DRUHÝ KORINŤANŮM

1 Já, Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, píšu spolu s naším bratrem Timoteem+ Božímu sboru, který je v Korintu, a všem svatým, kteří jsou v celé Achaii:+

2 Přeji vám nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.

3 Ať je chválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista,+ Otec něžného milosrdenství+ a Bůh veškeré útěchy,+ 4 který nás utěšuje* ve všem našem trápení,*+ abychom dokázali utěšovat druhé,+ ať jsou v jakémkoli trápení,* a to útěchou, kterou sami dostáváme od Boha.+ 5 Vždyť jako pro Krista zakoušíme mnoho utrpení,+ tak prostřednictvím Krista dostáváme i mnoho útěchy. 6 Když tedy zažíváme trápení,* je to pro vaši útěchu a záchranu. A když jsme utěšováni, je to také pro vaši útěchu, která vám pomáhá vytrvat ve stejných utrpeních, jaká snášíme my. 7 Naše naděje ohledně vás je pevná, protože víme, že když stejně jako my trpíte, budete stejně jako my utěšeni.+

8 Chceme, bratři, abyste věděli, čím jsme si prošli* v provincii Asie.+ Byli jsme pod obrovským tlakem, bylo to nad naše síly a vůbec jsme si nebyli jistí svým životem.+ 9 Opravdu jsme si mysleli, že jsme odsouzeni k smrti. Stalo se to proto, abychom se nespoléhali sami na sebe, ale na Boha,+ který křísí mrtvé. 10 Zachránil nás před hrozbou smrti a ještě nás zachrání a důvěřujeme mu, že nás bude zachraňovat i dál.+ 11 I vy nám můžete pomáhat svou úpěnlivou prosbou.+ Pak za nás budou mnozí vzdávat díky – za laskavost, kterou dostáváme jako odpověď na modlitby mnohých.*+

12 Chlubíme se tímto: Naše svědomí dosvědčuje, že jsme se ve světě a zvlášť k vám chovali se svatostí a upřímností, kterou dává Bůh, a nespoléhali se na lidskou* moudrost,+ ale na Boží nezaslouženou laskavost. 13 Nepíšeme vám přece nic jiného, než co čtete* a chápete, a doufám, že to budete chápat plně.* 14 Do určité míry už také chápete, že se námi můžete chlubit, tak jako se my budeme chlubit vámi v den našeho Pána Ježíše.

15 A protože jsem si tím jistý, měl jsem v úmyslu přijít nejdřív k vám, abyste měli druhou příležitost se radovat.* 16 Chtěl jsem vás totiž navštívit cestou do Makedonie, z Makedonie se k vám zase vrátit a pak byste mě doprovodili část cesty do Judeje.+ 17 Bral jsem to snad na lehkou váhu, když jsem měl takový úmysl? Nebo plánuji tak, jak to dělají lidé,* takže říkám „Ano, ano“ a potom „Ne, ne“? 18 Ale na Boha se dá spolehnout, že to, co vám říkáme, není „ano“, a přitom „ne“. 19 Vždyť Boží Syn, Ježíš Kristus, kterého jsme mezi vámi kázali, totiž já, Silvanus* a Timoteus,+ nebyl „ano“, a přitom „ne“, ale „ano“ bylo v jeho případě „ano“. 20 Bez ohledu na to, kolik je Božích slibů, všechny se díky němu staly „ano“.*+ Proto jeho prostřednictvím Bohu říkáme „amen“+ a přinášíme mu tak slávu. 21 Ale ten, kdo zaručuje, že vy i my patříme Kristu, a kdo nás pomazal, je Bůh.+ 22 Také na nás vtiskl svou pečeť+ a dal nám do srdce ducha jako záruku toho,* co má přijít.+

23 Ať Bůh svědčí proti mně: Dosud jsem do Korintu nepřišel jen proto, abych vás šetřil. 24 To neznamená, že panujeme nad vaší vírou.+ Jsme spolupracovníci, kteří přispívají k vaší radosti. Stojíte totiž díky své víře.

2 Rozhodl jsem se totiž, že až k vám přijdu znovu, nechci vám způsobit smutek. 2 Vždyť pokud vás rozesmutním, kdo mě rozveselí? Jen ti, které jsem rozesmutnil. 3 Psal jsem vám proto, abych při svém příchodu nebyl smutný kvůli těm, ze kterých bych se měl radovat. Jsem si totiž jistý, že to, co přináší radost mně, přináší radost i vám všem. 4 Psal jsem vám s velkým trápením, sevřeným srdcem a mnoha slzami ne proto, abych vám způsobil smutek,+ ale abyste věděli, jak moc vás miluji.

5 Pokud někdo někomu způsobil smutek,+ tak ne mně, ale do určité míry (abych to příliš nezdůrazňoval) vám všem. 6 Takovému člověku stačí pokárání, které mu dala většina z vás. 7 Teď byste mu měli laskavě odpustit a utěšit ho,+ aby ho nepřemohl* příliš velký smutek.+ 8 Proto vás vybízím, abyste ho ujistili o své lásce.+ 9 Vždyť proto jsem vám také psal, abych zjistil, jestli jste ve všem poslušní. 10 Pokud někomu něco odpustíte, odpustím mu i já. Vždyť cokoli jsem odpustil (pokud jsem měl co odpouštět), bylo to před zraky Krista kvůli vám, 11 aby nás Satan nepřelstil.+ Známe totiž jeho úmysly.*+

12 Když jsem přišel do Troady+ oznamovat dobrou zprávu o Kristu a ve službě pro Pána se mi otevřely dveře, 13 neulevilo se mi, protože jsem nenašel svého bratra Tita.+ A tak jsem se s místními bratry rozloučil a vydal se do Makedonie.+

14 Ale díky patří Bohu, který nás vede v triumfálním průvodu v jednotě s Kristem a skrze nás všude šíří* vůni poznání o sobě! 15 Když totiž kážeme o Kristu, jsme pro Boha sladkou vůní, kterou cítí jak ti, kdo jsou zachraňováni, tak ti, kdo hynou. 16 Pro ty druhé je to pach* smrti vedoucí ke smrti,+ pro ty první vůně života vedoucí k životu. A kdo je k takové službě způsobilý? 17 My, protože nejsme podomní obchodníci s* Božím slovem+ jako mnozí, ale mluvíme z upřímných pohnutek jako ti, které poslal Bůh, a děláme to před zraky Boha a v jednotě s Kristem.

3 To se máme znovu začít doporučovat? Nebo snad, jako někteří, potřebujeme doporučující dopisy pro vás nebo od vás? 2 Vy sami jste naším dopisem+ napsaným na našem srdci, který zná a čte celé lidstvo. 3 Je přece zjevné, že jste Kristův dopis, který jsme napsali my, služebníci,+ a který je napsaný ne inkoustem, ale duchem živého Boha, ne na kamenných tabulkách,+ ale na tělesných tabulkách, na srdcích.+

4 Můžeme to před Bohem říct s jistotou, kterou máme díky Kristu. 5 Ne že bychom byli sami od sebe způsobilí a mysleli si, že jsme něčeho dosáhli vlastními silami, ale naše způsobilost je od Boha.+ 6 On nám dal způsobilost k tomu, abychom byli služebníky nové smlouvy,+ ne psaného zákoníku,+ ale služebníky ducha. Vždyť psaný zákoník odsuzuje k smrti,+ ale duch oživuje.+

7 A pokud zákoník, který přináší smrt a který byl vyrytý do kamenů,+ vznikl s takovou slávou, že se Izraelité nedokázali podívat na Mojžíšův obličej kvůli slávě, kterou vyzařoval,+ slávě, která měla být odstraněna, 8 proč by neměl být duch udělen+ s ještě větší slávou?+ 9 Pokud totiž zákoník, který přináší odsouzení,+ byl slavný,+ tím slavnější je to, jak jsou lidé prohlašováni za bezúhonné!*+ 10 Ano, dokonce i to, co bylo kdysi slavné, ztratilo slávu kvůli slávě, která je větší.+ 11 Pokud bylo se slávou zavedeno to, co mělo být odstraněno,+ tím slavnější je to, co zůstává!+

12 Protože máme takovou naději,+ mluvíme naprosto bez zábran* 13 a neděláme to, co dělal Mojžíš, který si zakrýval obličej závojem,+ aby se Izraelité nemohli dívat na konec toho, co mělo být odstraněno. 14 Jejich myšlení ale bylo otupělé.+ Vždyť ten samý závoj zůstává při čtení staré smlouvy nezvednutý až dodnes,+ protože je odstraňován jen prostřednictvím Krista.+ 15 Až dodnes, kdykoli se čte Mojžíš,+ leží na jejich srdci závoj.+ 16 Ale když se člověk obrátí k Jehovovi,* závoj je odstraněn.+ 17 Jehova* je duch,+ a kde je Jehovův* duch, tam je svoboda.+ 18 A my všichni, zatímco s odkrytými obličeji zrcadlíme Jehovovu* slávu, jsme přeměňováni v ten samý obraz, obraz čím dál slavnější,* přesně jak to s námi dělá Jehova,* duch.*+

4 Proto se nevzdáváme. Máme totiž tuto službu díky milosrdenství, které nám bylo projeveno. 2 Zřekli jsme se ostudných, nečestných* věcí, nejednáme vychytrale ani nepřekrucujeme Boží slovo,+ ale tím, že zjevujeme pravdu, se před Bohem doporučujeme každému lidskému svědomí.+ 3 Pokud je tedy dobrá zpráva, kterou oznamujeme, zahalená, pak je zahalená pro ty, kdo hynou, 4 pro nevěřící, kterým bůh tohoto systému*+ zaslepil mysl,+ aby na ně nezazářilo světlo* slavné dobré zprávy o Kristu,+ který je Božím obrazem.+ 5 Vždyť nekážeme o sobě, ale o Ježíši Kristu jako Pánu a o sobě jako vašich otrocích pro Ježíše. 6 Je to totiž Bůh, kdo řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo“+ a zazářil na naše srdce, aby je osvítil+ slavným poznáním Boha skrze Kristův obličej.

7 Tento poklad+ ale máme v hliněných nádobách,+ aby bylo vidět, že ta mimořádná síla pochází od Boha, a ne z nás.+ 8 Ze všech stran jsme pod tlakem, ale ne stísněni tak, že se nemůžeme hnout, jsme bezradní, ale ne úplně bez východiska,*+ 9 jsme pronásledováni, ale ne opuštěni,+ jsme sráženi, ale ne zničeni.+ 10 Na svém těle stále zakoušíme hrozbu smrti jako Ježíš,+ aby byl na našem těle zjevný i Ježíšův život. 11 My, kteří žijeme, jsme totiž kvůli Ježíšovi stále vystavováni smrti,+ aby byl Ježíšův život zjevný na našem smrtelném těle. 12 V nás tedy pracuje smrt, ale ve vás život.

13 Protože máme stejného ducha víry, o kterém je napsáno: „Věřil jsem, a proto jsem mluvil“,+ i my věříme, a proto mluvíme. 14 Víme totiž, že ten, kdo vzkřísil Ježíše, vzkřísí stejně jako Ježíše i nás a přivede nás před něj spolu s vámi.+ 15 Vždyť to všechno je pro vás, aby se hojná nezasloužená laskavost projevovala v ještě větší míře, když mnoho dalších lidí děkuje Bohu a tak mu přináší slávu.+

16 Proto se nevzdáváme. Náš vnější člověk sice chátrá, ale náš vnitřní člověk se den za dnem obnovuje. 17 Vždyť i když utrpení* trvá jen chvilku a je lehké, přináší nám slávu, která všechno převyšuje* a je věčná.+ 18 Přitom se nezaměřujeme na to, co je vidět, ale na to, co není vidět.+ Co je vidět, je totiž dočasné, ale co není vidět, je věčné.

5 Víme přece, že náš pozemský dům, tento stan, bude zbořen*+ a my budeme mít stavbu od Boha, dům ne udělaný rukama,+ ale věčný v nebesích. 2 V tomto domě* totiž vzdycháme a velmi toužíme obléct si ten, který je pro nás připravený v nebi,*+ 3 takže až si ho oblečeme, nebudeme nazí. 4 My, kdo jsme v tomto stanu, vzdycháme, protože je to pro nás těžké. Nechceme ho totiž svléct, ale chceme obléct ten druhý,+ aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.+ 5 Ten, kdo nás k tomu připravil, je Bůh+ a dal nám ducha jako záruku toho,* co má přijít.+

6 Jsme tedy stále plní důvěry a víme, že dokud jsme doma v těle, jsme daleko od Pána.+ 7 Žijeme* totiž vírou, ne tím, co vidíme. 8 Jsme plní důvěry a raději bychom byli daleko od těla a byli už doma u Pána.+ 9 Naším cílem tedy je mít jeho schválení, ať jsme u něj doma, nebo jsme od něj daleko. 10 Všichni se přece musíme objevit* před Kristovým soudcovským stolcem, aby každému bylo odplaceno podle toho, co dělal, dokud byl v těle, ať to bylo dobré, nebo špatné.+

11 Proto, když víme, co je bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi. Bůh nás dobře zná a doufám, že nás dobře zná i vaše svědomí. 12 Nechceme se vám znovu doporučovat, jen vám dáváme důvod, abyste se námi mohli chlubit. Tak dokážete odpovědět těm, kdo se chlubí tím, co je vidět navenek,+ a ne tím, co je v srdci. 13 Pokud jsme se totiž chovali jako blázni,+ bylo to kvůli Bohu, pokud se chováme rozumně, je to kvůli vám. 14 Pohání nás Kristova láska. Došli jsme totiž k tomuto závěru: Jeden člověk zemřel za všechny,+ protože všichni zemřeli. 15 A zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, už nežili pro sebe,+ ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzkříšen.

16 A tak se odteď na nikoho nedíváme z lidského pohledu.*+ I kdybychom se na Krista dřív dívali z lidského pohledu,* teď už se na něj tak nedíváme.+ 17 Pokud je tedy někdo v jednotě s Kristem, je novým stvořením.+ Staré věci zanikly a začaly existovat nové. 18 Všechno je to od Boha, který nás se sebou smířil prostřednictvím Krista+ a dal nám službu smíření.+ 19 To znamená, že Bůh se sebou smiřuje svět prostřednictvím Krista+ a nepočítá lidem jejich provinění.+ A poselství o tom smíření svěřil nám.+

20 Jsme tedy vyslanci,+ kteří zastupují Krista,+ jako by Bůh naším prostřednictvím vybízel lidi. Jako Kristovi zástupci prosíme: „Smiřte se s Bohem.“ 21 Toho, kdo byl bez hříchu,+ za nás učinil hříchem,* abychom díky němu mohli být před Bohem bezúhonní.*+

6 Jako Boží spolupracovníci+ vás také vybízíme, abyste nezapomínali na účel nezasloužené laskavosti, kterou od Boha přijímáte.+ 2 Říká totiž: „V příznivém čase jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl.“+ A teď je zvlášť příznivý čas! Právě teď je den záchrany!

3 V ničem nedáváme lidem důvod se pohoršovat, aby se naší službě nedalo nic vyčítat.+ 4 Ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci+ – vytrvalostí v mnoha zkouškách, v souženích, v dobách nouze, v obtížích,+ 5 při bití, během věznění,+ za nepokojů, při tvrdé práci, v bezesných nocích, v dobách bez jídla,+ 6 čistotou, poznáním, trpělivostí,+ laskavostí,+ svatým duchem, nepokryteckou láskou,+ 7 pravdivými slovy, Boží mocí,+ zbraněmi správného jednání*+ v pravici* i v levici,* 8 slávou i zneuctěním, špatnou pověstí i dobrou pověstí. Považují nás za podvodníky, a přesto jsme pravdomluvní, 9 za neznámé, a přesto jsme uznávaní, za umírající,* a přesto jsme naživu,+ za trestané,* a přesto nejsme vydáni na smrt,+ 10 za truchlící, ale přitom se stále radujeme, za chudé, ale přitom mnoho lidí obohacujeme, za ty, kdo nemají nic, a přesto vlastníme všechno.+

11 Mluvíme k vám otevřeně,* Korinťané, a naše srdce je doširoka otevřené. 12 Máme pro vás ve svém srdci dost místa,+ ale vy ve svém srdci* nemáte dost místa pro nás. 13 Mluvím jako ke svým dětem: Na oplátku otevřete doširoka své srdce i vy.*+

14 Nevstupujte do nerovného svazku* s nevěřícími.+ Vždyť co má společného správné jednání s nezákonným?+ Nebo světlo a tma?+ 15 Může být soulad mezi Kristem a Belijalem?*+ Nebo co má společného věřící s nevěřícím?+ 16 A jak jde dohromady Boží chrám s modlami?+ My jsme přece chrám živého Boha,+ jak Bůh řekl: „Budu mezi nimi přebývat+ a procházet se mezi nimi a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.“+ 17 „‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova,* ‚a přestaňte se dotýkat toho, co je nečisté‘“,+ „‚a já vás přijmu.‘“+ 18 „‚A budu vaším otcem+ a vy budete mými syny a dcerami,‘+ říká Jehova,* Všemohoucí.“

7 Milovaní, když tedy máme tyto sliby,+ očistěme se od všeho, co poskvrňuje tělo a ducha,+ a v bázni před Bohem zdokonalujme svou svatost.

2 Udělejte si pro nás místo ve svém srdci.+ Nikomu jsme neukřivdili, nikoho jsme nezkazili, nikoho jsme nevyužili.+ 3 Neříkám to, abych vás odsoudil. Vždyť už jsem řekl, že jste v našem srdci, a ani smrt, ani život na tom nic nezmění. 4 Mluvím k vám naprosto bez zábran.* Velmi se vámi chlubím. Jsem naplněn útěchou a ve všem našem trápení překypuji radostí.+

5 Když jsme přijeli do Makedonie,+ neulevilo se nám,* ale zakoušeli jsme nejrůznější trápení – zvenku byly boje, uvnitř obavy. 6 Ale Bůh, který utěšuje sklíčené,+ nás povzbudil* Titovou přítomností, 7 a nejen jeho přítomností, ale také povzbuzením,* které Titus získal díky vám. Vyprávěl nám totiž, jak moc mě toužíte vidět, jak jste smutní a jak opravdově se o mě zajímáte,* a tak jsem měl ještě větší radost.

8 I když jsem vám svým dopisem způsobil smutek,+ nelituji toho. Nejdřív jsem toho litoval (když jsem viděl, že vám ten dopis způsobil smutek, ačkoli jen na chvilku), 9 ale teď se raduji. Neraduji se proto, že jste byli smutní, ale proto, že smutek vás vedl k pokání. Vždyť jste byli smutní tak, jak se to líbí Bohu, takže jste kvůli nám neutrpěli žádnou škodu. 10 Smutek, který se líbí Bohu, totiž působí pokání vedoucí k záchraně, a toho není třeba litovat.+ Ale smutek typický pro svět působí smrt. 11 Jen se podívejte, jakou upřímnou snahu ve vás způsobil smutek, který se líbí Bohu, jaké ve vás způsobil očištění, jaké rozhořčení, jaký strach, jakou touhu, jakou horlivost, jakou nápravu špatnosti!+ V této věci jste se po všech stránkách prokázali jako čistí.* 12 I když jsem vám napsal, neudělal jsem to kvůli tomu, kdo jednal špatně,+ ani kvůli tomu, komu bylo ublíženo, ale proto, aby se před Bohem ukázalo, jak vážně budete brát naše slova. 13 A to nás povzbudilo.

Ještě větší radost jsme ale měli z Titovy radosti, protože jste ho* všichni občerstvili. 14 Chlubil jsem se totiž vámi před ním a teď se nemusím stydět. Jako byla pravda všechno, co jsme vám říkali, tak se ukázalo, že je pravda i to, čím jsme se před Titem chlubili. 15 A jeho láska* k vám je ještě větší, když si připomíná, jak jste byli všichni poslušní,+ jak jste ho přijali s bázní a chvěním. 16 Raduji se, že vám můžu ve všem důvěřovat.*

8 Bratři, chceme, abyste věděli o nezasloužené laskavosti, kterou Bůh prokázal sborům v Makedonii.+ 2 I když při velké zkoušce zažívali trápení, jejich nesmírná radost je podnítila, aby navzdory velké chudobě projevili mimořádnou štědrost* a tak ukázali, že jsou bohatí. 3 Dosvědčuji, že dali, co mohli,+ dokonce víc než to,+ 4 a sami od sebe nás naléhavě prosili, aby měli tu čest dávat a podílet se na službě* pro svaté.+ 5 Udělali víc, než jsme doufali, ale nejdřív dali prostřednictvím Boží vůle sami sebe Pánu a nám. 6 Vybídli jsme tedy Tita,+ aby dokončil sbírku, kterou už dřív mezi vámi začal – aby vybral váš laskavý dar. 7 Víme, že pokud jde o víru, schopnost kázat, poznání, neochvějnou horlivost a naši lásku k vám, v tom všem jste opravdu bohatí. Buďte tedy bohatí i v dávání.+

8 Nepřikazuji vám to, ale říkám to proto, abyste věděli o horlivosti jiných a abych vyzkoušel opravdovost vaší lásky. 9 Znáte totiž nezaslouženou laskavost našeho Pána Ježíše Krista – i když byl bohatý, zchudl kvůli vám,+ abyste jeho chudobou zbohatli.

10 Řeknu vám na to svůj názor:+ Je to k vašemu prospěchu, protože jste s tou sbírkou začali už před rokem, a navíc to bylo vaše přání. 11 To, co jste začali, teď se stejnou ochotou dokončete podle prostředků, které máte. 12 Pokud je totiž člověk ochotný, jeho dávání je zvlášť přijatelné podle toho, co má,+ ne podle toho, co nemá. 13 Nechci, aby to bylo snadné pro jiné a těžké pro vás, 14 ale aby teď váš přebytek vyvážil jejich nedostatek a jejich přebytek zase vyvážil váš nedostatek, a tak došlo k vyrovnání. 15 Jak je napsáno: „Kdo měl hodně, tomu nepřebývalo, a kdo měl málo, tomu nechybělo.“+

16 Díky Bohu, že Titovi vložil do srdce stejný opravdový zájem o vás.+ 17 Reagoval na vybídnutí, ale protože je velmi horlivý, jde k vám sám od sebe. 18 A posíláme s ním bratra, kterého ve všech sborech chválí za to, co dělá pro dobrou zprávu. 19 Navíc dostal od sborů pověření, aby nás doprovázel a pomohl nám postarat se o tento laskavý dar k Pánově slávě a dokázat tím, že jsme ochotní pomáhat. 20 Tak se vyhneme tomu, že by nás někdo kritizoval za to, jak s tímto štědrým příspěvkem zacházíme.+ 21 Vždyť „se o všechno staráme poctivě nejen před očima Jehovy,* ale také před očima lidí“.+

22 Kromě toho s nimi posíláme našeho bratra, o kterém jsme se mnohokrát a v mnoha ohledech přesvědčili, že je horlivý, a teď je ještě horlivější, protože vám plně důvěřuje. 23 Pokud je ale ohledně Tita nějaká pochybnost, vězte, že je to můj společník* a spolupracovník ve službě pro vás. A pokud je nějaká pochybnost ohledně našich bratrů, jsou to vyslanci* sborů a muži, kteří přináší slávu Kristu. 24 Dokažte jim tedy svou lásku+ a ukažte sborům, proč jsme se vámi chlubili.

9 Vlastně vám ohledně této služby pro svaté+ ani nemusím psát, 2 protože znám vaši ochotu a chlubím se jí před Makedonci. Říkám jim, že vy v Achaii jste už rok připravení, a vaše horlivost podnítila většinu z nich. 3 Ale posílám bratry, aby to, že se vámi chlubíme, nevyznělo v tomto ohledu naprázdno a abyste opravdu byli připravení, jak jsem jim říkal. 4 Kdyby totiž Makedonci přišli se mnou a zjistili, že nejste připravení, my – nemluvě o vás – bychom se museli stydět za to, že jsme vám důvěřovali. 5 Považoval jsem tedy za nutné povzbudit bratry, aby k vám šli napřed a štědrý dar, který jste slíbili, připravili předem. Tak to bude připravené jako štědrý dar, a ne jako něco vynuceného.

6 Platí ale toto: Kdo seje skromně, bude také skromně sklízet, a kdo seje štědře, bude také štědře sklízet.+ 7 Ať každý jedná, jak se rozhodl v srdci, ne s nechutí* nebo z donucení,+ protože Bůh miluje radostného dárce.+

8 Bůh je navíc schopen zahrnout vás veškerou svou nezaslouženou laskavostí, abyste měli vždycky ve všem dostatek a abyste měli hojnost toho, co je potřeba pro každé dobré dílo.+ 9 (Jak je napsáno: „Rozděloval doširoka,* dával chudým. Plody jeho správných skutků potrvají navždy.“+ 10 Takže ten, kdo bohatě opatřuje semeno rozsévači a chléb k jídlu, opatří a rozmnoží semeno k setí pro vás a zvětší úrodu vašeho správného jednání.) 11 Ve všem jste obohacováni, abyste mohli být ve všech ohledech štědří, a taková štědrost naším prostřednictvím podnítí druhé, aby děkovali Bohu. 12 Poskytnutím této služby totiž bude nejen dobře postaráno o potřeby svatých,+ ale také bude díky ní mnoho lidí velmi děkovat Bohu. 13 Budou oslavovat Boha, protože tato služba* dokáže, že se podřizujete dobré zprávě o Kristu, kterou veřejně oznamujete, a protože štědře přispíváte jim a všem ostatním.+ 14 A budou se za vás úpěnlivě modlit a dávat najevo, že vás milují, kvůli vše převyšující nezasloužené laskavosti, kterou vám Bůh prokazuje.

15 Díky Bohu za jeho nepopsatelný dar!

10 Já, Pavel, vás teď vybízím s Kristovou mírností a laskavostí,+ ačkoli vám připadám obyčejný, když jsem s vámi,+ ale smělý, když jsem pryč.+ 2 Prosím, abych po svém příchodu nemusel být tak smělý, jak předpokládám, a podniknout rázné kroky proti těm, kdo se na nás dívají, jako bychom jednali tělesně. 3 Žijeme sice v těle, ale neválčíme tělesně. 4 Vždyť zbraně, kterými válčíme, nejsou tělesné,+ ale mají od Boha moc+ vyvracet silně zakořeněné věci. 5 Vyvracíme totiž mylné uvažování a všechno povýšené, co se staví proti poznání Boha, a přivádíme každou myšlenku do zajetí, aby poslouchala Krista.+ 6 A jakmile ukážete, že jste úplně poslušní, budeme připraveni potrestat každého, kdo zůstává neposlušný.+

7 Soudíte jen podle vnějšího vzhledu. Pokud si je někdo jistý, že patří Kristu, ať se znovu zamyslí nad tímhle: Jako Kristu patří on, tak mu patříme i my. 8 Vždyť Pán nám dal pravomoc vás budovat, ne strhávat,+ a i kdybych se touto pravomocí trochu víc chlubil, nemusel bych se stydět. 9 Nechci, aby to vypadalo, že se vás snažím svými dopisy zastrašit. 10 Někteří totiž říkají: „Jeho dopisy jsou závažné a silné, ale když je přítomný osobně, je to slabé a jeho řeč nestojí za nic.“ 11 Ať si takoví lidé uvědomí, že to, co říkáme* v dopisech, když jsme pryč, také uděláme,* až budeme přítomní.+ 12 Neodvažujeme se totiž zařadit mezi ty, kteří se sami doporučují,+ nebo se s nimi srovnávat. Když se hodnotí podle vlastních měřítek a srovnávají sami se sebou, dávají najevo, že nemají porozumění.+

13 My se ale nebudeme chlubit mimo hranice, které nám byly přiděleny. Budeme se chlubit jenom v rámci území, které nám Bůh vyměřil* a které dosahuje až k vám.+ 14 Nerozpínáme se příliš daleko, jako bychom k vám nedosáhli. Vždyť jsme byli první, kdo se s dobrou zprávou o Kristu dostal až k vám.+ 15 Nechlubíme se tvrdou prací někoho jiného mimo hranice, které nám byly přiděleny, ale doufáme, že s tím, jak poroste vaše víra, poroste v rámci našeho území i to, co jsme udělali. Potom budeme moct udělat ještě víc 16 a oznamovat dobrou zprávu krajům za vámi, abychom se nechlubili tím, co už je hotové na území někoho jiného. 17 „Ale kdo se chlubí, ať se chlubí v Jehovovi.“*+ 18 Schválený totiž není ten, kdo se doporučuje sám,+ ale ten, koho doporučuje Jehova.*+

11 Přál bych si, abyste ode mě snesli trochu nerozumnosti. I když vy mě i tak snášíte! 2 Vždyť na vás žárlím, jako na vás žárlí Bůh,* protože jsem vás osobně zaslíbil do manželství jednomu manželovi, Kristu, abych mu vás představil jako čistou* pannu.+ 3 Ale bojím se, aby se vám nestalo to, co Evě, kterou had svedl svou vychytralostí+ – aby se vaše mysl nějak nezkazila a nevzdálila od upřímnosti a čistoty,* které patří Kristu.+ 4 Když totiž někdo přijde a káže jiného Ježíše, než kterého jsme kázali my, nebo když přináší jiného ducha, než kterého jste přijali, nebo jinou dobrou zprávu, než kterou jste přijali,+ klidně ho snášíte. 5 Myslím si, že v ničem nejsem horší než vaši nejskvělejší apoštolové.+ 6 Jsem sice neobratný v řeči,+ ale poznání mi určitě nechybí. Všemi způsoby a ve všem jsme vám to jasně ukázali.

7 Nebo jsem snad zhřešil tím, že jsem vám s radostí oznamoval Boží dobrou zprávu zdarma+ a tak se pokořil, abyste vy byli vyvýšeni? 8 Jiné sbory jsem obral,* když jsem od nich přijal hmotnou pomoc,* abych mohl sloužit vám.+ 9 Když jsem byl u vás a ocitl jsem se v nouzi, nebyl jsem nikomu na obtíž, protože bratři, kteří přišli z Makedonie, mi poskytli všechno, co jsem potřeboval.+ Dával jsem si pozor, abych vám v ničem nebyl na obtíž, a budu to tak dělat dál.+ 10 Jakože je ve mně Kristova pravda, v krajích Achaie s tímto chlubením nepřestanu.+ 11 Proč? Protože vás nemiluji? Bůh ví, že ano.

12 Ale co teď dělám, budu dělat dál.+ Tak nedám záminku těm, kdo ji chtějí mít, aby v tom,* v čem se chlubí, byli považováni za rovné nám. 13 Takoví lidé jsou totiž falešní apoštolové, podvodníci,* kteří se převlékají za Kristovy apoštoly.+ 14 A není se co divit, protože sám Satan se převléká za anděla světla.+ 15 Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci převlékají za služebníky dobra.* Nakonec jim ale bude odplaceno podle jejich skutků.+

16 Znovu říkám: Ať si o mně nikdo nemyslí, že jsem nerozumný. Ale i kdybyste si to mysleli, přijměte mě i jako nerozumného, abych se i já mohl trochu pochlubit. 17 Co teď říkám, neříkám podle Pánova příkladu, ale jako nerozumní lidé, kteří se sebejistě chlubí. 18 Když se mnozí chlubí tím, co je důležité z lidského pohledu,* budu se chlubit i já. 19 Protože jste tak „rozumní“, rádi snášíte nerozumné. 20 Vždyť snášíte každého, kdo vás zotročuje, kdo pohlcuje váš majetek, kdo vás obírá, kdo se nad vámi povyšuje a kdo vás bije do tváře.

21 Říkám to k naší hanbě, protože se může zdát, že jsme slabí.

Ale když jiní jednají směle – mluvím nerozumně – i já můžu jednat směle. 22 Oni jsou Hebrejci? Já také.+ Jsou Izraelité? Já také. Jsou potomky* Abrahama? Já také.+ 23 Jsou Kristovými služebníky? Odpovídám jako šílenec: Já tím víc. Udělal jsem víc práce,+ byl jsem víckrát ve vězení,+ nesčetněkrát mě bili a mnohokrát jsem byl blízko smrti.+ 24 Od Židů jsem pětkrát dostal 40 ran bez jedné,+ 25 třikrát jsem byl zbit pruty,+ jednou mě kamenovali,+ třikrát jsem zažil ztroskotání lodi,+ noc a den jsem strávil na otevřeném moři, 26 často jsem byl na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován vlastním lidem,+ ohrožován jinými národy,+ v ohrožení ve městě,+ v ohrožení v pustině, v ohrožení na moři, v ohrožení mezi falešnými bratry, 27 v usilovné práci a dřině, často v bezesných nocích,+ o hladu a žízni,+ mnohokrát bez jídla,+ v chladu a nahotě.*

28 Kromě těchto vnějších věcí na mě den co den doléhá starost* o všechny sbory.+ 29 Když je někdo slabý, nejsem snad slabý s ním? Když je někdo přiváděn k pádu, nevyvolává to ve mně hněv?

30 Když už se musím chlubit, budu se chlubit tím, co ukazuje, že jsem slabý. 31 Bůh a Otec Pána Ježíše, ten, kdo má být chválen navždy, ví, že nelžu. 32 V Damašku místodržitel krále Areta střežil město, aby se mě zmocnil, 33 ale byl jsem spuštěn v koši* oknem v hradbách,+ a tak jsem mu unikl.

12 Musím se chlubit. Není to prospěšné, ale přejdu k viděním+ a zjevením od Pána.+ 2 Znám člověka v jednotě s Kristem, který před 14 lety – jestli v těle nebo mimo tělo, nevím, Bůh to ví – byl uchvácen do třetího nebe. 3 Ano, znám takového člověka, který – jestli v těle nebo odděleně od těla, nevím, Bůh to ví – 4 byl uchvácen do ráje a slyšel slova, která nemají být vyslovena a která člověk nesmí říkat. 5 Takovým člověkem se budu chlubit. Nebudu se chlubit sám sebou, jedině svými slabostmi. 6 I kdybych se někdy chtěl chlubit, nebyl bych nerozumný, protože bych říkal pravdu. Ale nedělám to, protože nechci, aby mi někdo připisoval víc, než co u mě vidí nebo co ode mě slyší, 7 jen kvůli tomu, že jsem dostal taková mimořádná zjevení.

Abych se moc nepovyšoval, byl mi dán do těla osten,+ Satanův anděl, aby mě bil do tváře* a já se moc nepovyšoval. 8 Třikrát jsem proto prosil Pána, aby mě toho zbavil. 9 Ale řekl mi: „Stačí ti moje nezasloužená laskavost, protože moje moc se plně projeví, když jsi slabý.“+ Velmi rád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby Kristova moc zůstala nade mnou jako stan. 10 Proto mám kvůli Kristu potěšení ve slabostech, v urážkách, v obdobích nouze, v pronásledování a v těžkostech. Když jsem totiž slabý, pak jsem mocný.+

11 Stal jsem se nerozumným. Donutili jste mě k tomu, vždyť jste mě měli doporučit vy. Nejsem přece v ničem horší než vaši nejskvělejší apoštolové, i když nejsem nic.+ 12 S velkou vytrvalostí jsem vám dokazoval, že jsem apoštol,+ a prováděl jsem znamení, zázraky* a mocné skutky.+ 13 Vždyť v čem jste byli znevýhodněni oproti ostatním sborům kromě toho, že jsem vám nebyl na obtíž?+ Odpusťte mi laskavě tuto křivdu.

14 Už potřetí jsem připravený k vám přijít a ani tentokrát vám nebudu na obtíž. Nejde mi totiž o váš majetek,+ ale o vás. Vždyť se neočekává, že děti+ budou spořit pro své rodiče, ale rodiče pro své děti. 15 Já za vás velmi rád dám všechno, i sám sebe.+ Pokud vás tolik miluji, zasloužím si být milován méně? 16 Ale ať je to jakkoli, nezatížil jsem vás.+ A přesto říkáte, že jsem byl vychytralý a že jsem vás obelstil. 17 Využil jsem vás snad prostřednictvím někoho z těch, které jsem k vám poslal? 18 Vybídl jsem Tita, aby k vám šel, a poslal jsem s ním ještě jednoho bratra. Copak vás Titus nějak využil?+ Copak jsme neprojevovali stejného ducha, nešli ve stejných stopách?

19 Myslíte si, že se před vámi celou dobu obhajujeme? Je to Bůh, před kterým mluvíme v jednotě s Kristem. Ale všechno to děláme, milovaní, abychom vás posílili.* 20 Bojím se totiž, že až přijdu, nenajdu vás v takovém stavu, v jakém bych si přál, a sám nebudu takový, jak byste si přáli vy, ale místo toho budou mezi vámi rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, rozkoly, pomluvy, šuškání,* nafoukanost a zmatky. 21 Bojím se, aby mě můj Bůh, až znovu přijdu, před vámi neponížil a abych nemusel truchlit nad těmi mnohými, kdo dřív hřešili a doteď nečiní pokání z nečistoty, sexuální nemravnosti* a nestoudného chování,* kterých se dopouštěli.

13 Tohle je potřetí, co se k vám chystám přijít. „Každá věc musí být potvrzena slovy* dvou nebo tří svědků.“+ 2 I když jsem teď od vás daleko, berte moje slova, jako bych byl podruhé s vámi. Předem varuji ty, kdo dřív hřešili, i všechny ostatní, že pokud přijdu znovu, nebudu je šetřit. 3 Chcete přece důkaz, že Kristus, který vůči vám není slabý, ale je mezi vámi silný, opravdu mluví mým prostřednictvím. 4 Byl sice přibit na kůl jako slabý člověk, ale je naživu díky Boží moci.+ Je pravda, že i my jsme slabí, jako byl on, ale budeme spolu s ním žít+ díky stejné Boží moci, která působí na vás.+

5 Zkoušejte, jestli jste ve víře, ověřujte si, jací jste.+ Nebo si snad neuvědomujete, že Ježíš Kristus je v jednotě s vámi? Jedině, že byste byli neschválení. 6 Opravdu doufám, že poznáte, že my neschválení nejsme.

7 Modlíme se k Bohu, abyste nedělali nic nesprávného. Nejde nám o to, abychom vypadali jako schválení, ale abyste dělali to, co je dobré, i kdybychom vypadali jako neschválení. 8 Vždyť nemůžeme dělat nic proti pravdě, ale jenom pro pravdu. 9 Rozhodně se vždy radujeme, když jste mocní a my slabí. A za to se také modlíme – abyste napravili, co je potřeba. 10 Proto tyto věci píšu, dokud jsem od vás daleko, abych nemusel být přísný, až budu s vámi a budu jednat s pravomocí od Pána,+ a mohl budovat, ne strhávat.

11 Závěrem, bratři, dál se radujte, napravujte, co je potřeba, přijímejte povzbuzení,*+ smýšlejte jednotně+ a žijte pokojně,+ a Bůh lásky a pokoje+ bude s vámi. 12 Pozdravte se navzájem svatým polibkem. 13 Pozdravují vás všichni svatí.

14 Ať je s vámi všemi nezasloužená laskavost Pána Ježíše Krista, Boží láska a svatý duch, kterého jsme společně dostali.