SKUTKY APOŠTOLŮ

1 V první zprávě jsem, Theofile, napsal o všem, co Ježíš dělal a učil od začátku+ 2 až do dne, kdy byl vzat do nebe.+ Předtím dal prostřednictvím svatého ducha pokyny apoštolům, které si vybral.+ 3 Potom co trpěl, jim poskytl mnoho přesvědčivých důkazů, že žije.+ Čtyřicet dnů se jim objevoval a mluvil o Božím království.+ 4 Když byl s nimi, přikázal jim: „Neodcházejte z Jeruzaléma,+ ale čekejte na to, co slíbil Otec+ a o čem jste ode mě slyšeli. 5 Jan totiž křtil vodou, ale vy budete za několik dnů pokřtěni svatým duchem.“+

6 Když se sešli, zeptali se ho: „Pane, obnovíš pro Izrael království už v této době?“+ 7 Odpověděl jim: „Není to vaše věc, abyste znali časy a období. Otec si je nechal ve své pravomoci.+ 8 Ale až na vás přijde svatý duch, dostanete sílu+ a budete mi svědky+ v Jeruzalémě,+ v celé Judeji a Samaří+ a až do nejvzdálenějších končin země.“+ 9 Když to dořekl, vznesl se před jejich očima k nebi, zakryl ho oblak a on se jim ztratil z dohledu.+ 10 Zatímco se dívali k nebi, jak odchází, najednou u nich stáli dva muži v bílém oděvu+ 11 a řekli: „Galilejští muži, proč tu stojíte a díváte se k nebi? Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, přijde stejným způsobem, jak jste ho viděli do nebe odcházet.“

12 Pak se vrátili do Jeruzaléma+ z hory, která se nazývá Olivová a která je od Jeruzaléma nedaleko – jen sabatní den cesty.* 13 Když tam přišli, vstoupili do horní místnosti, kde byli ubytovaní. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Alfeův syn Jakub, Šimon Horlivec a Jakubův syn Jidáš.+ 14 Všichni se jednomyslně a vytrvale modlili. Byly s nimi i některé ženy,+ Ježíšovi bratři a jeho matka Marie.+

15 V těch dnech Petr vstal uprostřed bratrů (shromáždilo se tam asi 120 lidí) a řekl: 16 „Bratři,* muselo se splnit to, co svatý duch předpověděl v Písmu prostřednictvím Davida o Jidášovi,+ který vedl ty, kdo zatkli Ježíše.+ 17 Jidáš byl jedním z nás+ a podílel se na stejné službě jako my. 18 (Za peníze získané svou ničemností+ koupil pole. Zřítil se ale po hlavě dolů, jeho tělo se roztrhlo a vyvalily se z něj všechny vnitřnosti.+ 19 Dozvěděli se o tom všichni obyvatelé Jeruzaléma, a tak to pole ve svém jazyce nazvali Akeldama, tedy Pole krve.) 20 V knize Žalmů je totiž napsáno: ‚Ať jeho příbytek zpustne a ať v něm nikdo nebydlí‘+ a také: ‚Ať jeho úřad dozorce převezme někdo jiný.‘+ 21 Je tedy nutné, aby jeden z mužů, kteří nás doprovázeli po celou dobu, kdy byl* Pán Ježíš mezi námi – 22 od chvíle, kdy ho Jan pokřtil,+ až do dne, kdy byl od nás vzat do nebe+ – se spolu s námi stal svědkem jeho vzkříšení.“+

23 Navrhli tedy dva: Josefa zvaného Barsabáš, kterému také říkali Justus, a Matyáše. 24 Potom se modlili: „Jehovo,* ty znáš srdce všech lidí.+ Ukaž, kterého z těch dvou mužů jsi vyvolil, 25 aby se stal apoštolem a ujal se tak služby, kterou Jidáš opustil a vydal se svou cestou.“+ 26 Házeli los+ a ten padl na Matyáše. Připočetli* ho tedy k 11 apoštolům.

2 Když přišel den Letnic,+ všichni byli spolu na jednom místě. 2 Najednou se z nebe ozval hluk, jako když se přižene prudký vítr, a naplnil celý dům, ve kterém seděli.+ 3 Objevily se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich se usadil jeden. 4 Všechny naplnil svatý duch+ a začali mluvit různými jazyky, tak jak jim to duch umožnil.+

5 V té době byli v Jeruzalémě zbožní Židé ze všech národů pod nebem.+ 6 Když se ozval ten hluk, sešel se velký dav. Lidé byli zmatení, protože když slyšeli učedníky mluvit, každý rozeznal svůj vlastní jazyk. 7 Všichni žasli a s údivem se jeden druhého ptali: „Copak všichni, kdo tu mluví, nejsou Galilejci?+ 8 Jak to, že každý z nás slyší svůj rodný jazyk? 9 Parthové, Médové,+ Elamité,+ obyvatelé Mezopotámie, Judeje, Kappadokie, Pontu, provincie Asie,+ 10 Frýgie, Pamfýlie, Egypta a oblastí Libye poblíž Kyréné, návštěvníci z Říma, jak Židé, tak proselyté,+ 11 Kréťané a Arabové – my všichni je slyšíme mluvit našimi jazyky o velkolepých Božích věcech.“ 12 Všichni žasli a rozpačitě se jeden druhého ptali: „Co se to děje?“ 13 Ale jiní se jim posmívali a říkali: „Opili se sladkým* vínem.“

14 Nato Petr s těmi jedenácti+ vstal a silným hlasem k nim promluvil: „Judejští muži a všichni obyvatelé Jeruzaléma, pozorně poslouchejte, co vám chci říct. 15 Tito lidé nejsou opilí, jak si myslíte, vždyť je teprve devět hodin ráno.* 16 Ale děje se to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Joela: 17 ‚„V posledních dnech,“ říká Bůh, „vyliji něco ze svého ducha na lidi všeho druhu. Vaši synové a dcery budou prorokovat, vaši mladí muži budou mít vidění a vaši starci budou mít sny.+ 18 V těch dnech vyliji něco ze svého ducha dokonce i na své otroky a otrokyně, a budou prorokovat.+ 19 Ukážu zázraky* nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu. 20 Slunce se změní v tmu a měsíc v krev, než přijde velký a slavný Jehovův* den. 21 A každý, kdo vzývá Jehovovo* jméno, bude zachráněn.“‘+

22 Izraelští muži, slyšte tato slova: Bůh vám jasně ukázal, že poslal Ježíše Nazaretského, když mezi vámi jeho prostřednictvím konal mocné skutky,+ zázraky* a znamení, jak sami víte. 23 Toho muže, který vám byl vydán v souladu s Božím stanoveným záměrem*+ a znalostí budoucích věcí, jste rukou zločinců přibili na kůl a zabili jste ho.+ 24 Ale Bůh ho vzkřísil+ a vysvobodil ho ze smrti,* protože nebylo možné, aby ho smrt držela ve své moci.+ 25 Vždyť David o něm říká: ‚Jehovu* mám stále před sebou.* Je po mé pravici, takže mnou nic neotřese. 26 Proto se mé srdce raduje a můj jazyk jásá. Budu žít* v naději, 27 protože mě* nenecháš v hrobě* ani nedovolíš, aby tělo tvého věrného služebníka podlehlo zkáze.*+ 28 Dal jsi mi poznat cesty života. Před svou tváří mě naplníš velkou radostí.‘+

29 Bratři, o praotci* Davidovi je možné otevřeně* říct, že zemřel a byl pohřben.+ Jeho hrobka je mezi námi dodnes. 30 David byl prorok a věděl, že se mu Bůh zavázal přísahou, že na jeho trůn posadí jednoho z jeho potomků.*+ 31 Předem proto věděl o Kristově vzkříšení a mluvil o něm, když řekl, že nebude zanechán v hrobě* a že jeho tělo nepodlehne zkáze.*+ 32 Toho Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.+ 33 A protože byl vyvýšen k Boží pravici+ a dostal od Otce slíbeného svatého ducha,+ vylil ho na nás, jak vidíte a slyšíte. 34 Vždyť David nevystoupil do nebes, ale říká: ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, 35 dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnožku pod tvé nohy.“‘+ 36 Proto ať celý izraelský národ jasně pochopí, že toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl,+ Bůh učinil Pánem+ a Kristem.“

37 Když to slyšeli, bodlo je u srdce a řekli Petrovi a ostatním apoštolům: „Bratři, co máme dělat?“ 38 Petr jim odpověděl: „Čiňte pokání+ a ať se každý z vás dá pokřtít+ ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy,+ a dostanete dar svatého ducha. 39 Tento slib+ je totiž určen vám, vašim dětem i všem, kdo jsou daleko – všem, které Jehova,* náš Bůh, povolá k sobě.“+ 40 A mnoha dalšími slovy důkladně svědčil a vybízel je: „Oddělte se od této pokřivené generace+ a zachraňte se.“ 41 Ti, kdo s radostí přijali jeho slova, se dali pokřtít+ a ten den se k učedníkům přidalo asi 3 000 lidí.+ 42 A dál pozorně naslouchali vyučování od apoštolů, trávili spolu čas,* společně jedli+ a modlili se.+

43 Všech se zmocnila bázeň, protože apoštolové dělali mnoho zázraků* a znamení.+ 44 Všichni, kdo uvěřili, byli spolu a měli všechno společné. 45 Prodávali své pozemky a majetek+ a rozdělovali peníze mezi všechny podle toho, co kdo potřeboval.+ 46 Každý den se jednotně scházeli v chrámu, navštěvovali se, společně jedli a dělili se o jídlo s velkou radostí a upřímným srdcem. 47 Chválili Boha a získávali přízeň všech lidí. A Jehova* k nim denně přidával další, kdo byli zachraňováni.+

3 Petr a Jan se v hodině modlitby, ve tři hodiny odpoledne,* vydali do chrámu. 2 Právě tam přinášeli muže, který byl od narození chromý. Každý den ho dávali k chrámové bráně zvané Krásná, aby mohl ty, kdo vcházeli do chrámu, prosit o almužnu. 3 Když uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, začal o almužnu žádat i je. 4 Petr s Janem na něj upřeli pohled a řekli: „Podívej se na nás.“ 5 A tak se na ně zadíval a čekal, že mu něco dají. 6 Petr ale řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“+ 7 Vzal ho za pravou ruku a zvedl ho.+ V tu chvíli se mu zpevnila chodidla a kotníky,+ 8 vyskočil na nohy+ a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal a chválil Boha. 9 A všichni lidé ho viděli, jak chodí a chválí Boha. 10 Když jim došlo, že je to ten muž, který sedával před chrámem u Krásné brány+ a prosil o almužnu, žasli nad tím, co se s ním stalo, a byli nadšením bez sebe.

11 Zatímco se ten muž držel Petra a Jana, všichni se k nim v úžasu seběhli na místo zvané Šalomounovo sloupořadí.+ 12 Když to Petr viděl, řekl jim: „Izraelští muži, proč se tomu tak divíte? Proč se na nás díváte, jako bychom svou vlastní silou nebo zbožností způsobili, že ten muž chodí? 13 Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba,+ Bůh našich praotců, oslavil svého služebníka+ Ježíše,+ kterého jste vydali na smrt+ a zřekli se ho před Pilátem, i když on se rozhodl, že ho propustí. 14 Zřekli jste se toho svatého a bezúhonného* a žádali jste, aby vám byl propuštěn vrah.+ 15 Zabili jste Hlavního zprostředkovatele života,+ ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.+ 16 Tento muž, na kterého se díváte a kterého znáte, dostal sílu díky Ježíšovu jménu a díky tomu, že v jeho jméno věříme. Naše víra v něj tohoto muže úplně uzdravila před zraky vás všech. 17 Bratři, vím, že jste jednali z nevědomosti,+ stejně jako vaši vůdci.+ 18 Ale Bůh tak splnil to, co předem oznámil prostřednictvím všech proroků – že jeho Kristus bude trpět.+

19 Proto čiňte pokání+ a obraťte se,+ aby byly vaše hříchy vymazány,+ aby přišla období osvěžení od Jehovy* 20 a aby vyslal Krista, kterého vám určil, Ježíše. 21 Ten musí zůstat v nebi* až do časů obnovy všech věcí, o kterých odedávna mluvil Bůh prostřednictvím svých svatých proroků. 22 Vždyť Mojžíš řekl: ‚Jehova,* váš Bůh, pro vás povolá z vašich bratrů proroka, jako jsem já.+ Budete ho poslouchat ve všem, co vám řekne.+ 23 Každý,* kdo toho proroka poslouchat nebude, bude odstraněn z lidu.‘+ 24 O těchto dnech mluvil i Samuel a všichni proroci po něm.+ 25 Vy jste synové proroků a dědicové smlouvy, kterou Bůh uzavřel s vašimi praotci,+ když řekl Abrahamovi: ‚Prostřednictvím tvého potomstva* získají požehnání všechny rodiny na zemi.‘+ 26 Když Bůh svého služebníka povolal, poslal ho nejdřív k vám,+ aby vám požehnal tím, že každému z vás pomůže odvrátit se od ničemných skutků.“

4 Zatímco Petr a Jan mluvili k lidem, přišli k nim kněží, velitel chrámové stráže a saduceové.+ 2 Zlobili se, protože apoštolové vyučovali lidi a oznamovali, že byl Ježíš vzkříšen z mrtvých.*+ 3 Zmocnili se jich,* a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení.+ 4 Ale mnozí z těch, kdo slyšeli tu řeč, uvěřili. Počet mužů, kteří uvěřili, tak vzrostl asi na 5 000.+

5 Příští den se v Jeruzalémě shromáždili židovští vůdci, starší a znalci Zákona. 6 Byl tam i přední kněz Annáš,+ Kaifáš,+ Jan, Alexandr a všichni příbuzní předního kněze. 7 Postavili Petra a Jana doprostřed a začali je vyslýchat: „Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?“ 8 Petr, naplněný svatým duchem,+ jim odpověděl:

„Vůdci lidu a starší, 9 pokud nás dnes vyslýcháte kvůli dobrému skutku, který jsme udělali pro chromého muže,+ a ptáte se, kdo ho uzdravil, 10 ať je vám všem a celému izraelskému lidu známo, že se to stalo ve jménu Ježíše Krista Nazaretského,+ kterého jste přibili na kůl,+ ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých.+ Díky němu stojí tento muž před vámi zdravý. 11 Právě Ježíš je ten ‚kámen, kterým jste vy, stavitelé, pohrdli a který se stal hlavním úhelným kamenem‘.*+ 12 V nikom jiném není záchrana, protože pod nebem není žádné jiné jméno+ dané lidem, díky kterému je možné získat záchranu.“+

13 Když viděli Petrovu a Janovu odvahu* a uvědomili si, že to jsou nevzdělaní* a obyčejní lidé,+ žasli. A poznali na nich, že bývali s Ježíšem.+ 14 Když viděli, jak u nich stojí ten uzdravený muž,+ neměli na to co říct.+ 15 Proto jim přikázali, ať jdou ze sálu Sanhedrinu ven, a začali se spolu radit. 16 Říkali: „Co s těmi lidmi uděláme?+ Vždyť všichni obyvatelé Jeruzaléma vědí, že se jejich prostřednictvím stal pozoruhodný zázrak,*+ a my to nemůžeme popřít. 17 Aby se to ale mezi lidmi ještě víc nešířilo, pohrozme jim a přikažme, aby už v tom jménu s nikým nemluvili.“+

18 A tak je zavolali a přikázali jim, aby už v Ježíšově jménu nemluvili ani nevyučovali. 19 Petr a Jan jim odpověděli: „Jestli je v Božích očích správné poslouchat spíš vás než Boha, to posuďte sami. 20 My ale nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“+ 21 A tak jim znovu pohrozili a propustili je, protože nenašli nic, za co by je mohli potrestat, a protože se báli lidu.+ Všichni totiž chválili Boha za to, co se stalo. 22 Vždyť tomu člověku, který byl zázračně uzdraven, bylo přes 40 let.

23 Po propuštění odešli za ostatními učedníky a vyprávěli jim, co jim řekli přední kněží a starší. 24 Když to učedníci slyšeli, začali se jednomyslně modlit k Bohu:

„Svrchovaný pane, ty jsi stvořil nebe, zemi, moře i všechno, co je v nich.+ 25 Ty jsi prostřednictvím svatého ducha řekl ústy svého služebníka, našeho předka Davida:+ ‚Proč se národy bouří a lidé přemýšlí o něčem bezcenném? 26 Králové země povstali a vládci spojili síly proti Jehovovi* a jeho pomazanému.‘*+ 27 A opravdu, Herodes* a Pontius Pilát+ se v tomto městě spojili s lidmi z národů a s izraelským lidem proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal.+ 28 Spojili se, aby udělali to, co předem určila tvá ruka a tvůj záměr.*+ 29 A teď, Jehovo,* věnuj pozornost jejich hrozbám a pomoz svým otrokům, aby odvážně oznamovali tvé slovo. 30 Dál vztahuj svou ruku, aby byli uzdravováni nemocní a aby se děla znamení a zázraky*+ ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše.“+

31 Když úpěnlivě poprosili, zatřáslo se místo, kde se shromáždili, všechny naplnil svatý duch+ a oni odvážně oznamovali Boží slovo.+

32 Ti všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli* a jednoho srdce. Nikdo neříkal, že cokoli z toho, co má, patří jen jemu, ale všechno měli společné.+ 33 Apoštolové vydávali mocné svědectví o vzkříšení Pána Ježíše+ a Bůh všem ve velké míře projevoval nezaslouženou laskavost. 34 Nikdo z nich netrpěl nouzí,+ protože všichni, kdo měli pole nebo domy, je prodávali a získané peníze přinášeli 35 a dávali je k nohám apoštolů.+ Ti je pak rozdělovali a každý dostal podle toho, co potřeboval.+ 36 Také Josef, kterému apoštolové dali jméno Barnabáš+ (což v překladu znamená „syn útěchy“), Levita, rodák z Kypru, 37 prodal pole, které mu patřilo, a peníze přinesl a dal je k nohám apoštolů.+

5 Jeden muž jménem Ananiáš a jeho manželka Safira prodali pozemek. 2 Ananiáš si ale s vědomím své manželky něco ze získaných peněz tajně nechal a jen část z nich přinesl a dal k nohám apoštolů.+ 3 Petr na to řekl: „Ananiáši, proč ti Satan dodal odvahu, abys lhal+ svatému duchu+ a aby sis tajně nechal něco z peněz za pole? 4 Nepatřilo snad tobě, dokud jsi ho neprodal? A když jsi ho prodal, nebylo snad na tobě, co s penězi uděláš? Jak tě něco takového mohlo napadnout? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ 5 Jakmile to Ananiáš uslyšel, zhroutil se k zemi a zemřel. A všichni, kdo se o tom dozvěděli, dostali velký strach. 6 Mladí muži vstali, zabalili ho, vynesli a pohřbili.

7 Asi za tři hodiny přišla jeho manželka, která nevěděla, co se stalo. 8 Petr se jí zeptal: „Řekni mi, prodali jste pole za tolik?“ Odpověděla: „Ano, za tolik.“ 9 Petr jí řekl: „Proč jste se vy dva dohodli, že vyzkoušíte Jehovova* ducha? Slyšíš ty kroky za dveřmi? To přichází ti, kdo pohřbili tvého manžela. A vynesou i tebe.“ 10 Okamžitě se zhroutila k jeho nohám a zemřela. Když mladí muži vstoupili, našli ji mrtvou. A tak ji vynesli a pohřbili vedle jejího manžela. 11 Celý sbor a všichni, kdo se o tom doslechli, dostali velký strach.

12 Prostřednictvím apoštolů se mezi lidmi dělo mnoho znamení a zázraků.*+ Všichni se scházeli v Šalomounově sloupořadí.+ 13 Z ostatních se k nim nikdo neodvážil přidat, ale lidé se o nich vyjadřovali pochvalně. 14 A stále přibývalo mužů i žen, kteří uvěřili v Pána. Bylo jich velké množství.+ 15 Lidé vynášeli nemocné na hlavní ulice a pokládali je na lůžka a nosítka, aby na některé z nich aspoň padl Petrův stín, až půjde kolem.+ 16 I z měst v okolí Jeruzaléma přicházely zástupy lidí a přinášely nemocné a ty, které trápili nečistí duchové. A všichni do jednoho byli uzdraveni.

17 Ale velekněz a všichni jeho stoupenci ze sekty saduceů povstali a plní žárlivosti 18 se apoštolů zmocnili* a dali je do městského vězení.+ 19 Jehovův* anděl ale v noci otevřel dveře vězení,+ vyvedl je ven a řekl: 20 „Jděte, postavte se v chrámu a mluvte k lidem všechna slova o tomto životě.“ 21 Poslechli, za svítání vstoupili do chrámu a začali vyučovat.

Když přišel velekněz a ti, kdo byli s ním, svolali Sanhedrin a celé shromáždění izraelských starších a poslali pro apoštoly do vězení. 22 Když ale strážci přišli do vězení, apoštoly tam nenašli. A tak se vrátili a oznámili: 23 „Vězení jsme našli zamčené, dobře zabezpečené a u dveří stály stráže. Když jsme ale dveře otevřeli, nikdo tam nebyl.“ 24 Když to velitel chrámové stráže a přední kněží slyšeli, byli zmatení a nevěděli, k čemu to povede. 25 Vtom přišel nějaký člověk a oznámil jim: „Muži, které jste uvěznili, stojí v chrámu a vyučují lidi.“ 26 Velitel stráže a jeho muži odešli a apoštoly přivedli, ale ne násilím, protože se báli, že je lidé budou kamenovat.+

27 Přivedli je, postavili před Sanhedrin a velekněz je začal vyslýchat. 28 Řekl: „Přísně jsme vám nařídili, abyste nevyučovali v tomto jménu.+ Ale vy jste svým učením naplnili celý Jeruzalém a chcete na nás svalit vinu za krev toho muže.“+ 29 Petr a ostatní apoštolové odpověděli: „Musíme poslouchat* především Boha, ne lidi.+ 30 Bůh našich praotců vzkřísil Ježíše, kterého jste pověsili na kůl* a zabili.+ 31 Toho Bůh vyvýšil ke své pravici+ jako Hlavního vůdce*+ a Zachránce,+ aby Izrael mohl činit pokání a mohly mu být odpuštěny hříchy.+ 32 My jsme toho svědky,+ stejně jako svatý duch,+ kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“*

33 Když to slyšeli, rozzuřili se* a chtěli je zabít. 34 Ale v Sanhedrinu povstal jeden farizeus jménem Gamaliel,+ učitel Zákona, kterého si všichni lidé vážili, a přikázal, aby ty muže na chvilku vyvedli ven. 35 Potom řekl: „Izraelští muži, dobře si rozmyslete, co s těmi lidmi uděláte. 36 Nedávno například povstal Theudas, který o sobě říkal, že je někdo. Přidalo se k němu asi 400 mužů. Byl ale zabit, všichni jeho stoupenci se rozprchli a jejich plány vzaly za své. 37 Po něm ve dnech soupisu povstal Jidáš Galilejský a strhl za sebou lidi. I on zahynul a všichni jeho stoupenci byli rozehnáni. 38 Proto vám teď říkám: Nechte ty lidi na pokoji a propusťte je. Pokud totiž tento plán nebo toto dílo pocházejí od lidí, zaniknou, 39 ale pokud pocházejí od Boha, nepodaří se vám je zničit+ a nakonec by se mohlo stát, že budete bojovat proti Bohu.“+ 40 A tak dali na jeho radu. Předvolali apoštoly, zmrskali* je,+ nařídili jim, aby už nemluvili v Ježíšově jménu, a pak je propustili.

41 Apoštolové odešli ze Sanhedrinu a radovali se,+ protože měli tu čest snášet hanbu pro Ježíšovo jméno. 42 A každý den bez přestání vyučovali v chrámu a dům od domu+ a oznamovali dobrou zprávu o Kristu Ježíši.+

6 V těch dnech, kdy učedníků přibývalo, si začali řecky mluvící Židé stěžovat na hebrejsky mluvící Židy, protože přehlíželi jejich vdovy při každodenním rozdělování potravin.+ 2 Těch dvanáct tedy svolalo všechny učedníky a řekli: „Není správné,* abychom zanedbávali Boží slovo a sloužili u stolů.+ 3 Proto si, bratři, mezi sebou vyberte sedm mužů, kteří mají dobrou pověst+ a jsou plní ducha a moudrosti,+ a těm tento důležitý úkol svěříme.+ 4 Ale my se budeme věnovat modlitbě a vyučování Božího slova.“ 5 To, co řekli, se všem učedníkům líbilo. Vybrali Štěpána, muže plného víry a svatého ducha, a také Filipa,+ Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. 6 Přivedli je k apoštolům a ti se pomodlili a položili na ně ruce.+

7 Boží slovo se šířilo+ a počet učedníků v Jeruzalémě rychle rostl.+ Víru přijalo i mnoho kněží.+

8 Štěpán, kterého Bůh obdařil mimořádnou přízní a mocí, dělal mezi lidmi velké zázraky* a znamení. 9 Proti Štěpánovi ale vystoupili někteří muži z takzvané synagogy propuštěnců spolu s některými Kyréňany a Alexandrijci a s muži z Kilikie a Asie a začali se s ním přít. 10 Nedokázali ale obstát, protože mluvil s moudrostí a s pomocí ducha.+ 11 A tak navedli nějaké muže, aby řekli: „Slyšeli jsme ho vést rouhavé řeči proti Mojžíšovi a Bohu.“ 12 Poštvali proti Štěpánovi lid, starší a znalce Zákona a ti ho přepadli, zmocnili se ho a násilím odvedli do Sanhedrinu. 13 Pak přivedli falešné svědky, kteří řekli: „Tento muž neustále mluví proti tomuto svatému místu a proti Zákonu. 14 Slyšeli jsme například, jak říká, že ten Ježíš Nazaretský zboří toto místo a změní zvyky, které nám předal Mojžíš.“

15 Všichni, kdo seděli v Sanhedrinu, se na něj zadívali a viděli, že jeho obličej je jako obličej anděla.

7 Velekněz se zeptal: „Je to tak?“ 2 Štěpán odpověděl: „Bratři a otcové, slyšte! Když byl náš praotec Abraham v Mezopotámii, předtím než se usadil v Charanu,+ objevil se mu Bůh slávy 3 a řekl mu: ‚Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a jdi do země, kterou ti ukážu.‘+ 4 A tak vyšel ze země Chaldejců a usadil se v Charanu. Když mu zemřel otec,+ Bůh mu řekl, aby se odtamtud přestěhoval do země, ve které teď žijete.+ 5 Nedal mu v ní jako dědictví žádné území – ani kam by nohu postavil. Ale slíbil, že ji dá do vlastnictví jemu a po něm jeho potomkům,*+ i když ještě neměl děti. 6 Bůh mu také řekl, že se jeho potomci* stanou cizinci v zemi, která nebude jejich, a že je tamní lidé zotročí a budou je utiskovat* 400 let.+ 7 ‚Ten národ, kterému budou otročit, ale budu soudit,‘+ řekl Bůh. ‚Oni potom odejdou a budou mi sloužit* na tomto místě.‘+

8 Uzavřel s ním také smlouvu obřízky.+ Abraham se stal otcem Izáka+ a osmý den ho obřezal.+ Izák se stal otcem* Jákoba a Jákob otcem 12 patriarchů. 9 Patriarchové žárlili na Josefa+ a prodali ho do Egypta.+ Ale Bůh byl s ním+ 10 a vysvobodil ho ze všech těžkostí. Dal mu moudrost a pomohl mu získat přízeň faraona, egyptského krále. Ten ho pak ustanovil za vládce nad Egyptem a celým svým domem.+ 11 V celém Egyptě a Kanaánu nastal hlad a velká tíseň a naši předkové neměli co jíst.+ 12 Když se Jákob doslechl, že v Egyptě mají potraviny,* poslal tam naše předky poprvé.+ 13 Když přišli podruhé, Josef se dal svým bratrům poznat. Tak se faraon dozvěděl o Josefově rodině.+ 14 Josef pak poslal pro svého otce Jákoba a všechny své příbuzné.+ Celkem jich bylo 75.+ 15 Jákob se tedy vydal do Egypta.+ Tam zemřel on+ i naši předkové.+ 16 Přenesli je do Šekemu a pohřbili do hrobky, kterou Abraham v Šekemu koupil za stříbrné peníze od Chamorových synů.+

17 Jak se blížil čas, aby se splnil slib, který dal Bůh Abrahamovi, lid se v Egyptě rozrůstal a přibývalo ho. 18 Potom ale v Egyptě začal vládnout jiný král, který Josefa neznal.+ 19 Ten s naším lidem jednal lstivě a ubližoval našim předkům, když je nutil, aby odkládali svoje děťátka a nechávali je zemřít.+ 20 V té době se narodil Mojžíš a byl neobyčejně krásný.* Tři měsíce se o něj starali* v domě jeho otce.+ 21 Když ho museli odložit,+ ujala se ho faraonova dcera a vychovala ho jako vlastního syna.+ 22 Mojžíše tedy vzdělávali ve veškeré egyptské moudrosti a byl mocný ve slovech i skutcích.+

23 Když mu bylo 40 let, rozhodl se,* že navštíví* své bratry, izraelské syny.+ 24 A když viděl, že jednomu z nich ubližuje jistý Egypťan, bránil svého bratra a pomstil ho tím, že Egypťana zabil. 25 Myslel si, že jeho bratři pochopí, že Bůh je chce jeho prostřednictvím zachránit, ale nepochopili to. 26 Když za nimi přišel druhý den, dva muži se spolu prali. Chtěl je usmířit, a tak jim řekl: ‚Muži, jste bratři. Proč si navzájem ubližujete?‘ 27 Ale ten, kdo bil svého bližního, Mojžíše odstrčil a řekl: ‚Kdo tě nad námi jmenoval panovníkem a soudcem? 28 Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?‘ 29 Když to Mojžíš slyšel, dal se na útěk a žil pak jako cizinec v midianské zemi. Tam se mu narodili dva synové.+

30 Po 40 letech se mu v pustině u hory Sinaj objevil anděl v plameni hořícího trnitého keře.+ 31 Když to Mojžíš viděl, udivilo ho to. Šel blíž, aby si to prohlédl, a vtom se ozval Jehovův* hlas: 32 ‚Jsem Bůh tvých praotců, Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba.‘+ Mojžíš se roztřásl a už se tam neodvažoval dál dívat. 33 Jehova* mu řekl: ‚Zuj si sandály, protože stojíš na svaté půdě. 34 Viděl jsem, jak je můj lid v Egyptě utlačován, a slyšel jsem jejich nářek.+ Sestoupím, abych je osvobodil. A teď pojď, pošlu tě do Egypta.‘ 35 Toho Mojžíše, kterého odmítli slovy: ‚Kdo tě jmenoval panovníkem a soudcem?‘,+ právě toho Bůh poslal+ jako panovníka a osvoboditele prostřednictvím anděla, který se mu objevil v trnitém keři. 36 A tento muž je vyvedl z Egypta.+ Dělal zázraky* a znamení v Egyptě,+ u Rudého moře+ a 40 let v pustině.+

37 Tento Mojžíš řekl izraelským synům: ‚Bůh pro vás povolá z vašich bratrů proroka, jako jsem já.‘+ 38 To on byl mezi shromážděným lidem v pustině spolu s andělem,+ který s ním mluvil+ na hoře Sinaj, a spolu s našimi předky a dostal živá posvátná prohlášení, aby nám je předal.+ 39 Ale naši předkové ho nechtěli poslouchat, zavrhli ho+ a ve svém srdci se vrátili do Egypta.+ 40 Řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, kteří nás povedou, protože nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta.‘+ 41 V těch dnech udělali tele, přinesli té modle oběť a radovali se z toho, co vyrobili.+ 42 Bůh se od nich tedy odvrátil a nechal je sloužit* nebeskému vojsku,+ tak jak se píše v knize Proroků: ‚Byl jsem to snad já, komu jste během 40 let v pustině přinášeli oběti a dary, izraelský dome? 43 Ne, nosili jste s sebou stan Molocha+ a hvězdu boha Refana – modly, které jste udělali, abyste je uctívali. Proto vás odvedu až za Babylon.‘+

44 Naši předkové měli v pustině stan svědectví. Bůh dal Mojžíšovi pokyn, aby ho udělal podle vzoru, který mu ukázal.+ 45 A naši předkové stan převzali a s Jozuem ho přinesli na území národů,+ které před nimi Bůh vyhnal.+ Tam zůstal až do Davidových dnů. 46 David získal Boží přízeň a prosil, aby měl tu čest postavit příbytek pro Jákobova Boha.+ 47 Byl to ale Šalomoun, kdo pro něj postavil dům.+ 48 Jenže Nejvyšší nebydlí v domech postavených rukama,+ jak říká prorok: 49 ‚Nebe je můj trůn+ a země je má podnožka.+ Jaký dům mi tedy postavíte?‘ říká Jehova.* ‚Kde by mohl být můj příbytek? 50 Neudělala to všechno má ruka?‘+

51 Jste tvrdohlaví, máte necitlivé* srdce a uši a stále odporujete svatému duchu! Jednáte stejně jako vaši předkové.+ 52 Kterého z proroků vaši předkové nepronásledovali?+ Zabíjeli ty, kdo předem oznamovali příchod toho bezúhonného,*+ kterého jste teď zradili a zavraždili+ – 53 vy, kdo jste prostřednictvím andělů dostali Zákon,+ ale nedodržovali jste ho.“

54 Když to slyšeli, rozzuřili se na něj* a skřípali zuby. 55 Štěpán, plný svatého ducha, se ale zahleděl do nebe a uviděl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici.+ 56 Zvolal: „Vidím otevřená nebesa a Syna člověka,+ jak stojí po Boží pravici!“+ 57 Nato hlasitě vykřikli, zacpali si uši a všichni se na něj vrhli. 58 Vyhnali ho za město a začali ho kamenovat.+ Svědkové+ si odložili své oděvy u nohou mladého muže, který se jmenoval Saul.+ 59 Když Štěpána kamenovali, úpěnlivě prosil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ 60 Potom klesl na kolena a silným hlasem zvolal: „Jehovo,* nepočítej jim tento hřích!“+ A když to řekl, zemřel.*

8 Saul jeho vraždu schvaloval.+

Ten den začalo velké pronásledování sboru v Jeruzalémě. Všichni kromě apoštolů se rozprchli po celém území Judeje a Samaří.+ 2 Zbožní muži pohřbili Štěpána a velmi nad ním truchlili. 3 Saul se snažil zničit sbor. Vpadal do jednoho domu za druhým, vyvlékal z nich muže i ženy a dával je uvěznit.+

4 Ale ti, kdo se rozprchli, procházeli zemí a oznamovali dobrou zprávu o Božím slovu.+ 5 Filip odešel do města Samaří*+ a začal tam kázat o Kristu. 6 Zástupy ho velmi pozorně poslouchaly a sledovaly zázraky,* které dělal. 7 Bylo tam totiž mnoho lidí posedlých nečistými duchy, kteří hlasitě křičeli, když z nich vycházeli.+ A mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni. 8 V celém městě zavládla velká radost.

9 V tom městě žil muž jménem Šimon, který se zabýval magií a ohromoval samařský lid. Tvrdil o sobě, že je výjimečný. 10 Všichni lidé, obyčejní i významní, mu věnovali pozornost a říkali: „V tom muži je velká Boží moc.“ 11 Pozornost mu věnovali proto, že je už dlouho ohromoval svými kouzly. 12 Ale když uvěřili Filipovi, který oznamoval dobrou zprávu o Božím království+ a o jménu Ježíše Krista, muži i ženy se dávali pokřtít.+ 13 Také Šimon uvěřil a po svém křtu zůstával s Filipem.+ Když viděl, jaká znamení a zázraky* se dějí, žasl.

14 Apoštolové v Jeruzalémě se doslechli, že lidé v Samaří přijali Boží slovo,+ a tak k nim poslali Petra a Jana. 15 Ti přišli a modlili se za ně, aby dostali svatého ducha.+ 16 Na žádného z nich totiž ještě nepřišel. Byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše.+ 17 Potom na ně Petr a Jan položili ruce+ a oni dostali svatého ducha.

18 Když Šimon viděl, že lidé dostali ducha potom, co na ně apoštolové položili ruce, nabídl apoštolům peníze 19 a řekl: „Dejte i mně takovou moc, aby každý, na koho položím ruce, dostal svatého ducha.“ 20 Ale Petr mu odpověděl: „Ať tvé stříbro zanikne s tebou, protože sis myslel, že si můžeš Boží dar koupit za peníze.+ 21 S tou věcí nemáš nic společného, protože tvé srdce není v Božích očích upřímné. 22 Čiň proto pokání za tuto špatnost a úpěnlivě pros Jehovu,* aby ti odpustil zlé úmysly tvého srdce, pokud je to možné. 23 Vidím totiž, že jsi plný jedu* a jsi otrokem zla.“ 24 Šimon jim na to řekl: „Úpěnlivě za mě proste Jehovu,* aby mě nepostihlo nic z toho, o čem jste mluvili.“

25 Když vydali důkladné svědectví a oznámili Jehovovo* slovo, zamířili zpátky do Jeruzaléma. Cestou kázali dobrou zprávu v mnoha samařských vesnicích.+

26 Jehovův* anděl+ řekl Filipovi: „Vstaň a jdi na jih, na cestu, která vede z Jeruzaléma do Gazy.“ (Je to pouštní cesta.) 27 A tak Filip vstal a šel. Vtom uviděl etiopského eunucha,* vysokého úředníka etiopské královny kandake,* který byl správcem všech jejích pokladů. Byl v Jeruzalémě uctívat Boha+ 28 a teď se vracel zpátky. Seděl ve svém voze a nahlas si četl proroka Izajáše. 29 Duch řekl Filipovi: „Jdi a dožeň ten vůz.“ 30 Filip běžel vedle vozu a slyšel, jak si eunuch nahlas čte proroka Izajáše. Zeptal se ho: „Rozumíš tomu, co čteš?“ 31 Odpověděl: „Jak bych mohl? Jedině kdyby mi to někdo vysvětlil.“ A prosil Filipa, aby nastoupil a sedl si k němu. 32 Četl si tuto část Písma: „Vedli ho jako ovci na porážku. Jako beránek, který mlčí před střihačem, ani on neotvíral ústa.+ 33 Ponižovali ho a odepřeli mu spravedlivý soud.+ Kdo bude vyprávět o jeho původu?* Vždyť ho zbavili života na zemi.“+

34 Eunuch se Filipa zeptal: „Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě, nebo o někom jiném?“ 35 Filip začal těmito slovy z Písma a oznámil mu dobrou zprávu o Ježíšovi. 36 Jak pokračovali v cestě, dojeli k nějaké vodě a eunuch řekl: „Podívej, voda! Co brání tomu, abych byl pokřtěn?“ 37 *—— 38 Eunuch dal zastavit vůz, oba vešli do vody a Filip ho pokřtil. 39 Když vyšli z vody, Jehovův* duch odtamtud Filipa rychle odvedl, a tak ho eunuch už neviděl. Jel dál a radoval se. 40 Filip se pak ocitl v Ašdodu. Procházel všemi městy, oznamoval tam dobrou zprávu a dostal se až do Cesareje.+

9 Saul ale stále vyhrožoval Pánovým učedníkům a chtěl je vyvraždit.+ Šel za veleknězem 2 a vyžádal si od něj dopisy do synagog v Damašku, které ho opravňovaly přivést v poutech do Jeruzaléma každého stoupence té Cesty,+ kterého by našel, muže i ženy.

3 Když se blížil k Damašku, najednou ho ozářilo světlo z nebe.+ 4 Padl na zem a uslyšel, jak mu nějaký hlas říká: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ 5 Zeptal se: „Kdo jsi, Pane?“ Hlas odpověděl: „Jsem Ježíš+ – ten, koho pronásleduješ.+ 6 Vstaň a jdi do města. Dozvíš se tam, co máš dělat.“ 7 Muži, kteří cestovali s ním, stáli jako oněmělí. Slyšeli sice ten hlas, ale nikoho neviděli.+ 8 Saul vstal ze země, ale i když měl otevřené oči, nic neviděl. A tak ho vzali za ruku a dovedli do Damašku. 9 Tři dny nic neviděl+ a nejedl ani nepil.

10 V Damašku byl učedník jménem Ananiáš.+ Pán mu ve vidění řekl: „Ananiáši!“ Ten odpověděl: „Tady jsem, Pane.“ 11 Pán mu řekl: „Vstaň, jdi do ulice nazývané Přímá a v Jidášově domě najdi muže z Tarsu+ jménem Saul. Právě se modlí 12 a dostal vidění, jak k němu přichází muž jménem Ananiáš a pokládá na něj ruce, aby se mu vrátil zrak.“+ 13 Ale Ananiáš odpověděl: „Pane, od mnohých jsem slyšel, kolik škody tento muž způsobil tvým svatým v Jeruzalémě. 14 A teď přišel sem a od předních kněží má pravomoc zatknout* všechny, kdo vzývají tvé jméno.“+ 15 Pán mu ale řekl: „Jdi, protože tohoto muže jsem vybral,*+ aby nesl mé jméno národům,+ králům+ a izraelským synům. 16 A ukážu mu, kolik toho pro mé jméno musí vytrpět.“+

17 Ananiáš tedy šel, vstoupil do domu, položil na Saula ruce a řekl: „Saule, bratře, Pán Ježíš, který se ti objevil na cestě, mě poslal, aby se ti vrátil zrak a naplnil tě svatý duch.“+ 18 V tu chvíli Saulovi spadlo z očí něco jako šupiny a zase viděl. Potom vstal, dal se pokřtít, 19 najedl se a vrátily se mu síly.

Několik dnů zůstal s učedníky v Damašku+ 20 a hned začal v synagogách kázat o Ježíšovi – že to je Boží Syn. 21 Ale všichni, kdo ho slyšeli, se divili a říkali: „Není to ten člověk, který v Jeruzalémě zuřivě pronásledoval ty, kdo vzývají toto jméno?+ A nepřišel sem proto, aby je zatkl a odvedl* k předním kněžím?“+ 22 Ale Saul kázal čím dál mocněji a Židy v Damašku uváděl ve zmatek, když logicky dokazoval, že Ježíš je Kristus.+

23 Když uplynula nějaká doba, Židé se domluvili, že ho zabijí.+ 24 Ale Saul se o jejich plánech dozvěděl. A protože ve dne v noci pečlivě hlídali brány, aby ho mohli zabít, 25 jeho učedníci ho vzali a v noci ho v koši spustili otvorem v hradbách.+

26 Když přišel do Jeruzaléma,+ snažil se připojit k učedníkům. Ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedník. 27 Proto mu Barnabáš+ přišel na pomoc. Dovedl ho k apoštolům a vyprávěl jim, jak Saul na cestě uviděl Pána,+ jak s ním Pán mluvil a jak Saul v Damašku odvážně kázal v Ježíšově jménu.+ 28 A tak s nimi zůstal, chodil po Jeruzalémě a odvážně kázal v Pánově jménu. 29 Diskutoval s řecky mluvícími Židy a přel se s nimi. Oni se ho ale snažili zabít.+ 30 Když se to dozvěděli bratři, odvedli ho do Cesareje a poslali do Tarsu.+

31 Sbory po celé Judeji, Galileji a Samaří+ potom zažívaly pokojné období a sílily. A protože žily v bázni před Jehovou* a přijímaly povzbuzení* od svatého ducha,+ stále početně rostly.

32 Když Petr procházel celou tou oblastí, přišel i ke svatým, kteří žili v Lyddě.+ 33 Setkal se tam s mužem jménem Aineas, který byl ochrnutý a už osm let byl upoutaný na lůžko. 34 Petr mu řekl: „Ainee, Ježíš Kristus tě uzdravuje.+ Vstaň a ustel si.“+ A on okamžitě vstal. 35 Když ho viděli všichni obyvatelé Lyddy a Šaronu, obrátili se k Pánu.

36 V Joppe žila učednice jménem Tabitha, v překladu Dorkas.* Dělala mnoho dobrých skutků a štědře obdarovávala chudé. 37 Právě v těch dnech ale onemocněla a zemřela. A tak ji omyli a položili do horní místnosti. 38 Protože je Lydda blízko Joppe a učedníci slyšeli, že je tam Petr, poslali za ním dva muže s naléhavou prosbou: „Co nejdřív k nám prosím přijď.“ 39 Petr tedy vstal a šel s nimi. Když přišel, zavedli ho do horní místnosti. Tam k němu s pláčem přistoupily všechny vdovy a ukazovaly mu spoustu oděvů, které Dorkas dělávala, dokud byla naživu. 40 Petr poslal všechny ven,+ klekl si a pomodlil se. Potom se otočil k jejímu tělu a řekl: „Tabitho, vstaň!“ Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se.+ 41 Podal jí ruku a pomohl jí vstát. Potom zavolal svaté a vdovy a ukázal jim, že je živá.+ 42 Zpráva o tom se rozšířila po celém Joppe a mnozí uvěřili v Pána.+ 43 Petr pak zůstal v Joppe řadu dnů u koželuha, který se jmenoval Šimon.+

10 V Cesareji žil muž jménem Kornélius, důstojník* takzvaného italského oddílu.* 2 Byl to zbožný muž a on i celá jeho domácnost se báli Boha. Štědře dával chudým a stále se k Bohu úpěnlivě modlil. 3 Jednou kolem třetí hodiny odpoledne*+ spatřil ve vidění, jak k němu přichází Boží anděl a říká: „Kornélie!“ 4 Ten se na něj vyděšeně podíval a zeptal se: „Co si přeješ, Pane?“ Anděl mu odpověděl: „Bůh si všímá tvých modliteb a darů, které dáváš chudým, a pamatuje na ně.+ 5 Pošli teď muže do Joppe a nech přivést Šimona zvaného Petr. 6 Je hostem koželuha Šimona, který má dům u moře.“ 7 Jakmile anděl, který s ním mluvil, odešel, Kornélius si zavolal dva sluhy a jednoho zbožného vojáka z těch, kteří mu byli k službám. 8 Všechno jim vyprávěl a pak je poslal do Joppe.

9 Další den, zatímco byli na cestě a blížili se k městu, Petr vyšel kolem poledne* na střechu, aby se modlil. 10 Dostal ale velký hlad a chtěl se najíst. Když mu připravovali jídlo, upadl do vytržení.+ 11 V něm uviděl otevřené nebe a něco* jako velkou lněnou plachtu, která byla za čtyři cípy spouštěna na zem. 12 Byly v ní všechny druhy čtvernožců, plazů* a ptáků. 13 Vtom se ozval hlas: „Petře, vstaň, zabíjej a jez!“ 14 Petr ale řekl: „To ne, Pane! Nikdy jsem nejedl nic poskvrněného a nečistého.“+ 15 Hlas se pak ozval znovu, podruhé: „Přestaň nazývat poskvrněným to, co Bůh očistil.“ 16 Hlas se ozval třikrát a potom bylo všechno* vzato do nebe.

17 Petr byl zmatený a přemýšlel, co by to vidění mohlo znamenat. Muži vyslaní Kornéliem se mezitím doptali na Šimonův dům a přišli k vratům.+ 18 Zavolali a zeptali se, jestli je tam hostem Šimon zvaný Petr. 19 Zatímco Petr ještě přemýšlel o tom vidění, duch+ mu řekl: „Hledají tě tři muži. 20 Vstaň, jdi dolů, vydej se s nimi a vůbec nepochybuj, protože jsem je poslal já.“ 21 A tak Petr sešel dolů a řekl těm mužům: „Já jsem ten, koho hledáte. Proč jste přišli?“ 22 Odpověděli: „Posílá nás důstojník Kornélius,+ bezúhonný* muž, který se bojí Boha a má dobrou pověst v celém židovském národu. Svatý anděl mu předal pokyn od Boha, aby tě zavolal do svého domu a vyslechl si tvá slova.“ 23 Petr je tedy pozval dovnitř a oni u něj přenocovali.

Další den vstal a šel s nimi. Doprovázeli ho i někteří bratři z Joppe. 24 Den nato přišel do Cesareje. Kornélius je už čekal spolu se svými příbuznými a blízkými přáteli, které sezval. 25 Když Petr přicházel, Kornélius mu vyšel naproti, padl mu k nohám a poklonil se mu.* 26 Ale Petr ho zvedl a řekl mu: „Vstaň, i já jsem jen člověk.“+ 27 Jak s Kornéliem mluvil, vešel dovnitř a viděl, že se tam shromáždilo mnoho lidí. 28 Řekl jim: „Dobře víte, že se Žid nesmí stýkat s člověkem z jiného národa ani ho navštívit.+ Ale Bůh mi ukázal, že nemám nikoho nazývat poskvrněným nebo nečistým.+ 29 Když jste pro mě tedy poslali, přišel jsem bez námitek. A teď mi řekněte, proč jste mě zavolali.“

30 Kornélius odpověděl: „Před čtyřmi dny asi touto dobou, ve tři hodiny odpoledne,* jsem se modlil ve svém domě. Najednou přede mnou stál muž v zářivém oděvu 31 a řekl: ‚Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a pamatuje na dary, které dáváš chudým. 32 Pošli tedy muže do Joppe a zavolej Šimona zvaného Petr. Ten je hostem v domě koželuha Šimona, který žije u moře.‘+ 33 A tak jsem pro tebe hned poslal a ty jsi byl tak laskavý, že jsi přišel. Teď jsme se tu všichni shromáždili před Bohem, abychom si vyslechli všechno, co ti Jehova* přikázal říct.“

34 Nato se Petr ujal slova a řekl: „Teď jasně chápu, že Bůh je nestranný+ 35 a v každém národu má jeho přízeň ten, kdo se ho bojí a jedná správně.+ 36 Oznámil izraelským synům dobrou zprávu o pokoji,+ který je možný díky Ježíši Kristu. To on je Pánem všech.+ 37 Dobře víte, o čem se mluvilo po celé Judeji. Začalo to v Galileji,+ potom co Jan kázal o křtu. 38 Mluvilo se o tom, jak Bůh pomazal Ježíše z Nazaretu svatým duchem+ a mocí. Ten pak procházel zemí, konal dobro a uzdravoval všechny, které utlačoval Ďábel.+ Bůh byl totiž s ním.+ 39 A my jsme svědky všeho, co dělal v zemi Židů a v Jeruzalémě. Pověsili ho na kůl* a zabili, 40 ale Bůh ho třetí den vzkřísil+ a umožnil mu, aby se objevoval lidem – 41 ne všem lidem, ale svědkům předem určeným Bohem, nám, kdo jsme s ním jedli a pili po jeho vzkříšení z mrtvých.+ 42 Nařídil nám, abychom kázali lidem a vydávali důkladné svědectví,+ že právě on je ten, koho Bůh ustanovil soudcem živých i mrtvých.+ 43 Všichni proroci dosvědčují,+ že každému, kdo v něj věří, budou prostřednictvím jeho jména odpuštěny hříchy.“+

44 Zatímco Petr ještě mluvil, na všechny, kdo ta slova slyšeli, přišel svatý duch.+ 45 A věřící* z obřezaných, kteří přišli s Petrem, žasli nad tím, že dar svatého ducha dostali i lidé z jiných národů. 46 Slyšeli je totiž mluvit různými jazyky a oslavovat Boha.+ Potom Petr řekl: 47 „Může někdo zabránit tomu, aby byli pokřtěni vodou+ lidé, kteří dostali svatého ducha stejně jako my?“ 48 A přikázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista.+ Pak ho poprosili, aby u nich několik dnů zůstal.

11 Apoštolové a bratři v Judeji se doslechli, že Boží slovo přijali i lidé z jiných národů. 2 Když pak Petr přišel do Jeruzaléma, zastánci obřízky+ ho kritizovali:* 3 „Vstoupil jsi do domu neobřezaných a jedl jsi s nimi!“ 4 Nato jim Petr začal všechno podrobně vysvětlovat:

5 „Byl jsem ve městě Joppe, modlil jsem se a upadl do vytržení. Ve vidění jsem spatřil něco* jako velkou lněnou plachtu, která byla za čtyři cípy spouštěna z nebe až ke mně.+ 6 Když jsem se pozorně podíval, uviděl jsem v ní čtvernožce, divoká zvířata, plazy* a ptáky. 7 A uslyšel jsem hlas, který mi řekl: ‚Petře, vstaň, zabíjej a jez!‘ 8 Ale já jsem řekl: ‚To ne, Pane! Nikdy jsem nevzal do úst nic poskvrněného nebo nečistého.‘ 9 Hlas z nebe se pak ozval podruhé a řekl: ‚Přestaň nazývat poskvrněným to, co Bůh očistil.‘ 10 Hlas se ozval třikrát a potom bylo všechno vzato zpátky do nebe. 11 K domu, kde jsme byli, v tu chvíli přišli tři muži, kteří za mnou byli posláni z Cesareje.+ 12 Duch mi pak řekl, abych se bez váhání vydal s nimi. Šlo se mnou i těchto šest bratrů a vstoupili jsme do domu toho muže.

13 Vyprávěl nám, jak ve svém domě uviděl anděla, který mu řekl: ‚Pošli muže do Joppe a zavolej Šimona zvaného Petr.+ 14 On ti poví, jak můžeš být zachráněn ty i celá tvá domácnost.‘ 15 Když jsem začal mluvit, přišel na ně svatý duch, stejně jako na začátku přišel na nás.+ 16 Tehdy jsem si vzpomněl, jak Pán říkal: ‚Jan křtil vodou,+ ale vy budete pokřtěni svatým duchem.‘+ 17 Pokud jim tedy Bůh dal stejný dar jako nám, kdo jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista, kdo jsem já, abych bránil Bohu?“*+

18 Když to slyšeli, už nic nenamítali* a oslavovali Boha. Říkali: „Takže i lidem z jiných národů Bůh umožnil činit pokání a získat tak život!“+

19 Ti, kdo se rozprchli kvůli pronásledování,+ které se rozpoutalo po Štěpánově smrti, došli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie, ale kázali jen Židům.+ 20 Někteří z nich, původem z Kypru a Kyréné, ale přišli do Antiochie a oznamovali dobrou zprávu o Pánu Ježíši řecky mluvícím lidem. 21 Jehovova* ruka byla s nimi a mnozí uvěřili a obrátili se k Pánu.+

22 Doslechl se o tom sbor v Jeruzalémě, a tak do Antiochie vyslali Barnabáše.+ 23 Když tam přišel a viděl, jak jim Bůh projevil nezaslouženou laskavost, zaradoval se a všechny je začal povzbuzovat, aby zůstali v srdci rozhodnutí, že budou věrní Pánu.+ 24 Byl to dobrý muž, plný svatého ducha a víry. A mnoho lidí uvěřilo v Pána.+ 25 Potom Barnabáš odešel do Tarsu hledat Saula.+ 26 Když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Celý rok se scházeli s tamním sborem a vyučovali mnoho lidí. V Antiochii to bylo poprvé, kdy byli učedníci pod Božím vedením nazváni křesťané.+

27 V těch dnech přišlo do Antiochie několik proroků+ z Jeruzaléma. 28 Jeden z nich jménem Agabos+ pod působením ducha předpověděl, že celou zemi postihne velký hladomor.+ A to se za vlády Claudia také stalo. 29 Učedníci se tedy rozhodli, že každý z nich podle svých možností+ pošle hmotnou pomoc*+ bratrům v Judeji. 30 Uspořádali sbírku a shromážděné věci poslali starším po Barnabášovi a Saulovi.+

12 V té době začal král Herodes* pronásledovat některé ze sboru.+ 2 Mečem popravil Janova bratra Jakuba.+ 3 Když viděl, že se to Židům líbí, dal zatknout i Petra. (Bylo to o Svátku nekvašených chlebů.+) 4 Zmocnil se ho, zavřel ho do vězení+ a přikázal, aby ho střežily čtyři střídající se hlídky po čtyřech vojácích. Po Pesachu ho chtěl předvést* před lid. 5 Petr byl tedy ve vězení, ale sbor se za něj vroucně modlil k Bohu.+

6 Noc před tím, než se ho Herodes chystal předvést, spal Petr spoutaný dvěma řetězy mezi dvěma vojáky a stráže přede dveřmi hlídaly vězení. 7 Vtom se u něj objevil Jehovův* anděl+ a ve vězeňské cele zazářilo světlo. Anděl uhodil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ A řetězy mu spadly z rukou.+ 8 Anděl mu řekl: „Obleč se* a obuj si sandály.“ Petr to udělal. Potom anděl řekl: „Vezmi si na sebe plášť a pojď za mnou.“ 9 Petr vyšel ven a následoval ho, ale nevěděl, že to, co se prostřednictvím anděla děje, je skutečné. Myslel si, že má vidění. 10 Prošli přes první i druhou stráž a dostali se k železné bráně, která vedla do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli ven, vydali se jednou ulicí a najednou mu anděl zmizel. 11 V tu chvíli si Petr uvědomil, co se stalo, a řekl si: „Teď vím, že Jehova* poslal svého anděla, vysvobodil mě z Herodových rukou a ochránil mě před vším, co si Židé přáli.“+

12 Když si to uvědomil, šel do domu Marie, matky Jana zvaného Marek,+ kde se shromáždili mnozí učedníci a modlili se. 13 Zaklepal na vrata a služka jménem Rhode přišla otevřít. 14 Když ale poznala Petrův hlas, měla takovou radost, že ani neotevřela, běžela dovnitř a oznámila, že před vraty stojí Petr. 15 Řekli jí: „Blázníš?“ Ale ona trvala na svém, a tak řekli: „Je to jeho anděl.“ 16 Petr tam mezitím stál a klepal. Když otevřeli a uviděli ho, žasli. 17 On jim ale rukou naznačil, aby mlčeli. Vyprávěl jim, jak ho Jehova* vyvedl z vězení, a řekl: „Oznamte to Jakubovi+ a bratrům.“ Pak vyšel ven a odcestoval pryč.

18 Když se rozednilo, nastal mezi vojáky velký rozruch, protože nevěděli, co se s Petrem stalo. 19 Herodes ho všude hledal, a když ho nenašel, vyslechl stráže a přikázal, aby je odvedli a potrestali.+ Potom odešel z Judeje do Cesareje a nějakou dobu tam zůstal.

20 Herodes byl tehdy rozzlobený* na lidi z Tyru a Sidonu. Ti k němu proto společně přišli, a když na svou stranu získali Blasta, který měl na starost královu domácnost,* žádali o mír. Jejich země totiž byla zásobovaná potravinami z královy země. 21 V určený den si Herodes oblékl královské roucho, posadil se na soudcovský stolec a pronesl k nim řeč. 22 Shromážděný lid začal křičet: „To je boží hlas, ne lidský!“ 23 V tu chvíli ho udeřil Jehovův* anděl, protože nevzdal slávu Bohu. Sežrali ho červi a zemřel.

24 Ale Jehovovo* slovo se šířilo a mnozí lidé uvěřili.+

25 Barnabáš+ a Saul doručili hmotnou pomoc do Jeruzaléma.+ Pak se vrátili a vzali s sebou Jana+ zvaného Marek.

13 Ve sboru v Antiochii byli tito proroci a učitelé:+ Barnabáš, Symeon zvaný Niger, Lucius z Kyréné, Manaen, který byl vychován s oblastním vládcem Herodem, a Saul. 2 Když jednou uctívali* Jehovu* a postili se, svatý duch řekl: „Vyčleňte pro mě Barnabáše a Saula,+ aby se věnovali práci, pro kterou jsem je vybral.“+ 3 A tak na ně po půstu a modlitbách položili ruce a vyslali je na cestu.

4 Tito muži, vyslaní svatým duchem, tedy odešli do Seleukie a odtamtud se plavili na Kypr. 5 Když se dostali do Salaminy, začali oznamovat Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou také Jana jako pomocníka.+

6 Prošli celý ostrov až do Páfu a tam se setkali s jedním Židem, který se jmenoval Bar-Jezus. Byl to kouzelník a falešný prorok 7 a byl u prokonzula* Sergia Paula, inteligentního muže. Ten si Barnabáše a Saula zavolal, protože si velmi přál slyšet Boží slovo. 8 Ale Elymas, ten kouzelník (což je zároveň význam jeho jména), jim odporoval a snažil se prokonzula odvrátit od víry. 9 Saula, zvaného také Pavel, naplnil svatý duch. Upřeně se na Elyma podíval 10 a řekl: „Ty Ďáblův synu,+ plný všeho podvodu a ničemnosti, nepříteli všeho dobrého, ty nepřestaneš překrucovat Jehovovy* přímé cesty? 11 Teď na tebe dopadne Jehovova* ruka, oslepneš a nějakou dobu neuvidíš sluneční světlo.“ Okamžitě na něj padla hustá mlha a tma, chodil sem a tam a hledal někoho, kdo by ho vedl za ruku. 12 Když prokonzul viděl, co se stalo, uvěřil. Byl totiž ohromený tím, co se dozvěděl o Jehovovi.*

13 Pavel a jeho společníci odpluli z Páfu a dorazili do Pergé v Pamfýlii. Jan+ je tam ale opustil a vrátil se do Jeruzaléma.+ 14 Oni se pak z Pergé vydali do Antiochie v Pisidii. V sabatní den vešli do synagogy+ a posadili se. 15 Po čtení Zákona+ a Proroků jim představení synagogy vzkázali: „Bratři, pokud máte pro lidi nějaká povzbudivá slova, mluvte.“ 16 Pavel tedy vstal, pokynul rukou a řekl:

„Izraelští muži i vy ostatní, kdo se bojíte Boha, slyšte! 17 Bůh tohoto izraelského lidu vyvolil naše předky a udělal z nich velký národ, když žili jako cizinci v Egyptě. Vyvedl je odtamtud svou mocnou rukou+ 18 a potom asi 40 let snášel jejich chování v pustině.+ 19 Vyhladil sedm národů v kananejské zemi a jejich území dal našim předkům jako dědictví.+ 20 To všechno trvalo asi 450 let.

Potom jim dával soudce až do proroka Samuela.+ 21 Když pak žádali o krále,+ Bůh jim dal Kišova syna Saula, muže z kmene Benjamín,+ který vládl 40 let. 22 Když ho odstranil, dosadil nad nimi za krále Davida,+ o kterém vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Jišaiova+ syna Davida, muže příjemného mému srdci,+ který udělá všechno, co si přeji.‘ 23 Z jeho potomstva* dal Bůh Izraeli v souladu se svým slibem zachránce, Ježíše.+ 24 Před jeho příchodem Jan kázal celému izraelskému lidu, že se mají dát pokřtít na znamení svého pokání.+ 25 Když se Janova služba blížila ke konci, říkal: ‚Nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale po mně přichází ten, kterému nejsem hoden ani rozvázat sandály na nohou.‘+

26 Bratři, potomci Abrahama, i vy ostatní, kdo se bojíte Boha, toto slovo o naší záchraně bylo vysláno k nám.+ 27 Obyvatelé Jeruzaléma a jejich vůdci ale tohoto zachránce nepoznali a svým rozsudkem naplnili slova Proroků,+ která se předčítají každý sabat. 28 Přestože nenašli nic, za co by si zasloužil zemřít,+ žádali Piláta, aby ho dal popravit.+ 29 A když naplnili všechno, co o něm bylo napsáno, sundali ho z kůlu* a položili do hrobky.*+ 30 Bůh ho ale vzkřísil z mrtvých+ 31 a on se mnoho dnů objevoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma. Ti jsou teď jeho svědky před lidmi.+

32 A tak vám oznamujeme dobrou zprávu o slibu, který dostali naši předkové. 33 Bůh ho splnil nám, jejich dětem, když Ježíše vzkřísil,+ jak se píše ve druhém žalmu: ‚Ty jsi můj syn, dnes jsem se stal tvým otcem.‘+ 34 A to, že ho vzkřísí z mrtvých, aby se už nikdy nevrátil do porušenosti, vyjádřil takto: ‚Budu vám projevovat věrnou lásku v souladu se spolehlivým* slibem, který jsem dal Davidovi.‘+ 35 Proto se i v jiném žalmu píše: ‚Nedovolíš, aby tělo tvého věrného služebníka podlehlo zkáze.‘*+ 36 David za svého života sloužil Bohu,* ale když zemřel* a pohřbili ho k jeho předkům, jeho tělo zkáze podlehlo.*+ 37 Naproti tomu tělo toho, kterého Bůh vzkřísil, zkáze nepodlehlo.*+

38 Bratři, ať je vám tedy známo, že jeho prostřednictvím vám zvěstujeme odpuštění hříchů.+ 39 Každý, kdo věří, je jeho prostřednictvím prohlášen za nevinného+ ze všeho, z čeho jste nemohli být prohlášeni za nevinné prostřednictvím Mojžíšova zákona.+ 40 Dejte si proto pozor, aby vás nepostihlo to, co se píše v Prorocích: 41 ‚Dívejte se, posměvači, divte se tomu a zanikněte, protože za vašich dnů udělám něco, čemu neuvěříte, i kdyby vám o tom někdo vyprávěl.‘“+

42 Když odcházeli, lidé je prosili, aby o tom s nimi mluvili i příští sabat. 43 Potom co se shromáždění v synagoze rozešlo, mnozí Židé a také proselyté, kteří uctívali Boha, následovali Pavla a Barnabáše. Ti s nimi mluvili a vybízeli je, aby se snažili dál být hodni Boží nezasloužené laskavosti.+

44 Příští sabat se téměř všichni lidé z města sešli, aby si vyslechli Jehovovo* slovo. 45 Když Židé viděli ty zástupy, naplnila je žárlivost a začali rouhavě oponovat tomu, co říkal Pavel.+ 46 Tehdy jim Pavel a Barnabáš odvážně řekli: „Boží slovo mělo být oznámeno nejprve vám.+ Ale protože ho odmítáte a ukazujete tak, že nejste hodni věčného života, obracíme se k jiným národům.+ 47 Jehova* nám totiž dal tento příkaz: ‚Ustanovil jsem tě světlem pro národy, abys přinesl záchranu až do nejvzdálenějších končin země.‘“+

48 Když to slyšeli lidé z jiných národů, začali se radovat a oslavovat Jehovovo* slovo. Všichni, kdo měli správný postoj vedoucí k věčnému životu, uvěřili. 49 A Jehovovo* slovo se šířilo po celém tom území. 50 Ale Židé proti Pavlovi a Barnabášovi poštvali vážené, bohabojné ženy a významné muže města. Rozpoutali proti nim pronásledování+ a vyhnali je odtamtud. 51 Ti si setřásli prach z nohou na svědectví proti nim a šli do Ikonia.+ 52 A učedníci byli plní radosti+ a svatého ducha.

14 Pavel a Barnabáš vešli v Ikoniu do židovské synagogy a mluvili tak přesvědčivě, že uvěřilo velké množství Židů i Řeků. 2 Ale Židé, kteří neuvěřili, poštvali proti bratrům lidi z jiných národů.+ 3 Pavel a Barnabáš tam tedy zůstali delší dobu a mluvili s odvahou díky moci od Jehovy,* který potvrzoval poselství o své nezasloužené laskavosti tím, že jim umožňoval dělat znamení a zázraky.*+ 4 Obyvatelé města se ale rozdělili – někteří byli na straně Židů, jiní na straně apoštolů. 5 Lidé z národů a Židé se svými vůdci se je chystali potupit a kamenovat.+ 6 Ale oni se o tom dozvěděli a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbé a jejich okolí.+ 7 I tam oznamovali dobrou zprávu.

8 V Lystře žil muž s ochrnutýma nohama. Byl chromý od narození a nikdy nechodil. 9 Tento muž seděl a poslouchal, co Pavel říká. Když se na něj Pavel upřeně podíval a viděl, že má víru potřebnou k uzdravení,+ 10 řekl silným hlasem: „Postav se na nohy!“ A on vyskočil a začal chodit.+ 11 Když zástupy viděly, co Pavel udělal, začaly lykaonsky křičet: „Sestoupili k nám bohové v lidské podobě!“+ 12 Barnabášovi začali říkat Zeus a Pavlovi Hermes, protože mluvil hlavně on. 13 Kněz z Diova chrámu, který stál u vstupu do města, vzal k branám býky a věnce a chtěl se zástupy přinést oběti.

14 Když to ale apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli si oděvy, vběhli do zástupu a volali: 15 „Co to děláte? I my jsme jen obyčejní lidé.+ Oznamujeme vám dobrou zprávu, abyste opustili tyto bezcenné věci a obrátili se k živému Bohu, který stvořil nebe, zemi, moře i všechno, co je v nich.+ 16 V minulosti dovolil všem národům, aby šly vlastní cestou,+ 17 ale vydával o sobě svědectví+ tím, že konal dobro – dával vám déšť z nebe a úrodná období,+ sytil vás a naplňoval vaše srdce radostí.“+ 18 Ale navzdory tomu, co řekli, jen stěží zadrželi zástupy, aby jim neobětovaly.

19 Přišli ale Židé z Antiochie a Ikonia, získali zástupy na svou stranu+ a ty začaly Pavla kamenovat. Potom ho vyvlekli z města, protože si mysleli, že je mrtvý.+ 20 Když ho ale obklopili učedníci, vstal a vešel do města. Další den se s Barnabášem vydal do Derbé.+ 21 Oznamovali v tom městě dobrou zprávu a získali tam mnoho učedníků. Potom se vrátili do Lystry, Ikonia a Antiochie. 22 Posilovali učedníky+ a povzbuzovali je, aby vytrvali ve víře. Říkali: „Než vstoupíme do Božího království, musíme projít mnoha těžkostmi.“+ 23 V každém sboru pro ně jmenovali starší+ a po modlitbách a půstech+ je svěřili Jehovovi,* ve kterého uvěřili.

24 Potom prošli Pisidií, přišli do Pamfýlie,+ 25 a když oznámili Boží slovo v Pergé, vydali se do Attalie. 26 Odtamtud odpluli do Antiochie, kde byli předtím svěřeni Bohu, aby s jeho nezaslouženou laskavostí vykonali práci, kterou právě dokončili.+

27 Když tam dorazili, shromáždili sbor a vyprávěli jim, co všechno Bůh jejich prostřednictvím udělal a jak otevřel jiným národům dveře k víře.+ 28 A strávili s učedníky delší dobu.

15 Potom přišli někteří muži z Judeje a začali bratry vyučovat: „Pokud se nedáte obřezat podle Mojžíšova zákona,+ nemůžete být zachráněni.“ 2 Když mezi nimi a Pavlem a Barnabášem došlo k nemalému sporu a hádce, bylo rozhodnuto, že Pavel, Barnabáš a někteří další půjdou kvůli této otázce* za apoštoly a staršími do Jeruzaléma.+

3 Sbor je část cesty doprovodil a oni pak pokračovali přes Fénicii a Samaří a vyprávěli o obrácení lidí z jiných národů. Všichni bratři z toho měli velkou radost. 4 Když přišli do Jeruzaléma, sbor, apoštolové a starší je laskavě přijali a oni jim vyprávěli, co všechno Bůh jejich prostřednictvím udělal. 5 Někteří věřící, kteří předtím patřili k sektě farizeů, ale vstali a řekli: „Je nutné je obřezat a přikázat jim, aby dodržovali Mojžíšův zákon.“+

6 A tak se apoštolové a starší sešli, aby tuto otázku prozkoumali. 7 Po dlouhé a bouřlivé výměně názorů* vstal Petr a řekl jim: „Bratři, dobře víte, že si mě mezi vámi už dávno Bůh vybral, aby z mých úst lidé z jiných národů slyšeli dobrou zprávu a uvěřili.+ 8 A Bůh, který zná srdce,+ ukázal, že je přijímá, když jim dal svatého ducha+ stejně jako nám. 9 Neudělal mezi námi a jimi žádný rozdíl+ a jejich srdce očistil vírou.+ 10 Tak proč teď zkoušíte Boha a vkládáte na učedníky jho,+ které nedokázali nést ani naši předkové, ani my?+ 11 Věříme přece, že stejně jako my jsou i oni zachraňováni nezaslouženou laskavostí Pána Ježíše.“+

12 Nato všichni ztichli a začali poslouchat, jak Barnabáš a Pavel vypráví o všech těch znameních a zázracích,* které Bůh jejich prostřednictvím dělal mezi národy. 13 Když domluvili, Jakub řekl: „Bratři, poslouchejte mě. 14 Symeon*+ vyprávěl, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k jiným národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.+ 15 S tím se shodují i slova zapsaná v Prorocích: 16 ‚Potom se vrátím a znovu postavím Davidův stan,* který spadl. Vybuduji ho z jeho trosek a obnovím ho, 17 aby ti, kdo zůstali, horlivě hledali Jehovu* spolu s lidmi ze všech národů, lidmi, kteří jsou nazýváni mým jménem, říká Jehova,* který udělá tyto věci,+ 18 známé odedávna.‘+ 19 Proto si myslím,* že bychom neměli zatěžovat lidi z jiných národů, kteří se obracejí k Bohu.+ 20 Měli bychom jim ale napsat, aby se vyhýbali tomu, co je poskvrněné modlářstvím,+ sexuální nemravnosti,*+ masu zardoušených* zvířat a krvi.+ 21 Už odedávna má totiž Mojžíš ve všech městech ty, kdo kážou jeho slova, když je každý sabat předčítají v synagogách.“+

22 Potom se apoštolové a starší spolu s celým sborem rozhodli, že mezi sebou vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie. Vybrali Jidáše zvaného Barsabáš a Sila,+ přední muže mezi bratry, 23 a poslali po nich tento dopis:

„My, apoštolové a starší, vaši bratři, posíláme pozdravy bratrům v Antiochii,+ Sýrii a Kilikii, kteří jsou z jiných národů. 24 Slyšeli jsme, že k vám přišli někteří muži od nás, a i když jsme jim k tomu nedali žádný pokyn, znepokojili vás svými slovy+ a snažili se vás oklamat. 25 Proto jsme se jednomyslně rozhodli, že vybereme nějaké muže a pošleme je k vám spolu s našimi milovanými Barnabášem a Pavlem, 26 kteří riskovali život pro jméno našeho Pána Ježíše Krista.+ 27 Posíláme tedy Jidáše a Sila, kteří vám totéž sdělí ústně.+ 28 Svatý duch+ i my sami jsme rozhodli, že vám nebudeme přidávat žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: 29 vyhýbat se věcem obětovaným modlám,+ krvi,+ masu zardoušených* zvířat+ a sexuální nemravnosti.*+ Když se tomu budete pečlivě vyhýbat, bude se vám dobře dařit. Buďte zdrávi!“

30 A tak se vydali na cestu. Po příchodu do Antiochie všechny svolali a předali jim dopis. 31 Když ho přečetli, zaradovali se z povzbuzení, které dostali. 32 Jidáš a Silas, kteří byli také proroky, posílili bratry mnoha povzbudivými slovy.+ 33 Potom co tam strávili nějakou dobu, jim bratři popřáli pokoj a oni se vrátili k těm, kdo je vyslali. 34 *—— 35 Ale Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii, vyučovali a s mnoha dalšími oznamovali dobrou zprávu o Jehovově* slovu.

36 Po několika dnech řekl Pavel Barnabášovi: „Vraťme se teď,* navštivme bratry ve všech městech, kde jsme oznamovali Jehovovo* slovo, a podívejme se, jak se mají.“+ 37 Barnabáš byl rozhodnutý vzít s sebou i Jana zvaného Marek.+ 38 Ale Pavel ho s sebou brát nechtěl, protože od nich v Pamfýlii odešel a nepokračoval s nimi v práci.+ 39 Strhla se mezi nimi tak ostrá hádka, že se rozešli. Barnabáš+ s sebou vzal Marka a odplul na Kypr. 40 Pavel si vybral Sila, bratři pak Pavla svěřili Jehovovi* a jeho nezasloužené laskavosti+ a on se vydal na cestu. 41 Procházel Sýrií a Kilikií a posiloval sbory.

16 Pavel došel do Derbé a pak do Lystry.+ Tam žil jeden učedník, který se jmenoval Timoteus.+ Jeho matka byla věřící Židovka, ale otec byl Řek. 2 Bratři v Lystře a Ikoniu o Timoteovi mluvili pochvalně. 3 Pavel chtěl, aby ho Timoteus doprovázel, ale nejdřív ho vzal a kvůli tamním Židům ho obřezal,+ protože všichni věděli, že jeho otec byl Řek. 4 Když cestovali od města k městu, předávali bratrům rozhodnutí apoštolů a starších v Jeruzalémě, aby se jimi řídili.+ 5 A tak se sbory upevňovaly ve víře a věřících den za dnem přibývalo.

6 Prošli Frýgií a Galácií,+ protože jim svatý duch zabránil oznamovat Boží slovo v provincii Asie. 7 Když se dostali do Mýsie, pokoušeli se jít do Bithýnie,+ ale Ježíšův duch jim to nedovolil. 8 Prošli* tedy Mýsií a dorazili do Troady. 9 Tam měl Pavel v noci vidění. Stál před ním nějaký Makedonec a naléhavě ho prosil: „Vydej se do Makedonie a pomoz nám.“ 10 Po tomto Pavlově vidění jsme se začali chystat na cestu do Makedonie, protože jsme došli k závěru, že nás Bůh povolal, abychom jim oznamovali dobrou zprávu.

11 Vypluli jsme tedy z Troady a zamířili jsme přímo na ostrov Samothraké, další den do Neapole 12 a odtamtud do Filip,+ které jsou významným městem této části Makedonie a římskou kolonií. V tom městě jsme zůstali několik dnů. 13 V sabatní den jsme vyšli za městskou bránu k řece, protože jsme předpokládali, že se tam lidé schází k modlitbám. Posadili jsme se a mluvili jsme k ženám, které se tam sešly. 14 Naslouchala nám i jedna bohabojná žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatira.+ Jehova* jí otevřel srdce a ona přijala to, co Pavel říkal. 15 Když se i se svou domácností dala pokřtít,+ naléhavě nás prosila: „Pokud mě považujete za věrnou Jehovovi,* pojďte a zůstaňte v mém domě.“ A prostě nás k tomu přiměla.

16 Když jsme jednou šli na místo, kde se lidé schází k modlitbám, potkali jsme služku, která byla posedlá démonem. Umožňoval jí věštit budoucnost+ a to jejím pánům přinášelo velký zisk. 17 Chodila za Pavlem a za námi a vykřikovala: „Tito lidé jsou otroci Nejvyššího Boha+ a ohlašují vám cestu k záchraně!“ 18 Dělala to mnoho dnů. Pavla to nakonec omrzelo, otočil se a řekl tomu duchu: „Nařizuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel.“ A v tom okamžiku z ní vyšel.+

19 Když její páni viděli, že přišli o zdroj příjmů,+ zmocnili se Pavla a Sila a vlekli je na tržiště před vládce.+ 20 Přivedli je k magistrátům a řekli: „Tito lidé narušují pokoj v našem městě.+ Jsou to Židé 21 a hlásají zvyky, které nesmíme přijímat ani dodržovat, protože jsme Římané.“ 22 Tehdy proti nim povstal dav, magistráti z nich strhli oděv a přikázali, aby je zbili pruty.+ 23 Dali jim mnoho ran a pak je uvěznili a nařídili vězeňskému strážci, aby je dobře hlídal.+ 24 Protože dostal takový příkaz, zavřel je do nejvnitřnější části vězení a dal jim nohy do klády.

25 Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem chválili Boha.+ A vězňové je poslouchali. 26 Najednou došlo k tak velkému zemětřesení, že se otřásly základy vězení. Otevřely se všechny dveře a všem se uvolnila pouta.+ 27 Vězeňský strážce se probudil, a když viděl, že dveře vězení jsou otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít. Myslel si totiž, že vězni utekli.+ 28 Pavel ale silným hlasem zvolal: „Neubližuj si, všichni jsme tady!“ 29 Strážce požádal o světlo, vběhl dovnitř a celý rozechvělý padl před Pavlem a Silem na kolena. 30 Vyvedl je ven a zeptal se: „Pánové, co musím dělat, abych byl zachráněn?“ 31 Odpověděli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvá domácnost.“+ 32 A jemu i všem, kdo byli v jeho domě, oznámili Jehovovo* slovo. 33 Ještě v tu noční hodinu je vzal a omyl jim rány. Hned potom se on i všichni z jeho domácnosti dali pokřtít.+ 34 Přivedl je do svého domu, prostřel pro ně stůl a s celou svou domácností se velmi radoval, že uvěřil v Boha.

35 Když se rozednilo, magistráti poslali do vězení stráže se vzkazem: „Propusť ty muže.“ 36 Vězeňský strážce oznámil jejich slova Pavlovi. Řekl: „Magistráti dali příkaz, abyste byli propuštěni. Pojďte tedy ven a jděte v pokoji.“ 37 Ale Pavel jim řekl: „Veřejně a bez soudu* nás zmrskali, i když jsme Římané,+ a zavřeli nás do vězení. A teď nás tajně vyhání? Tak to ne! Ať přijdou sami a vyvedou nás.“ 38 Stráže to vyřídily magistrátům. Když slyšeli, že ti muži jsou Římané, dostali strach.+ 39 A tak přišli a omlouvali se. Potom je vyvedli z vězení a prosili je, aby odešli z města. 40 Oni se ale po propuštění vydali k Lydii domů. Tam se setkali s bratry, povzbudili je+ a odešli.

17 Cestovali přes Amfipoli a Apollónii a přišli do Tesaloniky,+ kde byla židovská synagoga. 2 Pavel tam podle svého zvyku vešel+ a po tři sabaty s nimi diskutoval na základě Písma.+ 3 Vysvětloval a pomocí Písma dokazoval, že Kristus musel trpět+ a vstát z mrtvých.+ Řekl: „Tím Kristem je Ježíš, kterého vám zvěstuji.“ 4 Někteří z nich uvěřili a přidali se k Pavlovi a Silovi,+ stejně jako velké množství bohabojných Řeků a mnoho významných žen.

5 Ale Židé začali žárlit.+ Vzali nějaké ničemy, povaleče z tržiště, vyvolali srocení davu a způsobili ve městě rozruch. Napadli Jasonův dům a hledali Pavla a Sila, aby je vydali do rukou davu. 6 Když je nenašli, odvlekli Jasona a některé bratry k městským vládcům a křičeli: „Ti muži, kteří rozvrátili* celý svět, přišli i sem+ 7 a Jason je vzal k sobě domů! Ti všichni porušují nařízení císaře, když tvrdí, že králem je někdo jiný – Ježíš.“+ 8 Když to dav a městští vládci slyšeli, znepokojilo je to 9 a Jasona a ostatní propustili až potom, co si od nich vzali záruku.*

10 Bratři hned v noci poslali Pavla a Sila do Beroy. Když tam přišli, vydali se do židovské synagogy. 11 Místní Židé byli přístupnější* než ti v Tesalonice. Přijali Boží slovo s velkou ochotou a denně pečlivě zkoumali Písmo, jestli to, co slyšeli, je pravda. 12 Mnozí z nich uvěřili, stejně jako mnoho vážených řeckých žen a také někteří řečtí muži. 13 Ale když se Židé v Tesalonice dozvěděli, že Pavel oznamuje Boží slovo i v Beroi, přišli tam a znepokojili a pobouřili davy.+ 14 Bratři okamžitě poslali Pavla k moři,+ ale Silas a Timoteus tam zůstali. 15 Ti, kdo šli s Pavlem, ho doprovodili až do Atén. Odtamtud se vrátili s Pavlovým vzkazem, aby za ním Silas a Timoteus+ co nejrychleji přišli.

16 Zatímco na ně Pavel čekal v Aténách, všiml si, že město je plné model, a to ho* pobouřilo. 17 Začal tedy diskutovat v synagoze se Židy a dalšími lidmi, kteří uctívali Boha. Navíc každý den mluvil na tržišti s těmi, kdo tam právě byli. 18 Ale někteří epikurejští a stoičtí filozofové se s ním začali dohadovat. Jedni říkali: „Co nám chce ten mluvka povídat?“ A jiní: „Zdá se, že zvěstuje cizí božstva.“ Oznamoval totiž dobrou zprávu o Ježíšovi a vzkříšení.+ 19 A tak ho odvedli na Areopag a ptali se: „Mohli bychom vědět, jaké nové učení hlásáš? 20 To, co říkáš, nám zní cize. Chceme se proto dozvědět, o co jde.“ 21 Všichni Atéňané a cizinci, kteří tam žili,* totiž netrávili volný čas ničím jiným, než že vyprávěli nebo poslouchali něco nového. 22 Pavel se postavil doprostřed Areopagu+ a řekl:

„Aténští muži, vidím, že se v každém ohledu bojíte božstev víc* než jiní.+ 23 Když jsem se procházel a prohlížel si vaše posvátné předměty,* všiml jsem si i oltáře s nápisem ‚Neznámému Bohu‘. Koho uctíváte, aniž byste ho znali, toho vám zvěstuji. 24 Bůh, který stvořil svět a všechno v něm, ten, který je Pánem nebe a země,+ nebydlí v chrámech postavených rukama+ 25 ani si nedává lidskýma rukama sloužit, jako by něco potřeboval.+ On sám totiž dává všem lidem život, dech+ a všechno. 26 Z jednoho člověka+ vytvořil všechny národy, aby žily na povrchu celé země,+ stanovil časová období a určil lidem hranice jejich přebývání,+ 27 aby hledali Boha – jestli by ho mohli nahmatat a opravdu ho najít+ – i když vlastně není daleko od nikoho z nás. 28 Vždyť díky němu máme život, pohybujeme se a existujeme, jak to řekli i někteří vaši básníci: ‚My všichni jsme jeho děti.‘*

29 Pokud jsme tedy Boží děti,*+ neměli bychom si myslet, že se Božská bytost podobá zlatu, stříbru nebo kameni – něčemu vytvořenému lidskou zručností a důmyslem.+ 30 Bůh sice toleroval období takové nevědomosti,+ ale teď oznamuje lidem, že by měli všichni všude činit pokání. 31 Stanovil totiž den, kdy bude spravedlivě soudit+ svět prostřednictvím muže, kterého tím pověřil, a všechny o tom ujistil* tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“+

32 Když slyšeli o vzkříšení mrtvých, někteří se začali posmívat+ a další říkali: „Poslechneme si to od tebe zase jindy.“ 33 A tak od nich Pavel odešel. 34 Někteří se k němu ale přidali a uvěřili. Byl mezi nimi i soudce areopagského soudu Dionysios, žena jménem Damaris a další.

18 Potom Pavel odešel z Atén a dorazil do Korintu. 2 Tam se setkal s jedním Židem, který se jmenoval Aquila+ a pocházel z Pontu. Aquila přišel i se svou manželkou Priscillou krátce předtím z Itálie, protože Claudius nařídil, aby všichni Židé opustili Řím. Pavel šel k nim, 3 zůstal u nich a pracoval s nimi,+ protože měli stejné řemeslo – vyráběli stany. 4 Každý sabat+ přednášel* v synagoze+ a přesvědčoval Židy i Řeky.

5 Potom co Silas+ a Timoteus+ přišli z Makedonie, Pavel se začal naplno věnovat oznamování Božího slova a dokazoval Židům, že Ježíš je Kristus.+ 6 Ale když mu odporovali a uráželi ho, setřásl si prach z oděvu+ a řekl jim: „Za to, co se vám stane, jste odpovědní vy sami.*+ Já jsem bez viny.*+ Odteď půjdu k lidem z jiných národů.“+ 7 A tak odtamtud* odešel a vstoupil do domu jednoho bohabojného muže, který se jmenoval Titius Justus a jehož dům sousedil se synagogou. 8 Ale představený synagogy Krispus+ uvěřil v Pána i s celou svou domácností. Také mnozí Korinťané, kteří slyšeli dobrou zprávu, uvěřili a dali se pokřtít. 9 Jednou v noci Pán ve vidění Pavlovi řekl: „Neboj se. Mluv a nemlč, 10 protože jsem s tebou.+ Nikdo tě nenapadne a neublíží ti, protože mám v tomto městě mnoho lidí.“ 11 Pavel tam tedy zůstal rok a šest měsíců a vyučoval mezi nimi Boží slovo.

12 Když byl v Achaii prokonzulem* Gallio, Židé se proti Pavlovi společně postavili a přivedli ho před soudcovský stolec. 13 Řekli: „Tento člověk přesvědčuje lidi, aby uctívali Boha v rozporu se zákonem.“ 14 Když se ale Pavel chystal promluvit, Gallio řekl Židům: „Židé, kdyby šlo o nějaké bezpráví nebo zločin, bylo by namístě, abych si vás vyslechl. 15 Ale pokud to jsou spory o slova, jména a váš zákon,+ musíte si to vyřešit sami. Nechci být soudcem v těchto věcech.“ 16 S tím je odehnal od soudcovského stolce. 17 Všichni pak popadli představeného synagogy Sosthena+ a přímo před soudcovským stolcem ho začali bít. Ale Gallio si toho vůbec nevšímal.

18 Pavel tam zůstal ještě mnoho dnů. Potom se rozloučil s bratry a spolu s Priscillou a Aquilou vyplul do Sýrie. V Kenchrejích+ si dal ostříhat vlasy, protože složil slavnostní slib. 19 Když dorazili do Efezu, je dva tam nechal. On sám vešel do synagogy a diskutoval se Židy.+ 20 I když ho prosili, aby zůstal delší dobu, nenechal se přemluvit. 21 Na rozloučenou jim ale řekl: „Když bude Jehova* chtít, vrátím se k vám.“ Odplul z Efezu 22 a dostal se do Cesareje. Pak odcestoval do Jeruzaléma,* pozdravil sbor a odešel do Antiochie.+

23 Strávil tam nějakou dobu a potom se znovu vydal na cestu. Procházel Galácií a Frýgií+ a posiloval všechny učedníky.+

24 Do Efezu přišel jeden Žid, který se jmenoval Apollos+ a pocházel z Alexandrie. Byl to výřečný muž a dobře znal Písmo. 25 Byl poučen* o Jehovově* cestě a díky duchu planul horlivostí. Mluvil a vyučoval o Ježíšovi přesně, ale znal jen Janův křest. 26 Začal odvážně mluvit v synagoze, a když ho Priscilla a Aquila+ slyšeli, vzali ho k sobě a přesněji mu vysvětlili Boží cestu. 27 A protože chtěl odejít do Achaie, bratři napsali učedníkům, aby ho laskavě přijali. Když tam přišel, velmi pomohl těm, kdo díky Boží nezasloužené laskavosti uvěřili. 28 Na veřejnosti totiž důrazně vyvracel názory Židů, když jim z Písma dokazoval, že Ježíš je Kristus.+

19 Zatímco byl Apollos+ v Korintu, Pavel prošel vnitrozemím a dorazil do Efezu.+ Tam našel nějaké učedníky 2 a zeptal se jich: „Dostali jste svatého ducha, když jste uvěřili?“+ Odpověděli mu: „O svatém duchu jsme nikdy ani neslyšeli.“ 3 Zeptal se: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Řekli mu: „Janovým křtem.“+ 4 Pavel na to reagoval: „Jan křtil na znamení pokání+ a říkal lidem, aby uvěřili v toho, kdo přijde po něm,+ v Ježíše.“ 5 Když to slyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše. 6 Potom co na ně Pavel položil ruce, přišel na ně svatý duch+ a začali mluvit cizími jazyky a prorokovat.+ 7 Těch mužů bylo asi 12.

8 Pavel vešel do synagogy+ a tři měsíce odvážně mluvil, přednášel a přesvědčivě kázal o Božím království.+ 9 Ale když někteří zatvrzele odmítali uvěřit* a přede všemi se o té Cestě+ vyjadřovali urážlivě, odešel od nich+ a odvedl s sebou učedníky. Každý den potom přednášel v posluchárně Tyrannovy školy. 10 Vyučoval tam dva roky, takže všichni, kdo žili v provincii Asie, Židé i Řekové, slyšeli Pánovo slovo.

11 Bůh dělal prostřednictvím Pavla mimořádné zázraky.*+ 12 Lidé dokonce nosili nemocným šátky a zástěry, které se dotkly jeho těla,+ a nemoci je opouštěly a zlí duchové z nich vycházeli.+ 13 Někteří Židé, kteří cestovali z místa na místo a vyháněli démony, se také pokoušeli používat jméno Pána Ježíše. Nad těmi, kdo byli posedlí zlými duchy, říkali: „Ve jménu Ježíše, kterého zvěstuje Pavel, vás zapřísahám, abyste vyšli.“+ 14 Tak to dělalo sedm synů jistého Skevy, židovského předního kněze. 15 Jednou se stalo, že jim zlý duch řekl: „Znám Ježíše+ a vím i o Pavlovi,+ ale kdo jste vy?“ 16 Ten člověk, ve kterém byl zlý duch, na ně pak skočil a jednoho po druhém přemohl, takže z toho domu utekli nazí a zranění. 17 Dozvěděli se o tom všichni Židé i Řekové, kteří v Efezu žili. Všichni dostali strach a jméno Pána Ježíše bylo chváleno. 18 Mnozí z těch, kdo uvěřili, přicházeli, vyznávali své hříchy a otevřeně mluvili o svém jednání. 19 A mnoho lidí, kteří se zabývali magií, přineslo své knihy a přede všemi je spálili.+ Když spočítali jejich cenu, zjistili, že měly hodnotu 50 000 kousků stříbra. 20 A tak se Jehovovo* slovo mocně šířilo a vítězilo.+

21 Po těchto událostech se Pavel rozhodl,* že potom co projde Makedonií+ a Achaií, půjde do Jeruzaléma.+ Řekl: „Až se tam dostanu, musím se vydat i do Říma.“+ 22 Do Makedonie poslal dva ze svých pomocníků, Timotea+ a Erasta,+ ale sám ještě nějakou dobu zůstal v provincii Asie.

23 Tehdy nastal kvůli té Cestě+ velký rozruch.+ 24 Jeden stříbrotepec jménem Demetrios vyráběl stříbrné napodobeniny Artemidina chrámu a zajišťoval tak řemeslníkům velký zisk.+ 25 Svolal je a také ostatní, kdo se věnovali stejnému řemeslu, a řekl: „Dobře víte, že této práci vděčíme za svůj blahobyt. 26 Ale jak teď vidíte a slyšíte, tento Pavel přesvědčil a svedl velmi mnoho lidí nejen v Efezu,+ ale téměř v celé provincii Asie. Tvrdí totiž, že bohové vyrobení rukama ve skutečnosti nejsou bohové.+ 27 Hrozí tedy nebezpečí, že naše řemeslo přijde o svou pověst, ale také že si lidé přestanou vážit chrámu velké bohyně Artemidy a že ta, kterou uctívá celá provincie Asie i celý svět, bude připravena o svou slávu.“ 28 Když to slyšeli, rozzuřili se a začali křičet: „Velká je Artemis Efezanů!“

29 V celém městě zavládl zmatek. Všichni se hnali do divadla a vlekli s sebou Makedonce Gaia a Aristarcha,+ Pavlovy společníky na cestách. 30 Pavel chtěl vejít mezi lidi, ale učedníci mu to nedovolili. 31 Dokonce i někteří z významných mužů zodpovědných za slavnosti a hry, kteří mu byli přátelsky nakloněni, mu poslali vzkaz a naléhavě ho žádali, aby neriskoval a do divadla nechodil. 32 Každý v davu vykřikoval něco jiného. Byl tam zmatek a většina lidí ani nevěděla, proč se sešli. 33 Vyvedli z davu Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr pokynul rukou a chtěl před lidmi přednést obhajobu. 34 Ale když zjistili, že je Žid, všichni asi dvě hodiny jednohlasně křičeli: „Velká je Artemis Efezanů!“

35 Když městský tajemník utišil dav, prohlásil: „Efezští muži, kdo by nevěděl, že Efez je strážcem chrámu velké Artemidy a její sochy, která spadla z nebe? 36 Nikdo to nemůže popřít. Proto zachovejte klid a nejednejte ukvapeně. 37 Přivedli jste sem tyto muže, i když nevykrádají chrámy ani se nerouhají naší bohyni. 38 Pokud Demetrios+ a řemeslníci, kteří jsou s ním, chtějí někoho žalovat, jsou tu od toho soudní dny a prokonzulové.* Ať jeden proti druhému podají žalobu. 39 Ale pokud vám jde o něco jiného, musí se o tom rozhodnout v řádném shromáždění. 40 Hrozí nám totiž, že budeme kvůli dnešku obviněni z povstání, a není nic, čím bychom mohli tento rozruch vysvětlit.“ 41 S těmito slovy shromáždění rozpustil.

20 Když rozruch utichl, Pavel svolal učedníky a povzbudil je. Pak se s nimi rozloučil a vydal se do Makedonie. 2 Prošel tím územím, mnoha slovy povzbudil tamní učedníky a dostal se až do Řecka, 3 kde strávil tři měsíce. Potom se chystal odplout do Sýrie, ale protože proti němu Židé zosnovali spiknutí,+ rozhodl se vrátit přes Makedonii. 4 Doprovázel ho Sopatros, syn Pyrrha z Beroy, Tesaloničané Aristarchos+ a Sekundus, Gaius z Derbé, Timoteus+ a také Tychikos+ a Trofimos+ z provincie Asie. 5 Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě. 6 My jsme po Svátku nekvašených chlebů+ odpluli z Filip a po pěti dnech jsme za nimi dorazili do Troady. Tam jsme strávili sedm dnů.

7 První den v týdnu, když jsme se sešli u jídla, Pavel začal k přítomným mluvit, protože chtěl další den odcestovat. A svou řeč protáhl až do půlnoci. 8 V horní místnosti, kde jsme se sešli, hořelo mnoho lamp. 9 Jeden mladý muž jménem Eutychos seděl v okně. Zatímco Pavel mluvil, Eutychos tvrdě usnul a přemožený spánkem spadl z třetího podlaží. Když ho zvedli, zjistili, že je mrtvý. 10 Pavel šel dolů, sklonil se nad ním, objal ho+ a řekl: „Nebojte se, žije.“*+ 11 Potom se vrátil nahoru, rozlámal chléb* a najedl se. Ještě dlouho, až do svítání, si s nimi povídal a pak odcestoval. 12 Chlapce přivedli zpátky a měli obrovskou radost, že žije.

13 My jsme šli napřed, nastoupili jsme na loď a odpluli do Assu, kde jsme chtěli Pavla vzít na palubu, tak jak nám řekl. On měl v plánu jít do Assu pěšky. 14 Když se s námi pak v Assu setkal, vzali jsme ho na palubu a odpluli do Mityléné. 15 Následující den jsme pokračovali v plavbě a dostali se do blízkosti ostrova Chios. Další den jsme přistáli na Samu a o den později jsme dopluli do Milétu. 16 Pavel se totiž rozhodl vyhnout Efezu+ a nezdržovat se v provincii Asie, protože spěchal do Jeruzaléma,+ aby tam pokud možno dorazil na den Letnic.

17 Z Milétu ale vzkázal starším sboru v Efezu, aby za ním přišli. 18 Když dorazili, řekl jim: „Dobře víte, jak jsem se mezi vámi choval od prvního dne, kdy jsem přišel do provincie Asie.+ 19 Sloužil jsem Pánu jako otrok se vší pokorou,*+ se slzami a ve zkouškách, které mě potkaly kvůli židovským úkladům. 20 Víte, že jsem vám nezamlčel nic užitečného* a že jsem vás vyučoval veřejně+ a dům od domu.+ 21 Důkladně jsem svědčil Židům i Řekům, že mají činit pokání,+ obrátit se k Bohu a uvěřit v našeho Pána Ježíše.+ 22 A teď, podněcován* duchem, cestuji do Jeruzaléma, i když nevím, co mě tam potká. 23 Vím jen, že mi svatý duch v každém městě vydává svědectví, že mě čekají pouta a utrpení.+ 24 Ale svůj život nepovažuji za důležitý.* Záleží mi jen na tom, abych dokončil svůj běh+ a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše – důkladně oznamovat* dobrou zprávu o Boží nezasloužené laskavosti.

25 Vím, že nikdo z vás, kterým jsem kázal o Království, už mě neuvidí. 26 Proto vás dnes vybízím, abyste dosvědčili, že jsem čistý od krve všech lidí,+ 27 protože jsem nic nezamlčel a oznámil vám všechno, co je Boží vůlí.*+ 28 Dávejte pozor na sebe+ a na celé stádo, ve kterém vás svatý duch ustanovil za dozorce,*+ abyste pásli Boží sbor,+ který vykoupil krví vlastního Syna.+ 29 Vím, že po mém odchodu mezi vás vniknou draví vlci,+ kteří budou se stádem jednat drsně, 30 a z vás samotných povstanou muži, kteří budou překrucovat pravdu, aby za sebou strhli učedníky.+

31 Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem tři roky+ ve dne v noci nepřestával každého z vás se slzami napomínat. 32 Teď vás svěřuji Bohu a slovu o jeho nezasloužené laskavosti, které vás může posílit a dát vám dědictví spolu se všemi posvěcenými.+ 33 Po nikom jsem nechtěl stříbro, zlato ani oděv.+ 34 Sami víte, že o to, co jsem potřeboval já i moji společníci, jsem se staral těmato rukama.+ 35 Ve všem jsem vám ukázal, že takovou usilovnou prací+ máte pomáhat slabým a přitom pamatovat na slova Pána Ježíše: ‚Dávat+ přináší víc štěstí než dostávat.‘“

36 Když to dořekl, klekl si s nimi a pomodlil se. 37 Všichni se hlasitě rozplakali, objímali Pavla* a s láskou* ho líbali. 38 Nejvíc je zabolela jeho slova, že už ho nikdy neuvidí.+ Potom ho doprovodili k lodi.

21 Po dojemném rozloučení jsme se vydali na moře. Pluli jsme přímým směrem a dorazili na Kos, další den na Rhodos a odtamtud do Patary. 2 Tam jsme našli loď, která se plavila do Fénicie, nastoupili jsme na ni a odpluli. 3 Když jsme se přiblížili na dohled ke Kypru, obepluli jsme ho po levé straně a pokračovali do Sýrie. Přistáli jsme v Tyru, protože tam loď měla vyložit náklad. 4 Vyhledali jsme učedníky a zůstali jsme tam sedm dnů. Na základě toho, co jim zjevil duch, říkali Pavlovi, aby nechodil do Jeruzaléma.+ 5 Když nastal čas odejít, vydali jsme se na cestu a všichni, včetně žen a dětí, nás doprovodili až za město. Tam jsme na břehu moře poklekli a pomodlili se. 6 Potom jsme se rozloučili, nastoupili jsme na loď a oni se vrátili domů.

7 Odpluli jsme z Tyru a dorazili do Ptolemaidy. Tam jsme pozdravili bratry a zůstali u nich jeden den. 8 Další den jsme odcestovali do Cesareje. Vstoupili jsme do domu evangelisty Filipa, který byl jedním z těch sedmi mužů,+ a zůstali jsme u něj. 9 Měl čtyři neprovdané dcery,* které prorokovaly.+ 10 Když už jsme tam byli nějakou dobu, přišel z Judeje prorok jménem Agabos.+ 11 Přišel k nám, vzal Pavlův pás, spoutal si nohy a ruce a prohlásil: „Toto říká svatý duch: ‚Muže, kterému patří tento pás, Židé v Jeruzalémě takto spoutají+ a vydají ho do rukou lidí z jiných národů.‘“+ 12 Když jsme to slyšeli, spolu s místními bratry jsme Pavla naléhavě prosili, aby do Jeruzaléma nechodil. 13 Ale Pavel řekl: „Co to děláte? Proč pláčete a oslabujete mé odhodlání?* Vždyť jsem připravený se v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše nejen dát spoutat, ale také pro něj zemřít.“+ 14 Když se nedal odradit, už jsme nic nenamítali* a řekli jsme: „Ať se stane Jehovova* vůle.“

15 Potom jsme se připravili na cestu a vydali se do Jeruzaléma. 16 Šli s námi i někteří učedníci z Cesareje a vedli nás k Mnasonovi z Kypru, který byl jedním z prvních učedníků a u kterého jsme měli bydlet. 17 Když jsme se dostali do Jeruzaléma, bratři nás s radostí přijali. 18 Další den šel Pavel s námi k Jakubovi,+ kde se sešli všichni starší. 19 Pozdravil je a podrobně jim vyprávěl, co Bůh prostřednictvím jeho služby vykonal mezi národy.

20 Když to slyšeli, začali oslavovat Boha. Potom ale Pavlovi řekli: „Bratře, vidíš, kolik tisíc Židů uvěřilo, a všichni horlivě dodržují Zákon.+ 21 O tobě ale slyšeli, že učíš všechny Židy, kteří žijí mezi jinými národy, aby se odvrátili* od Mojžíše. Prý jim říkáš, aby neobřezávali své děti ani se neřídili dávnými zvyky.+ 22 Co teď s tím? Určitě se doslechnou, že jsi přišel. 23 Udělej tedy to, co ti říkáme. Máme tu čtyři muže, kteří složili slavnostní slib. 24 Vezmi je s sebou, obřadně se s nimi očisti a zaplať jejich výdaje, aby si mohli dát oholit hlavu. Tak všichni uvidí, že na tom, co se o tobě povídá, není ani trocha pravdy a že žiješ řádně a dodržuješ Zákon.+ 25 Pokud jde o věřící z jiných národů, poslali jsme jim své písemné rozhodnutí, že se mají vyhýbat věcem obětovaným modlám,+ krvi,+ masu zardoušených* zvířat+ a sexuální nemravnosti.“*+

26 Další den tedy Pavel vzal ty muže s sebou a obřadně se s nimi očistil.+ Potom vešel do chrámu, aby oznámil, kdy skončí dny obřadního očišťování a kdy by za každého z nich měla být předložena oběť.

27 Když těch sedm dnů končilo, uviděli ho v chrámu Židé z Asie. Poštvali proti němu celý zástup, zmocnili se ho 28 a křičeli: „Izraelští muži, pomozte! To je ten člověk, který všude a přede všemi mluví proti našemu lidu, Zákonu a tomuto místu. Dokonce přivedl do chrámu Řeky a poskvrnil toto svaté místo.“+ 29 Předtím s ním totiž ve městě viděli Efezana Trofima+ a mysleli si, že ho Pavel přivedl do chrámu. 30 V celém městě nastal rozruch. Lidé se začali sbíhat do chrámu, chopili se Pavla a vyvlekli ho odtamtud. Brána byla okamžitě zavřena. 31 Už ho chtěli zabít, když vtom dostal velitel vojenského oddílu hlášení, že v celém Jeruzalémě vládne zmatek. 32 Hned vzal vojáky a důstojníky a běžel k zástupu. Když lidé uviděli velitele s jeho vojáky, přestali Pavla bít.

33 Velitel k němu přistoupil, zatkl ho a přikázal, aby ho spoutali dvěma řetězy.+ Potom se vyptával, kdo to je a co udělal. 34 Ale každý v davu vykřikoval něco jiného. Protože se veliteli v tom zmatku nepodařilo zjistit nic určitého, přikázal, aby Pavla odvedli do kasáren. 35 Dav ale tak zuřil, že když se Pavel dostal na schody, vojáci ho museli nést. 36 Tlačila se totiž na ně spousta lidí, kteří křičeli: „Pryč s ním!“

37 Když už s ním měli vstoupit do kasáren, Pavel se velitele zeptal: „Můžu ti něco říct?“ Odpověděl mu: „Ty mluvíš řecky? 38 Nejsi ten Egypťan, který před nějakou dobou vyvolal povstání a odvedl do pustiny 4 000 ozbrojených mužů?“* 39 Pavel řekl: „Jsem Žid+ z Tarsu+ v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Prosím tě, dovol mi promluvit k lidu.“ 40 Velitel mu to dovolil. Pavel, který stál na schodech, pokynul lidem rukou, a když nastalo úplné ticho, hebrejsky+ jim řekl:

22 „Bratři a otcové, vyslechněte si teď, co vám chci říct na svou obhajobu.“+ 2 Když slyšeli, že k nim mluví hebrejsky, ztichli ještě víc. Pavel pokračoval: 3 „Jsem Žid.+ Narodil jsem se v Tarsu v Kilikii,+ ale vychovaný jsem byl v tomto městě u Gamalielových+ nohou. Učil jsem se přesně dodržovat zákon našich předků+ a byl jsem stejně horlivý pro Boha, jako jste vy dnes.+ 4 Pronásledoval jsem tuto Cestu a některé jsem vydal na smrt. Spoutával jsem muže i ženy a nechával je uvěznit.+ 5 To mi může dosvědčit velekněz i celé shromáždění starších. Od nich jsem také dostal dopisy pro bratry v Damašku a vydal jsem se na cestu, abych tamní učedníky přivedl v poutech do Jeruzaléma a dal je potrestat.

6 Když jsem se ale kolem poledne blížil k Damašku, najednou mě ozářilo jasné světlo z nebe.+ 7 Padl jsem na zem a slyšel jsem, jak mi nějaký hlas říká: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘ 8 Odpověděl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Řekl mi: ‚Jsem Ježíš Nazaretský – ten, kterého pronásleduješ.‘ 9 Muži, kteří byli se mnou, sice viděli světlo, ale neslyšeli hlas toho, kdo se mnou mluvil. 10 Zeptal jsem se: ‚Co mám dělat, Pane?‘ Pán mi odpověděl: ‚Vstaň, jdi do Damašku a tam ti bude řečeno všechno, co máš udělat.‘+ 11 Zář toho světla mě ale oslepila, a tak mě ti, kdo byli se mnou, vzali za ruku a dovedli do Damašku.

12 Jeden zbožný muž jménem Ananiáš, který dodržoval Zákon a měl dobrou pověst mezi všemi tamními Židy, 13 za mnou přišel, postavil se ke mně a řekl mi: ‚Saule, bratře, ať zase vidíš!‘ A v tu chvíli jsem ho uviděl.+ 14 Řekl mi: ‚Bůh našich praotců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, viděl toho bezúhonného*+ a slyšel jeho hlas. 15 Máš mu totiž být svědkem před všemi lidmi a mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel.+ 16 Proč ještě čekáš? Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy+ tím, že budeš vzývat jeho jméno.‘+

17 Když jsem se vrátil do Jeruzaléma+ a modlil se v chrámu, upadl jsem do vytržení. 18 Uviděl jsem Pána, který mi řekl: ‚Pospěš si a rychle z Jeruzaléma odejdi, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.‘+ 19 Odpověděl jsem mu: ‚Pane, oni přece vědí, že jsem chodil po synagogách a mrskal a zavíral do vězení ty, kdo v tebe věří.+ 20 A když prolévali krev tvého svědka Štěpána, byl jsem u toho, schvaloval jsem to a hlídal jsem oděvy těch, kdo ho zabíjeli.‘+ 21 Přesto mi řekl: ‚Jdi, protože tě pošlu k dalekým národům.‘“+

22 Poslouchali ho až do této chvíle, ale potom začali křičet: „Pryč s takovým člověkem! Nezaslouží si žít!“ 23 A protože křičeli, odhazovali své svrchní oděvy a házeli do vzduchu prach,+ 24 velitel nařídil, ať Pavla odvedou do kasáren a při výslechu ho bičují, aby se dozvěděl, proč na něj lidé tak křičeli. 25 Když ho ale přivázali a chystali se ho bičovat, Pavel řekl důstojníkovi, který tam stál: „Je zákonné, abyste římského občana bičovali bez soudu?“*+ 26 Jakmile to důstojník uslyšel, šel za velitelem a oznámil mu to. Řekl: „Co chceš udělat? Vždyť ten člověk je Říman!“ 27 Velitel tedy přišel za Pavlem a řekl mu: „Pověz mi, jsi Říman?“ Odpověděl: „Ano.“ 28 Velitel prohlásil: „Koupil jsem si to občanství za spoustu peněz.“ Pavel řekl: „Já ho mám už od narození.“+

29 Ti, kdo se ho chystali vyslýchat a mučit, od něj hned odstoupili. A když si velitel uvědomil, že dal spoutat římského občana, dostal strach.+

30 Protože chtěl ale vědět, z čeho Židé Pavla obviňují, sundal mu další den pouta a přikázal předním kněžím a celému Sanhedrinu, aby se shromáždili. Potom přivedl Pavla a postavil ho před ně.+

23 Pavel se zadíval na Sanhedrin a řekl: „Bratři, až dodnes jsem před Bohem žil s naprosto čistým svědomím.“+ 2 Nato velekněz Ananiáš nařídil těm, kdo u něj stáli, aby ho udeřili přes ústa. 3 Pavel mu řekl: „Bůh udeří tebe, ty obílená stěno! Sedíš tu, abys mě soudil podle Zákona, a přitom Zákon porušuješ, když mě dáváš bít?“ 4 Ti, kdo stáli poblíž, řekli: „Ty urážíš Božího velekněze?“ 5 Pavel odpověděl: „Bratři, nevěděl jsem, že je to velekněz. Vždyť je napsáno: ‚Nebudeš mluvit s pohrdáním o vůdci svého lidu.‘“+

6 Pavel věděl, že jednu část Sanhedrinu tvoří saduceové a druhou farizeové, a proto zvolal: „Bratři, jsem farizeus,+ syn farizeů. Jsem souzen kvůli naději na vzkříšení mrtvých.“ 7 Když to řekl, nastal mezi farizei a saducei rozkol a shromáždění se rozdělilo. 8 Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení, andělé ani duchové, ale farizeové v to všechno věří.*+ 9 Ozval se hlasitý křik a někteří znalci Zákona ze strany farizeů vstali a začali prudce namítat: „Nenacházíme na tom člověku nic špatného. Co když s ním mluvil duch nebo anděl?“+ 10 Když hádka zesílila, velitel dostal strach, že Pavla roztrhají. Přikázal proto vojákům, aby přišli, vyrvali ho z jejich středu a odvedli ho do kasáren.

11 V noci se Pavlovi objevil Pán a řekl: „Buď odvážný!+ Stejně jako jsi o mně důkladně svědčil v Jeruzalémě, tak budeš svědčit i v Římě.“+

12 Když se rozednilo, Židé zosnovali spiknutí a pod kletbou se zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí. 13 Těch mužů, kteří se takto zapřisáhli, bylo víc než 40. 14 Šli za předními kněžími a staršími a řekli: „Pod kletbou jsme se zapřisáhli, že nebudeme nic jíst, dokud Pavla nezabijeme. 15 Proto společně se Sanhedrinem požádejte velitele, aby ho přivedl k vám, a to pod záminkou, že chcete důkladněji prošetřit jeho případ. My budeme připravení ho zabít, ještě než k vám dojde.“

16 O tom, že chtějí Pavla přepadnout, se doslechl syn Pavlovy sestry. Šel tedy do kasáren a oznámil mu to. 17 Pavel si pak zavolal jednoho důstojníka a požádal ho: „Zaveď tohoto mladíka k veliteli. Má pro něj zprávu.“ 18 A tak ho vzal, dovedl ho k veliteli a řekl: „Vězeň Pavel si mě zavolal a požádal mě, abych k tobě přivedl tohoto mladíka. Má pro tebe nějakou zprávu.“ 19 Velitel ho vzal za ruku, odvedl ho stranou a zeptal se ho: „Jakou zprávu pro mě máš?“ 20 Odpověděl: „Židé se domluvili, že tě požádají, abys zítra přivedl Pavla do Sanhedrinu. Budou tvrdit, že chtějí jeho případ důkladněji prozkoumat.+ 21 Ale nevěř jim. Chystá se ho totiž přepadnout víc než 40 jejich mužů, kteří se pod kletbou zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí.+ Už jsou připravení a čekají jen na tvůj souhlas.“ 22 Velitel pak poslal mladíka pryč a nařídil mu: „Nikomu neprozraď, že jsi mi to řekl.“

23 Zavolal si dva důstojníky a přikázal jim: „Připravte 200 vojáků, 70 jezdců a 200 kopiníků, aby se v devět hodin večer* vydali do Cesareje. 24 Nachystejte také koně, abyste mohli Pavla bezpečně dopravit k místodržiteli Felixovi.“ 25 Potom napsal tento dopis:

26 „Claudius Lysias posílá pozdravy Jeho Excelenci místodržiteli Felixovi. 27 Tohoto muže se zmocnili Židé a chtěli ho zabít. Ale já jsem se svými vojáky zasáhl a zachránil ho.+ Dozvěděl jsem se totiž, že je Říman.+ 28 A protože jsem chtěl vědět, z čeho ho obviňují, přivedl jsem ho do jejich Sanhedrinu.+ 29 Zjistil jsem, že ho obviňují kvůli otázkám týkajícím se jejich zákona,+ ale neobviňují ho ani z jediné věci, za kterou by si zasloužil smrt nebo uvěznění. 30 Ale protože jsem se dozvěděl, že se proti němu chystá spiknutí,+ hned ho posílám k tobě a nařizuji jeho žalobcům, aby své obvinění vznesli před tebou.“

31 Vojáci tedy vzali Pavla+ a podle rozkazu ho v noci odvedli do Antipatridy. 32 Následující den s ním pokračovali v cestě jen jezdci. Ostatní vojáci se vrátili do kasáren. 33 Jezdci dorazili do Cesareje, odevzdali místodržiteli dopis a předali mu Pavla. 34 Místodržitel si dopis přečetl, a když se Pavla zeptal, ze které je provincie, ten mu odpověděl, že z Kilikie.+ 35 Potom Pavlovi řekl: „Důkladně tě vyslechnu, až přijdou tvoji žalobci.“+ A přikázal, aby Pavla hlídali v Herodově paláci.*

24 O pět dnů později přišel velekněz Ananiáš+ s několika staršími a s veřejným řečníkem* Tertullem a předložili místodržiteli+ obvinění proti Pavlovi. 2 Když byl předvolán, Tertullus zahájil obžalobu. Řekl:

„Excelence Felixi, díky tobě se těšíme z velkého pokoje a díky tvé prozíravosti se věci v tomto národu mění k lepšímu 3 a my jsme za to vždy a všude nadmíru vděční. 4 Ale abych tě příliš nezdržoval, prosím tě, abys nás ve své laskavosti krátce vyslechl. 5 Zjistili jsme, že tento muž je jako mor.*+ Vyvolává povstání+ mezi všemi Židy po celém světě a je vůdcem sekty Nazaretských.+ 6 Pokusil se dokonce znesvětit chrám, a proto jsme se ho zmocnili.+ 7 *—— 8 Až ho vyslechneš, sám zjistíš, že naše obvinění jsou oprávněná.“

9 Židé se přidali a tvrdili, že je to pravda. 10 Když místodržitel pokynul Pavlovi, aby mluvil, ten řekl:

„Vím, že jsi soudcem tohoto národa už mnoho let, a tak před tebou rád přednesu svou obhajobu.+ 11 Můžeš si ověřit, že to není víc než 12 dnů, kdy jsem přišel do Jeruzaléma uctívat Boha.+ 12 Neviděli mě hádat se s někým v chrámu ani vyvolávat nepokoje v synagogách nebo ve městě. 13 Ani nemůžou dokázat to, z čeho mě teď obviňují. 14 Ale přiznávám, že v souladu s učením,* které označují za sektářské, sloužím* Bohu svých praotců+ a věřím všemu, co se píše v Zákoně a Prorocích.+ 15 Stejně jako tito muži i já důvěřuji Bohu,* že budou vzkříšeni+ lidé dobří i špatní.*+ 16 Proto se vždy snažím, abych měl čisté svědomí před Bohem i před lidmi.+ 17 Po mnoha letech jsem přišel, abych chudým ve svém národu odevzdal dary+ a abych přinesl oběti. 18 Když mě při tom našli v chrámu, byl jsem obřadně očištěný+ a nebyl se mnou žádný dav ani jsem nevyvolával nepokoje. Byli tam ale nějací Židé z provincie Asie, 19 kteří by teď měli stát před tebou a žalovat mě, pokud proti mně něco mají.+ 20 Nebo ať řeknou tito muži zde, co špatného na mně našli, když jsem stál před Sanhedrinem. 21 Obvinit by mě mohli jen kvůli tomu, co jsem před nimi zvolal: ‚Dnes jsem před vámi souzen kvůli vzkříšení mrtvých!‘“+

22 Felix, který dobře znal skutečnosti o té Cestě,+ pak věc odložil a řekl: „Váš spor rozhodnu, až přijde velitel Lysias.“ 23 Přikázal důstojníkovi, aby byl Pavel držen ve vazbě, ale měl určitou míru svobody a nikdo jeho přátelům nebránil se o něj starat.

24 O několik dnů později přišel Felix se svou manželkou Drusillou, která byla Židovka. Poslal pro Pavla a poslouchal, co říká o víře v Krista Ježíše.+ 25 Ale když Pavel mluvil o tom, co je správné,* o sebeovládání a o budoucím soudu,+ Felix se polekal a řekl: „Pro dnešek můžeš jít. Až bude vhodná příležitost, znovu pro tebe pošlu.“ 26 Zároveň doufal, že od Pavla dostane nějaké peníze, a tak pro něj často posílal a mluvil s ním. 27 Po dvou letech Felixe vystřídal Porcius Festus. A protože se chtěl Felix zavděčit Židům,+ nechal Pavla ve vazbě.

25 Tři dny potom, co Festus+ přišel do provincie a ujal se svého úřadu, odešel z Cesareje do Jeruzaléma. 2 Tam se na něj obrátili přední kněží a významní židovští muži a vznesli proti Pavlovi obžalobu.+ Žádali Festa, 3 aby jim prokázal laskavost a dal Pavla přivést do Jeruzaléma. Plánovali totiž, že ho na cestě přepadnou a zabijí.+ 4 Festus jim ale odpověděl, že Pavel zůstane v Cesareji a že on sám se tam brzy vrátí. 5 Řekl: „Ať jdou vaši představitelé se mnou, a pokud ten muž něco spáchal, ať proti němu vznesou obžalobu.“+

6 Nezdržel se tam déle než osm nebo deset dnů a pak se vrátil do Cesareje. Následující den se posadil na soudcovský stolec a přikázal, aby přivedli Pavla. 7 Když Pavel přišel, obstoupili ho Židé, kteří dorazili z Jeruzaléma. Vznášeli proti němu mnoho vážných obvinění, která ale nemohli nijak dokázat.+

8 Pavel se hájil: „Neprovinil jsem se ani proti židovskému zákonu, ani proti chrámu, ani proti císaři.“+ 9 Festus se chtěl zavděčit Židům,+ a proto se Pavla zeptal: „Chceš jít do Jeruzaléma a být přede mnou v této věci souzen tam?“ 10 Ale Pavel odpověděl: „Stojím před císařovým soudcovským stolcem a tady mám být souzen. Jak sám dobře víš, Židům jsem nic špatného neudělal. 11 Pokud jsem se provinil a spáchal něco, za co zasloužím smrt,+ neprosím o milost. Ale pokud obvinění, která proti mně tito muži vznesli, nejsou pravdivá, nikdo nemá právo vydat mě jim do rukou, jen aby se jim zavděčil. Odvolávám se k císaři!“+ 12 Festus si promluvil se svými rádci a řekl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“

13 Po několika dnech přijeli k Festovi do Cesareje na oficiální návštěvu král Agrippa* s Bereniké. 14 A protože tam zůstali víc dnů, Festus krále seznámil s Pavlovým případem. Řekl:

„Je tu jeden muž, kterého Felix nechal ve vězení. 15 Když jsem byl v Jeruzalémě, přední kněží a židovští starší proti němu vznesli obžalobu+ a žádali, aby byl odsouzen. 16 Odpověděl jsem jim ale, že není římským zvykem vydat obviněného žalobcům dřív, než dostane příležitost se v jejich přítomnosti hájit.+ 17 Když sem přišli, neztrácel jsem čas. Hned následující den jsem se posadil na soudcovský stolec a přikázal, aby toho muže přivedli. 18 Když proti němu žalobci vystoupili, neobvinili ho z žádných zločinů, jaké bych očekával.+ 19 Měli s ním jen nějaké spory o jejich náboženství*+ a o jistého Ježíše, který zemřel, ale o kterém Pavel tvrdil, že žije.+ 20 Nevěděl jsem, jak tento spor řešit, a proto jsem se Pavla zeptal, jestli by chtěl jít do Jeruzaléma a být v této věci souzen tam.+ 21 Ale když požádal, aby zůstal ve vazbě až do rozhodnutí Vznešeného,*+ přikázal jsem, aby ho hlídali, dokud ho nepošlu k císaři.“

22 Agrippa Festovi řekl: „Také bych si toho člověka rád poslechl.“+ Odpověděl mu: „Zítra ho uslyšíš.“ 23 Další den přišli Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a vstoupili do jednací síně spolu s vojenskými veliteli a významnými muži města. Potom na Festův příkaz přivedli Pavla 24 a Festus řekl: „Králi Agrippo a vy všichni, kdo jste tu přítomni, díváte se na muže, kvůli kterému se na mě tady i v Jeruzalémě obrátili všichni Židé a křičeli, že si zaslouží smrt.+ 25 Zjistil jsem ale, že neudělal nic, za co by měl zemřít.+ A protože se odvolal ke Vznešenému, rozhodl jsem se ho k němu poslat. 26 Ale nemám nic určitého, co bych o něm svému pánovi napsal. Přivedl jsem ho tedy před vás, a zvlášť před tebe, králi Agrippo, abych měl po tomto výslechu co napsat. 27 Zdá se mi totiž nerozumné poslat vězně a neuvést, z čeho je obviněný.“

26 Agrippa+ vyzval Pavla: „Máš svolení se hájit.“ Nato Pavel vztáhl ruku a řekl na svou obhajobu:

2 „Králi Agrippo, považuji se za šťastného, že se dnes můžu proti všem obviněním Židů+ hájit právě před tebou – 3 zvlášť proto, že jsi znalcem všech židovských zvyků i sporných otázek. Prosím tě tedy, abys mě trpělivě vyslechl.

4 O tom, jaký život jsem od mládí vedl mezi svým lidem* a v Jeruzalémě, dobře vědí všichni Židé,+ 5 kteří mě znají z dřívějška. Kdyby chtěli, mohli by dosvědčit, že jsem patřil k nejpřísnější sektě našeho náboženství,+ k farizeům.+ 6 A teď stojím před soudem, protože očekávám splnění slibu, který dal Bůh našim předkům.+ 7 Na splnění tohoto slibu čeká i 12 kmenů našeho lidu, a proto Bohu vytrvale slouží* dnem i nocí. Kvůli této naději, králi, mě Židé žalují.+

8 Proč je podle vás neuvěřitelné to, že Bůh křísí mrtvé? 9 Dřív jsem si i já myslel, že bych měl všemi způsoby bojovat proti jménu Ježíše Nazaretského. 10 A to jsem v Jeruzalémě také dělal. Potom co jsem dostal oprávnění od předních kněží,+ zavřel jsem mnoho svatých do vězení,+ a když měli být popraveni, hlasoval jsem v jejich neprospěch. 11 Ve všech synagogách jsem je často trestal, abych je přinutil zřeknout se víry. Byl jsem na ně tak rozzuřený, že jsem je pronásledoval i ve vzdálených městech.

12 S tímto cílem a s oprávněním a zplnomocněním od předních kněží jsem se vydal do Damašku. 13 Když jsem byl na cestě, králi, uviděl jsem v poledne světlo z nebe, jasnější než slunce. Ozářilo mě i ty, kdo cestovali se mnou.+ 14 Všichni jsme padli na zem a já jsem uslyšel hlas, který mi hebrejsky řekl: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Když se vzpíráš* proti bodcům,* ubližuješ si.‘ 15 Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ A Pán odpověděl: ‚Jsem Ježíš – ten, kterého pronásleduješ. 16 Teď vstaň, postav se na nohy. Objevil jsem se ti proto, abych tě ustanovil svým služebníkem a svědkem toho, co jsi viděl, i toho, co ti o sobě ještě zjevím.+ 17 Budu tě osvobozovat od tohoto lidu a od národů, ke kterým tě posílám,+ 18 abys jim otevřel oči+ a obrátil je od tmy+ ke světlu+ a od Satanovy moci+ k Bohu. Tak budou moct díky své víře ve mě získat odpuštění hříchů+ a také dědictví spolu s těmi, kdo jsou posvěcení.‘

19 A tak jsem se tomuto nebeskému vidění nevzepřel, králi Agrippo. 20 Kázal jsem nejprve v Damašku+ a potom v Jeruzalémě,+ po celé Judeji a také národům a říkal jsem jim, aby činili pokání, obrátili se k Bohu a své pokání dali najevo skutky.+ 21 Právě kvůli tomu se mě Židé zmocnili v chrámu a pokusili se mě zabít.+ 22 Ale s Boží pomocí až dodnes vydávám svědectví malým i velkým a říkám jen to, co předpovídali Proroci i Mojžíš+ – 23 že Kristus má trpět,+ být jako první vzkříšen z mrtvých+ a ohlašovat světlo tomuto lidu i jiným národům.“+

24 Když se Pavel těmito slovy hájil, Festus zvolal: „Pavle, ty jsi zešílel! Velká učenost tě přivádí k šílenství!“ 25 Ale Pavel řekl: „Nezešílel jsem, Excelence Feste. Uvažuji rozumně a to, co říkám, je pravda. 26 Král o těchto věcech dobře ví, a proto s ním mluvím tak otevřeně. Jsem si jistý, že mu nic z toho neuniklo, protože se to nedělo v tajnosti.+ 27 Králi Agrippo, věříš Prorokům? Vím, že věříš.“ 28 Agrippa Pavlovi odpověděl: „Za chvíli bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ 29 Pavel na to řekl: „Přál bych si před Bohem, abyste se dříve či později nejen ty, ale i všichni, kdo mě dnes slyší, stali takovými jako já, až na tato pouta.“

30 Král vstal a s ním i místodržitel, Bereniké a ti, kdo s nimi seděli. 31 Když odcházeli, říkali si mezi sebou: „Ten člověk nedělá nic, za co by si zasloužil smrt nebo uvěznění.“+ 32 Agrippa potom řekl Festovi: „Mohl být propuštěn, kdyby se neodvolal k císaři.“+

27 Když padlo rozhodnutí, že odplujeme do Itálie,+ předali Pavla a některé další vězně důstojníkovi jménem Julius, který byl z Augustova oddílu. 2 Nastoupili jsme na loď z Adramyttia, která měla plout do přístavů na pobřeží provincie Asie, a vydali jsme se na cestu. Byl s námi také Aristarchos,+ Makedonec z Tesaloniky. 3 Další den jsme přistáli v Sidonu. Julius se k Pavlovi choval laskavě* a dovolil mu jít k přátelům, aby se o něj mohli postarat.

4 Pak jsme odtamtud vypluli a plavili se v blízkosti Kypru, abychom byli chráněni před větrem, který vanul proti nám. 5 Cestovali jsme přes moře podél Kilikie a Pamfýlie a přistáli jsme v Myře v Lykii. 6 Tam důstojník našel loď z Alexandrie, která mířila do Itálie, a odvedl nás na ni. 7 Pluli jsme pomalu a trvalo mnoho dnů, než jsme se s obtížemi dostali do Knidu. A protože nám vítr bránil v cestě, plavili jsme se kolem Salmony, chráněni Krétou. 8 S obtížemi jsme pluli podél pobřeží, až jsme dorazili na místo zvané Pěkné přístavy, které je poblíž města Lasea.

9 Uplynulo hodně času a minul už i půst v Den smíření,+ takže bylo nebezpečné pokračovat v plavbě. Pavel proto varoval: 10 „Muži, vidím, že plavba skončí špatně. Hrozí nejen ztráta nákladu a lodi, ale i to, že přijdeme o život.“ 11 Důstojník ale víc věřil kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. 12 Přístav nebyl vhodný k přezimování, a tak většina doporučovala odtamtud odplout, pokud možno se dostat do Fénixu, krétského přístavu obráceného k severovýchodu a k jihovýchodu, a strávit zimu tam.

13 Když začal vát mírný jižní vítr, mysleli si, že se jim podaří jejich plán uskutečnit. Zvedli kotvy a vypluli těsně podél pobřeží Kréty. 14 Zanedlouho se ale přihnal prudký vítr zvaný Euroaquilo* 15 a zmocnil se lodi. Nebylo možné udržet ji přídí proti větru, a tak jsme to vzdali a nechali se unášet. 16 Dostali jsme se do závětří ostrůvku jménem Kauda, kde se nám stěží podařilo zachránit člun,* který loď táhla za sebou. 17 Když ho vytáhli na palubu, zpevnili trup lodi tím, že ho stáhli lany. A protože se báli, že najedou na mělčinu v Syrtě,* skasali plachty a nechali se unášet. 18 Bouře námi prudce zmítala, a tak následující den začali vyhazovat náklad, aby loď odlehčili, 19 a třetí den vyhodili i lodní lanoví.

20 Mnoho dnů se neobjevilo slunce ani hvězdy a prudká* bouře dál zuřila. Veškerá naděje na záchranu se začala rozplývat. 21 Když už dlouho nejedli, Pavel se mezi ně postavil a řekl: „Muži, měli jste mě poslechnout a z Kréty nevyplouvat. Ušetřili byste si tak tuto škodu a těžkosti.+ 22 Teď vás ale vybízím, abyste sebrali odvahu, protože nikdo z vás nepřijde o život. Jen loď bude zničena. 23 Tuto noc se mi objevil anděl+ Boha, kterému patřím a sloužím,* 24 a řekl: ‚Neboj se, Pavle. Budeš stát před císařem+ a Bůh ti daroval všechny ty, kdo se plaví s tebou.‘ 25 Proto seberte odvahu! Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo řečeno. 26 Ztroskotáme ale na nějakém ostrově.“+

27 Když už jsme byli čtrnáctou noc unášeni po Adriatickém moři, začali kolem půlnoci námořníci tušit, že se blíží k nějaké zemi. 28 Spustili olovnici a naměřili hloubku 20 sáhů.* O kus dál ji spustili znovu a naměřili 15 sáhů.* 29 A protože se báli, abychom nenarazili na skály, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby se rozednilo. 30 Námořníci chtěli z lodi utéct, a tak na moře spustili člun pod záminkou, že se chystají shodit kotvy z přídě. 31 Pavel ale důstojníkovi a vojákům řekl: „Pokud tito muži nezůstanou na lodi, nezachráníte se.“+ 32 Nato vojáci přesekli lana od člunu a nechali ho uplavat.

33 Před rozedněním Pavel všechny vybídl, aby se najedli. Řekl: „Už čtrnáctý den s napětím čekáte, co se stane, a nic nejíte. 34 Proto vás prosím, abyste si dali něco k jídlu. Je to pro vaše dobro. Nikomu z vás se totiž z hlavy neztratí ani vlas.“ 35 Když to řekl, vzal chléb, přede všemi poděkoval Bohu, rozlámal ho a začal jíst. 36 Všechny to povzbudilo a také se pustili do jídla. 37 Na lodi nás bylo celkem 276.* 38 Dosyta se najedli a potom začali do moře vyhazovat pšenici, aby loď odlehčili.+

39 Když se rozednilo, nedokázali rozeznat, u jaké země se nachází.+ Viděli ale nějaký záliv s nízkým břehem a rozhodli se, že se tam pokusí přistát. 40 Odřízli tedy kotvy, nechali je spadnout do moře a zároveň uvolnili lana kormidelních vesel. Pak vytáhli přední plachtu, nastavili ji proti větru a zamířili ke břehu. 41 Najeli ale na písčitou mělčinu a uvízli. Příď se zabořila a zůstala nehybná a záď se pod náporem vln začala lámat na kusy.+ 42 Vojáci se rozhodli zabít vězně, aby žádný neuplaval a neutekl. 43 Důstojník chtěl ale zachránit Pavla, a tak jim v tom zabránil. Těm, kdo uměli plavat, přikázal, aby jako první skočili do moře a doplavali ke břehu. 44 Ostatní je měli následovat na prknech nebo troskách lodi. Tak se všichni v pořádku dostali na suchou zem.+

28 Když jsme se dostali do bezpečí, dozvěděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta.+ 2 Místní obyvatelé* k nám byli mimořádně laskaví.* Rozdělali oheň a o nás všechny se postarali, protože pršelo a bylo chladno. 3 Pavel nasbíral nějaké chrastí a dal ho na oheň. Z chrastí ale vylezla zmije a zakousla se mu do ruky. 4 Když místní lidé viděli, jak mu na ruce visí had, říkali si mezi sebou: „Ten člověk je určitě vrah! Zachránil se sice z moře, ale Spravedlnost* mu nedovolila zůstat naživu.“ 5 Pavel ale hada setřásl do ohně a nic se mu nestalo. 6 Lidé předpokládali, že Pavel oteče nebo náhle padne mrtvý. Když už dlouho čekali a viděli, že se mu nic neděje, změnili názor a začali říkat, že je to bůh.

7 Poblíž toho místa měl pozemky přední muž ostrova jménem Publius. Ten nás přijal a tři dny nás laskavě hostil. 8 Publiův otec právě ležel s horečkou a úplavicí. Pavel k němu přišel, pomodlil se, položil na něj ruce a uzdravil ho.+ 9 Potom k Pavlovi začali přicházet i ostatní nemocní z ostrova a on je uzdravoval.+ 10 Z vděčnosti nás zahrnuli mnoha dary, a když jsme odplouvali, dali nám všechno, co jsme potřebovali.

11 Po třech měsících strávených na ostrově jsme vypluli na lodi z Alexandrie, která měla ve znaku Diovy syny a která na ostrově přezimovala. 12 Dostali jsme se do přístavu v Syrakusách a zůstali jsme tam tři dny. 13 Odtamtud jsme se plavili dál a dopluli do Rhegia. Den nato se zvedl jižní vítr a následující den jsme dorazili do Puteoli. 14 Tam jsme našli bratry, kteří nás prosili, abychom u nich sedm dnů zůstali. Potom jsme se vydali do Říma. 15 Když se o nás doslechli tamní bratři, přišli nám naproti až k Appiovu tržišti a Třem krčmám. Jakmile Pavel bratry zahlédl, poděkoval Bohu a sebral odvahu.+ 16 Po našem příchodu do Říma dostal Pavel svolení bydlet sám. Byl s ním jen voják, který ho hlídal.

17 Za tři dny si Pavel zavolal významné židovské muže. Když se sešli, řekl jim: „Bratři, přestože jsem neudělal nic proti našemu lidu ani proti zvykům našich předků,+ byl jsem v Jeruzalémě uvězněn a vydán do rukou Římanů.+ 18 Ti mě vyslechli+ a chtěli mě propustit, protože nenašli nic, za co bych zasloužil smrt.+ 19 Židé se proti tomu postavili, a tak jsem byl nucen odvolat se k císaři+ – ale ne proto, že bych chtěl svůj národ z něčeho obžalovat. 20 Pozval jsem vás tedy, abych vás mohl vidět a mluvit s vámi. Tímto řetězem jsem totiž spoutaný kvůli naději, kterou má Izrael.“+ 21 Odpověděli mu: „Nedostali jsme o tobě z Judeje žádný dopis a nikdo z bratrů, kteří odtamtud přišli, nám o tobě nepodal zprávu ani neříkal nic špatného. 22 Ale rádi bychom slyšeli tvé názory, protože víme, že se proti této sektě+ všude mluví.“+

23 Dohodli se, kdy ho navštíví, a když za ním v určený den přišli, bylo jich ještě víc. Od rána do večera s nimi mluvil, vydával jim důkladné svědectví o Božím království a přesvědčoval je o Ježíšovi+ na základě Mojžíšova zákona+ i Proroků.+ 24 Někteří jeho slovům uvěřili, jiní ne. 25 Protože se nedokázali shodnout, začali odcházet. Tehdy Pavel řekl:

„Svatý duch výstižně mluvil k vašim předkům prostřednictvím proroka Izajáše, 26 když prohlásil: ‚Jdi k tomuto lidu a řekni: „Uslyšíte, ale nepochopíte a budete se dívat, ale neuvidíte.+ 27 Vždyť tito lidé přestali mít vnímavé srdce, zacpávají si uši a zavírají oči, aby očima neviděli, ušima neslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je nemohl uzdravit.“‘+ 28 Ať je vám tedy známo, že zpráva o záchraně od Boha byla vyslána k jiným národům.+ Ti jí budou naslouchat.“+ 29 *——

30 Pavel zůstal celé dva roky ve svém pronajatém domě+ a laskavě přijímal všechny, kdo za ním přišli. 31 Kázal jim o Božím království a vyučoval je o Pánu Ježíši Kristu s velkou odvahou*+ a bez překážek.