HEBREJCŮM

1 V dávné minulosti Bůh při mnoha příležitostech a mnoha způsoby mluvil k našim předkům prostřednictvím proroků.+ 2 Na konci těchto dnů k nám ale mluvil prostřednictvím Syna,+ kterého ustanovil dědicem všeho+ a skrze kterého vytvořil věky.*+ 3 On je odleskem Boží slávy+ a věrným obrazem jeho podstaty+ a všechno udržuje v existenci svým mocným slovem. Když nás očistil od hříchů,+ posadil se po pravici Majestátu ve výšinách.+ 4 Stal se o to vyšším než andělé,+ o co vznešenější jméno oproti nim zdědil.+

5 Vždyť kterému z andělů kdy Bůh řekl „Ty jsi můj syn, dnes jsem se stal tvým otcem“?+ A také „Budu jeho otcem a on bude mým synem“?+ 6 Ale o době, kdy znovu přivede svého Prvorozeného+ na zem, říká: „Ať se mu pokloní* všichni Boží andělé.“

7 O andělech říká: „Ze svých andělů dělá mocné duchy a ze svých služebníků+ plamen ohně.“+ 8 Ale o Synovi říká: „Bůh je po celou věčnost tvým trůnem+ a žezlo tvého království je žezlo práva. 9 Miloval jsi spravedlnost* a nenáviděl špatnost.* Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal+ olejem radosti víc než tvé společníky.“+ 10 A také: „Pane, ty jsi na počátku položil základy země a nebesa jsou dílem tvých rukou. 11 Ony zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechny se obnosí jako oděv. 12 Svineš je jako plášť, jako oděv je vyměníš. Ale ty jsi stále stejný a tvá léta nikdy neskončí.“+

13 A o kterém z andělů kdy řekl „Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnožku pod tvé nohy“?+ 14 Copak to všechno nejsou duchové pro svatou službu,*+ kteří jsou posíláni, aby sloužili těm, kdo zdědí záchranu?

2 Proto musíme tomu, co jsme slyšeli,+ věnovat víc než jen běžnou pozornost, abychom nikdy nesešli z cesty.*+ 2 Pokud se totiž slovo pronesené prostřednictvím andělů+ prokázalo jako závazné a za každé provinění a každou neposlušnost přišel spravedlivý trest,+ 3 jak unikneme, pokud zanedbáváme tak velkou záchranu?+ Tu nejdřív oznamoval náš Pán+ a potvrdili nám ji ti, kdo ho slyšeli. 4 Zároveň to Bůh dosvědčoval znameními, zázraky,* různými mocnými skutky+ a svatým duchem, rozdělovaným podle jeho vůle.+

5 Budoucí svět,*+ o kterém mluvíme, nepodřídil andělům. 6 Jistý muž jednou dosvědčil: „Co je člověk, že na něj pamatuješ? Co je syn člověka, že se o něj staráš?+ 7 Dal jsi mu o něco nižší postavení, než mají andělé, korunoval jsi ho slávou a ctí a ustanovil jsi ho nad díly svých rukou. 8 Všechno jsi mu podřídil pod nohy.“+ Když mu tedy Bůh podřídil všechno,+ nenechal nic, co by mu podřízeno nebylo.+ Teď sice ještě nevidíme, že je mu všechno podřízeno,+ 9 ale vidíme, že Ježíš, který dostal o něco nižší postavení, než mají andělé,+ je korunován slávou a ctí, protože vytrpěl smrt.+ Z Boží nezasloužené laskavosti podstoupil smrt za každého.+

10 Aby ten, pro kterého a skrze kterého je všechno, přivedl mnoho synů ke slávě,+ bylo vhodné, aby Hlavního zprostředkovatele jejich záchrany+ zdokonalil utrpením.+ 11 Vždyť všichni – jak ten, kdo posvěcuje, tak ti, kdo jsou posvěcováni+ – pochází z jednoho otce.+ Proto se nestydí nazývat je bratry,+ 12 když říká: „Budu oznamovat tvé jméno svým bratrům, budu tě chválit písní uprostřed sboru.“+ 13 Také říká: „Budu mu důvěřovat.“+ A dodává: „Já a malé děti, které mi Jehova* dal.“+

14 Vzhledem k tomu, že ty „malé děti“ jsou lidé z masa a krve,* i on se stal člověkem z masa a krve,*+ aby svou smrtí zničil toho, kdo má moc působit smrt,+ tedy Ďábla,+ 15 a aby vysvobodil všechny, kdo byli celý život zotročeni strachem ze smrti.+ 16 On přece nepomáhá andělům, ale Abrahamovu potomstvu.*+ 17 A tak se musel v každém ohledu stát podobným svým „bratrům“,+ aby před Bohem mohl být milosrdným a věrným veleknězem a předložit usmiřující oběť+ za hříchy lidu.+ 18 Protože sám ve zkouškách trpěl,+ dokáže přijít na pomoc těm, kdo jsou zkoušeni.+

3 Proto, svatí bratři, podílníci na nebeském povolání,*+ uvažujte o apoštolovi a veleknězi, kterého uznáváme* – o Ježíšovi.+ 2 Byl věrný tomu, který ho ustanovil,+ tak jako byl v celém Božím domě věrný i Mojžíš.+ 3 A zaslouží si* větší slávu+ než Mojžíš, stejně jako má větší čest stavitel domu než samotný dům. 4 Každý dům přece někdo postavil, ale tím, kdo postavil všechno, je Bůh. 5 Mojžíš byl v celém jeho domě věrný jako sloužící a jeho služba poukazovala na to,* o čem se mělo mluvit později, 6 ale Kristus byl nad Božím domem věrný jako syn.+ A jeho domem jsme my+ – pokud si až do konce udržíme svou odvahu* a naději, kterou se chlubíme.

7 Proto, jak říká svatý duch:+ „Pokud dnes uslyšíte jeho hlas, 8 nezatvrzujte své srdce jako tehdy během vzpoury,* jako v den zkoušky v pustině,+ 9 kde mě vaši předkové zkoušeli, přestože mohli 40 let sledovat mé skutky.+ 10 Proto se mi tato generace znechutila a řekl jsem: ‚V srdci stále bloudí a nepoznali mé cesty.‘ 11 A tak jsem ve svém hněvu přísahal: ‚Nevejdou do mého odpočinku.‘“+

12 Dejte si pozor, bratři, aby se někdo z vás nevzdálil od živého Boha a aby v něm tak nevzniklo ničemné srdce bez víry.+ 13 Ale každý den se navzájem povzbuzujte, dokud ono „dnes“+ ještě trvá, aby se nikdo z vás nezatvrdil podvodnou mocí hříchu. 14 Vždyť podílníky s Kristem* se staneme jen v případě, že si až do konce udržíme přesvědčení, které jsme měli na začátku.+ 15 Jak je řečeno: „Pokud dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte své srdce jako tehdy během vzpoury.“*+

16 Vždyť kdo slyšel, a přesto se proti němu bouřil?* Nebyli to vlastně všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením?+ 17 Kým byl Bůh 40 let znechucen?+ Nebylo to těmi, kdo hřešili a jejichž těla padla v pustině?+ 18 A komu přísahal, že nevejde do jeho odpočinku? Nebylo to těm, kdo byli neposlušní? 19 Vidíme tedy, že nemohli vejít, protože neměli víru.+

4 Vzhledem k tomu, že slib o vstupu do jeho odpočinku stále platí, dávejme si pozor,* abychom o tuto možnost nepřišli.+ 2 Vždyť i nám byla oznámena dobrá zpráva,+ stejně jako jim. Ale slovo, které slyšeli, jim neprospělo, protože neměli takovou víru jako ti, kdo poslechli. 3 My, kdo jsme uvěřili, totiž do tohoto odpočinku vcházíme, ale o nich řekl: „A tak jsem ve svém hněvu přísahal: ‚Nevejdou do mého odpočinku‘“,+ i když jeho dílo je dokončené od založení světa.+ 4 Vždyť o sedmém dni na jednom místě řekl: „A sedmý den Bůh odpočinul od všeho svého díla“+ 5 a jinde říká: „Nevejdou do mého odpočinku.“+

6 Protože do něj tedy ještě někteří mají vejít a ti, kterým byla dobrá zpráva oznámena jako prvním, do něj kvůli své neposlušnosti nevešli,+ 7 Bůh znovu označuje určitý den, když po dlouhé době v Davidově žalmu říká „dnes“, jak už bylo řečeno: „Pokud dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte své srdce.“+ 8 Vždyť kdyby je Jozue+ dovedl na místo odpočinku, nemluvil by potom Bůh o jiném dni. 9 Pro Boží lid tedy zůstává sabatní odpočinek.+ 10 Kdo totiž vešel do Božího odpočinku, odpočinul od svých skutků, tak jako Bůh odpočinul od těch svých.+

11 Proto se snažme do tohoto odpočinku vejít, aby nikdo nepropadl té samé neposlušnosti.+ 12 Vždyť Boží slovo je živé, mocné+ a ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč.+ Proniká tak hluboko, že odděluje duši* od ducha* a klouby od morku, a dokáže odhalit myšlenky a úmysly srdce. 13 Není žádné stvoření, které by před Bohem bylo skryté.+ Všechno je odhalené a vystavené očím toho, kterému se budeme zodpovídat.+

14 Vzhledem k tomu, že máme vynikajícího velekněze, který vstoupil do nebes – Ježíše, Božího Syna+ – dál oznamujme, že v něj věříme.+ 15 Vždyť nemáme velekněze, který by nemohl chápat* naše slabosti,+ ale velekněze, který byl zkoušen ve všem tak jako my, ale zůstal bez hříchu.+ 16 Přistupujme tedy bez obav*+ k trůnu nezasloužené laskavosti, aby nám Bůh projevil milosrdenství a nezaslouženou laskavost, když potřebujeme pomoc.*

5 Každý velekněz vzatý z lidí je ustanoven, aby sloužil Bohu v jejich prospěch+ a předkládal dary a oběti za hříchy.+ 2 Dokáže soucítit* s těmi, kdo z nevědomosti hřeší,* protože i on sám se potýká se svými slabostmi.* 3 Musí proto předkládat oběti nejen za hříchy lidu, ale i za své vlastní hříchy.+

4 Tuto čest si nemůže nikdo přivlastnit, ale musí ho povolat Bůh, tak jako povolal Árona.+ 5 Stejně tak ani Kristus si slávu velekněze nepřivlastnil,+ ale oslavil ho ten, který mu řekl: „Ty jsi můj syn, dnes jsem se stal tvým otcem.“+ 6 A jak říká jinde: „Jsi navždy knězem, jakým byl Melchisedek.“*+

7 Během svého života na zemi* Kristus se silnými výkřiky a slzami předkládal úpěnlivé prosby a žádosti+ tomu, který ho mohl vysvobodit ze smrti, a díky své bázni před ním byl vyslyšen. 8 Přestože byl synem, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl.+ 9 A když dosáhl dokonalosti,+ stal se odpovědným za věčnou záchranu všech, kdo ho poslouchají,+ 10 protože ho Bůh jmenoval veleknězem, jakým byl Melchisedek.*+

11 Máme o něm mnoho co říct, ale je to těžké vysvětlit, protože jste líní naslouchat. 12 I když byste už* totiž měli být učiteli, znovu potřebujete, aby vás někdo od začátku učil základy+ Božích posvátných prohlášení, a znovu potřebujete mléko, a ne hutný pokrm.* 13 Kdo se živí mlékem, nezná Boží slovo,* protože je nemluvně.+ 14 Ale hutný pokrm* je pro zralé lidi, kteří používáním vycvičili svou rozlišovací schopnost* tak, že dokážou rozeznat dobré od špatného.

6 Proto když už nezůstáváme u počátečního učení+ o Kristu, směřujme ke zralosti+ a nepokládejme znovu základy, tedy pokání z mrtvých skutků, víru v Boha, 2 učení o křtech a pokládání rukou,+ o vzkříšení mrtvých+ a věčném soudu. 3 A ke zralosti budeme směřovat, pokud to Bůh dovolí.

4 Protože ti, kdo už byli jednou osvíceni+ a okusili nebeský dar, kdo přijali svatého ducha 5 a okusili dobré Boží slovo a moc budoucího systému,* 6 ale přesto odpadli,+ nemůžou být znovu přivedeni k pokání. Oni sami totiž znovu přibíjí na kůl Božího Syna a vystavují ho veřejné hanbě.+ 7 Vždyť pokud půda vpíjí déšť, který na ni často dopadá, a přináší úrodu těm, kdo ji obdělávají, dostává od Boha požehnání. 8 Pokud ale plodí trní a bodláčí, je zavržena, čeká ji prokletí a nakonec bude spálena.

9 Ale i když tak mluvíme, milovaní, jsme přesvědčení, že vy jste na tom lépe – že směřujete k záchraně. 10 Bůh totiž není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu,+ když jste sloužili svatým a dál jim sloužíte. 11 Přejeme si ale, aby každý z vás stále projevoval stejnou horlivost,* a tak jste měli až do konce+ jistotu, že se splní vaše naděje,+ 12 a abyste nezlenivěli,+ ale napodobovali ty, kdo díky víře a trpělivosti zdědí sliby.

13 Když Bůh dával slib Abrahamovi, přísahal sám při sobě,+ protože nemohl přísahat při nikom větším. 14 Řekl: „Určitě ti požehnám a rozmnožím tě.“+ 15 Abraham dostal tento slib potom, co trpělivě čekal. 16 Lidé přísahají při někom větším a jejich přísaha je zárukou, kterou končí každý spor.+ 17 Podobně když se Bůh rozhodl dědicům slibu+ ještě přesvědčivěji dokázat nezměnitelnost svého záměru,* zaručil svůj slib* přísahou. 18 Udělal to proto, aby tyto dvě nezměnitelné věci, ve kterých Bůh nemůže lhát,+ byly pro nás, kdo jsme utekli do útočiště, mocným povzbuzením, abychom se chopili naděje, která je nám předložena. 19 Tuto naději+ máme jako kotvu pro duši,* spolehlivou a pevnou. Přenáší nás* dovnitř za oponu,+ 20 kam v náš prospěch vstoupil náš předchůdce Ježíš,+ který se stal navždy veleknězem, jakým byl Melchisedek.*+

7 Tento Melchisedek, král Salemu, kněz Nejvyššího Boha, se setkal s Abrahamem, který se vracel po porážce králů. Požehnal mu+ 2 a Abraham mu dal* desetinu ze všeho. Melchisedekovo jméno se překládá jako „král spravedlnosti“,* ale kromě toho je také král Salemu, tedy „král pokoje“. 3 Je bez otce, bez matky, bez rodokmenu, jeho dny nemají počátek ani jeho život nemá konec. Tím se podobá Božímu Synovi a zůstává knězem natrvalo.+

4 Uvědomte si, jak významný byl ten muž, kterému patriarcha Abraham dal desetinu z nejlepší kořisti.+ 5 Podle Zákona mají ti ze synů Leviho,+ kterým byl svěřen kněžský úřad, příkaz vybírat desátky od lidu,+ tedy od svých bratrů, přestože i oni jsou potomky* Abrahama. 6 Ale tento muž, který nepocházel z jejich rodu, si vzal desátky od Abrahama, který dostal sliby, a požehnal mu.+ 7 A méně významný bezesporu dostává požehnání od někoho významnějšího. 8 V jednom případě dostávají desátky ti, kdo umírají, ale ve druhém případě někdo, o kom se svědčí, že žije.+ 9 A dalo by se říct, že prostřednictvím Abrahama zaplatil desátky i Levi, který desátky dostává. 10 Když se totiž jeho praotec setkal s Melchisedekem,+ byl už Levi jeho budoucím potomkem.*

11 Kdyby se dokonalosti dalo dosáhnout prostřednictvím levitského kněžství+ (protože levitské kněžství bylo důležitým rysem Zákona, který byl dán lidu), proč by bylo ještě zapotřebí, aby povstal jiný kněz, který je označen za kněze, jakým byl Melchisedek,*+ a ne jakým byl Áron?* 12 Když se mění kněžství, musí se změnit i Zákon.+ 13 Vždyť ten, o kom se to říká, pocházel z jiného kmene, ze kterého nikdo nesloužil u oltáře.+ 14 Ví se totiž, že náš Pán pocházel z Judy,+ ale Mojžíš neříkal nic o tom, že by kněží měli být z tohoto kmene.

15 A je to ještě jasnější, když povstává jiný kněz,+ podobný Melchisedekovi.+ 16 Tento kněz se jím nestal na základě zákona, který vyžaduje určitý rodový* původ, ale mocí, která dává nezničitelný život.+ 17 Svědectví o něm totiž říká: „Jsi navždy knězem, jakým byl Melchisedek.“*+

18 Tím se ruší předcházející přikázání, protože je slabé a neúčinné.+ 19 Vždyť Zákon nepřivedl nic k dokonalosti.+ Dokonalost přineslo zavedení lepší naděje,+ prostřednictvím které se přibližujeme k Bohu.+ 20 Navíc k tomu nedošlo bez přísahy. 21 (Jsou totiž ti, kdo se stali kněžími bez přísahy, ale on se stal knězem prostřednictvím přísahy toho, který mu řekl: „Jehova* přísahal a své rozhodnutí nezmění:* ‚Jsi navždy knězem.‘“)+ 22 Ježíš se proto stal ručitelem* lepší smlouvy.+ 23 Bylo také nutné, aby se kněží vystřídalo mnoho,+ protože jim smrt bránila, aby jimi zůstali. 24 On je ale navždy živý,+ a tak jako kněz nemá žádného nástupce. 25 Proto také může úplně zachránit ty, kdo se jeho prostřednictvím přibližují k Bohu, protože je stále živý, aby se za ně přimlouval.+

26 Vždyť právě takového velekněze potřebujeme – věrného, nevinného, neposkvrněného,+ odděleného od hříšníků a vyvýšeného nad nebesa.+ 27 Nemusí jako tamti velekněží předkládat oběti denně,+ nejdřív za své hříchy a potom za hříchy lidu,+ protože to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe.+ 28 Zákon totiž za velekněze ustanovuje lidi, kteří mají slabosti,+ ale slovo přísahy+ dané po Zákonu ustanovuje Syna, který byl navždy zdokonalen.+

8 Hlavní myšlenka toho, o čem mluvíme, je: Máme takového velekněze,+ který se posadil po pravici trůnu Majestátu v nebesích,+ 2 služebníka svatého místa+ a pravého stanu, který postavil Jehova,* a ne člověk. 3 Každý velekněz je ustanoven, aby předkládal dary a oběti, a proto bylo nutné, aby i on měl co obětovat.+ 4 Kdyby byl na zemi, nebyl by knězem,+ protože už tady jsou muži, kteří obětují dary podle Zákona. 5 Tito muži vykonávají posvátnou službu jako předobraz a stín+ nebeských věcí,+ jak je vidět z příkazu, který dostal Mojžíš, když měl postavit stan. Bůh mu řekl: „Dbej na to, abys všechno udělal podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.“+ 6 Ježíšovi ale byla svěřena vznešenější služba,* protože je prostředníkem+ lepší smlouvy,+ která je založená na* lepších slibech.+

7 Kdyby byla ta první smlouva bez chyby, nebyla by zapotřebí jiná.+ 8 Ale on vidí chybu na straně lidu, když říká: „‚Přichází dny,‘ říká Jehova,* ‚kdy s izraelským domem a s judským domem uzavřu novou smlouvu. 9 Nebude to taková smlouva, jakou jsem uzavřel s jejich předky v den, kdy jsem je vzal za ruku a vyvedl z Egypta.+ Nezůstali totiž v mé smlouvě, a proto jsem se o ně přestal starat,‘ říká Jehova.*

10 ‚Toto je smlouva, kterou s izraelským domem uzavřu po těch dnech,‘ říká Jehova.* ‚Své zákony jim vložím do mysli a napíšu jim je do srdce.+ Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.+

11 Nikdo už nebude poučovat svého spoluobčana a svého bratra slovy: „Poznej Jehovu!“* Budou mě totiž znát všichni, od nejmenšího po největšího. 12 Odpustím jim jejich nesprávné skutky a na jejich hříchy si už nikdy nevzpomenu.‘“+

13 Tím, že mluví o „nové smlouvě“, označuje tu předchozí za zastaralou.+ A to, co je zastaralé a co stárne, se blíží k zániku.+

9 Předchozí smlouva měla předpisy pro posvátnou službu a měla také svaté místo,+ které bylo tady na zemi. 2 Bylo vytvořeno první oddělení stanu, kde byl svícen,+ stůl a chleby předložení,*+ a to se nazývá Svatá.+ 3 Za druhou oponou+ bylo oddělení stanu nazývané Nejsvětější,+ 4 se zlatou kadidelnicí+ a truhlou smlouvy,+ která byla celá potažená zlatem.+ Byl v ní zlatý džbán s manou,+ Áronova hůl, která vypučela,+ a tabulky+ smlouvy. 5 Nad truhlou byli nádherní* cherubíni, kteří zastiňovali slitovnici.*+ Teď ale není čas mluvit o tom podrobně.

6 Od doby, kdy to bylo takto zařízeno, kněží pravidelně vstupují do prvního oddělení stanu, aby plnili povinnosti spojené s posvátnou službou.+ 7 Do druhého oddělení ale vstupuje jednou za rok pouze velekněz,+ a to ne bez krve.+ Obětuje ji za sebe+ i za hříchy, kterých se z nevědomosti dopustil lid.+ 8 Svatý duch tak ukazuje, že dokud stál první stan, nebyla ještě zjevena cesta do svatého místa.+ 9 Tento stan je symbolem* pro dnešní dobu.+ V rámci tohoto uspořádání se předkládají dary a oběti,+ které ale nemůžou dokonale očistit svědomí toho, kdo vykonává posvátnou službu.+ 10 Týkají se jen jídel, nápojů a různých obřadních omývání.*+ Šlo o předpisy, které souvisely s tělem+ a které byly dány až do stanoveného času nápravy.

11 Když ale přišel Kristus jako velekněz dobrých věcí, které už teď nastaly, vstoupil do většího a dokonalejšího stanu, který nebyl udělaný rukama, tedy který nepatřil k věcem vytvořeným na zemi. 12 Do svatého místa vstoupil jednou provždy, a to ne s krví kozlů a mladých býků, ale se svou vlastní krví,+ a získal pro nás věčné osvobození.*+ 13 Pokud totiž krev kozlů a býků+ a popel z jalovice,* kterým jsou pokropeni ti, kdo jsou poskvrnění, posvěcují a očišťují tělo,+ 14 tím spíš krev Krista,+ který prostřednictvím věčného ducha předložil Bohu sám sebe jako oběť bez vady, očistí naše svědomí od mrtvých skutků,+ abychom mohli sloužit* živému Bohu.+

15 Proto je prostředníkem nové smlouvy,+ aby ti, kdo byli povoláni, dostali slib věčného dědictví.+ A to umožnila jeho smrt, prostřednictvím které byli vykoupeni+ z hříchů spáchaných pod předchozí smlouvou. 16 Vždyť kde je smlouva, tam musí dojít ke smrti lidského účastníka* smlouvy. 17 Smlouva totiž nabývá platnosti smrtí. Není platná, dokud lidský účastník smlouvy žije. 18 Proto ani předchozí smlouva nebyla uzavřena* bez krve. 19 Když Mojžíš oznámil celému lidu všechna přikázání Zákona, vzal krev mladých býků a kozlů spolu s vodou, červenou vlnou a yzopem, pokropil knihu* i celý lid 20 a řekl: „Toto je krev smlouvy, kterou vám Bůh přikázal dodržovat.“+ 21 Podobně pokropil krví i stan a všechny nádoby pro svatou službu.*+ 22 Podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví+ a bez vylití krve není možné odpuštění.+

23 Proto bylo potřeba, aby se předobrazy+ nebeských věcí očišťovaly zvířecími oběťmi.+ Nebeské věci ale vyžadují mnohem lepší oběti. 24 Vždyť Kristus nevstoupil do svatého místa udělaného rukama,+ které je jen napodobeninou toho skutečného,+ ale do samotného nebe,+ aby se teď za nás objevil před Bohem.*+ 25 Nebylo to proto, aby sám sebe obětoval opakovaně, jako když velekněz každý rok vstupuje do svatého místa+ s krví, která není jeho vlastní. 26 Jinak by musel od založení světa trpět mnohokrát. Teď se ale objevil jednou provždy, v závěru systémů,* aby odstranil hřích tím, že obětoval sám sebe.+ 27 A stejně jako člověk umírá jen jednou a potom ho čeká soud, 28 i Kristus obětoval sám sebe jen jednou, aby na sebe vzal hříchy mnohých.+ Až se objeví podruhé, nebude to kvůli hříchu. Uvidí ho ti, kdo toužebně čekají na záchranu od něj.+

10 Protože Zákon je jen stínem+ budoucích dobrých věcí,+ a ne jejich samotnou podstatou, nemůže* stále stejnými oběťmi, které se předkládají každý rok, přivést k dokonalosti ty, kdo se přibližují k Bohu.+ 2 Copak by se jinak s předkládáním obětí nepřestalo? Vždyť ti, kdo slouží,* by byli očištěni a už by si nebyli vědomi svých hříchů. 3 Naopak, těmito oběťmi se hříchy každý rok připomínají,+ 4 protože krev býků a kozlů nemůže hříchy odstranit.

5 Když tedy Kristus přišel do světa, řekl: „Oběť a dar jsi nechtěl, ale připravil jsi mi tělo. 6 V zápalných obětech a obětech za hřích jsi neměl potěšení.+ 7 Tehdy jsem řekl: ‚Přicházím (ve svitku* je o mně napsáno), abych konal tvou vůli, Bože.‘“+ 8 Nejdřív tedy řekl: „Oběti, dary, zápalné oběti a oběti za hřích jsi nechtěl ani jsi v nich neměl potěšení.“ A to jsou oběti, které se předkládají podle Zákona. 9 Potom dodal: „Přicházím, abych konal tvou vůli.“+ Ruší to první, aby ustanovil to druhé. 10 Touto „vůlí“+ jsme byli posvěceni prostřednictvím Ježíše Krista, který obětoval své tělo jednou provždy.+

11 Každý kněz denně zaujímá své místo, aby vykonával svatou službu*+ a opakovaně předkládal stejné oběti,+ které nikdy nemůžou úplně odstranit hříchy.+ 12 Ale tento muž natrvalo předložil jednu oběť za hříchy, posadil se po Boží pravici+ 13 a od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni jako podnožka pod jeho nohy.+ 14 Jednou obětí totiž natrvalo přivedl k dokonalosti+ ty, kdo jsou posvěcováni. 15 Dosvědčuje nám to i svatý duch, protože nejdřív říká: 16 „‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech,‘ říká Jehova.* ‚Své zákony jim vložím do srdce a napíšu jim je do mysli.‘“+ 17 A potom dodává: „Na jejich hříchy a špatné skutky si už nikdy nevzpomenu.“+ 18 Kde je odpuštění hříchů, už není nutná oběť za hřích.

19 Bratři, protože tedy prostřednictvím Ježíšovy krve můžeme s odvahou* vstupovat do svatého místa cestou,+ 20 kterou nám otevřel* jako novou a živou cestu skrze oponu,+ tedy své tělo, 21 a protože máme vynikajícího kněze nad Božím domem,+ 22 přibližujme se k Bohu s upřímným srdcem a pevnou vírou, se srdcem očištěným* od špatného svědomí+ a s tělem umytým čistou vodou.+ 23 Neochvějně vytrvávejme v oznamování své naděje,+ protože ten, kdo dal slib, je věrný. 24 Zajímejme se* jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a dobrým skutkům,+ 25 a nezanedbávejme* naše shromáždění,+ jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujme,+ a to tím víc, když vidíte, jak se ten den blíží.+

26 Pokud totiž potom, co jsme přesně poznali pravdu,+ úmyslně hřešíme, neexistuje už žádná oběť, která by mohla být za naše hříchy předložena.+ 27 Je tu jen děsivé očekávání soudu a planoucí hněv, který pohltí odpůrce.+ 28 Pokud někdo nedbá na Mojžíšův zákon, umírá bez milosti na základě svědectví dvou nebo tří.+ 29 A teď si uvědomte, o co přísnější trest si zaslouží ten, kdo pošlapal Božího Syna, kdo se na krev smlouvy,+ kterou byl posvěcen, díval jako na obyčejnou a kdo s opovržením potupil ducha nezasloužené laskavosti!+ 30 Vždyť známe toho, kdo řekl: „Má je pomsta, já oplatím.“ A také: „Jehova* bude soudit svůj lid.“+ 31 Je strašné padnout do rukou živého Boha.

32 Pamatujte na dřívější dny, kdy jste po svém osvícení+ vytrvávali ve velkém boji a utrpení. 33 Někdy jste byli veřejně vystaveni* urážkám a soužení a jindy jste stáli po boku těch, kdo to zažívali. 34 Měli jste soucit s těmi, kdo byli ve vězení, a s radostí jste snášeli drancování svého majetku,+ protože jste věděli, že vlastníte něco, co je lepší a trvalé.+

35 Neodhazujte tedy svou odvahu,* protože bude bohatě odměněna.+ 36 Potřebujete totiž vytrvalost,+ abyste až vykonáte Boží vůli, získali to, co slíbil. 37 Vždyť ještě „malou chvilku“+ a „ten, kdo přichází, přijde a neopozdí se“.+ 38 „Ale můj bezúhonný* bude žít díky své víře“+ a „pokud se vzdálí,* nebudu* v něm mít potěšení“.+ 39 A my nepatříme k těm, kdo se vzdalují* a budou zničeni,+ ale k těm, kdo mají víru a zachrání si život.

11 Víra je dobře podložené očekávání toho, v co doufáme,+ přesvědčení* o existenci něčeho, co není vidět. 2 Díky ní muži z dávných dob* získali Boží schválení.*

3 Díky své víře chápeme, že Božím slovem byly uspořádány věky* a že to, co je vidět, vzniklo z toho, co není vidět.

4 Díky své víře Ábel předložil Bohu cennější oběť než Kain+ a na základě této víry dostal ujištění,* že jedná správně,* protože Bůh jeho dary přijal.*+ A přestože zemřel, svou vírou stále mluví.+

5 Díky své víře byl Enoch+ přenesen, aby neviděl smrt, a nebylo ho možné najít, protože ho Bůh přenesl.+ A ještě předtím, než byl přenesen, dostal ujištění,* že se líbí Bohu. 6 Bez víry není možné líbit se Bohu, protože ten, kdo se k Bohu přibližuje, musí věřit, že je* a že odměňuje ty, kdo ho usilovně hledají.+

7 Díky své víře Noe,+ když dostal od Boha varování před tím, co ještě nebylo vidět,+ projevil bázeň před Bohem a postavil archu+ k záchraně své rodiny. Touto vírou odsoudil svět+ a byl na základě ní považován za bezúhonného.*

8 Díky své víře Abraham+ poslechl, když ho Bůh povolal, a šel na místo, které měl dostat jako dědictví. Vydal se na cestu, i když nevěděl, kam jde.+ 9 Díky své víře žil v zaslíbené zemi jako cizinec+ a spolu s Izákem a Jákobem, kteří byli dědici stejného slibu,+ bydlel ve stanech.+ 10 Očekával totiž město, které má skutečné základy a jehož tvůrcem* a stavitelem je Bůh.+

11 Díky své víře Sára dostala sílu k tomu, aby přes svůj pokročilý věk počala potomka.*+ Toho, kdo dal slib, totiž považovala za věrného.* 12 Proto z jednoho muže, jehož tělo už bylo jakoby mrtvé,+ vzešlo tolik potomků+ jako hvězd na nebi a jako písku na břehu moře.+

13 Ti všichni zemřeli ve víře, i když se nedočkali splnění těch slibů,+ ale zdálky je viděli+ a vítali je a oznamovali, že jsou v té zemi cizinci a dočasnými obyvateli. 14 Ti, kdo takto mluví, dávají najevo, že usilovně hledají místo, které by se jim stalo domovem. 15 A kdyby vzpomínali na místo, ze kterého odešli,+ měli možnost se vrátit. 16 Takoví lidé ale touží po lepším místě – po tom, které souvisí s nebem. Proto se Bůh nestydí být vzýván jako jejich Bůh,+ vždyť pro ně připravil město.+

17 Díky své víře Abraham, když byl zkoušen,+ jakoby obětoval Izáka. Muž, který s radostí přijal sliby, byl připravený obětovat svého jediného* syna,+ 18 přestože mu bylo řečeno: „To, co bude nazváno tvým potomstvem,* bude z Izáka.“+ 19 Byl přesvědčený, že ho Bůh dokáže dokonce vzkřísit z mrtvých, a z náruče smrti ho také přijal, což sloužilo jako symbol.*+

20 Díky své víře Izák požehnal Jákobovi+ a Ezauovi+ vzhledem k budoucnosti.

21 Díky své víře požehnal umírající Jákob+ oběma Josefovým synům+ a poklonil se Bohu,* opřený o svou hůl.+

22 Díky své víře Josef, když se blížil konec jeho života, mluvil o odchodu Izraelitů a dal pokyn* ohledně svých kostí.*+

23 Díky své víře Mojžíšovi rodiče ukrývali Mojžíše tři měsíce po jeho narození.+ Viděli totiž, jak je to dítě krásné,+ a nebáli se králova příkazu.+ 24 Když Mojžíš dospěl,+ díky své víře odmítl být nazýván synem faraonovy dcery+ 25 a vybral si, že bude raději trpět* s Božím lidem než mít dočasný požitek z hříchu. 26 Kristovu pohanu totiž považoval za větší bohatství než egyptské poklady, protože upíral oči k vyplacení odměny. 27 Díky své víře opustil Egypt+ a nebál se králova hněvu.+ Zůstal pevný, jako by viděl toho, kdo je neviditelný.+ 28 Díky své víře slavil Pesach a postříkal krví zárubně dveří, aby ničitel neublížil* jejich prvorozeným.+

29 Díky své víře Izraelité prošli Rudým mořem jako po suché zemi,+ ale když se o to pokusili Egypťané, moře je pohltilo.+

30 Díky víře padly hradby Jericha, potom co kolem nich lid sedm dnů pochodoval.+ 31 Díky své víře prostitutka Raab nezahynula s těmi, kdo jednali neposlušně, protože pokojně přijala zvědy.+

32 A co mám ještě říct? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vyprávět o Gideonovi,+ Barakovi,+ Samsonovi,+ Jeftovi,+ Davidovi+ a také o Samuelovi+ a ostatních prorocích. 33 Díky své víře poráželi království,+ prosazovali to, co je správné,* dostávali sliby,+ zacpávali tlamy lvům,+ 34 překonávali sílu ohně,+ unikali ostří meče,+ ve slabosti získávali sílu,+ stávali se statečnými ve válce,+ zaháněli na útěk nepřátelská vojska.+ 35 Ženám se díky vzkříšení vraceli jejich mrtví příbuzní.+ Jiní ale byli mučeni, protože odmítli osvobození, aby dosáhli lepšího vzkříšení. 36 Další zakoušeli posměch a bičování, a dokonce pouta+ a vězení.+ 37 Byli kamenováni,+ byli zkoušeni, byli rozřezáváni pilou, byli pobíjeni mečem,+ chodili v ovčích a kozích kůžích,+ trpěli nouzí, snášeli soužení+ a špatné zacházení.+ 38 A svět jich nebyl hoden. Bloudili po pouštích a horách, po jeskyních+ a rozsedlinách.

39 I když ti všichni díky své víře získali Boží schválení,* nedočkali se splnění toho slibu, 40 protože Bůh zamýšlel něco lepšího pro nás,+ aby oni nedosáhli dokonalosti před námi.*

12 Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odhoďme i my každou zátěž a hřích, do kterého se snadno zaplétáme,+ a vytrvale běžme závod, kterého se účastníme.+ 2 Upírejme přitom oči na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry.+ Pro radost, kterou měl před sebou, snesl smrt na mučednickém kůlu,* pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.+ 3 Důkladně uvažujte o tom, kdo snesl tolik nepřátelských slov od hříšníků,+ kteří tím škodili sami sobě. Tak se neunavíte a nevzdáte.*+

4 Ve svém boji proti tomu hříchu jste zatím nezápasili až do krve. 5 A úplně jste zapomněli na vybídku, ve které jste osloveni jako synové: „Můj synu, neber ukázňování od Jehovy* na lehkou váhu ani se nevzdávej, když tě kárá. 6 Koho totiž Jehova* miluje, toho ukázňuje. Trestá* každého, koho přijímá za syna.“+

7 To, co snášíte, patří k vašemu ukázňování.* Bůh s vámi jedná jako se syny.+ Vždyť kterého syna otec neukázňuje?+ 8 Ale pokud nejste ukázňováni, potom jste nemanželské děti, a ne synové. 9 Naši lidští otcové* nás ukázňovali a my jsme je měli v úctě. Neměli bychom se o to ochotněji podřizovat Otci našeho duchovního života, abychom žili?+ 10 Vždyť oni nás ukázňovali jen chvíli a podle toho, co považovali za dobré, ale on to dělá k našemu užitku, abychom byli svatí jako on.+ 11 Je pravda, že žádné ukázňování se v danou chvíli nezdá radostné, spíš bolestné.* Ale těm, kdo jím byli školeni, nakonec přináší pokojné ovoce, kterým je správné jednání.*

12 Proto posilněte svěšené ruce a zesláblá kolena+ 13 a urovnávejte cesty svým nohám,+ aby se chromá část těla nevykloubila, ale naopak uzdravila. 14 Usilujte o pokoj se všemi lidmi+ a o posvěcení,*+ bez kterého nikdo neuvidí Pána. 15 Dávejte pozor, ať se nikdo nepřipraví o Boží nezaslouženou laskavost, aby tak nevyrostl nějaký jedovatý kořen, který by působil těžkosti a otrávil* mnohé.+ 16 A ať mezi vámi není nikdo, kdo se dopouští sexuální nemravnosti,* ani ten, kdo si neváží posvátných věcí, stejně jako Ezau, který své prvorozenecké právo vyměnil za jedno jídlo.+ 17 Víte přece, že když pak chtěl zdědit požehnání, byl odmítnut. Přestože se s pláčem pokoušel změnit otcovo rozhodnutí,+ bylo to zbytečné.*

18 Nepřiblížili jste se k hmatatelné hoře,+ která hořela ohněm,+ k temnému oblaku, k husté tmě, k bouři,+ 19 ke zvuku trubky+ a k hlasu,+ který mluvil k lidu. Když ho tehdy slyšeli, prosili, aby jim nic dalšího neříkal.+ 20 Vystrašil je totiž už příkaz: „Pokud se i jen zvíře dotkne hory, bude ukamenováno.“+ 21 I ta podívaná byla tak děsivá, že Mojžíš řekl: „Třesu se strachy.“+ 22 Přiblížili jste se k hoře Sion+ a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému,+ k myriádám* shromážděných andělů,+ 23 ke sboru prvorozených, kteří jsou zapsaní v nebesích, k Bohu, Soudci všech,+ k duchovnímu životu+ těch bezúhonných,* kteří byli přivedeni k dokonalosti,+ 24 k Ježíšovi, prostředníkovi+ nové smlouvy,+ a ke krvi, kterou nás pokropil a která mluví lépe než krev Ábela.+

25 Dejte si pozor, abyste neodmítli naslouchat* tomu, kdo mluví. Pokud totiž neunikli trestu ti, kdo odmítli naslouchat tomu, kdo předával Boží výstrahu na zemi, tím spíš neunikneme my, pokud se odvrátíme od toho, kdo mluví z nebes.+ 26 Tehdy jeho hlas zatřásl zemí,+ ale teď slibuje: „Znovu budu třást nejen zemí, ale také nebem.“+ 27 Výraz „znovu“ naznačuje, že budou odstraněny věci, které byly udělány a kterými se dá otřást, aby zůstaly věci, kterými se otřást nedá. 28 Když tedy máme získat Království, kterým se nedá otřást, přijímejme nezaslouženou laskavost, díky které můžeme přijatelně sloužit* Bohu s bázní a posvátnou úctou. 29 Vždyť náš Bůh je stravující oheň.+

13 Ať mezi vámi přetrvává bratrská láska.+ 2 Nezapomínejte na pohostinnost,*+ protože díky ní někteří nevědomky pohostili anděly.+ 3 Pamatujte na ty, kdo jsou ve vězení,*+ jako byste byli uvězněni s nimi,+ a na ty, se kterými se špatně zachází, protože i vy sami jste v těle.* 4 Manželství ať mají všichni v úctě a manželské lože ať je neposkvrněné,+ protože cizoložníky i všechny ostatní, kdo se dopouští sexuální nemravnosti,* bude Bůh soudit.+ 5 Ať je váš život bez lásky k penězům+ a buďte spokojení s tím, co máte.+ Vždyť řekl: „Nikdy tě nenechám bez pomoci ani tě neopustím.“+ 6 Takže můžeme být odvážní a říct: „Jehova* je můj pomocník. Nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?“+

7 Pamatujte na ty, kdo vás vedou+ a kdo vám předali Boží slovo. Všímejte si, k čemu vede jejich chování, a napodobujte jejich víru.+

8 Ježíš Kristus je stejný včera i dnes a navždy.

9 Nedejte se svést různými cizími naukami. Je totiž lepší posilovat srdce nezaslouženou laskavostí než ho posilovat předpisy o jídlech, které nijak neprospívají těm, kdo se jimi zabývají.+

10 Máme oltář, ze kterého nemají právo jíst ti, kdo slouží* ve stanu.+ 11 Těla zvířat, jejichž krev vnáší velekněz do svatého místa jako oběť za hřích, se totiž spalují za táborem.+ 12 Proto i Ježíš trpěl za městskou branou,+ aby posvětil lid svou vlastní krví.+ 13 Vyjděme tedy k němu za tábor a snášejme pohanu, jakou snášel on,+ 14 protože tady nemáme trvalé město, ale dychtivě očekáváme to budoucí.+ 15 Prostřednictvím Ježíše vždy předkládejme Bohu oběť chvály,+ tedy ovoce svých rtů,+ kterými oznamujeme jeho jméno.+ 16 Také nezapomínejte konat dobro a dělit se s druhými o to, co máte,+ protože takové oběti se Bohu líbí.+

17 Poslouchejte ty, kdo vás vedou,+ a buďte poddajní,+ protože na vás dávají pozor a budou se za to zodpovídat+ – ať to můžou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, protože to by vám bylo ke škodě.

18 Modlete se za nás. Jsme totiž přesvědčení, že máme čisté* svědomí, protože se snažíme ve všem chovat poctivě.+ 19 A o vaše modlitby vás prosím zvlášť proto, abych k vám mohl co nejdřív přijít.

20 Kéž vás Bůh pokoje, který vyvedl z mrtvých velkého pastýře+ ovcí, našeho Pána Ježíše, i s krví věčné smlouvy, 21 vyzbrojí vším dobrým, abyste konali jeho vůli, a kéž v nás prostřednictvím Ježíše Krista působí to, co je příjemné v jeho očích. Jemu patří sláva po celou věčnost. Amen.

22 Velmi vás prosím, bratři, abyste si trpělivě vyslechli tato slova povzbuzení. Vždyť jsem vám napsal jen krátký dopis. 23 Chci, abyste věděli, že náš bratr Timoteus byl propuštěn. Pokud přijde brzy, navštívíme vás spolu.

24 Pozdravujte všechny, kdo vás vedou, i všechny svaté. Pozdravují vás bratři z Itálie.+

25 Ať je s vámi všemi nezasloužená laskavost.