ŘÍMANŮM

1 Píšu vám já, Pavel, otrok Krista Ježíše, povolaný za apoštola a ustanovený* k ohlašování Boží dobré zprávy.+ 2 Tu Bůh předem oznámil prostřednictvím svých proroků ve svatém Písmu. 3 Týká se jeho Syna, který jako člověk* pocházel z Davidova potomstva,*+ 4 ale který byl mocí svatého ducha prohlášen za Božího Syna,+ když byl vzkříšen z mrtvých.+ Je jím Ježíš Kristus, náš Pán. 5 Prostřednictvím něj jsme získali nezaslouženou laskavost a apoštolát,+ aby byli ke slávě jeho jména lidé ze všech národů+ přivedeni k poslušnosti, která vyplývá z víry. 6 Mezi těmito národy jste i vy byli povoláni, abyste patřili Ježíši Kristu. 7 Píšu všem Božím milovaným v Římě, kteří byli povoláni, aby byli svatí:

Přeji vám nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

8 Především za vás všechny děkuji svému Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, protože se o vaší víře mluví po celém světě. 9 Vždyť Bůh, kterému ze všech sil* sloužím* v souvislosti s dobrou zprávou o jeho Synovi, je mi svědkem, že se o vás bez přestání zmiňuji ve svých modlitbách+ 10 a prosím, aby se mi konečně podařilo k vám přijít, pokud to bude Boží vůle. 11 Toužím vás totiž vidět a předat vám nějaký duchovní dar, abych vás posílil, 12 nebo spíš abychom se navzájem povzbudili+ svou vírou – já vaší a vy mou.

13 Bratři, rád bych, abyste věděli, že jsem měl už mnohokrát v úmyslu k vám přijít, ale až doteď mi v tom vždy něco zabránilo. Chtěl jsem mezi vámi, stejně jako mezi ostatními národy, sklidit nějaké ovoce. 14 Jsem dlužníkem Řeků i cizinců,* vzdělaných i nevzdělaných.* 15 Proto toužím oznamovat dobrou zprávu také vám v Římě.+ 16 Nestydím se za dobrou zprávu.+ Vždyť je projevem Boží moci, která vede k záchraně všech, kdo mají víru+ – nejdřív Židů,+ ale také Řeků.+ 17 Ti, kdo mají víru, totiž vidí, že prostřednictvím dobré zprávy Bůh zjevuje svou spravedlnost,* a to jejich víru+ posiluje, jak je napsáno: „Bezúhonný* bude žít díky své víře.“+

18 Boží hněv+ se vylévá* z nebe proti každé bezbožnosti a ničemnosti lidí, kteří ničemně potlačují pravdu.+ 19 Všechno, co se dá o Bohu poznat, mají totiž jasně před očima, protože jim to Bůh odhalil.+ 20 Vždyť jeho neviditelné vlastnosti – jeho věčná moc+ a božství+ – jsou jasně vidět už od stvoření světa, protože je lidé můžou pochopit z vytvořených věcí.+ Jsou tedy neomluvitelní. 21 I když znali Boha, neoslavovali ho jako Boha ani mu neděkovali. Jejich uvažování k ničemu nevedlo a jejich nerozumné srdce se ocitlo ve tmě.+ 22 Tvrdili sice, že jsou moudří, ale stali se z nich hlupáci. 23 Slávu neporušitelného Boha vyměnili za zobrazení porušitelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů.*+

24 Bůh je tedy v souladu s touhami jejich srdce vydal nečistotě, aby zneuctívali své tělo. 25 Pravdu o Bohu vyměnili za lež a prokazovali úctu* a sloužili* výtvorům, a ne Tvůrci, který má být chválen navždy. Amen. 26 Proto je Bůh vydal potupným sexuálním touhám.+ Jejich ženy vyměnily přirozené pohlavní styky za nepřirozené+ 27 a podobně i muži přestali mít přirozené pohlavní styky se ženami a vzplanuli vášní k sobě navzájem, muži k mužům.+ Dopouštěli se oplzlostí a sami zakusili trest,* jaký si za své provinění zasloužili.+

28 Protože odmítli uznat Boha,* Bůh je vydal neschválenému stavu mysli, aby dělali to, co se nesluší.+ 29 Jsou plní veškeré zkaženosti,+ ničemnosti, chamtivosti*+ a špatnosti a také závisti,+ vraždění,+ sporů, podvodu+ a zlomyslnosti.+ Tlachají, 30 pomlouvají,+ nenávidí Boha, jsou nestoudní, pyšní, vychloubají se, vymýšlí špatné věci, neposlouchají rodiče,+ 31 jsou nerozumní,+ nedodržují dohody, nemají přirozenou lásku a jsou nemilosrdní. 32 I když dobře znají Boží spravedlivé rozhodnutí – že ti, kdo se dopouští takových věcí, zaslouží smrt+ – nejenže je sami dělají, ale také to schvalují druhým.

2 Pokud ale soudíš, člověče, jsi neomluvitelný, ať jsi kdokoli.+ Když totiž někoho soudíš, odsuzuješ sám sebe, protože ty, který soudíš, děláš to samé.+ 2 Víme, že Bůh soudí v souladu s pravdou a odsuzuje ty, kdo takové věci dělají.

3 Myslíš si, člověče, že unikneš Božímu soudu, když soudíš ty, kdo takové věci dělají, a přitom sám děláš to samé? 4 Nebo snad pohrdáš bohatstvím Boží laskavosti,+ shovívavosti*+ a trpělivosti?+ Nevíš, že Bůh tě chce ve své laskavosti přivést k pokání?+ 5 Svou tvrdohlavostí a nekajícným srdcem proti sobě hromadíš hněv, který se projeví v den hněvu a Božího spravedlivého soudu.+ 6 Bůh odplatí každému podle jeho skutků:+ 7 Těm, kdo vytrvalostí v dobrých skutcích usilují o slávu, čest a neporušitelnost, dá věčný život,+ 8 ale těm, kdo vyvolávají spory, neposlouchají pravdu a dělají to, co není správné, dá pocítit vztek a hněv.+ 9 Těžkosti a tíseň čekají každého člověka, který dělá to, co je špatné, nejdřív Žida a pak také Řeka. 10 Ale každého, kdo koná dobro, nejdřív Žida+ a pak také Řeka,+ čeká sláva, čest a pokoj. 11 Bůh je totiž nestranný.+

12 Všichni, kdo hřešili bez zákona, bez zákona zahynou+ a všichni, kdo hřešili pod zákonem, budou souzeni podle zákona.+ 13 V Božích očích totiž nejsou bezúhonní* ti, kdo zákon slyší, ale za bezúhonné* budou prohlášeni ti, kdo zákon dodržují.+ 14 Když lidé z jiných národů, kteří nemají zákon,+ přirozeně dělají to, co zákon vyžaduje, pak přestože zákon nemají, jsou zákonem sami sobě. 15 Je na nich vidět, že mají podstatu zákona vepsanou do srdce, a jako svědek slouží také jejich svědomí. Jejich myšlenky je obviňují, nebo naopak omlouvají. 16 V souladu s dobrou zprávou, kterou oznamuji, se to ukáže v den, kdy bude Bůh prostřednictvím Krista Ježíše soudit+ to, co lidé drželi v tajnosti.

17 Ty si říkáš Žid,+ spoléháš se na Zákon, chlubíš se Bohem, 18 znáš jeho vůli a umíš posoudit, co je opravdu důležité, protože jsi vyučován* ze Zákona.+ 19 Myslíš si, že jsi vůdcem slepých, světlem pro ty, kdo jsou ve tmě, 20 vychovatelem nerozumných a učitelem dětí a že rozumíš základům poznání a pravdy obsažených v Zákoně. 21 Ty tedy vyučuješ druhého, a sám sebe nevyučuješ?+ Ty kážeš: „Nekraď“,+ a sám kradeš? 22 Ty říkáš: „Necizolož“,+ a sám cizoložíš? Tobě se hnusí modly, a přitom vykrádáš chrámy? 23 Ty se chlubíš Zákonem, a přitom porušováním Zákona zneuctíváš Boha? 24 Vždyť jak je napsáno, „kvůli vám se Božímu jménu rouhají mezi národy“.+

25 Obřízka+ je užitečná jen tehdy, když dodržuješ Zákon.+ Když ale Zákon porušuješ, je to, jako bys obřezaný nebyl. 26 Pokud tedy neobřezaný člověk+ dodržuje požadavky Zákona, nebude snad považován za obřezaného?+ 27 Člověk neobřezaný na těle, který se řídí Zákonem, bude soudit tebe, který sice máš psaný zákoník a jsi obřezaný, ale Zákon porušuješ. 28 Pravým Židem totiž není ten, kdo je jím navenek,+ a pravá obřízka není patrná na těle.+ 29 Pravým Židem je ten, kdo je jím uvnitř,+ a pravá obřízka je obřízka srdce+ duchem, ne psaným zákoníkem.+ Takový člověk si získává chválu od Boha, ne od lidí.+

3 Jakou výhodu má tedy Žid? Jakou výhodu má obřízka? 2 V každém ohledu velkou. Především v tom, že Židům byla svěřena Boží posvátná prohlášení.+ 3 A co když někteří neměli víru? Znamená to, že se Bohu nedá věřit? 4 Rozhodně ne! I kdyby byl každý člověk lhář,+ ať se ukáže, že Bůh je pravdomluvný,+ jak je napsáno: „Aby se prokázalo, že máš pravdu* v tom, co říkáš, a abys zvítězil, když jsi souzen.“+ 5 Pokud ale naše špatnost dává vyniknout Boží spravedlnosti, co na to máme říct? Je snad Bůh nespravedlivý, když projevuje svůj hněv? (Říkám to tak, jak to vidí lidé.) 6 Rozhodně ne! Vždyť jak by potom Bůh mohl soudit svět?+

7 Pokud ale mou lží ještě víc vynikla Boží pravdomluvnost k jeho slávě, proč jsem souzen jako hříšník? 8 A proč rovnou neříct „Dělejme špatné věci, aby přišly ty dobré“? Někteří o nás nepravdivě tvrdí, že právě to říkáme. Takoví lidé budou po právu odsouzeni.+

9 Jak to tedy je? Jsme na tom lépe? Vůbec ne! Vždyť už jsme si ukázali, že Židé i Řekové jsou v moci hříchu,+ 10 jak je napsáno: „Není nikdo, kdo jedná správně,* ani jediný.+ 11 Není nikdo, kdo má pochopení, nikdo, kdo hledá Boha. 12 Všichni sešli z cesty, všichni jsou k ničemu. Není nikdo, kdo koná dobro, ani jediný.“+ 13 „Jejich hrdlo je otevřený hrob, svým jazykem klamou.“+ „Na rtech mají zmijí jed.“+ 14 „Jejich ústa jsou plná proklínání a hořkosti.“+ 15 „Jejich nohy spěchají prolévat krev.“+ 16 „Na svých cestách zanechávají zkázu a neštěstí 17 a neznají cestu pokoje.“+ 18 „Nemají bázeň před Bohem.“+

19 Víme, že všechno, co říká Zákon, platí pro ty pod Zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby byl celý svět před Bohem usvědčen z viny.+ 20 Na základě skutků Zákona tedy před ním nebude nikdo* prohlášen za bezúhonného,*+ protože Zákon umožňuje přesně poznat, co je hřích.+

21 Ale teď se ukázalo, že Bůh prohlašuje lidi za bezúhonné,* aniž by dodržovali Zákon,+ jak o tom svědčí Zákon i Proroci.+ 22 Na základě víry v Ježíše Krista Bůh prohlašuje za bezúhonné všechny,* kdo věří. Mezi lidmi totiž není žádný rozdíl.+ 23 Vždyť všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy,+ 24 ale Bůh jim dává dar,+ když je ze své nezasloužené laskavosti+ prohlašuje za bezúhonné* prostřednictvím propuštění na základě výkupného, které zaplatil Kristus Ježíš.+ 25 Bůh ho předložil jako oběť, aby se lidé mohli s Bohem smířit+ prostřednictvím víry v Kristovu krev.+ Udělal to, aby ukázal, že když v minulosti shovívavě* odpouštěl hříchy, byl spravedlivý, 26 a také aby i teď ukázal, že je spravedlivý,+ když prohlašuje za bezúhonného* toho, kdo věří v Ježíše.+

27 Můžeme se tedy něčím chlubit? Ne, je to vyloučeno. Na základě jakého zákona? Zákona skutků?+ Ne, na základě zákona víry. 28 Máme totiž za to, že člověk je prohlášen za bezúhonného* díky víře, a ne díky skutkům Zákona.+ 29 Je snad Bůh jen Bohem Židů?+ Není i Bohem lidí z jiných národů?+ Ano, i lidí z jiných národů.+ 30 Vzhledem k tomu, že Bůh je jen jeden,+ prohlásí za bezúhonné* na základě víry jak obřezané lidi,+ tak ty neobřezané.+ 31 Rušíme tedy svou vírou zákon? Rozhodně ne! Naopak, zákon potvrzujeme.+

4 Co tedy řekneme? Co získal náš praotec* Abraham? 2 Kdyby byl Abraham prohlášen za bezúhonného* díky skutkům, měl by se čím chlubit, ale ne před Bohem. 3 Vždyť co říká Písmo? „Abraham uvěřil Jehovovi,* a byl proto považován za bezúhonného.“*+ 4 Tomu, kdo pracuje, se plat nedává z nezasloužené laskavosti, ale z povinnosti.* 5 Kdo se naproti tomu nespoléhá na své skutky,* ale věří v toho, kdo prohlašuje bezbožného za bezúhonného,* ten je díky své víře považován za bezúhonného.*+ 6 I David přece ukazuje, že šťastný je ten, koho Bůh považuje za bezúhonného* ne na základě skutků, když říká: 7 „Šťastní jsou ti, kterým byly prominuty jejich špatné skutky a jejichž hříchy byly odpuštěny.* 8 Šťastný je člověk, jehož hřích Jehova* vůbec nebude brát v úvahu.“+

9 Jsou tedy šťastní jen obřezaní, nebo také ti neobřezaní?+ Vždyť říkáme: „Abraham byl díky své víře považován za bezúhonného.“*+ 10 Kdy za něj byl považován? Když byl obřezaný, nebo když byl neobřezaný? Když byl ještě neobřezaný. 11 A přijal znamení,+ totiž obřízku, jako potvrzení* toho, že ho Bůh schválil* díky víře, kterou měl ještě jako neobřezaný. Mohl se tak stát otcem všech, kdo mají víru,+ i když jsou neobřezaní, a jsou díky ní považováni za bezúhonné.* 12 A mohl se stát otcem i těch, kdo jsou obřezaní – nejen těch, kdo lpí na obřízce, ale také těch, kdo jdou ve stopách víry, kterou měl náš otec Abraham,+ když byl ještě neobřezaný.

13 Slib, že Abraham zdědí svět,+ nedostal on ani jeho potomstvo* díky dodržování Zákona, ale díky Božímu schválení* vyplývajícímu z víry.+ 14 Vždyť pokud jsou dědici ti, kdo lpí na Zákonu, pak je víra zbytečná a slib ztratil smysl. 15 Zákon ve skutečnosti vede k Božímu hněvu,+ ale kde není zákon, tam není ani provinění.+

16 Slib byl proto dán na základě víry, aby byl projevem nezasloužené laskavosti+ a platil pro celé Abrahamovo potomstvo*+ – nejen pro ty, kdo lpí na Zákonu, ale také pro ty, kdo mají víru jako Abraham, který je otcem nás všech.+ 17 (Tak je to i napsáno: „Ustanovil jsem tě za otce mnoha národů.“+) Stalo se to před zraky Boha, kterému Abraham věřil a který dává život mrtvým a mluví o tom, co není, jako by to už bylo.* 18 I když nebyla naděje, přesto s nadějí věřil, že se stane otcem mnoha národů, jak to bylo řečeno: „Tolik bude tvých potomků.“*+ 19 A nezeslábl ve víře, i když si uvědomoval, že jeho tělo je už jakoby mrtvé (vždyť mu bylo asi 100 let+) a že stejně tak je mrtvé* i lůno Sáry.+ 20 Díky Božímu slibu nezapochyboval a neztratil víru. Ze své víry čerpal sílu, vzdal Bohu slávu 21 a byl pevně přesvědčený, že to, co Bůh slíbil, také dokáže splnit.+ 22 Proto „byl považován za bezúhonného“.*+

23 Slova „byl považován“ nebyla napsána jen kvůli němu,+ 24 ale také kvůli nám. I my budeme považováni za bezúhonné,* protože věříme v toho, kdo vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše.+ 25 Ten byl vydán na smrt kvůli našim hříchům+ a byl vzkříšen, abychom byli prohlášeni za bezúhonné.*+

5 Vzhledem k tomu, že jsme byli prohlášeni za bezúhonné* díky víře,+ udržujme si pokoj* s Bohem prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista.+ 2 Jeho prostřednictvím jsme také získali svou vírou přístup k nezasloužené laskavosti, kterou teď zažíváme.+ Radujme se* z naděje, že získáme slávu od Boha. 3 Ale nejen to. Radujme se* i tehdy, když máme těžkosti,+ protože víme, že těžkosti vedou k vytrvalosti,+ 4 vytrvalost k Božímu schválení,+ Boží schválení k naději+ 5 a naděje nevede ke zklamání,+ protože prostřednictvím svatého ducha, kterého jsme dostali, Bůh do našeho srdce vlil svou lásku.+

6 Vždyť když jsme byli ještě slabí,+ Kristus zemřel ve stanovený čas za bezbožné lidi. 7 Stěží někdo zemře za toho, kdo jedná správně.* Za dobrého člověka by se snad ještě někdo odvážil zemřít. 8 Ale Bůh nám dokazuje* svou lásku tím, že za nás Kristus zemřel, když jsme byli ještě hříšníci.+ 9 Tím spíš, když jsme teď byli jeho krví prohlášeni za bezúhonné,*+ budeme jeho prostřednictvím zachráněni před Božím hněvem.+ 10 Pokud jsme totiž byli ještě jako nepřátelé smířeni s Bohem smrtí jeho Syna,+ tím spíš budeme zachráněni jeho životem teď, když jsme smířeni. 11 A nejen to. Také se radujeme ze svého vztahu s Bohem, který máme díky našemu Pánu Ježíši Kristu, jehož prostřednictvím jsme teď tohoto smíření dosáhli.+

12 Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt,+ a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.+ 13 Vždyť hřích byl na světě už před Zákonem, ale když není zákon, nikdo nemůže být z hříchu obviněn.+ 14 Smrt přesto kralovala od Adama až do Mojžíše, a to i nad těmi, kdo se nedopustili takového hříchu jako Adam, který byl podobný tomu, kdo měl přijít.+

15 Ale s darem to není jako s hříchem. Pokud totiž hřích jednoho člověka přinesl mnoha lidem smrt, tím spíš přinesla mnoha lidem velký užitek* Boží nezasloužená laskavost a jeho dar prostřednictvím nezasloužené laskavosti jednoho člověka, Ježíše Krista.+ 16 S darem to také není jako s tím, k čemu hřích jednoho člověka vedl.+ Po jednom hříchu totiž přišel soud a odsouzení,+ ale po mnoha hříších přišel dar prohlášení za bezúhonné.*+ 17 Pokud následkem hříchu jednoho člověka kralovala smrt,+ tím spíš budou ti, kdo získávají hojnost nezasloužené laskavosti a dar prohlášení za bezúhonné,*+ žít a kralovat+ prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.+

18 Jako tedy byli kvůli jednomu hříchu odsouzeni lidé všeho druhu,+ tak jsou lidé všeho druhu+ díky jednomu správnému skutku* prohlašováni za bezúhonné* a získávají život.+ 19 Vždyť jako se neposlušností jednoho člověka stali mnozí hříšníky,+ tak se poslušností jednoho stanou mnozí bezúhonnými.*+ 20 Navíc přišel Zákon, aby se hřích rozhojnil.+ Kde se ale rozhojnil hřích, tam se ještě víc rozhojnila nezasloužená laskavost. 21 Za jakým účelem? Aby tak jako kraloval hřích spolu se smrtí,+ kralovala nezasloužená laskavost prostřednictvím toho, že jsou lidé považováni za bezúhonné,* a tak můžou díky našemu Pánu Ježíši Kristu získat věčný život.+

6 Co tedy řekneme? Máme dál hřešit, aby se rozhojnila nezasloužená laskavost? 2 Rozhodně ne! Jak bychom mohli dál žít v hříchu, když jsme vzhledem k němu zemřeli?*+ 3 Copak nevíte, že my všichni, kdo jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše,+ jsme byli pokřtěni v jeho smrt?+ 4 Křtem v jeho smrt jsme byli pohřbeni s ním,+ abychom i my vkročili do nového života,+ stejně jako byl Kristus Otcovou slavnou mocí vzkříšen z mrtvých. 5 Pokud jsme s ním sjednoceni, když umíráme stejnou smrtí jako on,+ budeme s ním sjednoceni, až budeme vzkříšeni stejně jako on.+ 6 Vždyť víme, že naše stará osobnost byla přibita na kůl spolu s ním,+ aby nad námi naše hříšné tělo ztratilo svou moc+ a my jsme už nebyli otroky hříchu.+ 7 Kdo totiž zemřel, je zproštěn hříchu.*

8 A pokud jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním budeme také žít. 9 Víme, že Kristus, který byl vzkříšen z mrtvých,+ už neumírá.+ Smrt už nad ním nepanuje. 10 Když zemřel, svou smrtí jednou provždy odstranil hřích.*+ A teď žije a žije pro Boha. 11 Stejně tak se i vy považujte za mrtvé vzhledem k hříchu, ale za živé vzhledem k Bohu jako následovníci Krista Ježíše.+

12 Nedovolte proto, aby hřích kraloval ve vašem smrtelném těle,+ a neřiďte se touhami těla. 13 Ani své tělo nevydávejte hříchu jako nástroj* zla, ale vydávejte se Bohu jako ti, kdo byli mrtví a ožili, a své tělo vydávejte Bohu jako nástroj* dobra.*+ 14 Hřích totiž nad vámi nesmí panovat, protože nejste pod Zákonem,+ ale pod nezaslouženou laskavostí.+

15 Co z toho vyplývá? Máme hřešit, protože nejsme pod Zákonem, ale pod nezaslouženou laskavostí?+ Rozhodně ne! 16 Nevíte, že když ze sebe děláte něčí otroky tím, že ho posloucháte, jste jeho otroky?+ Buď jste otroky hříchu+ a to vede ke smrti,+ nebo jste otroky poslušnosti a to vede ke správnému jednání.* 17 Ale díky Bohu za to, že i když jste byli otroky hříchu, ze srdce jste poslechli to učení, kterému jste byli předáni. 18 A protože jste byli osvobozeni od hříchu,+ stali jste se otroky toho, co je správné.*+ 19 S ohledem na vaše hříšné sklony* používám slova, kterým lidé rozumí. Stejně jako jste ze svého těla dělali otroka nečistoty a zla a vedlo to ke zlu, dělejte teď ze svého těla otroka toho, co je správné,* a povede to ke svatosti.+ 20 Když jste totiž byli otroky hříchu, nemělo nad vámi moc to, co je správné.*

21 K čemu vedly skutky, které jste tehdy dělali? K tomu, za co se teď stydíte a co končí smrtí.+ 22 Ale když jste teď byli osvobozeni od hříchu a stali jste se otroky Boha, vaše skutky vedou ke svatosti+ a odměnou je věčný život.+ 23 Vždyť mzda, kterou dává hřích, je smrt,+ ale dar, který dává Bůh, je věčný život+ prostřednictvím Krista Ježíše, našeho Pána.+

7 Copak nevíte, bratři (vždyť mluvím k těm, kdo znají zákon), že Zákon panuje nad člověkem, jen dokud žije? 2 Například vdaná žena je vázaná zákonem ke svému manželovi, dokud její manžel žije. Pokud ale její manžel zemře, je od zákona svého manžela osvobozená.+ 3 Kdyby se za života svého manžela vdala za jiného muže, byla by označena za cizoložnici.+ Pokud ale její manžel zemře, je od jeho zákona osvobozená, takže když se vdá za jiného muže, necizoloží.+

4 Tak jste i vy, moji bratři, prostřednictvím Kristova těla zemřeli vzhledem k Zákonu, abyste patřili někomu jinému+ – tomu, kdo byl vzkříšen z mrtvých.+ Můžeme tak nést ovoce k Boží slávě.+ 5 Když jsme totiž žili v souladu s tělem, v našem těle působily hříšné vášně, které probudil Zákon a které nesly ovoce vedoucí ke smrti.+ 6 Ale teď jsme byli od Zákona osvobozeni,+ protože jsme zemřeli vzhledem k tomu, čím jsme byli spoutáni, abychom byli otroky v novém smyslu, prostřednictvím ducha,+ a ne ve starém smyslu, prostřednictvím psaného zákoníku.+

7 Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Rozhodně ne! Vždyť kdyby nebyl Zákon, neznal bych hřích.+ Například bych nevěděl, co je to chtivost, kdyby Zákon neříkal: „Nebudeš chtivý.“+ 8 Hřích ale využil příležitost, kterou mu toto přikázání poskytlo, a vyvolal ve mně kdejakou chtivost. Bez Zákona byl totiž hřích mrtvý.+ 9 Kdysi, když ještě nebyl Zákon, jsem byl živý. Ale když přišlo přikázání, hřích ožil a já jsem zemřel.+ 10 Uvědomil jsem si, že přikázání, které mělo vést k životu,+ vede ke smrti. 11 Hřích totiž využil příležitost, kterou mu přikázání poskytlo, svedl mě a jeho prostřednictvím mě zabil. 12 Zákon sám o sobě je tedy svatý a přikázání je svaté, spravedlivé a dobré.+

13 Znamená to, že k mé smrti vedlo to, co je dobré? Rozhodně ne! Vedl k ní hřích, který mi prostřednictvím toho, co je dobré, způsobil smrt,+ aby se projevil jako hřích. Tak se prostřednictvím přikázání ukázalo, jak hříšný hřích je.+ 14 Víme, že Zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu.+ 15 Vždyť ani nerozumím tomu, co dělám. Nedělám totiž to, co chci, ale to, co nenávidím. 16 A pokud dělám to, co nechci, uznávám, že Zákon je dobrý. 17 Ale pak už to nedělám já, ale hřích, který je ve mně.+ 18 Vždyť vím, že ve mně, tedy v mém těle, není nic dobrého. Chci totiž dělat to, co je dobré, ale nedokážu to.+ 19 To dobré, co chci, nedělám a dělám to špatné, co nechci. 20 Pokud tedy dělám to, co nechci, už to nedělám já, ale hřích, který je ve mně.

21 Uvědomuji si, že v mém případě platí tento zákon: Když chci dělat to, co je správné, je ve mně to, co je špatné.+ 22 Člověk, kterým jsem uvnitř,+ má potěšení v Božím zákoně, 23 ale ve svém těle vidím jiný zákon, který bojuje proti zákonu mé mysli+ a vede mě do zajetí zákona hříchu,+ který je v mém těle. 24 Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla, které podléhá smrti? 25 Děkuji Bohu! To on mě vysvobodí prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána. Svou myslí jsem tedy otrokem Božího zákona, ale svým tělem zákona hříchu.+

8 A tak ti, kdo jsou v jednotě s Kristem Ježíšem, nejsou odsouzeni. 2 Zákon ducha, který dává život těm, kdo jsou v jednotě s Kristem Ježíšem, tě totiž osvobodil+ od zákona hříchu a smrti. 3 To, co Zákon nedokázal+ kvůli slabosti+ těla, uskutečnil Bůh tak, že poslal svého Syna+ v lidském těle,*+ aby odstranil hřích. Tím odsoudil hřích v těle, 4 aby se požadavky Zákona naplnily na nás,+ kdo nežijeme* v souladu s tělem, ale v souladu s duchem.+ 5 Ti, kdo žijí v souladu s tělem, se totiž v mysli zaměřují na věci těla,+ ale ti, kdo žijí v souladu s duchem, na věci ducha.+ 6 Tělesné smýšlení vede ke smrti,+ ale duchovní smýšlení vede k životu a pokoji.+ 7 Tělesné smýšlení totiž vede k nepřátelství s Bohem,+ protože tělo se nepodřizuje Božímu zákonu – a ani nemůže. 8 Proto se ti, kdo žijí v souladu s tělem, nemůžou líbit Bohu.

9 Vy ale nežijete v souladu s tělem, ale s duchem,+ pokud ve vás Boží duch opravdu přebývá. Pokud však někdo nemá Kristova ducha, nepatří Kristu. 10 Pokud je Kristus v jednotě s vámi,+ tělo je sice kvůli hříchu mrtvé, ale duch dává život na základě prohlášení za bezúhonné.* 11 A pokud ve vás přebývá duch toho, kdo vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše,+ oživí také vaše smrtelná těla+ svým duchem, který je ve vás.

12 Bratři, nejsme tedy povinni poslouchat tělo a žít v souladu s ním.+ 13 Vždyť pokud žijete v souladu s tělem, zemřete, ale pokud umrtvujete skutky těla+ duchem, budete žít.+ 14 Všichni ti, které vede Boží duch, jsou totiž Boží synové.+ 15 Vždyť duch, kterého jste dostali, nevede k otroctví a strachu, ale k vašemu přijetí za syny. Pod působením tohoto ducha voláme: „Abba,* Otče!“+ 16 Sám duch svědčí spolu s naším duchem,+ že jsme Boží děti.+ 17 A pokud jsme děti, jsme také dědicové – Boží dědicové a Kristovi spoludědicové+ – za předpokladu, že s Kristem trpíme,+ abychom s ním byli i oslaveni.+

18 Mám za to, že utrpení, které teď zažíváme, není ničím ve srovnání se slávou, která na nás bude zjevena.+ 19 Tvorstvo totiž toužebně čeká na zjevení Božích synů.+ 20 Vždyť tvorstvo bylo podrobeno marnosti,+ ne z vlastní vůle, ale z vůle toho, kdo je marnosti podrobil a zároveň dal naději, 21 že tvorstvo bude osvobozeno+ z otroctví porušenosti a získá slavnou svobodu Božích dětí. 22 Víme totiž, že celé tvorstvo spolu až dodnes naříká a trpí bolestí. 23 A nejen to. I my, kdo máme první plody, tedy ducha, v nitru naříkáme,+ zatímco toužebně čekáme na přijetí za syny+ – na propuštění ze svých těl na základě výkupného. 24 S touto nadějí jsme totiž byli zachráněni. Ale pokud to, na co máme naději, vidíme, už to není naděje. Vždyť proč by člověk doufal v to, co vidí? 25 Pokud ale doufáme+ v to, co nevidíme,+ vytrvale na to čekáme.+

26 Stejně tak nám duch přichází na pomoc,+ když jsme slabí. Někdy ani nevíme, o co se máme modlit, a když beze slov naříkáme, sám duch za nás naléhavě prosí. 27 A ten, kdo zkoumá srdce,+ zná záměr ducha, protože duch naléhavě prosí za svaté v souladu s Boží vůlí.

28 Víme, že všechno, co Bůh dělá, společně působí k dobru těch, kdo ho milují – těch, kdo jsou povoláni podle jeho záměru.+ 29 Předem totiž určil, že se ti, o kterých od začátku věděl, budou podobat jeho Synovi,+ aby byl prvorozený+ mezi mnoha bratry.+ 30 Navíc ty, které předem určil,+ také povolal.+ Ty, které povolal, také prohlásil za bezúhonné.*+ A ty, které prohlásil za bezúhonné,* také oslavil.+

31 Co na to řekneme? Pokud je Bůh s námi, kdo bude proti nám?+ 32 Když neušetřil ani svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás za všechny,+ nedá nám s ním laskavě i všechno ostatní? 33 Kdo vznese obvinění proti Božím vyvoleným?+ Vždyť je to Bůh, kdo je prohlašuje za bezúhonné.*+ 34 Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš zemřel a byl vzkříšen, je po Boží pravici+ a naléhavě za nás prosí.+

35 Kdo nás oddělí od Kristovy lásky?+ Těžkosti, tíseň nebo pronásledování? Hlad, nahota, nebezpečí nebo meč?+ 36 Jak je napsáno: „Kvůli tobě nás celý den vydávají na smrt, považují nás za ovce určené na porážku.“+ 37 Ale s pomocí toho, kdo si nás zamiloval, v tom všem jasně vítězíme.+ 38 Jsem totiž přesvědčený, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vlády, ani věci nynější, ani věci budoucí, ani moci,+ 39 ani výška, ani hloubka, ani žádné jiné stvoření nás nedokážou oddělit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

9 Říkám pravdu v Kristu, nelžu, a mé svědomí v souladu se svatým duchem svědčí se mnou, 2 že mám v srdci velký zármutek a neustálou bolest. 3 Byl bych ochotný nechat se oddělit od Krista jako prokletý, kdyby to pomohlo mým bratrům, mým příbuzným,* 4 Izraelitům. To oni byli přijati za syny+ a dostali slávu, smlouvy,+ Zákon,+ posvátnou službu+ a sliby.+ 5 Jsou také potomky praotců,+ ze kterých pochází Kristus.+ Bůh, který je nade vším, ať je navždy chválen. Amen.

6 To ale neznamená, že se Boží slovo nesplnilo. Ne všichni Izraelovi potomci jsou totiž skutečným Izraelem.+ 7 Ani nejsou všichni Abrahamovými dětmi jen proto, že jsou jeho potomky.*+ Je totiž napsáno: „To, co bude nazváno tvým potomstvem,* bude z Izáka.“+ 8 To znamená, že ne všechny doslovné děti* jsou i Božími dětmi.+ Za potomstvo* jsou považovány děti podle slibu.+ 9 Slib totiž zněl takto: „V tuto dobu přijdu a Sára bude mít syna.“+ 10 A slib byl dán i tehdy, když s tím mužem, naším praotcem Izákem, Rebeka počala dvojčata.+ 11 Vždyť ještě než se ty děti narodily a udělaly cokoli dobrého nebo špatného – aby se ukázalo, že to, koho Bůh vyvolí, nezávisí na skutcích, ale na tom, kdo povolává – 12 bylo jí řečeno: „Starší bude otrokem mladšího.“+ 13 Jak je napsáno: „Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.“+

14 Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Rozhodně ne!+ 15 Vždyť Mojžíšovi říká: „Slituji se nad tím, nad kým chci, a projevím soucit tomu, komu chci.“+ 16 Nezáleží tedy na přání člověka ani na jeho snaze,* ale na Bohu, který se slitovává.+ 17 Písmo přece říká faraonovi: „Nechal jsem tě naživu proto, abych na tobě ukázal svou moc a aby se o mém jménu mluvilo po celé zemi.“+ 18 Slituje se tedy, nad kým chce, ale koho chce, toho nechá, aby se zatvrdil.+

19 A tak mi řekneš: „Proč potom lidem něco vyčítá? Vždyť kdo se může vzepřít jeho vůli?“ 20 Ale kdo jsi, člověče, že odmlouváš Bohu?+ Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“+ 21 Copak nemá hrnčíř hlínu ve své moci?+ Nemůže snad ze stejné hroudy udělat jednu nádobu k čestnému účelu a druhou k nečestnému? 22 Pokud tedy Bůh, i když chtěl dát průchod svému hněvu a ukázat svou moc, snášel s velkou trpělivostí nádoby hněvu, které si zaslouží zničení, co na tom? 23 A co na tom, pokud to udělal proto, aby ukázal bohatství své slávy na nádobách milosrdenství,+ které předem připravil ke slávě, 24 tedy na nás, které povolal nejen ze Židů, ale i z jiných národů?+ 25 Je to tak, jak říká i v Ozeášovi: „Ty, kdo nejsou mým lidem,+ nazvu ‚svým lidem‘ a tu, která nebyla milovaná, nazvu ‚milovanou‘.+ 26 A na místě, kde jim bylo řečeno: ‚Nejste můj lid‘, budou nazváni ‚syny živého Boha‘.“+

27 Izajáš o Izraeli prohlašuje: „I kdyby bylo izraelských synů jako mořského písku, zachrání se z nich jen malá část.+ 28 Jehova* totiž zúčtuje s obyvateli země důkladně a rychle.“+ 29 A jak Izajáš předpověděl: „Kdyby nám Jehova,* Bůh vojsk,* nenechal nějaké potomstvo,* byli bychom jako Sodoma a podobali bychom se Gomoře.“+

30 Co tedy řekneme? To, že lidé z jiných národů, i když neusilovali o Boží schválení,* toto schválení* získali+ – schválení,* které vyplývá z víry.+ 31 Ale Izrael, přestože se snažil získat Boží schválení dodržováním Zákona,* cíle Zákona nedosáhl. 32 Proč? Protože se ho nesnažili získat vírou, ale skutky. Klopýtli o „kámen úrazu“,+ 33 jak je napsáno: „Podívejte se, pokládám na Sionu kámen+ úrazu a skálu v cestě. Kdo v něj ale věří, nezklame se.“+

10 Bratři, ze srdce toužím a úpěnlivě prosím Boha, aby byli Izraelité zachráněni.+ 2 Vždyť jim můžu dosvědčit, že jsou horliví pro Boha,+ ale ne podle přesného poznání. 3 Nevěděli totiž, co Bůh považuje za správné,*+ a snažili se stanovit si vlastní měřítka.+ Nepodřídili se proto Božím měřítkům.*+ 4 Vždyť Kristus je konec Zákona,+ aby Boží schválení* získal každý, kdo věří.+

5 O konání toho, co je správné* podle Zákona, totiž Mojžíš píše: „Člověk, který podle těchto věcí jedná, bude díky nim žít.“+ 6 Ale o tom, kdo jedná správně* na základě víry, se píše: „Neříkej si v srdci:+ ‚Kdo vystoupí do nebe?‘+ (aby přivedl Krista dolů) 7 nebo: ‚Kdo sestoupí do propasti?‘+ (aby vyvedl Krista z mrtvých).“ 8 Ale co Písmo říká? „To slovo máš blízko, ve svých ústech a ve svém srdci.“+ A tím „slovem“ je slovo víry, které kážeme. 9 Pokud totiž svými ústy veřejně prohlašuješ, že Ježíš je Pán,+ a ve svém srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. 10 Vždyť pokud člověk v srdci věří, získá Boží schválení,* a pokud svou víru veřejně hlásá,+ získá záchranu.

11 Písmo přece říká: „Nikdo, kdo v něj věří, se nezklame.“+ 12 Mezi Židem a Řekem totiž není žádný rozdíl.+ Nade všemi je stejný Pán, štědrý* ke všem, kdo ho vzývají. 13 Vždyť „každý, kdo vzývá Jehovovo* jméno, bude zachráněn“.+ 14 Jak ale budou vzývat toho, v koho neuvěřili? Jak uvěří v toho, o kom neslyšeli? Jak uslyší, když nebude nikdo kázat? 15 A jak budou kázat, když nebyli vysláni?+ Je napsáno: „Jak krásné jsou nohy těch, kdo oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech!“+

16 Ale ne všichni dobrou zprávu přijali. Izajáš říká: „Jehovo,* kdo uvěřil tomu, co od nás slyšel?“*+ 17 Víra tedy vychází z toho, co člověk slyší.+ A slyšet může prostřednictvím slova o Kristu. 18 Ale ptám se: Copak neslyšeli? Samozřejmě že slyšeli. Vždyť „jejich svědectví* se rozneslo po celé zemi a jejich poselství do nejvzdálenějších končin země“.+ 19 A ptám se: Copak to Izrael nepochopil?+ Vždyť už Mojžíš říká: „Doženu vás k žárlivosti tím, co není národem, doženu vás k prudkému hněvu bláznivým národem.“+ 20 A Izajáš odvážně říká: „Našli mě ti, kdo mě nehledali,+ dal jsem se poznat těm, kdo se po mně neptali.“+ 21 Ale o Izraeli říká: „Celý den jsem otevíral svou náruč* neposlušnému a tvrdohlavému lidu.“+

11 A tak se ptám: Zavrhl snad Bůh svůj lid?+ Rozhodně ne! Vždyť i já jsem Izraelita z Abrahamova potomstva,* z kmene Benjamín. 2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si na začátku vybral.+ Copak nevíte, co říká Písmo o tom, jak si Elijáš stěžoval Bohu na Izrael? 3 „Jehovo,* pobili tvé proroky a zbořili tvé oltáře. Zůstal jsem jenom já a teď mě chtějí zabít.“*+ 4 Co mu ale Bůh odpověděl? „Mám ještě 7 000 těch, kdo neklekali před Baalem.“+ 5 A stejně i teď jsou tu zbývající z jeho lidu,+ vyvolení díky nezasloužené laskavosti. 6 A pokud je to díky nezasloužené laskavosti,+ už to není díky skutkům.+ Jinak by nezasloužená laskavost už nebyla nezaslouženou laskavostí.

7 Co k tomu říct? Izrael nedosáhl toho, o co tak usiluje – dosáhli toho jen vyvolení.+ Vnímavost ostatních otupěla,+ 8 jak je napsáno: „Bůh jim dal ducha hlubokého spánku,+ oči, které nevidí, a uši, které neslyší, a je to tak až dodnes.“+ 9 Také David říká: „Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou. 10 Ať se jim zatmí oči, aby neviděli, a navždy jim ohni záda.“+

11 Proto se ptám: Klopýtli snad tak, že by už nemohli vstát? Rozhodně ne! Ale jejich chybný krok umožnil záchranu lidem z jiných národů a to v nich vzbuzuje žárlivost.+ 12 Pokud jejich chybný krok znamená obohacení pro svět a jejich úbytek znamená obohacení pro lidi z jiných národů,+ o co větší obohacení bude znamenat to, až se jejich počet naplní!

13 Teď se obracím na vás, na lidi z jiných národů. Vzhledem k tomu, že jsem apoštolem pro národy,+ oslavuji svou službu,+ 14 protože doufám, že ve svém lidu* nějak vzbudím žárlivost a některé z nich zachráním. 15 Pokud totiž jejich zavržení+ znamená smíření pro svět, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život pro ty, kdo byli mrtví? 16 Pokud je část těsta, která se předkládá jako první plody, svatá, je svaté i celé těsto. A pokud je svatý kořen, jsou svaté i větve.

17 Pokud ale byly některé z větví vylomeny a ty, i když jsi planou olivou, jsi byl mezi ně naroubován a čerpáš sílu z kořene olivovníku, 18 nepovyšuj se nad ty větve. A pokud se nad ně povyšuješ,+ uvědom si, že ty neneseš kořen, ale kořen nese tebe. 19 Řekneš: „Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.“+ 20 To je pravda! Byly vylomeny,+ protože neměly víru, ale ty zůstáváš na místě, protože věříš.+ Nebuď pyšný a měj bázeň. 21 Pokud totiž Bůh neušetřil původní větve, neušetří ani tebe. 22 Proto přemýšlej o Boží laskavosti+ i přísnosti. Bůh je přísný k těm, kdo padli,+ ale k tobě je laskavý. Musíš ale být jeho laskavosti dál hoden. Jinak budeš odseknut i ty. 23 A oni, pokud uvěří, budou naroubováni,+ protože Bůh je může naroubovat zpátky. 24 Pokud jsi totiž ty byl odseknut z planého olivovníku a byl jsi naroubován na šlechtěný olivovník, i když se to běžně nedělá, tím spíš budou zpátky na svůj olivovník naroubováni ti, kdo jsou původními větvemi.

25 Bratři, abyste se nepovažovali za tak moudré, chci, abyste věděli o tomto posvátném tajemství:+ Vnímavost některých z Izraele otupěla, dokud se neshromáždí plný počet lidí z jiných národů. 26 Tak bude celý Izrael+ zachráněn, jak je napsáno: „Osvoboditel* přijde ze Sionu+ a vzdálí od Jákoba bezbožné skutky. 27 A až odstraním jejich hříchy,+ uzavřu s nimi smlouvu.“+ 28 Pokud jde o dobrou zprávu, jsou Božími nepřáteli k vašemu dobru, ale pokud jde o Boží vyvolení, jsou Božími milovanými kvůli svým praotcům.+ 29 Když totiž Bůh někoho obdaruje nebo povolá, nelituje toho. 30 Kdysi jste neposlouchali Boha,+ ale teď vám kvůli jejich neposlušnosti+ projevil milosrdenství.+ 31 A stejně jako kvůli jejich neposlušnosti projevil milosrdenství vám, může teď projevit milosrdenství i jim. 32 Bůh totiž ze všech udělal vězně neposlušnosti,+ aby všem projevil milosrdenství.+

33 Jak hluboká je Boží štědrost,* moudrost a poznání! Jak nevyzkoumatelná jsou jeho rozhodnutí a jak nevysledovatelné jsou jeho cesty! 34 Vždyť „kdo poznal Jehovovu* mysl a kdo se stal jeho rádcem“?+ 35 Nebo: „Kdo mu něco dal jako první, že by mu musel oplatit?“+ 36 Vždyť od něj, skrze něj a pro něj je všechno. Jemu patří sláva navždy. Amen.

12 Bratři, proto vás na základě Božího soucitu naléhavě prosím, abyste svá těla předkládali+ jako živou oběť, svatou+ a Bohu příjemnou – abyste mu sloužili* s využitím svých rozumových schopností.*+ 2 Už se nenechte tvarovat* tímto světem,* ale přeměňujte se přetvářením své mysli,+ abyste se přesvědčili,+ co je Boží vůle, tedy co je dobré, přijatelné a dokonalé.

3 Z nezasloužené laskavosti, kterou mi Bůh projevil, říkám každému z vás, aby si o sobě nemyslel víc, než je nutné,+ ale aby na sebe měl zdravý pohled podle toho, kolik víry mu Bůh dal.*+ 4 Vždyť jako má naše tělo mnoho částí,+ ale všechny nemají stejnou úlohu, 5 tak i my, přestože je nás mnoho, tvoříme díky jednotě s Kristem jedno tělo. A jako jednotlivci jsme části, které patří k sobě.+ 6 Díky Boží nezasloužené laskavosti jsme dostali různé dary:+ Pokud je to dar prorokování, tak úměrně své víře prorokujme. 7 Pokud je to dar sloužit druhým, tak služme. Pokud má někdo dar vyučování, ať vyučuje.+ 8 Kdo má dar povzbuzovat,* ať povzbuzuje.+ Kdo dává druhým,* ať to dělá štědře.+ Kdo vede sbor,* ať to dělá svědomitě.*+ Kdo projevuje milosrdenství, ať to dělá s radostí.+

9 Vaše láska ať není pokrytecká.+ Mějte odpor k tomu, co je ničemné,+ lněte k tomu, co je dobré. 10 Něžně milujte jeden druhého bratrskou láskou. Buďte iniciativní v projevování úcty druhým.+ 11 Buďte pracovití,* ne líní.*+ Ať ve vás duch rozněcuje horlivost.+ Pilně pracujte* pro Jehovu.*+ 12 Radujte se z naděje. Snášejte těžkosti.+ Vytrvávejte v modlitbě.+ 13 Se svatými se dělte podle toho, co potřebují.+ Buďte vždycky pohostinní.+ 14 Žehnejte těm, kdo vás pronásledují+ – žehnejte a neproklínejte.+ 15 Radujte se s těmi, kdo se radují, plačte s těmi, kdo pláčou. 16 Dívejte se na druhé stejně jako sami na sebe. Nebuďte povýšení,* ale zajímejte se o obyčejné věci.*+ Nezačněte si o sobě myslet, že jste moudří.+

17 Nikomu neoplácejte zlo zlem.+ Berte v úvahu to, co všichni lidé považují za dobré. 18 Pokud je to možné, když to záleží na vás, žijte pokojně se všemi lidmi.+ 19 Nemstěte se,+ milovaní, ale nechte na Bohu, aby projevil svůj hněv. Je totiž napsáno: „‚Má je pomsta, já oplatím,‘ říká Jehova.“*+ 20 Ale „pokud má tvůj nepřítel hlad, dej mu najíst, pokud má žízeň, dej mu napít, protože když to uděláš, nahrneš mu na hlavu žhavé uhly“.*+ 21 Nedej se přemoct zlem, ale přemáhej zlo dobrem.+

13 Ať se každý* podřizuje vládnoucí moci,*+ protože všechna moc pochází od Boha.+ Ty, kdo vládnou, umístil do jejich relativních* postavení Bůh.+ 2 Kdo se staví proti vládnoucí moci, se tedy staví na odpor Božímu uspořádání. A ti, kdo tomuto uspořádání odporují, budou odsouzeni. 3 Vládců se nemusí bát ti, kdo jednají správně, ale ti, kdo jednají špatně.+ Pokud se vládnoucí moci nechceš bát, jednej správně,+ a dostane se ti od ní chvály. 4 Je totiž Boží služebnicí k tvému dobru. Ale pokud jednáš špatně, boj se, protože ne nadarmo nosí meč. Je Boží služebnicí, mstitelkou, která trestá* ty, kdo jednají špatně.

5 Proto je nutné, abyste se podřizovali – nejen ze strachu před trestem,* ale i kvůli svému svědomí.+ 6 To je také důvod, proč platíte daně. Vždyť vládci jsou Božími služebníky a jejich úlohou je sloužit veřejnosti. 7 Každému dávejte to, co mu patří – daň tomu, kdo vyžaduje daň,+ poplatek tomu, kdo vyžaduje poplatek, bázeň tomu, kdo vyžaduje bázeň,+ úctu tomu, kdo vyžaduje úctu.+

8 Nebuďte nikomu dlužní nic kromě vzájemné lásky.+ Kdo totiž miluje svého bližního, naplnil Zákon.+ 9 Vždyť přikázání „nezcizoložíš,+ nezavraždíš,+ nebudeš krást,+ nebudeš chtivý“+ i všechna ostatní jsou shrnuta těmito slovy: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“+ 10 Láska nepůsobí bližnímu nic špatného.+ Proto je láska naplněním Zákona.+

11 Dělejte to všechno proto, že víte, v jakém období žijeme. Je čas, abyste se probudili ze spánku,+ protože teď je naše záchrana blíž než v době, kdy jsme uvěřili. 12 Noc velmi pokročila, den se přiblížil. Odhoďme tedy skutky tmy+ a vezměme si* zbraně světla.+ 13 Veďme slušný život*+ jako ve dne – život bez divokých večírků* a pitek, nemravných styků a nestoudného chování,*+ hádek a závisti.*+ 14 Napodobujte* Pána Ježíše Krista+ a neplánujte, jak uspokojit tělesné touhy.+

14 Přijímejte toho, kdo je slabý ve víře,+ ale nesuďte ho za to, že má jiné názory.* 2 Někomu víra dovoluje jíst všechno, ale kdo je slabý, jí jenom zeleninu. 3 Ať se ten, kdo jí všechno, nedívá svrchu na toho, kdo nejí všechno, a ať ten, kdo nejí všechno, nesoudí toho, kdo jí všechno.+ Vždyť ho Bůh přijal. 4 Kdo jsi ty, že soudíš sluhu někoho jiného?+ Je to jeho pán, kdo posoudí, jestli obstál, nebo ne.+ A on obstojí, protože Jehova* ho může podpořit.

5 Někdo považuje jeden den za významnější než druhý.+ Jiný považuje všechny dny za rovnocenné.+ Ať se každý drží toho, o čem je pevně přesvědčený. 6 Kdo zachovává nějaký den, dělá to pro Jehovu.* A podobně ten, kdo jí všechno, to dělá pro Jehovu,* protože Bohu děkuje.+ Ale i ten, kdo nejí všechno, to dělá pro Jehovu* a děkuje mu.+ 7 Nikdo z nás totiž nežije jen pro sebe+ a nikdo neumírá jen pro sebe. 8 Vždyť pokud žijeme, žijeme pro Jehovu,*+ a pokud umíráme, umíráme pro Jehovu.* A tak ať žijeme, nebo umíráme, patříme Jehovovi.*+ 9 Kristus totiž zemřel a ožil proto, aby byl Pánem mrtvých i živých.+

10 Proč tedy soudíš svého bratra?+ A proč se ty na svého bratra díváš svrchu? Vždyť všichni budeme stát před Božím soudcovským stolcem.+ 11 Je totiž napsáno: „‚Jakože žiji,‘+ říká Jehova,* ‚každé koleno přede mnou poklekne a každý jazyk otevřeně uzná, že jsem Bůh.‘“+ 12 Každý z nás se tedy bude Bohu zodpovídat sám za sebe.+

13 Proto už nesuďme jeden druhého.+ Spíš buďte rozhodnutí neudělat nic, co by bylo pro bratra kamenem úrazu nebo překážkou.+ 14 Jako následovník Pána Ježíše vím a jsem přesvědčený, že samo o sobě není nic nečisté.+ Když ale člověk něco za nečisté považuje, je to pro něj nečisté. 15 Pokud tvého bratra pohoršuje to, co jíš, už nejednáš v souladu s láskou.+ Nenič svým jídlem toho, za koho zemřel Kristus.+ 16 Ať se o tom dobrém, co děláte, nemluví špatně. 17 Vždyť Boží království nesouvisí s jídlem a pitím,+ ale se správným jednáním,* pokojem a radostí prostřednictvím svatého ducha. 18 Ten, kdo takto slouží* Kristu, se líbí Bohu a lidé si ho váží.

19 Proto usilujme o to, co vede k pokoji+ a co slouží k vzájemnému posílení.*+ 20 Nenič* Boží dílo jen kvůli jídlu.+ Je sice pravda, že všechno jídlo je čisté, ale když člověk jí a podkopává tím víru* někoho jiného, je to k jeho škodě.*+ 21 Je tedy lepší nejíst maso a nepít víno ani nedělat nic, co by podkopávalo víru* tvého bratra.+ 22 To, o čem jsi přesvědčený,* ať zůstane mezi tebou a Bohem. Šťastný je ten, kdo sám sebe neodsuzuje za to, pro co se rozhodl. 23 Ale pokud má pochybnosti, a přesto jí, už je odsouzený, protože nejedná podle svého přesvědčení.* Všechno, co nevychází z přesvědčení,* je hřích.

15 My silní jsme povinni nést* slabosti těch, kdo nejsou silní,+ a ne dělat to, co se líbí nám.+ 2 Ať každý z nás dělá to, co se líbí jeho bližnímu a co je k jeho dobru, k jeho posílení.*+ 3 Vždyť ani Kristus nedělal to, co se líbilo jemu,+ ale jak je napsáno: „Urážky těch, kdo uráželi tebe, se snesly na mě.“+ 4 Všechno, co bylo napsáno dřív, bylo napsáno pro naše poučení,+ abychom díky své vytrvalosti+ a povzbuzení* z Písma měli naději.+ 5 Ať vám Bůh, který dává vytrvalost a povzbuzení,* pomůže, abyste všichni uvažovali jako Kristus Ježíš 6 a abyste tak společně+ a jednohlasně* oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

7 Proto se navzájem přijímejte,*+ stejně jako Kristus přijal vás,+ aby to Bohu přineslo slávu. 8 Říkám vám totiž, že se Kristus stal služebníkem těch, kdo jsou obřezaní,+ aby potvrdil Boží pravdomluvnost a sliby, které Bůh dal jejich předkům,+ 9 a aby národy chválily Boha za jeho milosrdenství.+ Jak je napsáno: „Proto tě budu oslavovat mezi národy a budu tvé jméno chválit zpěvem.“+ 10 Jinde se říká: „Radujte se, národy, s jeho lidem.“+ 11 A také: „Chvalte Jehovu,* všechny národy, a ať ho chválí všichni lidé.“+ 12 A Izajáš říká: „Objeví se Jišaiův kořen+ – ten, kdo povstane, aby vládl nad národy.+ V něj budou národy vkládat svou naději.“+ 13 Kéž vás Bůh, který dává naději, naplní veškerou radostí a pokojem, protože mu důvěřujete. Tak budete díky moci svatého ducha překypovat nadějí.+

14 Jsem přesvědčený, moji bratři, že jste také plní dobroty, máte veškeré poznání a dokážete se navzájem napomínat.* 15 Přesto vám o některých věcech píšu otevřeněji, abych vám je znovu připomněl. Bůh mi totiž projevil nezaslouženou laskavost, 16 abych mohl být služebníkem Krista Ježíše a oznamovat národům dobrou zprávu od Boha.+ Této svaté službě se věnuji proto, aby se národy staly příjemnou obětí, posvěcenou svatým duchem.

17 Jako následovník Krista Ježíše mám tedy důvod radovat se ze své služby Bohu. 18 Nedovolím si mluvit o ničem než o tom, co mým prostřednictvím vykonal Kristus, aby ho národy poslouchaly. Vykonal to mými slovy a skutky, 19 znameními a zázraky*+ a mocí Božího ducha, takže jsem dobrou zprávu o Kristu důkladně kázal na celém území od Jeruzaléma až po Ilýrii.+ 20 Dal jsem si totiž za cíl oznamovat dobrou zprávu tam, kde ještě Kristovo jméno nikdo neohlašoval, abych nestavěl na cizím základu. 21 Jak je napsáno: „Ti, kdo o něm nedostali zprávu, uvidí a ti, kdo neslyšeli, porozumí.“+

22 To mi také mnohokrát zabránilo k vám přijít. 23 Ale teď už v těchto krajích nemám místo, kde jsem nekázal. A protože k vám mnoho* let toužím přijít, 24 doufám, že se s vámi cestou do Španělska uvidím, trochu se potěším vaší společností a potom mě část cesty doprovodíte. 25 Ale teď se chystám do Jeruzaléma, abych tam pomohl* svatým.+ 26 Ti v Makedonii a Achaii se totiž ochotně rozdělili o svůj majetek s chudými, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě.+ 27 Udělali to ochotně – a vlastně jsou jejich dlužníky. Pokud totiž lidé z jiných národů dostali podíl na jejich duchovních věcech, jsou zároveň povinni jim sloužit svým hmotným majetkem.+ 28 Až tento dar* doručím a bezpečně předám, vyrazím do Španělska a cestou se zastavím u vás. 29 A vím, že až k vám přijdu, bude to s bohatým požehnáním od Krista.

30 Bratři, prostřednictvím našeho Pána Ježíše Krista a na základě lásky, která pramení z ducha, vás prosím, abyste se za mě spolu se mnou úpěnlivě modlili k Bohu,+ 31 abych byl ochráněn+ před nevěřícími v Judeji a aby svatí v Jeruzalémě mou pomoc* dobře přijali.+ 32 Potom k vám, pokud to bude Boží vůle, s radostí přijdu a navzájem se povzbudíme. 33 Ať je Bůh, který dává pokoj, s vámi se všemi.+ Amen.

16 Představuji* vám Foibé, naši sestru, která je služebnicí sboru v Kenchrejích.+ 2 Přivítejte ji v Pánu tak, jak si zaslouží svatí,* a pomozte jí ve všem, co by potřebovala.+ Vždyť i ona byla ochránkyní mnohých včetně mě.

3 Vyřiďte pozdravy Prisce a Aquilovi,+ mým spolupracovníkům v Kristu Ježíši, 4 kteří pro mě riskovali život*+ a kterým jsem vděčný nejen já, ale i všechny sbory z národů. 5 Pozdravujte také sbor, který se schází v jejich domě.+ Pozdravujte mého milovaného Epaineta, který je jedním z prvních Kristových následovníků* v Asii. 6 Pozdravujte Marii, která toho pro vás tolik udělala. 7 Pozdravujte Andronika a Junia, mé příbuzné+ a spoluvězně, které apoštolové dobře znají a kteří jsou Kristovými následovníky déle než já.

8 Vyřiďte pozdravy Ampliatovi, mému milovanému v Pánu. 9 Pozdravujte Urbana, našeho spolupracovníka v Kristu, a mého milovaného Stachyse. 10 Pozdravujte Apella, schváleného Kristem. Pozdravujte ty z Aristobulovy domácnosti. 11 Pozdravujte mého příbuzného Herodiona. Pozdravujte ty z Narkissovy domácnosti, kteří jsou Pánovými následovníky. 12 Pozdravujte Tryfenu a Tryfosu, které tvrdě pracují pro Pána. Pozdravujte naši milovanou Persidu, protože pro Pána udělala hodně práce. 13 Pozdravujte Rufa, vyvoleného Pánem, a jeho matku, která je matkou i pro mě. 14 Pozdravujte Asynkrita, Flegona, Herma, Patroba, Herma a bratry, kteří jsou s nimi. 15 Pozdravujte Filologa a Julii, Nerea a jeho sestru a také Olympa a všechny svaté s nimi. 16 Pozdravte se navzájem svatým polibkem. Pozdravují vás všechny Kristovy sbory.

17 Vybízím vás, bratři, abyste si dávali pozor na ty, kdo vyvolávají rozkoly a odvádí druhé od víry* tím, že jdou proti učení, které jste přijali. Vyhýbejte se jim!+ 18 Takoví lidé totiž nejsou otroky našeho Pána Krista, ale svého břicha* a úlisnou a lichotivou řečí svádí srdce důvěřivých. 19 Mám z vás radost, protože se všichni doslechli o vaší poslušnosti. Chci ale, abyste byli moudří a věděli, co je dobré, a abyste byli nezkušení v tom, co je špatné.+ 20 Bůh, který dává pokoj, brzy rozdrtí Satana+ pod vašima nohama. Ať je s vámi nezasloužená laskavost našeho Pána Ježíše.

21 Pozdravuje vás můj spolupracovník Timoteus a moji příbuzní+ Lucius, Jason a Sosipatros.

22 V Pánu vás pozdravuji já, Tertius, který jsem zapsal tento dopis.

23 Pozdravuje vás můj* hostitel Gaius,+ v jehož domě se schází celý sbor. Pozdravuje vás městský pokladník* Erastos a jeho bratr Quartus. 24 *——

25 Sláva patří Bohu, který vás může upevnit v souladu s dobrou zprávou, kterou oznamuji, a s kázáním o Ježíši Kristu, v souladu se zjevením posvátného tajemství,+ které bylo dlouhou dobu skryté. 26 Teď ale bylo odhaleno* a prostřednictvím proroctví v Písmu se o něm dozvěděly všechny národy. Stalo se to na příkaz věčného Boha, aby národy uvěřily a poslouchaly ho. 27 Bohu, jedinému moudrému,+ patří navždy sláva prostřednictvím Ježíše Krista. Amen.