pryč s ním! Pryč s ním! Pověs ho na kůl!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám pověsit na kůl?“ Přední kněží odpověděli: „Nemáme krále, jenom císaře.“ 16 A tak jim ho vydal, aby byl pověšen na kůl.+

Potom Ježíše odvedli. 17 Sám si nesl mučednický kůl* a šel na místo nazývané Lebka,+ hebrejsky Golgota.+ 18 Tam ho přibili na kůl+ vedle dalších dvou mužů. Ježíš byl uprostřed a ti dva po stranách.+ 19 Pilát dal také udělat nápis a připevnit ho na mučednický kůl.* Zněl: „Ježíš Nazaretský, král Židů.“+ 20 Ten nápis četlo mnoho Židů, protože místo, kde byl Ježíš přibit na kůl, bylo blízko města. Byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. 21 Židovští přední kněží však Pilátovi řekli: „Neměl jsi psát: ‚Král Židů‘, ale že řekl: ‚Jsem král Židů.‘“ 22 Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“

23 Když vojáci přibili Ježíše na kůl, vzali jeho svrchní oděv a rozdělili ho na čtyři části, pro každého vojáka jednu. Vzali i jeho spodní oděv, ale ten byl beze švu, protože byl utkán odshora dolů. 24 Řekli proto jeden druhému: „Netrhejme ho, ale rozhodněme losem, čí bude.“+ To se stalo, aby se splnila slova z Písma: „Můj oděv si rozdělili mezi sebou a o mé oblečení házeli los.“+ A vojáci to tak opravdu udělali.

25 U Ježíšova mučednického kůlu* stála jeho matka,+ sestra jeho matky, Klopova manželka Marie a Marie Magdaléna.+ 26 Když Ježíš uviděl svou matku a vedle ní učedníka, kterého miloval,+ řekl jí: „Ženo, podívej se, tvůj syn.“ 27 A učedníkovi řekl: „Podívej se, tvá matka.“ V ten den ji učedník vzal k sobě domů.

28 Potom si Ježíš uvědomil, že se už všechno dovršilo. Aby se splnilo Písmo, řekl: „Mám žízeň.“+ 29 Stála tam nádoba plná kyselého vína. Namočili v něm tedy houbu a na stonku yzopu* mu ji dali k ústům.+ 30 Když Ježíš ochutnal kyselé víno, řekl: „Je dovršeno!“+ Pak sklonil hlavu a vydechl naposled.*+

31 Protože byl den přípravy,+ Židé požádali Piláta, aby dal odsouzeným zlámat nohy a sundat jejich těla, aby nezůstala na mučednických kůlech+ o sabatu (ten sabatní den byl totiž významný).+ 32 Vojáci tedy přišli a zlámali nohy oběma mužům, kteří byli na kůlech vedle něj. 33 Ale když přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý, a tak mu nohy nezlámali. 34 Jeden z vojáků ho však bodl do boku kopím+ a okamžitě vyšla krev a voda. 35 A ten, kdo to viděl, o tom vydává svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.+ 36 Stalo se to, aby se splnila slova z Písma: „Ani jedna kost mu nebude zlomena.“*+ 37 A na jiném místě Písmo říká: „Budou se dívat na toho, kterého probodli.“+

38 Pak Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před Židy to tajil,+ požádal Piláta, aby mohl sundat Ježíšovo tělo. Když mu to Pilát dovolil, přišel a tělo sundal.+ 39 Přišel i Nikodém,+ který kdysi Ježíše navštívil v noci, a přinesl směs* myrhy a aloe o váze asi 100 liber.*+ 40 Vzali tedy Ježíšovo tělo a podle židovského pohřebního zvyku ho s těmi vonnými látkami zavinuli do plátna.+ 41 Nedaleko místa, kde byl přibit na kůl, byla zahrada a v ní nová hrobka,*+ do které ještě nebyl nikdo pohřben. 42 Protože Židé měli den přípravy+ a hrobka byla blízko, uložili Ježíše tam.

20 První den v týdnu brzy ráno, ještě za tmy, přišla k hrobce* Marie Magdaléna+ a uviděla, že od hrobky je odvalený kámen.+ 2 Běžela tedy za Šimonem Petrem a za tím učedníkem, kterého Ježíš miloval,+ a řekla jim: „Odnesli Pána z hrobky+ a nevíme, kam ho položili.“

3 A tak se Petr a ten druhý učedník vydali k hrobce. 4 Oba se rozběhli, ale druhý učedník běžel rychleji než Petr a dorazil k hrobce první. 5 Když se do ní naklonil, uviděl tam ležet pruhy plátna,+ ale dovnitř nevešel. 6 Po něm přiběhl Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl tam ležet ty pruhy plátna. 7 Látka, kterou měl Ježíš ovázanou kolem hlavy, ležela zvlášť, svinutá na jiném místě. 8 Potom vešel dovnitř také ten druhý učedník, který k hrobce dorazil dřív. A když to uviděl, uvěřil. 9 Tehdy ještě nerozuměli slovům z Písma, že Ježíš musí vstát z mrtvých.+ 10 A tak se oba učedníci vrátili domů.

11 Marie ale dál stála venku u hrobky a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobky 12 a uviděla dva anděly+ v bílém, jak sedí tam, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jeden u hlavy a jeden u nohou. 13 Zeptali se jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ 14 Po těch slovech se otočila a uviděla tam stát Ježíše, ale nepoznala, že je to on.+ 15 Ježíš se jí zeptal: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Myslela si, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, pokud jsi ho vzal, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho odnesu.“ 16 Ježíš ji oslovil: „Marie!“ Otočila se a hebrejsky zvolala: „Rabboni!“ (což znamená „učiteli“). 17 Ježíš jí řekl: „Nedrž se mě, ještě jsem nevystoupil k Otci. Jdi ale k mým bratrům+ a řekni jim: ‚Vystupuji ke svému Otci+ a vašemu Otci a ke svému Bohu+ a vašemu Bohu.‘“ 18 Marie Magdaléna tedy šla a oznámila učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ A řekla jim, co jí pověděl.+

19 Ten den večer, první den v týdnu, se učedníci sešli a ze strachu před Židy měli zamčené dveře. Vtom se Ježíš objevil mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám.“+ 20 Po těch slovech jim ukázal svoje ruce a bok.+ Když učedníci uviděli Pána, měli velkou radost.+ 21 Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám.+ Jako Otec poslal mě,+ i já posílám vás.“+ 22 Potom na ně dýchl a řekl jim: „Přijměte svatého ducha.+ 23 Pokud někomu odpustíte hříchy, jsou mu odpuštěny. Pokud je někomu neodpustíte, nejsou mu odpuštěny.“

24 Ale Tomáš,+ jeden z těch dvanácti, kterému říkali Dvojče, s nimi nebyl, když se Ježíš objevil. 25 Ostatní učedníci mu tedy říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim ale řekl: „Pokud neuvidím na jeho rukou rány* po hřebech a nedotknu se jich prstem a nedotknu se rukou rány v jeho boku,+ rozhodně tomu neuvěřím.“

26 Po osmi dnech byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš byl s nimi. Přestože měli zamčené dveře, Ježíš se objevil mezi nimi a řekl: „Pokoj vám.“+ 27 Potom řekl Tomášovi: „Podívej se na moje ruce a dotkni se jich. Natáhni ruku a dotkni se rány v mém boku a už nepochybuj,* ale věř!“ 28 Tomáš mu na to řekl: „Můj Pane a můj Bože!“ 29 Ježíš reagoval: „Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl? Šťastní jsou ti, kdo neviděli, a přesto věří.“

30 Ježíš samozřejmě provedl před očima učedníků i mnoho jiných zázraků,* které nejsou zapsané v tomto svitku.+ 31 Tyto ale byly zapsané, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, a abyste díky této víře měli život prostřednictvím jeho jména.+

21 Potom se Ježíš znovu objevil učedníkům. Bylo to u Tiberiadského moře a stalo se to takhle: 2 Šimon Petr, Tomáš (kterému říkali Dvojče),+ Natanael+ z galilejské Kány, Zebedeovi synové+ a další dva učedníci byli spolu. 3 Šimon Petr jim řekl: „Jdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „Jdeme s tebou.“ A tak šli a nastoupili do člunu, ale tu noc nic nechytili.+

4 Když začalo svítat, Ježíš stál na břehu, ale učedníci nepoznali, že je to on.+ 5 Ježíš se jich zeptal: „Děti, máte něco* k jídlu?“ Odpověděli: „Nemáme!“ 6 Řekl jim: „Hoďte síť napravo od člunu a něco ulovíte.“ Hodili ji tedy a chytili tolik ryb, že ji nedokázali vytáhnout.+ 7 Učedník, kterého Ježíš miloval,+ řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile Šimon Petr slyšel, že je to Pán, oblékl si* svrchní oděv, protože byl nahý,* a skočil do moře. 8 Ostatní učedníci ale připluli v člunu a vlekli síť s rybami. Nebyli daleko od břehu, jen asi 90 metrů.*

9 Když vystoupili na břeh, uviděli tam žhavé uhlí, na kterém ležely ryby, a také chleba. 10 Ježíš jim řekl: „Přineste nějaké ryby, které jste právě chytili.“ 11 Šimon Petr tedy šel do člunu a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb – bylo jich 153. Přestože jich bylo tolik, síť se neprotrhla. 12 Ježíš jim řekl: „Pojďte se nasnídat.“ Nikdo z učedníků neměl odvahu se ho zeptat, kdo je, protože věděli, že je to Pán. 13 Ježíš vzal chleba, podal jim ho a stejně tak i ryby. 14 To bylo už potřetí,+ co se Ježíš po svém vzkříšení objevil učedníkům.

15 Když se nasnídali, Ježíš se zeptal Šimona Petra: „Šimone, synu Jana, máš mě radši než tyto?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Řekl mu: „Syť mé beránky.“+ 16 Zeptal se ho podruhé: „Šimone, synu Jana, máš mě rád?“ Odpověděl: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Řekl mu: „Pas mé ovečky.“+ 17 Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Jana, miluješ mě?“ Petra zarmoutilo, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a tak mu odpověděl: „Pane, ty víš všechno. Víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Syť mé ovečky.+ 18 Řeknu ti pravdu: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, natáhneš ruce a někdo jiný tě přepásá a povede tě, kam nechceš.“ 19 To řekl, aby naznačil, jakou smrtí Petr oslaví Boha. Pak ho vybídl: „Následuj mě.“+

20 Petr se otočil a uviděl, jak za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval.+ Byl to ten, který se při večeři naklonil dozadu na jeho hruď a zeptal se: „Pane, kdo je ten, který tě zradí?“ 21 Když si ho tedy Petr všiml, zeptal se Ježíše: „Pane, a co bude s ním?“ 22 Ježíš mu odpověděl: „Pokud chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, proč se o to staráš? Ty mě následuj.“ 23 Proto se mezi bratry začalo říkat, že ten učedník nezemře. Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale řekl: „Pokud chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, proč se o to staráš?“

24 Je to ten učedník,+ který o těchto věcech vydává svědectví a který je zapsal. A my víme, že jeho svědectví je pravdivé.

25 Ježíš udělal i mnoho dalších věcí. Kdyby se měly všechny dopodrobna zapsat, myslím si, že by na ty popsané svitky nebylo na celém světě dost místa.+